Popis

Název „propolis“ je tvořen řeckými slovy „pro polis“, což v překladu znamená „ve prospěch města“. Nejedná se ale o město lidské, ale včelí, tedy o úl. Právě propolis je totiž pro přežití včelstva zásadní. Jeho hlavní složkou tohoto včelího produktujsou pryskyřice, které včely sbírají z pupenů stromů – zejména z topolů, bříz, jehličnanů, ale i dalších druhů a míchají ji s voskem a enzymy ze svých slinných žláz. Výsledkem je lepkavá látka ve formě granulí, jejichž barva se pohybuje od žlutou, přes červenou až po hnědou. (1)

Včely propolis v úlech využívají zejména jako stavební materiál a těsnicí prostředek, který zároveň v úlu pomáhá snižovat vibrace, udržovat homeostázu a proudění vzduchu, brání hnilobným procesům a poskytuje včelímu společenstvu ochranu vůči vetřelcům, včetně těch z řad škodlivých mikrobů. Zároveň jde o důležitý prostředek tradiční medicíny, jehož pozitivní účinky na lidské zdraví potvrdila celá řada výzkumů. (1)

Složení

Hlavní složkou propolisu jsou pryskyřice (50-70 %), dále se zde hojně vyskytují oleje a vosky (30-50 %) a pyl (5-10 %). Kromě toho je zde ale i celá řada látek, jejichž podíl je řádově nižší, ale jejich působení je velmi efektivní, a to nejen v rámci úlu, ale i na lidský organismus. (2)

Propolis je unikátní koktejl obsahující obrovské množství látek, které mohou pozitivně ovlivňovat lidské zdraví – popsáno jich bylo přibližně 300. Kromě pryskyřic s desinfekčními účinky jsou to zejména fenoly, které jsou zodpovědné za většinu pozitivních účinků propolisu. Z fenolů jsou zde nejvíc zastoupeny flavonoidy, jejichž obsah je považován za hlavní kritérium kvality propolisu. Právě flavonoidy přitom mají silné antioxidační, antimikrobiální protizánětlivé, protinádorové a antialergické účinky. Protizánětlivým a antimikrobiálním působením se vyznačují také obsažené terpeny a organické kyseliny. V propolisu se nacházejí i některé vitaminy (B, C, E) a široké spektrum minerálních látek a stopových prvků (hořčík, vápník, železo, zinek, mangan, měď, vanad, stříbro, a další). (1, 2)

Je ovšem důležité mít na paměti, že složení propolisu se může výrazně měnit. Závisí přitom jak na druhu včel, které jej produkují, ale i na místě sběru i době odběru (hlavně z pohledu výskytu rostlin v dané lokalitě). Například evropské včely Apis mellifera hojně sbírají zejména látky vylučované pupeny topolů, a proto je jimi produkovaný propolis bohatý právě na látky obsažené v topolech (obsahuje hodně flavonoidů a flavonů, a naopak méně fenolů a esterů). Podobné složení má i propolis původem z Číny, zatímco propolis z tropických oblastí (např. z Brazílie) má složení odlišné, a mohou se tak mírně lišit i jeho účinky na zdraví. (2)

Historie

Propolis se prokazatelně využíval již od starověku, ve starém Egyptě byl například důležitou součástí balzamovacích směsí. První písemné zmínky o jeho využití v léčení pocházejí z doby okolo roku 300 př. n. l. Velmi populární byl zejména ve starověkém Řecku a Římě, ve svých spisech ho zmiňují například Hippokrates, který jej využíval k léčbě ran a vředů, a Aristoteles. Plinius starší ho pak popisuje jako čisticí prostředek vhodný ke zmírnění bolestí šlach. (1)

Léčivé účinky

V tradiční medicíně se propolis využíval především pro své antimikrobiální a protizánětlivé účinky a schopnost podporovat hojení ran (včetně těch hnisajících). Používal se také na léčbu nachlazení, bolestí v krku, astmatu, zubních kazů nebo žaludečních vředů. Moderní vědecké výzkumy pak potvrdily především jeho antimikrobiální, antioxidační, protizánětlivé, protinádorové a mnohé další účinky. (1,2)

Existují rovněž důkazy, že propolis působí i na bázi epigenetiky, tj. že je schopný ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Některé jeho složky například mohou fungovat jako epigenetické modulátory v rakovinných buňkách – konkrétně třeba fenolické kyseliny obsažené v propolisu potlačují tvorbu enzymu DNA metyltransferázy, která ovlivňuje intenzitu epigenetické reakce jménem metylace genů. Prokázán byl i vliv propolisu na další epigenetickou reakci, regulaci pomocí microRNA – konkrétně u nádorových onemocnění působí pozitivně jeho schopnost regulovat tvorbu microRNA-223. Epigenetické mechanismy se podílejí i na protizánětlivém působení propolisu. (1, 3, 4)

Neméně důležité je i pozitivní působení propolisu na střevní mikrobiom. (33)

Antimikrobiální účinky a podpora imunity

Propolis vyniká svou schopností ničit bakterie, viry i plísně. Hlavním mechanismem působení je zde přímá interakce s buňkami mikrobů, například potlačení tvorby DNA a RNA v buňkách mikrobů, narušení buněčných membrán či snížení pohyblivosti mikrobů. Tato schopnost se uplatňuje se nejen při ochraně úlů před mikroskopickými vetřelci, ale po staletí je využívána i v přírodní medicíně. V rámci antimikrobiálního působení na živé organismy pak hraje důležitou roli i podpora imunitního systému. (1, 2)

Účinnost propolisu byla prokázána například v případě kvasinek Candida a Aspergillus, řady bakterií (potlačuje například množení např. E. faecalis, streptokokům nebo zlatému stafylokokovi) a také širokého spektra virů – například virů Herpes simplex 1 a 2 (původce oparů), chřipky typu A i B, rhinovirů, a dokonce i v případě viru HIV. Nedávné studie ukazují i účinnost proti COVID-19. (1, 2, 5)

Propolis má navíc i řadu pozitivních účinků na imunitní systém – celkově zlepšuje obranyschopnost organismu, modifikuje imunitní reakce, zlepšuje produkci širokého spektra imunitních buněk a ovlivňuje tvorbu imunomodulačních cytokinů, které jsou důležité pro udržení homeostázy. V pokusech na zvířatech rovněž zlepšil schopnost jejich imunitního systému rozpoznávat a ničit patogeny, a to i ve stresových podmínkách. (19)

Protizánětlivý a analgetický efekt

Za to, že nás něco bolí, jsou zodpovědné tzv. nociceptory – specializovaná nervová zakončení, která se nacházejí například v kůži, svalech, pojivových tkáních, cévách či vnitřních orgánech. Pokud jsou nociceptory podrážděny, dochází ke vzniku bolesti. Toto podráždění přitom mohou způsobit různé podněty – mechanické, chemické, tepelné… Důležitou roli zde také hraje zánět, který výrazně zvyšuje citlivost nociceptorů. (1)

Propolis přitom zmírňuje bolest hned několika cestami: jednak má přímý antinociceptivní účinek (tj. snižuje podráždění nociceptorů), dále aktivuje opioidní receptory, které bolest tlumí, a ještě vykazuje silný protizánětlivý účinek, kdy potlačuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů i cytokinů a má vliv i na imunitní mechanismy související se vznikem zánětu (např. migraci neutrofilů a makrofágů). Mezi nejefektivnější protizánětlivé a protibolestivé složky propolisu patří zejména flavonoidy a terpeny, například artepillin, vestitol, kaempferol, quercetin, chrysin, galangin, pinocembrin kyselina kávová nebo fenetylester kyseliny kávové. Některé z těchto látek přitom působí na epigenetickém principu, kdy potlačují aktivaci zánětlivých genů. (1)

Nádorová onemocnění

Propolis ovlivňuje celou řadu mechanismů, které souvisí s nádorovým bujením. Ovlivňuje například aktivitu některých genů a proteinů ovlivňujících vznik a růst zhoubných nádorů (například genů TP53 a CDKN1A a proteinů MMP2, TIMP2, Bcl2 a Bax), působí cytotoxicky, ovlivňuje buněčnou signalizaci související se vznikem rakoviny, potlačuje proliferaci (rychlé nekontrolované dělení buněk), podporuje apoptózu (mechanismus, kterým poškozená buňka zničí sama sebe, aby se nemohla dále dělit), a potlačuje i tzv. angiogenezi, což je tvorba nových cév nutných k zásobování rostoucího nádoru. Důležité je zde také antioxidační a protizánětlivé působení propolisu. (3, 4)

Cytotoxické působení propolisu bylo prokázáno například v případě rakoviny prsu, střeva, děložního čípku a plic. Nadějně se jeví dokonce i v případě tzv. tripl-negativního karcinomu prsu, což je agresivní typ nádoru, který většinou odolává chemoterapii. Výzkumy ukázaly, že jedna ze složek propolisu – kyselina p-kumarová zde podporuje epigenetickou reakci jménem demetylace genů, která výrazně snižuje životaschopnost nádorových buněk. (3)

V současné době dokonce probíhá vývoj léků, které kombinují propolis s nanočásticemi pro usnadnění jeho průniku do nádorových buněk. (4)

Diabetes

Důležitou roli při vzniku diabetu hrají enzymy amyláza a α-glukosidáza, které jsou nutné pro získávání glukózy ze škrobů a disacharidů (tj. i ze sacharózy). Jednou z možností léčby diabetu jsou proto léky, které se zaměřují právě na potlačení tvorby α-glukosidázy, a tím pomáhají snížit hladinu glukózy, zejména pak její postprandiální vrcholy (tj. zvýšení po jídle). Nevýhodou těchto léků jsou ale četné vedlejší účinky, například bolesti žaludku či průjem. (1)

Produkci amylázy a α-glukosidázy lze ovšem účinně snižovat i pomocí některých přírodních prostředků, a právě propolis je jedním z nich. Jeho účinné látky (například kyseliny mangiferonová a ambolová) navíc působí efektivně nejen na potlačení tvorby zmíněných enzymů, ale pomáhají také zmírnit inzulinovou rezistenci, a to zejména působením na inzulinové receptory. To vše ve výsledku vede ke snížení hladiny glukózy v krvi. (1, 6, 7)

Srdce a cévy

Propolis vykazuje také ochranný efekt na kardiovaskulární systém. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi a důležitý je zde i jeho antioxidační efekt. (8, 9)

Zdraví ústní dutiny

Propolisová tinktura se tradičně využívá k výplachům ústní dutiny. Zde pomáhá ničit škodlivé bakterie a kvasinkové infekce a podporuje aktivitu některých typů imunitních buněk. Navíc pomáhá udržovat rovnováhu v oblasti poměru kostních buněk, a tím pomáhá zmírnit úbytek kostní hmoty v oblasti čelistí, a zároveň podporuje tvorbu dentinu, což je látka tvořící podklad celého zubu. (2)

Hojení ran

Propolis je tradičním prostředkem na ošetřování nejrůznějších kožních poranění. Uplatňuje se zde přitom nejen jeho desinfekční a antimikrobiální působení, ale také jeho přímý pozitivní vliv na procesy hojení. Podporuje například tvorbu vaskulárního endoteliárního růstového faktoru, ovlivňuje ukládání kolagenu v průběhu hojení, zlepšuje produkci interferonů imunitními buňkami, snižuje počet tzv. žírných buněk a zlepšuje migraci keratinocytů. V jedné studii dokonce propolis vykazoval výraznější účinky na podporu hojení než sulfadiazin stříbrný. Jeho antioxidační vlastnosti jsou navíc užitečné i při léčbě popálenin. (1, 10-13)

Žaludeční a dvanáctníkové vředy

Vředy na žaludku či dvanáctníku vznikají z nerovnováhy mezi zánětlivými a ochrannými procesy v oblasti sliznic trávicího traktu. Propolis zde proto díky kombinaci protizánětlivého, ochranného a hojivého působení patří mezi účinné přírodní prostředky. (1)

Alergie

Propolis snižuje uvolňování histaminu, a může být proto efektivní i při zmírňování alergií. Navíc přímo působí na T-buňky, které jsou pro vznik alergií klíčové, a zmírňuje tvorbu imunoglobulinu E. Osvědčil se například při alergické rýmě (ke zmírnění potíží došlo po 2 týdnech užívání), a dokonce i při asmatu, kde jeho podávání vedlo ke snížení četnosti záchvatů a celkovému zlepšení dechových funkcí. (14, 15, 19)

Deprese a úzkost

Propolis vykazuje také ochranný efekt na nervový systém. V pokusech na myších jeho podávání vedlo ke zmírnění účinků stresu i příznaků deprese a úzkosti. Za tyto účinky jsou zodpovědné především obsažené polyfenoly, zejména pak chrysin a fenetylester kyseliny kávové. Ochranný efekt na nervový systém byl prokázán dokonce i při působení radiace. (1, 16)

Játra a ledviny

Potvrzen byl rovněž ochranný efekt propolisu na jaterní a ledvinové funkce. (1)

Stárnutí pokožky

Stárnutí pokožky se projevuje ztluštěním epidermis, tvorbou vrásek, suchostí a ztrátou elasticity. Mezi jeho důležité příčiny patří působení UV záření, které mj. způsobuje degradaci kolagenu, zvýšení úrovně zánětlivých a oxidativních procesů, a dokonce i poškození DNA kožních buněk. Tyto procesy naopak dokáží efektivně zpomalovat mnohé přírodní látky, zejména pak ty ze skupiny flavonoidů. Mezi ně patří i flavonoidy obsažené v propolisu, například chrysin, apigenin, kaempferol, galangin, naringerin nebo quercetin. (17)

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza je závažné kožní zánětlivé onemocnění s auutoimunitním pozadím, které výrazně narušuje kvalitu života. I zde mohou výraznou úlevu přinést látky ze skupiny polyfenolů a flavonoidů, včetně těch obsažených v propolisu. Například luteolin při lupénce výrazně snižuje tvorbu zánětlivých cytokinů i proliferaci kožních buněk, ovlivňuje imunitní funkce a celkově snižuje poškození pokožky, příznivé účinky zde mají i quercetin, chrysin, kaempferol a další látky. Ústup příznaků byl zaznamenán jak v případně vnitřního užívání, tak i vnější aplikace formou krému, a to po třech měsících léčby. (17, 18)

Akné

Akné je dalším kožním problémem, při kterém je užitečná kombinace antibakteriálního, hojivého a protizánětlivého působení propolisu. Vhodná je zde opět jak zevní, tak vnitřní aplikace. (22)

Užívání a kontraindikace

Propolis se může užívat buď vnitřně (obvyklá dávka je 400-500 mg denně, její bezpečnost byla prokázána při 13 měsících užívání), nebo zevně ve formě tinktury, pasty či krému. Ředěná tinktura se rovněž využívá k výplachům ústní dutiny, k tomuto účelu se propolis přidává i do zubních past a ústních vod. (20)

Propolis je obecně považován za bezpečný, může ale vyvolávat alergické reakce, a to jak při vnitřním užívání, tak při aplikaci na pokožku a sliznice. Vyvarovat by se jej proto měly osoby citlivé na včelí produkty. Těhotným ženám se nedoporučuje, protože jeho bezpečnost v tomto období nebyla dostatečně prokázána. V době kojení je za bezpečnou považována dávka 300 mg denně po dobu 10 měsíců. (20)

Podobně jako řada dalších přírodních produktů může i propolis snižovat krevní srážlivost. Vyvarovat by se jej proto měly osoby s poruchou krevní srážlivosti a lidé užívající léky na ředění krve (např. warfarin). Nevhodné je i užívání spolu s léky ovlivňujícími funkci jater. Jeho užívání je vhodné vysadit i 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. (20)

Vhodné kombinace

Imunita, antimikrobiální působení: propolis + česnek + hlíva ústřičná (23), propolis + zinek (24), propolis + echinacea + vitamin C (25), propolis + zázvor (27), propolis + mateří kašička (32)

Akné: propolis + tea tree + aloe vera (21)

Hojení ran: propolis + kurkumin (26)

Srdce a cévy: propolis + granátové jablko (28), propolis + mateří kašička (31)

Nádorová onemocnění: propolis + resveratrol (29)

Ledviny: propolis + mateří kašička (30)

Granátové jablko, kurkuma, celer, petržel, cibule, rajče, rozmarýn, tymián, hroznové víno, bobulové ovoce… To je jen malý výběr mnoha různých rostlinných potravin, které obsahují zdraví prospěšné látky jménem polyfenoly. Polyfenol v překladu znamená „hodně fenolů“ jde tedy o látky, které obsahují více skupin odvozených od látky jménem fenol (viz obrázek).
Polyfenoly se podle své chemické struktury dělí na taniny, lignany a flavonoidy. Poslední jmenované přitom tvoří nejlépe prozkoumanou skupinu, takže když se mluví o nějaké zdraví prospěšné látce, obvykle je možné ji zařadit jak mezi polyfenoly, tak mezi flavonoidy – až na dvě výjimky, které najdete níže. Trochu zmatek nám do toho může vnést ještě termín bioflavonoidy, který se občas také používá, ten ale říká jen to, že jde o flavonoidy přírodního původu. Platí tedy, že každý flavonoid je zároveň polyfenol, obráceně ale nikoliv.
Pokud zůstaneme u flavonoidů coby nejlépe prozkoumané skupiny polyfenolů, tak i ty se dále dělí na několik skupin. Patří sem například flavony, isoflavony, flavonoly, flavanoly, katechiny či antokyanidiny.
V terminologii bychom tedy už měli mít jasno a teď se pojďme podívat na nejzajímavější zástupce jednotlivých kategorií.

vzorec fenolu

Skupina první: Taniny

Taniny patří mezi méně prozkoumané zástupce polyfenolů. Z hlediska lidského zdraví je zde třeba zmínit v podstatě jen jednu sloučeninu, a to kyselinu gallovou. Když se totiž spojí dvě molekuly této látky, vznikne kyselina ellagová, která vyniká mnoha zajímavými epigenetickými účinky.

Kyselina ellagová

Toto poměrně málo známá látka se hojně vyskytuje v granátovém jablku. A protože vyniká svými epigenetickými účinky, dělá z tohoto ovoce učiněný nutriční poklad. Kromě toho ji v menším množství najdeme i v hroznovém víně, jablcích, jahodách, malinách a ostružinách a také některých druzích ořechů – zejména vlašských, ale také kešu, pistáciích a pekanových ořeších. Z doplňků stravy ji obsahuje zejména extrakt z granátového jablka.
Kyselina ellagová vyniká svými protirakovinnými účinky – brání zejména tzv. proliferaci, tj. rychlému nekontrolovatelnému množení nádorových buněk. Je ale účinná také při léčbě obezity, při zmírňování inzulinové rezistence a diabetu 2. typu, pomáhá léčit nealkoholové ztučnění jater, reguluje tukový metabolismus a pravděpodobně také pozitivně působí na střevní mikrobiom. Spolu s dalšími substancemi v granátovém jablku navíc pozitivně ovlivňuje metabolismus oxidu dusnatého, což je látka, která podporuje rozšíření cév, a zlepšuje tak prokrvení. To se pozitivně odrazí například při poruchách erekce či při zvyšování sportovní výkonnosti.

Skupina druhá: Lignany

Kurkumin

Barvivo kurkumin, obsažené v kořeni kurkumy, je nejprozkoumanějším zástupcem lignanů. Vyniká svými protizánětlivými účinky, podporuje imunitu, působí protirakovině, chrání srdce a cévy, zlepšuje prokrvení pracujících svalů, což ocení zejména sportovci. Velice účinný je také při potížích s prostatou a působí proti mužskému plešatění.
Pokud užíváme kurkumin formou doplňků stravy, je vhodné volit přípravky, které jej kombinují s piperinem, účinou látkou černého pepře. Tato kombinace totiž zlepšuje vstřebávání kurkuminu více než stonásobně. V rámci vaření se pak kombinace kurkumy a pepře se pak využívá i v kari koření.

Skupina třetí: Flavonoidy

Vědci zatím popsali více než 4000 látek z této skupiny. Většina z nich se vyskytuje v rostlinách, některé představují barviva, jiné rostlinné hormony a další zase látky, které rostliny chrání před UV zářením, hmyzími škůdci či nemocemi. Velká část flavonoidů také vyniká pozitivními účinky na lidský organismus – mnohé například působí protivirově a antibakteriálně, potlačují produkci zánětlivých látek, chrání jaterní tkáň, podporuje produkci antioxidačních enzymů, mají protirakovinné účinky…
Řada z těchto efektů má přitom epigenetickou podstatu, protože mnohé flavonoidy jsou schopny regulovat aktivitu řady důležitých genů v naší DNA.

Flavan-3-oly

Nejznámějším zástupcem těchto látek je epigallokatechin gallát (EGCG), který se vyskytuje především v čaji (hlavně v zeleném), ale také v kakau či hroznovém víně. Jedná se o sloučeninu s výraznými antioxidačními a epigenetickými účinky, která hned několika cestami působí proti rakovině, velmi efektivně podporuje hubnutí, pomáhá zpomalit stárnutí, má příznivý vliv na zdraví srdce a cév a zmírňuje příznaky Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Flavonoly

Nejlépe prozkoumanou látkou z této skupiny je kvercetin. Jde o velice silný antioxidant, který se vyskytuje v mnoha druzích ovoce a zeleniny (například v jablkách a cibuli). Je zde však v poměrně nízkých koncentracích, pro dosažení epigenetického efektu je proto třeba jej užívat jako doplněk stravy (užívají se formou krátkodobé kúry, cca jeden měsíc).
Kvercetin velice efektivně podporuje imunitu, působí protizánětlivě, má výrazné protirakovinné účinky, působí protizánětlivě, pomáhá snížit krevní tlak, podporuje hubnutí, pomáhá zmírnit příznaky cukrovky 2. typu a také velice efektivně podporuje sportovní výkonnost, a to zejména u vytrvalostních sportů. Není ovšem vhodný pro osoby s nemocemi štítné žlázy.
Dalším zajímavým flavonolem je kaempferol. Ten se nachází například v rajčatech, červeném víně či jahodách, má prokázané protirakovinné účinky a pomáhá zmírnit ischemickou chorobu srdeční.

Flavony

Do této skupiny patří například apigenin, který se nachází v celeru a petrželi, a luteolin, jenž se vyskytuje například v mrkvi, celeru, olivovém oleji, rozmarýnu, oreganu, tymiánu a mátě.
Apigenin má protirakovinné a také neuroprotektivní účinky (tj. chrání nervové buňky, a díky tomu působí preventivně například proti Alzheimerově chorobě. Pomáhá také zlepšit erekci – příznivé účinky celeru a petržele jsou ostatně v tomto směru tradované. Luteolin je zase osvědčeným prostředkem proti obezitě, pomáhá při diabetu a rovněž má protirakovinné účinky.

Isoflavony

Asi nejznámějším zástupcem této skupiny je genistein, který se spolu s dalším isoflavonem dadzeinem nachází zejména v sójových bobech. Genistein má nejen výrazné epigenetické účinky, ale rovněž funguje jako fytoestrogen. Díky tomu je prospěšný zejména pro ženy v období menopauzy a po ní, kdy je velice efektivní prevencí nadváhy, osteoporózy, nemocí srdce a cév, diabetu či Alzheimerovy choroby. Pomáhá také zmírnit nepříjemné psychické stavy spojené s menopauzou (zejména depresi a úzkost) a má i výrazné protirakovinné účinky. Velice prospěšný je také při bolestech kloubů způsobených artrózou, kdy potlačuje procesy způsobující degeneraci chrupavky, a navíc působí protizánětlivě a protibolestivě.

Antokyanidiny

Jde o skupiny převážně modrých a červených barviv, které se vyskytují zejména v bobulovém ovoci, jako jsou jahody, maliny, ostružiny, borůvky, třešně a další. Antokyanidiny vynikají zejména svými antioxidačními a protizánětlivými účinky. Mnohé z nich také pravděpodobně disponují epigenetickým efektem, ten však zatím není dostatečně prozkoumán.
To, co jsme zde uvedli, je ovšem jen malý výčet prospěšných polyfenolů, které se nacházejí v rostlinách. Jsou zde i tisícovky dalších, které jsou možná stejně prospěšné, jen zatím ještě nebyly dostatečně (často i jakkoliv) vědecky prozkoumány. Proto bychom se měli snažit o to, aby naše strava obsahovala velkou část rostlinné složky, a také, aby byla v tomto směru co nejpestřejší.
Pomůže přitom snaha nejen o druhovou, ale i barevnou pestrost – řada polyfenolů totiž patří mezi rostlinná barviva. Cílené epigenetické působení je pochopitelně možné zintenzivnit prostřednictvím doplňků stravy (pokud chceme řešit již vzniklý problém, bývá to většinou i nutné), základem by ale vždy měla zůstat pestrá strava.