Ty největší poklady často míváme přímo před očima. Třeba taková pampeliška: pro zahrádkáře úporný plevel vhodný maximálně pro králíky nebo na věnečky pro děti, ale pro znalce přírodní medicíny je to klenot mezi bylinami.

Popis

Pampeliška lékařská je bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Jde o nejrozšířenější čeleď kvetoucích rostlin – zahrnuje více než 23 000 druhů, které jsou vesměs velmi přizpůsobivé, a proto jsou rozšířené po celém světě a rostou na různých druzích stanovišť. Mnoho z nich navíc obsahuje řadu bioaktivních látek, díky nimž se často využívají v medicíně, kosmetice i v potravinářství. (1)

Pampeliška se vyskytuje na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Daří se jí v různých nadmořských výškách – od hladiny moře po alpinské pásmo – i na různých typech půd. Jde o vytrvalou rostlinu vysokou obvykle 5-50 cm. Má silný kořen dosahující délky až 50 cm. U země se nachází růžice podlouhlých listů s různými tvary (od těch s hladkými okraji až po hluboce laločnaté), z níž vychází trubkovitý stvol. Na jeho vrcholu pak vyrůstá zářivě žlutý až oranžový útvar, který obvykle považujeme za květ, ve skutečnosti ale jde o květenství jménem úbor složené z až dvou stovek jednotlivých jazykových květů. Plodem jsou nažky opatřené „padáčky“ z bílého chmýří. Celé rostlina je protkaná mléčnicemi, z nichž po utržení roní bílé hořké „mléko“ – latex. (1, 2)

S názvoslovím pampelišky je to poněkud komplikované. V češtině se nejčastěji využívá název pampeliška lékařská nebo smetánka lékařská, jenže má to háček: Pampeliška totiž byla původně považována za jediný druh, později se ale ukázalo, že se jedná o skupinu tzv. mikrospecií – morfologicky velmi podobných druhů, které se navíc často navzájem kříží. Jen na území ČR se nachází okolo 250 takových mikrospecií, přičemž samotná pampeliška lékařská se tu vůbec nenachází. Správný český botanický název celé skupiny mikrospecií pak zní „pampelišky smetánky“. (2)

K léčení se využívá nejčastěji kořen sbíraný buď brzy na jaře, před rozkvětem (tj. obvykle v březnu), nebo naopak v říjnu a listopadu. Méně často se používá list sbíraný po rozkvětu, ideálně mezi 12. a 14. hodinou, nebo květ. V rámci přírodní medicíny se pampeliška využívá zejména k léčení nemocí jater, ledvin, plic a také cukrovky. (1, 3)

Historie

Pampeliška patří mezi léčivé rostliny využívané po staletí. Na léčivé účinky ostatně ukazuje její latinský název „Taraxacum“, který je odvozen z řeckých slov „taraxos“ (= porucha) a „akos“ (= lék). První písemné důkazy o jejím využití k léčení představují spisy arabských lékařů z 10. a 11. století. (1)

Zakladatel moderního botanického názvosloví, švédský botanik Carl Liné, pojmenoval v roce 1753 pampelišku jako „Leodonton taraxacum“ (v domnění, že jde o jediný druh. Latinský název „Taraxacum officinale“ poprvé použil německý botanik Georg H. Weber v roce 1780. (1, 2)

Pampeliška se po staletí využívá nejen v tradiční evropské fytoterapii, ale také v tradiční čínské či indické medicíně nebo medicínských systémech domorodých obyvatel Ameriky

Účinné látky

Pampeliška obsahuje široké spektrum látek s pozitivními účinky na organismus: její kořen obsahuje zejména terpenové deriváty (tarxerol, taraxasterol, taraxakosin), sterololy (ß-sisterol, stigmasterol), fenolové sloučeniny (hydroxyskořicové kyseliny, kumariny, lignany), pryskyřice, taniny, mastné kyseliny, sacharidy, aminokyseliny, fytosteroly a inulin. Listy obsahují podobné látky, a navíc i kyselinu křemičitou, lutein a vitamin C. Květy jsou pak bohaté na flavonoidy a karotenoidy. Zajímavými sloučeninami jsou také četné organické kyseliny, jako je kyselina chlorogenová, kávová, kofeolylchinová, vinná či mravenčí. (1, 3)

Léčivé účinky

Pampeliška vykazuje silné antioxidační, protizánětlivé, antimikrobiální i imunitu posilující účinky. Některé její složky působí i na principu epigenetiky – například jedním z příčin protivirového působení pampelišky je pravděpodobně právě její schopnost regulovat průběh epigenetických reakcí. (1, 4)

Na druhou stranu platí, že na to, jak důležité místo zaujímá pampeliška v tradičních léčebných systémech, je zatím prozkoumaná jen málo. Převažují studie na zvířatech a buněčných kulturách, klinických studií byl proveden jen poměrně nízký počet. Jejich výsledky jsou ale velmi slibné.

Diabetes

Asi nejlépe vědecky prozkoumanou oblastí účinků pampelišky je její antidiabetický potenciál, díky kterému je schopna snižovat hladinu glukózy v krvi. Působí přitom prostřednictvím více mechanismů: zmírňuje inzulinovou rezistenci, zvyšuje uvolňování inzulinu z ß-buněk slinivky a potlačuje produkci enzymů, které jsou potřebné pro štěpení sacharidů (zejména α-glukosidázy a α-amylázy), čímž snižuje jejich vstřebávání z trávicího traktu, a zmírňuje zánět v oblasti slinivky. Extrakt z kořene se přitom v rámci výzkumů ukázal účinnější než extrakt z listů. (1, 16-18)

Důležitá je také schopnost pampelišky ovlivňovat tvorbu dvou dalších důležitých enzymů: hexokinázy a pyruvát kinázy. Ty jsou zapojeny do metabolismu glukózy, a pokud nefungují optimálně, klesá využití glukózy v buňkách, čímž se zhoršuje tvorba energie a zvyšuje se hladina glukózy v krvi. (19)

Trávení

Zvláště kořen pampelišky se vyznačuje mnoha příznivými účinky na trávicí systém. Celkově podporuje trávení, zmírňuje některé zažívací potíže, pomáhá při rozkladu potravy i snižování cholesterolu. Vhodná je i při kolitidě (zánětu střev), kdy pomáhá zmírnit chronické bolesti související s touto nemocí. (1, 20)

Imunita a antimikrobiální působení

Kořen i listy pampelišky působí imunomodulační a mají poměrně silné antivirové účinky, kdy mj. přímo brání replikaci (množení) některých virů. Účinné jsou například proti chřipkovými virům, EB viru, viru HSV-1 (původce oparů), a některé laboratorní studie dokonce naznačují i možnou účinnost proti tzv. flavivirům, které způsobují například žlutou zimnici, horečku dengue nebo žloutenku typu C. (7-11)

Potvrzeno bylo i antibakteriální působení pampelišky, a to například proti bakteriím Bacillus subtilis, S. aureus, E. coli, K. pneumoniae a P. aeruginosa. (1)

Protizánětlivé působení

Pampeliška patří mezi poměrně účinné přírodní protizánětlivé prostředky. V boji se zánětem přitom využívá hned několik mechanismů: snižuje oxidativní stres, potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, jako je TNF-α a IL-1ß, enzymu COX-2, stejně jako nadměrnou aktivaci imunitních buněk a jejich pronikání do místa zánětu. Její protizánětlivé účinky se dokonce uplatňují i v rámci centrálního nervového systému. (1, 12, 13)

Játra a žlučník

Prakticky všechny tradiční léčebné systémy, které pampelišku využívají, vyzdvihují její pozitivní vliv na játra a žlučník. Některé z těchto účinků potvrdily i vědecké výzkumy. Pampeliška například celkově zlepšuje funkci jater, pomáhá je chránit před poškozením způsobeným alkoholem či toxickými chemikáliemi, zmírňuje jejich fibrózu, oxidativní poškození i míru zánětu jaterní tkáně. Zlepšuje také funkci jater u osob trpících žloutenkou typu B, (1, 14, 15, 20)

Pozitivní jsou i její účinky na žlučník. Několik studií na zvířatech například ukázalo, že kořen pampelišky výrazně zlepšuje tvorbu žluči – v rámci některých výzkumů došlo i k jejímu zdvojnásobení. Zlepšuje i tok žluči. Obojí přitom může vést i ke zlepšení metabolismu cholesterolu. (20, 21)

Ledviny

Pampeliška je mírně močopudná a je vhodná i při problémech s ledvinami a močovými cestami. Mj. vyhání a částečně i rozpouští ledvinové i močové kameny. (3)

Janča a Zentrich doporučují začínat léčbu všech chronických onemocnění „propláchnutím“ ledvin pomocí pampeliškového odvaru připraveného následujícím postupem: 5 minut povaříme 1 litr destilované vody. Poté do ní vsypeme 2 polévkové lžíce kořene s natí nebo 1 polévkovou lžíci kořene a vaříme dalších 5 minut. Poté opatrně slijeme a doplníme odpařené množství vody do 1 litru ledem. Pak vše vypijeme v průběhu 10 minut (ideálně nalačno mezi 17. a 19 hodinou SEČ). Kúra trvá 2 x 3 dny s jednodenní přestávkou. (3)

Pozitivní účinky na močovou soustavu má i list – extrakt z něj například účinně zvyšuje frekvenci močení a objem moči. (5)

Laboratorní studie rovněž potvrdily na schopnost pampelišky chránit ledvinové buňky před působením některých toxinů. Studie na zvířatech pak ukázaly na možný ochranný efekt proti vzniku oxalátových kamenů a zánětu. (25)

Ženská plodnost

Extrakt z pampelišky má u žen pozitivní vliv na hormonální rovnováhu a funkci vaječníků. Podporuje proliferaci granulózních neboli folikulárních buněk, což jsou buňky, které ve folikulu obklopují nezralé vajíčko a jsou důležité pro jeho vývoj i produkci hormonů. Ovlivňuje také aktivitu receptorů pro luteinizační a folikuly stimulující hormon i produkci estrogenu a progesteronu. Přímé důkazy o pozitivním vlivu na plodnost ovšem chybí. (24)

Dna

Studie na potkanech ukázala, že extrakt z pampelišky podporuje vylučování kyseliny močové ledvinami a snižuje její hladinu v krvi. Přispět může i ke snížení zánětu v kloubech v důsledku dny. Přímé důkazy o prospěšnosti jejího užívání při dně však také zatím chybí.

Užívání a kontraindikace

Z kořene pampelišky se v rámci tradiční fytoterapie připravuje nejčastěji odvar (stačí jej vařit jen krátce, cca minutu). Z listů se připravuje nálev, květy se využívají k přípravě sirupu. (3) Další alternativou je využití extraktu, popřípadě i prášku z kořene. Ten se také využívá pražený k výrobě kávovinového nápoje, podobně jako třeba čekanka.

Pampeliška je obecně považována za bezpečnou a netoxickou, některé studie na zvířatech ovšem ukázaly, že vysoké dávky extraktu mohou vést ke zhoršení produkce testosteronu i tvorby spermií. Proto je třeba dodržovat doporučené dávkování. (3, 22)

Užívání při kojení v zásadě možné je, ale obvykle se nedoporučuje, protože obsažené hořčiny přecházejí do mateřského mléka, a mění tak jeho chuť. Dle doporučení Evropské lékařské agentury EMA by navíc mělo probíhat výhradně pod dohledem lékaře. To samé platí pro užívání v těhotenství. (3, 23)

Vhodné kombinace

V tradiční fytoterapii se kořen pampelišky nejčastěji kombinuje s březovým listem, čekankou, přesličkou, kořenem petržele a celeru, měsíčkem a listem šalvěje. Při lymfatických otocích je možné pít nálev připravený ze stejných dílů listů pampelišku, řebříčku a slézu. (3)

Vědecké studie pak potvrdily účinnost například těchto kombinací:

Diabetes: pampeliška + kozinec blanitý (19)

Ledviny: pampeliška + ostropestřec (27)

Játra: pampeliška + ostropestřec (28)

Zánět: pampeliška + kurkumin (29)