Špatně fungující trávení není jen zdrojem nepříjemných pocitů, zároveň může naše tělo i ohrožovat – třeba deficitem důležitých živin z důvodu jejich špatného vstřebávání. Proto rozhodně není namístě trávicí potíže odbýt mávnutím ruky.

Trávicí systém je přitom velmi rozsáhlý a složitý, a proto je rozsáhlý i výčet potíží, které ho mohou poskytnout: od pálení žáhy, přes špatné vyprazdňování žaludku, zácpu či průjem, syndrom dráždivého tračníku, až třeba po nedostatečnou funkci žlučníku, jater či slinivky.

A co tedy dělat, pokud trávení nefunguje? Důležitá je samozřejmě úprava jídelníčku, ze které bychom měli vypustit vše, co trávicí systém (včetně jater a slinivky) nadměrně zatěžuje – tedy například přemíru tučných a smažených pokrmů, pálivé koření, kyselé ovoce, alkohol… Naopak je vhodné přidat vlákninu (při tendenci k nadýmání ale postupně a opatrně), ovoce a zeleninu, potraviny a nápoje s probiotickými bakteriemi… Na místě je i zamyšlení nad životním stylem jako celkem – řada trávicích potíží například souvisí se stresem a třeba při zácpě je zase naprosto klíčový dostatečný pohyb i příjem tekutin.

Při vlastním vaření se také vyplatí používat koření a nešetřit s ním. Řada druhů totiž umí trávení výrazně podpořit. Platí to třeba pro středomořské byliny (tymián, rozmarýn, oregano), kmín, fenykl, anýz, libeček, majoránku, koriandr, muškátový oříšek či bobkový list.

Pokud jsou ale potíže výraznější, pouze koření nestačí, spíše je třeba volit pravidelné užívání živin a bylin, ať už ve formě čajů, tinktur či extraktů v kapslích. A které zvolit?

Zázvor

Oddenek zázvorníku lékařského je tradičním prostředkem pro zmírnění celé řady trávicích obtíží a mnoho jeho účinků potvrdily i moderní vědecké výzkumy.

Zázvor například podporuje vyprazdňování žaludku, což je velice důležité v prevenci pocitů plnosti. Zmírňuje také dyspepsii, nadýmání i nevolnosti. Tradičně se využívá i při kinetóze, tj. při nevolnostech během cestování. Vhodný je i při nealkoholickém ztučnění jater a při narušení polykacího reflexu. Některé studie prokázaly i jeho přínos při nevolnostech v těhotenství. V prvním trimestru, kdy jsou nevolnosti nejčastější, sice většinou nebývá doporučován kvůli vyššímu riziku potratu, studie, které doposud proběhly, to však neprokázaly.

Zázvor ocení i onkologičtí pacienti – nejen, že má protinádorové účinky, ale pomáhá také zmírnit vedlejší účinky chemoterapie v podobě nevolností a zvracení. Pozitivní efekt podávání zázvoru na trávení a střevní motilitu byl dokonce zaznamenán i u ležících pacientů na plicní ventilaci. Kromě toho umí i zlepšit toleranci vážně nemocných pacientů k žaludeční sondě.

Zajímavým účinkem zázvoru je i schopnost zmírňovat negativní účinky nesteroidních antirevmatik na trávicí trakt. Tyto léky mají silné protizánětlivé účinky, a proto se podávají při mnoha zánětlivých onemocněních a při bolestivých stavech, vyznačují se ale řadou vedlejších účinků, z nichž mnoho se týká právě trávicího traktu.

Artyčok

Oblíbená středomořská zelenina také představuje jeden z nejúčinnějších přírodních prostředků na podporu trávení. Zatímco výše zmíněný zázvor působí spíše na žaludek, extrakt z artyčoku má blahodárný vliv spíše na oblast tenkého střeva a také na žlučník, kdy mimořádně efektivně ovlivňuje produkci a tok žluči (vhodné je užívat jej 30 – 60 minut před jídlem).

Artyčok také pomáhá efektivně zmírňovat nadýmání, nevolnost a pálení žáhy. Je také účinný při tzv. syndromu dráždivého tračníku (IBS), kterým dle odhadů trpí 4 – 10 % populace. Jde o nejrůznější potíže v oblasti trávicího traktu, například bolesti, křeče, plynatost, průjem či zácpu, u nichž rovněž většinou nebývá nalezena žádná zjevná příčina (pouze v cca 10 % případů jim předchází infekce trávicího traktu). Vhodný je také na podporu funkce jater a při ztučnění tohoto orgánu, tradiční fytoterapie jej využívá i na podporu funkce slinivky.

Artyčok obsahuje i rozpustnou vlákninu inulin, a díky tomu zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu. Je vhodný i při zácpě a průjmu.

Artyčok lze také velice dobře kombinovat právě se zázvorem.

Čekanka

Kořen čekanky se po staletí využívá k přípravě chutného nápoje. Jeho velkou předností je vysoký obsah inulinu a fruktooligosacharidů, které patří mezi rozpustnou vlákninu s výrazným prebiotickým efektem – slouží jako potrava pro „přátelské“ střevní bakterie a tím pomáhá udržovat rovnováhu střevního mikrobiomu. A ta je pro fungující trávení zcela zásadní.

Čekanka je osvědčeným prostředkem proti zácpě a výrazně zefektivňuje celý trávicí proces. Podporuje také funkci a ochranu jater, omezuje tvorbu vředů trávicího traktu a některé studie rovněž ukázaly účinnost proti parazitům v trávicím traktu.

Rozmarýn

Neuvěřitelně všestranná bylina s rozsáhlými protizánětlivými a epigenetickými účinky skvěle podpoří například mentální výkonnost, zdraví kloubů a očí či funkci kardiovaskulárního systému, výborná je ale i při potížích s trávením.

Má výrazné antimikrobiální účinky, díky nimž pomůže řešit například bakteriální infekce trávicího traktu. A díky svému protizánětlivému působení je efektivní i při chronických zánětlivých potížích trávicího traktu, jako je Crohnova choroba či ulcerózní kolitida.

Kromě toho výrazně podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu, pomáhá redukovat stres, který se může podílet na vzniku řady trávicích potíží, redukuje nadýmání a velice efektivně podporuje funkci jater a žlučníku (doporučován bývá i při žlučníkových kamenech).

Bromelain

Jde o směs proteolytických enzymů obsažených v ananasu. Slovo „proteolytický“ znamená, že jsou schopny štěpit bílkoviny, a z toho důvodu nám může bromelain efektivně pomoci s trávením pokrmů bohatých na bílkoviny (k tomuto účelu ho užíváme cca 30 minut před jídlem).

Zároveň působí silně protizánětlivě, pomáhá zmírnit zácpu i průjem a působí i proti žaludečním vředům. Díky antimikrobiálním účinkům pomáhá ničit škodlivé bakterie v trávicím traktu a vhodný je i při zánětlivých střevních onemocněních.

Hořký pomeranč

Rostlina využívaná zejména v tradiční čínské medicíně je účinná při řadě trávicích problémů. Používá se například při pálení žáhy, zácpě nebo průjmu, díky své schopnosti chránit sliznici, zlepšovat její integritu a podporovat hojení ran je ale vhodná i při vředech trávicího traktu (v oblasti žaludku i střev). Pomáhá také omezit nadýmání.

Dále zmírňuje nevolnosti, působí pozitivně na funkci jater a žlučníku, ale lze ho využít i pro podporu hubnutí a potlačení chuti k jídlu. Má také poměrně silný antibakteriální a protinádorový efekt.

Popis

Název „propolis“ je tvořen řeckými slovy „pro polis“, což v překladu znamená „ve prospěch města“. Nejedná se ale o město lidské, ale včelí, tedy o úl. Právě propolis je totiž pro přežití včelstva zásadní. Jeho hlavní složkou tohoto včelího produktujsou pryskyřice, které včely sbírají z pupenů stromů – zejména z topolů, bříz, jehličnanů, ale i dalších druhů a míchají ji s voskem a enzymy ze svých slinných žláz. Výsledkem je lepkavá látka ve formě granulí, jejichž barva se pohybuje od žlutou, přes červenou až po hnědou. (1)

Včely propolis v úlech využívají zejména jako stavební materiál a těsnicí prostředek, který zároveň v úlu pomáhá snižovat vibrace, udržovat homeostázu a proudění vzduchu, brání hnilobným procesům a poskytuje včelímu společenstvu ochranu vůči vetřelcům, včetně těch z řad škodlivých mikrobů. Zároveň jde o důležitý prostředek tradiční medicíny, jehož pozitivní účinky na lidské zdraví potvrdila celá řada výzkumů. (1)

Složení

Hlavní složkou propolisu jsou pryskyřice (50-70 %), dále se zde hojně vyskytují oleje a vosky (30-50 %) a pyl (5-10 %). Kromě toho je zde ale i celá řada látek, jejichž podíl je řádově nižší, ale jejich působení je velmi efektivní, a to nejen v rámci úlu, ale i na lidský organismus. (2)

Propolis je unikátní koktejl obsahující obrovské množství látek, které mohou pozitivně ovlivňovat lidské zdraví – popsáno jich bylo přibližně 300. Kromě pryskyřic s desinfekčními účinky jsou to zejména fenoly, které jsou zodpovědné za většinu pozitivních účinků propolisu. Z fenolů jsou zde nejvíc zastoupeny flavonoidy, jejichž obsah je považován za hlavní kritérium kvality propolisu. Právě flavonoidy přitom mají silné antioxidační, antimikrobiální protizánětlivé, protinádorové a antialergické účinky. Protizánětlivým a antimikrobiálním působením se vyznačují také obsažené terpeny a organické kyseliny. V propolisu se nacházejí i některé vitaminy (B, C, E) a široké spektrum minerálních látek a stopových prvků (hořčík, vápník, železo, zinek, mangan, měď, vanad, stříbro, a další). (1, 2)

Je ovšem důležité mít na paměti, že složení propolisu se může výrazně měnit. Závisí přitom jak na druhu včel, které jej produkují, ale i na místě sběru i době odběru (hlavně z pohledu výskytu rostlin v dané lokalitě). Například evropské včely Apis mellifera hojně sbírají zejména látky vylučované pupeny topolů, a proto je jimi produkovaný propolis bohatý právě na látky obsažené v topolech (obsahuje hodně flavonoidů a flavonů, a naopak méně fenolů a esterů). Podobné složení má i propolis původem z Číny, zatímco propolis z tropických oblastí (např. z Brazílie) má složení odlišné, a mohou se tak mírně lišit i jeho účinky na zdraví. (2)

Historie

Propolis se prokazatelně využíval již od starověku, ve starém Egyptě byl například důležitou součástí balzamovacích směsí. První písemné zmínky o jeho využití v léčení pocházejí z doby okolo roku 300 př. n. l. Velmi populární byl zejména ve starověkém Řecku a Římě, ve svých spisech ho zmiňují například Hippokrates, který jej využíval k léčbě ran a vředů, a Aristoteles. Plinius starší ho pak popisuje jako čisticí prostředek vhodný ke zmírnění bolestí šlach. (1)

Léčivé účinky

V tradiční medicíně se propolis využíval především pro své antimikrobiální a protizánětlivé účinky a schopnost podporovat hojení ran (včetně těch hnisajících). Používal se také na léčbu nachlazení, bolestí v krku, astmatu, zubních kazů nebo žaludečních vředů. Moderní vědecké výzkumy pak potvrdily především jeho antimikrobiální, antioxidační, protizánětlivé, protinádorové a mnohé další účinky. (1,2)

Existují rovněž důkazy, že propolis působí i na bázi epigenetiky, tj. že je schopný ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Některé jeho složky například mohou fungovat jako epigenetické modulátory v rakovinných buňkách – konkrétně třeba fenolické kyseliny obsažené v propolisu potlačují tvorbu enzymu DNA metyltransferázy, která ovlivňuje intenzitu epigenetické reakce jménem metylace genů. Prokázán byl i vliv propolisu na další epigenetickou reakci, regulaci pomocí microRNA – konkrétně u nádorových onemocnění působí pozitivně jeho schopnost regulovat tvorbu microRNA-223. Epigenetické mechanismy se podílejí i na protizánětlivém působení propolisu. (1, 3, 4)

Neméně důležité je i pozitivní působení propolisu na střevní mikrobiom. (33)

Antimikrobiální účinky a podpora imunity

Propolis vyniká svou schopností ničit bakterie, viry i plísně. Hlavním mechanismem působení je zde přímá interakce s buňkami mikrobů, například potlačení tvorby DNA a RNA v buňkách mikrobů, narušení buněčných membrán či snížení pohyblivosti mikrobů. Tato schopnost se uplatňuje se nejen při ochraně úlů před mikroskopickými vetřelci, ale po staletí je využívána i v přírodní medicíně. V rámci antimikrobiálního působení na živé organismy pak hraje důležitou roli i podpora imunitního systému. (1, 2)

Účinnost propolisu byla prokázána například v případě kvasinek Candida a Aspergillus, řady bakterií (potlačuje například množení např. E. faecalis, streptokokům nebo zlatému stafylokokovi) a také širokého spektra virů – například virů Herpes simplex 1 a 2 (původce oparů), chřipky typu A i B, rhinovirů, a dokonce i v případě viru HIV. Nedávné studie ukazují i účinnost proti COVID-19. (1, 2, 5)

Propolis má navíc i řadu pozitivních účinků na imunitní systém – celkově zlepšuje obranyschopnost organismu, modifikuje imunitní reakce, zlepšuje produkci širokého spektra imunitních buněk a ovlivňuje tvorbu imunomodulačních cytokinů, které jsou důležité pro udržení homeostázy. V pokusech na zvířatech rovněž zlepšil schopnost jejich imunitního systému rozpoznávat a ničit patogeny, a to i ve stresových podmínkách. (19)

Protizánětlivý a analgetický efekt

Za to, že nás něco bolí, jsou zodpovědné tzv. nociceptory – specializovaná nervová zakončení, která se nacházejí například v kůži, svalech, pojivových tkáních, cévách či vnitřních orgánech. Pokud jsou nociceptory podrážděny, dochází ke vzniku bolesti. Toto podráždění přitom mohou způsobit různé podněty – mechanické, chemické, tepelné… Důležitou roli zde také hraje zánět, který výrazně zvyšuje citlivost nociceptorů. (1)

Propolis přitom zmírňuje bolest hned několika cestami: jednak má přímý antinociceptivní účinek (tj. snižuje podráždění nociceptorů), dále aktivuje opioidní receptory, které bolest tlumí, a ještě vykazuje silný protizánětlivý účinek, kdy potlačuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů i cytokinů a má vliv i na imunitní mechanismy související se vznikem zánětu (např. migraci neutrofilů a makrofágů). Mezi nejefektivnější protizánětlivé a protibolestivé složky propolisu patří zejména flavonoidy a terpeny, například artepillin, vestitol, kaempferol, quercetin, chrysin, galangin, pinocembrin kyselina kávová nebo fenetylester kyseliny kávové. Některé z těchto látek přitom působí na epigenetickém principu, kdy potlačují aktivaci zánětlivých genů. (1)

Nádorová onemocnění

Propolis ovlivňuje celou řadu mechanismů, které souvisí s nádorovým bujením. Ovlivňuje například aktivitu některých genů a proteinů ovlivňujících vznik a růst zhoubných nádorů (například genů TP53 a CDKN1A a proteinů MMP2, TIMP2, Bcl2 a Bax), působí cytotoxicky, ovlivňuje buněčnou signalizaci související se vznikem rakoviny, potlačuje proliferaci (rychlé nekontrolované dělení buněk), podporuje apoptózu (mechanismus, kterým poškozená buňka zničí sama sebe, aby se nemohla dále dělit), a potlačuje i tzv. angiogenezi, což je tvorba nových cév nutných k zásobování rostoucího nádoru. Důležité je zde také antioxidační a protizánětlivé působení propolisu. (3, 4)

Cytotoxické působení propolisu bylo prokázáno například v případě rakoviny prsu, střeva, děložního čípku a plic. Nadějně se jeví dokonce i v případě tzv. tripl-negativního karcinomu prsu, což je agresivní typ nádoru, který většinou odolává chemoterapii. Výzkumy ukázaly, že jedna ze složek propolisu – kyselina p-kumarová zde podporuje epigenetickou reakci jménem demetylace genů, která výrazně snižuje životaschopnost nádorových buněk. (3)

V současné době dokonce probíhá vývoj léků, které kombinují propolis s nanočásticemi pro usnadnění jeho průniku do nádorových buněk. (4)

Diabetes

Důležitou roli při vzniku diabetu hrají enzymy amyláza a α-glukosidáza, které jsou nutné pro získávání glukózy ze škrobů a disacharidů (tj. i ze sacharózy). Jednou z možností léčby diabetu jsou proto léky, které se zaměřují právě na potlačení tvorby α-glukosidázy, a tím pomáhají snížit hladinu glukózy, zejména pak její postprandiální vrcholy (tj. zvýšení po jídle). Nevýhodou těchto léků jsou ale četné vedlejší účinky, například bolesti žaludku či průjem. (1)

Produkci amylázy a α-glukosidázy lze ovšem účinně snižovat i pomocí některých přírodních prostředků, a právě propolis je jedním z nich. Jeho účinné látky (například kyseliny mangiferonová a ambolová) navíc působí efektivně nejen na potlačení tvorby zmíněných enzymů, ale pomáhají také zmírnit inzulinovou rezistenci, a to zejména působením na inzulinové receptory. To vše ve výsledku vede ke snížení hladiny glukózy v krvi. (1, 6, 7)

Srdce a cévy

Propolis vykazuje také ochranný efekt na kardiovaskulární systém. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi a důležitý je zde i jeho antioxidační efekt. (8, 9)

Zdraví ústní dutiny

Propolisová tinktura se tradičně využívá k výplachům ústní dutiny. Zde pomáhá ničit škodlivé bakterie a kvasinkové infekce a podporuje aktivitu některých typů imunitních buněk. Navíc pomáhá udržovat rovnováhu v oblasti poměru kostních buněk, a tím pomáhá zmírnit úbytek kostní hmoty v oblasti čelistí, a zároveň podporuje tvorbu dentinu, což je látka tvořící podklad celého zubu. (2)

Hojení ran

Propolis je tradičním prostředkem na ošetřování nejrůznějších kožních poranění. Uplatňuje se zde přitom nejen jeho desinfekční a antimikrobiální působení, ale také jeho přímý pozitivní vliv na procesy hojení. Podporuje například tvorbu vaskulárního endoteliárního růstového faktoru, ovlivňuje ukládání kolagenu v průběhu hojení, zlepšuje produkci interferonů imunitními buňkami, snižuje počet tzv. žírných buněk a zlepšuje migraci keratinocytů. V jedné studii dokonce propolis vykazoval výraznější účinky na podporu hojení než sulfadiazin stříbrný. Jeho antioxidační vlastnosti jsou navíc užitečné i při léčbě popálenin. (1, 10-13)

Žaludeční a dvanáctníkové vředy

Vředy na žaludku či dvanáctníku vznikají z nerovnováhy mezi zánětlivými a ochrannými procesy v oblasti sliznic trávicího traktu. Propolis zde proto díky kombinaci protizánětlivého, ochranného a hojivého působení patří mezi účinné přírodní prostředky. (1)

Alergie

Propolis snižuje uvolňování histaminu, a může být proto efektivní i při zmírňování alergií. Navíc přímo působí na T-buňky, které jsou pro vznik alergií klíčové, a zmírňuje tvorbu imunoglobulinu E. Osvědčil se například při alergické rýmě (ke zmírnění potíží došlo po 2 týdnech užívání), a dokonce i při asmatu, kde jeho podávání vedlo ke snížení četnosti záchvatů a celkovému zlepšení dechových funkcí. (14, 15, 19)

Deprese a úzkost

Propolis vykazuje také ochranný efekt na nervový systém. V pokusech na myších jeho podávání vedlo ke zmírnění účinků stresu i příznaků deprese a úzkosti. Za tyto účinky jsou zodpovědné především obsažené polyfenoly, zejména pak chrysin a fenetylester kyseliny kávové. Ochranný efekt na nervový systém byl prokázán dokonce i při působení radiace. (1, 16)

Játra a ledviny

Potvrzen byl rovněž ochranný efekt propolisu na jaterní a ledvinové funkce. (1)

Stárnutí pokožky

Stárnutí pokožky se projevuje ztluštěním epidermis, tvorbou vrásek, suchostí a ztrátou elasticity. Mezi jeho důležité příčiny patří působení UV záření, které mj. způsobuje degradaci kolagenu, zvýšení úrovně zánětlivých a oxidativních procesů, a dokonce i poškození DNA kožních buněk. Tyto procesy naopak dokáží efektivně zpomalovat mnohé přírodní látky, zejména pak ty ze skupiny flavonoidů. Mezi ně patří i flavonoidy obsažené v propolisu, například chrysin, apigenin, kaempferol, galangin, naringerin nebo quercetin. (17)

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza je závažné kožní zánětlivé onemocnění s auutoimunitním pozadím, které výrazně narušuje kvalitu života. I zde mohou výraznou úlevu přinést látky ze skupiny polyfenolů a flavonoidů, včetně těch obsažených v propolisu. Například luteolin při lupénce výrazně snižuje tvorbu zánětlivých cytokinů i proliferaci kožních buněk, ovlivňuje imunitní funkce a celkově snižuje poškození pokožky, příznivé účinky zde mají i quercetin, chrysin, kaempferol a další látky. Ústup příznaků byl zaznamenán jak v případně vnitřního užívání, tak i vnější aplikace formou krému, a to po třech měsících léčby. (17, 18)

Akné

Akné je dalším kožním problémem, při kterém je užitečná kombinace antibakteriálního, hojivého a protizánětlivého působení propolisu. Vhodná je zde opět jak zevní, tak vnitřní aplikace. (22)

Užívání a kontraindikace

Propolis se může užívat buď vnitřně (obvyklá dávka je 400-500 mg denně, její bezpečnost byla prokázána při 13 měsících užívání), nebo zevně ve formě tinktury, pasty či krému. Ředěná tinktura se rovněž využívá k výplachům ústní dutiny, k tomuto účelu se propolis přidává i do zubních past a ústních vod. (20)

Propolis je obecně považován za bezpečný, může ale vyvolávat alergické reakce, a to jak při vnitřním užívání, tak při aplikaci na pokožku a sliznice. Vyvarovat by se jej proto měly osoby citlivé na včelí produkty. Těhotným ženám se nedoporučuje, protože jeho bezpečnost v tomto období nebyla dostatečně prokázána. V době kojení je za bezpečnou považována dávka 300 mg denně po dobu 10 měsíců. (20)

Podobně jako řada dalších přírodních produktů může i propolis snižovat krevní srážlivost. Vyvarovat by se jej proto měly osoby s poruchou krevní srážlivosti a lidé užívající léky na ředění krve (např. warfarin). Nevhodné je i užívání spolu s léky ovlivňujícími funkci jater. Jeho užívání je vhodné vysadit i 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. (20)

Vhodné kombinace

Imunita, antimikrobiální působení: propolis + česnek + hlíva ústřičná (23), propolis + zinek (24), propolis + echinacea + vitamin C (25), propolis + zázvor (27), propolis + mateří kašička (32)

Akné: propolis + tea tree + aloe vera (21)

Hojení ran: propolis + kurkumin (26)

Srdce a cévy: propolis + granátové jablko (28), propolis + mateří kašička (31)

Nádorová onemocnění: propolis + resveratrol (29)

Ledviny: propolis + mateří kašička (30)