Jihoamerické deštné lesy představují úžasný svět s neuvěřitelnou biodiverzitou. Skrývá se v nich řada rostlin s mimořádnými účinky na lidský organismus – některé doposud nebyly objeveny, jiné znají jen místní šamani, ale účinnost mnohých potvrdila i moderní věda. Mezi ně patří i pfafie latnatá neboli suma. Jde o účinný adaptogen s pozitivním působením na sexualitu, plodnost, hormonální rovnováhu a řadou dalších příznivých účinků.

Popis a výskyt

Suma je plazivá keřovitá liána s rozsáhlým kořenovým systémem a listy, které jsou 2–8 dm dlouhé a 1–4 cm široké. Patří do čeledi laskavcovitých. Přirozeně se vyskytuje v tropických oblastech povodí Amazonky, zejména v Brazílii, Panamě, Peru, Ekvádoru a Venezuele. K růstu vyžaduje tropické klima s vysokým výskytem srážek a půdu bohatou na minerály, zejména na železo. K léčebným účelům se využívá kořen, který se obvykle sklízí v zimním období, tedy od května do července. (1, 7)

Suma je důležitou součástí léčebných systémů domorodých obyvatel Amazonie. V jednom z místních jazyků je dokonce označována jako „Para toda“, což v překladu znamená „pro všechno“. V tradiční jihoamerické fytoterapii se skutečně používá na celou řadu potíží, ať už jde o nemoci trávicího traktu, artritidu, cukrovku astma či rakovinu, ceněny jsou zde ale i její adaptogenní vlastnosti, schopnost působit jako celkové tonikum a snižovat negativní vliv stresu (tj. adaptogenní působení, díky kterému bývá někdy přezdívána jako „brazilský žen-šen“). Jde také o velice oblíbený sexuální stimulant. (2, 3, 7)

Účinné látky

Suma obsahuje skupinu triterpenoidních saponinů (glukosidů) označovaných jako pfaffosidy (pfaffosid A, B, C, D, E a F). Dále se zde nachází spousta dalších unikátních látek, jako jsou stigmasterol, sitosterol, alantoin či kyselina pfaffová. (4, 8)

Zajímavou složkou je jsou tři druhy ekdysteronu (hlavně pak beta-ekdysteron), což jsou látky schopné vázat se na receptory určené pro testosteron. Díky tomu mají i účinky podobné tomuto hormonu, ať už jde o vliv na sexualitu a plodnost, nebo na sportovní výkonnost. (5)

Suma rovněž obsahuje i některé vitaminy, minerální látky a stopové prvky, včetně těch poměrně vzácných, jako je například germanium, které je přitom nezbytné pro fungování imunitního systému a procesy produkce energie. (4, 7)

Historie

Historii užívání sumy je velmi těžké zmapovat z důvodu nedostatku písemných pramenů o přírodním jihoamerickém léčitelství. První písemné zmínky o jejím využití pocházejí z doby před 300 lety. (1)

Zájem o sumu se výrazně zvýšil v roce 1976, kdy z ní sovětský vědec Syrov extrahoval ekdysteron a zjistil, že tato látka má výraznější anabolický efekt (vliv na růst svalové hmoty a svalovou sílu) než některé anabolické steroidy. To vedlo ke zkoumání možného využití u sovětských olympioniků. (6)

Suma je rovněž předmětem japonského patentu na získávání beta-ekdysteronu – ze 400 g kořene lze s jeho pomocí extrahovat 2,5 g této látky. (7)

Léčivé účinky

Suma patři mezi velmi málo prozkoumané rostliny. Prakticky zde chybí klinické studie – převažují studie na zvířatech či buněčných kulturách. Výzkumů na lidských dobrovolnících bylo provedeno jen málo a většinou byly jen malého rozsahu, popřípadě zkoumaly vliv látek izolovaných ze sumy, nikoliv rostliny samotné. Nicméně u některých z obsažených složek byly popsány i epigenetické účinky. Zajímavé také je, že výzkumy potvrzené účinky shodují z oblastmi tradičního léčebného využití sumy domorodými obyvateli. I proto by si tato rostlina zasloužila mnohem podrobnější zkoumání.

Sexualita, plodnost a hormonální rovnováha

Suma je původními obyvateli Brazílie často využívána i pro svou schopnost podporovat sexualitu a prokazují to i dosavadní provedené studie. A zajímavé je, že v tomto směru pravděpodobně pomáhá hlavně těm, kteří to opravdu potřebují. Když ji například vědci podávali potkaním samcům, tak u těch s normální sexuální aktivitou k žádným pozorovatelným změnám nedošlo. Zato u samců, kteří byli málo sexuálně aktivní, nebo se dokonce jevili jako impotentní, došlo k výraznému navýšení pohlavní aktivity. (8)

Prokázána byla i výrazná schopnost sumy zlepšovat produkci mužských i ženských pohlavních hormonů, konkrétně estradiolu-17ß, progesteronu a testosteronu. (9) Díky těmto skutečnostem lze předpokládat i pozitivní vliv na plodnost mužů i žen.

Menopauza

Suma dle dosavadních poznatků dokáže také účinně snižovat příznaky související s menopauzou. Jako velice efektivní se pak v tomto směru ukázala její kombinace s další jihoamerickou rostlinou jménem maca horská – v rámci jednoho z výzkumů vedlo její užívání ke snížení skóre symptomů menopauzu o polovinu. Snížila se přitom nejen četnost a závažnost návalů horka, ale i podrážděnost a další poruchy nálad. Důvodem je přitom jak schopnost sumy podporovat tvorbu pohlavních hormonů, tak i obsah látek, které jsou strukturou podobné ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. (10)

Zánětlivá střevní onemocnění

Ve studiích na zvířecím modelu byly potvrzeny silné protizánětlivé účinky sumy a její účinnost při zánětlivých střevních onemocnění. Její užívání zde vedlo ke snížení hodnoty CRP (hladiny C-reaktivního proteinu, který vypovídá o míře zánětu v těle) i makroskopického poškození střeva. (11)

Nádorová onemocnění

Extrakt z kořene sumy potlačuje nadměrnou proliferaci (rychlé, nekontrolované dělení buněk), a zároveň zvyšuje apoptózu čili programovanou buněčnou smrt poškozených buněk. Oba tyto procesy přitom typicky bývají při nádorových onemocněních narušeny. Zároveň vykazuje antiangiogenní efekt, tj. omezuje tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení rostoucího nádoru.

Účinnost byla prokázána například u nádorů jater, a to včetně té, které předcházela fibróza tohoto orgánu. Pokusy na myších potvrdily po konzumaci sumy také zvýšenou aktivitu imunitních buněk jménem makrofágy, což se u zvířat například projevilo zmenšením Ehrlichova tumoru. (12–14)

Pokožka a vzhled

Jedna malá studie ukázala, že podávání extraktu z kořene sumy může pomoci redukovat tmavé kruhy pod očima. Důvodem je pravděpodobně protizánětlivé působení, které zlepšuje průchodnost drobných cév v okolí očí. (17)

Obsažený ekdysteron podporuje hojení poranění pokožky a může rovněž pomoci redukovat viditelné příznaky lupenky. (18)

Ekdysteron v sumě rovněž pomáhá potlačit produkci kožního barviva melatoninu, což se může projevit např. snížením tvorby tmavých skvrn na pokožce. (19)

Sportovní výkonnost

Obsažený ekdysteron se váže na receptory pro testosteron, a díky tomu podporuje tvorbu svalových bílkovin, růst svalové hmoty, svalovou sílu i vytrvalost. Zároveň ale ovlivňuje i estrogenové receptory ve svalové tkání, a tím například pomáhá bránit ztrátám svalové hmoty u žen po menopauze. V současnosti je ovšem v monitorovacím programu Mezinárodní antidopingové agentury. (20, 21)

Diabetes

V tradiční jihoamerické medicíně je suma využívána i k regulaci hladiny glukózy v krvi. Tento efekt byl navíc potvrzen i v případě pfaffové kyseliny, která je v sumě obsažena. (7)

Trávicí potíže

Studie na potkanech ukázala, že suma má schopnost potlačovat tvorbu žaludeční kyseliny, a tím bránit rozvoji žaludečních vředů a pálení žáhy. (22)

Játra a ledviny

Obsažený ekdysteron pomohl v jedné studii zlepšit ledvinové funkce u potkanů s akutním poškozením ledvin. Pomáhá také chránit tkáň jater vůči oxidativnímu poškození.

Mentální výkonnost, stres

Suma působí jako adaptogen, tj. snižuje negativní působení stresu na organismus. Zároveň podporuje duševní výkonnost a paměť a také snižuje negativní působení alkoholu na mozkovou tkáň. (23)

Užívání a kontraindikace

Suma je obecně poměrně dobře snášena, vážnější negativní účinky nejsou hlášeny. Nedoporučuje se užívat spolu s látkami ovlivňujícím hormonální systém, zejména pak systém pohlavních hormonů (testosteron, hormonální antikoncepce, substituční hormonální terapie při menopauze). Zároveň je vhodné se jí vyhnout při léčbě či zvýšeném riziku hormonální podmíněných nádorů (například rakovina prsu, vaječníků či endometria). (1, 15, 16)

Vhodné kombinace

Suma se nejčastěji užívá samostatně, možné jsou ale i některé kombinace s jinými jihoamerickými rostlinami.

Sexualita: suma + damiána (Turnera diffusa) (9)

Menopauza: suma + maca horská (10)

Mýtus č. 1: Stres přijde, stres odejde

Není pravda, že stres na nás působí negativně pouze v okamžiku, kdy ho prožíváme. Naopak v našem těle působí změny na úrovni DNA, z nichž mnohé přetrvávají i poté, co stresové období pominulo. Jde o tzv. epigenetické změny, zejména o metylaci genů a modifikaci histonů, které mění aktivitu jednotlivých genů v DNA, a mohou je i zcela vypnout, nebo naopak zapnout. Právě tyto změny se pak mohou podílet na vzniku některých nemocí.

Mýtus č. 2: Bez stresu není výkon

Na jednu stranu je pravda, že stres z blížící se uzávěrky dokáže člověka vybičovat k nadlidským výkonům. Pár dnů před odevzdání práce najednou vzroste pozornost, kreativita i motivace. Jenže je rozdíl, když člověk podobné vzepjetí absolvuje maximálně jednou do měsíce, a když pracovní stres zažívá prakticky neustále. Výzkumy totiž jednoznačně ukazují, že chronický stres v práci snižuje motivaci i pracovní výkonnost a zvyšuje riziko syndromu vyhoření.

Mýtus č. 3: Když to zvládnu já, ty musíš taky

„Proboha, ty se fakt hroutíš z takové prkotiny?“ Podobné věty často slýchají lidé s nízkou odolností vůči stresu. Jenže právě odolnost vůči stresové zátěži je věc velmi individuální a její základy jsou často položeny už v ranném dětství.

Průlom ve zkoumání této problematiky přinesl tzv. lízací experiment. Badatelé při něm rozdělili čerstvé potkaní matky do dvou skupin: v té první byly samičky, které své potomky často a intenzivně olizovaly, což je u savců hlavní projev mateřské lásky a pozornosti, ve skupině druhé pak byly matky, které se této činnost věnovaly málo. Když pak později zkoumali jejich mláďata, zjistili, že ta málo olizovaná mají výrazně nižší odolnost vůči stresu. Důvod přitom ležel v jejich genech – nedostatek mateřské lásky se totiž projevil odlišnými metylačním vzorci na jejich DNA.

U nás to pochopitelně funguje podobně, což mimochodem vysvětluje, proč jsou lidé, kteří v dětství trpěli emočním strádáním, ať už z důvodu nedostatku rodičovské lásky či třeba vyloučení z kolektivu, mnohem náchylnější ke vzniku depresí, úzkostí, závislostí, ale i srdečně cévních chorob.

Mýtus č. 4: Na přístupu a motivaci nezáleží

Některé výzkumy naopak ukazují, že hodně záleží na tom, jestli jsme pasivní „obětí“ stresu, nebo ho naopak podstupujeme dobrovolně. Typickým příkladem je sportovní trénink. Vysoká intenzita zátěže je totiž na jedné straně typickou ukázkou stresujícího podnětu, pokud ji ale podstupujeme dobrovolně a s jasnou motivací, tak na rozdíl od jiných typů stresujících podnětů nezpůsobuje negativní změny v oblasti modifikace histonů.

Mýtus č. 5: Aby stres škodil, musí působit dlouho

Nemusí. Například pokusy na potkanech ukázaly, že změny v modifikaci histonů dosahují vrcholu v období 30 minut až 2 hodin po působení akutního stresu.

Mýtus č. 6: Alkohol uleví

Je pravda, že když si člověk dá pár skleniček, problémy se náhle zdají vzdálenější. Ve skutečnosti ale alkohol od stresové zátěže neulevuje vůbec. Naopak si zaděláváme na problém, protože kombinace negativních zdravotních účinků stresu a alkoholu dokáže v těle nadělat pořádnou paseku. A pokud si navíc zvykneme sahat po alkoholu při každé stresové zátěži, snižujeme svou schopnost se se stresem vyrovnávat přirozenými mechanismy.

Stejně tak nepomůže ani marihuana – bezprostředně po jejím užití sice příznaky stresu mizí, po odeznění jejího efektu se ale dostaví zvýšená úzkost. A dobrou volbou nejsou ani stimulanty, po kterých lidé často sahají v okamžiku, kdy potřebují zvládat nápor práce – kromě vysokého rizika vzniku závislosti zde opět klesá přirozená schopnost organismus stres zvládnout.

Co tedy může pomoci?

Poměrně účinným pomocníkem při zvládání stresu je pravidelný pohyb. Sice neplatí často opakované tvrzení, že se při pohybu vylučují endorfiny, zato ale dochází v mozku k produkci látky jménem norepinerfrin, která tomuto orgánu pomáhá se vypořádat se stresem. Při fyzické zátěži přiměřené intenzity dochází také k omezení produkce stresových hormonů kortizolu a adrenalinu a zlepšení mentální výkonnosti a paměti.

Velmi efektivní i je pravidelná meditace, která působí přesně opačnými mechanismy než stres: zklidňuje, navozuje relaxaci, snižuje hladiny stresových hormonů a pomáhá zmírnit negativní účinky stresu na tělo.

Přírodní pomoc při obdobích zvýšeného stresu nabízejí také tzv. adaptogeny neboli látky, které zvyšují přirozenou odolnost vůči stresu. Vhodnou volbou je například rhodiola, která kromě protistresového působení též zvyšuje mentální i fyzickou výkonnost, působí protidepresivně a harmonizuje hormonální systém (více zde: https://www.epivyziva.cz/rozchodnice-ruzova-rhodiola-rosea/). Dobrou volbou je i suma, která rovněž zvyšuje protistresovou odolnost a působí proti depresím a úzkostem. Účinným pomocníkem při stresu a úzkosti je i hořčík, který je též možno užívat v kombinaci s rhodiolou.