Ti z vás, kteří o vitaminu K někdy slyšeli, si možná vzpomenou, že má něco společného se srážením krve. To ovšem mluvíme o vitaminu K1, který je sice pro tělo nepostradatelný právě pro svou účast v procesu srážení krve, na druhou stranu ale prakticky nenaleznete člověka, který by trpěl jeho nedostatkem. Vyskytuje se totiž v celé řadě potravin rostlinného původu a tělo si navíc v tukové tkáni vytváří jeho bohaté zásoby.

To ovšem neplatí pro vitamin K2. Jeho nedostatek je naopak v současné době velice častý, podle odhadů odborníků jím trpí až 70 % populace. Důsledkem je například vyšší výskyt osteoporózy, poruchy růstu zubů u dětí, stoupající výskyt zubního kazu, ale třeba i vyšší riziko nemocí srdce a cév či cukrovky.

Máslo opět na výsluní

Jen málokterá potravina byla v posledních desetiletích vystavena takové míře opovržení jako máslo. Dietologové z něj udělali málem jed, který je ze stravy třeba zcela vyloučit a nahradit rostlinnými oleji. Jenže právě máslo patří mezi vůbec nejbohatší zdroje vitaminu K2, což je dobrý důvod pro jeho rehabilitaci. Mezi další potraviny s vysokým obsahem této látky patří mléčné výrobky (spíše ty tučnější), maso a vejce. Jediným rostlinným zdrojem ká dvojky je japonská potravina natto, která je však pro svůj intenzivní zápach pro většinu lidí z naší části světa jen těžko konzumovatelná.

Měli bychom tedy do svého jídelníčku vrátit máslo, tučné sýry a vejce. Určitě ano, je tu však jedno ALE. Zvířata totiž ve svém těle vytvářejí vitamin K2 z vitaminu K1, který získávají zejména ze zelených rostlin. Jenže běžná kráva ve svém životě opravdovou trávu prakticky nespatří, protože pojídá převážně průmyslově upravená krmiva. A o slepicích to platí dvojnásob. Jejich produkty, které běžně koupíme v obchodě, proto obsahují ká dvojky jen málo, což je hlavní důvod, proč tento vitamin lidem tak často chybí.

Zvýšit konzumaci živočišných produktů tedy sice má, ale jen v případě, že jde o kvalitní farmářské produkty, tedy například maso a mléko volně pasoucích se zvířat a vejce slepic z volných chovů. Další možností je příjem vitaminu K2 prostřednictvím doplňků stravy.

Teď už se ale pojďme blíže podívat, proč vlastně vitamin K2 potřebujeme.

Vápník chceme v kostech, ne v cévách

Osteoporóza je velkým strašákem zejména žen po menopauze. Její příčinou je nedostatek vápníku v kostech, což způsobuje jejich vyšší lomivost. Lékaři proto radí ohroženým ženám doplňovat vápník spolu vitaminem D3 pro jeho lepší vstřebávání. Problém je ale v tom, že osteoporóza nutně nemusí znamenat, že je v těle vápníku nedostatek. Naopak ho může být více než dost, ale na místech, kde ho naopak vůbec nechceme.

Jedním z takových míst jsou cévy. Podle výzkumů je totiž výskyt vápenatých usazenin v tepnách pro vznik infarktu myokardu a mozkové mrtvice větším rizikem, než vysoká hladina cholesterolu. Cévy jsou kvůli nim křehké, takže snáze prasknou, a navíc málo pružné, což vede ke zvýšení krevního tlaku. Vápenaté usazeniny vznikají i v žilách. Důsledkem je opět jejich snížená pružnost, kvůli které se na nich vlivem gravitace vytváří různé výdutě – podstata křečových žil. Usazeniny v hlubokém žilním systému pak dokonce mohou způsobit život ohrožující embolii.

Vápník se ovšem může usazovat třeba i v elastických vláknech v naší pleti. Ty pak ztrácejí pružnost podobně jako cévy, což sice neohrožuje zdraví, ale projeví se to na našem vzhledu – zvápenatělá kolagenová vlákna hůře vzdorují gravitaci, což se projeví povolením kontur obličeje a vyšším výskytem vrásek.

Zdravé srdce a tvář bez vrásek

A jak s tím vším souvisí vitamin K2? Poměrně zásadně. Právě on totiž pomůže zajistit, aby vápník zmizel z míst, kde ho nechceme, a naopak se začal ukládat do kostí a zubů. Aktivuje totiž několik důležitých bílkovin, které řídí pohyb tohoto minerálu v těle. První z nich je osteokalcin, který má na starosti ukládání vápníku do kostí a zubů, a druhým MGP (matrix gla protein), který naopak vápník odvádí cév a z pleti.

Je-li ovšem vitaminu K2 nedostatek, snižuje se aktivita buněk obnovujících strukturu kostí (tzv. osteoblasty), vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství a naopak se ukládá v měkkých tkáních, kde ho rozhodně nechceme. Podle nedávné holandské studie mají lidé s dostatečně vysokou hladinou vitaminu K2 o 51 % nižší šanci, že zemřou na srdečně cévní choroby, než osoby trpící jeho nedostatkem! Jediný vitamin tak rozhoduje o zdraví dvou důležitých soustav – kosterní a srdečně cévní.

Zbraň proti rakovině i cukrovce

Tím však výčet pozitivních účinků vitaminu K2 ani zdaleka nekončí. Výzkum z roku 2010 například prokázal, že lidé s jeho dostatečnou hladinou mají o 30 % nižší riziko, že onemocní rakovinou a o podobné procento mají i nižší šanci, že na nádor zemřou.

Ještě o tři roky dříve vědci zjistili, že osteokalcin, tedy bílkovina aktivovaná vitaminem K2 dokáže zvýšit produkci inzulinu slinivkou břišní i citlivost tkání na tento hormon. Ke zlepšení produkce inzulinu přitom u sledovaných osob došlo již pouhý týden po zahájení užívání vitaminu K2.

Další vážnou nemocí, při jejímž vzniku může hrát důležitou roli nedostatek vitaminu K2, je Alzheimerova choroba. Tento vitamin totiž brání akumulaci volných radikálů v mozkové tkáni, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk, a také reguluje jejich citlivost na inzulin. Podle některých teorií může dokonce ovlivňovat aktivitu některých genů, které se na vzniku Alzheimerovy choroby podílejí (mluvíme o tzv. epigenetickém působení, kdy jsou geny „vypínány“ nebo „zapínány“ prostřednictvím chemických reakcí). Jde o poškozený gen ApoE4, který negativně ovlivňuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají přitom podle výzkumů 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší.

Prokázána je také důležitá role vitaminu K2 při prevenci zubního kazu, revmatoidní artritidy, a dokonce i při léčbě neplodnosti. Na jediný vitamin je to zkrátka pořádná porce pozitivních účinků, což je dostatečný důvod k tomu, abychom se jej snažili přijímat v dostatečném množství.

Kolik ho potřebujeme?

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7).

První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu je až 500x nižší – pohybuje se okolo 75 µg.