Název šafrán se používá pro koření obsahující čnělky (blizny) krokusu setého (Crocus sativus) – malé, vytrvalé cibulovité rostliny z čeledi kosatcovitých. Zatímco květ krokusu je fialový, jeho čnělky mají sytě červenou barvu a využívají se jako přírodní přísada pro zvýraznění chuti, barvy a vůně pokrmu. Kvůli vysoké tržní ceně, která je dána především nutnosti ruční sklizně a malým objemům produkce, je někdy označován jako „červené zlato“. Podle analýzy podvodů s přísadami potravin jde i proto o jeden z nejčastěji falšovaných produktů. (1, 2)

Největší podíl produkce šafránu pochází z Íránu (cca 80 %), dále se pěstuje zejména ve Středomoří, Indii a jihozápadní Asii. Vyžaduje úrodnou jílovitou půdu a přímé sluneční světlo. (1,2)

Historie

Používání šafránu má velmi dlouhou historii. Obsahují jej například malby zvířat staré 50 000 let, které byly objeveny v jeskyni na území dnešního Iráku. Nejstarší doklady o jeho používání k léčebným účelům pocházejí z doby před 4000 lety – jde o historické fresky z Kréty.  Tehdy šlo ale o jeho divokého předchůdce Crocus carwrightianus. Před 3000 lety pak došlo k vyšlechtění varianty s abnormálně dlouhými čnělkami. Šafrán prokazatelně používala také egyptská vládkyně Kleopatra, a to zejména před milostnými schůzkami s muži – zejména v tradiční perské medicíně je ostatně šafrán dodnes používán jako afrodisiaku.. Ve stejné době používali egyptští lékaři šafrán k léčení potíží trávicího a močového traktu. Zmínky o šafránu najdeme rovněž v Bibli, konkrétně v Písni písní. (2, 4)

Léčivé účinky

V šafránu se nachází několik unikátních účinných látek, které patří například mezi karotenoidy (krocin, krocetin), monoterpenaldehydy (pikrokrocin, safranal), monoterpenoidy (krokusatiny) a flavonoidy (kaempferol). Jejich obsah a podíl se v různých regionech může výrazně odlišovat. Zmíněné látky patří mezi silné antioxidanty s protizánětlivými, antikonvulzivními, desinfekčními, sedativními a protidepresivními účinky. Zlepšují také učení a paměť a podporují uvolňování kyslíku v některých orgánech. Některé výzkumy potvrdily také jejich protirakovinné a afrodiziakální účinky. (1-3)

Vysoká účinnost šafránu při potížích týkajících se mozku a nervové soustavy je navíc dána i tím, že jedna z jeho účinných složek, krocetin, dokáže pronikat tzv. hematoencefalickou bariérou (bariéra oddělující krevní oběh a mozek), a působit tak přímo v mozkové tkáni. (2)

Šafrán navíc vyniká výrazným pozitivním vlivem na střevní mikrobiom, kde pomáhá upravit jeho rovnováhu (například poměr bakterií Firmincutes a Bakterioides, který bývá narušen při řadě různých onemocněních) a dokáže také střeva obohatit  o některé další prospěšné kmeny – například o bakterie Spirochaetes či Tenericutes. (27) Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu je přitom typické pro celou řadu onemocnění, včetně například deprese, diabetu, kardiovaskulárních chorob a obezity.

A při kterých konkrétních potížích může šafrán pomoci?

Deprese

Deprese je jednoznačně nejrozšířenějším psychickým onemocněním, a protože antidepresiva mají řadu negativních vedlejších účinků, jsou intenzivně hledány a zkoumány i jejich přírodní alternativy. Šafrán přitom patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro léčbu deprese. Vděčí za to především dvěma obsaženým substancím – krocetinu a kaempferolu, protidepresivní účinky však mají i safranal a krocin. (2)

Vysokou účinnost šafránu prokázala celá řada preklinických studií a také několik studií klinických. Ty ukázaly, že šafrán může výrazně snížit závažnost depresí (dle tzv. Hamiltonovy škály pro hodnocení deprese) již po 4 týdnech užívání. V jedné studii dokonce autoři dospěli k závěru, že v případě mírné a středně těžké deprese má šafrán podobný terapeutický účinek jako látka jménem fluoxetin – ta je základem například široce užívaného antidepresiva Prozac. Dobře si ale vedl i ve studiích srovnávajících jeho účinnost crocinu s imipraminem a citalopramem, přičemž ve srovnání s nimi způsoboval jen minimum vedlejších účinků. (2, 5-9)

Při závažnějších formách deprese je pak možné užívat šafrán v kombinaci s antidepresivy ze skupiny SSRI (sem patří například látky fluoxetin, sertralin a citalopram) – účinek byl v těchto případech téměř vždy vyšší než při užívání antidepresiva v kombinaci s placebem. (10)

Velmi přínosný se pak šafrán ukázal ve studiích zkoumajících jeho využití při poporodní depresi. To je velmi dobrá zpráva, protože při kojení je užívání antidepresiv problematické kvůli možnému negativnímu působení na dítě. V jedné ze studií například zaznamenalo ústup potíží po užívání šafránu 96 % sledovaných žen s poporodní depresí oproti 43 % ve skupině užívající placebo. (11)

Úzkost

Šafrán, zvláště jeho účinná látka safranal, dokáže efektivně zmírňovat i úzkost. Symptomy úzkostí (včetně nespavosti) dokázaly například v rámci jedné z klinických studií výrazně zmírnit 4 týdny užívání 28 mg šafránového extraktu. Zvláště efektivně přitom šafrán fungoval zejména u depresivních pacientů trpících úzkostí. (2, 7, 13)

Další z obsažených substancí, crocin zase vykazuje účinnost při obsedantně kompulzivní poruše a anorexii vyvolané stresem, a také u osob s diabetem 2 typu trpících úzkostí. (2)

Paměť a mentální výkonnost

Studie na zvířatech ukázaly, že látky obsažené v šafránu, zejména krocin, se v mozku váží na NMDA receptory, které hrají důležitou roli v procesech učení a paměti a brání jejich narušení. Zmírňují také chronický stres, který rovněž může vyvolávat zhoršení paměti a schopnosti učení, a díky svému antioxidačnímu působení chrání neurony před poškozením volnými radikály a toxickými chemikáliemi. (1, 14).

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Alzheimerova choroba je pomalu postupující neurodegenerativní onemocnění spojené se ztrátou paměti a schopnosti učení. Šafrán zde může pomoci díky své schopnosti chránit nervové buňky, zároveň ale v mozku snižuje tvorbu tzv. beta-amyloidních plaků a shluků tau proteinů, které jsou pro tuto nemoc charakteristické. (1)

Klinických studií na lidských dobrovolnících bylo zatím provedeno jen málo, jejich výsledky jsou však velmi nadějné. Ukazují například, že u pacientů s mírnou až středně těžkou formou Alzheimerovy choroby zmírňuje šafrán kognitivní problémy podobně účinně, jako běžně užívané léky obsahující donepezil a memantin. Velmi efektivní je také při zmírňování depresí, které jsou u pacientů s Alzheimerovou chorobou velice časté. (1, 2, 16)

Jiné studie pak naznačují, že může být šafrán účinný i při dalším častém neurodegenerativním onemocnění – Parkinsonově chorobě. Efektivně totiž chrání před poškozením nervové buňky v části mozku nazývané černá substance (substantia nigra), jejichž ztráta je pro toto onemocnění typická. (2, 17)

Šafrán může pomoci i při tzv. vaskulární demenci čili zhoršení kognitivních schopností v důsledku narušení cévního zásobení mozku. (22)

Srdečně cévní choroby

Šafrán ovlivňuje celou řadu procesů, které se podílejí na vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Celkově posiluje srdce a cévy, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a omezuje jeho vstřebávání z potravin a snižuje také závažnost aterosklerózy (včetně snížení četnosti aterosklerotických plátů a jejich předstupně v podobě tzv. pěnových buněk). Díky tomu snižuje riziko infarktu. To může být jeden z důvodů, proč je ve Španělsku, kde je šafrán hojně konzumován, oproti ostatním evropským zemím výrazně nižší výskyt nemocí srdce a cév. (23, 24)

Užitečný navíc může být i v případě již vzniklých problémů – například při cévní mozkové příhodě, kdy pomáhá zmírnit její negativní následky. Šafrán totiž brání smrti mozkových buněk díky jejich ochraně před volnými radikály a ischemií neboli nedostatečnému zásobení kyslíkem. (2) Velmi zajímavé výsledky přinesla například nedávná klinická studie, v níž pacienti po mozkové mrtvici podstoupili buď běžnou léčbu, nebo běžnou léčbu v kombinaci s užíváním šafránu (200 mg/den po dobu 3 měsíců). Pacienti léčení šafránem poté vykazovali výrazně nižší míru trvalých následků. Závažnost mrtvice přitom byla nejvýrazněji snížena v průběhu prvních čtyř dnů. (18)

Oční onemocnění

Šafrán může být velmi efektivní také při očních onemocnění, zejména těch neurodegenerativních. Platí to například pro diabetickou retinopatii (poškození sítnice u diabetiků), glaukom a věkem podmíněnou makulární degeneraci. (19)

Hubnutí a diabetes

Při snaze o snížení hmotnosti může být šafrán velmi efektivním pomocníkem. Působí přitom hned několika cestami, z nichž některé jsou velmi přínosné i pro diabetiky:

V první řadě jde o omezení vstřebávání tuků z trávicího traktu. Jedna z účinných látek šafránu, krocin, se totiž váže na enzym jménem pankreatická lipáza, která je nezbytná pro štěpení tuků přijatých v potravě. Nerozštěpené tuky pak organismus nedokáže využít jako zdroj energie, čímž klesá celkový energetický příjem. Na stejném principu mimochodem funguje i lék proti obezitě orlistat. Ten je sice účinnější, protože dokáže omezit vstřebávání tuků o 30 %, zatímco krocin jen o 12 %, má ale řadu negativních vedlejších účinků, zatímco v případě šafránu jednoznačně převažují ty pozitivní. (24)

Druhou cestou, kterou šafrán pomáhá jak při hubnutí, tak i při diabetu, je snižování hladiny glukózy v krvi. Ovlivňuje totiž signální dráhy související s metabolismem glukózy uvnitř svalových vláken, produkci enzymu AMPK i citlivost tkání na inzulin. Navíc má protizánětlivý efekt, což je důležité jak pro osoby, které se snaží zhubnout (obezita je totiž vždy provázena celotělovým zánětem), tak pro diabetiky. (24)

Další účinek šafránu byl objeven v podstatě náhodou – když vědci na potkanech testovali jeho využití při léčbě zdravotních problémů, zaznamenali u nich výrazný pokles chuti k jídlu, což ohodnotili jako nežádoucí vedlejší efekt. Jenže co je nežádoucí pro nemocné potkany, může být naopak skvělá zpráva pro člověka, který se snaží zhubnout, což následně potvrdila i studie právě na lidských dobrovolnících. Badatelé v ní šafrán podávali po dva měsíce skupině obézních žen, které přitom nepodstupovaly žádné dietní ani jiné omezení. Přitom u nich, na rozdíl od skupiny užívající placebo, došlo ke snížení chuti k jídlu a úbytku na váze. Jednou z důvodů, proč šafrán při hubnutí pomáhá, přitom může být i jeho pozitivní vliv na psychiku, protože tendence k přejídání má velice často právě psychické příčiny. (24, 25)

Některé výzkumy navíc naznačují, že šafrán může být efektivní zbraní proti komplikacím cukrovky – zejména diabetické neuropatii (poškození nervů diabetiků z důvodu vysoké hladiny glukózy v krvi) a diabetické retinopatii. (15, 19)

Posttraumatická stresová porucha

Tato duševní porucha jej typická pro osoby, které zažily nějakou traumatizující událost (živelná katastrofa, válka, nehoda, násilné trestné činy…) nebo byly jejími svědky. Projevuje se zejména tzv. flashbacky (tj. návraty pocitů, které měla postižená osoba při dané události), úzkostí, nespavostí a nočními můrami. Jednou z příčin těchto potíží je přitom narušení hormonální rovnováhy, zejména zvýšení hladiny adrenalinu, vazopresinu a hormonu uvolňující kortikotropin. Preklinické studie ukázaly, že šafrán může pomoci i při tomto problému, klinické studie ale zatím chybějí. (2)

Epilepsie

Podle výzkumů může užívání šafránu vést ke zkrácení záchvatů a oddálit nástup tzv. tonických křečí. (2)

Problémy trávicí soustavy

Šafrán má ochranné účinky na celý trávicí systém, což z něj ve spojení s protizánětlivými a antioxidačními vlivy a schopností podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu dělá účinného pomocníka při řadě onemocnění trávicího traktu.

Prokázán byl například pozitivní vliv šafránu při gastritidě a vředovém onemocnění žaludku (chrání totiž žaludeční sliznici před poškozením), dále při syndromu dráždivého tračníku, zánětlivých střevních onemocněních, a dokonce se uplatňuje i jako pomocník v prevenci a léčbě nádorových onemocnění trávicího traktu, ať už jde o rakovinu žaludku, tlustého střeva či slinivky. (27)

Játra

Protizánětlivé a antioxidační schopnosti šafránu se uplatňují i v rámci jeho pozitivního vlivu na játra, která chrání před negativním působením toxinů (včetně alkoholu), ale i před poškozením vlivem virové hepatitidy (žloutenky). Ochranný efekt se uplatňuje i v prevenci a léčbě rakoviny jater. (27)

Sexualita a plodnost

V tradičních léčebných systémech je šafrán často využíván jako afrodiziakum, což potvrzují i některé studie. U mužů pomáhá zlepšit schopnost erekce i chuť na sex (v tomto směru částečně funguje i u žen) a u obou pohlaví má pozitivní vliv na plodnost. (28)

Užívání a kontraindikace

Šafrán je obecně velmi dobře snášen. Žádná toxicita ani závažnější vedlejší účinky nebyly zaznamenány ani při delším užívání (více než měsíc), ani při krátkodobém užívání vysokých dávek (400 mg po dobu 7 dnů). Toxické jsou pravděpodobně až velmi vysoké dávky (5 g/den). Ve formě doplňku stravy by ale šafrán neměly užívat těhotné ženy, protože může narušit vývoj plodu. Běžné používání jako koření je v tomto směru bezpečné. (2, 26, 28)

Vhodné kombinace

Deprese: šafrán + kurkumin (12), šafrán + rhodiola (20)

Úzkost a nespavost: šafrán + šišák bajkalský

Alzheimerova choroba: šafrán + Bacopa monnieri (brahmi), šafrán + vitaminy skupiny B, šafrán + L-theanin (1), šafrán + kurkumin + vitamin E (21)

Vaskulární demence: šafrán + žen-šen + ginkgo biloba (22)

Mentální výkonnost: šafrán + rhodiola, šafrán + zinek, šafrán + selen, šafrán + resveratrol

Zánětlivá střevní onemocnění: šafrán + kurkumin

Hubnutí: šafrán + kurkumin, šafrán + rhodiola

Kardiovaskulární onemocnění: šafrán + resveratrol, šafrán + kurkumin

Oči: šafrán + resveratrol

Nepříjemné, stresující a traumatizující události se nám zapíší hluboko do paměti. Nejde však pouze o tu paměť, která sídlí v našem mozku, ale i paměť buněčnou. Všechny tyto negativní zážitky totiž mohou v našem těle spustit určité biochemické reakce, které nazýváme epigenetické, a ty pak dokáží zásadně měnit aktivitu mnoha genů v naší DNA.

Poměrně dobře prozkoumán už je vliv silných stresujících událostí na vznik depresí, úzkostí a dalších psychických potíží. Některé příklady si popíšeme na následujících řádcích. Epigenetika je však velmi mladý obor, a proto se v budoucnu možná dočkáme i přesného vysvětlení mechanismu, kterým stres a negativní emoce spouštějí vznik onemocnění fyzického rázu.

Proč mají vojáci noční můry?

Velice zajímavý výzkum se zaměřil na válečné veterány trpící posttraumatickou stresovou poruchou. Jde o komplex příznaků, které postihují osoby, které prodělaly nějaký výrazný psychický šok (úzkost, deprese, emoční oploštění, poruchy spánku, psychosomatické zdravotní obtíže atd.). Tento problém ovšem nepostihuje všechny veterány s válečnou zkušeností, ale pouze cca 10–20 % z nich.

Vědci přitom zjistili, že veteráni s trpící touto poruchou mají výrazně zvýšenou metylaci genu pro glukokortikoidní receptor (NR3C1-1F), což zjednodušeně řečeno znamená i odlišnou míru reakcí na stres. Podle autorů výzkumu se navíc ukazuje, že silný prožitý stres dokáže změnit míru metylace některých genů, a dokonce i zmenšit objem části mozku jménem hipokampus, která je mimo jiné sídlem paměti a je velice citlivá na stresové podněty.

Jsou ženy odolnější než muži?

V dalším výzkumu navíc vědci dospěli i k zajímavému zjištění, totiž že náchylnost k rozvoji postraumatické stresové poruchy je závislá na pohlaví a hladině estrogenu v krvi. Estrogen (a totéž platí i o jiných pohlavních hormonech) má totiž epigenetické účinky, tj. dokáže měnit aktivitu mnoha genů v naší DNA.

Když badatelé zkoumali velkou skupinu žen, v níž byly i ženy, které v minulosti zakusily násilí nebo sexuální zneužívání. V jejich mozku přitom nalezli rozdílnou míru metylace gen HDAC4, který je mj. zodpovědný za rozvoj posttraumatické stresové poruchy. Vysokou míru metylace tohoto genu měly obecně ženy, které prošly nějakým traumatizujícím zážitkem, u těch z nich, které měly vysokou hladinu estrogenu, však míra metylace klesala. Vědci dokonce spekulují o tom, že míra produkce estrogenu by dokonce mohla měnit způsob a intenzitu vnímání bolesti.

Deprese z chudoby

Negativní epigenetické změny ovšem nemusí způsobit jen vážná traumatizující událost, ale i chronické působení mnohem mírnějších stresujících či frustrujících podnětů. Jeden z výzkumů například prokázal, že děti z rodin s nízkým socioekonomických statusem (tj. z rodin chudých nebo sociálně vyloučených) mají odlišnou míru metylace genu, která může být příčinou vzniku depresí.

Jak vzniká „prokletí rodu“?

Co je ale velice převratné zjištění, to je fakt, že negativní epigenetické změny, které vznikly následkem traumat, jsou do značné míry dědičné.

Výzkumný tým z Tufts University podrobil mladé myší samce výraznému emočnímu stresu tím, že během sedmi týdnů celkem čtrnáctkrát zcela obměnil osazenstvo jejich klece, a tím je vždy připravil o všechny sociální vazby. Poté odebral vzorky jejich spermatu a zjistil v nich zvýšené koncentrace některých microRNA, což jsou malé úseky ribonukleových kyselin, které dokáží zcela zablokovat tvorbu bílkovin podle některých genů. A protože se nacházejí ve spermatu, zdědí tuto epigenetickou charakteristiku i potomci těchto samečků.

Podobně dopadla i studie, která u skupiny mužů z Kavkazu zkoumala souvislost epigenetických změn s prožitými traumaty. U těch, kteří v minulosti prožili výrazně traumatizující události, nalezli ve spermatu vysokou koncentraci microRNA s označením 34 a 449. Tato změna je rovněž dědičná, a protože jde o microRNA, které souvisejí s vývojem mozku, zvyšuje to u jejich potomků riziko vzniku deprese a dalších psychických potíží.

Dědičnost negativních epigenetických změn souvisejících se stresem je zkrátka něco jako forma „dědičného hříchu“ nebo „prokletí rodu“ – dítě kvůli ní pociťuje negativní následky traumatizujících událostí, které samo neprožilo, ale které se staly některému z jeho předků.

Pomůže láska i doplňky stravy

Společným rysem všech epigenetických změn však naštěstí je, že je na rozdíl například od mutací genů lze zvrátit. Existuje tedy velká šance, že pokud člověk trpí například psychickými potížemi vzniklými v důsledku epigenetických změn po prožitém traumatu, může se podařit tyto změny zvrátit a potíže odstranit, nebo alespoň zmírnit.

V současné době jsou již dokonce vyvíjeny léky s epigenetickými účinky (například ovlivňující tvorbu určitých enzymů), ty však v mnoha případech nemusejí být potřeba. Na svůj epigenetický profil totiž působíme celou řadou podnětů souvisejících s naším životním stylem a prostředím, ve kterém se pohybujeme. Pokud například dítě, které v raném věku utrpělo nějaké trauma, stráví zbytek dětství a dospívání v láskyplném prostředí s nízkou úrovní stresu, může to pozměnit jeho epigenetické vzorce pozitivním způsobem.

Velkou roli ale může hrát i zdravá výživa, dostatek pohybu, a poměrně účinné mohou být i doplňky stravy s epigenetickými účinky. Mnohé z nich totiž mají výrazné účinky na aktivitu genů, které souvisejí se vznikem psychických potíží.

V případě dětí postižených traumatem se určitě vyplatí užívání omega-3 nenasycených mastných kyselin. Ty totiž mají výrazné protidepresivní účinky a zároveň jsou nezbytné pro správný vývoj mozku a nervové soustavy. Prospěšný může být i vitamin D3. Dospělí pak mohou kromě těchto dvou živin vyzkoušet i extrakt z rozmarýnu, kurkumin, granátové jablko (v případě depresí) nebo šišák bajkalský, pokud trpí úzkostí – ten je dokonce schopen překonávat bariéru mezi krví a mozkem a vázat se na tzv. GABA receptory, což je stejný princip působení jako v případě léků proti úzkosti (ovšem bez negativních vedlejších účinků).