Zánět je důležitý mechanismus, který umožňuje tělu rychle reagovat na poškození jakékoliv tkáně v těle. Když se řízneme to prstu, okolí rány v průběhu několika hodin mírně zčervená, lehce oteče, a když na něj zatlačíme, zabolí. A to přesto, že se nám do rány nedostala žádná infekce. Důvodem je zánět, který umožňuje správný průběh hojivých procesů.

To samé nastane, pokud k poranění dojde uvnitř těla – třeba když si zlomíme ruku nebo vymkneme kotník. To, že výron daleko víc bolí až druhý den, má svou příčinu právě v zánětlivých procesech. Zatímco bezprostředně po úrazu bolí pouze poškozené vazy či kloubní pouzdro, druhý den už se k tomu přidá i intenzivní zánět postihující i tkáně v okolí.

Zánět, který souvisí s infekcí, je také stejného původu – viry či bakterie poškodí například buňky sliznice uvnitř krku a v reakci na to se právě v krku rozběhne bolestivý zánět.

Akutní zánět prospívá, chronický škodí

Akutní zánět vzniklý na základě poranění či infekce sice bolí, ale jinak jde o proces jednoznačně pozitivní. U infekcí umožňuje imunitnímu systému s jejími původci efektivně bojovat, u poranění se pak podílí třeba na odstranění poškozené tkáně, aby ji bylo možné nahradit tkání novou. Problém ovšem nastává v případě zánětů chronických, které způsobují trvalé poškození tkání.

Důvěrně tento problém znají sportovci. Pokud to například přeženou s tréninkem nebo mají v těle dysbalance, které vedou k přetěžování určitých svalových partií, dochází ke vzniku drobných mikroskopických poranění jak v samotném svalu, tak ve struktuře příslušné šlachy a jejího úponu. Ve srovnání třeba s výronem to bolí poměrně málo (jde o poškození řádově nižšího rozsahu), takže sportovec často pokračuje v tréninku. Zánět nejenže nemizí, ale protože ke stávajícím, nezhojeným poškozením přibývají další, jeho intenzita se naopak zvyšuje a dochází také ke změnám vnitřní struktury šlachy. Časem zánět přeroste do chronické formy, která je obtížně léčitelná a často vede k dlouhé nucené pauze. A v krajních případech může dokonce dojít třeba k přetržení šlachy.

Chronický zánět ovšem může vzniknout prakticky na jakémkoliv místě v těle. V některých případech jde o komplikaci, následek nějaké nemoci, jindy ale o jednu z jejích prapůvodních příčin. Právě zánět tak stojí na počátku aterosklerózy, stejně jako třeba některých typů rakoviny (typicky například nádorů střev) nebo diabetu. A u řady jiných průběh minimálně zhoršuje. Typickou ukázkou je například artróza. Při tomto degenerativním kloubním onemocnění sice nejprve dochází k poškozování chrupavky, následkem těchto procesů ale vzniká zánět, který postupně sílí a následně sám poškozuje další kloubní struktury. Potlačení zánětlivých procesů v těle je tedy věc, která se příznivě projeví na zdraví prakticky celého těla.

Zánět z pohledu epigenetiky

Vlastní vznik zánětu je velice složitý proces. Probíhá na buněčné úrovni a provází jej aktivace či naopak utlumení aktivity celé řady genů. To se děje prostřednictvím biochemických reakcí, které nazýváme epigenetické.

Epigenetické podstaty je například aktivace imunitních buněk, které se pak nejen přichycují k poškozené tkáni, ale zároveň přitom samy produkují řadu zánět podporujících látek.

Důležitou roli hrají i tzv. cytokiny. Jde o bílkoviny, jejichž produkce je na jednu stranu ovlivněna epigenetickými faktory (například životním stylem), na druhou stranu ale mají samy výrazné epigenetické účinky, protože ovlivňují aktivitu řady dalších genů a podílejí se na tzv. buněčné signalizaci, což je proces přenosu informací mezi buňkami i uvnitř buněk samotných. Mezi prozánětlivé cytokiny patří například některé interleukiny (IL) nebo faktor TNF-alfa.

Velmi důležitý je také enzym cyklooxygenáza 2 (COX-2). Je totiž nezbytný pro tvorbu látek jménem prostaglandiny, které jsou klíčové nejen pro samotný průběh zánětu, ale podílejí se i na vzniku horečky – konkrétně prostaglandin E2 totiž ovlivňuje i buňky v hypotalamu, který je zodpovědný za termoregulaci.

Základ je úprava jídelníčku

Při boji se zánětem je tedy důležité se zaměřit na snížení aktivity prozánětlivých genů, a naopak na podporu těch protizánětlivých. Zásadní je zejména omezení produkce prozánětlivých cytokinů a enzymu COX-2. Nejúčinnější cestou je především úprava stravy.

Jedním z faktorů, které zánět podporují nejvíce, je strava s vysokým podílem sacharidů, zvláště pak „rychlých“ cukrů s vysokým glykemickým indexem. Studií, které to potvrdily, je celá řada, a ke zvýšení úrovně zánětu při nich obvykle stačilo přidat do stravy poměrně malé množství cukrů – zkoumaní dobrovolníci měli za úkol například ke svému obvyklému jídelníčku přidat navíc plechovku slazené limonády, 50 g bílého chleba, či 50 g fruktózy. Tyto malé změny vedly například ke zvýšení hladiny CRP-proteinu, což ukazuje na průběh zánětlivých procesů, zvýšení hladiny LDL-cholesterolu či produkci zánětlivého faktoru NF-kB.

A platí to pochopitelně i obráceně – není nutné sacharidy ze stravy vyřazovat úplně, pozitivní efekt přinese i poměrně mírné omezení jejich konzumace.

Více omega-3, méně omega-6

Kromě omezení konzumace sacharidů je vhodné rovněž zařadit co nejvíce potravin s protizánětlivými účinky. Mezi ně patří zejména ovoce a zelenina, olivový olej, řada bylin, koření, a také omega-3 nenasycené mastné kyseliny.

U omega-3 je přitom důležitý nejen dostatečný příjem v absolutních hodnotách, ale i jejich poměr vůči omega-6 nenasyceným mastným kyselinám. Ty jsou sice pro zdraví nezbytné, podporují ale průběh zánětlivých procesů, takže je nutné, aby jejich poměr vůči protizánětlivým omega-3 byl co nejnižší. Za optimum se považuje 3 : 1, maximálně 4 : 1, běžná západní strava jich však obsahuje několikanásobně více. Problematická je zde i nadměrná konzumace rostlinných olejů, které jsou sice bez cholesterolu, ale velká část z nich obsahuje jen málo omega-3, a naopak hodně omega-6 nenasycených mastných kyselin.

Obezita je celotělový zánět

Dalším důležitým opatřením je udržování optimální hmotnosti. Mírná nadváha nevadí, pokud se však v těle vyskytuje větší množství tukové tkáně, pronikají do ní imunitní buňky, které jsou následně aktivovány, což vede k rozvoji zánětlivých procesů. Obezita tak v podstatě představuje mírný celotělový zánět, který se vedle odlišných metylačních vzorců spolupodílí na zvýšení rizika řady vážných onemocnění.

Protizánětlivě působí i pravidelný ohyb.

Léky, nebo doplňky stravy?

Na potlačení zánětu a bolesti se často používají léky z kategorie nesteroidních antirevmatik (NSAID), například aspirin či ibuprofen. Principem jejich účinku je přitom právě potlačení produkce COX-2.

Nesteroidní antirevmatika bohužel potlačují nejen tvorbu zánětlivého enzymu COX-2, ale i podobné látky jménem COX-1. I tento enzym se účastní tvorby prostaglandinů, jde ovšem o prostaglandiny, které hrají důležitou roli v ochraně sliznice žaludku a dvanáctníku. Pokud jich není dostatek, nefunguje ochrana sliznice vůči působení žaludečních kyselin a dochází k jejímu narušení, které může vést až k život ohrožujícímu krvácení. Nesteroidní antirevmatika navíc zvyšují riziko infarktu a mrtvice, a to už po týdnu užívání (neplatí pro aspirin). Dále zvyšují riziko zánětlivých střevních onemocnění, ledvinových potíží a pravděpodobně i poruch erekce.

Ačkoliv již existují léky, které potlačí pouze produkci COX-2, ale nikoliv COX-1, je dobré vědět, že podobných účinků lze dosáhnout i přírodní cestou, tj. kombinací změny životního stylu s doplňováním  živin a bylin, které působí na tzv. epigenetickém principu – potlačí aktivitu genů, podle nichž v těle vzniká enzym COX-2, ale produkci COX-1 ponechají beze změny, anebo ji dokonce podpoří. Díky tomu působí jak výrazně protizánětlivě, tak i protibolestivě. Jejich účinek sice není tak okamžitý jako třeba po polknutí růžové pilulky, zato jsou ale efektivní cestou nejen k potlačení chronických zánětů, ale i dlouhodobých chronických bolestí. Výzkumy totiž potvrdily, že v DNA osob, které trpí chronickou bolestí, dochází k řadě změn epigenetického charakteru.

Doplňky stravy pro zmírnění zánětu

Boswelie – velice efektivně tlumí produkci COX-2 i zánětlivých cytokinů. Je účinná nejen při boji se záněty, ale i při potírání chronických bolestí.

Zázvor – užívání 500 mg zázvorového extraktu 2x denně při bolestech kloubů způsobených artrózou se ukázalo být stejně efektivní jako užívání 400 mg ibuprofenu 3x denně. Účinný je dokonce i při migrénách.

Rozmarýn – velice účinná protizánětlivá bylina je zvláště efektivní při zmírňování zánětů a bolestivosti kloubů.

EGCG – silný protizánětlivý účinek má i extrakt ze zeleného čaje bohatý na epigalokatechin galát.

Kurkumin – je jedna z nejsilnějších přírodních protizánětlivých substancí a díky tomu je účinný i proti řadě typů chronických bolestí.

Omega-3 – pokud je kromě potravin s jejich obsahem užíváme též jako doplněk stravy, pomůže to zlepšit jejich vzájemný poměr s omega-6 nenasycenými mastnými kyselinami.

Šišák bajkalský – má rovněž výrazné protizánětlivé i protibolestivé účinky.

Roztroušená skleróza (RS) je onemocnění autoimunitních charakteru, při kterém dochází k degeneraci nervových buněk, a tedy i k narušení výměny informací mezi mozkem a zbytkem těla.

Charakteristickým znakem RS je tzv. demyelinizace. Při tomto procesu dochází k výraznému úbytku myelinu, což je struktura, která obaluje výběžky nervových vláken a umožňuje správné vedení nervových signálů. Pokud je narušena, či dokonce úplně mizí, dochází postupně ke zpomalování vedení nervových vzruchů, až k jeho úplnému znemožnění.

Zároveň nastává i destrukce axonů (dlouhé výběžky nervových buněk) a narušuje se bariéra mezi krevním oběhem a mozkem, což podporuje vznik zánětlivých procesů v mozku.

Jak se nemoc projevuje?

Příznaků RS může být celá řada:

• Velmi typickým počátečním projevem je brnění, slabost a snížená citlivost končetin, která časem přechází v poruchy koordinace. Časté jsou i svalové křeče, třes, potíže s chůzí, poruchy rovnováhy či ztuhlost.
• Častým příznakem jsou i poruchy zraku, zejména rozmazané či dvojité vidění.
• Objevují se i kožní projevy, například pálení, svědění či bolest.
• Nemoc se bohužel dotýká i kognitivních schopností. Časté jsou poruchy paměti, poruchy pozornosti či úsudku.
• Vyskytují se i sexuální dysfunkce, poruchy trávení, inkontinence a také poruchy nálad – například deprese.
• V pokročilém stádiu může dojít k ochrnutí či rozvoji demence.

První projevy nejčastěji přicházejí mezi 20. a 40. rokem života a ženy jsou přitom postiženy výrazně častěji než muži.

Pro většinu případů RS (více než 80 %) je přitom typické střídání období remisí, kdy dochází k dočasnému vymizení příznaků, a relapsů, kdy nemoc opět naplno vzplane. Remise přitom mohou trvat i řadu let.

Jakou úlohu hraje dědičnost?

Přesný důvod, proč RS vzniká, není zatím plně odhalen. Podle dosavadních poznatků jde však o kombinaci vlivů genetických a epigenetických. Epigenetickými vlivy přitom rozumíme komplex biochemických reakcí, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA (mohou je dokonce zcela vypnout či opět zapnout), a jejichž průběh je silně závislý na našem životním stylu a prostředí. Určitou roli může také hrát nákaza některými viry, například herpes virem či virem Epstein-Barrové (EB virus), který má ovšem rovněž epigenetické účinky.

Na vzniku RS se do určité míry podílí dědičnost. Dokazují to studie na dvojčatech, kdy u těch jednovaječných byla míra shody ve výskytu onemocnění zaznamenána v 30 % případů, zatímco u dvojvaječných pouze v 5 % případů. Hlavní roli zde pravděpodobně hrají HLA geny na chromozomu 6p21.3.

V hlavní roli epigenetika

Kromě toho však byly u nemocných zaznamenány i hojné epigenetické změny – zejména jde o rozdílné vzorce v rámci několika stěžejních epigenetických reakcí, tj. v metylaci, acetylaci a citrulinaci genů. Zjištěny byly i rozdílné hladiny několika microRNA, zejména miR-155 a miR-326. Epigenetické faktory se přitom podílejí zejména na procesech související s myelinizací.

Důležitou roli hrají při vzniku RS také zánětlivé procesy. Nemocní mívají zvýšené hladiny tzv. cytokinů, které podporují zánět (zejména jde o interleukiny IL-1, IL-4 a IL-6 a faktor TNFα), a naopak snížené hladiny protizánětlivých cytokinů (např. IL-10).

Epigenetické změny přitom byly v souvislosti s RS zaznamenány jak v mozku pacientů, tak i v jejich krvi. Zvláště změny v krvi jsou přitom velice zajímavé, protože by se mohly stát základem neinvazivní diagnostiky. Zde byly nalezeny rozdíly ve všech základních epigenetických reakcích, zejména pak v metylaci genů a také v oblasti microRNA (malé, nekódující úseky RNA, které mohou zcela zablokovat procesy „čtení“ genů). U nich výzkumy v posledních letech opakovaně prokázaly, že jsou důležitým faktorem při rozvoji neurodegenerativních a autoimunitních nemocí.

Pokud jde o změny v oblasti mozku, tam hraje velice důležitou roli reakce jménem acetylace histonů. Když jsou totiž tzv. oligodendrocyty, tedy buňky, které produkují myelin, v progenitorovém stavu (stav podobný kmenovým buňkám), je v jejich DNA vysoká míra acetylace histonů. Při jejich vývoji, aby mohly správně fungovat, musí dojít k deacetylaci. A právě v mozku pacientů s chronickou RS byla zaznamenána zvýšená míra acetylace histonů.

V oblasti mozku byly ovšem zaznamenány i rozdíly v microRNA (ty bývají dávány do souvislosti s progresem RS) i metylaci genů.

Epigenetické změny přitom byly potvrzeny i v souvislosti s některými konkrétními potížemi, které RS provázejí. Lidé s touto chorobou například velice často trpí poruchami paměti, které jsou způsobeny demyelinizací v oblasti hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. Výzkumy přitom potvrdily, že DNA v oblasti hipokampu je nadměrně metylovaná a je zde porušena rovnováha v oblasti příslušných enzymů – konkrétně jde o nadbytek DNA metyltransferázy, která je nutná pro proces metylace, a naopak o deficit enzymů, které se podílejí na procesu opačném, tedy na demetylaci.

Sázka na výživu

Do možnosti využití cílených léků fungujících na principu epigenetických reakcí sice odborníci vkládají velké naděje, jejich vývoj je však ještě během na dlouhou trať. Na druhou stranu ale platí, že na průběh epigenetických reakcí v našem těle má zásadní vliv náš životní styl a prostředí, zejména pak výživa, míra pohybové aktivity, stresu, kouření a toxiny ze stravy a životního prostředí. Právě úpravami životního stylu tedy můžeme výrazně ovlivnit jak riziko vzniku RS, tak i průběh choroby. Její symptomy se totiž často liší i v závislosti na ročním období, což naznačuje, že tyto faktory mohou působit jako spouštěč.

Velice důležitým faktorem je přitom zejména výživa. Podle výzkumů lidé, kteří se stravují zdravě, nejen snižují riziko vypuknutí choroby, ale v případě onemocnění trpí méně závažnými příznaky.

A na které konkrétní faktory je vhodné se zaměřit?

Vitamin D

Role tohoto vitaminu je jedním z nejlépe popsaných vlivů podílejících se na vzniku RS.  Jde o vitamin s rozsáhlými epigenetickými účinky, který ovlivňuje aktivitu několika genů podílejících se na autoimunitě. Receptor VDR, který se nachází na buněčném jádře a na nějž se vitamin D v buňkách váže, navíc přímo ovlivňuje aktivitu genů, které se na vzniku RS podílejí.

Kyselina listová

I tento člen rodiny vitaminů B má epigenetické účinky (jde o tzv. donor metylu pro metylační reakce). Zároveň pomáhá regulovat v těle hladinu homocysteinu, což je metabolický produkt, jehož vysoká hladina se mj. podílí na procesech neurodegenerace.

Omezení konzumace sacharidů

Tzv. ketogenní diety, které se vyznačují výrazným omezením konzumace sacharidů, mají prokázaný neuroproektivní efekt – pomáhají chránit nervové buňky před působením volných radikálů a omezují jejich apoptózu (programovanou buněčnou smrt). Přímý vliv omezení konzumace cukrů na RS sice zatím prokázán nebyl, vzhledem k pozitivnímu působení u jiných neurodegenerativních chorob jej však lze předpokládat. Navíc platí, že strava s přebytkem sacharidů podporuje průběh zánětlivých procesů v těle.

Strava bohatá na omega-3

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny mají epigenetické účinky a působí protizánětlivě, pravděpodobně z důvodů podpory autofagie makrofágů (makrofágy imunitní buňky účastnící se zánětlivých procesů a autofagie je proces, při němž buňky „požírají“ samy sebe).

Navíc jsou omega-3 i stavební součástí buněčných membrán, přičemž jejich koncentrace je nejvyšší v mozkové tkáni. Výzkumy navíc prokázaly, že dokáží obnovit funkci poškozených oligodendrocytů a podpořit myelinizaci neuronů.

Proto je v rámci prevence i léčby RS důležité konzumovat dostatek jejich přirozených zdrojů, zejména tučnější ryby, ořechy, semena a některé rostlinné oleje (zvláště konopný a lněný).

Konzumace zeleniny s obsahem sulforafanů

Sulforafany jsou organické sloučeniny síry s epigenetickými účinky. Mají protizánětlivé a antioxidační účinky a snižují míru demyelinizace i autoimunitní odpovědi. Jejich bohatým zdrojem je zejména košťálová zelenina, například brokolice, růžičková kapusta, zelí či květák.

Kouření

Kouření je řazeno mezi výrazné rizikové faktory RS, a to zejména pro svůj negativní účinek na míru metylace genů v organismu a na zvýšení oxidativního stresu.

Obezita

Mezi rizikové faktory RS pravděpodobně patří i obezita, a to zejména v období dětství a dospívání.

Střevní mikrobiom

Doposud málo prozkoumaným faktorem, který ale rovněž hraje při vzniku RS roli, je stav střevního mikrobiomu. Vyplatí se proto zaměřit na konzumaci potravin s obsahem probiotik a prebiotik.

Pohyb

Fyzická aktivita je významným epigenetickým činitelem. Pokud to stav nemocného dovoluje, měl by se jí věnovat pravidelně. Vhodné jsou aerobní aktivity spíše mírné intenzity.

Doplňky stravy

Velmi pozitivní roli může hrát i užívání doplňků stravy s epigenetickými účinky – většinou jde o extrakty s obsahem živin, které se přirozeně vyskytují v lidském jídelníčku, zde jsou ale v mnohem koncentrovanější formě.

Vitamin D3

Zásadní role vitaminu D při vzniku a vývoji RS byla již mnohokrát popsána. A protože je v našich zeměpisných šířkách deficit tohoto vitaminu velice častý, je vhodné jeho doplňování minimálně v zimním období. Vhodnější je přitom živočišná forma označovaná jako vitaminu D3.

Omega-3

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny jsou pro nemocné s RS velice zásadní. Protože jich naše strava ve většině případů neobsahuje dostatek, a navíc obvykle konzumujeme zcela nevhodný poměr omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin, což podporuje průběh zánětlivých procesů, je vhodné užívání pomega-3 ve formě doplňků stravy.

EGCG

Epigalokatechin galát má pozitivní účinky při většině autoimunitních onemocnění. Ve studiích na myších byl navíc prokázán pozitivní účinek na oligodendrocyty, tj. buňky produkující myelin.

Kurkumin

Podobně kurkumin, barvivo obsažené v kořeni kurkumy, může být podle studií při RS velmi prospěšné – podobně jako EGCG se ostatně i on s úspěchem používá u řady autoimunitních onemocnění. Má totiž silné protizánětlivé a antioxidační účinky, ovlivňuje produkci regulačních proteinů buněčného cyklu, enzymů, cytokinů a transkripčních faktorů, a navíc má i výrazný neuroprotektivní efekt. Pro lepší vstřebávání je vhodné kurkumin užívat spolu s piperinem.

Zázvor

Kořen zázvorníku lékařského, zvláště pak jeho účinná látka 6-shogaol, má výrazné imunomodulační a protizánětlivé účinky a navíc jde o silný antioxidant. Velice účinná je i jeho kombinace s kurkuminem.

Naopak nevhodné je užívání resveratrolu z červeného vína. Tato látka se sice s úspěchem využívá při některých neurodegenerativních onemocněních, v případě RS však nejen není efektivní, ale může dokonce podpořit průběh demyelinizace.