S kvasinkovými infekcemi se velice často potýkají ženy, ať už v pohlavních orgánech nebo močovém traktu. Candida albicans je ale ve skutečnosti jeden z nejběžnějších lidských patogenů. Najdeme ho například v ústech a střevním mikrobiomu většiny lidí, a pokud ho zvládneme „udržet na uzdě“ jeho přítomnost nijak nepocítíme. Problém ale nastává v okamžiku, kdy obranné mechanismy našeho těla selžou. Pak dojde k rozvoji infekce, která napadá nejen vnější pohlavní orgány, sliznici močového traktu, nebo ústní dutinu ale může též přijít i v životu nebezpečnou celotělovou infekci.

Kvasinkové infekce se přitom léčí velice obtížně – existuje sice celá řada léků, kvasinky však vůči nim snadno získávají rezistenci, takže se problém opakovaně vrací.

Jak vzniká kvasinková infekce?

Příčinou přemnožení kvasinek Candida albicans může být zejména oslabení imunitního systému – kvasinkové infekce v ústech se například často vyskytují u dětí trpících podvýživou, u nemocných AIDS či u osob užívajících imunosupresiva. Výrazným rizikovým faktorem je také cukrovka.

Velmi zásadní je také stav střevního mikrobiomu. Právě „přátelské střevní bakterie“ jsou totiž důležitým faktorem, který ve střevech brání přemnožení kvasinek. Riziko kvasinkové infekce ostatně vzrůstá po užívání celospektrálních antibiotik, která zásadním způsobem narušují rovnováhu v oblasti střevního mikrobiomu. Na druhou stranu ale platí, že nic není černobílé – některé výzkumy totiž ukazují, že právě přítomnost Candida albicans ve střevech je faktorem, který výrazně přispívá k obnově rozmanitosti mikroskopických obyvatel střeva, a to třeba právě i po léčbě antibiotiky.

Velkou výhodou kvasinek je, že mohou velice rychle přecházet mezi dvěma stavy, jež se nazývají bílý a neprůhledný. V prvním z nich dokáží vytvářet tzv. biofilm, který má vysokou přilnavostí ke tkáním. Umožnuje kvasinkám lépe se přichytit na sliznice těla a komplikuje jejich ničení imunitními buňkami, čímž zvyšuje pravděpodobnost jejich přežití. V neprůhledném stavu se pak kvasinky rozmnožují.

Je přitom prokázáno, že přechod mezi oběma stavy se děje pomocí tzv. epigenetických reakcí, které ovlivňují aktivitu důležitých genů v buňkách kvasinek – konkrétně jde o reakci jménem metylace genů. Epigenetické procesy pak obecně u všech patogenů hrají důležitou roli při jejich schopnost napadat buňky lidského těla – jde například o epigenetickou reakci jménem modifikace histonů. Zajímavé přitom je, že průběh epigenetických reakcí v buňkách kvasinek, které se vyskytují ve střevech, výrazným způsobem ovlivňují i ostatní bakterie ve střevním mikrobiomu.

Dieta, dieta, dieta!

Úprava jídelníčku výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že se kvasinkovou infekci podaří zvládnout, a často je dokonce nezbytností. Asi nejdůležitějším krokem je přitom razantní omezení podílu sacharidů ve stravě, zvláště to pak platí pro jednoduché cukry a sacharidy s vysokým glykemickým indexem. To znamená ze stravy vyloučit především sladkosti, sladké nápoje, pečivo z bílé mouky, těstoviny apod. Vhodné je omezit i konzumaci ovoce, zvláště pak toho s vyšším obsahem cukrů. Podle studie z roku 2018 může být naopak výhodné slazení xylitolem, který má antimikrobiální účinky.

Některé výzkumy naznačují, že prospěšné může být i vyloučení lepku ze stravy, k potvrzení však bude zapotřebí ještě dalších výzkumů. Výhodnost bezlepkové stravy pro osoby, které netrpí alergií na lepek, se totiž prokazuje jen velmi obtížně. Když se totiž někdo rozhodne pro bezlepkovou dietu, výrazně sníží konzumaci pečiva z bílé mouky a v jeho jídelníčku se začne objevovat vyšší podíl celozrnných obilovin. Tento krok se pak projeví snížením intenzity zánětlivých procesů v těle, zvýšení citlivosti tkání na inzulin i zlepšením stavu střevního mikrobiomu. Důsledkem proto bývá nejen ústup kvasinkové infekce, ale i celé řady dalších potíží. Je tedy otázkou, zda by ke stejnému výsledku nevedla i pouhá preference celozrnných obilovin, bez ohledu na obsah lepku.

Spolehlivě potvrzeno není ani doporučení vyřadit mléčné výrobky, každopádně se ale vyplatí dávat přednost těm s nízkým obsahem laktózy, tj. zejména sýrům, tvarohu a jogurtu. Laktóza je totiž disacharid tvořený glukózou a galaktózou, a právě konzumaci glukózy je třeba při boji s kvasinkami omezovat.

Důležité je zároveň zařazovat potraviny, které podporují druhovou rozmanitost střevního mikrobiomu, což jsou nejen probiotika (tj. přímo „přátelské bakterie“, například ve formě kysaných mléčných výrobků, kvašení zeleniny či doplňků stravy), ale především probiotika, které slouží jako substrát pro výživu těchto prospěšných mikroorganismu. Sem patří především rozpustná i nerozpustná vláknina, zejména ta ze zeleniny (zvláště efektivní je košťálová zelenina) a celozrnných obilovin.

Roli mohou hrát i konzumované tuky. Růst kvasinek podporují zejména mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, které se vyskytují například v hovězím tuku nebo sójovém oleji. Velice prospěšný je naopak kokosový olej, který obsahuje mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem. Právě ty totiž dokáží přímo zabíjet řadu mikrobů, a to včetně kvasinek Candida albicans. Destrukci kvasinek podporuje i olivový olej, pozitivně působí i mastné kyseliny s krátkým řetězcem – typickým příkladem je butyrát, který získáváme nejen potravou, ale především jej produkují některé bakterie ve střevním mikrobiomu.

Stravovací zásady v kostce

Základní stravovací zásady při kvasinkových infekcích by tedy mohly vypadat následovně:

• Zcela z jídelníčku vyřaďte sladkosti a sladké nápoje. Pokud se bez sladké chuti neobejdete, použijte přírodní sladidla, například stévii nebo xylitol.
• Zcela nevhodné je pečivo z bílé mouky, těstoviny apod.
• Dávejte přednost celozrnným obilovinám a pseudoobilovinám, a to jak bezlepkovým, tak těm s nižším obsahem lepku, než mají běžné druhy pšenice. Může to být pohanka, jáhly, quinoa, amarant, oves, špalda, žito…
• Ovoce výrazně omezte a volte spíše druhy s nižším obsahem cukru, například bobulové ovoce.
• Naopak zeleniny si dopřejte co nejvíce, zvláště pak té košťálové (kedlubna, brokolice, květák, kapusta…). Antimykotický účinek má i česnek a cibule.
• Z mléčných výrobků preferujte ty s nízkým obsahem laktózy, tj. sýry, jogurt a kefír.
• Dbejte na dostatečný příjem kvalitních zdrojů bílkovin.
• V jídelníčku by neměly chybět kvalitní tuky. Pozitivně působí zejména kokosový olej a olivový olej, kromě nich je vhodné do jídelníčku zařazovat i například olej, avokádo, lněný a konopný olej, ořechy či kvalitní farmářské máslo. Nevhodný je naopak sójový olej a hovězí tuk.
• Používejte koření s antimykotickým účinkem, jako je zázvor, rozmarýn, kurkuma, oregano či skořice. Mnohé z nich lze užívat i jako doplňky stravy.

Užitečné doplňky stravy

Existuje celá řada přírodních doplňků stravy, které jsou v boji s kvasinkami úspěšné. Vzhledem k tomu, jak složité je tento souboj vyhrát, je vhodné vybírat takové látky, které působí hned na třech frontách:

• Mají přímý antimykotický efekt.
• Podporují imunitu.
• Disponují epigenetickými účinky, tj. ovlivňují v těle průběh reakcí, které snižují či zvyšují aktivitu genů v DNA.

Zde je tedy malý přehled přírodních látek s vědecky potvrzeným účinkem proti kvasinkám Candida albicans.

Kurkumin

Barvivo obsažené v kořeni kurkumy velice pozitivně ovlivňuje imunitu, zároveň ale i přímo působí proti kvasinkám Candida albicans. Snižuje jejich schopnost vytvářet biofilm a omezuje v jejich buňkách tvorbu enzymů, jež jim umožňují napadat buňky hostitele.

Resveratrol

Také barvivo obsažené zejména ve slupkách hroznového vína má vysoké antibakteriální, antivirotické a antimykotické účinky, a prokázána je i jeho schopnost ničit kvasinky Candida albicans. K dosažení účinku je ale zapotřebí mnohonásobně vyšších koncentrací resveratrolu, než se nachází například v červeném víně, proto je nutné jeho užívání formou doplňku stravy.

Šišák bajkalský

Kořen šišáku bajkalského, což je bylina využívaná zejména tradiční čínskou medicínou, obsahuje látku baikalein, která potlačuje schopnost kvasinek vytvářet biofilm. Dobře se navíc kombinuje s jinými přírodními látkami, a dokonce i zvyšuje účinnost konvenčních léků proti Candida albicans.

Rozmarýn

Tato bylinka je účinná proti mnoha druhům kvasinek a plísní, včetně Candida albicans. I zde je ovšem účinnost závislá na koncentraci účinných látek, proto je před běžným užitím ve formě koření vhodné dát přednost doplňkům stravy.

Zázvor

Kořen zázvorníku lékařského obsahuje účinné látky 6-shogaol a 6-gingerol, které potlačují množení kvasinek i jejich schopnost vytvářet biofilm.

Butyrát

Tato mastná kyselina s krátkým řetězcem je produkována některými typy střevních bakterií, je možné ji ale užívat i jako doplněk stravy. Prokazatelně potlačuje rozmnožování kvasinek Candida albicans a navíc podporuje funkci imunitních buněk jménem makrofágy, které jsou schopny kvasinky účinně ničit.

Propolis

Propolis je produkt, který včely vyrábějí z pupenů některých rostlin. Vyniká antimikrobiálními účinky a zabírá i na kvasinky. Lze jej aplikovat zevně, například k výplachům ústní dutiny postižené kvasinkovou infekcí, tak i jako doplněk stravy.

Česnek

Oblíbená zelenina je velmi bohatá na organické sloučeniny síry, které účinně ničí širokou škálu mikrobů, včetně Candida albicans. I tyto látky brání jak množení kvasinek, tak i omezují jejich schopnost tvorby biofilmu. Účinný je jako složka jídla i jako doplněk stravy. Lze jej dobře kombinovat s dalším přírodními látkami, například rozmarýnem či oreganem.

Oregano

Olej z této středomořské byliny zabíjí kvasinky tím, že dehydratuje jejich buňky.

Extrakt z grapefruitových jader

Semínka grapefruitů obsahují látky, které jsou schopny zabíjet více než 800 druhů virů a bakterií a více než 100 druhů kvasinek a plísní. Účinné jsou i proti Candida albicans.

Nejprve se začne stále častěji objevovat bolest a ztuhlost, zejména pak v časných ranních hodinách. Velmi často to bývá hlavně v oblasti tzv. SI kloubu, který spojuje křížovou kost s pánví, může to však být i v jiných částích páteře. To jsou první projevy tzv. Bechtěrevovy choroby neboli ankylozující spondylitidy. Postupně ztuhlost narůstá a postihuje stále větší oblasti páteře. Bolesti začínají být nesnesitelné, mnohdy vystřelují i do končetin, a často je tak pro postiženého vůbec problém ujít pár desítek metrů. Časem se může objevit tzv. bambusová páteř, kdy se chrupavčité meziobratlové ploténky proměňují v kostní hmotu.

Postupně se navíc často přidávají i další komplikace. Přibližně u poloviny pacientů se objevuje zánět přední komory oka, který způsobuje bolest a zarudnutí očí, nadměrný výskyt tzv. zákalků, které komplikují vidění, a zvýšenou citlivost na světlo. Objevují se také problémy srdečně cévního aparátu, například zánětlivé stavy aorty a chlopní či poruchy převodního systému, kterým srdce reguluje svou činnost. Postiženy mohou být i plíce, trávicí systém a u mužů se zvyšuje riziko zánětu prostaty.

Běchtěrevova choroba postihuje častěji muže. Obvykle se první příznaky projeví na počátku dospělosti.

Za co můžou naše geny?

Bechtěrevova choroba patří mezi nemoci s vysokou mírou dědičnosti. Klíčovou roli zde přitom hraje gen označovaný jako HLA-B 27. Právě jedna varianta tohoto genu je pro rozvoj nemoci zásadní. Pokud ji dítě zdědí od jednoho ze svých rodičů, má 78% riziko, že Bechtěrevovou chorobou onemocní (jde o tzv. dominantní dědičnost, tj. pokud by variantu náhodou zdědil od obou rodičů, riziko se dále nezvyšuje).

78% riziko je opravdu hodně. Nicméně tu stále ještě zbývá 22 % naděje, že dotyčný nakonec neonemocní. A právě v těchto procentech hrají velkou roli vlivy epigenetické. Jde o vnější vlivy, zejména z oblasti životního stylu, které v těle spouštějí biochemické reakce, jež v důsledku ovlivňují aktivitu řady genů v našem těle.

Epigenetické vlivy a faktory

Epigenetické vlivy se přitom mohou podílet i na tvorbě bílkoviny označované zkratkou DKK-1, která s největší pravděpodobností hraje v rozvoji onemocnění výraznou roli. Právě u osob s Bechtěrevovou nemocí je totiž podle výzkumů její hladina výrazně zvýšena. DKK-1 přitom funguje jako signální molekula, tj. účastní se procesu přenosu informací, jež ovlivňují chování buněk.

Mechanismus, kterým DKK-1 ovlivňuje vznik samotné nemoci, nebyl ještě zcela popsán. Z doposud provedených studií se ovšem zdá, že nadbytek tohoto proteinu negativně ovlivňuje tvorbu dalšího typu bílkovin označovaných jako Wnt, které jsou nezbytné pro normální průběh metabolismu v oblasti kostí. Při snížené tvorbě proteinů Wnt dochází k omezení tvorby osteoblastů, což je jeden z typů kostních buněk, a také k masivní apoptóze (tj. buněčné smrti) nezralých osteoblastů. DKK-1 pak naopak aktivuje další typ kostních buněk, osteoklasty, čímž narušuje rovnováhu tvorby a degradace kostní hmoty.

Na vzniku nemoci se také podílejí tzv. prozánětlivé cytokiny, které rovněž patří mezi signální molekuly. Jde především o interleukiny s pořadovým číslem 23 a 17, které v těle podporují vznik zánětlivých procesů. Odlišnosti se u nemocných vyskytují i v oblasti imunitních buněk zejména pak u T-buněk a dendritických buněk. Podle nedávných výzkumů to navíc vypadá, že k rozvoji nemoci může přispívat i špatně fungující střevní mikrobiom.

Zajímavou roli při vzniku nemoci pak hrají tzv. mezenchymální kmenové buňky. Jde o zatím nespecializované buňky, které se mohou vyvinout v různé typy buněk specializovaných – například v buňky tukové, svalové, ale také v buňky kostní či chrupavčité. Tyto kmenové buňky jsou navíc schopny vytvářet protein MPC-1, který může zásadním způsobem ovlivnit aktivitu obou typů kostních buněk, tedy osteoblastů i osteoklastů. Právě MPC-1 se přitom podílí na rozvoji řady onemocnění – kromě Běchtěrevovy choroby je to například lupenka, revmatoidní artritida a ateroskleróza.

Úprava stravy je základ

Výše uvedené poznatky se již nyní snaží farmaceutický průmysl přetavit ve vývoj léků, které by ovlivňovaly právě epigenetické mechanismy vzniku Bechtěrevovy choroby. Nicméně platí, že epigenetické reakce lze poměrně efektivně ovlivnit i pomocí změn v životním stylu. V případě této nemoci to platí také, ať už v rámci prevence či zmírňování příznaků. Zejména je v tomto směru důležitá strava.

Bechtěrevova choroba patří mezi nemoci s vysokou mírou chronicky zánětlivých procesů, velice dobře proto tělo reaguje na protizánětlivou stravu. Přínosné je zde zejména omezení sacharidů v jídelníčku – zvláště to platí pro ty z nemocných, kteří zároveň trpí i trávicími potížemi. Nejde přitom jen o sladkosti, ale i o potraviny s vysokým obsahem škrobu a nízkým obsahem vlákniny (bílé pečivo, těstoviny, brambory apod.). Existují totiž teorie, že právě škrobem se živí určitý typ bakterií ve střevním mikrobiomu, který se může stát spouštěčem nemoci. Tato teorie ovšem nebyla spolehlivě prokázána, a mnozí odborníci jsou proto vůči nízkoškrobové dietě při Bechtěrevově chorobě skeptičtí. Nicméně omezení potravin s vysokým glykemickým indexem a jejich nahrazení celozrnnými obilovinami je určitě dobrým krokem.

Škodí i příliš mnoho soli (tj. sodíku), omezit je vhodné i tmavé maso a vyvarovat se nadměrného příjmu tuků, zvláště těch nasycených. Naopak je na místě přidat do stravy protizánětlivé složky, zejména zeleninu, olivový olej, česnek, ryby a koření s protizánětlivými účinky (rozmarýn, kurkuma, zázvor, bazalka, šalvěj a řada dalších).

Pomůže vyřadit mléko?

V některých případech je vhodné rovněž omezit konzumaci mléčných výrobků. V rámci jednoho z výzkumů došlo po jejich vyřazení ze stravy k ústupu potíží u 52 % pacientů, a to natolik výraznému, že větší část z nich dokonce mohla přestat užívat protizánětlivé léky. Druhá polovina zkoumaných osob však žádné zlepšení nezaznamenala. Vliv tohoto dietního opatření může souviset s tolerancí vůči laktóze, vzhledem ke zmíněné 50% šanci na zlepšení se ale vyplatí vyřazení mléčných výrobků alespoň vyzkoušet.

Při Bechtěrevově chorobě je třeba dbát na dostatečný příjem vápníku. V případě, že se nemocný rozhodne ze stravy vyřadit mléčné výrobky, by měl v dostatečné míře konzumovat další zdroje tohoto prvku – mohou to být ořechy a semena (skvělý je například mák), sardinky, zeleninu s tmavě zelenými listy, tofu apod. Důležitý je i dostatečný příjem zinku a mědi. Ochranný efekt má také obecně strava s vysokým obsahem antioxidantů.

Opatrně je třeba nakládat s alkoholem. Jeho přímý negativní vliv na tuto nemoc sice nebyl prokázán, obecně však platí, že zvláště tvrdý alkohol negativně ovlivňuje zdraví kostí a může také výrazně zhoršovat vstřebávání řady důležitých živin.

Žádoucí je také v případě nadváhy až obezity snížit tělesnou hmotnost. Tím dojde nejen k úlevě pro klouby, ale většinou i ke snížení intenzity příznaků. Velice vhodná je pak pravidelná pohybová aktivita. Pro velkou část nemocných je sice vzhledem k bolestem pohyb nesmírně obtížný, pravidelná fyzická zátěž má však výrazný pozitivní epigenetický efekt, nehledě na to, že zvláště kombinace pravidelného posilování a protahování může výrazně zpomalit negativní vliv nemoci na stav pohybového aparátu.

Užitečné doplňky stravy

Vitamin D3 – prakticky pro všechna autoimunitní onemocnění platí, že lidé, kteří jimi trpí, mají v naprosté většině případů v těle sníženou hladinu tohoto vitaminu. Studie z roku 2015 navíc prokázala, že vitamin D3 významně snižuje riziko propuknutí Bechtěrevovy choroby. Déčko také u lidí, kteří již nemocí trpí, umí snížit intenzitu příznaků.

Omega-3 – na dostatečný příjem těchto nenasycených mastných kyselin je třeba dbát v prevenci i léčbě prakticky všech onemocnění, jejichž příčinou či důsledkem je chronický zánět (zároveň je třeba se zaměřit na snížení příjmu omega-6). Prokázána byla i jejich prospěšnost při Bechtěrevově nemoci – vyšší dávky (nad 4,5 g denně) například vedly v rámci výzkumu k výraznému snížení indexu BASDAI, kterým se hodnotí aktivita choroby.

Kurkumin – barvivo obsažené v kořeni kurkumy patří mezi vůbec nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, a navíc dokáže poměrně efektivně tlumit bolest. Z tohoto důvodu je kurkumin s úspěchem využíván u většiny autoimunitních chorob a vhodný je i při Bechtěrevově nemoci.

Zázvor – další mimořádně silný přírodní protizánětlivý prostředek. Jeho účinnost při Bechtěrevově nemoci sice doposud nebyla spolehlivě potvrzena, vzhledem k účinnosti při jiných zánětlivých autoimunitních onemocněních ji však lze předpokládat.

Probiotika – jejich vliv zatím rovněž nebyl spolehlivě prokázán, pouze jedna malá studie ukázala zlepšení některých aspektů choroby (a snížení indexu BASDAI) při užívání směsi bakterií Lactobacillus acidophilus a Lactobacillus salivarius. Vzhledem ke stále rostoucímu počtu výzkumů o důležitosti střevního mikrobiomu při rozvoji autoimunitních onemocnění (Běchtěrevovu chorobu nevyjímaje) se ovšem vyplatí o užívání probiotik, nebo alespoň pravidelné zařazování jejich potravních zdrojů do jídelníčku, zauvažovat.