Žádného sportovního fanouška nemohly zkraje letošní zimy minout diskuse o zákazu vosků s fluorem na lyžařských závodech. Leckdo si možná přitom položil otázku: „Má vůbec smysl něco takového zakazovat? Není to jen nějaký další výmysl zelených aktivistů, který ve výsledku vůbec nic neovlivní?“

Odpověď je jednoznačná: Smysl to má. A velký. Vosky jsou totiž jen první krok, protože úplný zákaz těchto extrémně nebezpečných látek je do budoucna nezbytný. Řada z nich totiž patří mezi tzv. věčné chemikálie, které se v přírodě prakticky nerozkládají a hromadí se nejen v půdě a vodě, ale i v tělech rostlin a živočichů – včetně těch našich.

Per- a polyfluorované látky se přitom nacházejí všude kolem nás. Nějaké jejich zdroje určitě máte i doma – například v teflonových pánvích, voděodolných oděvech s membránami typu Gore-Tex, v obalech potravin, těsnicích materiálech… Některé z nich, například kyselina perfluoroktanová, byly již kvůli prokázané toxicitě a karcinogenitě zakázány (s malými výjimkami), bohužel jejich náhražky obsahující fluor však nejspíš nejsou k lidskému tělu a přírodě obecně o nic přívětivější.

Zatajíme, ututláme

Alarmující přitom je, že o toxických účincích fluorovaných látek se ví již dlouhá desetiletí, především zásluhou velkých průmyslových gigantů však byly tyto poznatky dlouho bagatelizovány.

První studie zaměřená na toxicitu látky jménem polytetrafluoretylen, známé spíše jako teflon, proběhla již v roce 1959. Tehdy totiž tato látka kontaminovala tabák při výrobě cigaret, po jejichž kouření lidé pociťovaly příznaky podobné chřipce. Následná studie ukázala, že pro krysy je teflon zahřátý na 300 °C smrtelný. Většina vědců však výsledky zpochybňovala. Bohužel zdaleka ne naposledy. To nejhorší z hlediska nerespektování vědeckých poznatků totiž mělo teprve přijít.

Píše se rok 1973. V době, kdy byla téměř bez povšimnutí publikována studie ukazující, že pro křepelky je při zahřátí teflon smrtelný, si lékař firmy DuPont, která sídlí v Západní Virgínii a vyrábí právě teflon, všímá znepokojující věci: U zaměstnanců se podezřele často vyskytují zvýšené hodnoty jaterních enzymů. Vedení se to samozřejmě nelíbí, tak se trochu čachruje s čísly a interní zpráva firmy nakonec uvádí, že žádné důkazy o zdravotních problémech neexistují. Ne že by firma nic nepodnikla. Dokonce zakládá a financuje laboratoř, která potvrzuje, čeho se firma bojí: pro zvířata je teflon toxický. Zprávy o výzkumech jsou ale na pokyn „shora“ označeny jako důvěrné a na veřejnost se nedostanou. Nic zásadního nezmění ani velmi znepokojující událost – dvěma zaměstnankyním se rodí děti s vývojovými vadami. Následuje sice zákaz práce na některých pracovištích pro ženy v plodném věku, rozhodnutí je ale prezentováno pouze jako preventivní opatření.

V roce 1980 jsou zjištěny výrazně zvýšené hladiny fluorochemikálií v krvi zaměstnanců továrny 3M, která patří pod DuPont, i nyní ale převáží názor, který říká: „Jasně, mají toho v krvi víc, ale na jejich zdraví to žádné negativní účinky nemá.“

Od 80. letech se už sice začínají ve větší míře objevovat studie na zvířatech, které ukazují, že per- a polyfluorované látky mohou způsobovat například nevratné poškození jater, DNA, poruchy metabolismu lipidů či zvýšený výskyt nádorů, výsledky však jsou stále bagatelizovány a nic se neděje.

V průběhu 90. let ale lidé žijící v poměrně široké oblasti kolem DuPontu začínají všímat, že se děje něco divného. Podezřele velké množství z nich trpí nádorovými onemocněními, poruchami štítné žlázy a dalšími problémy a dochází i k úhynům domácích zvířat. Podezření opět padá na továrnu, nenajde se však žádný právník, který by se mocnému gigantu postavil. Teprve v roce 2000 se ukazuje, že DuPont na rozsáhlém území Západní Virginie postupně kontaminoval podzemní vody kyselinou perfluoroktanovou – nebezpečnou látkou, která patří mezi karcinogeny. Kontaminovanou vodu přitom pravidelně pilo kolem 70 000. Tohle už se naštěstí ututlat nepodaří.

Po letech navíc znovu probíhá studie zaměřená na dělníky DuPontu, kteří byli vystaveni působení kyseliny perfluoroktanové. A ani ta nedopadá pro firmu dobře. U dělníků totiž byla například zaznamenána 2x vyšší úmrtnost na komplikace spojené s diabetem, vyšší výskyt nádorů ledvin a močového měchýře a také kardiovaskulárních onemocnění. Začíná se mluvit o zákazu per- a polyfluorovaných látek, zůstává však jen u toho mluvení. A to s malými výjimkami platí dodnes.

Proč nám vlastně škodí?

„Per- a polyfluorované látky jsou jedny z nejhorších kontaminantů, které kdy lidstvo dokázalo vyrobit,“ vysvětluje prof. RNDr. Tomáš Cajthaml, Ph.D., DSc. z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. „Představují značné enviromentální i zdravotní nebezpečí, protože se v životním prostředí prakticky nerozkládají. Jejich chemické vazby jsou totiž velice pevné – jediná možnost, jak je zničit, je řízené spalování při teplotách nad tisíc stupňů. To je také jeden z důvodů, proč jsou materiály s jejich obsahem tak oblíbené, protože jsou velmi odolné. A navíc mají unikátní vlastnosti – odpuzují například vodu i olej, proto se uplatňují třeba v outdoorovém či dětském oblečení.  Používají se ale i jako impregnace pro papírové potravinářské obaly, jsou v teflonovém nádobí, z něhož se prokazatelně uvolňují, anebo třeba v pečicím papíru. Z rozhodnutí EU by alespoň do budoucna potravinářské obaly tyto látky obsahovat neměly, v současnosti je ale stále mají a my navíc nemáme šanci, jak to zjistit,“ upozorňuje.

„Některé tyto látky už jsou zakázány pro prokázanou toxicitu a karcinogenitu, jenže zatím to vedlo pouze k tomu, že byly nahrazeny jinými, ovšem velmi podobnými,“ pokračuje prof. Cajthaml. „A kdykoliv se otestovala kterákoliv z těchto náhrad, zjistilo se, že je také toxická. Přitom netoxické náhrady existují, jen by se muselo chtít. A všechny tyto látky se navíc v přírodě akumulují, takže je dnes už najdeme ve všude na planetě, ve všech oceánech, na všech kontinentech. Akumulují se i v potravním řetězci a člověk jich, coby vrchol tohoto řetězce má v sobě pravděpodobně nejvíc.“

Mění děje v buňce i naše geny

A jak vlastně tyto látky v těle škodí? Podle prof. Cajthamla je problém především jejich nezničitelnost spolu s tím, že škodí přímo na buněčné úrovni. A mají přitom vliv prakticky na všechny buněčné procesy.

„Tyto látky mají zajímavou schopnost: velice dobře se váží na proteiny,“ vysvětluje. „Jenže veškeré buněčné procesy jsou řízeny právě proteiny, ať už jsou to enzymy či jiné regulační látky. A když se perfluorovaná sloučenina na enzym naváže, tak ho buď inaktivuje, nebo alespoň změní jeho vlastnosti. Dojde tak k buněčné dysbalanci, a ta se může projevit prakticky jakkoliv. Proto jsou také projevy toxicity těchto látek neskutečně pestré a jejich mechanismy zatím nejsou zcela popsány. Ví se například, že v buňkách výrazně zvyšují míru oxidativního stresu. Ale neví se, jestli je to například tím, že narušují membrány a poškozují mitochondrie, nebo třeba tím, že narušují naše vnitřní ochranné mechanismy vůči oxidativnímu stresu.“

Existují také první důkazy, že perfluorované látky, zejména kyselina perfluorooktanová mají schopnost ovlivňovat epigenetické reakce v organismu a tím i aktivitu některých genů v DNA. Negativní změny v metylaci genů byly například nalezeny u novorozenců, jejichž matky měly v těle zvýšenou hladinu této látky. Zasažen byl u nich mj. o gen PTBP1, který může souviset s rozvojem nádorových onemocnění v dalším životě a pravděpodobně i s rozvojem kardiovaskulárních chorob.

Další studie pak například ukázaly, že negativní epigenetické účinky kyseliny perfluorooktanové a dalších perfluorovaných látek mohou vést k narušení regulace metabolismu lipidů, zvýšenému ukládání tuků a zvýšenému riziku fibrózy a rakoviny ledvin. Zkoumání epigenetických účinků těchto látek je ale zatím jen v počátcích, takže i zde si ještě budeme muset na přesnější informace počkat.

Vosky už jen bez fluoru!

Ale zpátky k lyžařským voskům. V nich se fluorované uhlovodíky používají právě pro svoji vysokou schopnost odpuzovat vodu, což lyžím po namazání zajišťuje skvělé skluzné vlastnosti.

Lyžařské vosky podle prof. Cajthamla představují jen malé procento příčin světového znečištění per- a polyfluorovanými látkami, jen asi 1 až 2 procenta. Proto také předpokládá, že význam jejich zákazu budou mnozí lidé bagatelizovat, nicméně dodává, že je velice důležitý. Jde totiž o znečištění, které probíhá v nejpřísněji chráněných horských oblastech se vzácnými biotopy.

Před bagatelizací problému lyžařských vosků varuje i RNDr. Jaroslav Semerád, Ph.D. z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, který se zabývá právě kontaminací horských oblastí fluorovanými látkami.

„V běžeckých stopách jsme zaznamenali vysoké koncentrace těchto chemikálií, které častokrát překračují i koncentrace naměřené v čistírnách odpadních vod,“ uvádí Dr. Semerád. „Nejvíce znečištěné jsou samozřejmě frekventované lyžařské trasy, křižovatky a stadiony. Zároveň jsme také v lyžařských voscích zjistili přítomnost řady věčných chemikálií, včetně karcinogenní perfluorooktanové kyseliny,“ dodává s tím, že u lidí, kteří často používají lyžařské vosky byly v krvi zjištěny zvýšené koncentrace perfluorovaných látek.

A co dál?

Pokud jde o lyžařské vosky s fluorem, tam je řešení jednoduché: Přestože jejich zákaz zatím platí pouze pro profesionální lyžaře, měli bychom je okamžitě přestat používat i my ostatní. Chráníme tím přírodu i sami sebe. Například nejznámější výrobce vosků, značka SWIX, již žádné vosky s fluorem nenabízí a podle zástupců značky mají jejich bezfluorové alternativy vosků kategorie HF a LF používaných rekreačními lyžaři zcela srovnatelné vlastnosti. Plnohodnotné alternativy stoprocentních fluorkarbonových urychlovačů zatím k dispozici nejsou, ale intenzivně se na nich pracuje.

Co se týče ostatních zdrojů nebezpečných poly- a perfluorovaných látek, tam jsou už bohužel naše možnosti omezené. Platí tam už totiž to, co jsme nedávno zmiňovali v článku o mikroplastech »: můžeme omezit používání předmětů, které je obsahují, ale vyhnout se jim zcela nedokážeme, protože už jsou prostě všude. Můžeme tedy jen zvyšovat obecnou odolnost svého těla vůči jejich negativnímu působení – tj. dbát na zdravý životní styl a popřípadě vsadit i na doplňky stravy s epigenetickým působením. A samozřejmě můžeme šířit tyto informace dál, aby vznikl tlak, který třeba v blízké budoucnosti povede k úplnému zákazu per- a polyfluorovaných látek. Už aby to bylo!

(Astragalus membranaceus)

Jeden z nejsilnějších adaptogenů se schopností zpomalovat stárnutí a pozitivním vlivem na imunitu, srdce a cévy, diabetes, ledviny, klouby či hubnutí – to je kozinec blanitý, který je známý také pod svým latinským názvem astragalus. Jde o jednu z klíčových bylin tradiční čínské medicíny, jejíž účinnost potvrdila i moderní věda.

Kozinec blanitý (Astragalus membranaceus) je vytrvalá 50-150 cm vysoká rostlina z rodu kozinec, který zahrnuje více než 3000 druhů rostlin. Má chlupaté stonky s 12-18 páry listů, květenství má tvar hroznu s květy ve tvaru zvonku, které mohou být žluté, bílé, modré nebo fialové. Přirozeně se vyskytuje v severní a východní Číně, Mongolsku a Koreji. Léčivou drogou je kořen, který se získává ze čtyřletých rostlin. (1)

Historie

Kozinec blanitý byl poprvé popsán v klasickém čínském herbáři Shennong Bencao Jing (Shennong´s Classics Materia Medica), který je nestarším úplným lékopisem Číny – vznikl za vládnutí dynastie Han (v období 300-200 let př. Kr.). Tradiční čínská medicína ho považuje za jednu z nejdůležitějších adaptogenních bylin tonizujících životní sílu čchi a používá jej pro podporu imunity, metabolismu a vylučovacích funkcí. (2, 3)

Účinné látky

Kozinec blanitý obsahuje velké množství účinných látek, z nichž některé jsou velmi unikátní. Především to platí pro pětici sloučenin patřící mezi tzv. triterpenoidní saponiny: astragalosidy I, II a IV a izoastragalosidy I a II. Obsah astragalosidu IV se přitom užívá jako marker vyjadřující kvalitu extraktu z astralagu. Dále zde najdeme desítky prospěšných polyfenolů (unikátní je z nich zejména izoflavon calycosin-7-O-β-D-glucosid), a 14 polysacharidů.

Léčivé účinky

Astragalus patří mezi nejčastěji užívané byliny tradiční čínské medicíny. Čínský lékopis z roku 2015 například uvádí 204 tradičních léků, které jej obsahují, což představuje 14 % ze všech patentovaných tradičních čínských léků! Jeho pozitivní účinky na zdraví ovšem potvrdila i řada vědeckých výzkumů, a proto je populární i v západní fytoterapii. (4)

Kozinec se řadí mezi velmi silné adaptogeny, tj. látky zvyšující odolnost organismu vůči fyzickému i psychickému stresu. Kromě toho má ale i antioxidační a také epigenetické účinky, tj. je schopen ovlivňovat průběh biochemických reakcí regulujících aktivitu jednotlivých genů v DNA (např. metylaci genů). Dále zasahuje do tzv. signálních drah ovlivňujících míru zánětlivých procesů v těla a důležitou složkou jeho účinků je i jeho příznivé působení na rovnováhu střevního mikrobiomu, za které vděčí především obsaženým polysacharidům. Unikátní je i jeho antifibrotické působení. (1, 5-7, 39)

Imunita a alergie

Astragalus patří mezi mimořádně silné imunostimulanty. Dokáže ovlivňovat jak vrozenou, tak i získanou imunitní odpověď. Ovlivňuje vznik, vývoj a aktivaci širokého spektra imunitních buněk, například monocytů, makrofágů, T-buněk, B-buněk, či dendritických buněk, zvyšuje produkci protilátek IgA, IgG i IgM a působí výrazně protizánětlivě. Důležitá je i jeho schopnost zlepšovat stav střevního mikrobiomu, díky níž například podporuje množení a funkci tzv. střevních intraepitelárních T-buněk. Zajímavým účinkem je pak schopnost zvyšovat účinnost některých vakcín, například vakcíny proti žloutence typu B. (2,9, 36)

Kozinec blanitý má i přímý antimikrobiální efekt, kdy působí například proti virům herpes simplex (původce oparů), EB viru, viru způsobujícího chronickou bronchitidu či viru ptačí chřipky H9N2. Potlačuje také množení řady bakterií, například streptokoků, stafylokoků (včetně zlatého stafylokoka), Escherichia coli či Salmonela. Účinnost prokázal dokonce i vůči mnohým multirezistentním kmenům bakterií. (9)

Užitečný může být i při alergiích. Prokázán byl například pozitivní vliv při alergické rýmě – jako účinné se zde pro zmírnění příznaků ukázalo užívání 160 mg extraktu z kořenů po dobu 3-6 týdnů. Výzkumy na zvířatech naznačují i účinnost atopické dermatitidě, a dokonce i při astmatu. Nejde sice o tzv. akutní bronchodilatátor, tedy látku schopnou otevírat dýchací cesty, ale působí silně protizánětlivě, brání ukládání kolagenu v dýchacích cestách a celkově snižuje alergickou reaktivitu dýchacích cest. Provedena byla i jedna studie, v níž u astmatických dětí výrazně snížil riziko recidivy astmatu, a to jak samotný, tak i v kombinaci s kortikosteroidní léčbou. (1, 16, 18, 26, 37)

Anti-age efekt

Účinné složky kozince, zvláště pak astragalosidy, se vyznačují mnoha účinky na zpomalení procesu stárnutí. Působí například proti vzniku senescenčních buněk. Jde o buňky, které již ztratily schopnost dělení, ale přesto dále přežívají, hromadí se v tkáních, a zhoršují tak jejich funkci. S věkem přitom jejich podíl v těle výrazně roste (více zde: https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/). Roli ve zpomalení stárnutí hraje i antioxidační působení kozince, které zmírňuje poškozování buněk, stejně jako schopnost zvyšovat hladinu microRNA, které epigenetickou cestou zpomalují stárnutí. Pomáhá také chránit buňky pokožky před působením UV zářením a omezuje destrukci prokolagenu I. Tím zpomaluje procesy stárnutí pokožky. (2, 9)

Další cestou, kterou může astragalus zpomalit stárnutí, je ochrana telomerů. Jde o koncové části chromozomů, které se při každém buněčném dělení o něco zkrátí, a když dosáhnou kritické hodnoty, buňka ztratí schopnost dělení. Kozinec zde působí hned dvěma mechanismy: ovlivňuje aktivitu enzymu telomerázy, která rychlost zkracování reguluje, a také mění proteiny, které se na telomery vážou. (2, 9)

Kozinec má rovněž příznivý vliv na prevenci a léčbu onemocnění, které se stárnutím úzce souvisejí, ať už jde o nemoci srdce a cév, cukrovku, neurodegenerativní onemocnění či rakovinu. (2)

Mozek a nervová soustava

Kozinec blanitý účinně brání neurodegenerativním procesům, a díky tomu je efektivní i při zpomalování úbytku paměti a prevenci stařecké demence. Chrání buňky mozkové kůry a hipokampu, zvyšuje na nich počet M-cholinergních receptorů, zpomaluje úbytek synapsí (spojení dvou nervových buněk) a axonů, tj. výběžků nervových buněk, které tato spojení vytváří.  (2)

Některé z účinných látek astralagu rovněž brání tvorbě ß-amyloidních plaků, které jsou typické pro Alzheimerovu chorobu, a pomáhají udržet funkci mitochondrií v buňkách mozkové tkáně. (12, 13)

Srdečně cévní onemocnění

Kozinec blanitý pomáhá snížit krevní tlak i hladinu cholesterolu v krvi. Užitečný může být dokonce i při podávání bezprostředně po infarktu myokardu – alespoň to naznačují pokusy na myších, u nichž byl infarkt uměle vyvolán. U nich kozinec zachoval vyšším míru srdeční funkce a zmenšil velikost infarktu. Podobně pozitivní byly výsledky na modelu mozkové mrtvice, kdy snížil míru zánětlivých procesů i poškození mozkových buněk následkem nedostatku kyslíku. (2, 31)

Velmi efektivní je v rámci prevence a léčby kardiovaskulárních onemocnění u žen v menopauze. (32)

Osteoporóza

Některé studie naznačují, že astragalus pozitivně ovlivňuje epigenetické změny vedoucí ke vzniku osteoporózy. V prevenci a léčbě této choroby se navíc může pozitivně projevit jeho působení na střevní mikrobiom, jehož rovnováha je s procesy vedoucími k osteoporóze velice úzce spojena. (5, 6)

Nádorová onemocnění

Kozinec blanitý ovlivňuje řadu mechanismů souvisejících se vznikem zhoubných nádorů – např. proliferaci (rychlé nekontrolované dělení), apoptózu (buněčnou smrt) či invazivitu nádorových buněk. Jeho účinnost byla prokázána například při rakovině prsu, nádorů trávicí soustavy, plic či ledvin. Prospěšný je dokonce i u pacientů s metastázami. (2, 9)

Podstatná je i schopnost kozince zvyšovat kvalitu života onkologických pacientů v průběhu chemoterapie či radioterapie, kdy například snižuje výskyt nevolností a zvracení, únavy, nechutenství, leukopenie (pokles hladiny leukocytů v důsledku chemoterapie), neutropenie či riziko poškození jater. (1, 10, 11)

Diabetes

Další oblastí, v níž může být kozinec blanitý velmi přínosný, je cukrovka, a platí to přitom pro oba její typy.

Při diabetu I. typu, který patří mezi autoimunitní onemocnění a dochází při něm k apoptóze (buněčné smrti) ß-buněk slinivky, pomáhá oddálit nástup onemocnění, zmírňuje zánětlivé procese ve slinivce a chrání strukturu ß-buněk. Jeden z výzkumů dokonce prokázal po jeho užívání množení ß-buněk, v důsledku čehož došlo ke zvýšení produkce inzulinu a poklesu hladiny glukózy v krvi. (9)

Při diabetu II. typu, pro který je kromě snížené tvorby inzulinu charakteristická především inzulinová rezistence, tedy snížení citlivosti tkání vůči tomuto hormonu, pomáhá astragalus nejen zlepšit funkci ß-buněk slinivky, ale též zmírnit právě inzulinovou rezistenci (například ovlivněním metabolismu glukózy v kosterním svalstvu či podporou tvorby enzymu AMPK), a tím snížit hladinu glukózy v krvi. U obou typu cukrovky navíc snižuje riziko vzniku komplikací, jako je diabetická nefropatie (poškození ledvin), neuropatie (poškození nervů) či retinopatie (poškození oční sístnice), popřípadě i vznik kardiovaskulárních nemocí z důvodu dlouhodobě zvýšené hladiny cukru v krvi. (9)

Ledviny

Kozinec blanitý je v rámci tradiční čínské medicíny využíván mj. na podporu funkce ledvin a tyto účinky potvrzují i moderní výzkumy. Jeho užívání například snižuje výskyt komplikací u chronických ledvinových chorob – pacientům pomáhá zlepšit glomerulální filtraci, snížit hladinu sérového kreatininu, proteinturii (bílkovinu v moči), a dokonce i krevní tlak. Vhodný je také v rámci boje s častými komplikacemi ledvinových onemocnění, jako je nízká hladina hemoglobinu či častější výskyt infekcí, a snižuje i riziko ledvinového selhání po chirurgických zákrocích. V kombinaci s léky užívanými při chronických ledvinových onemocněních navíc zvyšuje jejich účinnost. (14-17)

Játra

Kozinec blanitý pomáhá léčit některé jaterní infekce (např. hepatitidu typu B). Kromě toho je účinný při fibróze jater, při níž dochází k nadměrnému ukládání kolagenu do jaterní tkáně. V kombinaci s šalvějí červenokořennou (danshen) pomáhá proti i cirrhóze jater. (16, 27, 34, 35)

Hubnutí

Kozinec blanitý může být účinný i při hubnutí, a to nejen prostřednictvím snižování inzulinové rezistence, ale i svým vlivem na produkci hormonů ovlivňujících chuť k jídlu – např. leptinu. Studie na zvířatech ukazují i na schopnost omezovat tvorbu tukové tkáně (například zpomalením růstu tukových buněk), snižovat chuť k jídlu, podporovat termogenezi a také bránit váhovým přírůstkům z důvodu chronického stresu. (28-30)

Menopauza

Jeden z polyfenolů v kozinci, kalykosin, má strukturu podobnou ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. Díky tomu může pomoci snižovat intenzitu nepříjemných projevů menopauzy a riziko osteoporózy. (33)

Artróza

Studie na zvířatech ukazují, že by mohl být astragalus přínosný i v případě nejčastějšího denegerativního kloubního onemocnění – artrózy. Při ní působí nejen protizánětlivě, ale zároveň u pokusných myší výrazně podpořil tvorbu proteoglykanů a kolagenu typu II a omezil apoptózu (buněčnou smrt) buněk chrupavky. Za tyto účinky přitom byly zodpovědné zejména obsažené polysacharidy. (38)

Fibrotická onemocnění

Velmi zajímavou oblastí působení kozince je i jeho antifibrotický efekt. Fibróza znamené ukládání tzv. extracelulární matrix, zejména pak vláken kolagenu do tkání, do nichž nepatří. To následně způsobuje jejich vážné poškození, které může být i neslučitelné se životem. Astragalus přitom obsahuje hned několik antifibrotických substancí (astragagalosid IV, kalykosin, polysacharidy a formononetin), a díky tomu dokáže zmírnit průběh řady fibrotických onemocnění, ať už jde o již zmíněnou fibrózu jater, nebo třeba o fibrózu plic, ledvin, srdce či pobřišnice. (39)

Užívání a kontraindikace

Kozinec blanitý se užívá ve formě čaje, tinktury nebo extraktu, který by měl být standardizován na obsah nejdůležitější účinné látky astragalosidu IV. Doporučená denní dávka právě astragalosidu je 5-10 mg, na doporučené dávce vlastního kozince či extraktu zatím nepanuje mezi odborníky shoda z důvodů nedostatečného množství provedených studií. V jedné studii například nedošlo ke výskytu žádných vedlejších účinků při užívání 60 g kořene po dobu 4 měsíců, v případě extraktu se v rámci studií užívaly denní dávky od 80 do 160 g. (2, 19, 20)

Astragalus je obecně považován bezpečný, pouze je vhodné se vyvarovat užívání nadměrného množství, které by mohlo imunitu namísto povzbuzení naopak potlačit. Kozinec by se dále neměl kombinovat s léky z kategorie imunosupresiv, které se užívají například při autoimunitních chorobách nebo po transplantacích. Při autoimunitních chorobách nebývá doporučován ani obecně, bez ohledu na užívané léky, přesto ale existují studie, které potvrzují jeho pozitivní vliv i při těchto problémech. Doporučovaná není ani kombinace s kortikosteroidy a lithiem. Užívání se také nedoporučuje dětem, těhotným a kojícím ženám z důvodu nedostatečného množství provedených studií. (1, 36)

Vhodné kombinace

Astragalus se nejčastěji kombinuje s andělikou čínskou (Angelicae sinensis), s níž působí synergicky (tj. navzájem podporují svoji účinnost). Společně jsou také součástí preparátu tradiční čínské medicíny Dang-gui buxue, kde jsou v poměru 6 : 1 ve prospěch kozince. (20) Užitečné jsou ale i další kombinace.

Srdce a cévy: kozinec + ženšen, kozinec + ženšen pětilistý (2)

Mozek: kozinec + rhodiola (21)

Imunita: kozinec + šišák bajkalský (22), kozinec + quercetin (25)

Stárnutí: kozinec + Lithospermum erythrorhizon (23), kozinec + rehmanie lepkavá (40)

Hubnutí: kozinec + kurkumin, kozinec + zázvor (16), kozinec + Lithospermum erythrorhizon (24)

Menopauza: kozinec + andělika čínská (33)

Játra: kozinec + ostropestřec mariánský + kurkumin + lékořice + prorostlík (36) Fibróza: kozinec + andělika čínská + šalvěj červenokořenná (39)