Popis

Termín „kril“ se používá pro hejna drobných mořských korýšů, kteří se živí mořskými řasami bohatými na omega-3 nenasycené mastné kyseliny a poté sami slouží jako potrava pro větší mořské živočichy (někdy se využívá i anglická varianta názvu „krill“). Nejčastěji se pro výrobu doplňků stravy využívá tzv. antarktický kril pocházející z moře obklopující Antarktidu. Tito korýši jsou sice malí, přesto ale dohromady pravděpodobně tvoří největší biomasu ze všech mnohobuněčných organismů na zemi. (1, 2)

Přestože je kril mimořádně bohatý na bílkoviny, pro lidskou výživu se nevyužívá, protože získávání proteinů z tohoto zdroje je velice obtížné. Na vhodných technologiích se ovšem pracuje, protože využití tak obrovské zásobárny kvalitních bílkovin by mohlo být jednou z cest, jak nasytit rostoucí lidskou populaci. V posledních letech ale výrazně roste obliba doplňků stravy obsahující olej extrahovaný z krilu. (2)

Účinné látky

Olej z krilu je v první řadě zdrojem omega-3 nenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem, a to jak EPA, tak DHA. Dle analýz obsahuje 13,8-20,3 % EPA a 5,6-17,4 % DHA. (1)

Oproti omega-3 ve formě rybího tuku má ovšem tři zásadní výhody:

1. Je považován za méně znečištěný zdroj. U oleje z ryb je například vyšší riziko kontaminace rtutí a dalšími toxickými látkami. (3)
2. Má lepší biologickou využitelnost. Zatímco v rybím tuku jsou omega-3 vázány na triglyceridy nebo etylestery, v oleji z krilu se váží na fosfolipidy. Díky tomu mají vynikající absorpci ve střevech a lépe zvyšují hladinu omega-3 v krevní plazmě i v buňkách. (4, 5)
3. Jeho využívání je udržitelnější. Zatímco ryb v oceánech ubývá, množství krilu zatím výrazněji neklesá. I když samozřejmě platí, že pokud si doplňky stravy z něj získají větší oblibu, bude nutné jeho využívání regulovat. (2)

Kromě omega-3 se v krilu vyskytují i další mastné kyseliny, zejména kyselina linolová, palmitová, palmitoolejová a myristová.

Další zajímavou složkou oleje z krilu je astaxantin. Ten má zaprvé výrazné pozitivní účinky na zdraví a zadruhé svým antioxidačním potenciálem přirozeně chrání olej proti oxidaci a prodlužuje jeho trvanlivost. (2)

Zdraví prospěšnou součástí oleje z krilu jsou i samotné fosfolipidy, které jsou v lidském těle základní složkou buněčných membrán. Z chemického hlediska jde o sloučeniny tuků (tj. glycerolu a masných kyselin), fosfátové skupiny a tzv. polární hlavičky (ty jsou různé dle typu fosfolipidu). Důležité přitom je, že molekuly fosfolipidů mají dvě části: nepolární (tj. rozpustnou v tucích) a polární (rozpustnou ve vodě). Díky tomu se samy uspořádávají do dvojvrstev, které tvoří základ buněčných membrán.

Hlavním fosfolipidem krilového oleje je fosfatidylcholin, kterého je ve v něm obsaženo cca 34 %. Jeho polární hlavička je totiž tvořena cholinem, který je pro člověka důležitou esenciální živinou. (6)

Kromě toho obsahuje krilový olej i steroly, malé množství cholesterolu a vitaminů rozpustných v tucích.

Vliv krilu na zdraví

Účinky omega-3 nenasycených mastných kyselin

Tyto látky patří mezi klíčové esenciální živiny, jejichž deficit se může negativně projevit například na funkci mozku a nervové soustavy, kardiovaskulárního systému nebo zvýšením úrovně zánětu v těle. Navíc mají výrazný vliv na epigenetické reakce v těle, zejména na metylaci genů. Velká část naší populace přitom trpí jejich nedostatkem – průměrný omega-3 index (obsah v membránách červených krvinek) české populace je 3,56 %, zatímco optimální hodnota je 8 % a více. (7)

Roli omega-3 v organismu a přínosy jejich užívání jsem podrobně rozebrala v článku zde », proto jen stručně:

• Jsou nezbytné pro správný vývoj plodu v těhotenství, zejména pro vývoj mozku.
• V dětství nedostatek omega-3 (zejména DHA) zhoršuje kognitivní funkce, stejně jako emoční a sociální chování. V dospělosti jejich konzumace zpomaluje úbytek kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko Alzheimerovy choroby.
• Zmírňují míru zánětu v těle.
• Snižují riziko kardiovaskulárních onemocnění.
• Podporují prevenci a léčbu autoimunitních onemocnění.
• Snižují riziko vzniku depresí.
• Zmírňují negativní následky kouření na zdraví.
• Usnadňují redukci hmotnosti.
• Podporují funkci štítné žlázy.
• Jsou nezbytné pro fungování imunity.
• Jejich užívání je vhodné při poruchách spánku.
• Jsou důležité pro funkci očí.
• Podporují sportovní výkonnost.

Účinky astaxantinu

Velké množství pozitivních účinků má také obsažený astaxantin, což je barvivo z rodiny karotenoidů, které se v přírodě nevyskytuje příliš často. Jedním z jeho nejlepších zdrojů jsou přitom právě mořští korýši.

I astaxantin má epigenetické účinky a k tomu i celou řadu příznivých dopadů na zdraví:

• Jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými účinky.
• Podporuje prevenci a léčbu nádorových onemocnění a nemocí srdce a cév.
• Coby účinný imunostimulant zlepšuje množení imunitních buněk i tvorbu protilátek.
• Je vhodný při diabetu a podpoře hubnutí.
• Chrání nervové buňky, podporuje paměť a kognitivní výkonnost a snižuje riziko Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby.
• Zvyšuje tvorbu pohlavních hormonů i plodnost obou pohlaví.
• Zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu, má pozitivní vliv na mitochondrie.
• Podporuje ochranu pokožky před UV zářením a zpomaluje stárnutí.
• Zlepšuje funkci a ochranu očí.

Více informací s odkazy na zdroje opět najdete v samostatném článku zde »

Účinky cholinu (fosfatidylcholinu)

Cholin je esenciální živina, tj. naše tělo ji neumí vytvořit, a proto jsme odkázáni na jeho příjem v rámci stravy. Ve formě fosfatidylcholinu je součástí buněčných membrán a má i celou řadu důležitých funkcí v organismu, včetně epigenetických účinků. Jeho doplňování tak může mít vliv například na následující oblasti: (8)

Těhotenství a dětství: je nezbytný pro správný vývoj plodu a pro vývoj mozku a kognitivních schopností v období nitroděložního vývoje i v raném dětství. Doplňování cholinu v těhotenství se může projevit lepší kognitivní výkonností dětí v dalším životě. Jeho nedostatek pak vede nejen ke zhoršené funkci mozku, ale i jater.

Játra: cholin je důležitý pro funkci jater i jejich ochranu před oxidativním stresem a zánětem. Jeho nedostatek podporuje vznik zánětu a ztučnění jater, které může vyústit v jejich cirhózu nebo nádorové onemocnění.

Srdce a cévy: pomáhá snížit krevní tlak, zmírňuje srdeční fibrózu a hypertrofii, má ochranné účinky při arytmiích. Konzumace cholinu také zmírňuje riziko úmrtí ze všech příčin.

Mozek: cholin je nejen důležitou strukturní součástí nervových buněk, ale zároveň podporuje i jejich ochranu a je nezbytný pro tvorbu neurotransmiteru acetylcholinu. Jeho doplňování zpomaluje zhoršování kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko Alzheimerovy choroby.

Prokázané účinky oleje z krilu

Kromě studií mapujících pozitivní účinky jednotlivých složek krilu existuje řada těch, které se zaměřily přímo na užívání krilového oleje. Podle nich může být přínosný zejména v těchto oblastech:

Srdce a cévy

Užívání oleje z krilu vede podle studií ke zvýšení hladiny HDL cholesterolu a ke snížení hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů. Někdy se uvádí i pozitivní vliv na snížení krevního tlaku, ten však zatím nebyl spolehlivě prokázán. (9)

Protizánětlivé působení

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny mají velice silné protizánětlivé působení (zvláště to platí pro EPA), a to samé platí o astaxantinu, který je rovněž v krilu obsažen. Ukazuje se přitom, že olej z krilu pomáhá zmírňovat zánět efektivněji než omega-3 z rybího tuku: V rámci jedné ze studií například 1 000 mg krilového oleje denně dokázalo snížit zánětlivé markery účinněji než 2 000 mg omega-3 z ryb. (10)

V dalším výzkumu se zase ukázalo, že konzumace oleje z krilu má za následek efektivnější snížení poměru omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin než užívání rybího tuku. To je velice důležité, protože právě vysoký poměr omega-6 a omega-3 vede ke zvýšení míry zánětu v těle. (11)

Diabetes

Kril může být užitečný i při diabetu. U pacientů s cukrovkou 2. typu například došlo po 17týdenním užívání oleje z krilu nejen ke zmírnění inzulinové rezistence, ale také ke snížení rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. (12)

Bolesti kloubů

Výrazný protizánětlivý účinek je pravděpodobně důvodem, proč olej z krilu dokáže účinně zmírňovat bolest kloubů, a to jak u osob trpících artrózou, tak u pacientů s revmatoidní artritidou. Pouhých 300 mg denně po dobu 1 týdne stačilo například v rámci jednoho z výzkumů k tomu, aby se míra vnímané bolesti u dobrovolníků zmírnila v průměru o 19,3 % a hodnota CRP (ukazatel míry zánětu) klesla téměř o 30 %. U kontrolní skupiny užívající placebo se přitom v průběhu studie zhoršila jak bolest, tak CRP. (13)

PMS a bolestivá menstruace

Olej z krilu může být vhodnou volbou i pro ženy trpící premenstruačním syndromem a dysmenorrheou (tj. menstruačními bolestmi). Jeho užívání zmírnilo nepříjemné fyzické i psychické příznaky podobně efektivně jako konzumace rybího oleje, u uživatelek krilu ovšem došlo k výraznějšímu snížení spotřeby léků. (14)

Deprese

Řada studií ukázala, že omega-3 mohou pomoci zmírnit příznaky deprese, a to jak samotné, tak v kombinaci s antidepresivy – například při jejich užívání spolu s léky obsahujícími setralin došlo nejen ke zvýšení účinnosti léčby, ale také ke zmírnění jejich negativních vedlejších účinků. (15, 16)

Přepokládá se přitom, že by olej z krilu mohl být při depresích účinnější než omega-3 z ryb. Důvodem je nejen jeho vyšší vstřebatelnost, ale i fakt, že je v něm vazba omega-3 na fosfolipidy prakticky totožná se způsobem, jakým se tyto mastné kyseliny vážnou na fosfolipidy v buněčných membránách. Proto by mohl na mozkové buňky působit efektivněji. Zatím sice neproběhl dostatek klinických studií, které by to přesvědčivě prokázaly, výzkumy na zvířatech ovšem ukazují, že DHA, která je klíčovou součástí buněčných membrán, by se při užívání krilového oleje mohla do membrán mozkových buněk zabudovávat o něco efektivněji. (15, 16)

Olej z krilu je zároveň ve srovnání o rybím tukem efektivnější při snižování kardiovaskulárních rizik u depresivních pacientů. Ti jsou přitom nemocemi srdce a cév ohroženi výrazně více než průměrná populace. (16)

Mozek

V rámci preklinických studií snížil olej z krilu u pokusných zvířat zánět i oxidativní stres v oblasti mozku, stejně jako výkonnost v kognitivních testech. Dostatečné výzkumy na lidských dobrovolnících zatím chybí. (17)

Sportovní výkonnost

Pokud se olej z krilu užívá ve spojení se silovým tréninkem, zlepšuje funkci svalů i růst svalové hmoty. Pro samotné omega-3 pak byl prokázán i vliv na urychlení regenerace po zátěži a ve spojení s vytrvalostním tréninkem schopnost zlepšovat funkci plic a VO2max. (19-22)

Užívání a kontraindikace

Pro dávkování oleje z krilu zatím neexistují žádná oficiální doporučení. Je možné vycházet z údajů pro příjem omega-3, kterých se doporučuje denně doplňovat 250-500 mg, někdy i 1 g. Většina výrobců doplňků stravy radí denně užívat 250-500 mg oleje z krilu, v rámci vědeckých studií byly nejčastěji využívány dávky od 300 mg do 1 g.

Jak pro omega-3, tak pro kril ovšem platí, že mohou snižovat srážení krve. Vyšším dávkám by se proto měli vyhnout lidé s poruchami srážlivosti a ti, co užívají Warfarin nebo jiné léky na ředění krve. I v případě ostatních osob platí, že by se do užívání vysokých dávek (od 2 g omega-3 a 1 g oleje z krilu neměli pouštět bez dohledu lékaře či jiného odborníka). Kril také není vhodný pro osoby s alergií na ryby nebo mořské plody. (18)

Při nákupu doplňků stravy je třeba dbát na jejich kvalitu a spolehlivý zdroj. Byly totiž zaznamenány případy, kdy někteří výrobci falšovali své produkty, do nichž přidávali sójové fosfolipidy, sójový olej nebo arašídový olej. (1)

Vhodné kombinace

Zatím bylo provedeno jen velice málo studií, které by zkoumaly účinky oleje z krilu v kombinaci s jinými doplňky stravy. V zásadě by ale mělo být možné jej kombinovat s většinou bylina a živin, které se využívají v kombinaci s omega-3 nebo astaxantinem – tedy například s vitaminem D3, kurkuminem nebo rozmarýnem.

Podobné stavy důvěrně znají všichni sportovci, ať už jde o profesionály, nebo obyčejné hobíky. Znají je ale i gaučoví povaleči, kteří se jednou za čas nechají kamarády vylákat třeba na horskou túru nebo delší cyklovýlet a další den toho litují pokaždé, když se pokusí zvednout ze židle. Pokud zkrátka kdokoliv podstoupí fyzickou zátěž, která je pro jeho tělo nezvykle náročná, musí počítat s únavou a bolestí svalů.

Regenerace rozhoduje o výkonu

Jeden rozdíl tu ale je. Gaučového povaleče nijak zvlášť netrápí rychlost, jakou jeho tělo po nezvykle náročné túře zregeneruje, protože žádnou další nejspíš hodně dlouho nepodstoupí. Pokud je ale někdo aktivní sportovec, který se snaží zlepšovat a posouvat hranice svých možností, je to pro něj hodně důležité. Rychlejší regenerace mu totiž umožní dříve podstoupit další náročný trénink, a tím i jeho výkonnost poroste rychleji. Proto je dobré vědět, jak můžeme právě dobu regenerace po zátěži zkrátit.

Platí přitom, že regenerace je stejně důležitá jako samotný trénink. Výkonnost totiž neroste při tréninku. Samotná zátěž pro tělo znamená jen podnět, na který se má adaptovat, a právě tato adaptace časem vede růstu výkonnosti. A samotná adaptace nepřichází při tréninku, ale až po něm, v době odpočinku.

Co se děje v těle při zátěži?

Abychom mohli regeneraci urychlit, co vlastně náročná fyzická zátěž v těle způsobí. Její důsledky je přitom možné rozdělit do čtyř oblastí:

Antioxidační stres a zánět

Při intenzivní zátěži ve velkém vznikají volné radikály, které mohou poškozovat různé tkáně v těle. Zároveň dochází i k přímému poškození svalových vláken. Nejde přímo o zranění, ale o mikroskopické trhlinky, které ve svalech mohou vzniknout jak při rychlostně-silové, tak při vytrvalostní zátěži. Tělo na ně ovšem reaguje stejně jako na poranění, tedy výrazným zvýšením úrovně zánětlivých procesů.

To je mimochodem i důvod, proč nás svaly mnohem víc bolí až druhý den: Hlavní příčinou bolesti totiž nejsou ty drobné trhlinky, ale právě zánět, který se naplno rozběhne až druhý den.

Vyčerpání energetických rezerv a dalších látek

Zejména pro vytrvalce platí, že každá výraznější zátěž v jejich svalech značně vyčerpá zásoby glykogenu. To je polysacharid vzniklý pospojováním spousty molekul glukózy, z nějž naše svaly čerpají při vytrvalostním výkonu energii.

Tahle oblast je méně nápadná, protože vyčerpaný glykogen nebolí, přesto nám ale jeho nedostatek znemožní podat jakýkoliv vyšší výkon.

Kromě glykogenu se ale v těle mohou snížit i zásoby dalších látek, které jsou (nejen) pro výkon nezbytné: třeba takový koenzym Q10, který se v mitochondriích buněk účastní přeměny živin na energii.

Narušení vnitřního prostředí organismu

Na každou náročnou fyzickou zátěž naše tělo reaguje řadou změn na biochemické úrovni a dochází k narušení rovnováhy vnitřního prostředí.A i tady potřebuje různě dlouhý čas, aby se rovnováha opět obnovila. Pokud mu nedopřejeme dostatečný prostor na regeneraci, projeví se to nejen výkonnostní stagnací nebo poklesem, ale může to vyústit i v přetrénovaní nebo narušení zdraví.

Mentální únava

Náročné tréninkové bloky nebo závody nevyčerpávají jen tělo, ale i „hlavu“. Zvláště vrcholovým sportovcům se stává, že se u nich v náročnějších obdobích objeví pokles motivace, psychická únava, nebo dokonce poruchy nálad. I s touto oblastí je proto třeba pečlivě pracovat.

Co ovlivňuje rychlost regenerace?

O tom, jak rychle se z náročného tréninku či závodu zmátoříme, rozhoduje řada faktorů:

Genetika

Do procesu regenerace je zapojena řada genů, přičemž platí, že nositelé některých jejich variant jsou na tom lépe, nebo naopak hůře než zbytek populace. Odhady odborníků, nakolik to ovlivní rychlost zotavení, se různí – pohybují se mezi 20 a 60 %. Zde je pár příkladů genů, které tu mohou hrát roli:

ACTN3 – kóduje bílkovinu nezbytnou pro rychlá svalová vlákna. Nositelé funkční varianty tohoto genu s označením R577X mají nejen ve svalech vyšší podíl rychlých svalových vláken (a tedy i větší talent pro rychlostně-silové sporty), ale také po výkonech tohoto typu rychleji regenerují.

IL6 – tento gen reguluje zánětlivou odpověď těla. Jeho varianta ovlivní, jak moc nás budou po zátěži bolest nohy i jak rychle oprava svalů proběhne.

COL5A1 – gen řídící tvorbu kolagenu typu V ovlivňuje regeneraci šlach a vazů i riziko jejich poranění.

MSTN – řídí tvorbu myostatinu, který reguluje růst svalů i rychlost jejich oprav.

IGF1 – řídí tvorbu inzulinu podobného růstového faktoru 1, který je nezbytný nejen pro růst svalů, ale i pro jejich regeneraci po zátěži.

Epigenetické faktory

U jednotlivých genů, které jsou do regenerace zapojeny, navíc nezáleží jen na tom, jakou jejich variantu člověk zdědí, ale i na jejich aktivitě. Typicky třeba nižší aktivita genu MSTN znamená rychlejší růst svalů i jejich rychlejší regeneraci po zátěži.

Aktivitu jednotlivých genů přitom regulují tzv. epigenetické reakce, jejichž intenzitu můžeme ovlivňovat my sami, a to jak tréninkem, tak i životním stylem. To je také důvod, proč trénovaní sportovci regenerují rychleji než začátečníci – dlouhodobá fyzická zátěž totiž u nich vedla k optimalizaci aktivity genů, které regeneraci řídí. Výhodu přitom mají i lidé, kteří se ke sportu vracejí po pauze, a to nejen ve smyslu rychlosti regenerace, ale i opětovného růstu výkonnosti. Svaly i jiné důležité buňky v těle totiž mají i určitou „epigenetickou paměť“ – epigenetické změny vzniklé dřívějším pravidelným tréninkem v těle přetrvávají poměrně dlouho – vědecky prokázáno je to pro dobu v řádu měsíců, ale dle zkušeností sportovců to platí i pro pauzu dlouho několik let.

Mezi další epigenetické faktory ovlivňující rychlost regenerace patří například výživa, spánek nebo míra stresu, ale i třeba množství tělesného tuku. U obézních jedinců například vědci nalezli téměř 4x více negativních epigenetických změn, které zhoršují rychlost regenerace svalů po zátěži.

Část rozdílů v aktivitě jednotlivých genů přitom vzniká už v době nitroděložního vývoje, například vlivem výživy matky, stresu, kterému je vystavena, její hormonální rovnováhy a samozřejmě i toho, nakolik se v době těhotenství sama věnuje pohybu. Pokud v jeho průběhu sportuje, u jejího dítěte se reguluje aktivita genů ovlivňujících jak rychlost regenerace, tak i sportovní výkonnost v dalším životě (například změn v oblasti metylace genů mohou takto za dobu těhotenství vzniknout řádově tisíce). Je ovšem potřeba dodat, že sportovní aktivity v době těhotenství je potřeba provozovat s velkou opatrností a jen v případě, že se nevyskytují žádné komplikace (ideálně i se souhlasem lékaře).

Věk

S postupujícím věkem obvykle klesá regenerační kapacita organismu. Veteránští sportovci proto musí náročnější tréninky a závody zařazovat s větším odstupem.

Jak urychlit regeneraci?

Kombinace genetických a epigenetických vlivů přitom může způsobit opravdu velké rozdíly v rychlosti regenerace – některé studie zaznamenaly v tomto směru mezi některými jedinci i více než trojnásobný rozdíl! Dobrou zprávou ale je, že každý z nás má možnost regenerační schopnosti vlastního těla poměrně výrazně zlepšit. Co tedy může pomoci,

1. Správně dávkovaný trénink

Tohle je pro sportovce nejdůležitější faktor, ale zároveň i největší umění. Když chce totiž člověk podat maximální výkon, musí v přípravě vždy balancovat na hraně toho, co je jeho tělo v tréninku schopno zvládnout. Pro hobíky ovšem platí, že je lepší trénovat o něco méně, než riskovat přetížení a zdravotní problémy, které by mohl způsobit příliš náročný trénink.

Nezáleží ale jen na celkovém množství toho, co odtrénujeme, ale i na správném načasování. Nejde přitom jen o to, že náročný trénink absolvovaný příliš brzo po tom předchozím nebude tak účinný, protože v něm podáme nižší výkon, a navíc může vést k přetížení. Chybou totiž je, i když další trénink přijde příliš pozdě. Tělo totiž po předchozím tréninku neobnoví síly a zdroje na původní úroveň, ale na určitý, časově omezený okamžik i trochu nad ni. A pokud se nám podaří další zátěž trefit právě do něj, bude naši výkonnost růst mnohem efektivněji. Říká se tomu princip superkompenzace.

2. Optimální výživa

Hlavním úkolem výživy je dodat tělu všechny potřebné stavební kameny, což platí i pro rychlost regenerace. I tady přitom záleží nejen na množství, ale i na načasování. Když si například po vytrvalostním výkonu dáme do půl hodiny směs rychle vstřebatelných sacharidů s trochou bílkovin, obnoví se nám vyčerpané zásoby glykogenu mnohem rychleji, než když si ji dáme více než hodinu poté, anebo si dokonce sacharidy nedopřejeme vůbec. Rychlost oprav svalů je zase zásadně ovlivněna dostatečným příjmem bílkovin, klíčovou roli v regeneraci ale hrají i mikroživiny.

Výživa je ale zároveň jeden z nejdůležitějších epigenetických faktorů, a může tak přímo ovlivňovat i geny související s rychlostí regenerace – například ty ovlivňující zánětlivou odpověď. Epigenetický vliv mají i samotné sacharidy a bílkoviny. Velké dávky cukrů s vysokými glykemickým indexem mj. zvyšují míru zánětu v těle, čímž zpomalují regeneraci, zatímco bílkoviny zase ovlivňují aktivitu některých genů řídících růst svalů a opravy svalové hmoty.

3. Méně stresu

Samotný trénink působí na tělo jako stres, a proto musí být přiměřený, aby nedošlo k přetížení. I stres totiž patří mezi důležité negativní epigenetické faktory. Navíc se stres způsobený fyzickou zátěží se sčítá s ostatním stresy, které na nás v životě působí. Pokud tedy máme například náročné období v práci či škole nebo čelíme nějaké nepříjemné situaci v rodině, je na místě tréninkovou zátěž snížit.

Příliš mnoho stresu přitom nesvědčí ani výkonnosti, ani rychlosti regenerace. Stresový hormon kortizol má totiž při nadbytku negativní epigenetické účinky a výrazně také potlačuje růst i opravy svalů.

4. Více spánku

Spánek je sám o sobě tím nejlepším odpočinkem, a pokud ho máme nedostatek, má to i výrazný negativní epigenetický vliv na celé tělo – sportovní výkonnost a rychlost regenerace nevyjímaje.

Záleží přitom nejen na celkové době spánku, ale i na jeho kvalitě. Například časté probouzení omezí tvorbu růstového hormonu, který je důležitý jak pro růst svalů a svalové síly, tak pro rychlost oprav svalů po zátěži.

5. Rozumná regulace zánětu

Jak už jsem zmínila na začátku, zánět je tím hlavním důvodem, proč nás druhý a třetí den po náročné zátěži bolí svaly. Dává proto smysl, pokud se snažíme zánět v těle zmírnit, protože to znamená nejen méně bolesti, ale také dřívější obnovení svalové síly. Důležitá je tady výživa, spánek a péče o střevní mikrobiom, jehož nerovnováha míru zánětu zvyšuje, pomoci ale mohou i třeba ledové koupele po tréninku.

Zároveň se to ale nesmí přehnat, protože zánět hraje i důležitou roli v adaptaci na zátěž. Například právě zmíněné ledové koupele tak mohou snížit nárůst silové výkonnosti a růst svalové hmoty.

6. Chytře zvolené doplňky stravy

Vědecky prokázaný vliv na rychlost regenerace mají i mnohé doplňky stravy, ať už jde o vitaminy a minerály nebo o jiné epigeneticky působící živiny a byliny:

Omega–3 – tyto nenasycené mastné kyseliny působí protizánětlivě a také zvyšují aktivitu genů pro funkci mitochondrií a svalovou regeneraci.

Polyfenoly – nejlépe prozkoumané jsou v tomto směru kurkumin, EGCG, quercetin, hydroxytyrosol a resveratrol. Mají silné epigenetické a antioxidační účinky, efektivně snižují míru zánětu a zlepšují také funkci mitochondrií.

Vitamin C – po zátěži pomáhá zmírnit míru zánětu a oxidativního poškození, zlepšit tvorbu kolagenu nezbytného pro opravy svalů, šlach a vazů a zmírnit únavu a vyčerpání.

Vitaminy skupiny B – B1 a B2 působí protizánětlivě, B3 pomáhá v mitochondriích obnovit hladinu látek nezbytných pro produkci energie, B6, B12 a kyselina listová jsou zase součástí enzymů regulujících průběh epigenetických reakcí a poskytují metylovou skupinu pro metylaci genů.

Kotvičník zemní – zmírňuje zánětlivé procesy ve svalech, podporuje růst svalové hmoty i její opravy.

Popularitu si získal především jako spalovač tuků, hořký pomeranč však vyniká i svým antimikrobiálním a protinádorovým působením, stejně jako pozitivními účinky na trávení, srdce a cévy nebo psychiku.

Popis

Hořký pomeranč je až 6 metrů vysoký strom s omamně vonícími květy a plody připomínající běžné pomeranče. Pochází z tropických oblastí Asie, v současnosti se pěstuje v řadě tropických a subtropických oblastí, v rámci Evropy pak zejména ve Španělsku. (1, 2)

Právě španělské odrůdy jsou velice oblíbené ve Velké Británii, kde se z nich vyrábí pomerančová marmeláda. Plody totiž mají s klasickými pomeranči výrazně více pektinu, který v džemech působí jako přirozený zahušťovač. Asijské odrůdy se rovněž přidávají do potravin, zejména do likérů a džemů. Z květů hořkých pomerančů se získává také vzácný neroli olej, který se používá v kosmetickém průmyslu a aromaterapii. (1)

K léčebným účelům se využívají především slupky hořkého pomeranče.

Historie

Po staletí jde o velice ceněnou léčivou rostlinu. Oblíbený je zejména v tradiční čínské medicíně – dle některých zdrojů byl hořký pomeranč zmíněn v nejstarším spise tohoto léčebného systému Shennong Bencaojing z doby před 4 800 lety. V rámci tradiční čínské medicíny se využívají jak nezralé plody (Zhi Shi, tak kůra plodů (Zhi Ke), a to k regulaci energie čchi a podpoře trávení. (1, 3)

Hořký pomeranč je oblíbený také v tradiční indické a perské medicíně – zmíněn je například ve spisech legendárního arabského lékaře Aviceny z 10. stolení. K léčení ho ale využívají i domorodé kultury Jižní Ameriky. V rámci Evropy si získal oblibu zejména ve Velké Británii, kam jej poprvé přivezly španělské lodě v roce 1290. (1, 3)

Účinné látky

Asi nejzajímavější složku hořkého pomeranče představuje synefrin – jeho slupky jsou pravděpodobně nejbohatším přírodním zdrojem této látky. Synefrin je oblíbený především mezi osobami, které se snaží zhubnout. Jde totiž o velice účinný spalovač tuků, který zvyšuje termogenezi, tj. přiměje tělo, aby produkovalo více tepla a energie, a přitom do jejich produkce zapojilo o něco více tuků. Aktivuje totiž tzv. ß-adrenergní receptory, které se nacházejí v tukové tkáni, což se projeví právě zvýšeným rozkladem tuků. Tím zároveň zvyšuje úroveň energie a zmírňuje únavu. Kromě toho pomáhá také zmírnit chuť k jídlu. (1)

Další zajímavou složkou hořkého pomeranče je limonen, který je obsažen zejména v jeho kůře (a také v kůře dalších citrusových plodů). Vyniká nejen svou vůní, ale i desinfekčními a antimikrobiálními účinky.  Pozitivně působí také na psychiku – jde o mírné sedativum, které pomáhá při úzkostech a depresích. (1)

Hořký pomeranč je velmi bohatý i na flavonoidy, což jsou látky ze skupiny polyfenolů. Obsahuje jich celou řadu druhů – k těm nejzajímavějším, které se v rostlinné říši nevyskytují příliš často, patří hesperidin nebo naringenin, najdeme v něm ale i například apigenin, luteolin, kaempferol nebo quercetin. Řada z obsaženích flavonoidů má přitom epigenetické účinky, tj. schopnost regulovat aktivitu některých genů v DNA. (2, 5)

Léčivé účinky

Hubnutí

Hořký pomeranč patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky na podporu redukce hmotnosti. Vděčí za to především vysokému obsahu synefrinu (viz výše), který svou schopností zvyšovat termogenezi a podporovat využívání tuků coby zdroje energie připomíná známější „nakopávač“ efedrin. Ve srovnání s ním sice působí jemněji a o něco méně efektivně, ale zato bez nepříjemných vedlejších účinků, kterých má efedrin celou řadu (třeba zvýšení tepové frekvence a krevního tlaku, podrážděnost či nespavost). V rámci výzkumů se vedlejší účinky nevyskytly ani v případě konzumace hořkého pomeranče před sportovní aktivitou. (1, 2)

V rámci studií na lidských dobrovolnících vedl synefrin jak ve formě extraktu z hořkého pomeranče (samotný nebo v kombinaci s jinými složkami, například s kofeinem) ke zvýšení výdeje energie a intenzity metabolismu, a to bez významnějších nežádoucích účinků. Doba užívání byla 6-12 týdnů. (6)

Ve studiích na zvířatech se ukázala jako velmi efektivní kombinace s rhodiolou, která vedla nejen k omezení zkonzumovaného množství potravy (o 10,5 %), a tím i k celkovému snížení hmotnosti, ale také k významné redukci škodlivého viscerálního (vnitřního) tuku – jeho množství pokleslo u sledovaných zvířat o neuvěřitelných 30 %! (7)

Dle preklinických studií se rovněž zdá, že by hořký pomeranč mohl ve střevech podpořit produkci hormonu GLP-1, který výrazně snižuje chuť k jídlu (látky podobné GLP-1 jsou součástí populárních léků typu Ozempic). Klinické studie na toto téma však zatím chybí. (12)

Zvláště efektivní je užívání hořkého pomeranče před pohybovou aktivitou nižší až střední intenzity, protože pak při zátěži pomůže zvýšit podíl energie, kterou tělo získává z tuků. (21, 22)

Trávení

Řada tradičních léčebných systémů na mnoha místech světa využívá kůru či plody hořkého pomeranče k podpoře trávení a léčbě trávicích potíží (včetně nadýmání) – tradiční čínská medicína je doporučuje při bolestech břicha, zácpě nebo úplavici, v Mexiku a Jižní Americe se využívá jako projímadlo, zatímco na území dnešního Španělska se v historii ordinovaly jako antispasmodikum, tedy prostředek ke zmírnění křečí v oblasti trávicího systému. (1)

Pozitivní účinky na trávení potvrdily i moderní výzkumy: podle nich má hořký pomeranč ochranný efekt na žaludeční sliznici, zlepšuje produkci žaludeční kyseliny a trávicích enzymů, takže je vhodný při pocitech těžkosti po jídle, podporuje vyprazdňování žaludku i střevní peristaltiku a celkově zlepšuje účinnost trávicích procesů. Vhodný je i při funkční dyspepsii, což jsou potíže v horní části trávicího systému, u nichž nebyla nalezena žádná strukturální nebo biochemická příčina. Studie na zvířatech ukázaly i na potenciál podpory léčby zánětlivých střevních onemocnění, jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida. (8-11)

Imunita a antimikrobiální působení

Kůra hořkého pomeranče je bohatým zdrojem limonenu, díky kterému má poměrně silné protivirové působení. Je účinný proti klasickým chřipkovým virům (např. proti H1N1), ale také proti herpetickým virům způsobujícím opary, virům žloutenky nebo proti původci onemocnění COVID-19. Tyto účinky se přitom projevují jak při vnitřním, tak i vnějším užívání, a proto je esenciální olej z hořkého pomeranče možné využít i jako účinnou složku přírodních desinfekčních prostředků. (1, 13)

Protivirově působí i další sloučeniny hořkého pomeranče, například naringin nebo hesperidin. Druhý jmenovaný navíc v lidském těle zesiluje účinek vitaminu C, což je při infekcích důležité v rámci podpory imunity. Řada z nich má také protibakteriální účinky – výrazně totiž snižují schopnost bakterií vytvářet tzv. biofilm, a tím jim brání přilnout k povrchu tkání. Působí také proti řadě kvasinek a plísní. (1, 14)

Diabetes

Dle studií na zvířatech a buněčných kulturách by mohl hořký pomeranč pomoci zlepšit produkci inzulinu a také potlačit produkci enzymů α-glukosidázy a α-amylázy, které jsou nezbytné pro štěpení sacharidů z potravy. Tím může omezit využití sacharidů obsažených v potravě. (12, 15)

Psychické potíže

Studie na zvířatech i lidských dobrovolnících ukázaly, že hořký pomeranč pomáhá účinně zmírňovat úzkost a má i mírné sedativní účinky – studie na zvířatech například ukázaly, že má v tomto směru podobné účinky jako lék diazepam. Vděčí za to například obsahu limonenu. Jako zvláště účinný se ukázal při zmírňování úzkosti před chirurgickými zákroky, a ve formě aromaterapie dokonce fungoval i při úzkostech v průběhu porodu. Popsáno bylo i pozitivní působení při depresích. (1, 2, 16, 17)

Protinádorové účinky

Řada látek obsažených v hořkém pomeranči má také silné protirakovinné účinky. Aktivují enzymatické systémy, které se podílejí na detoxikaci karcinogenních látek, podporují protinádorovou imunitu, mají antimutagenní účinky, působí cytotoxicky, antioxidačně a pomáhají potlačit růst nádorů. Účinnost byla prokázána například při nádorech prsu, plic a tlustého střeva. Laboratorní studie dokonce ukázaly možnou schopnost bránit tvorbě metastáz. (1, 2, 18-20)

Sportovní výkonnost

Hořký pomeranč je vhodný zejména pro vytrvalostní sportovce (elitní i rekreační), kterým pomůže zlepšit využití tuků při zátěži, a tím prodloužit dobu, po kterou jsou schopni podávat výkon nižší střední intenzity (do 85 % VO2max). Čtyřtýdenní užívání extraktu rovněž vedlo ke zlepšení poměru spotřeby kyslíku a podávaného výkonu. (21-23)

U rychlostně silových sportovců přímý vliv na výkonnost potvrzen nebyl, účastníci studií ovšem hlásili vyšší připravenost na výkon a také optimističtější očekávání výkonu. (24)

Jaterní fibróza

Fibróza jater je onemocnění, při kterém se v tomto orgánu hromadí vazivová tkáň, což zásadně narušuje jeho funkci. Může vyústit v cirhózu nebo nádorové onemocnění jater. Obvykle vzniká v důsledku ztučnění jater, nadměrné konzumace alkoholu, metabolických poruch či autoimunitních onemocnění. Ve studiích na zvířatech vedlo podávání extraktu z kůry hořkého pomeranče ke snížení míry fibrózy jater a potlačení apoptózy (smrti) jaterních buněk. (2, 25)

Využití v kosmetice

Extrakt z hořkého pomeranče je bohatý na antioxidanty, které pomáhají chránit pleť proti volným radikálům, což je důležité v prevenci jejího stárnutí. Vhodný je také při akné, nadměrné produkci kožního mazu a pomáhá zlepšit kvalitu vlasů. Ideální je v tomto případě kombinace vnitřního a vnějšího použití, tj. například formou kosmetických přípravků s obsahem extraktu. (1, 2)

Užívání a kontraindikace

K léčebným účelům se využívá nejčastěji kůra hořkého pomeranče. Buď se suší a poté využívá k přípravě výluhu, nebo se z ní připravuje tinktura. Doplňky stravy pak obvykle obsahují extrakty z kůry. Z květů se někdy připravuje květová voda, která má zklidňující a protikřečové účinky. Doporučená denní dávka extraktu je 50-100 mg.

Hořký pomeranč je coby doplněk stravy považovaný za bezpečný, je však třeba mít na paměti, že jde o stimulant, který může u citlivých osob vést například ke zvýšení krevního tlaku, nepravidelnostem srdečního rytmu, bolestem hlavy apod. V tomto případě je nutné jeho užívání ukončit. Pro jistotu by se ho tedy měli vyvarovat i lidé trpící vysokým krevním tlakem a jinými kardiovaskulárními obtížemi, vhodný není ani při zeleném zákalu. Při aplikaci extraktu na pokožku také může dojít ke zvýšení fotosenzitivity. Je ho také třeba vysadit 2 týdny před chirurgickými zákroky.

Velká opatrnost je pak potřeba v případě užívání léků. Hořký pomeranč totiž ovlivňuje aktivitu cytochromu P450 3A, což je skupina enzymů nezbytná pro metabolizaci některých léčiv. Vhodná není také kombinace s antidepresivy kategorie MAOI, midazolamem (lék proti úzkosti), některými antidiabetiky, destrometorfanem (součást léků proti kašli), felodipinem (lék proti vysokému krevnímu tlaku), některými léky užívanými při HIV, kolchicinem (lék proti dně) a také spolu léky na podporu erekce (např. Viagra)

Hořký pomeranč se někdy pro zvýšení stimulačního efektu a podporu hubnutí využívá v kombinaci s kofeinem (případně s guaranou, která kofein obsahuje), tím však výrazně stoupá riziko výskytu negativních účinků na kardiovaskulární systém. (1, 2, 26-29)

Vhodné kombinace

Hořký pomeranč se nejčastěji užívá buď samostatně, nebo v kombinace s vitaminem C, kdy zlepšuje jeho biologickou využitelnost. Řadu kombinací také využívá tradiční čínská medicína, například pro léčbu úzkostí doporučuje kombinaci kůry hořkého pomeranče, plodu gardénie jasmínovité a kůry šácholánu lékařského (magnólie). Při redukčních kúrách je vhodná kombinace s rhodiolou. (1, 30, 31)

V posledních letech si ji oblíbily zejména maminky po porodu – pískavice neboli fenugreek jim totiž efektivně pomáhá jak s celkovou regenerací, tak především s podporou kojení. Tato prastará kulturní plodina toho ale dokáže mnohem víc: podpoří například produkci testosteronu a sportovní výkonnost, vhodná je ale i pro diabetiky nebo při zvýšeném cholesterolu.

Popis

Pískavice řecké seno je jednoletá rostlina z čeledi bobovitých. Přirozeně se vyskytuje v jižní Evropě a oblasti Středomoří, jako kulturní plodina se pěstuje v jižní a střední Evropě, severní Africe, západní Asii, v Indii, ale i v Jižní Americe a Austrálii. Největším producentem je Indie následovaná Nepálem, Pákistánem a Bangladéší. U nás se pěstuje především jako krmivo pro dobytek, v teplých regionech někdy zplaňuje. K léčení se využívá především semeno, méně často list. (1-5)

Pískavice dorůstá výšky méně než metr. Vzhledem trochu připomíná jetel: Má přímou, málo větvenou lodyhu a trojčetné světlé listy. V červnu a červenci na ní vyrůstají drobné bílé květy, nichž se posléze vytvoří dlouhé (až 15 cm), štíhlé, zahnuté lusky obsahující až 20 žlutohnědých semen ve tvaru kosočtverce. K léčení se využívají semena, méně často listy. (1,2)

Historie

Pískavice se využívá již minimálně šest tisíc let – takto staré zbytky rostliny totiž byly nalezeny při archeologických výzkumech v iráckém Tell Halal. Staří Egypťané ji využívali k léčení popálenin, vyvolávání porodu, podpoře laktace, ale i k balzamování – její využití je popsáno i jednom z nejstarších lékařských textů, tzv. Erbersově papyru pocházejícího přibližně z roku 1550 př. n. l. Ve starém Řecku byla doporučována k léčení infekcí a celkovému zklidnění, ve starém Římě pak k léčení horeček, dýchacích a trávicích potíží. Využívá ji i tradiční ájurvédská medicína – ve starých ájurvédských textech je doporučována jako afrodiziakum, v těch pozdějších pak i k léčení trávicích a dýchacích obtíží. Tradiční čínská medicína semena doporučuje při problémech s ledvinami, zvláště pak při ledvinových kamenech. V 19. století se pískavice stala klíčovou složkou patentovaného léku na bolestivou menstruaci a potíže související s menopauzou. (2-5)

Pískavice je zároveň i tradičním kořením – její semena jsou součástí kari směsí, využívají se k přípravě čatní, dušených pokrmů, sladkostí, pečiva a díky výraznému aroma i jako náhrada javorového sirupu. Listy a stonky se v Indii využívají jako zimní zelenina. V současnosti se pískavice často využívá také jako stabilizátor a emulgátor při výrobě potravin. (3-5)

Složení

Semena pískavice obsahují poměrně hodně bílkovin – 20–30 %, z aminokyselin jsou v nich hojně zastoupeny zejména tryptofan a lysin. Dále je zde 6–7 % tuků a 40–60 % sacharidů, z nichž asi čtvrtinu tvoří vláknina. Vysoký je zde hlavně podíl rozpustné vlákniny, zejména galaktomannu, který bývá spojován například s antidiabetickou aktivitou pískavice. Jde také o bohatý zdroj železa – 100 g sušených semen obsahuje 33 mg tohoto prvku. (4, 5)

Kromě toho je semenech pískavice obsažena řada látek s pozitivním vlivem na organismus – z nich jsou významné například steroidní sapogeniny (diosgenin), které se nacházejí v embryu semen, pyridinové alkaloidy (např. cholin nebo trigonellin), polyfenoly, esenciální mastné kyseliny a další. Listy jsou velmi bohatým zdrojem vitaminu C, ale i dalších vitaminů.

Léčivé účinky

Mechanismů, s jejichž pomocí pískavice působí na lidské zdraví, je celá řada. Díky obsahu vlákniny má příznivý vliv na střevní mikrobiom, další obsažené látky pak mají antioxidační a protizánětlivé účinky. Potvrzen byl i epigenetický efekt, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu některých genů v naší DNA. (4, 5, 12, 13)

Podpora kojení

Pískavice je velice často doporučována ženám po porodu – jak na celkovou rekonvalescenci, tak na podporu kojení. Tento efekt se poměrně obtížně zjišťuje v rámci vědeckých výzkumů, nicméně existuje řada studií, které jej potvrdily, byť některé z nich nejsou považovány za zcela průkazné (například z důvodu, že příslušná studie nebyla dvojitě zaslepená nebo chyběla kontrolní skupina). U sledovaných žen v jejich rámci došlo při užívání pískavice jak ke zvýšení produkce mléka, tak i hladiny hormonů, které ji ovlivňují, tj. prolaktinu a oxytocinu. Pískavice tu dokonce působila i epigenetickou cestou, když zvyšovala aktivitu genů zodpovědných za produkci mléka. Pro úplnost oje ale třeba říci, že některé ze studií žádný příznivý vliv nezaznamenaly. (4-9, 12)

Výzkumy rovněž ukázaly, že efekt podpory tvorby mléka pomocí pískavice je nejsilnější v prvních dnech po porodu, po 2 týdnech od něj už účinnost klesá. Jsou ale i výjimky: například v jedné thajské studii byla ženám, které byly měsíc po porodu, podávána 3x denně tobolka obsahující 200 mg pískavice, 100 mg kurkumy a 120 mg zázvoru. Mléko si navíc odsávaly, takže byly výsledky dobře měřitelné. Po čtyřech týdnech léčby u nich přitom došlo k navýšení produkce mléka o 103 %! (7, 10)

Diabetes

Pískavice může být velice prospěšná u diabetiků. Jedním z důvodů je vysoký obsah vlákniny v semenech. Právě vláknina totiž zpomaluje vyprazdňování žaludku a omezuje vychytávání glukózy v tenkém střevě, čímž nejen omezuje celkové množství vstřebané glukózy, ale také snižuje glykemický index přijatých sacharidů. Další účinné látky pískavice pak pomáhají snížit inzulinovou rezistenci a zlepšit využití glukózy ve svalových buňkách a dalších tkáních, což má za následek pokles hladiny cukrů v krvi, a dokonce i pokles hladiny glykovaného hemoglobinu.

Tyto účinky byly potvrzeny ve studiích na zvířatech i lidských dobrovolnících, a týkaly se diabetiků 1. i 2. typu. Hypoglykemický účinek pískavice byl sice pomalý, ale zato dlouhodobý a s minimálním rizikem rozvoje hypoglykémie. (4, 5)

Studie na zvířatech rovněž ukázaly, že by mohla být pískavice prospěšná i v kombinaci s antidiabetickými léky. Například při podávání spolu s metforminem výrazně zlepšilo biologickou dostupnost léků, což by umožnilo snížení jeho dávkování. Pro chybějící studie na lidských dobrovolnících se ale kombinace s antidiabetiky nedoporučuje (nebo jen pod dohledem lékaře).

Hladina cholesterolu

Z užívání pískavice mohou těžit i lidé s nemocemi srdce a cév. Zvláště efektivní je při snižování hladiny cholesterolu. Pomáhá totiž snížit tvorbu cholesterolu v játrech i resorpci žlučových kyselin ve střevech, což se ve výsledku projeví snížením celkového i „zlého“ LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi. Hladina „hodného“ HDL cholesterolu byla ovlivněna pouze v některých studiích.

Za tyto účinky je pravděpodobně zodpovědný jak obsah rozpustné vlákniny, tak diosgenin a další saponiny. Právě saponiny totiž spolu se solemi žlučových kyselin vytvářejí micely, které jsou příliš velké na to, aby mohly být absorbovány ze střeva. (5, 14, 15)

Právě vliv na hladinu cholesterolu je přitom u pískavice velmi výrazný. V rámci výzkumů na zvířatech došlo po jejím podávání dokonce k 18-20% poklesu plazmatického a jaterního cholesterolu. K výraznému poklesu ale došlo i v rámci studií zaměřených na lidské dobrovolníky, a to včetně diabetiků, kteří jsou chorobami srdce a cév ohroženi více než zbytek populace. (5, 15)

Imunita

Potvrzen byl také imunomodulační efekt pískavice, stejně jako přímý účinek proti některým bakteriím a plísním. (5)

Nádorová onemocnění

Extrakt z pískavice vykazuje přímou toxicitu vůči buněčným liniím řady typů nádorů, zatímco na normální buňky vliv nemá. Potvrzena byla i jeho schopnost zvyšovat aktivitu genu P53, který má na starosti ochranu organismu před nádorovým bujením – podporuje například apoptózu (buněčnou smrt) buněk s poškozenou DNA.

Studie na zvířatech také ukázaly, že by pískavice mohla být efektivní v léčbě rakoviny slinivky, která co do naděje na přežití patří mezi nejhorší typy nádorů. Pokusná zvířata s nádory slinivky měla po pravidelné konzumaci naklíčených semen pískavice výrazně menší velikost nádorů a vyšší míru přežití než kontrolní skupina. Studie na lidských dobrovolnících ale zatím chybí. (5, 16)

Bolestivá menstruace (dysmenorrhea)

Velkou úlevu může pískavice přinést ženám trpícím dysmenorrheou neboli silnými menstruačními bolestmi. Klinická studie potvrdila, že má pozitivní vliv jak na intenzitu bolesti (ta se v průměru snížila o 66 %), tak na četnost jejího výskytu. (17, 18)

Menopauza, osteoporóza

Některé látky obsažené v pískavici patří mezi fytoestrogeny, tj. látky podobné ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. Díky tomu je vhodná pro ženy v menopauze, kterým zároveň pomůže v prevenci osteoporózy, protože má pozitivní vliv na mechaniku a pevnost kostí. (5)

Hubnutí

Pískavice pomáhá při snaze o redukci hmotnosti mnoha způsoby: snižuje inzulinovou rezistenci i produkci enzymů zodpovědných za ukládání tuků, podporuje metabolismus sacharidů i tuků a obsažený glukomannan navíc zvyšuje pocit sytosti. (5, 19)

Testosteron, sexualita

Dalším významným benefitem pískavice je vliv na hladinu testosteronu. Dokáže totiž potlačit produkci dvou enzymů, které testosteron přeměňují na jiné látky: 5α-reduktázy, která umožňuje přeměnu testosteronu na dihydrostestosteron, a reduktázy, která je nutná pro jeho přeměnu na estrogen. Důsledkem je pak zvýšení volného testosteronu. To se v rámci výzkumů následně u sledovaných mužů projevilo i zvýšením libida (tj. chuti na sex) i schopnosti erekce. (20, 21)

Příznivý vliv má ale pískavice i na ženskou sexualitu – jako ženské afrodiziakum se ostatně využívá už od pradávna. Když byla například denní dávka 600 mg extraktu podávána skupině žen s nízkou sexuální touhou, došlo u nich k výraznému navýšení libida. I v případě ženské sexuální touhy přitom může hrát důležitou roli hladina testosteronu. Tento hormon je totiž ve výrazně nižším množství produkován i v ženském těle, kde je mj. zodpovědný právě za sexuální touhu, ale i v prokrvení a lubrikaci genitálií a celkové prožívání sexu. Hladina testosteronu přitom klesá u žen v pozdní fázi plodného období. (25)

Sportovní výkonnost

Zvýšení hladiny volného testosteronu má pozitivní vliv i na sportovní výkonnost, zejména pak na její silovou složku. V rámci výzkumů například užívání pískavice pomohlo ke zvýšení síly i počtu provedených opakování cviku se zátěží. U sledovaných sportovců byla navíc ve srovnání s kontrolní skupinou zjištěna nižší hladina kreatininu, což je známka anabolické aktivity a nižšího poškození svalových vláken. (20)

Pozitivní vliv má ale i na vytrvalostní sportovce. Při dlouhých vytrvalostních výkonech totiž podporuje využití tuků coby zdroje energie na úkor sacharidů. Tím se šetří zásoby sacharidů ve svalech, což vytrvalcům umožní udržet vyšší intenzitu výkonu po delší dobu. Zároveň pomáhá zlepšit i celkovou aerobní kapacitu. V tomto směru přitom působí jak u mužů, tak u žen. (20, 21)

U sportovců užívajících pískavici byl navíc popsán úbytek tukové tkáně, stejně jako urychlení regenerace po zátěži (zejména vy smyslu rychlosti obnovy vyčerpaných glykogenových zásob). (20, 22)

Mozek a nervový systém

Pískavice má ochranný efekt na nervové buňky. Výzkumy na zvířatech pak ukázaly, že může snižovat riziko vzniku Parkinsonovy choroby. (5)

Hojení ran a zranění

V tradiční fytoterapii se prášek ze semen využívá i k přímému ošetření ran a vředů, stejně jako na poúrazová zatvrdnutí šlach a svalů nebo otoky. Zlepšuje látkovou výměnu i prokrvení příslušné oblasti a vytahuje hnis z ran a vředů. (2)

Užívání a kontraindikace

V rámci výzkumů byly obvykle užívány dávky extraktu v rozmezí 250-600 mg, v některých případech ale i nižších jednotek gramů. V případě prášku ze semen je léčebné množství 4x denně na špičku kulatého nože. (2, 24)

K vnější aplikaci na rány doporučují Janča a Zentrich formu tzv. kataplazmatu: prášek ze semen se krátce povaří s trochu vody, aby vznikla kašovitá hmota. Pak se přidá malé množství octa, směs se nanese na lněné plátno a přiloží na ránu. (2)

Užívání pískavice je obecně považováno za bezpečné, a to nejen pro samotné uživatele, ale v případě matek po porodu i pro kojené dítě. Objevit se ale při jejím užívání mohou nepříjemné příznaky v oblasti trávicího traktu, jako je nevolnost, průjem nebo plynatost, závažnější potíže jsou velice vzácné. Pískavice ovšem může u citlivých osob vyvolávat alergické reakce – měli by se jí tak vyhnout všichni, kdo jsou alergičtí na luštěniny nebo arašídy. Vysokých dávek by se měly vyvarovat osoby užívající antidiabetické léky nebo léky na ředění krve (např. Warfarin). (8)

Vhodné kombinace

Kojení: pískavice + ashwagandha + divoký chřest + česnek, pískavice + kurkumin + zázvor (8)

Diabetes: pískavice + gurmar + fenugreek + skořice + EGCG (26)

Hubnutí: gurmar + pískavice + glukomannan + vitamin C (27)

Imunita: pískavice + Coccinia indica (5)

Sportovní výkonnost: pískavice + kurkumin, pískavice + kreatin (22)

Testosteron: pískavice + hořčík + zinek + vitamin B6

Poporodní péče: pískavice + benedikt

Potřebujete mít více energie a lepší fyzickou i mentální výkonnost, ale zároveň se zklidnit, lépe spát a efektivněji relaxovat? Mohlo by se zdát, že dva protichůdné požadavky nabuzení a zklidnění nemůže splnit žádná bylina, přesto ale jedna taková existuje: vitánie snodárná neboli ashwagandha. A umí toho ještě mnohem víc!

Popis

Vitánie je rod zahrnujících 19 druhů rostlin. Nejznámější z nich je vitánie snodárná. Jde o vytrvalý keř dorůstající výšky až 120 cm. Má šedavě zbarvené podlouhlé listy s chlupatým povrchem, žlutavě zelené květy a červené plody ve tvaru bobulí o průměru cca 6 mm. (1-4)

Své latinské rodové jméno Withania získaly vitánie na počest významného britského geologa a botanika 19. století Henryho Withama, druhové jméno „snodárná“ (lat. somnifera) odkazuje na schopnost rostliny podporovat spánek. Známější je ale tato rostlina pod původním názvem „ashwagandha“, které pochází ze sanskrtu a znamená „vůně koně“. Odkazuje tím na zvláštní zápach, který rostlina vydává. Pro své adaptogenní účinky bývá někdy též nazývána „indický ženšen. (1-4)

K léčení se obvykle využívá kořen, méně často listy, semena nebo květy. (4)

Historie

Ashwagandha je jednou z nejdůležitějších léčivých rostlin tradičního indického léčebného systému ájurvéda. Používá se již několik tisíc let, zmíněna je například i ve starobylém sanskrtském textu Atharvavéda, což je jedna ze čtyř základních sbírek véd pocházející z období 1500-1000 let př. n. l. (3)

V rámci tradiční ájurvédské medicíny je kořen ashwagandhy využíván jako afrodisiakum, tonikum (a to i pro děti), prostředek pro zpomalení úbytku kognitivních schopností s věkem a léčbu nespavosti, revmatismu, nervových potíží, zácpy a strumy nebo na odstranění parazitů trávicího systému. Pasta vzniklá smícháním prášku kořene s vodou se aplikuje i zevně, a to například na vředy nebo oteklé a bolestivé klouby. Listy jsou doporučovány například při horečce nebo otocích. Květy mají adstringentní (stahující) účinky, působí močopudně a afrodiziakálně.

Účinné látky

Ve vitánii snodárné bylo doposud popsáno na osmdesát účinných látek, z nichž některé jsou zcela unikátní. Jde zejména o alkaloidy, jako je isopelletierin, anaferin, anahygrin, withasomnin, cuscohygrin, ashwagandhin neboashwagandhinin nebo ashwagandhinin, dále steroidní laktony (withanolidy A-Y, withanosidy, withaferiny, withasomniferiny A–C a další), fytosteroly, flavonoidy, saponiny (sitoindosidy), oligosacharidy či tanniny. (2, 3)

Léčivé účinky

Vitánie má výrazné adaptogenní, posilující, imunomodulační a zároveň zklidňující účinky. Nejčastěji se využívá pro zmírnění stresu a úzkosti, ale i pro celkové posílení či zlepšení fyzické a mentální výkonnosti. Dokáže působit poměrně rychle (například díky schopnosti vázat se na GABA receptory), má ale i epigenetické účinky. Užitečná tak může být při celé řada potíží.

Mentální výkonnost

Aswagandha je velmi účinným prostředkem pro zvýšení mentální výkonnosti. Když byla například v rámci jedné ze studií podávána po 10 týdnů skupině 60 dospělých, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou k výraznějšímu zlepšení paměti, pozornosti a zvýšení rychlosti zpracování informací. Další výzkum pak prokázal její schopnost zlepšit mentální výkonnost, paměť pozornost a reakční dobu u osob s mírnou kognitivní dysfunkcí. (15, 16)

Spánek

Vitánie může být zároveň velice účinnou zbraní při problémech se spánkem. Zlepšuje jak schopnost usínání, tak i celkovou dobu spánku i jeho kvalitu. Když byla navíc podávána skupině starších osob (600 mg denně po dobu 12 týdnů) došlo u nich ve srovnání se skupinou užívající placebo nejen k výraznějšímu zlepšení kvality spánku, ale také se bezprostředně po probuzení cítili více odpočatí a lépe se soustředili. Zlepšení kvality spánku bylo zaznamenáno také v případě vysokoškolských studentů. (17, 18, 30)

Příčinou příznivého působení vitánie na spánek je jak její schopnost zmírňovat úzkost, tak i přímé působení na aktivitu některých genů řídících cirkadiální rytmy neboli vnitřní hodiny. Právě jejich narušení je totiž častou příčinou problémů se spánkem. (20)

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z kořene ashwagandhy působí proti celé řadě škodlivých mikroorganismů, ať už jde o bakterie, viry nebo plísně a kvasinky. Prokázána byla například schopnost potlačovat množení zlatého stafylokoka, salmonely, E. coli a dalších typům bakterií, stejně jako kvasinek včetně Candida albicans. Zároveň zvyšuje i efektivitu imunitního systému, a to jak prostřednictvím podpory tvorby protilátek, tak i díky přímému vlivu na řadu typů imunitních buněk. (1, 4)

Zánětlivá onemocnění

Řada látek obsažených ve vitánii má výrazné protizánětlivé účinky dané schopností potlačovat produkci některých zánětlivých cytokinů, jako je například TNF-α, IL-1ß nebo IL-6, stejně enzymu COX-2, který se účastní tvorby zánětlivých prostaglandinů. Některé z účinných substancí rovněž patří mezi velice silné antioxidanty. (1)

Zvláště efektivně působí při různých typech revmatických obtíží. Například jedna z účinných látek, withaferin A, byla v pokusech na zvířatech schopna zmírnit příznaky revmatické artritidy, jako je zánět, bolest a otok, stejně efektivně jako běžně užívané léky (např. hydrokortison sukcinát sodný nebo indometacin). Protizánětlivé účinky má přitom jak kořen, tak list vitánie. (1, 5)

Protinádorové působení

Ashwagandha má i silné protirakovinné účinky. Například withanolidy získané z této rostliny byly v rámci jedné studie schopny potlačit růst buněčných linií rakoviny střeva a prsu účinněji než známý protinádorový lék doxorubicin. Ashwagandha potlačuje nadměrnou proliferaci (tj. rychlé, nekontrolované dělení buněk), angiogenezi (tj. tvorbu nových cév nutných pro zásobení rostoucího nádoru) a roli zde hraje i její protizánětlivé a antioxidační působení. (1, 6)

Účinnost byliny ovšem byla potvrzena i při nádorech nervové soustavy, lymfomu, prostaty, plic a při leukemii. Protinádorovou aktivitu přitom v rámci výzkumů vykazoval jak extrakt z listů, tak i z kořene, v případě nádorů prostaty a plic se přitom ukázal jako efektivnější extrakt z listů. (7-9)

Neurodegenerativní onemocnění

Pokusy na zvířatech ukazují, že by ashwagandha mohla být účinná i v rámci prevence a léčby neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova choroba nebo Huntingtonova choroba. Její účinné látky totiž výrazně podporuji množení i ochranu nervových buněk, stejně jako regenerační procesy při jejich poškození nebo růst výběžků neuronů. Podobně efektivně fungovaly i v rámci zmírnění poklesu mentální výkonnosti vlivem posttraumatické stresové poruchy.  (10-12)

Stres

Ashwagandha patří také mezi velice silné adaptogeny, tedy prostředky schopné zmírňovat negativní účinky psychického i fyzického stresu. Zvyšuje také vitalitu a zmírňuje únavu.

U dobrovolníků, kteří v rámci výzkumů užívali 250 nebo 600 mg extraktu po dobu 8 týdnů došlo nejen ke zmírnění prožívání stresu, ale i k měřitelnému poklesu hladiny stresových hormonů kortizolu a kortikosteronu v krvi. Užívání vitánie pomáhá snížit hladiny stresových hormonů a normalizuje také hladinu glukózy a triglyceridů v krvi zvýšenou vlivem stresu. V pokusech na potkanech vystavených akutnímu fyzickému stresu navíc došlo po podávání extraktu z vitánie ke snížení krevní hladiny glukózy, triglyceridů, kyseliny mléčné a kyseliny močové a také zmírnění míry zánětu a hypertrofie nadledvin vzniklé v důsledku stresu. (1, 13, 14, 19, 20)

Psychické potíže

Ashwagandha je také velmi efektivní při zmírňování úzkostí a depresí. Ke zmírnění úzkosti došlo v rámci výzkumů při užívání 240 mg extraktu z kořene po dobu 60 dní (případně při podávání 12 g prášku z kořene), lepších výsledků však bylo dosaženo při užívání 600 mg extraktu denně. Důvodem příznivého působení vitánie je při úzkosti je pravděpodobně schopnost některých účinných látek vitánie vázat se v mozku na GABA receptory typu A, a tím snižovat nadměrnou excitaci nervových buněk. Ashwagandha ale rovněž snižuje i míru zánětu a oxidativního poškození v mozku. (20)

Antidepresivní efekt vitánie je pravděpodobně dán kombinací jejího antioxadativního a protizánětlivého účinku spolu se schopností ovlivňovat hladinu serotoninu. Studie totiž ukázaly, že se withanolid A váže na serotoninové receptory a serotoninové transportéry ochotněji než samotný serotonin nebo často užívané antidepresivum typu SSRI fluoxetin. Některé výzkumy dokonce naznačují i možnou účinnost vitánie při schizofrenii. (20, 21)

V jedné studii také zlepšila mentální výkonnost osobám s bipolární poruchou, pomoci může i při obsedantně kompulzívní poruše a vhodná je i ke zmírňování úzkosti při léčbě závislostí, ať už jde o odvykání kouření nebo protialkoholní léčbu . (1, 20, 21, 23, 30)

Sportovní výkonnost

Řada studií ukázala, že ashwagandha může efektivně ovlivňovat sportovní výkonnost. Pomáhá například zvýšit hladinu testosteronu, svalovou sílu, množství svalové hmoty nebo hodnotu VO2max (maximální spotřeba kyslíku), která je považována za jeden z hlavních ukazatelů vytrvalosti. Zlepšuje také rychlost regenerace po zátěži. (23, 30)

Mužská sexualita a plodnost

Aswagandha je v ájurvédské medicíně využívána jako afrodiziakum a prostředek na podporu plodnosti, a tyto účinky potvrdily i moderní výzkumy. Jedním z důvodů je její schopnost zvyšovat produkci hormonu DHEA-S (dihydroepiandosteronu), který vzniká převážně v nadledvinách. Má anabolické účinky, zlepšuje produkci energie v mitochondriích (proto je mj. považován i za prostředek zpomalující stárnutí), a hraje také důležitou roli v produkci mužských i ženských pohlavních hormonů. Ashwagandha přímo podporuje i zvýšení hladiny testosteronu. V jedné studii byla například podávána mužům ve věku 40-70 let, kteří trpěli nadváhou a mírnou únavou, a po 8 týdnech u nich došlo k navýšení hladiny DHEA-S (v průměru o 18 %) i testosteronu (o 14,7 %). (23-25)

Další výzkumy pak ukázaly schopnost ashwagandhy zvyšovat množství spermatu, obsah spermií v něm i jejich pohyblivost, takže může být vhodná i pro podporu mužské plodnosti. (23)

Ženské zdraví, sexualita, menopauza

Vitánie pozitivně ovlivňuje hormonální rovnováhu i u žen. Její konzumace má pozitivní vliv na ženskou sexualitu, kdy pomáhá jak zvýšit chuť na sex, tak i zlepšit zvlhčení pochvy nebo schopnost dosahovat orgasmu. Schopnost optimalizovat funkci vaječníků a regulovat hladiny pohlavních hormonů pak může vést i ke zvýšení ženské plodnosti nebo ke zlepšení regulace menstruačního cyklu. (29)

Dvojitě slepá klinická studie prokázala také pozitivní působení vitánie při menopauze. U žen, které ji užívaly (2x denně 300 mg po dobu 8 týdnů), došlo ke zmírnění intenzity a četnosti návalů horka i problémů s močovým a pohlavním systémem, a zároveň ke zvýšení hladiny estradiolu, FSH a luteinizačního hormonu a ke zlepšení celkového skóre kvality života. (28)

Diabetes

Vitánie je velice vhodná i pro diabetiky, protože podporuje schopnost buněk vychytávat a využívat glukózu z krve. Celkem 24 studií (z toho 5 klinických) ukázalo, že její užívání vede k poklesu hladiny glukózy, glykovaného hemoglobinu a triglyceridů v krvi a také ke zlepšení tvorby inzulinu. (26)

Srdce a cévy

Ashwaganha má kardioprotektivní efekt. Pokusy na zvířatech rovněž ukázaly, že může zmírňovat následky infakrtu myokardu a jiných příčin ischemie (tj. nedostatečného okysličení tkání). Jedna klinická studie pak potvrdila i schopnost snižovat hladinu cholesterolu a zlepšovat krvetvorbu po ročním užívání 3 g prášku z kořene. Kardioprotektivní účinek byl prokázán i u sportovců (1)

Artróza

Jedna z klinických studií prokázala i pozitivní působení při bolestech kloubů způsobených artrózou. U dobrovolníků trpících tímto degenerativním kloubním onemocněním došlo po užívání vitánie ke snížení bolestivosti a otoků, zvýšení pohyblivosti, a dokonce i ke zpomalení degradace kloubní chrupavky. (27)

Štítná žláza

Ashwagandha je účinná i při řešení mírnějších forem hypofunkce štítné žlázy, kdy pomáhá stabilizovat hladiny jejích hormonů a dalších ukazatelů. (30)

Antitoxické účinky

Jednou z tradičních oblastí využití vitánie je i pomoc při hadím uštknutí a tuto schopnost potvrdila i moderní věda. Glykoproteiny izolované z vitánie například prokázaly schopnost působit proti účinkům jedu kobry nebo zmije. Ashwagandha rovněž omezuje poškození jater vlivem některých toxických látek a volných radikálů. (4)

Vliv na rostliny

Ashwagandha prospívá nejen lidem, ale i rostlinám. Extrakty z kořenů a listů například působí jako insekticid, pesticid a herbicid. (4)

Užívání a kontraindikace

Obvyklé dávkování se v případě extraktu z vitánie pohybuje mezi 250 a 1250 mg/den, možné je užívání nalačno i s jídlem. Častěji se užívá ve večerních hodinách. Užívat je možné i prášek z kořene nebo jiných částí rostliny, který se může míchat s vodou, medem nebo mlékem. (1, 23, 36)

Vitánie je obecně dobře snášena. Ve větší části výzkumů hodnotící její bezpečnost nedošlo k žádným negativním vedlejším účinkům (např. při dávce 300 mg denně po dobu 8 týdnů), některé studie zaznamenaly občasný výskyt méně závažných vedlejších účinků, jako je například ospalost, závratě nebo nevolnost. Jako bezpečné bylo hodnoceno i užívání v případě dětí a těhotných žen, přesto je ale u obou těchto skupin na místě velká opatrnost – zvláště v ranných fázích těhotenství totiž může užívání vyšších dávek zvýšit riziko potratu. Ve studiích na zvířatech pak byly známky toxicity zaznamenány až při dávce 2 000 mg extraktu na kilogram hmotnosti. Obecně ale platí, že konzumace všech doplňků stravy, vitánii nevyjímaje, by měla být vždy konzultována s ošetřujícím lékařem. (20, 22, 30)

Za bezpečnou dobu užívání jsou považovány 3 měsíce, pro potvrzení bezpečnosti v případě dlouhodobého užívání zatím neexistuje dostatek studií. (23)

Opatrnost je navíc na místě při užívání jakýchkoliv léků. Některé účinné látky ashwagandy totiž mohou mírně ovlivnit jejich vstřebávání, a tím, jak změnit jejich účinnost, tak i zvýšit výskyt negativních vedlejších účinků řady léčiv. Zároveň je třeba se vyvarovat kombinování s léky, které působí pomocí podobných mechanismů, zejména s některými léky proti depresím a úzkosti (antidepresiva kategorii SSRI, imipramin, benzodiazepiny, barbituráty apod.), antidiabetiky a antikonvulzivy (léky proti epilepsii). Vhodná není ani pro osoby trpící hormonálně podmíněnými nádory prostaty, jaterními problémy (hlášeny byly jednotlivé případy jejich zhoršení při užívání vitánie), zvýšenou funkcí štítné žlázy a před plánovanými chirurgickými zákroky. Ačkoliv byly prokázány příznivé účinky při revmatoidní artritidě, není tato bylina kvůli svým imunostimulačním účinkům obvykle doporučována ani osobám trpícím autoimunitními onemocněními. (20, 23, 30)

Ashwagandha má pravděpodobně dobrou biologickou dostupnost. Výzkumy na lidských dobrovolnících jsou sice v tomto směru zatím nedostatečné, v pokusech na potkanech ovšem docházelo po konzumaci vitánie k dobré distribuci účinných látek jak do krevní plazmy, tak do většiny tkání napříč tělem (např. do plic, ledvin, jater či sleziny). Nalezeny byly i v mozku, ovšem ve výrazně nižších koncentracích než ve zbytku těla. (20)

Vhodné kombinace

Imunita: ashwagandha + zázvor + amla (31), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Mozek a nervy: ashwagandha + brahmi (Bacopa monnieri) + cholin (32), ashwagandha + Myristica fragrans (muškátovník vonný) (33), ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + rhodiola (43)

Úzkost: ashwagandha + L-theanin (34)

Deprese: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + tryptofan (42), ashwagandha + rhodiola (43)

Stres: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39), ashwagandha + rhodiola (43)

Hormonální rovnováha: ashwagandha + gotu kola (35)

Testosteron: ashwagandha + kotvičník (40)

Menopauza: ashwagandha + guduchi (Tinospora cordifolia) (37),

Rakovina: ashwagandha + guduchi (38)

Sportovní výkonnost: ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Spánek: ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + tryptofan (42)

Semínka jsou věc, která je při konzumaci hroznového vína spíše na obtíž. Mnoho lidí je proto vyplivuje nebo dává přednost odrůdám bez semen. Přitom právě v nich se nacházejí látky, které jsou pro naše tělo opravdový poklad.

Popis

Réva vinná je popínavá dřevnatá liána z čeledi révovitých. Původní areál jejího rozšíření zahrnuje Jižní Evropu, Přední a Střední Asii a podhůří Kavkazu, dnes je však její pěstování rozšířeno v subtropických a mírných oblastech celého světa. Plodem je kulovitá bobule, která může mít v době zralosti dle odrůdy barvu od zelené, přes žlutou, červenou, až po modrofialovou. Konzumuje se syrová, suší se (rozinky) a využívá se k výrobě vína a dalších alkoholických nápojů.

Z hlediska pozitivních účinků na lidské zdraví představují důležitou součást hroznů jejich jadérka. Vyrábí se z nich extrakt, který vyniká obsahem proantokyanidinů. Pro jejich komplex (a někdy i pro celý extrakt) se používá zkratka OPC.

Historie

Réva vinná patří mezi nejstarší kulturní plodiny, starověcí Egypťané prokazatelně pojídali její plody již před 6 000 lety. Dlouhou historii má i její využití v přírodní medicíně. Léčivé účinky vína v podobě nápoje chválí ve svých dílech několik antických filosofů, a hrozny jsou i tradiční součástí léčitelství i ve zbytku Evropy. K léčení se používaly nejčastěji zralé plody a z nich vyrobený nápoj (tedy víno), a to při celé řadě nemocí, od nevolností, přes kožní a oční infekce, onemocnění jater a ledvin až po rakovinu. Využívaly se však i plody nezralé (při bolení v krku), rozinky (při zácpě), vinné listy (zastavení krvácení, záněty, hemoroidy) či míza (kožní onemocnění). (40)

Účinné látky

Nejdůležitější složkou extraktu z hroznových jader je komplex tzv. oligomerních proantokyanidinů, což jsou látky ze skupiny polyfenolů. Používá se pro něj zkratka OPC (z anglického oligomers procyinidins complex). Nachází se ve slupkách jader, přičemž 100 g sušených semen je ho obsaženo asi 3 500 mg (46), v extraktu je obsah OPC i několikanásobně vyšší. Kromě něj se zde nacházejí i další formy proantokyanidinů (monomery, dimery, trimery a polymery), vysoký podíl vitaminu E a kyseliny linolenové. (45)

Léčivé účinky

Odborníci na výživu často hovoří o tzv. francouzském paradoxu, jež spočívá ve faktu, že obyvatelé Středomoří trpí ve srovnání s ostatními evropskými národy méně často onemocněním srdce a cév i dalšími civilizačními chorobami, ačkoliv konzumují vysoké množství živočišných tuků. Jako důvod bývá zmiňováno hojné pití červeného vína, které obsahuje dvě důležité substance: zaprvé resveratrol, barvivo obsažené ve slupkách červeného vína, a zadruhé právě komplex proantokyanidinů z hroznových jader (41).

Extrakt z hroznových jader je v první řadě velice silným antioxidantem, který je schopen ničit škodlivé volné radikály a chránit tak buňky a tkáně před oxidativním poškozením. Hlavním důvodem je přitom vysoký obsah komplexu proantokyanidinů (OPC). Podle vědeckých měření jde o 20x silnější antioxidant než vitamin E a 50x silnější než vitamin C (44).

To však není jediný důvod, proč je tak výjimečnou substancí. Neméně důležité je totiž jeho epigenetické působení čili schopnost ovlivňovat, zda budou některé geny „přečteny“ a nikoliv. Samotná přítomnost určitého genu v naší genetické informaci totiž znamená jen málo. Záleží totiž i na tom, jestli bude daný gen „přečten“, tedy jestli podle něj bude organismus vytvářet bílkoviny.

OPC přitom reguluje molekuly jménem microRNA (miRNA). Tyto velmi malé molekuly nic nekódují, nejsou tedy součástí genetické informace, ale zásadně ovlivňují právě expresi (přepis) genů. (2) Epigenetické působení extraktu z hroznových jader má ovšem zároveň příčinu i v jeho schopnosti regulovat další dva zásadní epigenetické mechanismy – metylaci genů a acatylaci histonů (4).

OPC rovněž podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy nezbytné pro vznik mitochondrií a podporu jejich funkce, a také NAD+, což je koenzym hrající klíčovou roli v energetickém metabolismu. (86)

Nemoci srdce a cév

Důležitou roli v prevenci srdečně cévních onemocnění hrají proantokyanidiny z hroznových jader, konkrétně pak jejich antioxidační vlastnosti, které brání peroxidaci lipidů a poškozování DNA buněk vlivem působení volných radikálů (14). Významnou úlohu tu však hrají i některé epigenetické mechanismy, například ovlivnění genů JNK-1 a c-JUN (15).

Polyfenolické látky obsažené v extraktu z hroznových jader dokáží poměrně efektivně snižovat krevní tlak, a to zejména prostřednictvím regulace enzymu endoteliární NO syntáza, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého (NO). Tato malá molekula totiž funguje jako vazodilatant – jejím působením dojde k rozšíření cév, které tak kladou toku krve menší odpor. (12, 13, 48). Platí přitom, že právě vysoký krevní tlak patří mezi hlavní rizikové faktory srdečně cévních onemocnění, jako je infarkt myokardu či mozková mrtvice. Efekt byl přitom zaznamenán i v případě zvýšeného krevního tlaku po menopauze. (91) Zlepšení elasticity krevních cév a zvýšení průtoku krve se kromě poklesu krevního tlaku zároveň projeví i lepším prokrvením a okysličením všech tkání v těle. K dosažení tohoto účinku je ale zapotřebí vyšších dávek – pozitivní změny zde byly zaznamenány při užívání 400 mg extraktu z hroznových jader po dobu 12 týdnů, účinnost poloviční dávky byla jen velmi nízká. Velmi vhodná je zde kombinace s aminokyselinou citrulinem. (97)

Výzkum na zvířatech prokázal i podstatnou úlohu v prevenci aterosklerózy, tedy tvorby usazenin v cévách – u králíků, kteří byli krmeni stravou s vysokým obsahem tuků a cholesterolu, došlo k výrazně nižšímu rozvoji aterosklerózy, pokud jim byl zároveň do stravy přidáván i extrakt z hroznových jader (17). Schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a míru jeho oxidace ovšem byla prokázána i v několika studiích na lidských dobrovolnících, a to dokonce i u kuřáků. V tomto směru se ukázala jako velice účinná kombinace OPC s chromem. (92, 100)

A v neposlední řadě výzkumy ukázaly i to, že OPC mohou být prospěšné i pro osoby, které již prodělaly infarkt či mrtvici – dokáží totiž zlepšit regeneraci tkání postižených ischemií (nedostatku kyslíku) a tím výrazně zmírnit jejich následky (16).

Nádorová onemocnění

Výzkumy posledních let jednoznačně ukazují, že epigenetické působení některých rostlinných složek hraje významnou roli v prevenci rakoviny, a extrakt z hroznových jader mezi takovéto substance nepochybně patří. Riziko vzniku nádorového bujení přitom dokáže ovlivnit hned několika způsoby.

Prokázán byl například ovlivnění zánětlivých procesů v tlustém střevě prostřednictvím regulace mikroRNA (1). miRNA se totiž zapojuje nejen v procesu normální diferenciace buněk, ale i karcinogenezi, tedy při vzniku nádorového bujení (3). Extrakt z hroznových jader zároveň potlačuje průběh zánětlivých signálních drah (především jde o potlačení NF-kB a COX2). Právě zánětlivé procesy ve střevech přitom patří mezi významné rizikové faktory rakoviny tohoto orgánu. Extrakt z hroznových jader rovněž ovlivňuje proliferaci (rychlé nekontrolované množení buněk) a apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt. (1) Právě procesy proliferace a apoptózy přitom bývají u nádorových buněk narušeny. A v neposlední řadě umí extrakt z hroznových jader omezovat tvorbu nových krevních cév, které rostoucí nádor potřebuje pro svou výživu, a tím jej v podstatě vyhladoví (10, 11)

Prokázán byl pozitivní vliv OPC v prevenci a léčbě řady typů nádorového bujení, například při rakovině tlustého střeva (5), kůže (4), plic (19), prostaty (20) či prsu. U rakoviny prsu přitom hraje důležitou roli jeho schopnost ovlivňovat produkci estrogenu prostřednictvím regulace enzymu aromatázy. Právě potlačení aktivity aromatázy přitom dokáže zpomalit růst až 70 % nádorů prsu (8, 9). Nedávná studie navíc prokázala, že extrakt z hroznových jader může být velmi prospěšný pro ženy s nádorem prsu, které prodělaly léčbu rakoviny prsu pomocí ozařování, protože dokáže zmírnit poškození zdravých tkání (18).

Prokázána je také účinnost OPC při myeloidní leukémii (37).

Ochrana pokožky

Jedním z faktorů, které zásadně ovlivňuje zdraví kůže, je UV záření, zejména pak jeho složka UVB, která má výrazné negativní epigenetické působení. Ovlivňuje totiž aktivitu enzymů DNA metyltransferázy a deacetylázy histonů, čímž ovlivňuje úroveň metylace genů a acetylace histonů, což jsou dva základní epigenetické mechanismy (6). To pak může hrát roli jak při vzniku kožních nádorů, tak i ve stárnutí pokožky. Extrakt z hroznových jader přitom patří mezi přírodní sloučeniny, které chrání buňky pokožky právě před negativním epigenetickým působením UV záření. (7)

Ochrana jater

Jaterní buňky jsou velice citlivé na oxidativní poškození, které vzniká v důsledku poškození volnými radikály. Studie z roku 2008 provedená na zvířatech přitom naznačila, že extrakt z hroznových jader může játra před oxidativním poškozením účinně chránit (21). Podobně efektivně se extrakt jeví i při ochraně jaterních buněk před působením radiace (22). A výzkum z roku 2011 zase prokázal jeho schopnost chránit játra před poškozením způsobeným nadměrnou konzumací alkoholu (23).

Výzkumy rovněž ukázaly, že konzumace proantokyanidinů vede v játrech ke zvýšení hladiny NAD+ (nikotinamiddinukleotid) a sirtuinu-1. To vede ke zvýšené tvorbě mitochondrií v tomto orgánu, zlepšení jeho funkce a ochraně před ztučněním jater. (86)

Hojení ran

OPC při lokální aplikaci urychluje hojení ran díky své schopnosti podporovat angiogenezi neboli tvorbu nových cév. Vděčí za to především tzv. endoteliárnímu růstovému faktoru (24). K podpoře hojení ran, včetně těch po chirurgických zákrocích (například i po císařském řezu), je dokonce vhodná i zevní aplikace (používá se například krém se 2% obsahem extraktu z hroznových jader). (49, 50)

Funkce mitochondrií

Velmi důležitou vlastností oligomerních proantokyanidinů je jejich schopnost zlepšovat funkci mitochondrií a chránit je před působením volných radikálů. Vděčí za to především své schopnosti zvyšovat produkci sirtuinů a NAD+. (62) Právě mitochondrie přitom hrají v organismu zcela zásadní roli, protože v nich probíhá přeměna živin na energii. Zhoršování jejich funkce je jedním z typických projevů stárnutí a negativně se projevuje především v tkáních, které jsou velmi náročné na přísun energie – tj. ve svalech, mozku, očích či srdci. Dysfunkce mitochondrií tak může být jednou z příčin řady nemocí a obtíží – například Alzheimerovy choroby, ADHD, kardiovaskulárních onemocnění, očních chorob či obezity. Více zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

Obezita a diabetes

Jak už jsme zmínili výše, OPC pomocí modulaci exprese genů na úrovni transkripce výrazně ovlivňuje v kosterních svalech aktivitu mitochondrií, což jsou energetická centra buňky. A větší produkce energie s sebou zákonitě nese i zvýšení energetického výdeje. Pro osoby trpící nadváhou a obezitou je přitom důležité, že se díky OPC snižuje dysfunkce mitochondrií v hnědé tukové tkáni, která obvykle vzniká v důsledku obezity a zásadním způsobem narušuje energetický metabolismus. (25, 26).

Oligomerní proantokyanidiny navíc pozitivně ovlivňují vylučování hormonů, které souvisejí se vznikem obezity a ochotou těla hubnout. Jde například o hormon leptin, jehož vylučování v mozku spouští signály nasycení, či adiponektin, který úzce ovlivňuje signální cesty inzulinu a jeho nedostatek mj. vede ke vzniku inzulinové rezistence. Ta pak následně přispívá jak k přibývání na váze, tak k rozvoji diabetu. V pokusech na zvířatech krmených stravou s vysokým podílem tuku přitom po podávání OPC došlo ke zvýšení produkce adiponektinu o neuvěřitelných 61 %! Zároveň došlo k pozitivnímu ovlivnění hladiny leptinu, ke snížení hladiny glukózy v krvi a inzulinové rezistence a také ke zlepšení funkce beta-buněk slinivky břišní, v nichž se tvoří inzulin. (63, 64) Silný antidiabetický efekt OPC se pak projevuje již po šesti týdnech užívání (35, 38). Pozitivně OPC působí i v případě chronické pankreatitidy neboli zánětu slinivky břišní (36).

Výzkumy navíc naznačují, že by užívání oligomerních proantokyanidinů mohlo být přínosné pro těhotné ženy, jejich potomci jsou ohroženi rezistencí na inzulin a adiponektin, a tudíž je u nich zvýšené riziko vzniku obezity v dalším životě. Tímto problémem jsou ohroženy zejména děti žen, které v těhotenství trpí obezitou a diabetem. (65)

OPC také ovlivňuje produkci žlučových kyselin, které se účastní trávení tuků, pomáhá snížit chuť k jídlu a ovlivňuje procesy vzniku a diferenciace tukových buněk. (63, 66)

Sportovní výkonnost

Dalším aspektem, který OPC může zlepšit díky svému vlivu na funkci mitochondrií, je sportovní výkonnost, a to zejména ve vytrvalostních disciplínách. V mitochondriích se díky němu zvyšuje spotřeba kyslíku, což svalovým buňkám umožňuje získávat oxidací cukrů a tuků více energie, kterou pak mohou přeměnit na svalovou práci. (25, 26)

K vyšší sportovní výkonnosti ovšem může přispět i schopnost OPC uvolňovat cévy a zlepšovat tak prokrvení. Díky ní se totiž k pracujícím svalům dostane více kyslíku a živin. (98)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba choroba

Zhoršení kognitivních funkcí, zejména paměti a intelektu, patří mezi nejzávažnější projevy Alzheimerovy choroby. Při tomto procesu hraje důležitou roli akumulace látek jménem rozpustné vysokomolekulární Abetovy oligomery. A právě jejich hromadění dokáže extrakt z hroznových semen účinně bránit, stejně jako tvorbě tzv. beta-amyloidních plaků, které jsou rovněž typickým projevem této nemoci. (27-29)

Proantokyanidiny navíc v rámci výzkumů dokázaly eliminovat anomálie ve funkci mitochondrií, což je velice důležité. Právě dysfunkce mitochondrií je totiž typická pro Alzeimerovu i Parkinsonovu chorobu. Navíc mají obecně ochranný efekt na nervové buňky, které dokonce dokáží chránit i proti působení některých toxinů (například kadmia). Zejména efektivně chrání neurony v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. V pokusech na myších navíc byla potvrzena i jejich schopnost zlepšovat některé kognitivní schopnosti narušené věkem, například schopnost prostorové orientace a rozpoznávání objektů. (51-54)

Artróza

Extrakt z hroznových jader má i prokazatelně příznivé účinky i při artróze, tj. kloubním onemocnění, při kterém dochází k úbytku chrupavky v kloubech a vzniku zánětlivých procesů. Účinně brání tzv. apoptóze (buněčné smrti) chondrocytů neboli buněk chrupavky, čímž omezuje jejich úbytek. Zároveň zmírňuje ztráty proteoglykanů, což jsou sloučeniny bílkovin a sacharidů, které tvoří mezibuněčnou hmotu chrupavky a mají pro funkci kloubů zásadní význam – zvyšují totiž pružnost chrupavky a její odolnost vůči tlaku a fungují jako kloubní lubrikant. (55,56)

OPC má také výrazné protizánětlivé účinky: potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, enzymu COX-2 a dalších látek podporujících vznik zánětu, který je nejen příčinou bolesti, ale přispívá i k dalšímu narušování chrupavky a ostatních kloubních struktur. Důležité v prevenci a léčbě artrózy jsou i antioxidační vlastnosti OPC. (56-58)

Revmatoidní artritida

Studie provedené na zvířatech rovněž naznačily, že extrakt z hroznových jader může být nadějnou substancí pro osoby trpící revmatoidní artritidou. Dokáže totiž regulovat patologické procesy při diferenciaci imunitních T-buněk, které jsou pro tuto autoimunitní chorobu typické. Důležité je zde i jeho výrazné protizánětlivé působení (43).

Osteoporóza

Osteoporóza je choroba způsobená nedostatečným usazováním vápníku v kostech, což vede ke snížení jejich hustoty a vyššímu riziku zlomenin. Pokud je extrakt z hroznových jader podáván spolu s vápníkem, zvyšuje pevnost, hustotu a mineralizaci kostí lépe než samotné užívání vápníku (30).

Další problémy pohybového aparátu

OPC z hroznových jader dokázalo rovněž v rámci výzkumů zmírnit otoky a bolesti kloubů při dně a také neuropatické bolesti. (87, 88)

Stárnutí

Extrakt z hroznových jader se rovněž vyznačuje schopností zpomalovat procesy stárnutí. Vděčí za to zejména své schopnosti podporovat produkci sirtuinů (zejména SIRT-1 a SIRT-3) a s ní souvisejícímu pozitivnímu vlivu na vznik nových mitochondrií a podporu funkce těch stávajících. Právě postupující dysfunkce mitochondrií je totiž považována za jednu z hlavních příčin stárnutí. (90)

Extrakt z hroznových jader, konkrétně v něm obsažená sloučenina procyanidin C1 (PCC1), se navíc vyznačuje schopnost ničit senescenční buňky (tj. buňky, které již ztratily schopnost dělení), jejichž hromadění v těle je rovněž typické pro proces stárnutí. Když vědci v rámci jedné studie podali PCC1 myším, kterým předtím pomocí záření výrazně urychlili buněčné stárnutí, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou nejen k úbytku senescenčních buněk, ale i ke zlepšení fyzické výkonnosti a zmírnění vizuálních projevů stárnutí. Doba jejich života se navíc oproti kontrolní skupině prodloužila o téměř 10 %, přičemž počítáno od doby ozáření se jejich přežití prodloužilo dokonce o 64,2 %. Z toho vyplývá, že by OPC mohlo významně prodloužit život i v případě, kdy je jeho užívání zahájeno až ve vyšším věku. (90)

Deprese

Protizánětlivé účinky OPC jsou pravděpodobně i důvodem, proč může být užitečné i při léčbě depresí. Důležitou roli při vzniku tohoto onemocnění totiž hrají právě zánětlivé procesy v oblasti mozku. (59)

Makulární degenerace

Makulární degenerace je vážné onemocnění očí, které postihuje buňky sítnice zejména v oblasti tzv. žluté skvrny (makuly), což je místo nejostřejšího vidění. Postižení proto nejprve přestávají rozpoznávat objekty v centru zorného pole, zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Ve vážných případech nemoc končí slepotou.

Extrakt z hroznových jader brání agregaci patologických proteinů, které podporují rozvoj makulární degenerace (32). Zároveň omezuje abnormální tvorbu nových cév, která je projevem tzv. mokré formy makulární degenerace (33).

Polyfenoly z hroznových jader mají ochranný efekt i při další nemoci postihující oční sítnici, tzv. diabetické retinopatii, při níž dochází k poranění drobných očních cév (34).

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z hroznových jader bohatý na OPC také pozitivně ovlivňuje některé procesy týkající se imunitních buněk (například podporují transformaci lymfocytů či fagocytární schopnost makrofágů). (60) Kromě toho také přímo působí proti některým typům bakterií, například obávaného zlatého stafylokoka, listerie, Esterichia coli či některým streptokokům. Vhodný je i při močových infekcích, včetně těch způsobených bakteriemi rezistentními vůči léčbě antibiotik. Prokázána byla i účinnost vůči kvasinkovým infekcím. (39, 61, 62, 89, 99)

Menopauza

Extrakt z hroznových jader pomáhá zmírnit nepříjemné symptomy menopauzy a snížit riziko kardiovaskulárních nemocí u žen středního věku. (47)

Funkce ledvin

Studie na zvířatech prokázaly, že oligomerní proantokyanidiny pomáhají redukovat poškození ledvin, zlepšují jejich funkci, chrání je proti působení volných radikálů a pomáhají zmírňovat zánětlivé procesy v tomto orgánu. (72-74)

Studií na lidských dobrovolnících proběhlo zatím jen málo, ale výsledky jsou velmi nadějné. Například u skupiny 23 osob, která užívala po šest měsíců denně 2 g extraktu z hroznových jader, došlo k poklesu koncentrace bílkovin v moči a schopnost ledvin zajišťovat filtraci vzrostla o 9 %. (75)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, pro které je charakteristický úbytek myelinových obalů nervových vláken, jež jsou nezbytné pro vedení nervového vzruchu. Studie provedená na myších přitom ukázala, že pokud je extrakt z hroznových jader podáván v časném stadiu onemocnění, dokáže procesu demyelinizace účinně bránit. (93)

Štítná žláza

Studie na myších ukázaly, že extrakt z hroznových jader může být velice efektivní i při poruchách štítné žlázy. Při jeho podávání došlo ke snížení zánětu a zlepšení funkce tohoto orgánu, ale z krevních testů bylo rovněž patrné, že se zmírnila chudokrevnost, která je velmi často způsobena právě hypofunkcí štítné žlázy. Zajímavé přitom je, že pozitivní působení OPC bylo zaznamenáno jak při hypofunkci, tak i při hyperfunkci (nadměrné činnosti) štítné žlázy. (94, 95)

Sexualita a plodnost

OPC zlepšuje prokrvení, a tudíž může mít u mužů pozitivní vliv na schopnost erekce. Jeho antioxidační potenciál navíc významně přispívá k ochraně spermií, což se může projevit zlepšením plodnosti. I zde je vhodná kombinace s citrulinem, popřípadě argininem. (96)

Užívání

Doporučená denní dávka extraktu z hroznových jader se pohybuje mezi 50 a 300 mg denně, v závislosti na tom, jestli jej užíváme preventivně nebo z léčebných důvodů. Jako bezpečné však bylo prokázáno i užívání vyšších dávek (až 800 mg). V rámci vědeckých studií však byly používány dávky až 2 g extraktu.

Nejdůležitější účinnou složku extraktu z hroznových jader představují proantokyanidiny, a proto je důležité dávat přednost doplňkům stravy se standardizovaným obsahem této skupiny látek (40-80 %).

Pokud užíváte nějaké léky, je třeba konzumaci extraktu z hroznových jader konzultovat s ošetřujícím lékařem. Extrakt totiž může ovlivňovat účinnost léků, které se rozkládají v játrech, a těch je poměrně velké množství. Vhodné není ani jeho užívání spolu s léky ovlivňujícími srážlivost krve (Aspirin, Walfarin) a také s lékem Phenacetin, kde může urychlit jeho vstřebávání. (40)

Extrakt z hroznových jader se rovněž nedoporučuje dětem a těhotným ženám (40), protože bezpečnosti jeho užívání zde zatím není dostatečně prokázána.

Vhodné kombinace

OPC se nejčastěji kombinuje s resveratrolem, což je logické – jde o dvě sloučeniny, které se hojně vyskytují v hroznovém víně. Ze stejného důvodu bývá také doporučována kombinace s kvercetinem, protože i tento polyfenol se v plodech révy vinné nachází. Nicméně účinnost této kombinace nebyla spolehlivě prokázána – například v rámci studie, která se zabývala vlivem na stav srdce a cév, ukázala, že kombinace OPC s kvercetinem má v podstatě stejné účinky jako OPC samotné. (76) Kombinace OPC + resveratrol + kvercetin však již velký smysl dává, protože kvercetin zlepšuje vstřebávání resveratrolu až o 310 %. (42, 77)

Vstřebávání OPC zlepšuje další skupina látek, která se v hroznech nachází, a to jsou katechiny. Jejich velmi bohatým zdrojem je zelený čaj, a proto i kombinace OPC + extrakt ze zeleného čaje (EGCG) může být velmi efektivní. (71)

OPC + omega 3 – oxidativní stres, protizánětlivé působení, metabolismus lipidů, ochrana jater, funkce mozku, Alzheimerova choroba diabetes, srdce a cévy (67, 70)

OPC + resveratrol – nádorová onemocnění, srdce a cévy, diabetes, Alzheimerova choroba, menopauza (68, 78, 79)

OPC + ostropestřec mariánský (silymarin) – zdraví jater, kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění (69)

OPC + EGCG – protibakteriální působení, mozek, nádorová onemocnění, vytrvalost (71)

OPC + granátové jablko – menopauza, osteoporóza, sportovní výkonnost, srdce a cévy (80, 81)

OPC + kurkumin – nádorová onemocnění, artróza, diabetes (82)

OPC + zázvor – zdraví jater (83)

OPC + ženšen pětilistý – diabetes, hubnutí (84)

OPC + ginkgo biloba – srdce a cévy, mozek

OPC + šišák bajkalský – srdce a cévy, protizánětlivé a antioxidační působení (85)

OPC + spirulina – štítná žláza (95)

OPC + L-citrulin – prokrvení, srdce a cévy, sportovní výkonnost (97)

OPC + chrom – cholesterol, srdce a cévy (100)

Popis

Butyrát je sůl kyseliny máselné, mastné kyseliny s krátkým řetězcem (chemicky jde o kyselinu butanovou). Název „butyrát“ název vznikl díky skutečnosti, že sloučeniny této látky s glycerolem tvoří důležitou součást mléčného tuku (latinský výraz pro máslo je „butyrum“).

Za normálních okolností je butyrát v našem organismu produkován naprosto přirozeně, a to bakteriemi, které jsou součástí střevního mikrobiomu (zejména při procesu anaerobního kvašení rozpustné vlákniny). Zároveň jej ale přijímáme i potravou, zejména prostřednictvím mléčných výrobků.

Historie

Kyselinu máselnou objevil v roce 1814 francouzský chemik Michel Eugène Chevreul a o čtyři roky později ji z másla izoloval.

Princip působení

Naprostá většina butyrátu vyprodukovaného střevními bakteriemi či získaného z potravy je využita přímo ve střevech – slouží totiž jako hlavní „palivo“ pro buňky střevní sliznice. Díky tomu je ostatně butyrát nezbytný pro udržení integrity střevní sliznice, což je základní faktor dobrého zdravotního stavu. Funkční střevní sliznice má totiž omezenou propustnost, čímž brání průniku toxinů a patogenů do krevního oběhu. Při narušení integrity střev tak může dojít k řadě negativních procesů v tkáních celého těle. Při nedostatku butyrátu dochází rovněž k rozvoji zánětlivých procesů ve střevech.

Menší část butyrátu proniká ze střev do krevního oběhu, a může tak ovlivňovat procesy v celé řadě orgánů a tkání. Cca 5 % zůstává nevyužito a je vyloučeno stolicí.

Butyrát procesy v organismu ovlivňuje pomocí tří základních mechanismů:

1. Epigenetické působení

Stěžejní roli hrají přímé epigenetické účinky butyrátu, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Butyrát patří mezi výrazné inhibitory enzymů jménem histondeacetylázy, které se účastní epigenetické reakce jménem deacetylace histonů. Právě deacetylace je přitom jedním z procesů, které vypínají geny – ty se pak chovají, jako by v naší DNA vůbec nebyly. Kromě toho ale butyrát ovlivňuje i další epigenetické reakce, tedy metylaci genů a regulaci pomocí microRNA.

2. Ovlivnění buněčné signalizace

Butyrát aktivuje několik typů buněčných receptorů souvisejících s G-proteinem. Tyto receptory se účastní tzv. buněčné signalizace, tedy procesu, který přenáší informace uvnitř buňky, a ovlivňuje tak její chování. Dysfunkce těchto receptorů proto může buněčné děje ovlivnit zásadním způsobem.

3. Zdroj energie pro buňky

Butyrát slouží jako důležitý energetický substrát, a tím ovlivňuje přežití a fungování jak našich vlastních tělesných buněk (zejména těch střevních), tak i mikroorganismů, které jsou součástí střevního mikrobiomu.

• Ovlivnění funkce mitochondrií

Butyrát, je zcela zásadní pro fungování mitochondrií – buněčných organel, které jsou nezbytné pro přeměnu živin na energii. Butyrát dokáže epigenetickou cestou ovlivňovat aktivitu některých genů v mitochondriální DNA, a zároveň zlepšuje schopnost mitochondrií oxidovat živiny a vytvářet z nich energii ve formě ATP. Zvyšuje rovněž citlivost buněk na inzulin, což se rovněž ve výsledku projeví zlepšenou schopností mitochondrií produkovat energii. Butyrát také snižuje koncentraci volných radikálů kyslíku uvnitř mitochondrií, zlepšuje jejich integritu a celkově je chrání před poškozením. Dysfunkce mitochondrií je přitom typická pro procesy stárnutí a vede také ke zhoršení funkce příslušných orgánů a tkání. Více o mitochondriích zde »

K nedostatečné přirozené produkci butyrátu dochází zejména v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu. V tomto případě je možné chybějící butyrát doplnit prostřednictvím doplňků stravy.

Role butyrátu při vzniku a léčbě zdravotních potíží

Nádorová onemocnění

Butyrát účinně potlačuje proliferaci a podporuje apoptózu nádorových buněk, a to zejména prostřednictvím regulace acetylace histonů tvorby microRNA. Má také antiangiogenní efekt (tj. potlačuje tvorbu nových cév, které zajišťují krevní zásobení rostoucího nádoru) a brání tvorbě metastáz. Velmi účinný je v prevenci i léčbě rakoviny střev, plic a kůže.

Velkou roli v protinádorovém působení butyrátu přitom hraje jeho epigenetický potenciál. Zvyšuje totiž zejména aktivitu tzv. tumorsupresorových genů, které jsou součástí přirozených obranných mechanismů těla proti vzniku nádorů. Jde například o gen, podle nějž se tvoří protein p53 (tento gen je přezdíván jako „protinádorový policajt“), nebo gen SLC5A8. Podporuje také aktivitu genů pro tvorbu detoxikačních enzymů (např. glutathion-S-transferázy), které se podílejí na eliminaci škodlivých volných radikálů.

Autoimunitní onemocnění

Schopnost butyrátu snižovat zánět a modulovat imunitní odpověď může být užitečná při širokém spektru autoimunitních onemocnění. Nejefektivněji jeho doplňování působí především přímo v oblasti střev: Nedostatek butyrátu byl opakovaně prokázán u osob trpících Crohnovou chorobou i ulcerózní kolitidou, což jsou dvě nejčastější zánětlivá střevní onemocnění. Butyrát zde působí silně protizánětlivě (potlačuje zejména aktivitu nukleárního faktoru NF-kB a prozánětlivých interferonů) a zároveň podporuje integritu střevní sliznice, která je u zmíněných chorob zásadně narušena. Zde je efektivní jak užívání butyrátu, tak i podpora jeho produkce konzumací rozpustné vlákniny.

Pozitivní vliv butyrátu byl však prokázán i u dalších autoimunitních onemocnění. Například u revmatoidní artritidy v rámci výzkumu pomáhal regulovat epigenetické procesy (zejména potlačením produkce enzymů histondeacetyláz) ovlivňující kostní buňky osteoklasty a snížoval produkci zánětlivých cytokinů. Rovněž lidé trpící roztroušenou sklerózou mají typicky ve střevech nižší zastoupení bakterií produkujících butyrát, což může vést nejen k vyšší míře zánětlivých procesu, ale i k urychlení procesu demyelinizace (degradace obalů nervových vláken), který je pro tuto nemoc typický.

Pokusy na myších pak prokázaly i schopnost butyrátu zmírnit průběh autoimunitního onemocnění jménem lupus, které může napadat řadu tkání v těle – například klouby, ledviny, pokožku, plíce, srdce či mozek.

Obezita a diabetes

Butyrát spolu s dalšími mastnými kyselinami s krátkým řetězcem může sehrát velmi pozitivní roli jak při hubnutí, tak i při diabetu. Není tak náhoda, že ve střevech obézních osob bylo ve většině případů zaznamenáno výrazné snížení počtu bakterií produkujících butyrát.

Důvodů, proč může butyrát pomoci je hned několik: v první řadě pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci (tj. sníženou citlivost tkání vůči inzulinu), která je důležitým mechanismem při vzniku diabetu 2. typu, ale podporuje i přibývání na váze. Butyrát dále posiluje střevní bariéru, čímž snižuje míru zánětlivých procesů. I tento proces pomáhá usnadnit hubnutí. Dále má pozitivní vliv na metabolismus tuků, a navíc stimuluje tvorbu peptidu PYY, který hraje důležitou roli v navození pocitu sytosti. Nedostatečná produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem tak zvyšuje tendenci k přejídání.

Butyrát navíc zlepšuje funkci mitochondrií, které jsou pak schopny produkovat více energie (a tudíž pak více energie „spálíme“). Může nám tak nejen pomoci zhubnout, ale v rámci výzkumů jeho podávání rovněž výrazně snížilo přibývání na váze u lidí konzumujících vysokokalorickou stravu. Nutno ovšem dodat, že existují i studie s opačnými výsledky – tedy ukazující, že butyrát může naopak stimulovat přibývání na váze (zejména se tak děje v případě, že má obézní člověk butyrátu nadbytek). Proto je tedy k jeho užívání třeba přistupovat individuálně.

Podle některých teorií by měl butyrát (přesněji řečeno jeho nedostatek) hrát rovněž důležitou roli při vzniku diabetu I. typu, jehož podstata je autoimunitního charakteru. Měl by totiž mít ochrannou úlohu proti tvorba autoprotilátek proti beta-buňkám Langerhansových ostrůvků slinivky, v nichž je produkován inzulin.

Kardiovaskulární choroby

Střevní mikrobiom zásadním způsobem ovlivňuje i zdraví našeho srdce a cév či výši krevního tlaku. Rozsáhlá studie srovnávající složení střevní populace u lidí s normálním a vysokým krevním tlakem u nich například zjistila rozdílné zastoupení celkem 45 kmenů mikroorganismů, přičemž 27 z nich patřilo mezi bakterie rodu Firmicutes. Ty jsou významné právě tím, že produkují butyrát – ten totiž mimo jiné potlačuje tvorbu látky jménem angiotenzin II, která se na zvýšení krevního tlaku podílí. Další výzkumy ukázaly, že vyšší systolický tlak bývá spojen s nižší druhovou rozmanitostí střevních obyvatel.

Butyrát také omezuje produkci cholesterolu v těle a výrazně zasahuje do procesů tvorby aterosklerotických plátů v cévách.

Imunita a alergie

Butyrát ovlivňuje široké spektrum signálních drah souvisejících s fungováním imunitního systému. Ovlivňuje proliferaci, diferenciaci a apoptózu imunitních buněk a také jejich pronikání do tkání, aktivaci a produkci cytokinu, což jsou mechanismy uplatňující se při vzniku autoimunitních onemocnění.

Zajímavým účinkem je také podpora produkce bílkoviny jménem katelicidin. Ta vzniká ve střevních, žaludečních a jaterních buňkách a hraje důležitou roli ve vrozené imunitě, konkrétně v obraně před bakteriálním infekcemi. Prokázána byla i účinnost butyrátu v boji proti několika konkrétním infekcím (např. proti salmonelóze).

Nedostatek butyrátu pravděpodobně souvisí i s alergickými projevy. Například u šestiměsíčních kojenců trpících atopickým ekzémem byl zaznamenán nedostatek bakterií Coprococcus eutactus, které butyrát produkují.

Mozková mrtvice, paměť a neurodegenerativní choroby

Butyrát má výrazné neuroprotektivní účinky (tj. chrání nervové buňky), což se uplatňuje například při léčbě následků ischemie (nedostatku kyslíku), k níž dochází například při mozkové mrtvici. Podporuje totiž produkci růstového faktoru BDNF, který působí na buněčné mechanismy v mozkové tkáni. Zlepšuje například proliferaci (tj. vznik nových neuronů), jejich migraci a diferenciaci.

Butyrát má také příznivý vliv na paměť, a i zde je to díky epigenetickému působení. Blokuje totiž tvorbu histondeacetyláz, a tím brání deacetylaci, která „vypíná“ geny nutné pro synaptickou plasticitu (tj. tvorbu nových spojů mezi nervovými buňkami) a tvorbu dlouhodobé paměti.

Nadějně vypadají rovněž výzkumy na využití při Huntingtonově chorobě (druh demence) a Alzheimerově chorobě.

Nespavost

Proč mají lidé, kteří delší dobu omezovali dobu spánku, tak často problém s usínáním? Vždyť by přeci měli usnout snadno, když jsou chronicky nevyspalí! Jednou z odpovědí na tuto otázku je stav střevního mikrobiomu. Ten je totiž jedním ze zdrojů signálů, které navozují spánek. Vztah je to přitom oboustranný: Pokud spánek dlouhodobě zanedbáváme nebo dojde k rozladění cirkadiánních rytmů, jedním z důsledků je výrazné narušení rovnováhy uvnitř střev. A dysfunkční střevní mikrobiom následně přestane vytvářet signály, které jsou pro usnutí nezbytné.

Tyto signály přitom pocházejí ze dvou zdrojů: zaprvé jde o fragmenty buněčných stěn uhynulých mikroorganismů, které pronikly do krevního oběhu a posléze pomáhají navodit spánek (zároveň ovšem mohou zvyšovat úroveň zánětu v těle), a za druhé jde o produkty metabolismu střevních bakterií: především mastné kyseliny s krátkým řetězcem včetně butyrátu (ty mají naopak účinek protizánětlivý), ale i některé hormony, indolové deriváty, sukcinát, žlučové kyseliny či neurotransmitery.

Pokud je tedy spánek narušen, je důležité se intenzivně zaměřit na ozdravění střevního mikrobiomu. A než se to podaří, může být vhodnou cestou užívání butyrátu – to totiž podle výzkumů pomáhá navodit spánek a výrazně navyšuje především trvání NREM fáze spánku (spánek bez rychlého pohybu očí) – v pokusech na myších došlo k prodloužení této fáze o více než 50 %! Podávání butyrátu navíc v rámci výzkumů pomohlo snížit tělesnou teplotu, což může být jedním z mechanismů, pomocí kterého tato mastná kyselin pomáhá navodit spánek.

Autismus

Přesné příčiny vzniku autismu jsou sice stále ještě neznámé, v poslední době ale řada výzkumů potvrdila, že u lidí s tímto problémem dochází k dysfunkci mitochondrií, která je do značné míry podmíněna epigeneticky. A právě butyrát dokáže spolu s dalšími nasycenými mastnými kyselinami s krátkým řetězcem (tj. propionátem a acetátem) funkci mitochondrií pozitivním způsobem ovlivnit. Představují totiž důležitý zdroj energie pro mozkové buňky, a zejména to platí v časných fázích vývoje mozku.

Ve střevech pacientů s poruchou autistického spektra byl zároveň pozorován nedostatek bakterií, které tyto kyseliny produkují, a zároveň nadměrný výskyt bakterií rodu Clostridia a Desulfovibrio. Velmi diskutována je proto i souvislost rostoucího počtu autistických dětí s nadužíváním antibiotik.

Artróza

Artróza, tedy degenerativní kloubní onemocnění spočívající především v degradaci kloubní chrupavky, bývá mnohdy považována za čistě mechanickou záležitost, výzkumů ovšem ukazují, že se na jejím vzniku podílí významnou měrou i stav střevního mikrobiomu. Pokud uvnitř našich střev panuje nerovnováha, dochází ke zvýšení propustnosti střevní stěny. Patogeny či jejich zbytky se tak dostávají do krevního oběhu a mohou doputovat i do kloubních struktur. Tam pak vyvolají reakci imunitního systému a zvýší míru zánětlivých procesů, což urychlí degradaci kloubních struktur více zde ». Užívání butyrátu tak může být užitečné i při artróze – pomáhá obnovit střevní bariéru a zároveň snižuje míru zánětu v kloubech a pozitivně ovlivňuje mechanismy buněčné smrti buněk chrupavky.

Lupenka

Také nepříjemné kožní onemocnění jménem lupenka neboli psoriáza je úzce spjato s rovnováhou střevního mikrobiomu – u osob trpících touto chorobou se obvykle vyskytuje méně bakterií produkujících butyrát. Proto může být i zde prospěšné jeho užívání.

Sportovní výkonnost

V roce 2014 proběhla zajímavá studie, která se zaměřila na účastníky Bostonského maratonu. Vědci analyzovali stolici sportovců napříč výsledkovou listinou a zjistili, že pomalé a rychlé maratonce odlišuje nejen výsledný čas, ale i obsah butyrátu v jejich výkalech. Právě podíl střevních bakterií produkujících butyrát by tak mohl být jedním z faktorů, které ovlivňují vytrvalostní výkonnost. Přesné mechanismy účinku butyrátu na fyzickou kondici zatím nejsou přesně objasněny, ale pravděpodobně půjde o kombinaci jeho pozitivního vlivu na mitochondrie, v nichž při zátěži probíhá přeměna živin na energii potřebnou na svalovou práci, vlivu na okysličení svalových buněk a schopnost těla využívat glukózu z krve jako palivo pro svaly.

Butyrát se navíc v těle přeměňuje na propionát, který se váže na specifické receptory přímo ve svalové tkáni. Z pokusů na myších přitom vyplynulo, že navázání propionátu na tyto receptory může ovlivňovat řadu metabolických pochodů uvnitř svalů a mj. také vést ke zvýšení výkonnosti v testu běhu do vyčerpání. Z těchto důvodu by tedy mohlo být pro sportovce prospěšné i užívání butyrátu ve formě doplňku stravy, k potvrzení jsou však zapotřebí další výzkumy.

Butyrát může ale být velice efektivní i v rámci regenerace. Po náročné sportovní zátěži je totiž v těle zvýšena úroveň zánětlivých procesů, které vznikají například jako reakce na mikroskopická poškození svalů. Protizánětlivé působení butyrátu tak může pomoci dobu regenerace zkrátit.

Zpomalení stárnutí

Už jsme zmínili, že jedním z procesů urychlujících stárnutí, je zhoršování funkce mitochondrií. Butyrát na ni přitom působí nejen přímo, ale ovlivňuje ji i prostřednictvím metatoninu.

O hormonu melatoninu je známo, že je produkován v epifýze a poté slouží jako „spánkový hormon“. Melatonin je ovšem vytvářen i ve většině buněk našeho těla, kde má důležitou funkci: slouží jako silný antioxidant, snižuje míru zánětlivých procesů a zlepšuje funkci mitochondrií. Melatonin tak patří mezi sloučeniny, které mohou stárnutí efektivně zpomalovat. Zároveň ale bohužel platí, že s věkem se tvorba melatoninu zpomaluje, což má za následek nejen problémy se spánkem, ale také urychlení procesu stárnutí a zhoršování funkce řady orgánů a tkání.  Butyrát přitom podporuje tvorbu melatoninu ve střevě, což spolu s přímým pozitivním působením na funkci mitochondrií může pomoci zpomalit procesy stárnutí.

Dědičná onemocnění

Velmi nadějně vypadají výzkumy mapující možné využití butyrátu v léčbě pacientů trpících cystickou fibrózou, srpkovitou anemií a beta-thalassemií.

Užívání a kontraindikace

Studií, které by zkoumali bezpečnost užívání butyrátu, bylo zatím provedeno jen málo, obecně je považován za bezpečný. Za normálních podmínek totiž buňky střeva kyseliny s krátkým mastným řetězcem velice rychle absorbují – takto je obvykle rychle absorbováno cca 95 % butyrátu (produkovaného bakteriemi i přijatého potravou) a zbylých 5 % je bezpečně vyloučeno stolicí.

Butyrát mohou někdy špatně snášet lidé trpící nadýmáním nebo extrémně citlivými střevy. Vyvarovat by se ho měli také obézní lidé s vysokou přirozenou hladinou butyrátu.

Kromě užívání samotného butyrátu je ovšem zároveň vhodné podpořit obnovu rovnováhy střevního mikrobiomu, a zajistit tak obnovu přirozené produkce této látky. Zásadní je v tomto směru dostatečná konzumace prebiotik, tj. rozpustné vlákniny, která tvoří substrát nezbytný pro přežití střevních mikroorganismů. Konzumace rozpustné vlákniny se ostatně projevila pozitivním způsobem i u většiny výše uvedených nemocí a obtíží.

Vhodné kombinace

Butyrát je možné kombinovat i s dalšími doplňky stravy. Obvykle se jedná buď o probiotika, protizánětlivě působící látky, látky podporující rovnováhu střevního mikrobiomu či buněčnou signalizaci. Pozitivní účinek byl prokázán například u těchto kombinací:

• Butyrát + laktobacily
• Butyrát + omega-3
• Butyrát + kurkumin
• Butyrát + Coleus forskohlii
• Butyrát + zázvor
• Butyrát + karnitin
• Butyrát + chmel
• Butyrát + arginin + glutamin

Název „maralí kořen“ se používá pro rostlinu jménem parcha saflorová. Vznikl podle sibiřských jelenů maralů, kteří se s oblibou živí její natí a zejména v době říje i kořeny. Právě kořeny byliny přitom vynikají svou schopností podporovat růst svalové hmoty a síly, a proto jsou populární zejména u kulturistů a vyznavačů dalších rychlostních a silových disciplín. Pozitivní účinky parchy jsou však mnohem rozsáhlejší.

Popis

Parcha saflorová je až 0,5–1,8 m vysoká vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých vyskytující se převážně v oblasti Jižní Sibiře (pohoří Altaj a Sajany), Mongolska a Kazachstánu. Může se ale pěstovat i u nás, zdejší podnebí snáší dobře. Svými fialovými květy (přesněji řečeno květenstvím tvořeným úborem s drobnými trubkovitými kvítky) a hluboce zpeřeným tvarem listů připomíná bodlák, ale je bez ostnů. Plodem je asi 7 mm dlouhá nažka. Kvete obvykle v červenci a srpnu. K léčení se ale obvykle využívá odenek a kořen, které se sbírají na podzim, někdy se ale využívá i nať, obvykle sbíraná v květnu až červnu. (1–3)

Účinné látky

Asi nejzajímavější složkou maralího kořene představuje ekdysteron. Jde o skupinu látek produkovanou některými rostlinami pro ochranu před hmyzem. V současnosti je popsáno více než 200 ekdysteroidních sloučenin, přičemž v parše saflorové se nachází 50 z nich. Nejhojněji je 20-hydroxyekdysteron, který se nachází především v kořenech rostliny, méně pak v listech a semenech. Pro člověka je zajímavá především tím, že je svou strukturou podobná androgenním hormonům. Díky tomu se váže na stejné receptory jako testosteron, a má tedy i v mnohém podobné účinky – například té anabolické, tedy podporu tvorby svalové hmoty. Ty jsou dokonce tak výrazné, že je tato látka od roku 2020 zařazena do monitorovacího programu Světové antidopingové agentury (WADA). Na rozdíl od většiny anabolických substanci (včetně samotného ekdysteronu) však v případě parchy nejsou známé žádné negativní účinky na zdraví. (5–10)

Ekdysteron má ovšem zároveň i účinky neuroprotektivní (tj. chrání před poškozením nervové buňky), pomáhá snižovat hladinu cukru a cholesterolu v krvi, reguluje metabolismu, a dokonce působí protinádorově (např. proti rakovině prsu). Díky své schopnosti potlačovat produkci látky NF-kB má také protizánetlivé účinky. (8, 10)

Maralí kořen ovšem obsahuje i celou řadu dalších látek s pozitivním účinkem na lidský organismu, například polyfenoly s antioxidačním, hypolipidemickým a epigenetickým účinkem, či silic a esenciálních olejů s antioxidačním, protizánětlivým a antimikrobiálním působením. Konkrétně zde najdeme například monoterpeny a seskviterpeny, quercetin, kyselinu chlorogenovou, kyselinu ellagovou, kaempferol a řadu dalších zajímavých sloučenin. (8, 10)

Historie

Parcha saflová je důležitou součástí tradičních léčebných systému v oblasti Ruska, Mongolska a Číny, kde byla využívána zejména jako posilující prostředek a pro léčení nemocí dýchacího, srdečně cévního a vylučovacího systému. V roce 1969 byla klasifikována coby adaptogen a v 70. letech začala být využívána jako podpůrný prostředek v rámci sportovní přípravy. Oblíbená byla zejména u sportovců bývalého Sovětského svazu, kteří ji využívali nejen ke zvýšení výkonnosti, ale i regenerační kapacity a psychické odolnosti. (1, 4, 14)

Účinky

Obsažený ekdysteron má výrazné epigenetické účinky, kdy ovlivňuje nejen tvorbu svalových bílkovin (u myší bylo například identifikováno 16 genů zodpovědných za tvorbu svalové hmoty, které dokáže obsažený ekdysteron ovlivnit), ale i například aktivitu genů souvisejících s ochranou neuronů. Potvrzené epigenetické účinky mají i další látky obsažené v parše saflorové, například quercetin Více zde » nebo kyselina ellagová Více zde » . K tomu se přidávají účinky antioxidační, protizánětlivé, protinádorové antimikrobiální a další. (5, 8, 10)

Sportovní výkonnost

Jde o nejznámější oblast pozitivního působení parchy saflorové, která se ostatně hojně využívá hlavně v kulturistice a dalších silových a rychlostních sportovních odvětvích. Jde zejména o podporu růstu svalové hmoty prostřednictvím zvýšení syntézy svalových bílkovin a zvýšení síly, za což jsou zodpovědné zejména obsažené ekdysterony. Ve studiích na buněčných kulturách bylo v například po jejich aplikaci dosaženo 20% nárůstu tvorby svalových proteinů. (11)

Výzkumů působení ekdysteronů na lidských dobrovolnících zatím nebyl proveden dostatek, studie na potkanech ovšem přinesly velmi dobré výsledky. Ukazuje se ale, že hodně závisí na životním období, kdy je podáván – nejlepších výsledků bylo dosaženo u jedinců v pubertálním věku (o 51,9 % větší nárůst svalové hmoty než u kontrolní skupiny). Ekdysteron ovšem dobře zafungoval třeba i u myší s odstraněnými vaječníky, které se používají pro simulaci účinků na ženy v menopauze. Pro toto období je totiž typický úbytek svalové hmoty, ovšem u zkoumaných myší ovšem naopak došlo k jejím nárůstu. (12, 13)

Ekdysterony zároveň pomáhají zvýšit nejen svalovou sílu, ale celkovou kapacitu fyzického výkonu a také vytrvalostní výkonnost. (10, 13, 14)

Zajímavé také je, že pozitivní vliv maralího kořene na tvorbu svalové hmoty a růst síly byl mnohem větší, pokud byl užíván spolu s rhodiolou. Ta samotná přitom tvorbu svalové hmoty nepodporuje, takže zde zjevně působí její synergický efekt. Rhodiola zde navíc přispívá i svou schopností oddálit fyzickou únavu a zlepšit adaptaci na stresovou zátěž. Efektivně zde přitom byliny zafungovaly jak v poměru 1 : 1, tak i v poměru 7 : 3 ve prospěch maralího kořene. (20)

Sexualita a plodnost

Podobnost ekdysteronu s pohlavními hormony se může uplatnit i v případě sexuality a podpory plodnosti, což potvrdily výzkumy na zvířatech i lidských dobrovolnících. Například u skupiny mužů s diagnózou neplodnosti vedlo jeho užívání ke zlepšení schopnost absolvovat sexuální akt i ke zlepšení kvality spermatu. V případě vlastního maralího kořene se spíše než samotná bylina ukázala efektivní její kombinace s kotvičníkem a Tongat Ali (Eurycoma longifolia), i samotný maral má ovšem pozitivní vliv na schopnost erekce a libido, a to dokonce i u mužů po infarktu myokardu. (10, 15, 19)

Imunita a protizánětlivé působení

Parcha saflorová potlačuje vylučování zánětlivých cytokinů, včetně TNF-αa IL-6. Kromě toho má pozitivní vliv na fungování imunity, kdy podporuje tvorbu i aktivitu řady imunitních buněk – například lymfocytů, makrofágů či neutrofilů. (10, 19)

Parcha má navíc schopnost ničit řadu bakterií (zejména těch gramm-pozitivních) a také plísní. Prokázán byl i antiparazitický efekt. Janča a Zentrich ji také doporučují pro doléčování těžších infekcí, jako je EB viróza, mononukleóza či borelióza. (1, 19)

Stres

Maralí kořen je řazen mezi adaptogeny, tj. látky zlepšující adaptaci organismu na stres. Když byl například podáván potkanům na vysokotuké stravě, u nichž v důsledku toho došlo ke zvýšení hladin kortikosteroidů, došlo u nich po osmi týdnech užívání ve srovnání s kontrolní skupinou k 27% poklesu hladin těchto stresových hormonů. Při stresu rovněž dochází snadno k vyčerpání nadledvin, v nichž stresové hormony vznikají, což se naopak může projevit nedostatečnou tvorbou kortikosteroidů. Maral zde ale pomohl zvýšit hladinu kortizolu v nadledvinách o 25 %. (18)

K ochraně vůči stresu přispívá i antioxidační potenciál parchy saflorové. (23)

Nádorová onemocnění

Maralí kořen může být efektivní i v rámci prevence a léčby nádorových onemocnění. Potlačuje totiž proliferaci (rychlé, nekontrolované množení) nádorových buněk, podporuje jejich buněčnou smrt, zhoršuje jejich energetický metabolismus, a navíc zvyšuje citlivost rakovinných buněk vůči některým lékům (například doxorubicinu). Účinnost byla potvrzena například při rakovině prsu a vaječníků. (7, 21)

Může také pomoci zmírnit únavu a poruchy nálad v průběhu chemoterapie. (10)

Hubnutí

Když byl maralí kořen podáván skupině myší krmených stravou s vysokým obsahem tuku, zjistili u nich vědci po 13 týdnech o 18 % nižší přírůstek hmotnosti než u kontrolní skupiny, přičemž přírůstek vlastní tukové tkáně byl dokonce o 41 % nižší! U sledovaných myší zároveň došlo k mnohem nižší míře ztučnění jater, což je častý důsledek tohoto typu stravy. (10)

Příznivé výsledky byly dosaženy i při podávání extraktu krysám s odstraněnými vaječníky, jež se používají jako model pro zkoumání menopauzy. Právě v menopauze totiž běžně dochází k výraznému přibývání na váze. Zkoumaná zvířata po podávání maralího kořene přitom nejen méně přibývaly na váze, ale také u nich docházelo k menším ztrátám svalové hmoty, což je rovněž v menopauze obvyklé. (18)

Parcha saflorová má navíc pozitivní vliv na vylučování hormonů souvisejících s regulací hmotnosti – zvyšuje například koncentraci leptinu, který navozuje pocit sytosti, a adiponektinu, který podporuje odbourávání tuků. (10)

Z tohoto důvodu je parcha saflorová slibnou bylinou pro kontrolu hmotnosti, výzkumy na lidských dobrovolnících však zatím nebyly provedeny v dostatečné míře.

Diabetes

Parcha saflorová může být užitečná i pro diabetiky. Zmírňuje například tzv. metabolický syndrom, což je soubor metabolických změn, které výrazně zvyšují riziko vzniku diabetu i srdečně cévních chorob. Pomáhá také zvýšit sekreci inzulinu ve slinivce břišní, snížit hladinu glukózy v krvi, zvýšit citlivost tkání na inzulin a v rámci experimentů rovněž maralí kořen zvýšil redukovanou hladinu jaterního glykogenu. (10, 18, 19)

Kardiovaskulární systém

Maralí kořen pomáhá snížit krevní tlak, zlepšuje viskozitu krve, snižuje agregaci krevních destiček a koncentraci fibrinogenu, čímž omezuje tvorbu krevních sraženin. Má pozitivní vliv i na hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi. Pokusy na myších naznačili i účinnost jeho podávání po infarktu myokardu a vhodný je i při arytmiích. (19)

Parcha může být užitečná i při chudokrevnosti, protože pomáhá zvýšit koncentraci červených krvinek a hemoglobinu v krvi. (19)

Mentální výkonnost

Parcha saflorová zlepšuje paměť a schopnost učení – ideální doba pro její užití je v tomto případě 60 min před zahájením učení. Pokusy na zvířatech rovněž prokázaly zlepšení lokomotorických schopností, zvýšení vzrušivosti nervového systému i bdělosti a zkrácení přirozené doby spánku. (19)

Parcha rovněž pomáhá chránit nervové buňky před poškozením, a některé studie na zvířatech rovněž ukazují její schopnost snižovat poškození nervových buněk následkem ischemie (nedostatek kyslíku), například při mozkové mrtvici – když bylo pokusným potkanům podáváno po 5 dní po uměle navozené mrtvici 150 mg extraktu, došlo u nich k výrazně nižším destruktivním změnám a bylo dosaženo i výrazně menšího snížení hustoty synapsí (nervových spojení) v mozkové kůře. Jedním z důvodů může být skutečnost, že ekdysteron zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutáza, a tím zmírňuje oxidativní poškození mozkové tkáně po ischemii. (19, 23)

Maralí kořen rovněž snižuje úzkost a působí také preventivně proti vzniku demence, kdy brání vzniku bílkoviny beta-amyloid, jejíž hromadění je typické například pro Alzheimerovu chorobu. (19, 23)

I v rámci podpory mentální výkonnosti je vhodná kombinace maralího kořene s rhodiolou, která například zvyšuje schopnost učení. (20)

Menopauza

Účinné látky parchy fungují jako tzv. selektivní modulátory estrogenových receptorů typu beta (ERß), tj. je schopen se na tyto receptory vázat a do jisté míry tak nahrazovat účinky přirozeného estrogenu, jehož produkce je v době menopauzy ukončena. Díky tomu může účinně potlačovat například tzv. kožní vazomotorickou odpověď lidově zvanou „návaly horka“. (22) Navíc, jak už bylo zmíněno, pomáhá snížit přibývání na váze a úbytek svalové hmoty, což je rovněž pro období menopauzy typické.

Vředy trávicího traktu

Parcha je účinná i při vředové chorobě žaludku a dvanáctníků, i v tom jí přitom pomáhá její adaptotgenní působení. (23)

Zajímavá je také schopnost rostliny zmírňovat bolesti trávicího traktu vzniklé z psychosomatických příčin. (19)

Užívání a kontraindikace

V případě parchy saflorové nebyly při užívání zaznamenány žádné závažné vedlejší účinky, kvůli nedostatku provedených studií se ale nedoporučuje její užívání těhotným a kojícím ženám. Maralí kořen může rovněž zpomalovat srážení krve, proto se nedoporučuje lidem s poruchami srážlivosti a rovněž je jeho užívání vhodné vysadit nejpozději 2 týdny před plánovaným chirurgickým zákrokem. Ze stejného důvodu není vhodná jeho kombinace s léky snižujícími srážlivost, jako je například Aspirin či Warfarin. (10, 17)

Parcha saflorová rovněž může u citlivých osob vyvolat alergickou reakci. Velmi opatrní by proto při jejím užívání měli být lidé alergičtí na některou rostlinu z čeledi hvězdnicovitých, kam patří například ambrózie, sedmikráska nebo měsíček. (17)

Parcha by se neměla užívat večer, protože může narušit usínání. Vhodné je její užití ráno či dopoledne, v případě podpory sportovní výkonnosti buď před tréninkem, nebo bezprostředně po něm.

Vhodné kombinace

Adaptogenní působení a psychická odolnost: maral + eleuterokok ostnitý + Ašvaganga (vitánie) (5), maral + rhodiola (20)

Sportovní výkonnost: maral + rhodiola (14, 16),

Sexualita: maral + kotvičník + Tongat Ali (Eurycoma longifolia) (10)

Mentální výkonnost: maral + rhodiola (20). maral + vitamin E (23)

Nádorová onemocnění: maral + rhodiola + eleuterokok + schizandra (19)

Název „ženšen“ evokuje účinný životabudič, a v případě ženšenu pětilistého to platí stoprocentně. S ženšenem pravým sice není vůbec příbuzný, ale svými pozitivními účinky na fyzickou i mentální výkonnost, játra, ledviny, srdce, imunitu či erekci se mu nejen vyrovná, ale dokonce ho i předčí!

Popis

Oficiální český botanický název ženšenu pětilistého je gynostema pětilistá. S ženšenem pravým ji spojuje pouze obsah několika účinných látek i některé podobné účinky, jinak ale obě rostliny nejsou vůbec příbuzné. (1)

Ženšen pětilistý totiž patří do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae), podobně jako třeba okurka či cuketa. Má plazivé lodyhy, pětičetné až sedmičetné zpeřené listy a drobné žlutozelené jednopohlavné květy. Plodem je černá kulovitá dvousemenná bobule. Pochází z jihovýchodní Asie, volně roste zejména v Číně, Indii, Koreji, Malajsii a Japonsku – v lesích, křovinách, podél cest a na horských svazích, a to až do nadmořské výšky 3 200 m. V našich podmínkách ho lze snadno pěstovat, a to i v květináči. K léčení se nejčastěji využívá list. (1)

Historie

Nejstarší záznamy o ženšenu pětilistém pocházejí z Číny, z počátku vlády dynastie Ming (tedy z 2. poloviny 14. století). Tehdy byla tato rostlina součástí tradiční kuchyně, což platí i dodnes – v Číně se využívá nejen k přípravě čaje, ale je také běžně konzumována coby zelenina nebo se přidává do pečiva, nudlí, piva, vína a dalších pokrmů. První záznam o jeho použití k léčení pochází z roku 1578, kdy jeho náčrt a popis zahrnul legendární bylinkář Li Shi-Zhen do své knihy Compendium of Materia Medica. V ní popsal účinnost ženšenu pětilistého při hematurii (krev v moči), otoků, bolesti v krku, ale i při léčbě nádorů nebo poranění. (1,2)

Pozornost moderní vědy si ženšen pětilistý vysloužil v 70. letech, kdy v Číně proběhlo velké sčítání lidu. Při něm se totiž ukázalo, že v provincii Kuej-čou, která se nachází v horách ve vnitrozemí jižní Číny, žije mimořádně vysoký podíl stoletých lidí, kteří navíc prakticky netrpí chorobami, které úzce souvisejí se stárnutím. Když výzkumníci pátrali po možných důvodech, zjistili, že zdejší obyvatelé namísto pro Čínu typického zeleného čaje konzumují čaj z ženšenu pětilistého. To odstartovalo sérii výzkumů zaměřujících se na účinky této byliny v oblasti zpomalení stárnutí i léčby mnoha nemocí. Ostatně i její čínský název Jiaogulan v překladu znamená „bylina nesmrtelnosti“. (1,2)

Ženšen pětilistý byl důkladně zkoumán i v Japonsku. Zájem o něj odstartoval poté, co japonská vláda vyzvala ke zkoumání rostlin, které by mohly být využity jako náhražka cukru (tato rostlina má totiž sladkou chuť). Japonský vědec Dr. Masahiro Nagai v ní následně objevil několik saponinů ze skupiny ginsenosidů, které se vyskytují i v ženšenu pravém. (2)

Účinné látky

Z ženšenu pětilistého bylo dosud izolováno více než 210 účinných látek. Nejdůležitější z nich jsou triterpenické saponiny dammaranového typu známé pod jménem gypenosidy a gynosaponiny, přičemž 9 z nich má části molekul stejné jako saponiny ginsenosidy v ženšenu pravém. Dále se v něm vyskytují některé polyfenoly (quercetin, rutin, kempferol a další), polysacharidy, fenoly, steroidní látky (beta-sisterol, stigmasterol a další), vitaminy a aminokyseliny. Nejvyšší obsah saponinů se v listech vyskytuje v období těsně před kvetením. (1, 2, 32)

Léčivé účinky

Podle obecně uznávaných definic může být ženšen pětilistý považován za adaptogen, tj. bylinu zvyšující odolnost organismu vůči působení stresu, a snižující tak jeho negativní dopady. (3)

Důležitou složkou jeho působení je jeho antioxidační efekt, díky němuž chrání orgány a tkáně před oxidativním působením volných radikálů. Svým vlastním antioxidačním působením sice zdaleka nepatří mezi přeborníky, jeho síla však spočívá v něčem jiném: Dokáže totiž efektivně zvyšovat produkci tzv. endogenních antioxidantů, které jsou produkovány uvnitř našeho těla. To platí například pro enzym superoxid dismutázu (SOD), glutathion peroxidázu a katalázu. (4)

Řada látek obsažených v této rostlině má rovněž epigenetické působení, tj. ovlivňuje aktivitu důležitých genů v naší DNA. (5) Další pak zlepšují funkci mitochondrií. (30)

Některé studie rovněž naznačují schopnost ženšenu pětilistého ovlivňovat složení střevního mikrobiomu. (6, 7)

Stres a nadledviny

Nadledviny jsou velice často podceňovaný a přehlížený orgán, přitom právě ony hrají v těle velice důležitou roli při udržování vnitřní homeostázy. Tento orgán má mj. na starosti produkci stresových hormonů, k jejichž vylučování dochází při fyzické nebo psychické zátěži. Pokud jsme ve stresu, mohou v zásadě nastat dvě situace: V té první dochází k dlouhodobému zvýšenému vylučování stresových hormonů (např. kortizolu), což se může projevit například zvýšenou hladinou glukózy v krvi, úbytkem svalové hmoty nebo poruchami imunity. Druhou možností je, že dlouhodobé působení stresu nadledviny vyčerpá, dojde k jejich únavě, která se projeví nedostatečnou produkcí stresových hormonů a narušením homeostázy organismu. Právě ženšen pětilistý je jednou z bylin, která funkci nadledvin účinně podporuje, a tím pomáhá tělu vyrovnat se s následky působení chronického stresu. (8)

Diabetes

Poměrně dobře je zdokumentování pozitivní vliv ženšenu pětilistého při diabetu II. typu. Hlavním těžištěm jeho působení je zde schopnost snižovat inzulinovou rezistenci, což je stav typický právě pro cukrovku II. typu. Slinivka při něm může vylučovat dostatek hormonu inzulinu, tkáně těla však na něj ztrácejí citlivost, což způsobuje zvýšení hladiny glukózy v krvi. Užívání ženšenu pětilistého přitom v rámci studií vedlo ke snížení glykémie a glykovaného hemoglobinu, aniž by byla ovlivněna produkce inzulinu. Jeho účinnost přitom byla prokázána jak u diabetiků, kteří neužívali žádnou léčbu, tak v kombinaci s antidiabetickými léky. Některé studie ovšem ukazují i schopnost byliny přímo podporovat produkci inzulinu. (1, 9, 11)

Působení byliny je při diabetu umožněno jejím epigenetickým efektem. Snižuje totiž aktivitu genu PTPN1, který řídí tvorbu bílkoviny PTP-1B v játrech a svalech. Právě tato bílkovina přitom citlivost vůči inzulinu snižuje. Dále podporuje aktivitu genu pro tvorbu enzymu AMPK (aktivovaná protein kináza), který umožňuje vstřebávání glukózy z krve a její využití uvnitř svalů. Díky tomu pak klesá hladina glukózy v krvi. (9,10, 13)

Hubnutí

Schopnost snižovat inzulinovou rezistenci a zvyšovat produkci enzymu AMPK se uplatní i v rámci podpory redukce hmotnosti. Například v rámci dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie došlo u sledovaných osob po 12 týdnech užívání ke snížení BMI i bez úprav životosprávy. V pokusech na myších krmených stravou s vysokým podílem tuků pak ženšen pětilistý snížil adipogenezi (tvorbu nových tukových buněk) a omezil přibývání na váze. (1, 14)

Játra

Velmi efektivní může být ženšen pětilistý při řešení řady problémů jater. Typickým příkladem možného využití je fibróza jater – zjizvení jaterní tkáně, k němuž dochází při chronickém poškození jater například kvůli virovému onemocnění, působení chemikálií, metabolickým poruchám či autoimunitnímu onemocnění. V našem civilizačním okruhu přitom patří mezi nejčastější onemocnění vůbec. (4,7)

Jaterní fibróza přitom přispívá ke vzniku cirhózy jater, nádorovému onemocnění či selhání tohoto orgánu. Příznivé působení ženšenu pětilistého je v tomto případě epigenetické podstaty – vděčí za něj saponinu s označením NPLC0393, který ovlivňuje důležité signální dráhy a aktivitu genu NDRG2, jenž řídí dělení a diferenciaci jaterních buněk. Pozitivní roli při léčbě jaterní fibrózy navíc hraje i schopnost ženšenu pětilistého pozitivně ovlivňovat rovnováhu střevního mikrobiomu – ta totiž při této chorobě bývá prakticky vždy narušená. (4, 7)

Prokázána byla také účinnost při nealkoholovém ztučnění jater a chronické hepatitidě. (15, 25, 26)

Srdce a cévy

Široké spektrum pozitivních účinků ženšenu pětilistého bylo prokázáno i v oblasti kardiovaskulárního systému. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, snižuje míru poškození výstelky cévních stěn (např. vlivem zánětů a oxidativních procesů), čímž omezuje procesy vzniku aterosklerózy, a také pomáhá regulovat krevní tlak. Jeho pozitivní působení je přitom oboustranné: vysoký krevní tlak pomáhá snížit, a nízký naopak zvýšit. Podporuje totiž obnovu důležité funkce cévní výstelky v podobě produkce oxidu dusnatého (NO). Ten působí jako vazodilatant – tj. rozšiřuje cévy, čímž pomáhá snížit krevní tlak a zlepšit prokrvení všech tkání těla. (17-22)

Zvláště schopnost ženšenu pětilistého snižovat vysoký krevní tlak je přitom velice nadějná – v jednom z výzkumů prokázal v tomto směru dvakrát vyšší účinnost než pravý ženšen a srovnatelnou účinnost s lékem Indapamid, který se používá právě na snížení krevního tlaku. (23)

Vhodný je také bezprostředně po srdečním infarktu či mozkové mrtvici, kdy pomáhá snížit závažnost poškození tkání a urychluje proces hojení a zotavení. A v neposlední řadě je prospěšný při kardiomyopatii, městnavém srdečním selhání, arytmii a chrání srdeční sval před poškozením v důsledku neléčeného diabetu. (24)

Ledviny

Některé ze studií rovněž prokázaly schopnost ženšenu pětilistého podporovat funkci ledvin. (27)

Reprodukční systém

Ženšen pětilistý patří mezi byliny účinně navracející schopnost erekce. Důvodem je podpora produkce oxidu dusnatého, který rozšiřuje cévy v oblasti pohlavních orgánů a tím umožňuje lepší prokrvení erektilních tkání penisu. Zároveň má ale i pozitivní vliv na plodnost, a to u obou pohlaví: u mužů podporuje tvorbu a pohyblivost spermií a chrání je vůči působení volných radikálů, u žen pomáhá zlepšit funkci vaječníků a dozrávání vajíček. (27-29)

Sportovní výkonnost

Poměrně rozsáhlý pozitivní vliv má ženšen pětilistý na sportovní výkonnost, a to jak ve vytrvalostních, tak i v rychlostně silových sportech. Podporuje například diferenciaci myoblastů (kmenových svalových buněk, z nichž diferenciací vznikají nová svalová vlákna), což se uplatňuje jak v rámci zvyšování výkonnosti, tak i při hojení svalových poranění. Dále podporuje funkci mitochondrií, což jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii, která následně může být využita pro sportovní výkon. Ovlivňuje také metabolismus laktátu (kyseliny mléčné), jež v těle vzniká při vysoce intenzivní zátěži a limituje schopnost těla v této intenzitě pracovat delší dobu. A důležitá je i jeho schopnost podporovat tvorbu enzymu AMPK, který umožňuje vstřebávání glukózy z krve do svalů, kde může být využita jako zdroj energie. To je důležité nejen v prevenci a léčbě diabetu (viz výše), ale i v rámci výkonnosti ve vytrvalostních sportech. (30)

Mentální výkonnost

Některé studie rovněž ukazují, že má ženšen pětilistý i neuroprotektivní účinky, tj. že podporuje ochranu nervových buněk například před působením volných radikálů, zánětu či toxinů. Díky tomu by mohl být užitečný například v prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby. (31)

V testech na zvířatech měla bylina i antixyolitický účinek, tj. pomáhala snižovat míru úzkosti. (1)

Imunita

Zvláště polysacharidy obsažené v ženšenu pětilistém mají i rozsáhlý pozitivní vliv na imunitní systém. Podporují tvorbu, diferenciaci a aktivitu širokého spektra imunitních buněk (leukocyty, makrofágy, lymfocyty, NK-buňky a další) a působí protizánětlivě. (32)

Užívání a kontraindikace

Ženšen pětilistý se obvykle užívá v dávce 60-80 mg denně, žádné závažné vedlejší účinky se ale neobjevily ani při několikanásobném překročení tohoto množství, pouze se v některých případech mohou vyskytnout zažívací obtíže. (1)

Vzhledem ke stimulujícím účinkům je vhodné ženšen pětilistý užívat ráno nebo dopoledne – pokud bychom jej konzumovali ve večerních hodinách, mohl by narušit usínání. Vhodná není ani kombinace s léky na ředění krve (Warfarin), antidepresivy typu MAOI, antipsychotiky a stimulanty, opatrnost je ale potřeba i při kombinaci s antidiabetickými léčivy (riziko hypoglykémie). Naopak při onemocnění jater může jeho podávání výrazně podpořit účinnost běžných jaterních léků. Ženšen pětilistý se nedoporučuje užívat v těhotenství a při kojení, zatím totiž neproběhl dostatek výzkumů, které by prokázaly jeho bezpečnost v těchto obdobích. Kvůli riziku krvácivých komplikací by se neměl užívat ani v posledních dvou týdnech před chirurgickými zákroky. (12, 15)

Vhodné kombinace

Diabetes: ženšen pětilistý + OPC (33), ženšen pětilistý + quercetin

Hubnutí: ženšen pětilistý + hesperidin (35), ženšen pětilistý + quercetin

ledviny: ženšen pětilistý + drnavec palestinský (27), ženšen pětilistý + srdečník obecný (33), ženšen pětilistý + quercetin

Ostropestřec mariánský je bodlák s řadou léčivých účinků. Tradičně se využívá zejména k podpoře funkce a léčbě jaterních problémů, má však i protinádorové účinky a působí pozitivně na imunitu, srdce a cévy, diabetes, sportovní výkonnost a podporu kojení.

Popis

Ostropestřec mariánský je druh bodláku dorůstající výšky 30-200 cm. Má typicky zpeřeně laločnaté listy s ostnatými okraji a mléčně bílými žilkami (odtud pravděpodobně pochází anglický název byliny milk thistle neboli mléčný bodlák) a velké květy červenofialové barvy. Plodem jsou lesklé, hnědě skvrnité nažky s bílým chmýřím. Ostropestřec pochází pravděpodobně ze Středomoří, postupně se ale rozšířil nejen téměř po celé Evropě, ale nalezen byl například i v Severní Americe, na Havaji, v Kolumbii, Austrálii a na Novém Zélandu. Ve fytoterapii se využívají nejčastěji plody sbírané těsně před zralostí a mleté na jemný prášek, méně též listy a kořen. Standardizovaný extrakt z ostropestřce se označuje jako sylimarin. (1-3)

Historie

V tradiční fytoterapii se ostropestřec využívá už od starověku, a to především k léčbě jaterních onemocnění. Zmínky o jeho využití jsou již ve staroegyptských textech, píše o něm i římský filosof a přírodovědec Plinius starší (23-79 n.l.). Jeho užití při jaterních potížích zmiňuje také anglický bylinář Nicolas Colpepper (1616-1654) či švýcarský lékař Albrecht von Jaller (1708-77). (1, 29)

Léčivé účinky

Hlavní účinnou složkou ostropestřce je sylimarin, což je ale ve skutečnosti komplex několika látek patřících zejména mezi flavonolignany a flavonoidy. Nejlépe prozkoumaný z nich je silibin, někdy též nazývaný jako silibinin. (3)

V tradiční fytoterapii se ostropestřec využívá především k léčbě jater, žlučníku, žaludku a látkové výměny, při virové hepatitidě a méně pak při gynekologických a plicních onemocněních. Jeho účinky jsou však poměrně rozsáhlé, protože mechanismů, kterými na organismus působí, je celá řada. Prokázáno bylo dokonce i jeho epigenetické působení – zvláště obsažený silibinin dokáže efektivně regulovat aktivitu řady důležitých genů (zejména díky ovlivnění metylace DNA a acetylace histonů), což se uplatňuje například v prevenci a léčbě nádorových onemocnění. Kromě toho má i silné antioxidační a protizánětlivé účinky. (2-4)

Játra

Ostropestřec je v oblasti fytoterapie spojován především s játry, přičemž výrazný pozitivní vliv na tento orgán je potvrzen i řadou vědeckých výzkumů. Velmi efektivně funguje například jako ochrana jater před působením toxických chemikálií – předpokládá se, že obsažený silibinin vytěsňuje toxiny, které se snaží vázat na játra (včetně alkoholu). Dokonce funguje i jako protijed při některých otravách, například při otravě mochomůrkou zelenou. Zároveň podporuje regeneraci jater, stabilizuje membrány jaterních buněk a chrání je před působením volných radikálů. (3, 5-8, 13)

Pozitivní efekt byl prokázán také při cirhóze jater, akutní i chronické hepatitidě neboli žloutence (a to včetně žloutenky typu C) a alkoholické hepatitidě a je možné jej preventivně užívat i spolu s léky, u nichž se předpokládá možný negativní účinek na játra. (3, 15)

Ostropestřec se také uplatňuje při problému, který se nazývá malá jaterní nedostatečnost nebo lidově „pomalá játra“. Jde o mírně zhoršenou funkci jater, která se projevuje například únavou, malátností, bolestí pod žebry, zácpou, nezdravým vzhledem kůže, popřípadě i alergiemi. (9)

Nádorová onemocnění

Díky svým účinkům na klíčové epigenetické reakce dokáže ostropestřec (zvláště pak v něm obsažený silibin) ovlivňovat některé procesy související se vznikem a rozvojem nádorových onemocnění. Ovlivňuje zejména buněčný cyklus, apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a signální dráhy související s dělením buněk. Jeho účinnost byla prokázána například při rakovině prostaty, jater, slinivky a tlustého střeva a může také pomoci ke zmírnění negativních účinků léčby nádorových onemocnění. Nicméně studií na lidských dobrovolnících bylo zatím v této oblasti uskutečněno jen málo, převažují studie na zvířatech. Kvůli estrogennímu efektu se ovšem nedoporučuje při rakovině prsu a vaječníků. (4,16, 17, 33)

Diabetes

Některé studie ukázaly, že ostropestřec může být efektivní i u diabetu 2. typu. Pomáhá totiž zmírnit inzulinovou rezistenci, zlepšuje kontrolu hladiny glukózy v krvi a pomáhá předcházet vzniku komplikací, například diabetické nefropatii. (10, 24, 25)

Podpora kojení

V tradiční fytoterapii je někdy ostropestřec doporučován na podporu laktace a jeho účinnost v tomto směru potvrdily i některé výzkumy. Když například skupina kojících žen užívala 420 mg sylimarinu po dobu 63 dní, došlo u nich k navýšení tvorby mléka o 63 % oproti skupině užívající placebo. (18)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

V tradiční fytoterapii bývá někdy ostropestřec využíván k léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Studie na zvířatech skutečně ukázaly, že by mohl díky svému antioxidačnímu a protizánětlivému působení bránit poklesu kognitivních funkcí, a prokázána byla také jeho schopnost omezovat tvorbu tzv. amyloidních plaků, což jsou shluky bílkovin v mozku, jež jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické. Klinické studie, které by tento efekt potvrdily i u lidí, však zatím chybějí. (19-22)

Akné

Pravděpodobně kombinace protizánětlivých a antioxidačních účinků ostropestřce stojí za jeho efektivitou v léčbě akné. V rámci studie, v níž dobrovolníci po 8 týdnů užívali 210 mg sylimarinu denně, u nich došlo k ústupu lézí akné v průměru o 53 %. (23)

Imunita

Ostropestřec má také významný imnunomodulační efekt. Ten se uplatňuje nejen při zhoršené imunitě, ale může působit pozitivně i při autoimunitních chorobách. (26, 27)

Sportovní výkonnost

Užívání ostropestřce může být užitečné zejména pro vytrvalostní sportovce. Zlepšuje totiž metabolismus glukózy, tuků a odbourávání laktátu (kyseliny mléčné). Výzkumy, při nichž byly pokusné krysy potravou motivovány ke zvedání postupně se zvyšující zátěže, zaznamenaly při přidání sylimarinu do stravy také nárůst silové výkonnosti spolu s hmotnostním úbytkem (bez ztráty svalové hmoty), což naznačuje, že by mohl být ostropestřec užitečný i při hubnutí. (28)

Srdce a cévy

Sylimarin má pozitivní vliv zejména na hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi. Ovlivňuje totiž metabolismus tuků, pomáhá snížit tvorbu cholesterolu v játrech i jeho vstřebávání z potravy ve střevech a zvyšuje rychlost přeměny cholesterolu na jiné sloučeniny. Laboratorní studie na zvířatech navíc ukázaly, že jeho podávání jedincům s vysokou hodnotou krevních lipidů zabránilo tvorbě aterosklerotických plátů v jejich cévách. Výzkum zkoumající skupinu mladých zdravých mužů rovněž u nich prokázal snížení sérového cholesterolu, zvýšení HDL cholesterolu spolu se zvýšením antioxidační kapacity krve po 60 dnech užívání. (30, 31)

Užívání a kontraindikace

Doporučená dávka je v případě extraktu standardizovaného na obsah 70 % silymarinu je 200 mg 2-3x denně. (3)

Některé složky ostropestřce jsou sice mírně toxické, studie na zvířatech ovšem neprokázaly žádné výraznější negativní účinky ani při dlouhodobém podávání vysokých dávek. Studie na více než 2 600 dobrovolnících pak ukázala velmi malý výskyt nežádoucích účinků, které byly navíc velmi mírného charakteru (většinou šlo o trávicí potíže). Do této studie byly zařazeny těhotné ženy – obecně se totiž má za to, že je ostropestřec v těhotenství a při kojení bezpečný, přesto je však při jeho užívání v tomto období (a také u malých dětí) na místě opatrnost. (11, 12)

Interakce s léky jsou spíše výjimečné, opatrnost je ale třeba například u antidiabetik, léků na řadění krve (Warfarin, Diazepamu, některých imunosupresiv, antibiotik a léků na hepatitidu C. V případě, že užíváte jakékoliv léky, je vždy vhodné konzultovat užívání ostropestřce s lékařem. (15)

Vhodné kombinace

Játra: ostropestřec + čekanka (2), ostropestřec + řepík (2), ostropestřec + kurkumin (34), ostropestřec + vitamin E (34), kvercetin (36)

Nádorová onemocnění: ostropestřec + kurkumin (33)

Žaludek: ostropestřec + benedikt (2)

Kojení: ostropestřec + benedikt

Sportovní výkonnost: ostropestřec + vitamin C (28)

Diabetes: ostropestřec + dřišťál osinatý (32), ostropestřec + boswellie (35), ostropestřec + kurkumin

Popis

Rozchodnice růžová je vytrvalá trsnatá rostlina s drobnými žlutými květy. Patří do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) a své jméno získala díky silnému oddenku, který výrazně voní po růžích. Přirozeně se vyskytuje zejména v arktických a subarktických oblastech severní polokoule, v Asii je však možné ji nalézt například v Japonsku, Koreji, Rusku, Číně a Mongolsku, ovšem jen ve vyšších nadmořských výškách. Vzácně se vyskytuje i u nás, například v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kvůli hojnému sběru však byla v ČR téměř vyhubena. (1, 2)

Historie

Rhodiola je tradiční léčivou rostlinou zejména v Asii a na Sibiři, kde byly jejímu kořeni po staletí připisovány mimořádné léčivé a magické účinky – i proto zde byla známá pod názvem „zlatý kořen“. Používala se například k léčbě nachlazení a chřipky i celkovému posílení v průběhu tuhé zimy, a dokonce i k léčbě rakoviny či tuberkulózy. V Evropě byla v minulosti velmi populární zejména ve Skandinávii. Vikingové ji používali ke zvýšení fyzické síly a vytrvalosti, znal ji i zakladatel moderní botaniky Carl Linné a v roce 1755 byla zahrnuta do prvního švédského lékopisu. Zlom v jejím zkoumání ale nastal až v roce 1961, kdy ji v pohoří Altaj identifikoval ruský botanik G. V. Krylov. Ten zjistil, že výtažky z kořene obsahují silné adaptogeny. Následné vědecké výzkumy potvrdily rozsáhlé léčivé účinky rostliny, zejména v oblasti fyzické a duševní výkonnosti, ale nadějné jsou i výzkumy mapující užití v oblasti léčby rakoviny, nemoci z ozáření a dalších potíží. V roce 1969 je Rhodiola (konkrétně její tekutý extrakt) zařazena do oficiální sovětské medicíny – doporučována byla jako stimulant při stavech únavy, ke zvýšení pozornosti a produktivity práce a také u psychiatrických a neurologických problémech. (1)

Léčivé účinky

Rhodiola rosea obsahuje celou řadu účinných látek, z nichž mnohé jsou v přírodě zcela unikátní a nevyskytují se ani v ostatních zástupcích rodu rhodiola. Jde například o fenylpropanoidy rosavin, rosin a rosarin, flavonoidy rodiolin, rodionin, rodiosin, monoterpeny rosiridol a rosaridin, salidrosid, fenolové kyseliny a další látky. Mnohé z nich fungují jako účinné adaptogeny a některé mají i epigenetické účinky. (1, 35)

Odolnost vůči stresu

Rhodiola patří mezi nejznámější adaptogeny. Tento termín se používá od 60. let minulého století a označuje látky, které nemají negativní účinky, a přitom zvyšují odolnost vůči fyzikálně, chemicky, biologicky a psychologicky škodlivým faktorům, tzv. stresorům. Rozsáhlé výzkumy na toto téma probíhaly od 60. do 80. let minulého století hlavně v tehdejším Sovětském svazu, kde se vědci hojně zaměřovali na zkoumání přírodních látek, které pomáhají lidem přežít období dlouhodobého vysokého stresu, a přitom si zachovat mentální i fyzickou výkonnost. (3, 4)

Rhodiola obsahuje fenolické sloučeniny, což jsou látky podobné tzv. katecholaminům, které se podílejí na aktivaci nervového systému v rané fázi reakce organismu na stres. (5)

Mechanismů, kterými se na ochraně proti stresu podílí, je ovšem celá řada: Má například výrazný ochranný efekt na nervové buňky, které chrání proti působení toxinů i volných radikálů, a přitom stimuluje funkci nervové soustavy. Jde také o významný aktivátor enzymu AMPK (aktivovaná protein kináza), který stimuluje vstřebávání glukózy z krve do svalů. Působením stresových hormonů totiž mj. dochází ke zvyšování hladiny glukózy v krvi, což má za následek mnoho negativních účinků na zdraví. Rhodiola navíc obsahuje tyrosin, který zmírňuje vyčerpání mozkových katecholaminů kvůli stresu, snižuje únavu a zároveň u osob vystavených stresu zvyšuje mentální výkonnost – tato látka byla ostatně s pozitivním efektem vyzkoušena i v armádě při vojenských při operacích vyžadující náročný výkon v situacích s extrémní mírou stresu, únavy a nedostatku spánku. (5-10)

Mentální výkonnost a funkce mozku

Adaptogeny včetně rhodioly se vyznačují výrazným stimulačním a tonizujícím efektem, čímž podporují mentální výkonnost. Tyto jejich účinky se nejsilněji projevují právě v okamžiku, kdy je člověk vystaven únavě a stresu. Na rozdíl od některých často užívaných stimulantů (například Efedrinu) přitom nemají negativní vedlejší účinky a nevytvářejí závislost. (5, 11)

Prokázán byl přitom pozitivní vliv rhodioly prakticky na všechny kognitivní procesy, ať už jde o paměť, soustředění, učení, početní operace, analýzu, hodnocení, plánování a další. (35) Když například byla rhodiola podávána skupině 27 studentů, lékařů a vědců v období před očekávanou intenzivní intelektuální činností (například zkoušky), došlo u nich ke zlepšení množství i kvality vykonané práce, zlepšení intelektuální kapacity a omezení ztráty pracovní kapacity v důsledku únavy. Efekt zde byl zaznamenán při užívání 100-150 mg extraktu 2x denně po dobu 2-3 týdnů. (38)

Rhodiola navíc vykazuje ochranný efekt na nervové buňky a podporuje tvorbu a diferenciaci nových neuronů v mozku, a to včetně hippokampu, což je oblast zodpovědná za paměť. (35, 37) Mozkové buňky přitom chrání nejen například proti volným radikálům, ale i proti stresu, který má prokazatelně negativní účinky na mozkovou výkonnost (1)

Fyzická a mentální únava

Hned několik studií prokázalo účinnost rhodioly jak při fyzické, tak i mentální únavě, na druhou stranu některé z těchto výzkumů prokazovaly formální nedostatky. (29, 30) Velmi efektivní se rozchodnice ukázala při souboru příznaků, pro které se dříve hojně užíval termín „neurastenie“, který zahrnuje například únavu a slabost (a to i po malé fyzické či duševní námaze), snížení pracovní výkonnosti, potíže se spánkem, ale i podrážděnost, roztržitost a bolesti hlavy či snížení schopnosti regeneraci po zátěži. (1)

Pokusy na zvířatech také ukázaly zajímavou skutečnost: pokud jim byla rhodiola podávána v nižším až středním dávkování, působila jako silný stimulant zlepšující mozkovou aktivitu. Zvyšovala například tvorbu některých neurotransmiterů (látky nutné pro přenos nervových vzruchů), zejména serotoninu, dopaminu a norepinefrinu, a navíc zlepšovala propustnost tzv. hematoencefalické bariéry pro látky, z nichž tyto neurotransmitery vznikají – v mozkové kůře došlo například ke zvýšení hladiny 5-hydroxy tyrosinu, což je látka, v níž v mozku vzniká serotonin. Naopak ve vyšších dávkách ale rozchodnice působila sedativně. (35)

Sportovní výkonnost

Výzkumy jednoznačně prokázaly, že rhodiola může pozitivně ovlivnit sportovní výkonnost. Příznivý vliv má zejména na vytrvalost, což se projevilo například ve studiích na potkanech v testu plavání do vyčerpání. Velmi výrazný účinek má přitom zejména na tvorbu ATP (adenosin trifosfátu) ve svalových buňkách. Jde o energeticky bohatou sloučeninu, z níž svaly přímo čerpají energii pro svou práci. Rhodiola v těchto výzkumech navíc dokázala zlepšit procesy regenerace po intenzivní zátěži. (31, 32)

Fungování rozchodnice při sportovním tréninku však bylo potvrzeno i ve výzkumech na lidských dobrovolnících. Při zátěžovém testu na bicyklovém ergometru bylo zjištěno u sportovců užívajících rhodiolu zvýšení pracovní kapacity o 9 %, zkrátila se doba zotavení po intenzivní zátěži (po 10 minutách po jejím skončení měli sportovci nižší pulz ve srovnání s kontrolní skupinou v průměru o 2,5 tepů/min) a 3 dny po zátěži si méně stěžovali na nespavost a podrážděnost. (1)

Zajímavé výsledky přinesl rovněž výzkum, který se zaměřil na skupinu elitních biatlonistů. U nich rhodiola podpořila nejen zvýšení vytrvalosti i síly, ale pomohla jim rovněž zlepšit koordinaci, zmírnit svalový třes a zlepšit přesnost střelby. (39)

Rhodiola má přitom jednu velkou výhodu: Zatímco obvykle užívané stimulanty vyčerpávají mozkové katecholaminy, takže při intenzivním svalové práci dochází po počátečním zvýšení pracovní kapacity k jejímu výraznému snížení (silně pod obvyklý průměr), u rhodioly tento problém nenastává. Při jejím užívání sice také po počátečním zvýšení pracovní kapacity dochází k jejímu snížení, ale jen mírnému, takže její úroveň stále zůstává nadprůměrná. (40)

Rozchodnice navíc podporuje výkonnost nejen u trénovaných sportovců, ale prospěšná může být i těm, kdo s pohybem začínají, a to i ve vyšším věku. V sérii ruských a švédských výzkumů, v nichž byli muži sedavého životního stylu podrobení po sedm dnů fyzické zátěži, a zároveň užívali rhodiolu v dávkování od 450 do 600 mg extraktu za den. Přitom se zlepšila jejich fyzická pracovní kapacita (o 28 %), variabilita srdeční frekvence i síla kontrakce srdečního svalu, takže byli schopni vykonávat zátěž vyšší intenzity než kontrolní skupina. Rhodiola přitom ovlivnila obě větve tzv. vegetativního nervového systému, tj. sympatikus i parasympatikus, což organismu umožňuje vydávat více energie během stresu, a přitom si udržovat vyšší energetické zásoby. (43)

U mužů byl navíc zaznamenán anabolický efekt rozchodnice. (1)

Alzheimerova choroba

Rhodiola obsahuje látku jménem rosiridin, která může být velmi užitečná pro osoby ohrožené Alzheimerovou chorobou či jinými typy demence. Potlačuje totiž produkci látek jménem monoaminooxidáza A a B. (33) Stejný mechanismus účinku se uplatňuje i při depresi.

Dlouhověkost

Tyrosin obsažený v rhodiole stimuluje tvorbu enzymů sirtuinů, zejména pak toho s označením SIRT-1, který je spojován s dlouhověkostí. (34) V pokusech na zvířatech pak byl prokázán vliv rhodioly na snížení úmrtnosti a prodloužení doby dožití. Při aplikaci na populaci háďátek došlo například k prodloužení jejich života o 10-20 %, u octomilek dokonce o 24 %, tedy téměř o čtvrtinu! (35, 36)

V dalších pokusech na octomilkách pak bylo zjištěno, že rhodiola pomohla výrazně snížit koncentraci superoxidů (látky způsobující vznik volných radikálů) v jejich mitochondriích. (65) To je poměrně unikátní účinek – oxidativní poškození mitochondrií je totiž považováno za jednu z příčin stárnutí, přičemž většina antioxidantů nedokáže dovnitř mitochondrií proniknout.

Hubnutí

Velmi efektivní je rhodiola při zmírňování záchvatovitého přejídání způsobeného stresem. V tomto případě má efekt i jednorázové užití – zvýšená chuť k jídlu se v tomto případě zmírní asi hodinu po konzumaci rozchodnice. (35) Kromě toho také brání ukládání tukových zásob tím, že omezuje diferenciaci adipocytů (tukových buněk). (58)

Hormonální systém

Rhodiola má prokazatelné pozitivní účinky hned na několik žláz s vnitřní sekrecí. Podobně jako i další adaptogeny vedla ke zlepšení funkce štítné žlázy, aniž by způsobila hyperthyreózu. Podpořila funkci brzlíku a chránila ho před involucí, k níž dochází vlivem stárnutí. Také nadledvinky, klíčový orgán při adaptaci na stres, fungovaly díky rozchodnici lépe a s větší rezervou. (1, 41) Ženám v menopauze zase pomůže ochránit kostní hmotu. (35)

Sexualita a plodnost

Rhodiola má pozitivní vliv zejména na plodnost žen, u nichž při jejím užívání dochází ke zvýšení počtu rostoucích folikulů, zvýšení objemu zralých vajíček či lepší přípravě děložní sliznice na otěhotnění. Zajímavá studie pak proběhla na skupině žen trpících amenorrheou (nepřítomností menstruace). Dobrovolnice při ní dostávaly buď 100 mg extraktu rhodioly 2x denně po dobu 2 týdnů, nebo 10 injekcí rhodosinu (jedna z účinných látek rhodioly), u některých žen byla kúra opakována. Ze 40 zúčastněných žen došlo u 25 k obnovení menstruačního cyklu a 11 z nich poté úspěšně otěhotnělo. (1, 42)

Pozitivní vliv byl zaznamenán i na mužskou sexualitu – zajímavé přitom je, že v rámci výzkumů pomohla jak jedincům trpícím poruchami erekce, tak i těm s předčasnou ejakulací. (1)

Srdce a cévy

Působení na kardiovaskulární systém je další oblastí, v níž má rhodiola potvrzené příznivé účinky. Pomáhá chránit srdce před negativními účinky stresu, volných radikálů a také ischemie (nedostatku kyslíku). Pomáhá snížit krevní tlak, a v pokusech na zvířatech dokonce pomohla zabránit vzniku arytmií. (44-49)

Výzkumy také naznačují potenciál při léčbě plicní hypertenze. (50)

Chudokrevnost

Salidrosid, jedna z látek obsažených v rhodiole, může pozitivním způsobem ovlivnit také krvetvorbu. Má totiž příznivý vliv na tzv. hematopoetické kmenové buňky, u nichž vyvolává zvýšení syntézy DNA, chrání červené krvinky před oxidativním poškozením a zvyšuje účinnost erythropoetinu (EPO), což je hormon regulující krvetvorbu. (51-53)

Diabetes

Rhodiola pomáhá dostat pod kontrolu diabetes, a to jak 1., tak i 2. typu. Jednak totiž podporuje funkci beta-buněk slinivky, v nich vzniká inzulin, a příznivě ovlivňuje i tvorbu enzymu AMPK, který zlepšuje transport glukózy z krve do svalů. (54, 55)

Deprese a úzkost

Výše zmíněný pozitivní vliv rhodioly na tvorbu neurotransmiterů se projevuje nejen zvýšením mentální výkonnosti, ale i zmírněním deprese. Například v rámci výzkumu, při němž 89 osob s mírnou či střední depresí užívalo denně 340 nebo 680 mg extraktu, došlo nejen ke zmírnění depresivních příznaků (na 60-75 %), ale i ke zlepšení spánku a emocionální stability, a to u obou dávkování. (56)

Zlepšení příznaků bylo ve výzkumech zaznamenáno i u osob trpících úzkostí, a to při užívání 340 mg rhodiolového extraktu po dobu 10 týdnů. (57)

Nádorová onemocnění

Rhodiola má nejen přímé protinádorové účinky, ale navíc zvyšuje účinnost protinádorových léčiv a snižuje míru jejich vedlejších účinků. V jedné studii například došlo ke zvýšení účinku léku cyklofosfamidu o 36 %! (1)

Odvykání kouření

Výzkumy v této oblasti proběhly zatím pouze na myších a potkanech, jsou však velice nadějné. Když byla pokusným zvířatům pomocí injekcí vytvořena závislost na nikotinu a poté byla jeho aplikace ukončena, měly ty, kterým byla podávána rhodiola, o 50 % nižší symptomy úzkosti a zmírnil se u nich i výskyt somatických příznaků. (59, 62)

Játra

Obsažený salidrosid podporuje vznik nových jaterních buněk (zejména proces jejich diferenciace), a tím i proces regenerace jater, a chrání jaterní buňky před působením volných radikálů i některých toxických chemikálií. (66)

Užívání a kontraindikace

Podle studií je užívání rhodioly po dobu 6-12 týdnů bezpečné, pro potvrzení bezpečnosti dlouhodobého užívání zatím není k dispozici dostatek výzkumů. Vzácně se mohou vyskytnout některé vedlejší účinky, například zmatenost, sucho v ústech, či naopak nadměrná produkce slin. Užívání rhodioly se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám – žádné negativní účinky na dítě zde sice nejsou známy, nebyla ale dostatečně potvrzena ani její bezpečnost. Kvůli stimulačním účinkům na imunitu je třeba užívání rhodioly velmi zvážit i u osob trpících autoimunitními chorobami. (60)

Nežádoucí interakce s léky či jinými doplňky stravy nejsou známy, přesto je třeba při současném užívání léků třeba zachovávat opatrnost. Je také vhodné užívání rhodioly konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Vhodné kombinace

Sportovní výkonnost: rhodiola + ginkgo biloba (61)

Stres: Rhodiola + schizandra čínská + eleuterokok ostnitý (5), rhodiola + EGCG + hořčík + vitaminy sk.  B (64)

Přejídání ze stresu: rhodiola + třezalka (35)

Hubnutí a diabetes: rhodiola + skořice (66)

Deprese: rhodiola + šafrán (63)

Funkce mozku, nervová soustava: rhodiola + schizandra + eleuterokok (66)

Dlouhověkost: rhodiola + eleuterokok (66) Nádorová onemocnění: rhodiola + Weikang Keli (směs bylin čínské medicíny)

AMPK patří do rodiny enzymů jménem proteinkinázy. V našem těle se vytváří prakticky neustále, a to na řadě míst – ve svalech, v mozku (hlavně v části jménem hypothalamus), v játrech či v tukové tkáni a účastní se mnoha klíčových procesů v těle.

Jde o látku, kterou naše tělo vytváří zcela přirozeně. I když má ale pozitivní vliv na řadu stěžejních procesů v organismu, nemá příliš smysl užívat ji jako doplněk stravy – její základ tvoří bílkovina, která se v trávicím procesu rozloží na jednotlivé aminokyseliny. Můžeme ale přirozenou cestou zvýšit aktivitu genů, které jsou za tvorbu AMPK zodpovědné, a tím například podpořit hubnutí, sportovní výkonnost či přispět k prevenci a léčbě řady onemocnění.

10 důvodů, proč zlepšit tvorbu AMPK

1. Urychluje metabolismus

Pokud se nám podaří zvýšit produkci AMPK v hypothalamu, dojde ke zvýšení produkce energie na buněčné úrovni. Tím získáme nejen příliv energie, ale zvýší se i intenzita energetického metabolismu, takže budeme spalovat více energie. Zvýšení produkce AMPK v hypothalamu je proto žádoucí například pro sportovce, v případě osob, které se snaží zhubnout, je to ale trochu sporné, protože může zároveň dojít i ke zvýšení chuti k jídlu.

2. Zlepšuje metabolismus sacharidů

Pro osoby s nadváhou, ale i pro diabetiky a opět i pro sportovce má ovšem velký smysl snažit se o zvýšení produkce AMPK ve svalech. Zde totiž tento enzym ovlivňuje celou řadu procesů související s metabolismem sacharidů.

Klíčové jsou ve svalech zejména procesy, jejichž důsledkem je snížení hladiny krevního cukru. Právě vysoký obsah glukózy v krvi je totiž nežádoucí stav, který podporuje ukládání ukládání tukových zásob, ale také například zvyšuje průběh zánětlivých procesů v těle. AMPK ale zaprvé zvyšuje transport glukózy z krve do svalů a za druhé i schopnost těla (především právě svalů) efektivně využívat jako palivo cukry.

První schopnost, tedy podpora transportu glukózy do svalové tkáně, je podstatná pro osoby s nadváhou a diabetiky – jejím přímým důsledkem je totiž pokles hladiny cukrů v krvi. Sportovci, a to jak vytrvalci, tak vyznavači rychlostních a silových disciplín, pak budou těžit zejména ze zlepšené schopnosti těla využívat cukry jako palivo (tj. podporovat přeměnu glukózy na ATP). Pro ně je navíc důležité usilovat i o zvýšení produkce AMPK v játrech, kde je tento enzym potřebný pro tvorbu glukózy.

3. Podporuje pálení tuků

Enzym AMPK je potřebný pro proces, při kterém se uložené zásoby tuků přeměňují na energii. To je důležité zejména pro hubnutí, kde AMPK navíc zároveň pomáhá i dalším způsobem: Potlačuje tvorbu mastných kyselin, které je nutná pro vznik nové tukové tkáně. Vysoká efektivita tukového metabolismu je ale důležitá i pro vytrvalostní sportovce na dlouhých tratích, např. pro maratonce.

4. Umožňuje vznik nových mitochondrií

AMPK se účastní tvorby nových mitochondrií, což jsou organely často označované jako „buněčné elektrárny“, protože v nich dochází k přeměně živin na energii. O nárůst počtu mitochondrií se snaží zejména sportovci, protože čím více jich ve svalových buňkách mají, tím více jsou schopni vyprodukovat energie, kterou následně využijí pro svalovou práci. Důležité je to ale i pro osoby s nadváhou, protože jim to pomůže zvýšit intenzitu metabolismu.

Zhoršování funkce mitochondrií navíc úzce souvisejí i s procesem stárnutí a vznikem některých onemocnění – například Alzheimerovy choroby.

5. Má antioxidační efekt

AMPK v těle zvyšuje produkci látek bílkovinné povahy, které mají výrazný antioxidační efekt – typickým příkladem je jeden z nejdůležitějších antioxidačních enzymů superoxid dismutáza neboli SOD.

6. Zvyšuje prokrvení

AMPK zvyšuje produkci oxidu dusnatého, což je signální molekula ovlivňující vazodilataci neboli rozšíření cév. Díky tomu se do tkání dostane více krve, a tedy i více kyslíku a živin, co má za následek vyšší sportovní i duševní výkonnost, lepší prokrvení srdečního svalu u kardiaků, ale i vyšší schopnost erekce.

7. Podporuje plodnost

AMPK zvyšuje produkci pohlavních hormonů a tím zlepšuje plodnost u obou pohlaví. Podpora produkce testosteronu se projeví i na zlepšení sportovní výkonnosti.

8. Zmírňuje záněty

AMPK ovlivňuje produkci řady látek, které hrají klíčovou roli zejména v chronických zánětlivých procesech (například nukleárního faktoru NF-kB).

9. Zlepšuje stav diabetiků

Na cukrovku má AMPK pozitivní vliv nejen díky schopnosti zlepšovat transport glukózy z krve do svalů, a tím snižovat hladinu glukózy v krvi, ale zároveň zvyšuje i citlivost vůči inzulinu. Právě její snížení je přitom hlavní příčinou vzniku cukrovky II. typu.

10. Zpomaluje stárnutí

AMPK má kromě podpory tvorby mitochondrií pozitivní vliv i na další buněčné procesy související se stárnutím – např. na proces autofágie. V pokusech na různých druzích zvířat bylo aktivací tohoto enzymu dosaženo prodloužení života o neuvěřitelných 15 %, u lidí zatím nejsou data k dispozici, pozitivní vliv se však předpokládá i zde.

Jak zvýšit produkci AMPK?

Tvorba enzymu AMPK se dá velice efektivně zvýšit umělou cestou, například pomocí aktivátoru AICAR. Tento způsob ovšem nedoporučujeme kvůli negativním vedlejším účinkům, byť jeho efekt například na zvýšení sportovní výkonnosti je velmi vysoký (AICAR je ostatně i na dopingovém seznamu). My se naopak podíváme na čistě přírodní způsoby, jak tvorbu AMPK podpořit.

Pohybová aktivita

Opakované svalové kontrakce způsobují deficit energie, který podporuje tvorbu AMPK. Nejúčinnější jsou pohybové aktivity vysoké intenzity, například posilování s vysokými zátěžemi, opakované sprinty apod.

Snížení příjmu kalorií a cukrů

Obézní lidé mají obecně sníženou tvorbu AMPK a snížení celkového kalorického příjmu je jedním ze způsobů, jak ji opět zvýšit. Je také prokázáno, že kalorická restrikce vede k prodloužení života, a i zde pravděpodobně hraje roli AMPK. Kromě toho velmi efektivně působí i omezení příjmu sacharidů.

Omezení zánětlivých procesů

AMPK sice působí protizánětlivě, zároveň ale platí, že pokud v těle probíhá zánětlivý proces, tvorba tohoto enzymu je snížena. Proto se vyplatí zároveň využívat i prostředky na omezení zánětů v těle, například epigeneticky působící doplňky stravy (kurkumin, EGCG, omega-3 apod.)

Doplňky stravy

Velice efektivní způsob, jak podpořit produkci AMPK, představují doplňky stravy obsahující živiny nebo byliny s epigenetickým účinkem. Ty totiž mohou přímo ovlivnit aktivitu genů, které produkci AMPK řídí. A které to jsou?

Kvercetin – tato látka je velice efektivní pro osoby s nadváhou, diabetiky i sportovce. Zvyšuje totiž produkci AMPK ve svalech, tukové tkáni a játrech, ale zároveň omezuje jeho tvorbu v hypothalamu, takže nedochází ke zvýšení chuti k jídlu.

Resveratrol – barvivo z červeného vína zvyšuje tvorbu AMPK ve svalové tkáni.

Genistein – schopnost zvýšit tvorbu AMPK ve svalové tkáni byla prokázána i v případě genisteinu, epigeneticky působící substanci ze sójových bobů.

Kurkumin – podporuje tvorbu AMPK ve svalech a játrech a zároveň má výrazné protizánětlivé účinky.

Šišák bajkalský – účinky na produkci AMPK má látka baicalin obsažená v této bylině.

EGCG – epigalokatechin galát je známý svými účinky na hubnutí a jedním z důvodů je i působení na AMPK.

Další látky a doplňky stravy s pozitivním působením na produkci AMPK: antokyany z bobulového ovoce, karnitin, kyselina lipoová, skořice, chřest, žen-šen, jablečný ocet, reishi, gynostemma, hydroxythyrosol z olivového oleje, vitamin E, roibos a další.