Podobné stavy důvěrně znají všichni sportovci, ať už jde o profesionály, nebo obyčejné hobíky. Znají je ale i gaučoví povaleči, kteří se jednou za čas nechají kamarády vylákat třeba na horskou túru nebo delší cyklovýlet a další den toho litují pokaždé, když se pokusí zvednout ze židle. Pokud zkrátka kdokoliv podstoupí fyzickou zátěž, která je pro jeho tělo nezvykle náročná, musí počítat s únavou a bolestí svalů.

Regenerace rozhoduje o výkonu

Jeden rozdíl tu ale je. Gaučového povaleče nijak zvlášť netrápí rychlost, jakou jeho tělo po nezvykle náročné túře zregeneruje, protože žádnou další nejspíš hodně dlouho nepodstoupí. Pokud je ale někdo aktivní sportovec, který se snaží zlepšovat a posouvat hranice svých možností, je to pro něj hodně důležité. Rychlejší regenerace mu totiž umožní dříve podstoupit další náročný trénink, a tím i jeho výkonnost poroste rychleji. Proto je dobré vědět, jak můžeme právě dobu regenerace po zátěži zkrátit.

Platí přitom, že regenerace je stejně důležitá jako samotný trénink. Výkonnost totiž neroste při tréninku. Samotná zátěž pro tělo znamená jen podnět, na který se má adaptovat, a právě tato adaptace časem vede růstu výkonnosti. A samotná adaptace nepřichází při tréninku, ale až po něm, v době odpočinku.

Co se děje v těle při zátěži?

Abychom mohli regeneraci urychlit, co vlastně náročná fyzická zátěž v těle způsobí. Její důsledky je přitom možné rozdělit do čtyř oblastí:

Antioxidační stres a zánět

Při intenzivní zátěži ve velkém vznikají volné radikály, které mohou poškozovat různé tkáně v těle. Zároveň dochází i k přímému poškození svalových vláken. Nejde přímo o zranění, ale o mikroskopické trhlinky, které ve svalech mohou vzniknout jak při rychlostně-silové, tak při vytrvalostní zátěži. Tělo na ně ovšem reaguje stejně jako na poranění, tedy výrazným zvýšením úrovně zánětlivých procesů.

To je mimochodem i důvod, proč nás svaly mnohem víc bolí až druhý den: Hlavní příčinou bolesti totiž nejsou ty drobné trhlinky, ale právě zánět, který se naplno rozběhne až druhý den.

Vyčerpání energetických rezerv a dalších látek

Zejména pro vytrvalce platí, že každá výraznější zátěž v jejich svalech značně vyčerpá zásoby glykogenu. To je polysacharid vzniklý pospojováním spousty molekul glukózy, z nějž naše svaly čerpají při vytrvalostním výkonu energii.

Tahle oblast je méně nápadná, protože vyčerpaný glykogen nebolí, přesto nám ale jeho nedostatek znemožní podat jakýkoliv vyšší výkon.

Kromě glykogenu se ale v těle mohou snížit i zásoby dalších látek, které jsou (nejen) pro výkon nezbytné: třeba takový koenzym Q10, který se v mitochondriích buněk účastní přeměny živin na energii.

Narušení vnitřního prostředí organismu

Na každou náročnou fyzickou zátěž naše tělo reaguje řadou změn na biochemické úrovni a dochází k narušení rovnováhy vnitřního prostředí.A i tady potřebuje různě dlouhý čas, aby se rovnováha opět obnovila. Pokud mu nedopřejeme dostatečný prostor na regeneraci, projeví se to nejen výkonnostní stagnací nebo poklesem, ale může to vyústit i v přetrénovaní nebo narušení zdraví.

Mentální únava

Náročné tréninkové bloky nebo závody nevyčerpávají jen tělo, ale i „hlavu“. Zvláště vrcholovým sportovcům se stává, že se u nich v náročnějších obdobích objeví pokles motivace, psychická únava, nebo dokonce poruchy nálad. I s touto oblastí je proto třeba pečlivě pracovat.

Co ovlivňuje rychlost regenerace?

O tom, jak rychle se z náročného tréninku či závodu zmátoříme, rozhoduje řada faktorů:

Genetika

Do procesu regenerace je zapojena řada genů, přičemž platí, že nositelé některých jejich variant jsou na tom lépe, nebo naopak hůře než zbytek populace. Odhady odborníků, nakolik to ovlivní rychlost zotavení, se různí – pohybují se mezi 20 a 60 %. Zde je pár příkladů genů, které tu mohou hrát roli:

ACTN3 – kóduje bílkovinu nezbytnou pro rychlá svalová vlákna. Nositelé funkční varianty tohoto genu s označením R577X mají nejen ve svalech vyšší podíl rychlých svalových vláken (a tedy i větší talent pro rychlostně-silové sporty), ale také po výkonech tohoto typu rychleji regenerují.

IL6 – tento gen reguluje zánětlivou odpověď těla. Jeho varianta ovlivní, jak moc nás budou po zátěži bolest nohy i jak rychle oprava svalů proběhne.

COL5A1 – gen řídící tvorbu kolagenu typu V ovlivňuje regeneraci šlach a vazů i riziko jejich poranění.

MSTN – řídí tvorbu myostatinu, který reguluje růst svalů i rychlost jejich oprav.

IGF1 – řídí tvorbu inzulinu podobného růstového faktoru 1, který je nezbytný nejen pro růst svalů, ale i pro jejich regeneraci po zátěži.

Epigenetické faktory

U jednotlivých genů, které jsou do regenerace zapojeny, navíc nezáleží jen na tom, jakou jejich variantu člověk zdědí, ale i na jejich aktivitě. Typicky třeba nižší aktivita genu MSTN znamená rychlejší růst svalů i jejich rychlejší regeneraci po zátěži.

Aktivitu jednotlivých genů přitom regulují tzv. epigenetické reakce, jejichž intenzitu můžeme ovlivňovat my sami, a to jak tréninkem, tak i životním stylem. To je také důvod, proč trénovaní sportovci regenerují rychleji než začátečníci – dlouhodobá fyzická zátěž totiž u nich vedla k optimalizaci aktivity genů, které regeneraci řídí. Výhodu přitom mají i lidé, kteří se ke sportu vracejí po pauze, a to nejen ve smyslu rychlosti regenerace, ale i opětovného růstu výkonnosti. Svaly i jiné důležité buňky v těle totiž mají i určitou „epigenetickou paměť“ – epigenetické změny vzniklé dřívějším pravidelným tréninkem v těle přetrvávají poměrně dlouho – vědecky prokázáno je to pro dobu v řádu měsíců, ale dle zkušeností sportovců to platí i pro pauzu dlouho několik let.

Mezi další epigenetické faktory ovlivňující rychlost regenerace patří například výživa, spánek nebo míra stresu, ale i třeba množství tělesného tuku. U obézních jedinců například vědci nalezli téměř 4x více negativních epigenetických změn, které zhoršují rychlost regenerace svalů po zátěži.

Část rozdílů v aktivitě jednotlivých genů přitom vzniká už v době nitroděložního vývoje, například vlivem výživy matky, stresu, kterému je vystavena, její hormonální rovnováhy a samozřejmě i toho, nakolik se v době těhotenství sama věnuje pohybu. Pokud v jeho průběhu sportuje, u jejího dítěte se reguluje aktivita genů ovlivňujících jak rychlost regenerace, tak i sportovní výkonnost v dalším životě (například změn v oblasti metylace genů mohou takto za dobu těhotenství vzniknout řádově tisíce). Je ovšem potřeba dodat, že sportovní aktivity v době těhotenství je potřeba provozovat s velkou opatrností a jen v případě, že se nevyskytují žádné komplikace (ideálně i se souhlasem lékaře).

Věk

S postupujícím věkem obvykle klesá regenerační kapacita organismu. Veteránští sportovci proto musí náročnější tréninky a závody zařazovat s větším odstupem.

Jak urychlit regeneraci?

Kombinace genetických a epigenetických vlivů přitom může způsobit opravdu velké rozdíly v rychlosti regenerace – některé studie zaznamenaly v tomto směru mezi některými jedinci i více než trojnásobný rozdíl! Dobrou zprávou ale je, že každý z nás má možnost regenerační schopnosti vlastního těla poměrně výrazně zlepšit. Co tedy může pomoci,

1. Správně dávkovaný trénink

Tohle je pro sportovce nejdůležitější faktor, ale zároveň i největší umění. Když chce totiž člověk podat maximální výkon, musí v přípravě vždy balancovat na hraně toho, co je jeho tělo v tréninku schopno zvládnout. Pro hobíky ovšem platí, že je lepší trénovat o něco méně, než riskovat přetížení a zdravotní problémy, které by mohl způsobit příliš náročný trénink.

Nezáleží ale jen na celkovém množství toho, co odtrénujeme, ale i na správném načasování. Nejde přitom jen o to, že náročný trénink absolvovaný příliš brzo po tom předchozím nebude tak účinný, protože v něm podáme nižší výkon, a navíc může vést k přetížení. Chybou totiž je, i když další trénink přijde příliš pozdě. Tělo totiž po předchozím tréninku neobnoví síly a zdroje na původní úroveň, ale na určitý, časově omezený okamžik i trochu nad ni. A pokud se nám podaří další zátěž trefit právě do něj, bude naši výkonnost růst mnohem efektivněji. Říká se tomu princip superkompenzace.

2. Optimální výživa

Hlavním úkolem výživy je dodat tělu všechny potřebné stavební kameny, což platí i pro rychlost regenerace. I tady přitom záleží nejen na množství, ale i na načasování. Když si například po vytrvalostním výkonu dáme do půl hodiny směs rychle vstřebatelných sacharidů s trochou bílkovin, obnoví se nám vyčerpané zásoby glykogenu mnohem rychleji, než když si ji dáme více než hodinu poté, anebo si dokonce sacharidy nedopřejeme vůbec. Rychlost oprav svalů je zase zásadně ovlivněna dostatečným příjmem bílkovin, klíčovou roli v regeneraci ale hrají i mikroživiny.

Výživa je ale zároveň jeden z nejdůležitějších epigenetických faktorů, a může tak přímo ovlivňovat i geny související s rychlostí regenerace – například ty ovlivňující zánětlivou odpověď. Epigenetický vliv mají i samotné sacharidy a bílkoviny. Velké dávky cukrů s vysokými glykemickým indexem mj. zvyšují míru zánětu v těle, čímž zpomalují regeneraci, zatímco bílkoviny zase ovlivňují aktivitu některých genů řídících růst svalů a opravy svalové hmoty.

3. Méně stresu

Samotný trénink působí na tělo jako stres, a proto musí být přiměřený, aby nedošlo k přetížení. I stres totiž patří mezi důležité negativní epigenetické faktory. Navíc se stres způsobený fyzickou zátěží se sčítá s ostatním stresy, které na nás v životě působí. Pokud tedy máme například náročné období v práci či škole nebo čelíme nějaké nepříjemné situaci v rodině, je na místě tréninkovou zátěž snížit.

Příliš mnoho stresu přitom nesvědčí ani výkonnosti, ani rychlosti regenerace. Stresový hormon kortizol má totiž při nadbytku negativní epigenetické účinky a výrazně také potlačuje růst i opravy svalů.

4. Více spánku

Spánek je sám o sobě tím nejlepším odpočinkem, a pokud ho máme nedostatek, má to i výrazný negativní epigenetický vliv na celé tělo – sportovní výkonnost a rychlost regenerace nevyjímaje.

Záleží přitom nejen na celkové době spánku, ale i na jeho kvalitě. Například časté probouzení omezí tvorbu růstového hormonu, který je důležitý jak pro růst svalů a svalové síly, tak pro rychlost oprav svalů po zátěži.

5. Rozumná regulace zánětu

Jak už jsem zmínila na začátku, zánět je tím hlavním důvodem, proč nás druhý a třetí den po náročné zátěži bolí svaly. Dává proto smysl, pokud se snažíme zánět v těle zmírnit, protože to znamená nejen méně bolesti, ale také dřívější obnovení svalové síly. Důležitá je tady výživa, spánek a péče o střevní mikrobiom, jehož nerovnováha míru zánětu zvyšuje, pomoci ale mohou i třeba ledové koupele po tréninku.

Zároveň se to ale nesmí přehnat, protože zánět hraje i důležitou roli v adaptaci na zátěž. Například právě zmíněné ledové koupele tak mohou snížit nárůst silové výkonnosti a růst svalové hmoty.

6. Chytře zvolené doplňky stravy

Vědecky prokázaný vliv na rychlost regenerace mají i mnohé doplňky stravy, ať už jde o vitaminy a minerály nebo o jiné epigeneticky působící živiny a byliny:

Omega–3 – tyto nenasycené mastné kyseliny působí protizánětlivě a také zvyšují aktivitu genů pro funkci mitochondrií a svalovou regeneraci.

Polyfenoly – nejlépe prozkoumané jsou v tomto směru kurkumin, EGCG, quercetin, hydroxytyrosol a resveratrol. Mají silné epigenetické a antioxidační účinky, efektivně snižují míru zánětu a zlepšují také funkci mitochondrií.

Vitamin C – po zátěži pomáhá zmírnit míru zánětu a oxidativního poškození, zlepšit tvorbu kolagenu nezbytného pro opravy svalů, šlach a vazů a zmírnit únavu a vyčerpání.

Vitaminy skupiny B – B1 a B2 působí protizánětlivě, B3 pomáhá v mitochondriích obnovit hladinu látek nezbytných pro produkci energie, B6, B12 a kyselina listová jsou zase součástí enzymů regulujících průběh epigenetických reakcí a poskytují metylovou skupinu pro metylaci genů.

Kotvičník zemní – zmírňuje zánětlivé procesy ve svalech, podporuje růst svalové hmoty i její opravy.

Příčinou, proč po pravidelném tréninku roste naše sportovní výkonnost, je neuvěřitelná schopnost lidského těla přizpůsobit se podmínkám. Když ho opakovaně nutíme provádět činnosti, které ho zatěžují, prostě se na ně adaptuje, aby ho zatěžovat přestaly. A když míru zatěžování postupně zvyšujeme, adaptační procesy se zintenzivňují. Podstatou jakéhokoliv sportovního tréninku tedy je, dávkovat našemu tělu zátěž tak, abychom podpořili adaptační procesy, které jsou základem výkonnosti v příslušném sportu.

Připraveni na výkon

Pokud se například pravidelně věnujeme vytrvalostnímu tréninku, probíhají v našich tělech změny, které jim umožní při vytrvalostní zátěži pracovat efektivněji: svaly sílí, v jejich buňkách roste počet mitochondrií, které dokáži přeměňovat živiny na energii, zvyšuje se v nich zásoba glykogenu – škrobu podobného polysacharidu, který představuje hlavní palivo pro vytrvalostní výkon. Roste také schopnost těla používat jako zdroj energie tuky. Zároveň s tím se zvyšuje efektivita všech systémů, které mají za úkol dopravit do pracujícího svalu živiny a energii. Houstne síť krevních vlásečnic v samotných svalech, zvyšuje se vnitřní objem srdce, které je tak schopno na jeden stah vypudit do oběhu více krve, roste kapacita plic… A k tomu všemu se zvyšuje i pevnost a odolnost našich kloubů, šlach a vazů, aby se snížilo riziko zranění.

Jestliže se naopak věnujeme tréninku rychlostně silovému, tak se zvětšuje objem svalových vláken, stoupá jejich schopnost efektivně se smršťovat, zlepšuje se nervosvalová koordinace, pevnost kloubů, šlach a vazů, a přizpůsobovat se může i srdce – například u vzpěračů a dalších sportovců, kteří při výkonu absolvují náročné silové výdrže, se zvětšuje i objem srdeční svaloviny, aby bylo srdce silnější a dokázalo lépe pumpovat krev do stažených svalů.

Zapněte geny tréninkem i výživou

Nejzásadnější způsob, jak všechny výše uvedené změny podpořit, představuje správně namixovaný trénink, který pracuje nejen s intenzitou a dobou trvání zátěže, ale i s optimálními pauzami mezi tréninky. Důležitá je i výživa – optimálně sestavený a načasovaný mix živin dodá tělu palivo pro výkon a urychlí regeneraci po něm, takže tělo zvládne dříve podstoupit další zátěž.

Často se ale zapomíná na další podstatnou věc: všechny výše uvedené adaptační procesy jsou řízeny našimi geny. V první řadě pochopitelně záleží na tom, jestli jsme ty správné geny zdědili po rodičích – součástí toho, čemu říkáme talent, je totiž i tzv. trénovatelnost. Lidé se zkrátka liší nejen v tom, jak například od přírody běhají rychle, ale i v tom, jak efektivně jejich tělo reaguje na trénink. Druhou věcí ovšem je, jestli ty geny, které ve své DNA máme, dokážeme využít na maximum.

Kromě samotné existence určitého genu je totiž důležité i to, jestli je gen vypnutý nebo zapnutý. Toto vypínání a zapínání se přitom děje pomocí několika chemických reakcí (nazýváme je epigenetické), jejichž intenzitu můžeme sami ovlivnit svým životním stylem, výživou, prostředím, ve kterém žijeme, ale i například úrovní stresu, množstvím spánku, a dokonce i emocemi.

Vypínat a zapínat určité geny navíc dokáže i samotná fyzická zátěž. Například v roce 2014 nechali švédští vědci v rámci svého výzkumu šlapat dobrovolníky 4x týdně na cyklistickém trenažeru, ovšem jen jednou nohou. Když pak srovnali aktivitu více než 20 000 genů ve svalových buňkách trénované a netrénované nohy, zjistili výrazný rozdíl v aktivitě více než 4 000 z nich. Jinými slovy trénink nejen iniciuje adaptační procesy v těle, ale zároveň ovlivňuje i aktivitu genů, které v těle průběh těchto procesů řídí.

Chytré doplňky stravy

Specifické postavení pak mají doplňky stravy. Existují totiž živiny a byliny s tzv. epigenetickým působením, tedy schopností ovlivňovat právě ony chemické reakce vypínající a zapínající geny v naší DNA. Pokud je užíváme pravidelně a ve vyšších koncentracích (tj. obvykle právě formou potravních doplňků), dokáží právě působením na aktivitu genů nejen zlepšovat naši odolnost vůči mnoha závažným onemocněním, ale také adaptaci na tréninkovou zátěž (a tím i sportovní výkonnost).

Zajímavé přitom je, že i když adaptace na vytrvalostní a rychlostně silovou zátěž probíhá odlišnými cestami, velká část z následujících živin pozitivně ovlivňuje výkonnost v obou typech disciplín.

Granátové jablko

Jeho pravidelná konzumace prokazatelně vede ke zvýšení vytrvalostní i rychlostně silové výkonnosti. Zvyšuje se maximální spotřeba kyslíku (jeden z hlavních ukazatelů vytrvalostní výkonnosti), zlepšují se výsledky v testech běhu či jízdě konstantní rychlostí do vyčerpání a snižuje se míra únavy při cvičení i po něm.

Granátové jablko je totiž jeden z nejlepších přírodních prostředků pro podporu prokrvení. Jeho konzumace (nebo konzumace extraktu) vede k okamžitému (do 30 minut po požití) i dlouhodobému zvětšení průměru cév zásobujících svaly i zvýšení průtoku v nich. To se pak pozitivně odrazí nejen na zlepšení vytrvalostní výkonnosti, ale dochází i ke zvýšení svalové síly.

Dalším důležitým efektem granátového jablka, který pozitivně ovlivňuje výkonnost, je zvýšení hladiny testosteronu. Důvodem je ochrana tkáně varlat před oxidativním stresem (což zároveň vede i ke zvýšení kvality spermatu) a také zpomalení přeměny testosteronu na dihydrotestosteron.

Výrazný protizánětlivý a antioxidační efekt granátového jablka navíc účinně zkracuje dobu regenerace po zátěži a obnovu svalové síly po náročném výkonu.

EGCG

Epigalokatechin galát neboli EGCG je účinná látka zeleného čaje, která má mimořádný epigenetický potenciál. Z hlediska sportovní výkonnosti je důležitá především její schopnost příznivě ovlivňovat schopnost těla využívat tuky coby zdroj energie. To oceníte jak při hubnutí, tak především při přípravě na vytrvalostní disciplíny, které trvají déle než hodinu a půl. Pro vytrvalce je ovšem důležitá i schopnost EGCG příznivě epigeneticky ovlivňovat imunitu, zejména pak aktivitu T-lymfocytů. Po závodech typu maratonu totiž dochází k výraznému poklesu imunity, který trvá až 72 hodin, a v této době jsou sportovci mnohem náchylnější vůči infekčním onemocnění.

Astaxantin

Astaxantin je červené barvivo, které se v přírodě vyskytuje například v mase lososa, krevetách či některých druzích řas. Má mimořádně vysoký antioxidační potenciál, působí jako imunostimulant a pozitivně ovlivňuje také epigenetické procesy v organismu.

Podobně jako EGCG zvyšuje i astaxantin schopnost těla využívat tuky jako palivo. Podle vědců přitom navíc podíl spalovaných tuků při zátěži stoupá na úkor oxidovaných sacharidů, což je opět velice důležité pro výkonnost v dlouhých vytrvalostních závodech (například při maratonu).

Astaxantin je ovšem velice efektivní i pro rychlostně silové sportovce. Když jej v rámci švédské studie užívali mladí muži v průběhu půlročního posilovacího tréninku, došlo u nich ve srovnání se skupinou užívající placebo až k 3x vyššímu nárůstu maximální síly a zvýšila se i silová vytrvalost.

Astaxantin je navíc další slibnou substancí pro ty, kdo potřebují zhubnout. Když ho vědci podávali myším, které krmili dietou s vysokým podílem tuků a kalorií, zaznamenali u nich ve srovnání s kontrolní skupinou nejen nižší váhové přírůstky, ale rovněž i nižší hladinu cholesterolu, triglyceridů a menší obsah tuku v játrech. A v neposlední řadě astaxantin výrazně zvyšuje imunitu, protože podporuje proliferaci (tj. rychlé množení) T-buněk a B-buněk a také zvyšuje tvorbu imunoglobulinů. Kromě toho má i výrazné protizánětlivé účinky, díky nimž podporuje regeneraci po zátěži.

Pro vytrvalostní sportovce je zvláště vhodná kombinace astaxantinu s omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami.

Kvercetin

Jde o látku ze skupiny flavonoidů, která je obsažena v mnoha druzích ovoce, zeleniny či například v pohance. Její koncentrace v potravinách je zde velmi nízká, proto je vhodné užívání formou doplňků stravy.

Účinky kvercetinu na sportovní výkonnost jsou mimořádné, a to jak v oblasti vytrvalostních, tak i rychlostně silových disciplín. Při kombinaci jeho užívání s vytrvalostním tréninkem v rámci výzkumů dosáhli sportovci o 2 % vyššího nárůstu VO2max (hlavní ukazatel vytrvalosti) než trénující jedinci užívající placebo. Vzhledem k tomu, že průměrný nárůst VO2max v důsledku dlouhodobého vytrvalostního tréninku se pohybuje okolo 10 %, je to velice slušný výsledek. Důvodem pravděpodobně bude nárůst počtu mitochondrií ve svalech, což vede k vyšší produkci energie. Další studie prokázala pozitivní vliv i u běžeckých začátečníků – ti kteří užívali kvercetin, dosahovali mnohem výraznějšího zlepšení v testu běhu na 12 minut, a rovněž jim vědci naměřili vyšší podíl mitochondrií ve svalech.
Kvercetin kromě toho podporuje rozvoj svalové síly a má rovněž příznivý vliv na imunitu – kromě obecné podpory dokáže i zabránit jejímu poklesu po dlouhých vytrvalostních závodech. Prokázala to studie provedená na účastnících 160 km dlouhého utramaratonu Western States Endurance Run – běžci kteří užívali tři týdny před závodem denně 1 000 mg kvercetinu, měli nejen mnohem lepší imunitu a nižší výskyt respiračních chorob, ale zároveň i nižší koncentraci škodlivých volných radikálů a zánětlivých substancí v krvi. Díky tomu se tak rovněž výrazně zkrátila doba regenerace.

Kvercetin je velice vhodná látka pro kombinace s dalšími epigenetickými živinami. Zkusit můžete například kombinaci s kurkuminem, který vyniká svými protizánětlivými účinky a působením na imunitu. Vytrvalostní i rychlostně siloví sportovci ji ocení například na soustředění nebo při jakémkoliv jiném navyšování tréninkových dávek, kde znatelně urychlí regeneraci. Kombinace s EGCG nebo omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami je zase vhodná po podporu rozvoje vytrvalosti, což je skvělé pro zimní přípravné období, a také pro hubnutí.

OPC

Zkratkou OPC označujeme směs tzv. oligomerních proantokyanidinů, která se ve vysoké koncentraci vyskytuje například v hroznových jadérkách. I tato směs působí epigenetickou cestou na naši vytrvalost, výrazně ovlivňuje v kosterních svalech aktivitu mitochondrií, tedy energetických center buňky. V mitochondriích se zvyšuje spotřeba kyslíku, což je důležitý ukazatel vytrvalosti. Zároveň se snižuje dysfunkce mitochondrií v hnědé tukové tkáni, která obvykle vzniká v důsledku obezity a zásadním způsobem narušuje energetický metabolismus – díky tomu je OPC vhodné i pro podporu hubnutí.

OPC ovšem pomáhá zvyšovat i svalovou sílu a rovněž výrazně urychluje regeneraci po vytrvalostním i silovém tréninku.