Buňky všech našich tkání se množí dělením. Jednou za čas dostanou z vnějšku podnět, aby se každá z nich rozdělila na dvě nové, zcela totožné. Tedy, totožné… To bohužel platí jen v ideálním případě. Ve skutečnosti totiž právě při procesu dělení vzniká řada chyb, které nejen snižují funkci dané buňky, ale zároveň mohou být i potenciální nebezpečné – mohou se totiž například stát základem nádorového bujení.

Snad právě proto vznikl mechanismus, který buňkám brání se dělit donekonečna. Při každém dělení dojde ke zkrácení koncových částí chromozomů, které se nazývají telomery. DNA v telomerech nenese žádnou genetickou informaci, netvoří se podle ní bílkoviny, jen obsahuje určitou opakující se sekvenci nukleotidů (základních stavebních kamenů DNA). Při každém dělení několik těchto nukleotidů ubude, takže se telomery postupně zkracují. A když jejich délka dosáhne určitého kritického bodu, což nastává zhruba po padesátce buněčných dělicích cyklů, stane se s buňkou cosi divného. Nedojde přímo k její smrti, ale přejde do stavu, který se nazývá senescentní.

Když se z buňky stane zombie

Senescentní buňky sice žijí dál, dál v nich probíhají metabolické děje, ale již se nemohou dělit. To je na jednu stranu fajn – už totiž prošly velkým počtem dělení, při kterém se v nich nahromadilo velké množství chyb, a kdyby se dělily dál, mohly by se stát základem zhoubného nádoru. Zároveň to ale až zase taková výhra také není. Senescentní buňky totiž poměrně zdatně odolávají apoptóze neboli buněčné smrti, takže se postupem času v těle hromadí. A právě zvyšování počtu senescentních buněk v těle úzce souvisí se stárnutím.

Čím je organismus starší, tím více těchto buněk jeho tkáně obsahují. Velice nadějně proto vypadají nedávno publikované pokusy na myších, které se zaměřily právě na eliminaci senescentních buněk z jejich těla – toho vědci dosáhli pomocí tzv. senolytických látek, konkrétně směsí dasatinibu a kvercetinu. Následně u starých myší došlo k výraznému prodloužení délky života – v průměru od 36 %, tedy více než o třetinu! Zároveň u nich došlo ke zlepšení některých kondičních ukazatelů (rychlost chůze, vytrvalost, síla úchopu) i zdravotního stavu. Prostě šlo o nefalšovaný elixír mládí.

Lokální podávání senolytických látek pak v dalších výzkumech vedlo rovněž ke zlepšení stavu aterosklerózy a artrózy.

Proč jsou senescentní buňky škodlivé?

Senescentní buňky neškodí zdaleka jen tím, že se v tkáních hromadí. Platí totiž, že nejen vypadají trochu jinak než jejich mladé kolegyně (mají zploštělý tvar a jinou vnitřní strukturu), ale především se také jinak chovají. Problematický je zejména fakt, že produkují drobné molekuly jménem cytokiny, které výrazně zvyšují celkovou úroveň zánětlivých procesů v těle. A právě zánět stojí na počátku řady závažných onemocnění v těle – například srdečně cévních chorob, cukrovky, artrózy a artritidy či některých typů rakoviny.

Pokud se senescentní buňky vyskytují ve velkém množství v cévách, způsobují jejich zúžení. Když se hromadí v prostatě přispívají k její hyperplazii neboli zbytnění, v kloubech podporují vznik artrózy… Hromadění senescentních buněk v pokožce například souvisí i s tvorbou mateřských znamének – i jejich výskyt ostatně výrazně stoupá s věkem.

Hromadění senescentních buněk rovněž narušuje homeostázu a snižuje regenerační kapacitu tkání, což rovněž přispívá k urychlení procesů stárnutí. Z epigenetického pohledu je pak důležité, že prostřednictvím buněčné signalizace ovlivňují aktivitu řady důležitých genů v okolních buňkách, zejména pak v oblasti modifikace histonů.

Senescentní buňky mohou navíc paradoxně přispět i ke vzniku nádorového bujení. Každá buňka totiž do svého okolí vylučuje látky, kterými ovlivňuje tzv. buněčnou signalizaci buněk v okolí. Látky produkované senescentnímu buňkami jsou ovšem jiné než u buněk mladých – kromě již zmíněných zánětlivých cytokinů například produkují i molekuly, které mohou přispět k tomu, aby v jejich okolí došlo ke vzniku nádorů.

Senescentní buňky ovšem nejsou jen škodlivé, ale mohou hrát důležitou roli například v procesu hojení ran. Když totiž dojde ke vzniku rány, buňky v jejím okolí se do senescentního stádia dostávají mnohem rychleji než ty v nepoškozené tkání. Přitom začnou produkovat růstový faktor PDGF-AA, který podporuje uzavírání rány. Negativní účinky však výrazně převažují.

Jak udržet senescentní buňky na uzdě?

Senescentní buňky vznikají v těle zcela přirozeně s tím, jak čím dál tím více buněk prochází onou zmíněnou zhruba padesátkou buněčných cyklů. Proto také platí, že čím je člověk starší, tím je v jeho těle senescentních buněk více.

Pak jsou zde ale také faktory, které senescenci podporují. Mezi ně obecně patří jakýkoliv stres, zejména pak stres oxidativní, tedy nadměrná produkce volných radikálů. Senescenci urychlují i některé negativní epigenetické procesy – tedy takové reakce, které v těle probíhají v důsledku vnějších podnětů (životní styl, výživa, pohyb, toxiny z životního prostředí apod.) a které jsou schopné vypínat, či naopak zapínat některé geny v naší DNA. Důležitou roli zde hrají geny, podle nichž tělo vytváří enzymy jménem sirtuiny, jejichž optimální hladina je pro boj se stárnutím důležitá. Předčasná buněčná senescence je také nepříjemným vedlejším efektem léčby nádorů pomocí chemoterapie.

Senescenci také ovlivňuje hladina enzymu jménem telomeráza, která zpomaluje zkracování telomerů při buněčném dělení. Výrazná podpora její produkce však není žádoucí – přirozeně se totiž vyskytuje jen v kmenových a zárodečných buňkách, v těch ostatních je její zvýšená hladina nežádoucí, protože může podporovat nádorové procesy.

Co může pomoci?

V prevenci nadměrné tvorby a hromadění senescentních buněk je v zásadě důležité všechno, co nazýváme zdravými životním stylem. Klíčová je výživa. Zde vadí zejména nadměrný příjem sacharidů, stejně jako celkové přejídání. Pozitivně zde naopak působí půst, včetně tzv. půstu přerušovaného, i celkové omezení příjmu kalorií. To vše totiž podpoří proces autofagie (stav, kdy buňka „pojídá“ sebe sama), který může pomoci k eliminaci senescentních buněk.

Důležitý je i pravidelný pohyb, stejně jako zmírnění stresových podnětů.

V současné době již také probíhají klinické studie léků, které dokáží odstraňovat senescentní buňky z těla, velkou službu nám však mohou prokázat i látky přírodního charakteru. Je vhodné se přitom zaměřit zejména na látky s epigenetickými účinky, které dokáží zároveň regulovat například nadměrnou metylaci genů, která je další důležitou příčinou stárnutí.

Důležitý je i dostatečný příjem antioxidantů, harmonizace produkce sirtuinů, stejně jako podpora imunity, protože právě imunitní buňky dokáží ty senescentní do určité míry odstraňovat.

Užitečné doplňky stravy

Kvercetin – tento polyfenol obsažený v řadě druhů rostlinných potravin má nejen výrazné antioxidační účinky, ale navíc dokáže chránit buňky před přechodem do senescentního stavu, a dokonce v rámci studií na buněčných kulturách dokázal obnovit schopnost se dělit u buněk, které již předtím dosáhly stádia senescence. A navíc má i protirakovinné účinky.

EGCG – epigalokatechin galát, polyfenol obsažený v zeleném čaji, dokáže efektivně působit zejména proti předčasné senescenci buněk, a to díky kombinaci svého antioxidačního a epigenetického potenciálu.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy podporuje odstraňování senescentních buněk prostřednictvím imunitního systému. Má rovněž pozitivní vliv na všechny základní epigenetické procesy, působí protirakovinně a protizánětlivě. Pro lepší vstřebávání a využití je vhodné jej užívat spolu s piperinem z černého pepře.

Vitamin E – tento vitamin rozpustný v tucích má senolytickou aktivitu (podporuje odstranění senescentních buněk z těla) a působí protinádorově.

Resveratrol – barvivo obsažené například ve slupkách červeného vína je známým aktivátorem sirtuinů, které jsou spojeny s procesem stárnutí.

Genistein – tento isoflavonoid obsažený například v sóji a dalších luštěninách má výrazné antioxidační, protirakovinné a antidiabetické účinky, zvyšuje aktivitu telomerázy, zpomaluje procesy stárnutí a vyznačuje se senolytickým působením.

Senolytickou aktivitu ovšem prokazuje i řada dalších látek:

• sulforafany a fenethyl isokyanát, které se nacházejí v košťálové zelenině (například v brokolici, kedlubně, květáku či kapustě),
• allicin obsažený například v česneku,
• fisetin, polyfenol nacházejících se v řadě druhů ovoce a zeleniny (například v jahodách, mangu a okurce),
• triptolid (látka z rostliny Tripterygium wilfordii, která sevyužívá v čínské medicíně),
• a dokonce i kanabinoidy v marihuaně.

Roztroušená skleróza (RS) je onemocnění autoimunitních charakteru, při kterém dochází k degeneraci nervových buněk, a tedy i k narušení výměny informací mezi mozkem a zbytkem těla.

Charakteristickým znakem RS je tzv. demyelinizace. Při tomto procesu dochází k výraznému úbytku myelinu, což je struktura, která obaluje výběžky nervových vláken a umožňuje správné vedení nervových signálů. Pokud je narušena, či dokonce úplně mizí, dochází postupně ke zpomalování vedení nervových vzruchů, až k jeho úplnému znemožnění.

Zároveň nastává i destrukce axonů (dlouhé výběžky nervových buněk) a narušuje se bariéra mezi krevním oběhem a mozkem, což podporuje vznik zánětlivých procesů v mozku.

Jak se nemoc projevuje?

Příznaků RS může být celá řada:

• Velmi typickým počátečním projevem je brnění, slabost a snížená citlivost končetin, která časem přechází v poruchy koordinace. Časté jsou i svalové křeče, třes, potíže s chůzí, poruchy rovnováhy či ztuhlost.
• Častým příznakem jsou i poruchy zraku, zejména rozmazané či dvojité vidění.
• Objevují se i kožní projevy, například pálení, svědění či bolest.
• Nemoc se bohužel dotýká i kognitivních schopností. Časté jsou poruchy paměti, poruchy pozornosti či úsudku.
• Vyskytují se i sexuální dysfunkce, poruchy trávení, inkontinence a také poruchy nálad – například deprese.
• V pokročilém stádiu může dojít k ochrnutí či rozvoji demence.

První projevy nejčastěji přicházejí mezi 20. a 40. rokem života a ženy jsou přitom postiženy výrazně častěji než muži.

Pro většinu případů RS (více než 80 %) je přitom typické střídání období remisí, kdy dochází k dočasnému vymizení příznaků, a relapsů, kdy nemoc opět naplno vzplane. Remise přitom mohou trvat i řadu let.

Jakou úlohu hraje dědičnost?

Přesný důvod, proč RS vzniká, není zatím plně odhalen. Podle dosavadních poznatků jde však o kombinaci vlivů genetických a epigenetických. Epigenetickými vlivy přitom rozumíme komplex biochemických reakcí, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA (mohou je dokonce zcela vypnout či opět zapnout), a jejichž průběh je silně závislý na našem životním stylu a prostředí. Určitou roli může také hrát nákaza některými viry, například herpes virem či virem Epstein-Barrové (EB virus), který má ovšem rovněž epigenetické účinky.

Na vzniku RS se do určité míry podílí dědičnost. Dokazují to studie na dvojčatech, kdy u těch jednovaječných byla míra shody ve výskytu onemocnění zaznamenána v 30 % případů, zatímco u dvojvaječných pouze v 5 % případů. Hlavní roli zde pravděpodobně hrají HLA geny na chromozomu 6p21.3.

V hlavní roli epigenetika

Kromě toho však byly u nemocných zaznamenány i hojné epigenetické změny – zejména jde o rozdílné vzorce v rámci několika stěžejních epigenetických reakcí, tj. v metylaci, acetylaci a citrulinaci genů. Zjištěny byly i rozdílné hladiny několika microRNA, zejména miR-155 a miR-326. Epigenetické faktory se přitom podílejí zejména na procesech související s myelinizací.

Důležitou roli hrají při vzniku RS také zánětlivé procesy. Nemocní mívají zvýšené hladiny tzv. cytokinů, které podporují zánět (zejména jde o interleukiny IL-1, IL-4 a IL-6 a faktor TNFα), a naopak snížené hladiny protizánětlivých cytokinů (např. IL-10).

Epigenetické změny přitom byly v souvislosti s RS zaznamenány jak v mozku pacientů, tak i v jejich krvi. Zvláště změny v krvi jsou přitom velice zajímavé, protože by se mohly stát základem neinvazivní diagnostiky. Zde byly nalezeny rozdíly ve všech základních epigenetických reakcích, zejména pak v metylaci genů a také v oblasti microRNA (malé, nekódující úseky RNA, které mohou zcela zablokovat procesy „čtení“ genů). U nich výzkumy v posledních letech opakovaně prokázaly, že jsou důležitým faktorem při rozvoji neurodegenerativních a autoimunitních nemocí.

Pokud jde o změny v oblasti mozku, tam hraje velice důležitou roli reakce jménem acetylace histonů. Když jsou totiž tzv. oligodendrocyty, tedy buňky, které produkují myelin, v progenitorovém stavu (stav podobný kmenovým buňkám), je v jejich DNA vysoká míra acetylace histonů. Při jejich vývoji, aby mohly správně fungovat, musí dojít k deacetylaci. A právě v mozku pacientů s chronickou RS byla zaznamenána zvýšená míra acetylace histonů.

V oblasti mozku byly ovšem zaznamenány i rozdíly v microRNA (ty bývají dávány do souvislosti s progresem RS) i metylaci genů.

Epigenetické změny přitom byly potvrzeny i v souvislosti s některými konkrétními potížemi, které RS provázejí. Lidé s touto chorobou například velice často trpí poruchami paměti, které jsou způsobeny demyelinizací v oblasti hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. Výzkumy přitom potvrdily, že DNA v oblasti hipokampu je nadměrně metylovaná a je zde porušena rovnováha v oblasti příslušných enzymů – konkrétně jde o nadbytek DNA metyltransferázy, která je nutná pro proces metylace, a naopak o deficit enzymů, které se podílejí na procesu opačném, tedy na demetylaci.

Sázka na výživu

Do možnosti využití cílených léků fungujících na principu epigenetických reakcí sice odborníci vkládají velké naděje, jejich vývoj je však ještě během na dlouhou trať. Na druhou stranu ale platí, že na průběh epigenetických reakcí v našem těle má zásadní vliv náš životní styl a prostředí, zejména pak výživa, míra pohybové aktivity, stresu, kouření a toxiny ze stravy a životního prostředí. Právě úpravami životního stylu tedy můžeme výrazně ovlivnit jak riziko vzniku RS, tak i průběh choroby. Její symptomy se totiž často liší i v závislosti na ročním období, což naznačuje, že tyto faktory mohou působit jako spouštěč.

Velice důležitým faktorem je přitom zejména výživa. Podle výzkumů lidé, kteří se stravují zdravě, nejen snižují riziko vypuknutí choroby, ale v případě onemocnění trpí méně závažnými příznaky.

A na které konkrétní faktory je vhodné se zaměřit?

Vitamin D

Role tohoto vitaminu je jedním z nejlépe popsaných vlivů podílejících se na vzniku RS.  Jde o vitamin s rozsáhlými epigenetickými účinky, který ovlivňuje aktivitu několika genů podílejících se na autoimunitě. Receptor VDR, který se nachází na buněčném jádře a na nějž se vitamin D v buňkách váže, navíc přímo ovlivňuje aktivitu genů, které se na vzniku RS podílejí.

Kyselina listová

I tento člen rodiny vitaminů B má epigenetické účinky (jde o tzv. donor metylu pro metylační reakce). Zároveň pomáhá regulovat v těle hladinu homocysteinu, což je metabolický produkt, jehož vysoká hladina se mj. podílí na procesech neurodegenerace.

Omezení konzumace sacharidů

Tzv. ketogenní diety, které se vyznačují výrazným omezením konzumace sacharidů, mají prokázaný neuroproektivní efekt – pomáhají chránit nervové buňky před působením volných radikálů a omezují jejich apoptózu (programovanou buněčnou smrt). Přímý vliv omezení konzumace cukrů na RS sice zatím prokázán nebyl, vzhledem k pozitivnímu působení u jiných neurodegenerativních chorob jej však lze předpokládat. Navíc platí, že strava s přebytkem sacharidů podporuje průběh zánětlivých procesů v těle.

Strava bohatá na omega-3

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny mají epigenetické účinky a působí protizánětlivě, pravděpodobně z důvodů podpory autofagie makrofágů (makrofágy imunitní buňky účastnící se zánětlivých procesů a autofagie je proces, při němž buňky „požírají“ samy sebe).

Navíc jsou omega-3 i stavební součástí buněčných membrán, přičemž jejich koncentrace je nejvyšší v mozkové tkáni. Výzkumy navíc prokázaly, že dokáží obnovit funkci poškozených oligodendrocytů a podpořit myelinizaci neuronů.

Proto je v rámci prevence i léčby RS důležité konzumovat dostatek jejich přirozených zdrojů, zejména tučnější ryby, ořechy, semena a některé rostlinné oleje (zvláště konopný a lněný).

Konzumace zeleniny s obsahem sulforafanů

Sulforafany jsou organické sloučeniny síry s epigenetickými účinky. Mají protizánětlivé a antioxidační účinky a snižují míru demyelinizace i autoimunitní odpovědi. Jejich bohatým zdrojem je zejména košťálová zelenina, například brokolice, růžičková kapusta, zelí či květák.

Kouření

Kouření je řazeno mezi výrazné rizikové faktory RS, a to zejména pro svůj negativní účinek na míru metylace genů v organismu a na zvýšení oxidativního stresu.

Obezita

Mezi rizikové faktory RS pravděpodobně patří i obezita, a to zejména v období dětství a dospívání.

Střevní mikrobiom

Doposud málo prozkoumaným faktorem, který ale rovněž hraje při vzniku RS roli, je stav střevního mikrobiomu. Vyplatí se proto zaměřit na konzumaci potravin s obsahem probiotik a prebiotik.

Pohyb

Fyzická aktivita je významným epigenetickým činitelem. Pokud to stav nemocného dovoluje, měl by se jí věnovat pravidelně. Vhodné jsou aerobní aktivity spíše mírné intenzity.

Doplňky stravy

Velmi pozitivní roli může hrát i užívání doplňků stravy s epigenetickými účinky – většinou jde o extrakty s obsahem živin, které se přirozeně vyskytují v lidském jídelníčku, zde jsou ale v mnohem koncentrovanější formě.

Vitamin D3

Zásadní role vitaminu D při vzniku a vývoji RS byla již mnohokrát popsána. A protože je v našich zeměpisných šířkách deficit tohoto vitaminu velice častý, je vhodné jeho doplňování minimálně v zimním období. Vhodnější je přitom živočišná forma označovaná jako vitaminu D3.

Omega-3

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny jsou pro nemocné s RS velice zásadní. Protože jich naše strava ve většině případů neobsahuje dostatek, a navíc obvykle konzumujeme zcela nevhodný poměr omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin, což podporuje průběh zánětlivých procesů, je vhodné užívání pomega-3 ve formě doplňků stravy.

EGCG

Epigalokatechin galát má pozitivní účinky při většině autoimunitních onemocnění. Ve studiích na myších byl navíc prokázán pozitivní účinek na oligodendrocyty, tj. buňky produkující myelin.

Kurkumin

Podobně kurkumin, barvivo obsažené v kořeni kurkumy, může být podle studií při RS velmi prospěšné – podobně jako EGCG se ostatně i on s úspěchem používá u řady autoimunitních onemocnění. Má totiž silné protizánětlivé a antioxidační účinky, ovlivňuje produkci regulačních proteinů buněčného cyklu, enzymů, cytokinů a transkripčních faktorů, a navíc má i výrazný neuroprotektivní efekt. Pro lepší vstřebávání je vhodné kurkumin užívat spolu s piperinem.

Zázvor

Kořen zázvorníku lékařského, zvláště pak jeho účinná látka 6-shogaol, má výrazné imunomodulační a protizánětlivé účinky a navíc jde o silný antioxidant. Velice účinná je i jeho kombinace s kurkuminem.

Naopak nevhodné je užívání resveratrolu z červeného vína. Tato látka se sice s úspěchem využívá při některých neurodegenerativních onemocněních, v případě RS však nejen není efektivní, ale může dokonce podpořit průběh demyelinizace.

Řada látek, které jsou běžnou součástí jídelníčku, se vyznačuje silným epigenetickým působením – pokud je konzumujeme pravidelně, ovlivňují průběh biochemických reakcí, které mají schopnost zapínat a vypínat jednotlivé geny v naší DNA. Tím nám pomohou zpomalit stárnutí a vyhnout se mnoha civilizačním chorobám, včetně těch nejvážnějších.

Zde je tedy malý výběr toho, jak můžete na svých prázdninových toulkách prospět svému zdraví.

Středomoří: olivy, víno, zelenina, bylinky

Ať už zavítáte do Itálie, Řecka, Francie či jiné země Středomoří, ochutnávejte místní speciality bez zábran. Právě středomořská kuchyně je totiž z pohledu epigenetiky učiněný poklad.

Její základní složka – olivový olej – obsahuje polyfenoly (zejménahydroxythyrosol), které mají nejen silné antioxidační, ale i epigenetické účinky. Působí protizánětlivě, chrání srdce a cévy, prospívá kloubům i imunitě.

Spousta ryb a mořských plodů obsahuje nezbytné omega-3 a důležitá je i hojná konzumace zeleniny. Například všudypřítomná rajčata obsahují lykopen, který za své protirakovinné účinky epigenetickému působení, stejně jako sulforafany z brokolice či aliciin z česneku. Ten navíc efektivně podporuje imunitu, působí protivirově a protibakteriálně.

Zapomenout nesmíme ani na víno, zvláště to červené. Obsahuje totiž resveratrol, který působí blahodárně nejen na srdce a cévy, ale i na imunitu, zdraví kostí, sportovní výkonnost, paměť a další mozkové funkce (vhodný je i při Alzheimerově chorobě), zpomaluje stárnutí a redukuje vrásky. Navíc jde o silný fytoestrogen, který je vhodný pro ženy po čtyřicítce a pomáhá zmírnit obtíže související s klimakteriem (více zde: https://www.epivyziva.cz/resveratrol/). V červeném víně se rovněž vyskytují i oligomerní proantokyanidyny (OPC), což jsou silné antioxidanty s protirakovinnými a protizánětlivými účinky a pozitivním vlivem na srdce, imunitu a hubnutí (více zde: https://www.epivyziva.cz/extrakt-z-jader-revy-vinne/).

To vše pak doplňuje směs aromatických bylin, které obsahují řadu látek s epigenetickými účinky – karnosol, kyselinu karnosolovou, rozmarýnovou a ursolovou… Například rozmarýn je velice účinný při bolestech kloubů (artróze i artritidě), tinnitu, působí protialergicky, reguluje krevní tlak a má výrazný pozitivní vliv na mentální výkonnost (více zde: https://www.epivyziva.cz/rozmaryn/). Epigeneticky ovšem působí i bazalka, oregano, tymián, šalvěj a další bylinky.

Norsko: ryby. Spousta ryb

Norsko je rájem rybolovu, a právě ryby patří z hlediska epigenetiky mezi vůbec nejdůležitější potraviny.

Jejich hlavní předností je vysoký obsah omega-3 nenasycených mastných kyselin, které patří mezi stěžejní esenciální živiny. Naprosto nezbytné jsou pro děti a těhotné ženy – je na nich totiž závislý správný vývoj mozku a nervové soustavy a při nedostatku hrozí vývojové poruchy a snížení intelektu (ve vyšším věku jsou zase nezbytnou prevencí Alzheimerovy choroby a jiných typů demence). Důležité jsou ale i pro zdraví srdce a cév, imunitu, sportovní i mentální výkonnost a působí protidepresivně a protizánětlivě (více zde: https://www.epivyziva.cz/omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny/).

Ryby jsou ovšem zdrojem i vitaminu D3, jehož chronickým nedostatkem trpí většina středoevropské populace. Tato živina je přitom zásadní pro zdraví kostí, srdce a cév, imunitu, sportovní i mentální výkonnost, sexuální zdraví i protinádorovou prevenci (více zde: https://www.epivyziva.cz/vitamin-d3/).

A pokud si budete dopřávat lososa, dostanete do sebe i nemalou dávku karotenoidu astaxantinu. Jde o silný antioxidant a imunostimulant, který vám pomůže zhubnout, zlepší zdraví vašich očí i funkci svalů (více zde: https://www.epivyziva.cz/astaxantin/).

Indie: kari, zázvor a ghí

Indická kuchyně je proslulá vydatným používáním pikantního koření. Typické je pro ni zejména kari, jehož nedílnou součástí je kurkuma. Ta obsahuje barvivo kurkumin, jež patří mezi nejsilnější epigenetické živiny. Má výrazné protirakovinné a protizánětlivé působení, podporuje zdraví srdce a cév, imunitu, prokrvení, sportovní výkonnost, zdraví prostaty, a dokonce působí i proti plešatění (více zde: https://www.epivyziva.cz/kurkumin/). Důležité přitom je, že v kari je kromě ní obsažen i černý pepř, jehož účinná látka piperin zlepšuje vstřebávání kurkuminu cca 200×.

Dalším hojně používaným kořením indické kuchyně je zázvor. Ten působí protizánětlivě, protinádorově, zlepšuje zdraví trávicí soustavy, mozkové funkce a paměť a pomáhá zhubnout (více zde: https://www.epivyziva.cz/zazvornik-lekarsky/)

Z pohledu epigenetiky je ale důležitá i další typická indická surovina – ghí. Obsahuje totiž kyselinu máselnou, která působí pozitivně na střevní mikroflóru a chrání nervové buňky před degenerativními procesy, což je důležité například v prevenci Alzheimerovy choroby. Epigenetické účinky navíc pravděpodobně stojí i za faktem, že ghí skvěle funguje v prevenci nemocí srdce a cév. A v neposlední řadě je podstatný i obsažený vitamin K2, který je nezbytný pro zdraví kostí, zubů, srdce i krásnou pleť (více zde: https://www.epivyziva.cz/vitamin-k2/).

Japonsko: zelný čaj a sója

V Japonsku, stejně jako ve většině okolní zemí, je základem pitného režimu zelený čaj. Ten je nesmírně bohatý na epigallokatechin gallát (EGCG), který patří mezi látky s nejširším spektrem epigenetických účinků. Účinně zpomaluje stárnutí, pomáhá hubnout, působí protirakovinně, chrání srdce a cévy, má příznivý vliv na imunitu a funkci mozku, prokázány jsou jeho příznivé účinky při Alzheimerově a Parkinsonově chorobě a mnoha dalších nemocech (více zde: https://www.epivyziva.cz/epigalokatechin-galat/).

Důležitou složkou zdejšího jídelníčku jsou i ryby bohaté na omega-3 a také sójové produkty. Sója přitom obsahuje epigeneticky působící genistein, který působí blahodárně při artróze, pomůže zhubnout, má protinádorové účinky, a protože jde o fytoestrogen, je velice užitečný i pro ženy po čtyřicítce a v klimakteriu.

A co doma?

Jak už jsme zmínili výše, pro využití příznivých epigenetických účinků jednotlivých živin a bylin je nutná jejich pravidelná, a hlavně dlouhodobá konzumace. Po návratu z dovolené proto můžete svou DNA probudit k životu prostřednictvím doplňků stravy. Zde je pár příkladů kombinací, které pomohou dokončit to, co jste na cestách započali.

Středomoří: omega-3 + rozmarýn, resveratrol + OPC
Norsko: omega-3 + astaxantin, omega-3 + vitamin D3
Indie: kurkumin + piperin + zázvor, vitamin K2
Japonsko: EGCG, genistein