Lymeská borelióza patří mezi nemoci přenášené převážně klíšťaty. Její nejčastější původce na Americkém kontinentě, bakterie Borrelia burgdorferi, byl objeven v roce 1982, její příznaky, včetně spojitosti s přenosem klíšťaty, však byly popsány již koncem 19. století. V Evropě jsou pak nejčastějšími původce bakterie Borrelia garinii a Borrelia afzelii. V Česku se každoročně nakazí cca 4 000 osob.

Projevy a komplikace lymské boreliózy

Bakterie způsobující boreliózu patří mezi spirochety – mikroby s dlouhým spirálovitým tvarem, jejichž povrchové bílkoviny se neustále mění, a imunitní systém má tak problém s jejich rozpoznáváním. Navíc jsou chráněny ochranným biofilmem. Šance, že by se tak tělo s infekcí vypořádalo samo, je tak velmi nízká a obvykle je nezbytná léčba antibiotiky. Reakce imunitního systému je ovšem u různých osob odlišná a závisí na jejich konkrétním genetickém nastavení.

Zásadní problém ovšem představuje diagnóza. Typické projevy akutní fáze, tj. vytvoření červeného fleku s bílým středem okolo místa kousnutí, popřípadě i horečka a únava, se objeví jen o části osob. Asi 40 % napadených tyto příznaky nemá a nemoc u nich rovnou přechází do druhé fáze. Ta propuká cca za 12 týdnů od přisátí klíštěte a typické jsou pro ni zejména bolesti a otoky kloubů, bolesti svalů, vyskytnout se ale může i obrna nervů či zánět srdečního svalu.

Výše zmíněné obtíže obvykle odezní nejpozději do tří měsíců, aby se s odstupem měsíců až let objevila fáze třetí. Při ní nejčastěji dochází k zánětlivému postižení kůže, kloubů, mozku a míchy, srdce a očí.

Když se léčba nepodaří

Ke kompletnímu vyléčení ale občas nedojde ani v případě, že je antibiotická léčba zahájena včas. Nezřídka se stává, že i po jejím skončení si lidé stěžují na příznaky, jako je „mozková mlha“ a různé jiné kognitivní problémy, bolesti kloubů a svalů, únavu apod. Jejich krevní testy jsou však již v tomto okamžiku v pořádku. Odborně se tento stav označuje zkratkou PTLD (Post Treatment Lyme Disease) anebo se mu říká „chronická borelióza“. Počet osob, které postihuje, je přitom velmi vysoký: 10-20 % z těch, kteří se s boreliózou léčí. Větší riziko jeho vzniku přitom mají lidé, kteří boreliózu prodělají opakovaně.

Proč vlastně v některých případech k vyléčení boreliózy nedochází? Příčin může být několik:

• Neschopnost některých antibiotik narušit ochranný biofilm bakterií.
• Fakt, že bakterie jsou schopny vyvolávat záněty, i když jsou již mrtvé.
• Nedávné výzkumu ukázaly, že i fragmenty bakterií dokáží v mozku stimulovat silnější imunitní odpověď něž živé bakterie.

Nutno říci, že řadu příznaků chronické boreliózy mohou vyvolávat i živé bakterie. Spirochety jsou totiž obecně velmi malé, a tudíž snadno pronikají nejen například do kloubů, ale jsou schopny překonat i hematoencefalickou bariéru a dostat se tak i do mozkové tkáně. Velice často však následné obtíže vyvolávají právě mrtvé fragmenty bakterií, což ostatně důvodem, proč v těchto případech nemá efekt opakované užívání antibiotik

Bakterie, která mění geny

Podle nedávných zjištění má navíc chronická borelióza výrazné epigenetické pozadí. V genomu postižených osob vědci objevili celkem 35 genů, které jsou nadměrně exprimovány (tj. jejich aktivita je výrazně vyšší, než by měla být). Většina těchto genů přitom podporuje zánětlivé procesy v těle. Lidé s chronickou boreliózou tak mají například v těle vyšší hladiny některých zánětlivých cytokinů (například IL-1ß a IL-8).

Některé ze zmíněných genů navíc souvisí i třeba s epilepsií, což by mohlo vysvětlit, proč borelióza vyvolává neurologické příznaky.

Tvorba krevních sraženin

Další cesta, kterou infekce boreliózy pravděpodobně vytváří některé chronické příznaky, je tvorba krevních sraženin neboli hyperkoagulace. Ta je ostatně častou komplikací řady virových a bakteriálních infekcí (typická je například i pro virus COVID-19). V jedné studii například vědci odhalili markery nízkoúrovňové koagulace u 80 % pacientů s boreliózou. Další studie pak u 67 % nakažených prokázala výrazně vyšší krevní koncentraci fibrinogenu  – bílkoviny, z níž vzniká fibrin, který následně vytváří krevní sraženiny. To výrazně zhoršuje průchodnost drobných krevních kapilár a způsobuje zhoršení okysličení tkání.

Vliv na hormonální systém a střevní mikrobiom

Infekce boreliózy může také negativně ovlivňovat činnost některých žláz s vnitřní sekrecí. Často tak například dochází ke snížení funkce štítné žlázy, což se mj. projevuje zvýšenou únavou a zhoršenou imunitou. Bílkoviny bakterií Borrelia jsou totiž svými antigenními vlastnostmi velice podobné některým bílkovinám souvisejících s činností štítné žlázy, což může vyvolat autoimunitní zánět tohoto orgánu.

Pro boreliózu je také často typické vyčerpání nadledvin, což má zase za následek sníženou produkci kortikosteroidů, a tedy i nižší odolnost vůči zánětlivým procesům. U žen se pak může objevit i snížená produkce estrogenu, takže se u nich někdy vyskytují příznaky připomínající menopauzu (například návaly horka).

Příznaky chronické boreliózy jsou navíc velmi podobné těm, které pociťují pacienti s výrazně narušeným střevním mikrobiomem, což vedlo vědce k myšlence, že by mohla borelióza mj. způsobovat i narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. A výzkumy tuto domněnku skutečně potvrdily. Změna složení střevních bakterií je dokonce natolik charakteristická, že by do budoucna mohla být využita k diagnostice boreliózy.

Co může pomoci?

Hlavním problémem při chronické borelióze je vysoká míra zánětlivých procesů, proto je důležité se zaměřit na jejich potlačení. Pomoci může i zaměření se na redukci krevních sraženin.

Velmi důležitá je úprava stravy, zejména pak výrazné omezení prozánětlivých potravin (jednoduché cukry, bílá mouka, potravní aditiva, živočišné tuky, sójový a kukuřičný olej…), a naopak přidání těch protizánětlivých, jako je ovoce a zelenina, kvalitní zelený čaj, olivový olej, přirozené zdroje omega-3 nenasycených mastných kyselin, fermentované potraviny atd. Klíčová by měla být i podpora rovnováhy střevního mikrobiomu, zejména formou dostatečné konzumace rozpustné i nerozpustné vlákniny a fermentovaných potravin.

Důležité je i zaměřit se na spánkovou hygienu. Spánková deprivace totiž podporuje průběh zánětlivých procesů, a přitom právě u pacientů s boreliózou bývá spánek často narušen.

Výraznou pomoc pak mohou představovat některé živiny a byliny užívané formou doplňků stravy.

Křídlatka japonská (resveratrol)

Bylina pocházející se severovýchodu Asie vykazuje vysokou antibakteriální aktivitu vůči původcům boreliózy. Navíc působí i silně protizánětlivě. Jedním z důvodů je pravděpodobně i vysoký obsah resveratrolu (křídlatka se ostatně často využívá jako základ pro výrobu doplňků stravy s resveratrolem). Právě resveratrol má totiž silný protizánětlivý a také neuroprotektivní efekt (tj. chrání nervové buňky před poškozením), mohl by být užitečný i proti kardiovaskulárním příznakům boreliózy a byla u něj také prokázána aktivita proti spirochétám.

Šišák bajkalský

I tato rostlina, oblíbená zejména v rámci tradiční čínské medicíny, působí proti bakteriím Borrelia a má silný protizánětlivý a neuroprotektivní efekt. Jeho velkou výhodou je, že narušuje ochranný biofilm, který přispívá k rezistenci bakterií vůči antibiotické léčbě. Je proto velice vhodné jej při léčbě boreliózy kombinovat s antibiotiky. V rámci chronické boreliózy je velmi vhodný zejména při výskytu neurologických příznaků, může však zmírnit i záněty v oblasti kloubů.

Nattokináza

Enzym, který je přirozeně obsažen v japonském sójovém pokrmu natto vyniká svou schopností rozpouštět krevní sraženiny. Proto může být efektivní v boji proti hyperkoagulaci u pacientů s boreliózou. Zároveň ale může pomoci narušit biofilm chránící bakterie proti imunitnímu systému a antibiotické léčbě (podobně působí i enzym serrapeptáza, jehož prodej však momentálně není v ČR povolen). I zde je tedy vhodné užívání spolu s antibiotiky.

Kryptolepis

Rostlina původem ze Západní Afriky (lat. Cryptolepis sanquinolenta) je v tamní přírodní medicíně využívána například při malárii nebo tuberkulóze, některé studie ovšem potvrdily i silný efekt proti původcům boreliózy.

Kočičí dráp

Další často užívaná bylina při léčení boreliózy (lat. Unicaria tomentosa). Má protizánětlivý a neuroprotektivní efekt, a některé studie potvrdily i antibakteriální působení vůči původci boreliózy. Podporuje také opravy DNA.

Vitamin D3

Některé výzkumy naznačují, že by borelióza mohla způsobovat jakousi „rezistenci vůči vitaminu D3“. Konkrétně jde o to, že by infekce mohla blokovat interakci mezi vitaminem D3 a příslušnými buněčnými receptory, a proto by mohli infikovaní lidé potřebovat pro zajištění optimálních procesů v těle výrazně více této esenciální živiny. Její nedostatek by pak mohl přispívat k rozvoji některých potíží souvisejících s boreliózou, typicky třeba ke vzniku kloubních zánětů. Pro potvrzení je však zapotřebí ještě dalších výzkumů.

Hořčík

Hořčík je další živinou, jejíž hladiny bývají u pacientů s boreliózou sníženy, což může rovněž přispívat ke vzniku celé řady potíží. Proto je vhodné jeho doplňování.

Jód

Tento minerál pomáhá narušit ochranný biofilm bakterií Borrelia. V průběhu léčby je proto důležité zařazovat do jídelníčku dostatek jeho zdrojů.

Ginkgo biloba

Tato rostlina sice nepůsobí proti původci boreliózy, dokáže však výrazně podporovat prokrvení tkání včetně mozku a má i neuroprotektivní efekt, a je proto efektivní zejména při neurologických příznacích chronické boreliózy.

Kurkumin

Díky svým silným protizánětlivým účinkům může snížit zánět a bolestivost kloubů při chronické borelióze. Může také pomoci potlačit zánětlivé procesy v mozku, a odstranit tak „mozkovou mlhu“, snížit výskyt srdečních arytmií a potlačit zánět štítné žlázy. Neměl by ale být užíván v průběhu akutní fáze boreliózy, protože může snížit efektivitu imunitní reakce organismu.

EGCG

Stejně jako výše zmíněný resveratrol patří i epigalokatechin galát ze zeleného čaje mezi tzv. aktivátory sirtuinů, což jsou enzymy podporující funkci mitochondrií. Mj. může pomoci snížit zánět v oblasti mozku a míchy.

Omega-3

Jejich užívání přispívá ke zlepšení kognitivních funkcí při chronické borelióze.

Astaxantin

Tento karotenoid, který se přirozeně vyskytuje například v mase lososů či krevet, sice nemá přímý antibakteriální účinek proti původci boreliózy, vyniká ale svým protizánětlivým a neuroprotektivním působením, a navíc je schopen překonat hematoencefalickou bariéru a působit přímo v mozkové tkáni. Proto může být efektivní při neurologických následcích boreliózy.

Probiotika

Vzhledem k negativnímu vlivu nemoci na rovnováhu střevního mikrobiomu může být při borelióze efektivní i užívání probiotik.

Postakutní syndrom COVID-19 nebo tako postcovidový syndrom – tak se lékařskou terminologií nazývají potíže, které přetrvávají déle než 12 týdnů po covidové infekci. Častěji se vyskytují u lidí, kteří měli závažný průběh, nevyhýbají se ale ani těm, u kterých nákaza proběhla jen s minimálními příznaky. Rozdělují se do tří základních kategorií:

Fyziologické – sem patří například dušnost, suchý kašel, srdečně cévní problémy, bolest na hrudi, ztráta čichu a chuti, poruchy menstruačního cyklu, únava, ale i třeba svalová slabost, nechuť k fyzické aktivitě a spousta dalších potíží.

Psychiatrické – nejčastěji se vyskytuje nespavost, deprese, úzkost či noční můry.

Kognitivní – obvyklé jsou poruchy paměti a soustředění, vlkové zhoršení kognitivní výkonnosti známé jak „mozková mlha“, vyskytuje se ale i například přecitlivělost na světlo.

Příznaky nejčastěji časem slábnou, nezřídka ale kolísají nebo se vracejí poté, co se už nějakou dobu zdálo, že je vše v pořádku. Řadu lidí tak trápí dodnes.

Proč potíže přetrvávají?

Postcovidový syndrom může mít několik příčin.

Změny ve srážlivosti krve

Častá je zejména tvorba drobných krevních sraženin z důvodu zvýšené koncentrace bílkoviny fibrinu v krvi. Zároveň může docházet ke zvýšení viskozity krve, přičemž oba tyto jevy zhoršují průchodnost malých cév a prokrvení tkání. Krevní sraženiny se mohou tvořit v plicích, koronárních tepnách i dalších tkáních. Poté komplikují nejen vlastní průběh infekce, ale mohou se podílet i přetrvávání potíží i po jejím odeznění.

Epigenetické změny

Prokázány byly ale i některé změny epigenetického charakteru, tj. změny v aktivitě některých genů. V tom není covid nijaký výjimečný, epigenetické změny v naší DNA totiž mohou být způsobeny řadou dalších virových infekcí (a také některých bakteriálních). Jde například o změny, které virům usnadňují vstup do lidských buněk nebo mění metabolismus hostitele, aby se usnadnilo šíření infekce. V případě covidu se ale zdá, že jsou tyto změny mimořádně rozsáhlé, a to zejména v oblasti epigenetické reakce jménem metylace genů.

Vědecky potvrzeny byly například změny metylačních vzorců v některých krevních buňkách či epigenetické změny související s produkcí histaminu – mnozí pacienti ostatně hlásili zmírnění příznaků postcovidového syndromu po užívání antihistaminik.

Některé epigenetické změny také obecně činí své nositele náchylnější vůči covidové infekci. Pokud je například u člověka napadeného covidem snížena úroveň metylace genu ACE2 v plicích, mozku a játrech, činí to tyto orgány více zranitelnými vůči poškození covidem. Z tohoto pohledu je zajímavé i zjištění, že kuřáci mají v průměru vyšší aktivitu genu ACE2, a proto jsou i náchylnější k vážnému průběhu covidu, a totéž platí i pro onkologické pacienty.

Epigenetické změny v souvislosti s infekcí COVID-19 byly navíc prokázány nejen v souvislosti s metylací genů, ale i dalšími dvěma epigenetickými reakcemi: modifikací histonů a regulaci pomocí microRNA.

Dysfunkce mitochondrií

Další výzkumy pak u pacientů s postcovidovým syndromem potvrdily i dysfunkci mitochondrií, tj. buněčných organel, v nichž probíhá přeměna živin na energii.

Zánětlivé procesy

Důležitou roli při vlastním onemocnění i jeho následcích hraje zánět. U pacientů trpících postcovidovým syndromem byl například prokázán zánět v oblasti mozkových cév. Zajímavé přitom je, že v tomto směru může hrát důležitou roli tzv. spike-protein, který viru umožňuje pronikat do lidských buněk. Spike-protein totiž dokáže překonat tzv. hematoencefalickou bariéru, která odděluje mozek od krevního oběhu, proniknout do mozkové tkáně a spustit tam produkci zánětlivých cytokinů.

Anatomické změny

U řady pacientů byly v souvislosti s prodělaným onemocněním COVID-19 zaznamenány i anatomické změny, zejména v oblasti mozkové tkáně – šlo například o zmenšení objemu šedé kůry mozkové či změny v čichovém centru (ty souvisely se ztrátou čichu).

Rovnováha střevního mikrobiomu

Dalším typickým důsledkem řady infekcí včetně té covidové jsou změny ve složení mikrobiomu – především toho střevního, týká se to ale i například mikrobiomu plic či ústní dutiny.

Pomoc z přírody

Překvapivě účinné se v boji s dlouhodobými následky covidu ukazují přírodní prostředky. Úlevu od nepříjemných příznaků může přinést celé řada bylin – dobře prozkoumány jsou například ty, které se využívají v rámci tradiční čínské medicíny (velký přínos ukázala i jejich kombinace s akupunkturou). Přínosné ale mohou být i další byliny a také živiny – konkrétně doplňky stravy obsahující koncentrovanou formu látek, které jsou běžnou součástí některých potravin.

Nattokináza

Jde o látku vyskytující se v sójovém pokrmu natto. Patří mezi tzv. proteolytické enzymy, tj. enzymy rozkládající bílkoviny, a velice efektivní je právě při rozkladu fibrinu, který je příčinou vzniku drobných krevních sraženin. Díky tomu může být při postcovidovém syndromu velice užitečná. Navíc rozkládá i bílkovinu jménem spike-protein, která je nezbytná pro vstup koronaviru do buněk, což je užitečné jak v rámci samotného boje i infekcí, tak i při zmírňování jejích dlouhodobých následků.

Bromelain

Skupina enzymů obsažených v ananasu patří rovněž mezi látky s proteolytickým a fibrinolytickým účinkem. Podobně jako nattokináza je i bromelain navíc schopen rozkládat spike-protein, a navíc má i epigenetické účinky, díky nimž je schopen organismu pomoci v boji s koronavirovou infekcí i postcovidovému syndromu.

Quercetin

Quercetin je polyfenol, který se v malých koncentracích vyskytuje v širokém spektru rostlin a rostlinných potravin. Pokud se konzumuje ve vyšších koncentracích, tj. ve formě doplňků stravy, má silné protizánětlivé a epigenetické účinky. Pomáhá také zmírnit škodlivé účinky spike-proteinu. Potvrzené jsou jeho příznivé účinky v akutní fázi covidu a může pomoci i v rámci zvládání postcovidového syndromu.

Quercetin je možné užívat společně s bromelainem, protože působí synergicky (tj. navzájem podporují svoje účinky). Vhodná je i čtyřkombinace bromelain + quercetin + zinek + vitamin C.

Ginkgo biloba

Jinan dvojlaločný neboli ginkgo biloba je známý svou schopností zlepšovat prokrvení tkání celého těla, a zvláště pak mozku. Proto je účinný především při zmírňování následků covidu, které se týkají právě mozku a nervové soustavy – ať už jde o poruchy paměti a soustředění nebo deprese a jiné psychické potíže. Zároveň ale pomáhá chránit i tkáně srdce a cév, ledvin, oční sítnice a střeva. Snižuje také viskozitu krve a má protizánětlivé účinky. Některým sledovaným pacientům rovněž pomohl navrátit ztracený čich.

Rhodiola

Adaptogeny, mezi něž patří i rhodiola, mohou pomoci zmírnit únavu i další příznaky postcovidového syndromu. Kombinace rhodioly se schizandrou a eleuterokokem se navíc osvědčila i v prevenci selhání ledvin u osob s postcovidovým syndromem.

Kozinec blanitý

Oblíbená bylina tradiční čínské medicíny, známá také pod názvem „astragalus“, dokáže podle studií obnovovat narušenou hematoencefalickou bariéru, a tím zmírňovat zánětlivé procesy v oblasti mozku. Zajímavé přitom je, že zmírnění zánětu v oblasti mozku se zároveň projevilo i ústupem následků covidu v oblasti plic. Kozinec blanitý navíc efektivně podporuje imunitu a působí protivirově a coby adaptogen pomáhá zmírnit únavu.

Astragalus je možné kombinovat s eleuterokokem ostnitým.

Vitamin D3

Souvislost hladiny tohoto vitaminu byla v souvislosti s infekcí covidu zmiňována již na počátku pandemie. Jde o vitamin s velmi rozsáhlými epigenetickými účinky (kontroluje cca 3 % lidského genomu), který je nezbytný zejména pro regulaci imunity a obranu proti virovým infekcím. V případě covidu je přitom obzvláště důležitý, protože snižuje aktivitu genu ACE2, čímž pomáhá předcházet závažnému průběhu. Působí také protizánětlivě, čímž přispívá k tlumení tzv. cytokinové bouře (extrémní zánět v důsledku covidové infekce). Nedostatek vitaminu D je přitom v populaci extrémně častý a byl také potvrzen u 85 % pacientů s těžkým průběhem covidu vyžadujících umístění na JIP. Doplňování vitaminu D3 u těchto osob pak vedlo ke snížení úmrtnosti a zkrácení doby hospitalizace.

Role vitaminu D v případě postcovidového syndromu sice zatím nebyla spolehlivě prokázána, přesto lze předpokládat, že i v tomto případě může být jeho užívání prospěšné.

Popis

Podobně jako známější sójový pokrm tempeh se i natto vyrábí pomocí fermentace sójových bobů. Oba pokrmy se ale liší použitou fermentační kulturou: v případě natto je to bakterie Bacillus subtilis natto. (2)

Nattokináza je z pohledu lidského zdraví nejúčinnější složkou natto. Jde o enzym z kategorie alkalických proteáz (enzymy schopné štěpit bílkoviny), jehož řetězec je tvořen 275 aminokyselinami. (2)

Historie

Natto se v Japonsku konzumuje již více než 2 000 let, příčiny jeho pozitivních účinků ale dlouho nebyly známy. Některé mechanismy, které jsou za ně zodpovědné, byly popsány v 70. letech minulého století, samotná nattokináza ale byla objevena až v roce 1987. (3)

Léčivé účinky

Pravděpodobně nejdůležitější oblastí působení nattokinázy na lidský organismus je její fibrinolytický efekt neboli schopnost rozkládat fibrin. Fibrin je bílkovina, která má v těle důležitou úlohu: vzniká v těle z fibrinogenu, a to v okamžiku, kdy dojde k poranění a vzniku krvácení. Vzniklý fibrin poté začne uzavírat poraněnou cévu, aby nedošlo k masivním ztrátám krve. Když je ale v krvi fibrinu mnoho, dochází ke vzniku krevních sraženin neboli trombů, které mohou způsobit ucpávání cév. (2)

Nattokináza má ale zároveň i antiaterosklerotický a antirobmotický efekt, pomáhá snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi i krevní tlak. Dále má neuroprotektivní efekt (tj. chrání nervové buňky před poškozením), a prokázán byl i její epigenetický efekt – v rámci studií dokázala například v mozkové tkáni zvýšit aktivitu genů, k jejichž utlumení došlo v důsledku působení toxinů (konkrétně BPA) či radiace. (2, 4)

Srdce a cévy

Nattokináza dokáže díky svému fibrinolytickému a antitrombotickému působení efektivní rozpouštět krevní sraženiny a zároveň pomáhá degradovat i aterosklerotické pláty. Jedna z klinických studií například prokázala snížení míry plaků v cévách zásobujících srdce o 36 %, což byl lepší výsledek než u kontrolní skupiny užívající léky z kategorie statinů. V pokusech na myších rovněž došlo po podávání nattokinázy i k výraznému nárustu přežití v případě plicní trombózy a antitrombotický efekt se potvrdil i ve studiích na lidských dobrovolnících. Jedním z důvodů je fakt, že v těle efektivně snižuje produkci látky tromboxan, což má za následek omezení shlukování krevních destiček, aniž by přitom došlo ke vzniku krvácivých komplikací. Fibrinolytický a antitrombotický efekt byl přitom popsán nejen při dlouhodobém užívání nattokinázy, ale i při jejím jednorázovém podání, kdy přetrvával cca 4 hodiny po konzumaci. (2, 5-8)

Při snižování rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění se uplatňuje i antioxidační potenciál nattokinázy, díky kterému zlepšuje metabolismus tuků a brání oxidaci LDL cholesterolu. Prokázána byla také schopnost nattokinázy snižovat krevní tlak. Toho dosahuje potlačením tvorby enzymu ACE (angiotenzin-konvertující enzym), který je zodpovědný za tvorbu hypertenzního hormonu angiotenzinu II. (2, 9-11)

Existují i slibné výzkumy využití nattokinázy po mozkové mrtvici – pokud se bezprostředně po cévní mozkové příhodě podává injekčně, výrazně pomáhá obnovit proudění krve v mozkové tkáni, a tím snižuje její poškození. (12)

Alzheimerova choroba

Nattokináza má výrazný neuroprotektivní efekt – podporuje totiž produkci faktoru označovaného zkratkou BDNF, který se podílí na ochraně nervových buněk. Kromě toho dokáže i poměrně efektivně degradovat i beta-amyloidní plaky, které se vytvářejí při Alzheimerově chorobě a narušují funkci nervových buněk. Navíc zvyšuje v mozkových buňkách aktivitu genů ADAM9 a ADAM10, která je při Alzheimerově chorobě snížena. Účinnost nattokinázy při Alzheimerově chorobě je ovšem limitována její omezenou schopností procházet hematoencefalickou bariérou (bariéra oddělující krevní oběh od mozku). (13)

Plicní fibróza

Plicní fibróza je závažné onemocnění, při kterém dochází k usazování fibrinu v plicní tkáni. Tím dochází k jejímu „zajizvení“, ztluštění, a tedy i k výraznému narušení její funkce. Výsledkem je dušnost, která nejen výrazně snižuje kvalitu pacientova života, ale také ho ohrožuje na životě. Současná medicína neumí plicní fibrózu léčit, běžně užívané léky pouze zpomalují postup choroby. Nattokináza zde přispívá k rozkladu fibrinu usazeného v plicích a snadnějšímu odstraňování hlenu. (14)

Zákalky

Termín „zákalky“ se používá pro různá vlákna a tečky plující zorným polem. Vznikají degradací rosolovité hmoty sklivce (hmota vyplňující vnitřek oční bulvy) a jejich četnost stoupá s věkem. Ve většině případů nejsou nebezpečné a nenarušují vidění, protože mozek se na ně adaptuje a dokáže je při vytváření obrazu ignorovat. Při vyšší četnosti ale mohou způsobovat diskomfort. Klasická medicína je v takovém případě odstraňuje pomocí laseru či chirurgicky, poměrně efektivní však může být i nattokináza, která pomůže degradovat proteiny vytvářející zákalky. (15)

COVID-19

Výzkumy na buněčných kulturách ukazují, že nattokináza může být užitečná i při léčbě infekce COVID-19. Aby mohl koronavirus vstoupit do buňky, potřebuje k tomu tzv. spike-protein. A právě tuto bílkovinu dokáže nattokináza účinně degradovat. (16)

Při akutním, ale i při tzv. dlouhém covidu pak hrají pozitivní roli i antitrombotické, antihypertenzní, antiaterosklerotické a neuroprotektivní účinky nattokinázy. Většina pacientů s akutním onemocnění COVID-19 je totiž v tzv. hyperkoagulačním stavu – v jejich krvi dochází ke zvýšené tvorbě bílkoviny fibrinu, která tvoří základ krevních sraženin. Ty se mohou vyskytovat v plicích, koronárních cévách (tj. tepnách vyživujících srdeční sval), ale i v dalších tkáních těla. Fibrinolytické účinky nattokinázy proto mohou hrát v těchto stavech velmi důležitou roli. (17)

Borelióza

COVID-19 ovšem není jedinou infekcí, která zvyšuje tvorbu krevních sraženin. Podobné důsledky může mít i borelióza. Dle výzkumů má 67 % pacientů s boreliózou v krvi vyšší koncentraci fibrinogenu, což je bílkovina, z níž může vzniknout fibrin. Užívání nattokinázy proto může být užitečné i při této chorobě. (18)

Užívání

Nattokináza se obvykle užívá v množství odpovídajícím 2 000–7 000 fibrinolytických jednotek (FU) a je považována za bezpečnou i při dlouhodobém užívání. Nedoporučuje se při chorobách a stavech, při nichž hrozí zvýšené riziko krvácení, a z tohoto důvodu je vhodné ji rovněž vysadit nejpozději 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. Nedoporučuje se také užívat v těhotenství a při kojení, protože zatím neproběhly potřebné výzkumy, které by prokázaly její bezpečnost v tomto období. (20)

Nattokináza může zároveň interagovat s léky ovlivňujícími srážení krve a krevní tlak. V těchto případech je tedy žádoucí ji užívat výhradně pod dohledem lékaře a pečlivě sledovat změny zdravotního stavu. Pacienti užívající léky ovlivňující srážení krve by se rovněž měli ujistit, že zvolený doplněk stravy s nattokinázou neobsahuje vitamin K2 – natto je totiž nejbohatším rostlinným zdrojem tohoto vitaminu. (19, 20)

Vhodné kombinace

Nattokinázu je možno kombinovat s izoflavony, které se přirozeně vyskytují v sójových bobech, tedy zejména s genisteinem a danzeinem. Při fermentaci sóji kulturou Bacillus subtilis natto navíc podíl těchto prospěšných látek přirozeně stoupá. Tato kombinace může být vhodná zejména pro ženy v menopauze, protože genistein a dadzein jsou silné fytoestrogeny. Konzumace natto má ostatně příznivý vliv nejen na riziko chorob srdce a cév ale i na riziko osteoporózy u žen po menopauze. (21, 22) Možné jsou ale i další kombinace:

Srdce a cévy: nattokináza + ženšen (23), nattokináza + EGCG

Alzheimerova choroba: nattokináza + serrapeptáza (24), nattokináza + EGCG

Plicní fibróza: nattokináza + serrapeptáza (14)