Blanko vzpomenete si ještě na ten den, kdy vás poprvé potkala epigenetika?
Nebyla to otázka jednoho dne. Epigenetika bylo původně jen jedno z témat, o které jsem se začala zajímat coby novinářka. Oproti jiným tématům však bylo o poznání těžší do ní proniknout hlouběji, pochopení souvislostí přeci jen vyžaduje jisté studijní úsilí. Čím více času jsem tomu ovšem věnovala, tím více jsem zažívala úžas nad tím, jak do sebe najednou věci krásně zapadají. Velkou radost jsem měla například z toho, jak epigenetika objasňuje psychické souvislosti vzniku nemocí.

S důvěrou se na vás obracejí desítky lidí, na co se nejčastěji ptají jako odborníka přes epivýživu?
Kromě dotazů, co užívat na konkrétní zdravotní problém, se hodně často objevují ty, které se ptají na možnost kombinace doplňků stravy s léky. Epigeneticky působící živiny totiž mají například tak silný vliv na srdečně cévní systém, že některé z nich nelze užívat třeba spolu s léky na ředění krve. Osobně bych pochopitelně viděla mnohem radši, kdyby lidé nebrali léky při každém mírném zvýšení tlaku či cholesterolu, ale zkusili napřed upravit životosprávu, zhubnout, popřípadě hledali pomoc u přírodních prostředků, jaké nabízí právě třeba epigenetika. To by totiž minimálně devadesáti procentům z nich pomohlo ze všeho nejvíc a naštěstí přibývá i lékařů, kteří podobný přístup upřednostňují. Pokud ale už člověk nějaký lék užívá, není možné jej jen tak vysadit, a doplňky stravy je pak třeba volit velmi obezřetně.

Jmenoval jsem tady časopisy, webové stránky. Byla jste i několikrát hostem v televizním pořadu Pocity s Mistou na TV Kino Svět, kde jste hovořila o epigenetice. Máte pocit, že se začínají média konečně více zajímat o tuto problematiku?
Zatím to žádná sláva není, ale je to dáno i tím, že je to problematika komplikovaná. Vtěsnat do jednoho krátkého článku vysvětlení hlavních principů i nějaká doporučení není snadné.

Teď máte svůj pravidelný blog na webu Epivýživa.cz, to je fajn příležitost lidem udělat větší představu o co jde v tomto oboru, že?
Snažím se, ale obávám se, že to bude ještě běh na hodně dlouho trať. Někdy mám pocit, že se mi ty nejdůležitější zásady nedaří vysvětlovat ani mým blízkým (úsměv).

Běh je dnes velké téma pro média, výrobce sportovního vybavení a doplňků, pro výrobce běžeckých bot, prostě je to trend, je to in. A vy jste o tom všem psala i do specializovaného magazínu Run. Vidíte z vašeho pohledu běh jako fenomén? Protože časopis o skákání přes kozu neznám, takže mám pocit, že běh nás bude ještě dlouho všudypřítomně obklopovat, pletu se?
Nepletete. Je to tím, že běh je v mnoha ohledech výjimečný. Většina lidí sice začne běhat proto, aby zhubli, ti, kteří u něj vydrží, v něm ale obvykle objeví nějaký další, hlubší rozměr. Podle mě je to hodně dáno tím, že dneska lidé mají k dispozici spoustu „instantních“ zážitků, které mohou prožít v pohodlí, bez jakéhokoliv většího úsilí. Jenže náš mozek je nastaven tak, že čím těžší je dosažení určitého cíle, tím větší uspokojení nám to přinese. Řada z nás má navíc intenzivní potřebu neustále testovat své hranice a snažit se je posunout dál, což je ostatně také velice efektivní prostředek pro sebepoznání a osobní růst. Někdo kvůli tomu leze třeba na Everest, ale to nikdy nebude pro každého, zatímco v běhu může s ohledem na své možnosti překonávat sám sebe téměř každý – někdo se může snažit prolomit čtyřhodinovou hranici na maratonu, zatímco pro jiného bude výzva uběhnutí pěti kilometrů v kuse.

Na druhou stranu ale neplatí, že běh je tou jedinou pravou cestou ke zdraví a spokojenosti. V zásadě platí, že bychom měli do svého života zařadit co nejvíce pohybu, ale nemusí přitom zrovna podávat sportovní výkony. Je vhodné se snažit hodně chodit, ale počítá se i třeba práce okolo domu a zahrady, spíše však ta fyzicky náročnější – tedy spíše štípání dříví, sekání kosou, hrabání listí či rytí záhonků než popojíždění se sekačkou nebo sázení kytiček. Člověk, který stráví dvě hodiny denně prací na zahradě, na tom může být ve výsledku mnohem lépe než ten, který si jde třikrát týdně zaběhat a zbytek času tráví vsedě.

Abychom udrželi téma – které byliny a živiny doporučujete pro nadšence do běhu? Myslím z hlediska epivýživy pro podporu kloubů, kostí…
Na klouby je ideální boswelie v kombinace s kolagenem, čas od času je to navíc vhodné podpořit ledvinovým čajem (pijeme ho ideálně dvakrát do roka alespoň tři týdny v kuse). Existují ale byliny, které dokáží přímo ovlivňovat výkonnost, přesněji řečeno podpořit adaptační procesy probíhající v reakci na trénink. Skvělé je například granátové jablko, astaxantin, kurkumin či kvercetin.

Co doporučíte nám mužům – řekněme vzorku takových aktivních třicátníků. Vedeme firmy, máme děti a minimum času pro sport a pohyb obecně. Čím podpořit naše zdraví?
Pohyb je základ, je to silný epigenetický činitel a bez něj je těžké udržet si dobré zdraví. Nehledě na to, že po třicítce se zpomaluje metabolismus, a pokud se sebou člověk něco nedělá, obvykle začne přibírat. Alespoň dvacet minut svižné chůze třikrát týdně dokáže do svého rozvrhu zařadit úplně každý a o víkendu se alespoň hodinka také určitě najde – ideálně na nějakou pohybovou aktivitu s dětmi, aby odmalička braly pohyb jako běžnou součást života. Další doporučení z pohledu epigenetiky se v podstatě shodují s tím, co nazýváme zdravým životním stylem – tedy zdravě jíst, nekouřit, nepřehánět to s alkoholem, stresovat se pouze přiměřeně… Správně zvolené doplňky stravy pak mohou pomoci poměrně zásadně – muži v tomto věku obvykle dobře reagují například na granátové jablko či kurkumin.

Jako maminka dětí – doporučujete zavádět podpůrné epigenetické produkty i pro nejmenší?
Osobně zastávám názor, že pro zdravé děti jsou doplňky stravy zbytečné. Pokud mají pestrou, zdravou stravu, dostatek pohybu na čerstvém vzduchu a především dostatek lásky ze strany rodičů, obvykle prospívají dobře. To vše, co jsem jmenovala, jsou totiž velice významné epigenetické faktory, které prokazatelně ovlivňují aktivitu řady důležitých genů. Po doplňcích stravy bych sahala až v případě nějakého problému.

Jako táta, který se stará o to, co jeho děti jedí a v jakém prostředí vyrůstají, s vámi souhlasím. S dětmi žijeme v horách, mají čisté prostředí, přírodu, kvalitní biostravu, ale přesto všechno – třeba takový rybí tuk dostávají pravidelně, protože klasicky upravenou rybu nesní. Co z doplňků epivýživy doporučíte rodičům dětí, které třeba nejedí vůbec maso?
Omega-3 nenasycené mastné kyseliny jsou pro vývoj dítěte zásadní. Určitě by je měly užívat těhotné a kojící ženy, v pozdějším věku by mělo stačit, pokud děti pravidelně jedí ryby a rostlinné oleje s vysokým obsahem omega-3, třeba lněný nebo konopný. U dětí, které ryby odmítají, je užívání rybího oleje velmi vhodné. Maso v zásadě nutné není, doporučovala bych ale v jídelníčku ponechat právě ty ryby, z rostlinných zdrojů se doplňují hůře jak omega-3, tak třeba jódu. Častou chybou v jídelníčku dětí (a zdaleka nejen vegetariánských) je nedostatečný příjem bílkovin dále hodně škodí přemíra jednoduchých cukrů, naopak tuky, pokud nejdou přepálené, až tak nevadí, a to ani ty živočišné. Naopak třeba máslo, ovšem jen to od volně se pasoucích krav, je vynikajícím zdrojem vitaminu K2, jehož nedostatek je v dětské populaci častý a vede například k vyšší kazivosti zubů.

(REDAKCE)

Když se rozhodneme počít dítě, nepředáváme mu pouze polovinu své genetické informace z DNA. Zároveň s ní po nás i tzv. epigenetické změny v podobě chemických reakcí, které v průběhu našeho života zásadně ovlivnily aktivitu jednotlivých našich genů. Tím můžeme zásadně ovlivňovat jeho vývoj i třeba náchylnost k řadě vážných onemocnění.

Většina epigenetických změn je ale naštěstí vratná – na rozdíl od svého genomu (tedy pořadí genů v DNA) proto můžeme svůj epigenom do značné míry ovlivnit. Ještě předtím, než se rozhodneme počít dítě, bychom tedy měli ve svém životě udělat změny, které náš epigenom dají alespoň částečně do pořádku.

Navíc platí, že touto cestou můžeme ovlivnit i samotnou pravděpodobnost, že se nám početí dítěte vůbec podaří.

Jak funguje epigenetika

Přítomnost určitého genu v naší DNA ještě nic neznamená. Stejně důležité je, aby tento gen byl „zapnutý“, aby podle něj mohl organismus vytvářet bílkoviny. Zapínání a vypínání genů je řízeno několika chemickými reakcemi – zejména jde o metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA (více o nich se dočtete zde: https://www.epivyziva.cz/zaklady-epigenetiky/). Tyto reakce se ovšem neodehrávají jen tak náhodou. Průběh řady z nich totiž můžeme ovlivnit i my sami, prostřednictvím svého životního stylu – především tím, co jíme, jestli se pravidelně hýbeme či jakým škodlivinám z prostředí jsme vystaveni.

V průběhu těhotenství a dětství mohou epigenetické změny zásadně ovlivnit náš vývoj, růst, vzhled i schopnosti, v průběhu dospělosti pak zvyšují či snižují náchylnost k řadě nemocí, včetně těch nejvážnějších. Tyto změny však mají i tu vlastnost, že se mohou předávat z rodičů na potomky podobně jako geny v DNA. Ne, že by se dědily úplně všechny, řada z nich je v průběhu vývoje plodu vymazána, přesto však DNA dítěte po narození vykazuje velké množství epigenetických změn podobných těm, které bylo možné najít u jejich rodičů v okamžiku oplození (1, 2).

Když se otěhotnění nedaří

Nejprve se ale pojďme podívat, jak epigenetika ovlivňuje samotnou schopnost početí. Začneme u mužů.

Fakt, že kvalita mužských spermií se v posledních desetiletích rapidně zhoršuje, je všeobecně známý. Problém je v tom, že proces jejich tvorby je poměrně náročný, protože na jeho konci musí být vysoce specializovaná, odolná a životaschopná buňka, která zvládne projít nepřátelským prostředím ženského těla až k vajíčku a následně ho oplodnit. Spermie vznikají ze zárodečných buněk jménem spermatogonie, které procházejí složitým procesem několikanásobného dělení a diferenciace – ten trvá zhruba 72 dní (3). Celý složitý proces je řízen pomocí mnoha genů, proto také existuje spousta možností, jak do něj negativně zasáhnout pomocí epigenetických faktorů. Celá řada výzkumů přitom prokázala, že pokud jsou tyto geny nadměrně metylovány, výrazně se zvyšuje riziko neplodnosti (4).

Epigenetické změny ovšem mohou výrazně ovlivnit i ženskou neplodnost, a zvláště to platí u žen, které se pro dítě rozhodnou ve vyšším věku. Všechna vajíčka, která žena uvolňuje po celý svůj plodný život, totiž vznikla ještě před jejím narozením a v dospělosti postupně pouze dozrávají. S přibývajícími roky ovšem přibývá i epigenetických změn, které narušují aktivitu genů uložených ve vajíčcích – zejména jde o změny v oblasti metylace genů a acetylace histonů. Potíže s otěhotněním mohou být rovněž zaviněny hormonálními změnami, které mohou mít rovněž epigenetickou podstatu – nejčastěji jde o sníženou tvorbu estrogenu, která se obvykle též zhoršuje s věkem (5).

Co chcete předat svým dětem?

I když se ale otěhotnění podaří, není ještě vyhráno. Epigenetické vzorce, které dítěti předáváme spolu se svou DNA, totiž mohou zásadně ovlivnit jeho vývoj v děloze a v po narození pak jeho náchylnost k mnoha chorobám (4, 5).

V posledních letech například proběhla řada výzkumů zaměřených na epigenetickou dědičnost nemocí. Potvrzena byla například dědičnost epigenetických změn zvyšujících riziko některých typů rakoviny, například kolorektálního karcinomu (tj. rakoviny tlustého střeva a konečníku). Pravděpodobnost tohoto onemocnění totiž stoupá jak v případě, že jsme zdědili zmutovaný gen MLH1, ale i pokud nám naši rodiče předali tento gen s negativními epigenetickými vzorci (6).

Epigenetické změny se navíc mohou předávat po řadu generací. Výzkum provedený týmem pod vedením Douglase Rudena například prokázal, že pokud má matka v těhotenství v krvi zvýšenou hladinu olova, způsobí to epigenetické změny vedoucí k poškození mozku a dalších orgánů, a to nejen u jejího dítěte (tam by nemuselo jít přímo o dědičnost, ale o negativní vliv v průběhu těhotenství), ale dokonce i u jejích vnoučat (7). Další výzkumy pak prokázaly, že nedostatečná výživa v některých fázích dětství může negativně ovlivnit nejen zdraví hladovějících dětí v průběhu dalšího života, ale dokonce i růst či náchylnost ke kardiovaskulárním chorobám u jejich vnoučat (6, 8)!

Ještě je čas na změnu

V poslední době se objevily výzkumy, které by do budoucna mohly přinést způsob, jak epigenetické informace v zárodečných buňkách medicínskou cestou ovlivňovat (9). My se teď ale podíváme na to, jak je můžeme ještě před početím ovlivnit my sami. Jak už jsme totiž řekli, většina epigenetických změn je vratná a můžeme je vymazat stejnými mechanismy, které ovlivnily jejich vznik – tedy především životním stylem.

Následující tipy vám pomohou upravit váš epigenom a tím zvýšit šanci jak na početí, tak i na zdravý vývoj miminka. Ovšem pozor – negativní změny, které vznikaly po celý náš život, nemůžeme chtít napravit za týden. Minimální doba, která je zapotřebí pro vylepšení současného stavu, jsou tři měsíce, ideální ale je, když se pro pozitivní změny v životním stylu rozhodnete alespoň rok před tím, než byste rádi začali o dítě pokoušet.

Upravte výživu

Výživa je jedním ze základních epigenetických faktorů. Její úprava je proto důležitá jak před samotným početím, tak i pro zdárný vývoj miminka v průběhu těhotenství. Otěhotnění i vývoj plodu může zásadně narušit celková podvýživa ve smyslu nedostatečného energetického příjmu – ostatně u extrémně hubených žen s BMI pod 10 často dochází k vymizení menstruace. Svou roli ovšem může hrát i nedostatek některé z klíčových živin, zvláště pak bílkovin (10). U nasycených tuků a sacharidů naopak škodí jejich přebytek (11).

Důležitá je i konzumace některých konkrétních potravin a živin, které mají přímé epigenetické působení. Pokud je přijímáme ve vysokých dávkách (obvykle formou doplňků stravy), jejich pozitivní vliv na aktivitu našich genů může být velice výrazný. Jejich obsáhlý přehled najdete na tomto webu v sekci „O výživě“, zde v krátkosti uvedeme některé z nich.

Kyselina listová – důležitost tohoto vitaminu pro vývoj plodu je známá již dlouho. Jeho nedostatek mívá za následek především poruchy vývoje nervové soustavy v prvních měsících nitroděložního vývoje, může však komplikovat i samotné otěhotnění, zvlášť pokud je žena ve vyšším věku. Ukazuje se totiž, že právě pokles hladiny kyseliny listové, k němuž dochází s postupujícím věkem, zvyšuje úroveň metylace řady důležitých genů a tím je v podstatě zcela vypíná (5, 12).

Granátové jablko – toto ovoce (či doplněk stravy obsahující extrakt z něj) je důležité především pro podporu mužské plodnosti. Epigenetickou cestou zlepšuje jak tvorbu spermií, tak i jejich pohyblivost (13).

Astaxantin – tento silný antioxidant z rodiny karotenoidů (obsažen je například v mase lososa) pozitivně ovlivňuje sekreci hormonů u mužů i žen a zlepšuje pohyblivost spermií (14).

Vitamin D3 – epigeneticky působící vitamin je pro úspěšné otěhotnění zcela zásadní. Receptory pro něj se nacházejí prakticky ve všech ženských reprodukčních orgánech. Je důležitý pro tvorbu estrogenu a dalších hormonů a také látek, které umožňují uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze a brání jej před poškozením vlastními imunitními buňkami. Nezbytný je však i pro mužskou plodnost. Dostatečná hladina vitaminu D3 v těle ženy navíc výrazně zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění (15-19).

Vitamin K2 – je nezbytný pro aktivitu bílkoviny osteokalcinu, který je umožňuje ukládání vápníku do kostí a zároveň podporuje ve varlatech tvorbu hormonu testosteronu potřebného pro tvorbu spermií (20).

Resveratrol – barvivo hojně obsažené zejména v hroznovém víně je známé jako prostředek, který pomocí epigenetických mechanismů zpomaluje procesy stárnutí. Týká se to prakticky všech buněk včetně vajíček, jejichž stárnutí a s ním související epigenetické změny jsou jednou z hlavních příčin neplodnosti žen ve vyšším věku. Resveratrol pomáhá jak zvýšit počet oocytů (nezralých vajíček), která chrání před poškozením volnými radikály, tak i zlepšit kvalitu vajíček již zralých. Díky tomu dochází k prodloužení věku, kdy je žena schopna počít dítě. Resveratrol zároveň zvyšuje šanci na otěhotnění u žen trpících syndromem polycistických ovarií a obezitou a také zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění (21-23).

Uvedené živiny se navíc vyznačují příznivým epigenetickým působením nejen na plodnost, ale i na DNA jako celek. Tím zároveň snižují i množství negativních epigenetických změn, které při oplodnění předáme svým potomkům.

Vyhněte se stresu

To, že stres a negativní emoce matky v průběhu těhotenství mohou negativně ovlivnit psychiku i zdraví dítěte, je známo již dlouho. Dnes se ovšem ukazuje, že zejména stres může způsobit negativní epigenetické změny, které ovlivňují nejen zdraví dotyčného, ale mohou se přenášet i na jeho potomky. Výzkumy na toto téma sice proběhly pouze na zvířatech, což je logické – lidské dobrovolníky na podobné pokusy by badatelé hledali jen stěží, jejich výsledky jsou ovšem poměrně jednoznačné.

Když například vědci vystavili výraznému stresu myší samečky a poté je nechali spářit se samičkami, zjistili u jejich potomků změnu metylačních vzorců genů ovlivňujících metabolismus glukózy. Malé myšky pak v dospělosti častěji trpěly hypoglykémií, což znamená nejen zvýšené riziko cukrovky či obezity, ale i dalších zdravotních potíží (24)

Nekuřte

Kouření je zlozvyk s dalekosáhlým dopadem na zdraví organismu – urychluje stárnutí, zvyšuje riziko rakoviny (a zdaleka nejde pouze o nádory plic), kardiovaskulárních chorob a řady dalších nemocí. Příčina přitom spočívá v jeho epigenetickém působení – u kuřáků totiž odlišně probíhá zejména proces metylace genů (25).

Nedávné výzkumy ovšem prokázaly i další negativní důsledky kouření. V první řadě velmi negativně ovlivňuje plodnost, a to zejména tu mužskou. Podporuje totiž tzv. apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt zárodečných buněk, z nichž ve varlatech vznikají spermie, čímž se výrazně zhoršuje kvalita spermatu a tedy i plodnost. Příčina je přitom epigenetická a spočívá v odlišné metylaci genů (26). Tento jev je navíc způsoben přímo nikotinem, takže se pravděpodobně bude týkat i kuřáků elektronických cigaret.

Epigenetické změny vzniklé v důsledku kouření jsou navíc rovněž dědičné. Děti kuřáků tak mají DNA s podobnými negativními epigenetickými vzorci jako jejich rodiče (27). Platí přitom, že čím dříve člověk kouřit začne, tím hůře to jeho geny ovlivní, a spolu s tím stoupá i negativní vliv na potomky. Například u synů těch mužů, kteří začali kouřit v raném věku, vědci zjistili mnohem vyšší obsah tuku v těle než u jejich vrstevníků.

Zhubněte

Obezita má negativní vliv především na ženskou plodnost – výrazně snižuje pravděpodobnost otěhotnění jak přirozenou cestou, tak i při umělém oplodnění (30). V poslední době ale proběhlo několik studií, které potvrdily negativní vliv obezity i na plodnost mužů, zejména pak na množství spermií v ejakulátu (v oblasti vlivu na pohyblivost spermií jsou výsledky smíšené). Vysoké množství tuku v těle má u mužů rovněž negativní vliv na hormonální rovnováhu – snižuje tvorbu testosteronu, a naopak u nich zvyšuje produkci ženského pohlavního hormonu estrogenu (31).

Mnohem více alarmující je ovšem fakt, že obezita otce v okamžiku početí má výrazný negativní vliv i na zdraví jeho potomků. Vysoký obsah tuku v těle totiž spouští kaskádu epigenetických změn, zejména v oblasti metylace genů a regulace pomocí microRNA, přičemž řada z nich se při oplodnění přenese i na DNA dítěte. Tyto změny pak například výrazně zvyšují riziko, že i potomek bude trpět obezitou (31, 32). Prokázána ovšem byla například i souvislost mezi obezitou otců a výskytu rakoviny prsu u jejich dcer (33).

Víte, co podala Eva Adamovi pod rajským stromem poznání? Možná to bylo obyčejné jablko, na mnoha starých vyobrazeních však biblická pramáti drží namísto něj v ruce plod marhaníku granátového čili granátové jablko. Této verzi nahrává i fakt, že v mnoha starověkých kulturách bylo právě granátové jablko důležitým božským atributem a symbolem plodnosti. Řada starých léčebných systémů jej navíc vyzdvihovala jako účinné afrodiziakum.

Tajemství léčivého působení

Ať už to ale bylo jakkoliv, granátové jablko s oblibou využívala (a dodnes využívá) jak tradiční čínská medicína, tak i Ájurvéda, a to nejen k podpoře plodnosti a sexuální výkonnosti, ale i k léčbě zažívacích potíží, zpomalení stárnutí, podpoře funkce ledvin, srdce a nervové soustavy, hubení střevních parazitů či potírání zánětů.

Další vlna zájmu o granátové jablko přišla v druhé polovině minulého století, kdy vědci zjistili, že jde o neuvěřitelně bohatou zásobárnu vitaminů, minerálů a látek se silným antioxidačním potenciálem, zejména z kategorie polyfenolů. Oblíbili si jej zejména lidé trpící chudokrevností, protože obsahuje nejen poměrně vysoké množství železa, ale i dalších živin nezbytných pro krvetvorbu – zejména vitaminu C a mědi.

S novým tisíciletím se ovšem objevily další výzkumy, které postavily granátové jablko do ještě zajímavějšího světla. Našly v něm totiž látku jménem kyselina ellagová, která v těle spouští chemické reakce ovlivňující aktivitu řady důležitých genů v těle. Jde zejména o procesy jménem metylace genů a acetylace histonů, které dokáží vypnout geny zvyšující pravděpodobnost vzniku řady vážných chorob.

Mocná zbraň nejen proti rakovině

Velice nadějně vypadají zejména studie zaměřené na protinádorové účinky granátového jablka. Kyselina ellagová a další v něm obsažené látky totiž podporují ochranu buněčné DNA, brání nekontrolovatelnému rychlému množení buněk, které je typické právě pro nádorové buňky, a podporuje schopnost tzv. apoptózy čili programované „buněčné sebevraždy“, k níž dochází v okamžiku narušení buňky. Granátové jablko rovněž omezuje tvorbu nových cév, které rostoucí nádor nezbytně potřebuje ke své výživě, a tím dochází k jeho „vyhladovění“.

Polyfenolické sloučeniny a kyselina ellagová vynikají i svým protizánětlivým působením. Díky tomu jsou také velice efektivní v prevenci nemocí srdce a cév, protože na jejich samotném počátku stojí právě zánětlivé procesy v oblasti cévních stěn. Granátové jablko rovněž snižuje hladinu LDL cholesterolu v krvi a krevní tlak, omezuje oxidaci krevních lipidů a jeho pravidelná konzumace dokonce vede ke značnému úbytku aterosklerotických plátů – v pokusech na myších, u nichž nejprve vědci nevhodnou stravou vyvolali pokročilou aterosklerózu, došlo po pravidelném podávání šťávy z granátových jablek k úbytku aterosklerotických plátů o velice slušných 17 %.

Zaměřeno na muže

Jak už jsme uvedli na začátku, granátové jablko bylo od starověku hojně využíváno jako prostředek na podporu potence a plodnosti u obou pohlaví. Moderní výzkumy ukázaly, že minimálně u silnějšího pohlaví na tom opravdu něco bude. Příčinou je ovšem zejména výrazný pozitivní vliv na cévní soustavu. Aby totiž došlo k erekci, je potřeba, aby se topořivá tělesa penisu naplnila krví. A té krve je zapotřebí poměrně hodně. Problémy s erekcí proto často bývají prvním signálem, který nám říká, že v oblasti kardiovaskulární soustavy nebude něco v pořádku.

Granátové jablko sice na erekci a sexuální touhu nepůsobí přímo, ale jeho výrazné protizánětlivé a antioxidační účinky vedou ke zlepšení stavu cévního systému, které se následně projeví zlepšením erekce. Hned dva nezávislé výzkumy přitom potvrdily, že látky obsažené v granátovém jablku vedou při dlouhodobém užívání ke zlepšení průtoku krve v cévách v oblasti pánve, uvolnění hladkého svalstva a zlepšení schopnosti erekce. Navíc dochází ke změnám na molekulární úrovni, které omezují náchylnost erektilních tkání k fibróze, jež by jejich funkci nadále zhoršovala.

Granátové jablko rovněž patří mezi potraviny, které dokáží pozitivně ovlivňovat míru stresu, zlepšovat emocionální zdraví a regulovat náladu, což se může příznivě projevit i na sexuálním zdraví, a to u obou pohlaví. Muži navíc mohou těžit z jeho preventivního působení proti hyperplazii (zbytnění) prostaty a vzniku nádorů v této oblasti.

Pomůže zhubnout i zlepšit výkonnost

Výčet pozitivních účinků granátového jablka však ještě zdaleka nekončí. Jeho schopnost zlepšovat prokrvení se totiž neomezuje jen na oblast pánve, ale týká se i všech svalů v těle. Ty jsou pak při zátěži lépe zásobeny živinami, což se projeví zlepšením zejména vytrvalostní, ale i silové výkonnosti sportovců
Osobám s nadváhou zase může pomoci zhubnout. Kyselina ellagová totiž omezuje vstřebávání tuků z trávicího traktu a tím pomáhá snížit energetický příjem, podporuje tvorbu enzymů štěpících tuky a omezuje chuť k jídlu.

A úplně všichni bez rozdílu pak mohou těžit ze schopnosti granátového jablka zlepšovat imunitu. Epigenetické procesy nastartované kyselinou ellagovou totiž podporují množení a diferenciaci imunitních buněk.

Blanka Gololobovová

Za jednu z hlavních příčin padání vlasů u mužů (tzv. androgenní alopecie) je považován hormon dihydrotestosteron (DHT), který v těle vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu. Aby k této přeměně došlo, je zapotřebí působení enzymu jménem 5α-reduktáza. Tohoto faktu využívají léky klasické medicíny (např. Finasterid), které se zaměřují právě na inhibici 5α-reduktázy, jejich nevýhodou je však možný výskyt nepříjemných vedlejších účinků, zejména snížení schopnosti erekce, ztráta libida nebo deprese (1).

Vědecké výzkumy ovšem ukázaly, že tou samou schopností disponuje i kurkumin. Jeho účinnost je, pravda, o něco nižší než v případě léku, 1 g extraktu z kurkumy má stejný potenciál inhibovat 5α-reduktázu jako 13 mg Finasteridu. Zato však nejenom nemá žádné negativní vedlejší účinky, ale dokonce disponuje i řadou účinků pozitivních, jako je například protirakovinné či protizánětlivé působení (více o nich se dočtete zde) (2-3).

Další studie pak potvrdila, že kurkumin výrazně zvyšuje účinky přípravku Minoxidil, což je preparát stimulující růst vlasů cestou zlepšení prokrvení vlasové pokožky (4).

Kurkumin ovšem působí proti vypadávání vlasů i dalšími cestami. Zmírňuje například negativní účinky stresu, který je dalším výrazným rizikovým faktorem alopecie u mužů i žen (5). Pomáhá také aktivovat tzv. DVR receptory, což jsou receptory na buněčném jádře určené pro vitamin D. Samotný vitamin D sice proti vypadávání vlasů nepůsobí, aktivované geny VDR receptorů ovšem spouštějí tvorbu bílkovin, které fungují jako řídící signály v procesu růstu vlasů, a to opět u obou pohlaví (6).

Kurkumin je přitom vždy vhodné užívat spolu s piperinem, látkou obsaženou v černém pepři. Ta sice nemá na vypadávání vlasů vliv, mnohonásobně však zvyšuje vstřebatelnost a využitelnost kurkuminu.