Únava, slabost, nadměrné zadýchávání, zhoršená fyzická i duševní výkonnost, u dětí pak dokonce poruchy růstu, chování a mentálního vývoje – to vše může být důsledkem chudokrevnosti neboli anemie. Zdaleka ne vždy je ale příčinou nedostatek železa. Proč nás tedy může chudokrevnost trápit a jak si s ní poradit.

O anémii mluvíme v okamžiku, kdy se v naší krvi nachází nedostatek červených krvinek a krevního barviva hemoglobinu. Celosvětově jde o jeden z nejrozšířenějších zdravotních problémů – podle odhadů jím trpí asi třetina světové populace.

Hlavním úkolem červených krvinek je transport kyslíku z plic do všech buněk těla, a proto obvyklé příznaky chudokrevnosti souvisí právě s nedostatečným okysličením tkání. Jde především o únavu a zhoršenou fyzickou i duševní výkonnost – kyslík je totiž nezbytný pro přeměnu živin na energii, a pokud se ho do buněk dostává málo, je důsledkem deficit energie v buňkách a tkáních napříč celým tělem. Typické je také zvýšené zadýchávání i při mírné fyzické zátěži a zrychlený srdeční tep – když je v těle nedostatek „nosičů kyslíku“, musí se zkrátka v cévách pohybovat rychleji, aby zvládli poptávku po kyslíku zajistit, což klade zvýšené nároky na práci srdce. Často bývá přítomna i typická bledost, tak ale nemusí být podmínkou – naopak při tzv. hemolytických anemiích, při kterých dochází k nadměrnému rozkladu krvinek, bývá kůže zbarvena spíše do žluta.

Skutečná příčina anemie

Chudokrevnost si většina lidí spojuje s nedostatečným příjmem železa, což je ale velký omyl. V minulosti to možná platilo, dnes ale tento faktor hraje výraznou roli pouze v chudších zemích. Strava drtivé většiny Evropanů obsahuje železa hodně, takže jeho nedostatečný příjem vstupuje do hry pouze ve specifických případech – třeba v těhotenství, kdy jeho potřeba výrazně stoupá, u elitních vytrvalostních sportovců apod. U běžné populace Česka i zbytku Evropy je vzácný, a do hry tak s největší pravděpodobností vstupuje spíše některá z těchto situací:

1. Máme problém se vstřebáváním železa – což obvykle nastává v důsledku nerovnováhy střevního mikrobiomu nebo nevhodných stravovacích návyků, např. pokud jídla bohatá na železo konzumujeme spolu s látkami, které vstřebávání tohoto prvku brzdí. Biologickou dostupnost železa mohou výrazně negativně ovlivnit i některé zdravotní problémy – typicky infekce Heliobacter pylori (původce žaludečních vředů), Crohnova choroba, celiakie, ale i užívání některých léků.
2. Konzumujeme málo dalších látek potřebných pro krvetvorbu – typický bývá zejména nedostatek vitaminu B12, který nejčastěji postihuje vegany. Pro krvetvorbu je dále potřebná i kyselina listová, vitamin B6 a C, měď nebo molybden.
3. Dochází k nadměrným ztrátám krvinek – to se děje například při hemolytických anemiích, ale také při nadměrném krvácení. To může postihovat ženy se silnou menstruací, ale objevuje se například i při vředech či nádorech trávicího traktu. Proto by měl lékař při pátráních po příčinách anemie vždy doporučit provedení tzv. okultního testu na zjištění přítomnosti krve ve stolici.
4. Jsou narušeny procesy krvetvorby.

Do hry navíc vstupuje i celá řada epigenetických faktorů, tedy například snížená aktivita genů zapojených do tvorby a zrání červených krvinek, hormonální nerovnováha (například nedostatek hormonu erytropoetinu) apod.

Pojďme se tedy na některé ze zmíněných faktorů podívat blíže.

Když tělu chybí železo

Železo je pro krvetvorbu zcela klíčový prvek. Je totiž součástí krevního barviva hemoglobinu, které zajišťuje transport kyslíku. Kromě toho má ale v těle i řadu dalších důležitých rolí. Zajišťuje například přenos elektronů v dýchacím řetězci, je potřebné pro tvorbu a opravy DNA a je také výrazným epigenetickým činitelem. Coby tzv. kofaktor je totiž součástí řady klíčových enzymů, včetně těch, které jsou nezbytné pro průběh reakcí ovlivňujících aktivitu jednotlivých genů (například demetylačních enzymů). Jeho deficit se tak kromě chudokrevnosti může se podílet i na vzniku dalších nemocí, včetně rakoviny, neurodegenerativních onemocnění, obezity či diabetu.

Nedostatek železa může být způsoben řadou faktorů. Zásadní je jeho příjem stravou, popřípadě doplňky stravy. Kromě toho ale vstupuje do hry i jeho biologická dostupnost. Ta může být ovlivněna stavem střevního mikrobiomu, nevhodnými kombinacemi potravin (viz níže), ale také epigeneticky, například prostřednictvím tvorby bílkovin a peptidů, které ovlivňují jeho vstřebávání a využití v organismu. Sem patří například transferin, hepcidin, ferroportin či feritin.

Nejdřív pohyb, potom jídlo

Málo známým, ale přesto velice důležitým faktorem je například peptidový hormon hepcidin, který vzniká v ledvinách a hraje rozhodující roli v udržování rovnováhy železa v organismu: Při zvýšení hladiny železa dojde k uvolnění hepcidinu, který potlačí vstřebávání tohoto prvku ve střevech i jeho uvolňování ze zásob. Naopak při poklesu hladiny železa je produkce hepcidinu potlačena, čímž se podpoří vstřebávání železa z potravy. Tedy pokud vše funguje, jak má. Právě poruchy v produkci hepcidinu jsou totiž častou příčinou jak anemie (při nadprodukci), tak naopak přetížení organismu železem a jeho ukládání v játrech a dalších tkáních.

Zajímavé přitom je, že produkci hepcidinu lze částečně regulovat i pohybovou aktivitou – po fyzické zátěži je totiž jeho tvorba až na 12 hodin potlačena, a díky tomu se v této době železo z jídla i doplňků stravy vstřebává ochotněji. Přiměřená pohybová aktivita je proto při chudokrevnosti velice důležitá, a navíc záleží i na jejím načasování: ideální je jít si zasportovat ráno nebo dopoledne, abychom lépe využili železo z jídel konzumovaných během dne.

Kafíčko po jídle? Raději ne!

Vstřebávání železa ovšem mohou narušit i některé stravovací zvyklosti. Existuje totiž celá řada látek, které jeho biologickou dostupnost zhoršují.

Kofein

Poměrně vysokou schopnost omezit vstřebávání železa má kofein a thein, proto není vhodné například zapíjet jídlo bohaté na železo čajem, ani dodržovat běžný zvyk dát si bezprostředně po obědě kávu.

V jednom výzkumu například dobrovolníci konzumovali burgery a zapíjeli je různými nápoji. Pokud v době tohoto oběda popíjeli kávu, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou ke snížení vstřebávání železa o 39 %, a pokud si dali k jídlu čaj, tak dokonce o 64 %! Platilo přitom, že čím je nápoj silnější, tím více bylo vstřebávání potlačeno.
K horšímu vstřebávání navíc mohou přispět i polyfenoly obsažené v kávě a čaji, zejména kyselina chlorogenová nebo EGCG.

Kyselina fytová

Vstřebávání železa (ale i dalších minerálů a stopových prvků) může narušit i kyselina fytová, což je látka obsažená v semenech, luštěninách či obilovinách. Z tohoto důvodu je vhodné tyto potraviny před kuchyňskou úpravou namáčet (a vodu z namáčení poté vylít), protože velká část kyseliny fytové se odstraní vylouhováním. Obsah kyseliny fytové se snižuje například i při procesu klíčení.

Vápník a hořčík

Krátkodobě vstřebávání železa narušuje i vápník. Užívání doplňků stravy s železem nebo potravin bohatých na tento prvek je proto vhodné oddělit od doplňků stravy s vápníkem nebo větších porcí mléčných výrobků. Problematicky mohou působit i vyšší dávky hořčíku.

Nutno ale dodat, že drtivá většina uvedených látek potlačuje vstřebávání železa v případě, že jsou konzumovány spolu s ním či krátce před ním nebo po něm. Osoby, které anemií netrpí, navíc jejich působení ohrozí jen v případě, že by k jejich kombinování s potravinami bohatými na železo docházelo ve větší míře a dlouhodobě.

Polyfenoly

Vstřebávání železa nenarušují pouze polyfenoly z kávy a čaje, ale i další rostlinné polyfenoly, jako je třeba quercetin či resveratrol. Jídla bohatá na železo či doplňky stravy se železem bychom proto neměli konzumovat spolu s doplňky stravy s obsahem polyfenolů ani s větším množstvím potravin, které jsou na tyto látky bohaté.

Potraviny podporující vstřebávání železa

Prospěšná naopak může být současná konzumace potravin bohatých na vitamin C, který vstřebávání železa podporuje – zvláště to platí pro tzv. nehemové železo pocházející z rostlinných zdrojů. To se totiž oproti hemové, živočišné formě vstřebává výrazně hůře, a proto také vegetariánům a veganům bývají doporučování vyšší dávky železa než jedlíkům masa. Právě „céčko“ ale vstřebávání nehemového železa výrazně podpoří.

Velmi užitečná je i pravidelná konzumace červené řepy, která kromě vstřebávání železa zlepšuje i schopnost červených krvinek přenášet kyslík. V rámci jedné studie například konzumovala skupina anemických žen pouhých 8 g řepy denně a už po dvaceti dnech u nich došlo ke zvýšení hladiny železa i hemoglobinu, snížení hladiny transferinu a zvýšení celkové vazebné kapacity pro železo.

Zajímavý je pak vliv bílkovin – zatímco bílkoviny pocházející z masa vstřebávání železa většinou zvyšují, bílkoviny z vaječného bílku nebo sóji jej naopak potlačují. To samé platí i pro vlákninu: nerozpustná vláknina vstřebávání železa i dalších minerálů zhoršuje, ta rozpustná, zvláště pak inulin ho podporuje.

Co je v těle v nepořádku?

Dostatek železa a dalších živin je sice pro krvetvorbu nezbytný, sám o sobě ale nestačí. Je tu totiž ještě proces vlastní tvorby a zrání červených krvinek. A ten v lidském těle probíhá obrovským tempem – za jedinou vteřinu se v něm těchto krevních buněk vytvoří 2-3 miliony! Není tedy divu, že řada lidí nestíhá toto tempo udržet.

I do krvetvorby přitom zasahuje celá řada (nejen) epigenetických mechanismů. Velkou měrou se zde zapojuje jak metylace a demetylace genů, tak modifikace (zejména deacetylace) histonů.

Typickými faktory narušujícími krvetvorbu je stres a spánková deprivace. Roli může hrát i zvýšení oxidativní stres (tedy nadměrná produkce volných radikálů), které mohou poškozovat strukturu červených krvinek. Na vzniku chudokrevnosti se ale může podílet i hypofunkce štítné žlázy. Až 60 % osob s tímto problémem trpí nedostatkem železa, který ovšem nemusí být nutně způsobený jeho nedostatečným příjmem, ale omezeným vstřebáváním z potravy. Tento stav přitom často souvisí s nerovnováhou v oblasti střevního mikrobiomu – optimální kondice obyvatel střev je totiž důležitá mj. i pro optimální vstřebávání minerálů a stopových prvků z potravy. Vztah je zde navíc oboustranný: železo je nezbytné pro syntézu hormonů štítné žlázy, a jeho nedostatek tak hypofunkci tohoto orgánu zhoršuje.

Užívání doplňků stravy se železem nebo zvýšená konzumace červeného masa tady ovšem pomoci nemusí – obojí naopak může stav zhoršit. Nevstřebané železo se totiž může hromadit ve střevech, kde ještě zhoršuje stav střevního mikrobiomu a zvyšuje míru zánětlivých procesů.

Velice specifickým případem je pak anémie spojená se zánětlivým procesem. Je velice obtížně léčitelná a může mít závažné následky. Její vznik pravděpodobně souvisí s oxidativním stresem, který vede právě k zánětlivým dějům a následně i k anémii. Častěji se tento problém vyskytuje u starších osob.

Byliny a živiny pro lepší krvetvorbu

Rhodiola

V tradiční čínské medicíně se tato rostlina (českým názvem rozchodnice růžová) po staletí využívá k léčbě vysokohorské nemoci a hypoxie, přičemž jedním z důvodů je právě podpora krvetvorby. Účinné látky, zejména salidrosid, působí epigeneticky na některé geny a buněčné receptory související s krvetvorbou a zároveň omezují apoptózu (programovanou buněčnou smrt) krevních buněk.

Šišák bajkalský

Bajkalin a další látky obsažené v této byliny pozitivně ovlivňují tvorbu červených krvinek neboli hemopoézu. Působí tak i v případě, že byla produkce krvinek narušena spánkovou deprivací nebo psychickým stresem.

Zelené potraviny

Mezi zelené potraviny řadíme mladé výhonky obilí a luštěnin (ječmen, pšenice, alfalfa) a jednobuněčné sladkovodní řady (chlorela, spirulina). Všechny spojuje vysoký obsah zeleného barviva chlorofylu, které může být při chudokrevnosti velmi užitečné. Jeho struktura je totiž velice podobná krevnímu barvivu hemoglobinu – základem obou je totožná složitá organická molekula, v jejímž středu se v případě chlorofylu nachází atom hořčíku a v případě hemoglobinu atom železa.

V jednom výzkumu například dostávala skupina dobrovolníků s anemií doplněk stravy s organicky vázaným železem (glukonát železnatý), zatímco druhá chlorofylin – derivát chlorofylu, který má praktický stejné účinky jako toto rostlinné barvivo, ale je výrazně stabilnější, a proto jím výzkumech bývá nahrazován chlorofyl. A zatímco podávání železa bylo účinné v 32 % procentech případů, efektivita podávání chlorofylinu byla 92 %! Při tzv. aplastické anemii (porucha tvorby krevních buněk) se pak užívání chlorofylinu ukázalo jako výrazně efektivnější než lék cyklosporin A.

Granátové jablko

Látky obsažené v tomto ovoci mohou pomoci hned na několika úrovních: zlepšují vstřebávání železa z potravy (v rámci jedné studie se díky nim zvýšilo vstřebávání železa trojnásobně, zatímco při užívání vitaminu C pouze 1,6násobně), zefektivňuje jeho vychytávání buňkami i asimilace uvnitř buněk.

Andělika čínská

Tato bylina oblíbená zejména v rámci tradiční čínské medicíny se nejčastěji využívá při gynekologických problémech, velmi efektivní však může být i v případě chudokrevnosti. Zvyšuje totiž tvorbu růstových faktorů nutných pro krvetvorbu (včetně erytropoetinu), aktivuje proces tvorby červených krvinek a snižuje tvorbu hepcidinu (látka potlačující vstřebávání železa). Její užívání v rámci výzkumů celkově zlepšilo hladinu železa v krvi i homeostázu tohoto prvku.

Astaxantin

Oranžové barvivo obsažené například v mase lososů a krevet vyniká svým antioxidačním působením, a je proto schopno chránit červené krvinky před negativním působením volných radikálů. Tato jeho schopnost se potvrdila i u osob s nádorovým onemocněním a sportovců.

Opatrnost je naopak na místě při užívání jednoho z nejběžnějších epigeneticky působících doplňků stravy – kurkuminu. Ten sice vyniká například svými protirakovinnými účinky, jednou z jejich příčin je ale jeho schopnosti vytvářet tzv. cheláty s těžkými kovy nacházejícími se v organismu, a stejná reakce bohužel probíhá i se železem. Člověka s bezproblémovou krvetvorbou to nijak neohrozí, u lidí s nízkou hladinou železa to však vede k jejímu dalšímu snížení. Jste-li tedy chudokrevní, kurkumin raději neužívejte. S jedinou výjimkou: Díky silnému protizánětlivému působení kurkumin velice dobře funguje u starších osob, u nichž je anémie spojená se zánětlivými procesy.

Slovo „apnoe“ znamená „bezdeší“. Tedy okamžik, kdy z nějakého důvodu přestaneme dýchat. To samozřejmě můžeme udělat i vědomě, třeba v rámci dechových cvičení, nás ale zajímá situace, kdy se jinak zcela automatický dechový rytmus na chvíli zastaví během spánku.

Důvody, proč k tomu dojde, mohou být v zásadě dva. Nejčastěji je to tzv. obstrukční spánková apnoe (OSA), kdy je příčinou chvilková neprůchodnost dýchacích cest. Ta přitom postihuje obrovskou část populace: Ve věkové kategorii 30 – 69 let jí dle odhadů trpí 35 % osob, nevyhýbá se ale ani dětem, které postihuje ve 2 – 5 % případů. Druhou možností je tzv. centrální apnoe, ke které dochází vlivem útlumu dechového centra v mozku. Obě příčiny se také mohou vyskytovat současně.

O apnoi mluvíme, pokud zástava dechu trvá minimálně deset vteřin a opakuje se alespoň pětkrát za hodinu, u dětí pak v případě, že dojde k vynechání dvou a více nádechů. Pokud se dýchací cesty neuzavřou úplně, ale jen částečně, mluvíme o hypopnoi.

Proč je to špatně?

Naštěstí nehrozí, že bychom se kvůli spánkové apnoi udusili. To naše tělo nedopustí. Jenže se tak děje za cenu stresové reakce a toho, že se vlastně téměř probudíme. Dochází tedy k výraznému narušení kvality spánku, což má na naše tělo řadu nepříjemných následků. Zároveň také dochází k hypoxii, tj. že tkáně napříč celým tělem strádají nedostatkem kyslíku. A to bohužel nezůstává bez následků.

Výzkumy ukazují, že spánková apnoe má podobné důsledky jako nespavost nebo dlouhodobé omezování doby spánku: Poměrně intenzivně ovlivňuje průběh epigenetických reakcí, a tedy i aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. A to pochopitelně výhradně negativním způsobem. Velká intenzita nežádoucích epigenetických změn probíhá zejména v oblasti genů, které zasahují do metabolických a zánětlivých procesů.

Zde dochází především k tzv. hypermetylaci příslušných genů, která vede k výraznému snížení jejich aktivity, nebo dokonce až k úplnému vypnutí. Ovlivněny jsou ale i další epigenetické reakce, tj. modifikace histonů a regulace pomocí microRNA. A to vše má za následek, že se v těle odehrává spousta nežádoucích dějů a roste riziko mnoha závažných chorob:

Zánět a antioxidační ochrana

Ochranu proti škodlivým radikálů nezajišťují pouze antioxidanty, které přijímáme potravou. Možná ještě důležitější roli hrají ty, které jsou produkovány uvnitř našeho těla. A pokud jsme během spánku vystaveni opakovanému nedostatku kyslíku, produkce řady z nich bohužel výrazně klesá, neboť dochází k nadměrné metylaci genů, které jejich tvorbu řídí. Kvůli tomu dochází zejména k potlačení tvorby antioxidačních enzymů superoxiddismutázy, thioredoxinreduktázy a peroxidoxinu, což se projeví zvýšenou hladinou volných kyslíkových radikálů.

Ty pak mohou poškozovat tkáně napříč celým tělem, což má mj. za následek i zvýšenou intenzitu zánětlivých procesů. OSA ovšem způsobuje přímo i hypermetylaci (tj. i snížení aktivity) genů, které mají přímo za úkol regulovat průběh zánětlivých procesů v těle. Důležitou roli zde pravděpodobně hraje hypermetylace genu FOXP3, který ovlivňuje T regulační lymfocyty, což následně zvyšuje hladinu C-reaktivního proteinu (CRP). Vlivem OSA dochází také ke zvýšení produkce zánětlivých cytokinů a TNF-α, která se rovněž podílí na vzniku zánětu.

Vliv na srdce a cévy

Neléčená OSA zvyšuje výskyt závažných srdečních příhod, ischemické choroby srdeční i mozkové mrtvice i riziko úmrtí na ně. Například riziko vzniku cévní mozkové příhody při OSA roste 3-10x! Dochází také ke zvýšení míry míru celotělového zánětu, který je jedním z hlavních rizikových faktorů vzniku nemocí srdce a cév.

Dokonce i u dětských pacientů trpících spánkovou apnoí přitom byly prokázány epigenetické změny, které vedou ke snížení produkce enzymu endoteliární syntáza oxidu dusnatého. I proto pravděpodobně tyto děti trpí ve srovnání se svými vrstevníky mnohem častěji vysokým krevním tlakem a mají i vyšší hladinu krevních lipidů. U dospělých se navíc objevuje i vyšší míra katabolismu, tj. rozkladných procesů v těle.

Únava a spavost během dne

Epigenetické změny vzniklé v důsledku nedostatečného okysličení pravděpodobně stojí i za faktem, proč mají lidé se spánkovou apnoí vyšší tendenci spát přes den a trpí vysokou mírou únavy, a to i bezprostředně po probuzení.

Nádorová onemocnění

Zatím pouze studie na zvířatech ukázaly, že OSA by mohla být spojena i s vyšším rizikem vzniku rakoviny.

Obezita a diabetes

Pokusy na myších rovněž ukázaly, že OSA značně zvyšuje chuť k jídlu, stejně jako tendenci k přibývání na váze a zvýšenému ukládání tzv. viscerálního tuku. Může vést i ke vzniku inzulinové rezistence, a tudíž i vyššímu riziku vzniku diabetu.

Vliv na mozek

Výzkumy ukazují, že cca 15 % všech kognitivních poruch a také případů Alzheimerovy choroby je spojeno s nedostatečným či nekvalitním spánkem. Přímo obstrukční spánková apnoe přitom souvisí zejména se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby a dalších typů demencí. Je to dané tím, že hypoxie, tj. stav nedostatku kyslíku, výrazně podporuje vznik beta-amyloidních plaků, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické.

Urychlení stárnutí

Epigenetické změny, které vznikají v souvislosti s OSA, jsou velice podobné těm, které souvisejí s tzv. biologickými hodinami, tedy procesy uvnitř těla, které vypovídají o rychlosti stárnutí organismu. Hypoxie v důsledku spánkové apnoe proto může procesy stárnutí urychlit.

Dobrá zpráva ale je, že když pacienti s OSA v rámci jedné studie absolvovali tzv. léčbu přetlakem, došlo u nich ke zpomalení epigenetických procesů souvisejících se stárnutím.

Narušený střevní mikrobiom

Existují studie prokazující, že OSA může být jednou z příčin vzniku nerovnováhy v oblasti střevního mikrobiomu. Charakteristický je přitom zejména nedostatek bakterií produkující mastné kyseliny s krátkým řetězcem (především butyrát), a naopak převaha bakterií produkujících kyselinu mléčnou. Právě narušení mikrobiomu navíc bývá odborníky považováno za spojující článek mezi OSA a vysokým krevním tlakem. Vede také k narušení střevní bariéry, což má za následek pronikání toxinů a patogenů ze střev do krevního oběhu a následný rozvoj zánětu.

Proč k apnoi dochází?

Naše dýchací cesty obklopují hladké svaly, které je mají za úkol udržovat otevřené. Jejich napětí ve spánku sice u každého klesá, za normálních okolností by ale měly stále udržet hrtan průchozí. Pokud ale na dýchací cesty působí tlak (například vlivem zbytnění okolních tkání), který napětí svalů převáží, dýchací cesty se částečně nebo zcela uzavřou.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Spánkovou apnoí častěji trpí muži. Často bývá dávána do souvislosti s chrápáním, ale neplatí to vždy – zdaleka ne každý, kdo chrápe, apnoí trpí, a zároveň existují i lidé s OSA, kteří vůbec nechrápou.

Velkým rizikovým faktorem je zejména obezita, mezi další pak patří třeba kouření či konzumace alkoholu. OSA ovšem může být způsobena i vrozenou anatomickou dispozicí (například lidé s krátkým širokým krkem jí trpí častěji), zvětšenými mandlemi, nebo dokonce nádorem v oblasti krku.

Jak poznat, že trpím spánkovou apnoí?

Momentálně existuje pouze jediný způsob, jak spánkovou apnoi spolehlivě diagnostikovat, a tím je vyšetření ve spánkové laboratoři. To je ovšem zdlouhavé, nákladné a ne vždy dobře dostupné. Právě studium epigenetických změn souvisejících s OSA by její diagnostiku mohlo výrazně zjednodušit.

O specializovaném vyšetření určitě uvažujete, pokud:

• hlasitě chrápete,
• lápáte po vzduchu během spánku,
• pociťujete sucho v ústech po probuzení
• trpíte po probouzení bolestmi hlavy
• jste nadměrně unavení, ospalí a přes den často usínáte,
• trpíte poruchami soustředění, podrážděností, náladovostí či depresemi.

Jak se OSA léčí?

Pokud se člověk trpící OSA svěří do rukou odborného lékaře, obvykle přicházejí jako první na řadu tzv. režimová opatření. Jejich výhodou je, že většina z nich zároveň působí i jako prevence většiny onemocnění, k jejich vzniku spánková apnoe přispívá, a to především díky příznivému působení na epigenetické mechanismy jejich vzniku:

• Pokud je člověk obézní, je mu určitě doporučeno snížení hmotnosti.
• Kuřáci by rozhodně měli přestat s kouřením.
• Vhodné je omezit pití alkoholu a zcela se ho vyvarovat ve večerních hodinách – alkohol totiž snižuje svalové napětí, takže snáze dojde ke zhroucení dýchacích cest.
• Celkově je vhodné harmonizovat svůj denní rytmus.
• A samozřejmě také jíst co nejzdravěji a pravidelně se věnovat pohybu.

V nedávné studii například došlo k výraznému zmírnění OSA u obézních pacientů se středně těžkou mírou závažnosti, poté, co dodržovali zásady zdravého stravování: Zařadili více celozrnných obilovin, luštěnin, zeleniny, ryb a mořských plodů či bylinek, a naopak se vyhýbali ultrazpracovaným potravinám, sladkým nápojům, fastfoodu a slaným pochutinám, ovšem bez snahy redukovat kalorický příjem. Zároveň měli za úkol navýšit počet kroků za den o 15 %. Už po osmi týdnech u nich došlo nejen k váhovému úbytku (v průměru o 7 %), ale především k výraznému zmírnění OSA – počet zástav dechu za noc klesl v průměru o 51 %, a u 15 % dobrovolníků dokonce spánková apnoe zmizela zcela.

Vhodná je také podpora rovnováhy střevního mikrobiomu, tj. zejména dostatečná konzumace vlákniny a popřípadě i užívání probiotik.

OSA mohou zhoršovat i mnohé léky. V první řadě jsou to hypnotika (léky na spaní) a sedativa (uklidňující léky), které mají relaxační efekt. Je vhodné také zvážit užívání všech léků, které mohou narušovat spánek (antihistaminika, antidepresiva, kortikoidy, některé beta blokátory a mnohé další). Pokud je to možné, je vhodné omezit spánek na zádech.

V léčbě OSA se dále používají ortodontická tělíska (něco jako rovnátka, která mají za úkol udržovat dýchací cesty otevřené), možné je i operativní řešení, jeho výsledky však nejsou vždy optimální. U závažných případů se využívá tzv. léčba přetlakem, kdy je pacient v noci připojen ke speciálnímu ventilátoru, který udržuje v dýchacích cestách přetlak.

V současnosti také probíhá vývoj řady epigeneticky působících léků a tato cesta by mohla být efektivní i při snižování následků OSA.

Pomohou doplňky stravy?

Doplňky stravy samy o sobě spánkovou apnoi nevyřeší, některé ji však mohou pomoci zmírnit. Kromě toho existuje řada nutrientů, u nichž sice schopnost zmírnit OSA nebyla prokázána, ale zároveň platí, že většina pacientů se spánkovou apnoí trpí jejich deficitem, a proto je vhodné je pravidelně doplňovat. Další doplňky stravy pak mohou snížit riziko, že vlivem OSA dojde k rozvoji závažných onemocnění.

Tryptofan (L-tryptofan)

Tato aminokyselina je známá svým pozitivním vlivem na spánek. Výzkumy ale ukázaly, že její užívání může být velmi prospěšné i při snižování výskytu spánkové apnoe. Tryptofan je totiž mj. důležitý i proto, že právě z něj je v mozku vytvářen melatonin. Tento hormon má přitom výrazné tlumivé účinky a je nezbytný pro navození dostatečně dlouhého a hlubokého spánku.

Za normálních okolností je hladina melatoninu v těle nejvyšší kolem druhé hodiny ranní, u osob trpících spánkovou apnoí ovšem tento vrchol obvykle chybí. Užívání tryptofanu tak může u těchto lidí zlepšit kvalitu spánku. Více o tryptofanu zde »

Ginkgo biloba

Extrakt z listů jinanu dvojlaločného se při léčení spánkové apnoe ukázal jako poměrně efektivní – při jeho užívání došlo jak prodloužení pauz mezi jednotlivými apnoemi, tak i ke zkrácení doby apnoí.

Chmel

Chmel otáčivý patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro navození a prohloubení spánku. Některé látky, které chmel obsahuje, se přitom váží na specifické melatoninové receptory. Proto může být velmi užitečný i u osob trpících spánkovou apnoí. Více o chmelu zde »

Vitaminy

Prokázán je pozitivní efekt užívání kombinace vitaminu C a E – pomůže snížit počet spánkových apnoí, zlepšit kvalitu spánku a omezit ospalost během dne. Pozitivně působí i vitamin B6 a B12.

Podceňovat ale není radno ani příjem vitaminu D3. Jeho přímý pozitivní vliv na spánkovou apnoi sice prokázán nebyl, lidé s jeho nízkou hladinou ovšem trpí OSA častěji, a stejně tak spí v průměru kratší dobu a mají horší kvalitu spánku. A protože deficit vitaminu D3 zároveň zvyšuje riziko nemocí srdce a cév, cukrovky a zhoršení mentální výkonnosti, je jeho důsledné doplňování (nejen) pro osoby s OSA velmi důležité.

Hořčík

Tak pro hořčík platí, že sice jeho užívání nemá prokazatelný vliv na OSA, ale ke snížení jeho hladiny dochází právě vlivem nedostatku nebo špatné kvality spánku. Osoby, které spánkovou apnoí trpí, proto mají téměř vždy hladinu hořčíku výrazně sníženou, což opět zvyšuje riziko vzniku celotělového zánětu, kardiovaskulárních onemocnění a dalších vážných chorob.

Selen

Tento minerál je nezbytnou součástí důležitých antioxidačních enzymů a rovněž jeho nedostatek je pro OSA typický. Přepokládá se také, že deficit selenu hraje důležitou roli při vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

Omega-3

Ani v tomto případě zatím nebylo prokázáno, že by užívání omega-3 nenasycených mastných kyselin přímo zmírňovalo spánkovou apnoi. Nicméně dle výzkumů například platí, že čím méně DHA (jedna z omega-3) obsahují membrány našich krevních destiček, tím závažnější formou OSA člověk trpí. I proto je užívání omega-3 osobám trpícím spánkovou apnoí doporučováno. Omega-3 navíc efektivně pomáhají zmírnit průběh zánětu v těle, zvláště pak produkci TNF-α.

Rhodiola

Užívání rhodioly u lidí trpících OSA mělo v rámci výzkumů za následek výrazné zvýšení hladiny antioxidačního enzymu superoxid dismutázy. To zároveň znamená i lepší ochranu proti vážným onemocněním, jejichž riziko spánková apnoe zvyšuje. U sledovaných osob zároveň došlo ke zmírnění depresivních a úzkostných příznaků.

Kozinec blanitý

Bylinka užívaná především v rámci tradiční čínské medicíny, známá též pod názvem astragalus, může být také efektivní především při snižování negativních zdravotních důsledků OSA, a zvláště pak v oblasti mozku. Látky obsažené v kozinci totiž pomáhají chránit mozkové buňky před důsledky nedostatečného okysličení.

Butyrát

Osoby trpící OSA mají ve střevech snížené množství bakterií produkujících butyrát. Tato mastná kyselina je přitom důležitá pro správný průběh řady pochodů v těle více zde ». Kromě podpory rovnováhy střevního mikrobiomu tudíž může být prospěšné i užívání butyrátu ve formě doplňku stravy.

EGCG

Polyfenol hojně obsažený zejména v zeleném čaji má výrazný neuroprotektivní efekt, přičemž účinně chrání nervové buňky i před důsledky nedostatku kyslíku. Navíc jde o silný antioxidant s protizánětlivými účinky a příznivým vlivem na srdce a cévy. Více o EGCG zde »