Princip přerušovaného půstu je jednoduchý: veškeré potraviny je při něm možné každý den konzumovat pouze v rámci časově omezeného okna. Nejmírnější formou je přerušovaný půst 12/12, tedy 12 hodin bez jídla, který představuje jen minimální omezení – znamená totiž, že když se navečeříme v 19 hodin, můžeme si další jídlo dát už v 7 ráno. Náročnější varianty pak mají podobu například 14/10, nebo dokonce 16/8.

Další možností je pak přerušovaný půst 5 : 2, při kterém se pět dní v týdnu stravujeme normálně a po dva dny výrazně omezíme energetický příjem (obvykle o čtvrtinu a více).

Cesta k úbytku břišního tuku

Oproti jiným dietním postupům přerušovaný půst velkou výhodu, že ho většina lidí mnohem lépe snáší. A kromě toho je často předčí i svou účinností. A platí to nejen pro snižování váhy, ale i pro vliv na zdraví.

Pozitivum přerušovaného půstu v oblasti hubnutí přitom spočívá nejen v celkovém úbytku hmotnosti, ale i v tom, že dokáže velice efektivně redukovat tzv. viscerální neboli břišní tuk. Právě tuk, který se nachází uvnitř břišní dutiny, představuje jeden z největších rizikových faktorů nemocí srdce a cév a dalších metabolických onemocnění.

Jedna ze studií na toto téma například srovnávala dvě skupiny obézních dobrovolníků. Zatímco ta první držela dietu spočívající v celkové kalorické restrikci a navýšení podílu bílkovin na úkor sacharidů, druhá dodržovala přerušovaný půst. Ačkoliv celkový kalorický příjem byl u obou skupin podobný, dobrovolníci držící přerušovaný půst byli v hubnutí mnohem úspěšnější. Dokázali přitom nejen více snížit svou celkovou hmotnost (v průměru o 9 %, zatímco druhá skupina pouze o 5 %), ale především zaznamenali výrazně vyšší úbytek viscerálního tuku (33 % vs 14 %).

A jaký typ přerušovaného půstu je pro hubnutí nejlepší? Na to odpověděla další studie, která zkoumala účinnost různých variant půstu. Jako nejefektivnější z hlediska úbytku hmotnosti se ukázala varianta, při níž dobrovolníci konzumovali jídlo v období od 10:00 do 17:30. Důležitý přitom není jen poměr doby jídla a půstu (v tomto případě 9,5 : 13,5 hod), ale i načasování jednotlivých oken tak, aby byla pokud možno co nejvíce v souladu s přirozenými cirkadiánními rytmy. Zmíněná varianta se nejspíš právě proto ukázala jako výrazně účinnější než ta, při které účastníci jedli v období od 14:20 do 21:30 hodin.

Kdo hladoví, tomu to pálí

Z celé řady výzkumů na zvířatech i lidských dobrovolnících vyplývá, že jestli našemu mozku něco nesvědčí, je to stálý a ničím neomezený přísun velkého množství potravy. Lépe myslet nám to naopak začne v okamžiku, kdy se v jídle nějak omezíme. V tomto směru přitom funguje jak tzv. celková kalorická restrikce, tedy omezení příjmu energie (ideálně o 30 % až 40 % oproti pocitu plného nasycení), tak přerušovaný půst.

Má to svou logiku: Když naši dávní předkové putovali hladoví dlouhé kilometry za potravou, nemohl jejich mozek jet na půl plynu, to by v lovu moc úspěšní nebyli. Přežili proto ti, jejichž těla zvládla mozek efektivně zásobit energií i v situaci, kdy byla kvůli hladu jejich hladina krevní glukózy nízká. To znamená, že byla schopna vytvářet glukózu ze zásobních látek těla – například z tuků.

Glukóza je totiž pro mozek klíčová: Zatímco jiné tkáně v těle dokáží získávat energii oxidací tuků, mozkové buňky to neumějí a jsou odkázány výhradě na energii z glukózy. Pokud tedy máme nedostatečný přísun sacharidů ze stravy, spouští se v těle proces jménem glukoneogeneze spočívající v tvorbě glukózy z jiných zdrojů. A vedlejším produktem těchto pochodů jsou tzv. ketony, které mají na mozek výrazný pozitivní vliv: Zvyšují celkovou aktivitu neuronové sítě, podporují tvorbu nových nervových buněk, a především zlepšují tzv. nervovou plasticitu neboli schopnost neuronů vytvářet nová nervová spojení, což je podstata procesu učení.

Proč půst mozku svědčí?

Hlavním důvodem prospěšnosti půstu pro mozek je fakt, že v něm právě ketony zvyšují produkci řady látek s pozitivním vlivem na nervovou soustavu (např. BDNF, IGF1, FGF2), a navíc v nervových buňkách podporují vznik nových mitochondrií, a tím i lepší produkci energie. Pozitivní vliv na mozek má i hormon ghrelin, kterému se někdy říká „hormon hladu“, protože mozku signalizuje, že je náš žaludek prázdný.

Podobný příznivý dopad na mozek má i pravidelná pohybová aktivita, přičemž platí, že právě kombinace fyzické zátěže a přerušovaného půstu působí v tomto směru obzvláště efektivně.

Přerušovaný půst a zdraví

Epilepsie

Ketony vznikající při přerušovaném půstu zmírňují nadměrnou aktivitu neuronů, což může být velice výhodné například při epilepsii. O využití přerušovaného půstu při léčbě této nemoci psal ostatně už před 2 400 lety Hippokrates a jeho poznatky potvrdily i moderní výzkumy. Přerušovaný půst může nejen zmírnit negativní vliv záchvatů na mozkové struktury, ale i snížit jejich četnost. Na rozdíl od ketogenní diety, která je často při epilepsii doporučována, je navíc v mírnějších formách vhodný i pro děti.

Poranění mozku a neurodegenerativní choroby

Studie na zvířatech ukázaly, že dlouhodobý přerušovaný půst může výrazně podpořit regeneraci po poranění mozku, ať už bylo způsobeno úrazem, nebo třeba mozkovou mrtvicí, stejně jako výrazně snížit riziko vzniku Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Deprese a úzkost

Přerušovaný půst, zvláště pak ve spojení s pravidelným pohybem, může také zmírnit příznaky poruch nálad, a to jak deprese, tak i úzkosti.

Autismus

Některé výzkumy totiž naznačují, že osoby s poruchami autistického spektra mohou mít problém s přepínáním zajištění energetického zásobení organismu ze stavu při příjmu potravy do stavu hladovění (z tohoto pohledu není náhoda, že podíl osob s nadváhou či obezitou je mezi lidmi s poruchou autistického spektra mnohem vyšší než v běžné populaci). Proto může být právě pro ně přerušovaný půst velmi výhodný.

Srdce a cévy

Prostřednictvím nervové soustavy může přerušovaný půst pozitivně ovlivňovat i činnost srdce. I tady je přitom velká podobnost s vlivem pohybu. Je například známo, že vytrvalci mají nižší klidovou tepovou frekvenci a vyšší variabilitu srdečního tepu než nesportující lidé, což je mj. dáno aktivací parasympatické větve jejich vegetativního nervového systému. A velmi podobné účinky zde má i přerušovaný půst.

Potvrzena byla i jeho schopnost snižovat krevní tlak – v tomto směru fungovaly pozitivně jak přerušované půsty omezující příjem potravy v rámci jednoho dne, tak i systém 5 : 2 (tj. výrazné snížení energetického příjmu dva dny v týdnu). Kromě toho ale přerušovaný půst vede i ke snížení hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi.

Diabetes

Některé výzkumy ukazují, že může být přerušovaný půst vhodný i pro diabetiky 2. typu. Nejen, že při nich v rámci výzkumů došlo k poklesu hladiny glukózy v krvi a úbytku hmotnosti, ale zároveň nedocházelo ke vzniku hypoglykémie. Při cukrovce je ale nezbytné záměr zařadit přerušovaný půst konzultovat s diabetologem. Obecně vhodnější jsou zde méně omezující půsty, například 12 : 12, pozitivní vliv má ale i systém 5 : 2.

Imunita a protizánětlivé působení

Když hladovíme, klesá v těle hladina protilátek i množství řady imunitních buněk. Jakmile ale poté energii doplníme, jejich tvorba výrazně stoupne. Díky tomu se roste schopnost imunitního systému reagovat na infekci. Přerušovaný půst navíc snižuje i celkovou míru zánětu v těle a má pozitivní vliv na střevní mikrobiom.

Některé studie navíc ukazují, že může být přínosný i při některých autoimunitních onemocněních, ať už je to revmatoidní artritida, lupus, lupenka nebo autoimunitní onemocnění štítné žlázy.

Sportovní výkonnost

Hladovění dokáže výrazně navýšit tvorbu růstového hormonu (GH). Právě tento hormon je přitom zásadní pro sportovní výkonnost, protože podporuje růst svalové hmoty a síly, stejně jako regeneraci svalů po náročné zátěži. GH je přitom důležitý i pro hubnutí, protože jeho nedostatek snižuje intenzitu metabolismu, ale i pro imunitu.

Polycystické vaječníky

Pro tzv. syndrom polycystických vaječníků (PCOS) je charakteristické, že vaječníky produkují velké množství testosteronu. Přerušovaný půst pak pomáhá toto množství snížit.

Doplňky stravy při přerušovaném půstu

V době, kdy během přerušovaného půstu nekonzumujeme potravu, je zároveň důležité vyvarovat se příjmu doplňků stravy, které jsou pro tělo zdrojem energie. Jsou to nejen ty s obsahem sacharidů (včetně maltodextrinu apod.), ale i ty s obsahem aminokyselin – zvláště problematické jsou BCCA, o něco méně pak arginin, tryptofan apod. Je vhodné se vyvarovat také doplňků stravy obsahujících tuk a živiny rozpustné v tucích, tedy například jsou omega-3, vitamin D3, astaxantin, koenzym Q10 a další. Nevhodné jsou i doplňky s obsahem pektinu a podobných látek. Bez omezení naopak můžeme konzumovat bylinné čaje a extrakty, omezeně pak i tinktury (alkohol má určitou kalorickou hodnotu).

V okně určeném pro konzumaci jídla je pak možné užívat cokoliv, na co jste zvyklí. Zvláště vhodné jsou přitom zejména doplňky stravy, které:

• podporují využívání tuku jako zdroje energie: EGCG, Coleus forskohlii, hydroxytyrosol, genistein a další,
• zlepšují funkci mitochondrií: kurkumin, resveratrol, quercetin, koenzym Q10 (pouze krátkodobé kúry), B-komplex, hydroxytyrosol, OPC, butyrát (pouze krátkodobě) atd.,
• podporují tvorbu leptinu, který v mozku vytváří pocit sytosti: OPC, omega-3, kurkumin, EGCG, resveratrol.

Pro koho není vhodný?

Jak už jsem zmínila, problematický může být přerušovaný půst pro diabetiky, a měli by ho proto podstupovat pouze pod dohledem lékaře. Zvláště to platí při užívaní léků z kategorie antidiabetik. Vhodný také není pro malé děti, těhotné a kojící ženy a osoby podstupující chemoterapii.

A na závěr ještě jedno varování: V poslední době jsou v zahraničí populární několikadenní půsty, při kterých se hojně pijí ovocné a zeleninové šťávy. Tyto džusové půsty trvají až 7 dní a měly by podle svých zastánců výrazně podpořit hubnutí a detoxikaci. Nedávný výzkum ovšem ukázal, že mají výrazný negativní vliv na střevní mikrobiom. Už po třech dnech u zkoumaných dobrovolníků došlo právě uvnitř střev k negativním změnám, kdy se zejména zvýšil celkový škodlivých bakterií, zvláště pak těch, které podporují zánětlivé procesy v těle.

Také vám rodiče v dětství říkali, že nemáte dělat věci, při kterých si zabíjíte mozkové buňky (třeba pít alkohol nebo se mlátit do hlavy), protože nové už vám „nenarostou“? Mysleli to dobře – to, že nervové buňky minimálně v dospělosti už nevznikají, ale pouze umírají, ostatně dlouho tvrdili i vědci. Jenže pak přišel objev látky, která tohle postavila na hlavu: Jde o sloučeninu známou pod písmeny BDNF, což je zkratka anglických slov Brain Derived Neurotrophic Factor. Do češtiny by se to nejspíš překládalo jako „z mozku odvozený neurotrofický faktor“, ale kdo by se s tak krkolomnými slovy překládal, když stačí říct BDNF.

BDNF se vyskytuje v mnoha částech mozku – hodně ho najdeme v mozkové kůře, mozečku či amygdale, vůbec nejvíc se ho ale nachází v hipokampu, což je část mozku zodpovědná mj. za paměť. Nižší hladiny se pak nacházejí i mimo mozek – třeba v játrech, srdce nebo plicích.

Základ pro paměť i schopnost učení

Co všechno tedy BDNF umí? Zaprvé podpořit vznik a diferenciaci nových nervových buněk, tedy neuronů (tedy přesně to, o čem vám dříve tvrdili, že to nejde). Zadruhé tyto neurony chrání před vlivy, které by je mohly poškodit, nebo úplně zničit. Zatřetí se starají, aby nervové buňky dobře prosperovaly – třeba aby vytvářely co nejvíce výběžků, kterými se mohou propojit s jinými neurony. A začtvrté umožňuje vznik právě těchto spojení, kterým se říká „synapse“. Řečeno jazykem vědy: zlepšuje synaptickou plasticitu.

Ta poslední věc je přitom velice důležitá – možná ještě víc než vznik nových neuronů. Právě k vytváření nových nervových spojů totiž dochází, když se snažíme naučit něco nového nebo si cokoliv zapamatovat. Když tedy máme v mozku dostatek BNDF, je naše synaptická plasticita vysoká a my se snáze učíme novým věcem. Když hladina BDNF klesá, schopnost učení i kvalita paměti padá s ní.

Na obranu našich rodičů je třeba říci, že na své neurony bychom si rozhodně pozor dávat měli, protože když je budeme svým životním stylem zabíjet ve velkém, BNDF nám nepomůže. Zároveň bychom se ale měli zaměřit i na to, abychom tvorbu této látky v našem těle podpořili. Ještě, než se k tomu ale dostaneme, si ale řekneme, co může nastat, když tvorba BDNF v těle vázne.

Důsledky špatné tvorby BDNF

Zhoršení mentální výkonnosti

O tom už jsme mluvili výše: málo BDNF = zhoršená synaptická plasticita = zhoršená mentální výkonnost, schopnost učení a paměť.

Stárnutí mozku

Když člověk stárne, obvykle klesá jeho kognitivní výkonnost, zhoršuje se paměť, a dokonce dochází i ke strukturálním změnám v mozku, například se zmenšuje mozková kůra. Důvodem je nejen zpomalení tvorby nových mozkových buněk a rychlejší smrt těch stávajících. Zároveň se zhoršuje synaptická plasticita, tj. že neurony méně ochotně vytvářejí vzájemná propojení. A na tom všem se významnou měrou podílí klesající hladina BDNF.

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Snížená produkce BDNF je typická i pro neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova nebo Huntingtonova choroba. Například při Alzheimerově chorobě výrazně klesá tvorba BDNF v hipokampu, mozkové kůře i dalších částech mozku, přičemž míra jeho poklesu souvisí se závažností onemocnění. Stále více odborníků tak považuje právě sníženou tvorbu BDNF za důležitější faktor při vzniku nemoci než tvorbu tzv. beta-amyloidních plaků. Je sice pravda, že tyto plaky jsou neurotoxické, a proto poškozují nervové buňky, právě BDNF je ale pomáhá degradovat a jejich toxicitu snižuje.

Psychické obtíže

V posledních letech přibývají i důkazy, že porucha tvorby BNDF může hrát roli i při vzniku deprese, bipolární poruchy a schizofrenie, stejně jako při rozvoji kognitivních problémů, které s těmito nemocemi souvisejí. Zajímavé přitom je, že léčba antidepresivy hladinu BDNF zvyšuje, a to samé platí i pro některé léky používané při léčbě schizofrenie.

Výzkumy navíc ukázaly, že během jara a léta, kdy je vyšší intenzita slunečního záření, je hladina BDNF v mozku vyšší než na podzim a v zimě. To může být jedním z důvodů, proč se depresivní potíže obvykle zhoršují právě v chladném období roku.

ADHD

U osob trpících poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou bývá obvykle narušena jak tvorba BDNF, tak i schopnost neuronů na tuto látku reagovat.

Obezita a diabetes

BDNF neovlivňuje jen mozek, ale působí i na zbytek těla. Jeho produkce například úzce souvisí i s metabolismem – nízká hladina se například typicky vyskytuje u osob trpících obezitou nebo diabetem. Některé studie naznačují i jeho možnou souvislost s nemocemi srdce a cév.

Jak zlepšit tvorbu BDNF

Teď už se konečně dostáváme k tomu, jak tvorbu BDNF podpořit. Mohlo by se zdát, že by stačilo tuto látku vyrobit a nějak vpravit do těla, ale tak jednoduché to bohužel není. Proběhly sice studie na zvířatech, které ukázaly, že to trochu funguje, problém je ale v tom, že BDNF velice špatně prochází skrz tzv. hematoencefalickou bariéru, takže se ho z krve do mozku dostane jen malý zlomek.

Zároveň samozřejmě probíhá i vývoj léků, které by dokázaly podpořit produkci BDNF přímo v mozku, testované látky však zatím mají příliš mnoho negativních vedlejších účinků. My se proto podrobněji podíváme na to, jak můžeme ovlivnit tvorbu BNDF pomocí životního stylu a dalších přírodních postupů. Základem je přitom snaha co nejvíce zlepšit aktivitu genů, které to mají na starosti. A protože tvorba BDNF je regulována epigeneticky, znamená to zaměřit se na základní epigenetické faktory, které jsou pilným čtenářům tohoto webu dobře známé.

Pohyb

Pravidelný pohyb je velice efektivní způsob, jak zpomalit stárnutí a udržet si mentální výkonnost do vysokého věku. Zvyšuje jak tvorbu nových neuronů, tak i množství jejich výběžků i synaptickou plasticitu. Jedním z důvodů je přitom zvýšená tvorba BNDF v rámci odpovědi těla na zátěž. Když se pravidelně hýbeme, tvorba BDNF stoupá v celém těle, nejvíce ale v hipokampu, mozečku a mozkové kůře. Pohyb má díky tomu pozitivní vliv nejen na mentální výkonnost, ale brání také negativním změnám ve struktuře mozku.

Není ale pohyb jako pohyb. Nejlépe tvorbu BDNF ovlivňuje ten aerobní, mírné až střední intenzity, tedy například chůze, cyklistika, plavání, u trénovaných osob pak i běh. Vliv je to přitom tak výrazný, že například ke zlepšení dlouhodobé paměti dochází už po jediné aktivitě! Tento efekt je ale jen krátkodobý, ke stálejšímu zvýšení hladiny BDNF je dle výzkumů zapotřebí několik týdnů pravidelného pohybu. Příznivý vliv má ale obecně jakýkoliv pohyb, tedy i například posilování, velice účinné je ale i rozvíjející obratnost a koordinaci.

Vliv pohybu na tvorbu BDNF je přitom výraznější u starších osob než u těch mladších, takže jeho důležitost stoupá s věkem. Některé výzkumy dokonce ukázaly, že pohybový program dokáže zlepšit kognitivní funkce a zmírnit výskyt psychických problémů u lidí s mírnou formou Alzheimerovy choroby. Nejlepších výsledků (zvláště v oblasti synaptické plasiticity) bylo přitom u starších osob dosaženo u pohybových aktivit, které kombinují aerobní zátěž s nároky na koordinaci a učení – taneční program byl tak například účinnější než tradiční sportovní program se srovnatelnými kardiovaskulárními nároky.

Trénink mozku

Často se říká, že „mozek je sval, a proto potřebuje trénink“. A platí to i z pohledu tvorby BDNF – ta se totiž zvyšuje při jakékoliv mozkové aktivitě. Proto je třeba překonávat nejen lenost, která nám brání v pravidelném pohybu, ale i tu, která nám velí nezaměstnávat tolik hlavu.

Snížení stresu

Je známo, že silný nebo chronický stres vede ke snížení kognitivní výkonnosti a zhoršení paměti. Jedním z důvodů je opět právě snížení tvorby BDNF, které probíhá největší měrou v hipokampu. Dobrá zpráva ale je, že když příčina stresu zmizí, dojde v hipokampu zase ke zlepšení synaptické plasticity.

Zajímavé přitom je, že velice kladnou roli tady může sehrát pravidelný pohyb. O jeho protistresovém působení se samozřejmí ví už dlouho, poslední výzkumy ale ukazují, že by příčinou mohl být právě jeho vliv na tvorbu BDNF. Její výrazné díky pohybu bylo dokonce zaznamenáno i v případě posttraumatické stresové poruchy.

Pozitivní vliv na tvorbu BDNF mají i další činnost redukující míru stresu, jako jsou spánek, meditace nebo dechová cvičení.

Strava

Pozitivní vliv na tvorbu BDNF, ale i obecně na mentální výkonnost a odolnost mozku vůči případným poškozením, má tzv. kalorická restrikce neboli omezení celkového příjmu kalorií (zkrátka „nežrat tolik“). Sekreci BDNF zvyšují i přerušované půsty, konkrétně se na tom podílejí ketony, které začínají v těle vznikat cca 12 hodin po posledním jídle. Pomoci může i omezení příjmu sacharidů, problematická je také vysoká konzumace tuků, která prokazatelně snižuje hladinu BDNF v hipokampu a zhoršuje učení i paměť.

Sociální interakce

Člověk je tvor společenský. Sociální kontakty přitom potřebujeme nejen pro radost ze života, ale mají vliv i na mechanismy související se stárnutím. Je například známo, že osaměle žijící lidé mají vyšší riziko Alzheimerovy choroby. Pojítkem je tady rovněž BDNF – sociální interakce totiž jeho tvorbu pomáhají zvyšovat.

Užitečné doplňky stravy

Schopnost podporovat tvorbu BDNF byla prokázána i u řady bylin a živin:

Ginkgo biloba

Listy jinanu dvojlaločného se vyznačují výrazným pozitivním působením na mentální výkonnost a další procesy související s mozkem. Několik studií (včetně jedné klinické) přitom prokázalo, že mj. dokáže i velice efektivně zlepšovat produkci BDNF. Díky tomu pomáhá zlepšit mentální výkonnost a účinný je i v případě depresí – při nich může být dle výzkumů dokonce podobně efektivní jako antidepresiva. Vhodný i při ADHD. Vhodná je zejména jeho kombinace s quercetinem.

OPC, resveratrol

Velice prospěšné mohou být i látky obsažené v hroznovém víně. Tou první je extrakt z hroznových jader, což je skvělý zdroj oligomerních proantokyanidinů (OPC). Když byl například v rámci jedné klinické studie podáván skupině zdravý dobrovolníků, došlo u nich ke zvýšení hladin BDNF v krevní plasmě o neuvěřitelných 30 %!

Velmi prospěšný může být i resveratrol. Také on výrazně podporuje tvorbu BDNF – zvláště efektivně přitom brání jejímu omezení vlivem stresu. Nadšené popíječe vína ale nepotěšíme – v tomto nápoji nejsou OPC ani resveratrol v množství, které by mělo výraznější epigenetické účinky.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy je silně protizánětlivé a má příznivý vliv na mentální výkonnost, paměť i protidepresivní efekt a pomáhá také opravovat drobná poškození mozku. Jedním z důvodů je i zde jeho schopnost podporovat tvorbu BDNF, a to i v případě chronického stresu. Pokusy na myších pak ukázaly, že by mohl bránit poklesu hladiny BDNF u osob trpících obezitou nebo diabetem.

Šafrán

Blizny krokusu setého jsou jedním z nejsilnějších přírodních antidepresiv. Jedním z důvodů je i podpora produkce BDNF, která je nejsilnější v oblasti hipokampu.

Hydroxytyrosol

Polyfenoly z oliv, zejména pak hydroxytyrosol dokázaly v rámci studií na zvířatech výrazně zvýšit tvorbu BDNF, zejména pak v hipokampu. Průkazné klinické studie zatím chybí.

Zelený čaj (EGCG)

Katechiny ze zeleného čaje, mezi něž patří i EGCG, zlepšují tvorbu BDNF a podporují mentální výkonnost. Pomáhají rovněž zmírňovat negativní vliv stárnutí na mozkové funkce. Tvorbu BDNF podporuje i theanin a další sloučeniny obsažené v zeleném čaji.

Rhodiola

Obsahuje salidrosid, který brání poklesu BDNF v hipokampu a rozvoji depresivního chování. Jako silný adaptogen také pomáhá zmírnit negativní vliv stresu (nejen) na mentální výkonnost.

Kozinec blanitý

Bylinka využívaná zejména v rámci tradiční čínské medicíny je oblíbeným „elixírem mládí“. I díky podpoře tvorby BDNF přitom efektivně pomáhá zpomalit i stárnutí mozku. Velice účinná je přitom v kombinaci s kalorickou restrikcí. Zároveň jde o velice silný adaptogen.
Ashwagandha

Bylina s latinským názvem Withania somnifera je velice oblíbená v ájurvédské medicíně, kde je mj. využívána i na podporu mentální výkonnosti. Výzkumy přitom ukázaly, že je schopna efektivně opravovat poškození neuronů právě díky podpoře tvorby BDNF.

Brahmi

Rostlina s latinským názvem Bacopa monieri je známá svým pozitivním působením na mentální výkonnost, ale má i například antidepresivní účinky. Studie na zvířatech přitom ukázaly, že zvyšuje produkci BDNF a moduluje jeho účinek.

Kofein

Překvapivě dobré účinky na hladinu BDNF i mentální výkonnost má pití kávy, která zároveň pomáhá minimalizovat jeho pokles v době akutního stresu. Největší podíl na tom má pravděpodobně obsažený kofein, příznivý vliv ale mají i obsažené polyfenoly.

Zkuste přerušovaný půst

Jez do polosyta, pij do polopita, budeš tady dlouhá léta.“ Tuto lidovou moudrost se vyplatí nepodceňovat, protože její pravdivost je podpořena i moderními vědeckými výzkumy. Kalorická restrikce, tj. omezení příjmu kalorií, totiž zlepšuje celkový zdravotní stav (výrazně se snižuje například inzulinová rezistence a rizikové faktory nemocí srdce a cév), a to vede k prodloužení života.

Omezení kalorického příjmu v rámci snahy o prodloužení života funguje napříč celou živočišnou říší – některé druhy živočichů díky němu v rámci studií žily až o 40 % déle! Výzkumů na lidských dobrovolnících je zatím jen málo, ale jsou velmi nadějné. V jenom z nich například při snížení energetického příjmu o 15 % po dobu dvou let došlo ke zmírnění oxidativního stresu o 20 %.

Pozitivní vliv na zdraví i délku života ovšem mají i tzv. přerušované půsty, tj. zařazování určitých časových úseků bez příjmu potravy. Platí to jak pro půsty typu eat – stop – eat, kdy se zařazuje například jeden den bez jídla každý týden, tak i pro časové omezení konzumace potravin v rámci každého dne. Jde například o půsty typu 16-8 nebo 14-10, kdy je možnost jídla omezena na osm, respektive deset hodin v rámci každého dne.

Vyhněte se dlouhému sezení

Studie ukazují, že dlouhodobé, nepřerušované sezení, může mít na naše zdraví podobně negativní vliv jako kouření či obezita. Trpí totiž při něm nejen záda, ale zvyšuje se i riziko kardiovaskulárních onemocnění a dalších potíží. Pokud se nám tedy podaří dobu sezení omezit, vede to k prodloužení života.

Ideální je, pokud se vám podaří nesedět déle než 3 hodiny denně – zkuste si třeba opatřit stůl, který umožňují práci ve stoje. Pokud to není možné, snažte se alespoň sezení co nejčastěji přerušovat – nejpozději každých 45 minut.

Sportujte

Pravidelný pohyb je velmi efektivní cestou, jak pozitivně ovlivnit většinu procesů souvisejících se stárnutím. Redukuje například množství senescentních buněk – to jsou buňky, které již vyčerpaly možnost dělit se, hromadí se v organismu a urychlují přitom procesy stárnutí. Kromě toho sport pomáhá zpomalit zkracování telomerů, což jsou koncové části chromozomů, jejichž ubývání rovněž souvisí se stárnutím.

Cvičení má rovněž vliv na epigenetické reakce, zejména na tzv. metylaci genů. Platí přitom, že s věkem negativních epigenetických vzorců přibývá, a proto je ovlivnění těchto procesů velmi účinnou cestou ke zpomalení stárnutí. A v neposlední řadě také pomáhá zlepšit funkci mitochondrií a podporovat jejich množení, což je také velice důležité. Právě v těchto buněčných organelách totiž dochází k produkci energie a jejich úbytek či dysfunkce jsou považovány za jednu z příčin stárnutí.

Otužujte se

Nemusíte nutně následovat módní trend zimního plavání v ledových vodách řek a jezer. Pozitivní efekt na zdraví, a tím i na délku života má i každodenní studená sprcha. Zlepší prokrvení celého těla, podpoří lymfatický systém i tvorbu mitochondrií (především v tzv. hnědé tukové tkáni) a působí protizánětlivě.

Úplně nejlepší volbou pak je spojit otužování se sportem. Nedávný výzkum totiž ukázal, že působení chladné vody bezprostředně po cvičení nejenom urychluje regeneraci, ale také podporuje tvorbu enzymu AMPK. Tato látka je přitom velice důležitá pro zdraví – zlepšuje například přenos glukózy z krve do svalů a její využití svalovými buňkami, a tím přispívá ke snížení hladiny glukózy v krvi. V rámci studie navíc u dobrovolníků došlo díky kombinaci pohybu a otužování k výraznému nárůstu počtu mitochondrií.

Saunujte se

Velkým přínosem pro zdraví i rychlost stárnutí má i pravidelné saunování. Když například vědci dlouhodobě sledovali skupinu 2300 osob, zjistili, že 4-7 návštěv sauny týdně (po dobu 11 minut) u nich výrazně snížilo úmrtnost na kardiovaskulární choroby i úmrtnost z ostatních příčin. I jediná návštěva sauny v týdnu pak měla přínos pro funkci mitochondrií a dlouhověkost.

Pijte horkou vodu

Dostatečná hydratace je pro zdraví zcela zásadní. Navíc dle výzkumů platí, že čím je člověk starší, tím více tekutin by měl vypít, aby kompenzoval negativní procesy ve svém těle. Zároveň se ale zdá, že pokud k pití zvolíte horký nápoj, uděláte pro sebe ještě něco navíc. A nemusí to být ani čaj nebo káva, pozitivní vliv má i obyčejná horká voda!

Horké nápoje například prokazatelně zlepšují trávení, krevní oběh i činnost centrální nervové soustavy, snižují míru stresu a úzkosti, a dokonce podporují i hubnutí. Tyto všechny faktory přitom mohou mít vliv i na délku života.

Podpořte produkci glutathionu

Glutathion je malý peptid, tj. molekula složená ze tří aminokyselin: cysteinu, glycinu a kyseliny glutamové. Jde o velice silný antioxidant, který přirozeně vzniká v našem těle a chrání jejich buňky (a zejména pak mitochondrie) před působením volných radikálů. S věkem ale jeho produkce klesá, a starší lidé tak mají jeho hladinu uvnitř buněk nedostatečnou, což zvyšuje riziko řady onemocnění a urychluje procesy stárnutí.

Užívání glutathionu coby doplňku stravy je problematické, protože v trávicím traktu dochází k jeho rozkladu na jednotlivé aminokyseliny. Důležitý je ale dostatečný příjem bílkovin, zejména pak aminokyselin, které jsou jeho součástí. K výraznému navýšení produkce glutathionu pak v rámci výzkumů přispělo užívání doplňků stravy s cysteinem a glycinem. Důležitá je také konzumace zeleniny obsahující síru (česnek, cibule, brokolice, květák, kapusta…), vitaminu C a selenu. Samotný glutathion se pak nachází například v avokádu, špenátu a chřestu. Při trávení sice dojde k jeho rozkladu, vzniklá aminokyseliny ale mohou být využity jako stavební kameny pro jeho opětovnou tvorbu.

Zkuste doplňky stravy

Existuje řada přírodních látek, které mají pozitivní vliv na jednotlivé buněčné a epigenetické mechanismy související se stárnutím. Vyzkoušejte například:

Resveratrol – barvivo z červeného vína pomáhá regulovat úroveň metylace genů a modifikace histonů, a zároveň podporuje tvorbu sirtuinů – enzymů, které pomáhají zpomalovat procesy stárnutí. Resveratrol navíc pomáhá snížit riziko řady onemocnění souvisejících s věkem a díky svému antioxidačnímu působení chrání buňky před oxidativním působením. Pozitivní vliv má navíc i na projevy stárnutí v oblasti pokožky – tedy například i na tvorbu vrásek.

EGCG – epigalokatechin galát, obsažený hojně například v zeleném čaji, dokáže velice efektivně regulovat epigenetické procesy související se stárnutím a také aktivitu enzymu telomerázy, která reguluje zkracování telomerů v chromozomech.

Vitamin D3 – jeho deficit je jednou z příčin poklesu zejména mozkových a kognitivních funkcí ve vyšším věku (včetně paměti), zároveň ale zvyšuje riziko vzniku řady chorob souvisejících se věkem (osteoporóza, cukrovka, nemoci srdce a cév či rakovina). S věkem se navíc pravděpodobnost nedostatku vitaminu D3 výrazně zvyšuje.

Genistein – látka obsažená zejména v sójových bobech spojuje epigenetický a estrogenový efekt. Díky tomu je účinná zejména při zpomalení procesu stárnutí u žen v období menopauzy a po ní. U nich také snižuje riziko vzniku chorob, které se stárnutím souvisejí – osteoporózy, nádorových onemocnění, kardiovaskulárních nemocí či Alzheimerovy choroby.

NAD+ – Jde o látku, které se v buňkách účastní procesů produkce energie.

Fisetin – tato sloučenina se v přírodě nachází v řadě druhů ovoce (zejména v jahodách), ovšem pouze v malých množstvích, takže k dosažení výraznějších účinků je nutná koncentrovaná forma v doplňcích stravy. Jde o velmi efektivní senolytikum (látka schopná odstraňovat senescentní buňky), které zároveň působí protizánětlivě, zpomaluje stárnutí mozku a celkově pomáhá prodloužit délku života.

Quercetin (kvercetin) – i on představuje velice silné senolytikum schopné likvidovat senescentní buňky.

Selen – podporuje produkci glutathionu a sám je součástí antioxidačních enzymů.