Co máme my lidé společného s morčaty a kaloni? Třeba to, že nedokážeme na rozdíl od ostatních savců nedokážeme vytvářet ve svých játrech vitamin C, a proto jsme odkázáni na jeho příjem potravou. A protože „céčko“ je esenciální živina, která je klíčová například pro imunitu, tvorbu kolagenu, zdraví srdce nebo krásnou pleť, měli bychom si pečlivě hlídat, abychom ho přijímali dostatek.

Popis

U většiny savců je vitamin C tvořen v játrech, primáti (včetně člověka), morčata a kaloni však v průběhu svého vývoje tuto schopnost ztratili kvůli mutaci genu kódujícího enzym l-gulunolaktonoxidázu, která je pro syntézu „céčka“ nezbytná. V těle se vyskytuje ve dvou formách: jako kyselina askorbová a kyselina deaskorbová. (1)

Vitamin C se vyskytuje ve všech buňkách, v nichž je až na výjimky jeho koncentrace vyšší než v krevní plazmě. Nejvíce ho obsahují buňky mozku a nadledvin, nejméně krevní buňky. Jeho koncentrace je pečlivě kontrolována a regulována prostřednictvím ovlivnění absorpce ve střevech i vylučováním ledvinami. (1, 6)

Vitamin C se vyskytuje prakticky ve všech druzích ovoce a zeleniny, z hlediska konzumovaného množství jsou jeho důležitým zdrojem i brambory. Obsahují ho i tkáně živočichů, tam je však z velké části zničen při tepelné úpravě. Jediným smysluplným živočišným zdrojem tak zůstává mateřské mléko. (24, 46)

Historie

Příznaky těžkého nedostatku vitaminu C znali již staří Egypťané. Jde o nemoc jménem kurděje, která se projevuje krvácením z dásní, pod kůži, do svalů, do nehtových lůžek, a dokonce i do vnitřních orgánů. Typická je pro ni i tvorba mokvajících boláků, poruchy krvetvorby a nízká odolnost vůči nemocem. V mnoha případech končí i smrtí.

První písemnou zmínku o kurdějích přináší Erbesův papyrus z roku 1550 př. n. l., který zároveň jako lék doporučuje konzumaci cibule. Podrobný popis příznaků, datovaný okolo roku 400 př. n. l., pak přinesl Hippokrates.

Snaha najít účinný lék na kurděje se zvýšila v 15. století v souvislosti s rozmachem dlouhých, často i několik měsíců trvajících námořních plaveb. Během nich byli námořníci většinou odkázáni na stravu složenou převážně ze sucharů a sušeného hovězího masa, a v důsledku toho u nich začala ve velkém propukat choroba. Počet obětí postupně narůstal, což začínalo být neúnosné, příčinu se ale dlouho najít nedařilo.

Teprve v roce 1767 publikoval britský námořní lékař David Mac Bride své pozorování o tom, že prevencí kurdějí je konzumace naklíčených obilovin a luštěnin. V roce 1772 pak byla publikována práce skotského lékaře Jamese Linda, podle níž byl vhodnou léčbou nápoj obsahující ocet, mořskou vodu, citrónovou a pomerančovou šťávu – i námořníci s těžkou formou kurdějí byli schopni návratu do služby už po šesti dnech jeho konzumace.

Informace o tom, co konkrétně bylo důvodem úspěšnosti zmíněných postupů, však zůstala utajena ještě čtvrt tisíciletí. Vitamin C byl totiž poprvé izolován až v roce 1928 izolován maďarským chemikem Albertem Szent-Györyiem, který i díky tomu získal v roce 1937 Nobelovu cenu. Tehdy ovšem tuto látku nazval „kyselina hexauronová“. V roce 1932 popsal britský chemik Walter Haworth molekulární strukturu této sloučeniny, dal jí nové jméno „kyselina askorbová“ a o rok později ji se svým týmem dokázal poprvé vyrobit synteticky. V průběhu dalších let 20. století se vitamin C stal nejužívanějším doplňkem stravy v historii. (2, 46, 47)

Význam vitaminu C pro zdraví

Kurděje se začnou rozvíjet v okamžiku, kdy je v lidské plazmě vitamin C v extrémně nízkých koncentracích (tj. pod 11 µmol/l). V dnešní době jsou velmi vzácné, vyskytují se prakticky jen ve velmi chudých zemích třetího světa. Naopak mírnější forma, hypovitaminóza (plazmatická koncentrace pod 23 µmol/l), je i ve vyspělém světě poměrně častá, například v USA jde o čtvrtou nejčastěji deficitní živinu. Nejvíce jsou nedostatkem vitaminu C ohroženi kuřáci (včetně těch pasivních), lidé žijící ve znečištěném prostředí, diabetici, osoby bojující s infekčním nebo zánětlivým onemocněním, diabetici a těhotné ženy (1, 3, 7)

Kyselina askorbová v těle funguje jako donor neboli dárce elektronů. Díky tomu je velice účinná při zmírňování oxidativního stresu. Naopak vysoké koncentrace vitaminu C v plazmě (v řádu milimolů) naopak působí prooxidačně, což se může uplatnit v léčbě nádorových onemocnění. (1, 4)

Kromě toho se kyselina askorbová zapojuje i do metabolismu železa a je nezbytná pro syntézu kolagenu. Poměrně nedávno pak byly potvrzeny i její epigenetické účinky – coby kofaktor je totiž součástí enzymů, které regulují průběh epigenetické reakce jménem metylace genů. (1, 4, 5)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Tzv. volné radikály (zejména reaktivní formy kyslíku) se vyznačují tím, že ve svých molekulách mají volné, nespárované elektrony, a kvůli tomu jsou velmi reaktivní. Snaží se totiž chybějící elektron do páru získat za každou cenu, a tím poškozují buňky a tkáně napříč tělem. A právě „céčko“ jim chybějící elektrony ochotně věnuje, čímž tělo chrání před oxidativním poškozením. (1)

Antioxidační působení vitaminu C je obzvláště důležité v oblasti mitochondrií. V těchto organelách totiž dochází k přeměně živin na energii prostřednictvím reakcí, při nichž vzniká řada volných radikálů. Ty pak mohou mitochondrie a jejich DNA poškozovat, čímž dochází ke zhoršení jejich funkce. Vitamin C se přitom podílí na jejich ochraně. (34)

Vitamin C ale působí i protizánětlivě, což je dáno jeho schopností regulovat funkci imunitních buněk a produkci cytokinů. Jeho nedostatek je ostatně pro chronické zánětlivé stavy typický. Studie například ukázaly, že 1 g céčka denně výrazně snižuje hladinu zánětlivého cytokinu IL-6 i hodnotu CRP. (15, 22)

Tvorba kolagenu

Vitamin C tvoří kofaktor trojice enzymů, které jsou nezbytné pro průběh hydroxylace aminokyselin prolinu a lysinu, což je jeden z kroků při tvorbě kolagenu. Jeho nedostatek vede nejen ke snížení tvorby kolagenu, ale i ke zhoršení stability jeho molekul – právě to je ostatně i podstatou kurdějí. Proto je vitamin C nezbytný například pro zdraví kloubů či stav pleti. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Vitamin C podporuje imunitu několika cestami, přičemž efektivní je zejména v prevenci a podpoře léčby virových onemocnění. Je nezbytný k tomu, aby si naše tělo vytvořilo adekvátní reakci na napadení patogeny a zabránilo vzniku nadměrného poškození. (7)

Zvyšuje například aktivitu tzv. „zabíječských“ imunitních buněk, tj. zejména T-buněk, a to včetně cytotoxických T-lymfocytů. Dále umožňuje produkci interferonů typu I, což jsou glykoproteiny, které brání množení virů a mají i protinádorové účinky. Tyto interferony jsou mj. ve velké míře přítomny v dýchacím systému, kde pomáhají zmírňovat příznaky infekce horních cest dýchacích, ale i akutních plicních infekcí, a to včetně zápalu plic u starších osob. „Céčko“ navíc pomáhá inaktivovat RNA i DNA viry, stimuluje migraci neutrofilů do místa infekce a aktivuje fagocytózu (pohlcování vetřelců prostřednictvím imunitních buněk jménem makrofágy), (1, 7)

Diabetes

Byla prokázána souvislost mezi hladinou vitaminu C v krevní plasmě a rizikem diabetu, hladinou glukózy nalačno, koncentrací hemoglobinu A1c (tzv. glykovaný hemoglobin) a oxidativním stresem. Některé studie také ukazují, že užívání vitaminu C zlepšuje u diabetiků kontrolu glykémie. (7-10)

Pokožka, krása a hojení ran

Vitamin C se v pokožce se akumuluje v poměrně vysokých koncentracích (především v její části jménem epidermis) a má tu řadu klíčových funkcí. Nezbytný je zejména pro tvorbu kolagenu, což je důležité v prevenci tvorby vrásek. Působí tu přitom i na epigenetickém principu, když v kožních buňkách jménem fibroblasty aktivuje geny pro tvorbu kolagenu. Navíc pomáhá stabilizovat tzv. terciální strukturu jeho molekul. (7)

Zároveň chrání buňky pokožky před působením oxidativního stresu, je nezbytný pro její bariérovou funkci a pozitivně ovlivňuje i imunitní funkce, které probíhají při hojení poranění. V rámci hojivých procesů navíc hraje roli i nezbytnost céčka pro tvorbu a stabilizaci kolagenu. Jeho potřeba tak vzrůstá po zraněních i chirurgických zákrocích, přičemž v rámci studií jeho podávání pomohlo u pacientů s poruchami hojení zkrátit dobu do uzavření rány. V jedné studii rovněž podpořilo hojení bércových vředů. (7, 11-13, 26)

Starší populace

Nedostatkem vitaminu C velice často trpí senioři, a to jak ti v domácím prostředí, tak ti v ústavní péči. Nízké plasmatické hladiny céčka (pod 17 µmol/l) přitom výrazně zvyšují úmrtnost bez ohledu na příčinu, stejně jako riziko vzniku rakoviny. Starší pacienti hospitalizovaní s respiračními onemocněními pak při užívání vitaminu C prosperují výrazně lépe než bez něj. (7)

Hubnutí

Vitamin C je součástí dvou enzymů z rodiny hydroxyláz, které jsou potřebné pro tvorbu karnozinu – látky, která je nezbytná pro transport mastných kyselin do mitochondrií, v nichž mohou být přeměněny na energii. Proto je vhodné jeho užívání i v případě, že potřebujeme zhubnout, a to ideálně v kombinaci s pohybovou aktivitou. Zejména při středně intenzivních aktivitách totiž podporuje využívání tuků jako zdroje energie. (7, 14, 37)

V rámci jedné studie například vedlo denní užívání 500 mg céčka po dobu 12 týdnů k mnohem výraznějšímu snížení BMI než u kontrolní skupiny s totožným dietním a pohybovým režimem, a také k výraznějšímu snížení krevního tlaku a hladiny cholesterolu. (37)

Srdce a cévy

V prevenci a podpoře léčby kardiovaskulárních onemocnění hraje důležitou roli antioxidační a protizánětlivé působení vitaminu C. Kromě toho zlepšuje i funkce cévního endotelu (vnitřní výstelka cév), jejíž narušení je rizikovým faktorem vzniku aterosklerózy, pomáhá regulovat tvorbu oxidu dusnatého a nezbytný je i pro angioneogenezi neboli tvorbu nových cév. (15)

V rámci kardiovaskulárního systému hraje důležitou roli i zapojení vitaminu C do tvorby a ochrany kolagenu. Rovnováha mezi jeho tvorbou a degradací je například klíčová pro fungování srdce, a pokud dojde k jejímu narušení, může to výrazně zhoršit biomechanické vlastnosti tohoto orgánu. Existují dokonce důkazy i pro prospěšnost podávání céčka po infarktu myokardu, kdy pomáhá zmírnit zánět a podpořit hojivé procesy. (15)

Nadledviny, stres

Nadledviny obsahují nejvyšší koncentraci vitaminu C ze všech tkání těla. Je v nich důležitý nejen pro antioxidační ochranu buněk nadledvin, ale je i součástí enzymů nezbytných pro produkci stresových hormonů. Proto také při stresu potřeba vitaminu C stoupá. Nedostatek céčka rovněž může zvýšit hladinu kortizolu a přispět k vyčerpání nadledvin. (23)

Mozek a mentální výkonnost

Mozek má ze všech tkání druhou nejvyšší hladinu céčka, a proto může nedostatek tohoto vitaminu způsobit zhoršení mentální výkonnosti. Existují také důkazy, že pokud trpí jeho deficitem novorozenec, vede to k snížení počtu neuronů v hipokampu, což se projeví deficitem paměti v dalším životě. U starších osob pak vyrovnávání hladin céčka může pomoci zmírnit příznaky Parkinsonovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění, snížit riziko mozkové mrtvice a v případě jejího prodělání zmírnit výskyt komplikací. (24, 25)

Vitamin C je také součástí enzymů, které jsou nezbytné pro tvorbu a metabolismus některých neurotransmiterů. I proto může jeho nízká hladina zvýšit riziko depresí a dalších psychiatrických onemocnění. (27, 28)

Zdraví ústní dutiny

Vitamin C pomáhá inhibovat bakterii Streptococcus mutans, která je původcem zubního kazu. Pro kondici zubů a dásní je důležitá i jeho role v syntéze kolagenu. Podporuje také ukládání vápníku do zubů. Nízká hladina céčka také zvyšuje riziko parodontidy – jeho užívání naopak při této chorobě pomáhá zmírnit otok, zarudnutí a krvácení dásní. Může také ovlivnit riziko rakoviny ústní dutiny – pacienti trpící touto chorobou mají ve většině případů nízkou koncentraci céčka ve slinách. (24)

Sportovní výkonnost

Přímý vliv užívání vitaminu na sportovní výkonnost sice prokázán nebyl, u sportovců pomáhá vitamin C po zátěži zmírnit míru zánětu a oxidativního poškození, zlepšit tvorbu kolagenu a zmírnit únavu a vyčerpání. Jeho nízká hladina pak zhoršuje využití tuků coby zdroje energie při dlouhotrvající vytrvalostní zátěži. (29-32)

Dlouhodobé užívání vysokých dávek ovšem není zvláště u vytrvalců vhodné, protože snižuje buněčnou adaptaci na tréninkovou zátěž (například ve smyslu tvorby nových mitochondrií). (33)

Nádorová onemocnění

Zajímavé využití má vitamin C při nádorových onemocnění. Při nich je zaprvé možné běžné podávání vitaminu C ve formě doplňků stravy – většina onkologických pacientů trpí jeho deficitem, což je způsobeno jak samotnou nemocí (například v důsledků zánětlivých procesů, které s ní souvisejí), tak i působením chemoterapie. V tomto případě se uplatňuje antioxidační působení vitaminu C. (35, 36)

Céčko má ale jednu velice zajímavou vlastnost: zatímco v přítomnosti zdravých buněk se chová jako antioxidant, v přítomnosti některých nádorových buněk se začne chovat jako prooxidant, tedy látka podporující oxidaci. V okolí těchto buněk se totiž vyskytuje vyšší koncentrace iontů mědi a železa a také zvýšená kyselost prostředí, což prooxidační chování vyvolává. Díky tomu pak céčko pomáhá nádorové buňky přímo ničit. (35, 36)

V tomto případě je ale nezbytné nitrožilní podávání, protože podávané dávky jsou opravdu velmi vysoké – i v řádu desítek gramů denně. Céčko tu přitom zaprvé zvyšuje šanci na přežití: dokonce i v případě pacientů s metastázemi prodlužuje délku života i jeho kvalitu. Zadruhé pak pomáhá zmírnit nepříjemné vedlejší účinky chemoterapie, jako jsou snížená chuť k jídlu, únava, poruchy spánku nebo deprese, a také pomáhá před jejím působením chránit zdravé tkáně. Tyto postupy jsou přitom známy už od 70. let minulého století, teprve v posledních letech ale byly objeveny mechanismy jejich působení. (35, 36)

Krvetvorba

Ve vyspělých zemích není příliš časté, aby člověk nepřijímal ve stravě dostatek železa. Pokud tedy trpí chudokrevností, nemusí být nezbytné příjem tohoto prvku navyšovat, spíš je třeba pátrat po tom, proč neumí přijaté železo dostatečně využít. Jednou z možností, jak jeho vstřebávání podpořit, je konzumace vitaminu C spolu s jídlem bohatým na železo, ať už v podobě doplňku stravy nebo ovoce a zeleniny. Velmi důležité je to hlavně pro vegany a vegetariány, protože tzv. nehemové železo obsažené v rostlinných potravinách se vstřebává výrazně hůře než například hemové železo z masa. (47)

Užívání a kontraindikace

Jako doporučovaná denní dávka vitaminu C bývá uváděno 75-90 mg denně, což je množství, které se dá snadno získat pravidelnou konzumací ovoce a zeleniny. V rámci prevence infekčních onemocnění jsou ovšem vhodnější dávky o něco vyšší, v rozmezí 100-200 mg/den, což stačí k optimalizaci buněčných a tkáňových hladin. I to je v zásadě možné získat prostřednictvím stravy. Pokud už ale nějaké infekční onemocnění probíhá, poptávka po „céčku“ výrazně stoupá, a proto je vhodné krátkodobě nasadit výrazně vyšší dávkování, a to až 1 g/den (za horní limit pro orální užití jsou považovány 2 g denně). V tomto případě se už bez doplňků stravy neobejdeme. Dávky vyšší než 500 mg jsou také vhodné po chirurgických zákrocích. (1, 7)

Dlouhodobé užívání velmi vysokých dávek vitaminu C však není vhodné. Platí sice, že jeho nadbytek se vyloučí močí, je tu ale jeden háček. V rámci svého antioxidačního působení se totiž kyselina askorbová přemění na kyselinu dehydroaskorbovou, která musí být znovu zredukována za pomoci glutathionu, thioredoxinu a NADH, čímž se mj. zajistí maximální využití dostupného céčka v buňkách (poruchy tohoto mechanismu mimochodem hrají důležitou roli v rozvoji kardiovaskulárních i jiných onemocněních). Pokud ale dlouhodobě přijímáme vysoké dávky vitaminu C, zmíněné mechanismy nezvládají zajistit, aby se všechna vznikající kyselina dehydroaskorbová přeměnila zpět na kyselinu askorbovou. Dochází proto k jejímu rozkladu na kyselinu šťavelovou a oxaláty, které pak přispívají ke vzniku ledvinových kamenů. (15)

Při užívání vysokých dávek se také mohou vyskytnout vedlejší účinky v podobě trávicích obtíží. (24)

Formy vitaminu C

Vitamin C je možné získávat z přírodních zdrojů, jako jsou citrusy, bobulové plody nebo acerola, vzhledem k finanční nákladnosti těchto postupů se však většina doplňků stravy vyrábí ze syntetické kyseliny askorbové. Mezi těmito formami sice mohou existovat rozdíly například ve vstřebatelnosti, dle většiny provedených studií jsou ale zcela zanedbatelné. (15, 16)

Smysl nedávají ani doplňky stravy s postupným uvolňováním. V rámci výzkumů nebyl totiž zjištěn mezi dobrovolníky užívajícími obyčejné céčko a vitamin C s postupným uvolňováním žádný rozdíl v jeho plasmatických koncentracích. Prodlouženého vstřebávání navíc můžeme snadno dosáhnout i sami, pokud céčko konzumujeme spolu s jídlem. (17)

Osobám s narušeným trávením bývá někdy doporučováno nahradit kyselinu askorbovou jejími solemi – nejčastěji askorbátem sodným, vápenatým, draselným nebo hořečnatým. Existuje ale jen velmi málo studií, které by potvrdily, že askorbáty méně dráždí trávicí trakt. (17)

Další možností užívání je kombinace vitaminu C s bioflavonoidy (druh polyfenolů), většinou ve formě extraktu z ovoce – například z citrusů nebo šípků. Jedna ze studií ukázala, že v takové kombinaci může biologická dostupnost céčka vzrůst o 35 %, další ale ukázaly jen méně výrazný přínos. Každopádně ale platí, že některé bioflavonoidy a další látky z ovoce mohou být nejen samy o sobě přínosné, ale rovněž mohou s vitaminem C působit synergicky. Stejně efektivně ale pochopitelně funguje, pokud obyčejné céčko jíme spolu s ovocem či jinými rostlinnými potravinami bohatými na bioflavonoidy. (17, 18)

V doplňcích stravy se někdy využívá i kombinace vitaminu C s látkou jménem askorbylpalmitát, ta ale dle výzkumů pravděpodobně smysl nedává. V laboratorních podmínkách sice zlepšila ochranu a stabilizaci buněčných membrán, pokud se ale askorbylpalmitát užívá ústně, většina z něj se v trávicím traktu rozloží a vstřebávání vitaminu C ve výsledku nijak neovlivní. (19, 20)

Další možností je vitamin C v tzv. lipozomální formě. Tato forma se sice prokazatelně vstřebává lépe, vstřebané množství však nedosahuje ani dvojnásobku oproti běžné kyselině askorbové – jedna ze studií například ukázala, že se celkové vstřebané množství zvýší 1,77krát. Vzhledem k výrazně vyšší finanční náročnosti proto lipozomální formy nedávají u běžné populace smysl, vhodné jsou spíše jen pro osoby s narušeným vstřebáváním živin či při výraznějším deficitu céčka. (17, 21)

Pokud se rozhodneme vitamin C získávat ze stravy, měli bychom mít na mysli, že k jeho degradaci dochází vlivem tepla, proto je vhodné do jídelníčku zařazovat syrové ovoce a zeleninu. Šetrná tepelná úprava ovšem zdaleka nezničí všechno céčko, a proto je například při vyšší konzumace tepelně upravené zeleniny (vč. např. brambor) možné získat jeho dostatečné množství. Protože jde ale o živinu rozpustnou ve vodě, k velkým ztrátám dochází i vyluhováním. Proto je vhodnější například vaření v páře.

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace vitaminu C s vitaminem E. Céčko totiž podporuje regeneraci oxidovaného vitaminu E, čímž pomáhá udržovat jeho antioxidační funkci v membránách buněk. (15)

Možné jsou ale i další kombinace.

Imunita: vitamin C + zinek + vitamin D3 (38), vitamin C + zinek + echinacea (39), vitamin C + echinacea + propolis (40), vitamin C + astaxantin (43)

Snížení rizika úmrtí ve vyšším věku: vitamin C + vitamin E + zinek + selen + ß-karoten (24)

Hubnutí: vitamin C + gurmar + pískavice + glukomannan (41)

Sportovní výkonnost: vitamin C + ostropestřec mariánský (42)

Antioxidační působení: vitamin C + vitamin E + koenzym Q10 (44)

Hojení ran: vitamin C + zinek + arginin (45)

Astaxantin je barvivo ze skupiny karotenoidů. Stejně jako ostatní karotenoidy jde o sloučeninu obsahující 40 atomů uhlíku střídavě spojených jednoduchými a dvojnými vazbami. Tato struktura specifickým způsobem odráží světlo, což způsobuje výrazné zbarvení. V přírodě se obvykle vyskytuje ve sloučeninách s bílkovinami, například v mase lososů či v krunýři humra, nebo v esterech, tedy ve sloučeninách s mastnými kyselinami, jako třeba v mikrořasách Haematococcus pluvialis (5). Astaxantin nepatří mezi esenciální živiny (tj. ty, které je nutno přijímat potravou), vzhledem k výrazným pozitivním účinkům na organismus však jeho popularita coby doplňku stravy výrazně vzrůstá.

Výskyt

Astaxantin se nejčastěji vyskytuje v některých druzích řas, najdeme jej však i v mase živočichů, které je zbarveno do oranžova (losos, humr, krevety a další). Astaxantin je možné syntetizovat i uměle, účinnost toho z přírodních zdrojů je však mnohem vyšší (57).

Historie

Jako doplněk stravy se astaxantin využívá od roku 1999, přičemž k tomuto účelu se získává nejčastěji z mikroskopické řasy Haematococcus (33).

Léčivé účinky

Ataxantin působí na organismus a jeho odolnost vůči nemocem prostřednictvím tří základních mechanismů:

• Antioxidační působení

Astaxantin patří mezi nejsilnější antioxidanty na zemi. Schopnost bránit poškození buněk a tkání volnými radikály byla mnohokrát prokázána – tato sloučenina spolehlivě neutralizuje jak volné radikály kyslíku (6, 7), tak i peroxylové a superoxidové radikály (8-11).  Jeho antioxidační vlastnosti se projevují v mnoha oblastech. Astaxantin například dokáže zmírňovat poškození svalové tkáně následkem intenzivní zátěže (1), což je proces, v němž hrají důležitou roli právě volné radikály, ale chrání před nimi i například beta buňky, které ve slinivce produkují inzulin, ledvinovou tkáň, neurony v mozku či oční sítnici (2-4). Velkou výhodu má astaxantin i v tom, že s volnými radikály tvoří velmi stabilní sloučeniny. Je proto v ochraně před volnými radikály mnohem efektivnější než například jiné karotenoidy, které ho třeba předčí svou absolutní silou (13, 14).

• Imunomodulační působení

Astaxantin zvyšuje aktivitu a schopnost rychlého množení širokého spektra imunitních buněk, což s sebou přináší nejen zvýšenou odolnost vůči virovým a bakteriálním onemocněním, ale například i vůči nádorovému bujení (23).

• Epigenetické působení

Ataxantin dokáže pomocí specifických chemických reakcí ovlivňovat aktivitu genů, které se podílejí na vzniku celé řady chorob. Například může vypínat či zapínat geny, které se spolupodílejí na vzniku a rozvoji nádorových procesů (27).

Pojďme se nyní podívat na konkrétní nemoci a problémy, v jejichž prevenci a léčbě nám může astaxantin pomoci.

Nádorová onemocnění

Je známo, že národy Eskymáků v Severní Americe trpí ve srovnání s jinými kulturami mnohem méně často nádorovými onemocněními (15, 16). Vědci se přitom domnívají, že jednou z příčin je hojná konzumace masa lososů, které je velmi bohatým zdrojem astaxantinu – kromě něj navíc obsahuje i omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které mají rovněž protinádorové účinky (16).

Existují však i studie, které přímo prokazují protinádorové účinky astaxantinu. Dokáže například efektivně potlačovat množení nádorových buněk (17). V případě nádorů prsu byla například schopnost proliferace (tj. rychlého nekontrolovaného množení) u rakovinných buněk snížena o 40 % (18). Astaxantin je však účinný i při nádorech jater, tlustého střeva či prostaty (19, 20) a prokázána byla i schopnost působit preventivně proti kožním nádorům způsobených nadměrnou expozicí UV záření (21).

Zajímavá je také schopnost astaxantinu obnovovat mezibuněčnou komunikaci. Ta je totiž u nádorových buněk často narušena, což přispívá k jejich nekontrolovatelnému množení. Podstatou tohoto účinku je především epigenetické působení (27). Astaxantin rovněž dokáže ovlivňovat aktivitu genů zodpovědných za produkci enzymu, které zajišťují detoxikaci karcinogenních sloučenin. Tento efekt hraje důležitou roli například v prevenci vzniku nádorů plic, ledvin, tenkého střeva či jater (28, 29). Epigenetika se projevuje i ve výše zmíněné potlačení procesů proliferace, kdy dochází k potlačení aktivity genů zodpovědných za tvorbu enzymů podílejících se na růstu a množení nádorových buněk – konktrétně jde o enzym DNA polymeráza v případě nádorů prostaty (30) či nitric oxide syntázy u rakoviny žaludku (31).

Nejvyšší účinnost má astaxantin zejména v počátečních fázích vzniku zhoubného nádoru, a proto je především velice vhodnou součástí protinádorové prevence (22). Je však možné jej použít i jako podporu léčby.

Nemoci srdce a cév

V této oblasti se velkou měrou uplatňují zejména antioxidační vlastnosti astaxantinu. Díky nim například dokáže zmírňovat oxidaci LDL cholesterolu, která představuje jeden ze základních mechanismů při vzniku srdečně cévních onemocnění. Tu dokáže při vysokých dávkách zpomalit až o 31 % (12, 51)). Kromě toho zvyšuje hladinu „hodného“ HDL cholesterolu (49), snižuje hladinu trygliceridů v krvi (až o 24 %) a LDL cholesterolu (o 17 %). Slibné jsou i studie naznačující, že by užívání astaxantinu mohlo vést ke snížení krevního tlaku a zánětlivých procesů, které zvyšují riziko vzniku většiny srdečně cévních chorob (50, 52).

Astaxantin také působí proti metabolitu jménem homocystein, který má negativní vliv na srdce a cévy. Podporuje také tvorbu nových cév. (65)

Imunita

Zatímco u nádorových buněk je proliferace neboli rychlé množení věc, kterou rozhodně nechceme, v případě imunitních buněk je naopak velice žádoucí. V případě astaxantinu byla přitom zaznamenána podpora proliferace u širokého spektra imunitních buněk (B-buněk, T-buněk, lymfocytů a dalších) i podpora tvorby imunoglobulinů, a to jak ve studiích provedených na zvířatech, tak i na lidských dobrovolnících. Důležitá je zejména jeho schopnost podporovat tvorbu protilátek IgA, které jsou zásadní pro imunitu v oblasti sliznic. Důvodem je mj. fakt, že astaxantin podporuje diferenciaci B-lymfocytů, které protilátky IgA produkují.  (23-26, 64). Astaxantin dokonce podporuje i imunitní funkce, které zvyšují odolnost proti rakovině (23).

Diabetes

Cukrovka trochu připomíná začarovaný kruh. Beta-buňky slinivky při ní nezvládají produkovat dostatek inzulinu a navíc klesá citlivost tkání na tento hormon. Výsledkem je příliš vysoká hladina glukózy v krvi, s níž souvisí zvýšená produkce volných radikálů, které poškozují právě beta-buňky. Astaxantin přitom dokáže díky svému antioxidačnímu působení tyto buňky efektivně chránit, takže produkce inzulinu se zlepšuje, což má za následek pokles hladiny glukózy (34).

Navíc je účinný i v prevenci komplikací diabetu, které vznikají jako následek dlouhodobě zvýšené glykémie – například diabetické nefropatie poškozující ledviny či diabetické retinopatie, která patří mezi velice časté příčiny slepoty (35, 46).

Hubnutí

Astaxantin pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a přispívá k redukci tukové tkáně. Zvířata krmená stravou s vysokým obsahem cukrů a tuků také mnohem méně přibírala na váze, pokud zároveň dostávala astaxantin (36). Velice vhodné je jeho užívání ve spojení s fyzickou zátěží vytrvalostního charakteru, kdy zvyšuje podíl energie získávané z tuků (59).

Zánětlivé procesy

Astaxantin pomáhá efektivně snížit produkci látek, které se podílejí na vzniku zánětlivých procesů. Jde zejména o cyklooxygenázu COX-2, interleukin 1B, prostaglandin E2, C-reaktivní protein a faktor TNF. To má vliv na všechny stavy, při jejich vzniku hraje roli zánět (včetně například regenerace po sportovní zátěži), velmi efektivně to však funguje při revmatoidní artritidě, při níž astaxantin zároveň pomáhá tlumit bolest (37, 38). Na protizánětlivém působení astaxantinu se přitom podílí jak jeho silný antioxidační potenciál, tak i epigenetické mechanismy.

Sportovní výkonnost

Už jsme zmiňovali, že astaxantin díky svému protizánětlivému působení příznivě ovlivňuje regeneraci po intenzivní fyzické zátěži. Kromě toho však dokáží i přímo působit na sportovní výkonnost – pomáhá zlepšit sílu, vytrvalost a celkově zvyšuje úroveň energie a snižuje únavu (39-42).

Zdraví očí

Pozitivní vliv astaxantinu na zdraví očí je poměrně rozsáhlý. Zlepšuje schopnost zaostření, zpomaluje úbytek zrakových schopností související s věkem, zlepšuje výživu sítnice, podporuje prevenci a léčbu zeleného zákalu a makulární degenerace a snižuje zrakovou únavu (43-48).

Alzheimerova a Parkinsonova choroba, kognitivní výkonnost

Astaxantin coby silný antioxidant chrání nervové buňky před poškozením volnými radikály, a to včetně těch procesů, které se podílejí na vzniku Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby. Výzkum tajwanských vědců například prokázal, že dokáže potlačit až 75 % oxidativních procesů, které vedou ke vzniku beta-amyloidních plaků, jež jsou jedním z hlavních projev Alzheimerovy nemoci (54-56). Japonská studie zkoumající téměř stovku žen středního a staršího věku zároveň potvrdila, že astaxantin zlepšuje paměť a další kognitivní funkce a také psychomotorické funkce (53). Jeho výhodou navíc je, že na rozdíl od jiných substancí dokáže bez problémů překonávat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem, takže může působit přímo na mozkové buňky. Navíc se hromadí v hippokampu, části mozku zodpovědné za paměť, a může tak efektivně podporovat její ochranu. (75)

Kromě toho má astaxantin také celkově pozitivní vliv na mozek a kognitivní funkce. Podporuje paměť i u zdravých osob a pomáhá urychlit regeneraci po vysoké mentální zátěži. (75)

Sexualita a plodnost

Astaxantin ovlivňuje tvorbu některých důležitých hormonů u mužů a žen a zlepšuje pohyblivost spermií (na jejich koncentraci ve spermatu vliv nemá). Celkově ve srovnání s placebem zvyšuje šance na otěhotnění až o 11 %.  (58, 60, 61). Zároveň pomáhá zmírnit nepříjemné příznaky menopauzy, jako jsou návaly horka, suchost pochvy, snížení libida či deprese a úzkosti, a to až o 48 % (62).

Střevní mikrobiom

Jedním z důvodů, proč dokáže astaxantin tak efektivně ovlivňovat imunitu, je jeho působení na střevní mikrobiom. V případě střevní dysbiózy neboli narušení rovnováhy mikroorganismů uvnitř střev totiž dochází například ke snížení produkce protilátek IgA, které jsou nezbytné pro správné fungování imunity v oblasti sliznic. (64)

Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu ovšem může souviset s celou řadou vážných onemocnění (zánětlivé choroby střev, diabetes, deprese a mnoho dalších), a proto je právě příznivé působení astaxantinu na mikrobiom jedním z důvodů jeho pozitivního působení na zdraví celého těla. Prokázána byla například jeho schopnost zvyšovat ve střevech podíl hned několika kmenů „přátelských“ bakterií – například Lactobacilus, Bifidobaceterium či Firmicutes. (64)

Játra

Astaxantin chrání játra před působením volných radikálů a prokázán bylo také jeho ochranný vliv proti nealkoholickému ztučnění jater, což je světově nejrozšířenější chronické jaterní onemocnění, a jaterní fibróze. (65)

Vliv na mitochondrie

Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Právě jejich dysfunkce je přitom jednou z možných příčin vzniku řady onemocnění a podílí se i na procesech souvisejících se stárnutím.

Astaxantin výrazně zlepšuje odolnost mitochondrií vůči oxidativnímu poškození především tím, že v nich zvyšuje produkci glutathionu – peptidu, který eliminuje volné radikály produkované mitochondriemi, a chrání tím tyto organely nejen proti jejich působení, ale i před negativním vlivem, virů, bakterií a homocysteinu. (66, 67)

Žaludeční vředy

Astaxantin rovněž působí proti Heliobacter pylori, což je mikroorganismus způsobující žaludeční vředy a záněty žaludku. Důvodem je pravděpodobně opět jeho pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. (64, 68, 69)

Sarkopenie, svalová atrofie

Astaxantin má výrazný pozitivní vliv na svaly – chrání jejich buňky před působením volných radikálů i před apoptózou (tj. před buněčnou smrtí), podporuje funkci jejich mitochondrií a zlepšuje v nich tvorbu nových cév. Díky tomu je dobrou volbou při prevenci svalové atrofie, a dokonce i při sarkopenii, což je závažné onemocnění způsobující degradaci kosterního svalstva. (72)

Ochrana a stárnutí pokožky

Astaxantin se vyznačuje mnoha pozitivními účinky na pokožku. Chrání ji proti škodlivým účinkům UV záření a volných radikálů, zlepšuje její bariérovou funkci, elasticitu i úroveň hydratace a působí proti vzniku vrásek a dalších projevů stárnutí pleti. Efektivní je jak při vnitřním užívání, tak i jako ingredience kosmetických přípravků. (73)

Deprese

Deprese bývají vždy spojeny s vyšší mírou zánětlivých procesů v oblasti mozku a na jejich vzniku se podílí i dysfunkce mitochondrií. Tím, že astaxantin dokáže překonávat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem, může efektivně chránit mozkovou tkáň proti zánětům a podporovat funkci mitochondrií, což se projevuje právě i protidepresivním působením.

Užívání

Pro preventivní účely bývá obvykle doporučována dávka 6-8 mg denně, v rámci mnohých studií však byly úspěšní i dávky poloviční. Pro léčebné účely je možné zvolit dávkování vyšší – rozmezí 20-50 mg denně bývá ještě považováno za bezpečné (toxicita však nebyla prokázána ani u vyšších dávek). (58) Celkové množství je vhodné rozdělit do 2-3 denních dávek a užívat spolu s jídlem. Užívání u dětí není v zásadě zakázáno, dosud však neproběhl dostatek studií potvrzujících jeho bezpečnost.

Astaxantin může zvyšovat riziko krvácení. Vzhledem k jeho účinnosti při snižování krevního tlaku a hladiny glukózy v krvi může být riziková jeho kombinace a antidiabetiky a léky na snížení tlaku. S lékařem je vhodné konzultovat i jeho kombinaci s léky upravujícími hormonální rovnováhu a imunosupresivy používanými při autoimunitních onemocněních. Astaxantin není vhodný u těhotných žen a pacientů s osteoporózou.

Vhodné kombinace

Hubnutí: astaxantin + omega-3 (70)

Střevní mikrobiom: astaxantin + omega-3 (70), astaxantin + kurkumin

Imunita, protizánětlivé působení: astaxaxantin + vitamin C (71), astaxantin + vitamin D3, astaxantin + omega-3, astaxantin + rozmarýn (74)

Diabetes: astaxantin + kurkumin, astaxantin + vitamin D3, astaxantin + OPC

Alzheimerova choroba: astaxantin + kurkumin, astaxantin + omega-3

Sportovní výkonnost: astaxantin + kurkumin, astaxantin + omega-3, astaxantin + OPC

Deprese, mozkové funkce: astaxantin + rozmarýn, astaxantin + omega-3