Pro jeho výrazné účinky na sexualitu a plodnost se mu někdy říká „zelená viagra“, kotvičník zemní toho ale umí mnohem víc – například pomáhá s problémy v oblasti močových cest, podporuje imunitu, funkci srdce a cév a dokonce dokáže snížit hladinu krevní glukózy.

Rod kotvičník (Tribulus) zahrnuje asi 20 druhů rostoucích na různých místech světa. Ájurvéda využívá k léčení tři druhy běžně se vyskytující v indii: Tribulus cistoides, Tribulus alatus a kotvičník zemní (Tribulus terrestris). V západní fytoterapii si pak největší popularitu získal právě poslední jmenovaný.

Kotvičník zemní je jednoletý keř, který se přirozeně vyskytuje ve středomořských, subtropických, ale i pouštních klimatických oblastech. Nejběžnější je v Indii, kde roste prakticky na celém území, a to včetně horských oblastí až do nadmořské výšky 3 300 m. Hojně se vyskytuje také v Číně, na jihu USA, v Mexiku, Španělsku a Bulharsku. Je vysoký 10–60 cm a pokrytý jemnými chloupky. Listy jsou vstřícné, eliptické nebo kopinaté. Kvete žlutě, plody mají světlou, zelenožlutou barvu a hvězdicovitý tvar, který může připomínat kravské kopyto. V každém z jeho částí je několik semen. (1)

K léčení se nejčastěji využívá plod, méně často kořen.

Účinné látky

Kotvičník obsahuje řadu zajímavých látek, a to zejména ze skupiny saponinů, flavonoidů, glykosidů, alkaloidů, sterolů a taninů. Za pozornost stojí zejména furostanolové a spirostanolové saponiny, které jsou zodpovědné za mnoho pozitivních účinků rostliny. Jejich konkrétní obsah a poměr se ale u rostlin z různých geografických oblastí liší, a proto mohou mít kotvičníky pocházející z různých částí světa i mírně odlišné účinky na organismus. Z flavonoidů se v kotvičníku vyskytují například kaempferol nebo kvercetin quercetin. Z kotvičníku ovšem byly izolovány i některé látky, které zatím v jiných rostlinách nebyly zaznamenány – například tribulusterin nebo terrestriamid. (1)

Historie

Historie využívání kotvičníku zemního je velice dlouhá. Popsán je například v lékopise Šen-nung pojmenovaného podle jeho údajného autora Šen-nunga, druhého ze tří mýtických císařů. Ten se narodil ve 28. století př. n. l. a je považován za otce tradiční čínské medicíny. V tomto lékopise je kotvičník popisován jako velice cenný lék pro obnovu oslabených jater, pro léčbu plnosti na hrudi, zánětu prsů, očních potíží, sexuálních dysfunkcí a dalších problémů. (1)

V ájurvédě, tj. tradiční indické medicíně, se kotvičník zemní využívá k léčbě impotence, pohlavních chorob a sexuální slabosti a je také základní složkou tradičního ájurvédského léku Gokshurad Guggul používaného k podpoře funkce močového ústrojí a odstraňování močových kamenů. K podpoře sexuálních funkcí se tradičně používá i v Bulharsku. V tradiční arabské medicíně unani jde zase o oblíbené diuretikum, mírné projímadlo a celkové tonikum. (1, 2)

Léčivé účinky

Močové cesty

Kotvičník zemní je velmi účinné diuretikum, za což vděčí pravděpodobně vysokému obsahu dusičnanů, esenciálních olejů a draselných solí. Jeho užívání vede nejen ke zvýšenému vylučování moči (srovnatelnému s použitím léku furosemid), ale i ke zvýšenému vylučování sodíku a chloridů bez ovlivňování vylučování draslíku. Díky tomu může být užitečný i při vysokém krevním tlaku. (1, 3, 4)

Kombinace diuretického působení se zvýšením napětí hladkého svalstva může dokonce podpořit uvolňování močových kamenů. Některé studie naznačují i schopnost kotvičníku omezovat tvorbu močových kamenů. (5, 6)

Sexualita a plodnost

Přezdívka „zelená viagra“ nebyla kotvičníku dána náhodou. Jeho užívání totiž vede ke zvýšenému uvolňování oxidu dusnatého z cévní výstelky a nervových zakončení, což je účinek podobný právě tomu, který nabízí Viagra a podobné léky. Oxid dusnatý přitom podporuje relaxaci nejen hladké svaloviny cév, ale i topořivých tkání penisu (dle studií na zvířatech se relaxace topořivých tkání zlepší díky kotvičníku o 10 %). To umožní lepší prokrvení penisu, které se projeví efektivnější erekcí. (7)

Zajímavé přitom je, že užívání kotvičníku pomáhá mužům také zmírnit problémy s předčasnou ejakulací. (7)

Naopak často zmiňovaná schopnost kotvičníku zvyšovat hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu (případně jeho derivátu DHT) je pravděpodobně mýtus vzniklý nesprávnou interpretací vědeckých studií. Ve většině případů sice platí, že když se nějaký účinek byliny prokáže na zvířatech, funguje podobně (byť třeba méně výrazně i u lidí). Jenže právě u kotvičníku to neplatí. Když byl podáván zvířatům, skutečně u nich došlo ke zvýšení hladiny testosteronu, studie na lidských dobrovolnících však tuto jeho schopnost nepotvrdily, byť určitou pozitivní roli tu může hrát fakt, že kotvičník pomáhá chránit Leydigovy buňky varlat, v nichž se testosteron tvoří, před působením těžkých kovů a dalších toxických chemikálií. Ke zvýšení hladiny testosteronu ale u lidských dobrovolníků došlo při užívání některých kombinací bylin, jejichž byl kotvičník součástí. (8-10)

Co už ovšem některé studie na lidských dobrovolnících potvrdily, je pozitivní vliv kotvičníku na mužskou plodnost – po jeho podávání došlo ke zlepšení u řady parametrů spermií, jako je jejich počet či pohyblivost. (11)

Byla by ovšem chyba považovat kotvičník výhradně za mužskou bylinou – ženám totiž může například efektivně pomoci zvýšit libido neboli sexuální touhu. (12)

Imunita

V laboratorních podmínkách dokázaly saponiny z kotvičníku výrazně zvýšit fagocytózu, což je proces, který je umožňuje nespecifické složce imunitního systému reagovat na přítomnost patogenů. Podpořil ale i tzv. specifickou imunitní reakci, konkrétně tvorbu protilátek. (1, 13, 14)

Všechny části rostliny kotvičníku zemního rovněž vykazují antibakteriální účinky proti řadě druhů bakterií, jejich konkrétní míra a šíře spektra bakterií, proti kterým působí, se ale v rámci výzkumů výrazně lišil podle oblastí, z níž testovaná rostlina pocházela. Nejvyšší antibakteriální účinky vykazoval kotvičník z Turecka a Íránu, o něco nižší rostliny z Indie, zatímco kotvičník původem z Jemenu žádnou antibakteriální aktivitu nevykazoval. (13, 14)

Diabetes

Extrakt z kotvičníku pomáhá diabetikům hned několika cestami. Důležitá je zejména jeho schopnost potlačit tvorbu enzymu alfa-reduktáza, který je nezbytný pro štěpení vazeb v polysacharidech a disacharidech obsahujících glukózu – tedy i ve škrobech a sacharóze. To má za následek, že část z těchto sacharidů zůstane po jejich konzumaci nevyužita. Tím se nejen snižuje nárůst glukózy v krvi (zejména nárůst tzv. postprandiální glykémie), ale také se snižuje energetická hodnota zkonzumované stravy. (1, 15–17)

Kotvičník rovněž výrazně snižuje tvorbu aldózareduktázy, což je důležité v prevenci vzniku komplikací diabetu, ať už jde o poškození nervů nebo srdečně cévní onemocnění. Zatímco u zdravého člověka se většina glukózy metabolizuje pomocí glykolýzy a pentózového cyklu, při zvýšené hladině cukru v krvi ale kapacita těchto procesů nestačí a část glukózy (až 30 %) se přeměňuje na sorbitol a následně na fruktózu. Tyto procesy ale výrazně zvyšují oxidativní stres v buňkách a mohou vést k jejich poškozování a následně ke vzniku diabetických komplikací. Enzym aldózareduktáza je přitom nezbytný právě pro přeměnu glukózy na sorbitol, a pokud ho není dostatek, tato reakce neprobíhá. (1, 15–17)

Srdce a cévy

Saponiny a polyfenoly obsažené v kotvičníku poměrně efektivně snižují v krvi jak hladinu celkového cholesterolu a triglyceridů, tak i LDL cholesterolu a VLDL cholesterolu (VLVD je lipoprotein s velmi nízkou hustotou, který je z pohledu rizika vzniku aterosklerózy vysoce rizikový). Studie na zvířatech dokonce ukázaly, že omezuje poškození cévního endotelu a podporuje jeho opravy. To je velice důležité, protože právě poškození endotelu (výstelky) cév podporuje průběh aterosklerotických procesů. Kotvičník navíc snižuje hladinu triglyceridů v játrech. (1, 18–20)

Kotvičník je rovněž vhodný v rámci podpory léčby některých kardiovaskulárních onemocnění, ať už jde o ischemickou chorobu srdeční, vysoký tlak, aterosklerózu mozkových cév nebo trombózu. Navíc chrání buňky srdeční svaloviny, a dokonce pomáhá zlepšit funkci srdce po prodělaném infarktu. (21–23)

Sportovní výkonnost

Užívání kotvičníku je velice oblíbené mezi sportovci a některé výzkumy i tady pozitivní vliv potvrzují. Jak už jsme zmínili výše, tato bylina sice s největší pravděpodobností neumí ovlivnit hladinu testosteronu, a dokonce ani hladinu dihydrotestosteronu (DHT), přesto ale dokáže podpořit svalovou sílu a některé studie prokázaly i vliv na růst svalové hmoty (jiné to ale nepotvrdily). Důvodem zde není ani podpora tvorby růstového faktoru s anabolickými účinky IGF-1 – ani to totiž studie nepodpořily. Důvodem prospěšnosti kotvičníku pro rychlostně silové sportovce tak může být například jeho schopnost snižovat hladinu IGFBP-3 (vazebný protein 3 pro inzulinu podobné růstové faktory), což v důsledku vede ke zvýšení aktivity IGF-1. Kotvičník také může pomoci udržet příznivý poměr testosteronu vůči stresovému hormonu kortizolu, jehož nadbytek vede k úbytku svalové hmoty. Navíc pomáhá zmírnit zánětlivé procesy ve svalech, a zkrátit tak dobu regenerace po zátěži. (24–28)

Sportovci (zvláště ti vrcholoví) by ovšem měli být velmi opatrní při výběru konkrétního doplňku stravy. Byla totiž zaznamenána řada případů, kdy preparáty z kotvičníku obsahovaly anabolické steroidy či jiné zakázané látky. Není přitom jasné, jestli šlo o úmyslnou, nebo neúmyslnou kontaminaci.

Deprese a úzkost

Kotvičník obsahuje alkaloid harmin, což je velice zajímavá látka z pohledu péče o duševní zdraví. Jde totiž o tzv. inhibitor monoaminooxidázy, a díky tomu pomáhá v mozku regulovat hladinu dopaminu. Tento princip je mimochodem podstatou fungování antidepresiv z kategorie MAOI. (1)

Zánět a bolest

Kotvičník má i poměrně silné protizánětlivé působení, přičemž potlačuje produkci hned několika látek, které se na vzniku zánětu podílejí, například enzymů COX-2, iNOS a některých prozánětlivých cytokinů. Studie na zvířatech navíc ukázaly, že dokáže zmírňovat bolest, a to dokonce lépe než Aspirin. (1)

Nádorová onemocnění

V rámci studií na zvířatech byly prokázána zejména schopnost kotvičníku působit v rámci prevence vzniku zhoubných nádorů, ale i potenciál podpory léčby některých typů rakoviny, včetně například nádorů jater. Pomáhá například blokovat nadměrnou proliferaci (rychlé nekontrolované množení) nádorových buněk a podporovat jejich apoptózu neboli buněčnou smrt. Lépe než extrakt z plodů tu ovšem fungoval extrakt z kořene kotvičníku zemního. (1, 29)

Parazité

Jedna ze studií prokázala účinnost kotvičníkového extraktu proti hlístici Caenorhabditis elegans. (30)

Zubní kaz

V rámci laboratorních studií prokázal extrakt z plodů kotvičníku zemního schopnost působit proti bakterii Streptococcus mutans, která způsobuje zubní kaz. Potlačoval přitom jak její růst, tak schopnost adheze (přichycení na povrchu zubů a dásní) a produkci kyselin narušujících sklovinu. Studie na lidských dobrovolnících zatím chybí. (31)

Užívání a kontraindikace

Doporučené dávkování kotvičníku je u prášku z plodů 3–6 g denně, případně 20–30 g plodů na přípravu odvaru. Pro přípravu odvaru z kořene se používá 20–30 g. V rámci výzkumů ale byla potvrzena jen bezpečnost denního užívání dávky 750–1500 mg prášku z plodů po dobu 90 dní. (1, 32)

Při dodržení maximální dávky 1500 mg po dobu 90 dní byly v rámci výzkumů zaznamenány jen občasné mírné vedlejší účinky, jako jsou bolesti žaludku, křeče nebo průjem. Existují také ojedinělé případy poškození jater a ledvin, které mohou souviset právě s užíváním vyšších dávek kotvičníku. (1)

Opatrnost je na místě i při kombinování kotvičníku s léky. Tato bylina totiž zvyšuje vstřebávání některých antidiabetik, například metformin hydrochloridu. To může mít za následek nebezpečné snížení hladiny glukózy v krvi. Vhodná není ani kombinace s antidepresivy ze skupiny SSRI a lithiem a některými dalšími preparáty. Pokud tedy užíváte jakékoliv léky, je vždy v hodné konzultovat užívání kotvičníku s ošetřujícím lékařem. (1, 33)

Vhodné kombinace

Kotvičník je často kombinován s bylinami a živinami ovlivňujícím sexuální zdraví, hormonální rovnováhu a sportovní výkonnost, jako je ashwagandha, maca, reishi, ženšen, zinek, selen nebo arginin. Zatím však proběhlo jen velice málo studií, které by zkoumaly účinnost jednotlivých kombinací.

Sexualita: kotvičník + ženšen + arginin (34), kotvičník + ashwagandha + mucuna pruniens (35), kotvičník + maralí kořen + Tongat Ali (Eurycoma longifolia) (36)

Sportovní výkonnost: kotvičník + ženšen + oves (37)

Syndrom polycystických vaječníků: kotvičník + ashwagandha (38)

Daří se jí v nadmořských výškách nad 4 000 m, kde jiné rostliny nepřežijí. Válečníci Incké říše ji využívali ke zvýšení energie a odolnosti, moderní výzkumy pak potvrdily její schopnost zlepšovat sexuální zdraví, plodnost a sportovní výkonnost, ale i zmírňovat nepříjemné projevy menopauzy. Seznamte se s řeřichou peruánskou neboli macou.

Výskyt a popis

Pokud jde o místo pro život, jen těžko si lze představit horší podmínky. Maca je totiž doma v Peruánských Andách, kde roste v nadmořské výšce od 4 000 do 4 500 metrů. Musí proto čelit nejen extrémně nízkým teplotám, silnému větru a intenzivnímu slunečnímu záření, ale musí také umět získat dostatek živin z převládajícího skalnatého podloží. Pěstuje se sice také v Číně, tamní rostliny však mají odlišný obsah účinných látek a mohou tedy mít i odlišné účinky (většina studií zaměřená na účinky macy, z nichž tento článek vychází, přitom zkoumala pouze rostliny původem z Peru). Patří do čeledi brukvovité, je tedy příbuzná třeba s kapustou či brokolicí. (1)

Kvůli nehostinným podmínkám je nadzemní část macy jen malá – rostlina obvykle dorůstá výšky okolo 15 cm, má redukovaný hlavní stonek, peřenodílné listy a hrozny krémově bílých až nazelenalých květů. Plodem je nažka s jedním semínkem uvnitř. To hlavní se ale nachází o něco níže – jako potravina i k léčení se totiž využívá především tzv. hypokotyl (hlíza), tedy zdužnatělá část mezi stonkem a kořeny. Je dlouhá až 14 cm a pro přežití rostliny je zcela zásadní, protože představuje zásobárnu vody a živin. Hypokotyly mají různé barvy, od smetanové po černou, což je dáno odlišným zastoupením obsažených látek – zejména karotenoidů a tokyanů. Různé barvy macy proto mají i mírně odlišné účinky. (1, 2)

Hypokotyly macy jsou důležitou součástí jídelníčku domorodých obyvatel Peru, často jich zkonzumují více než 100 g denně. Jsou velmi tvrdé, proto se obvykle vaří – nejen ve vodě, ale i v mléce nebo ovocných šťávách. Mohou se také mlít na mouku nebo využívat k přípravě koktejlů, „kávy“, pudinků, džemů či alkoholických nápojů. Konzumují se jak čerstvé, tak sušené – v této formě je možné je skladovat i několik let. U nás se maca nejčastěji prodává ve formě prášku nebo kapslí, Janča a Zentrich ovšem doporučují i její homeopatické zpracování, které je podle nich účinné zejména v oblasti podpory hormonální rovnováhy. (1, 2, 9)

Historie

V Peru je maca prokazatelně konzumována už více než 2000 let, a to nejen jako potravina, ale i v rámci tradiční medicíny. V období Incké říše ji válečníci využívali ke zvýšení energie a vitality, vyzdvihovány byly ale i jaké afrodiziakální účinky nebo schopnost léčit revmatismus, anémii, neplodnost či respirační potíže. (1)

Význam macy byl v historii tak velký, že se dokonce v době španělské kolonizace využívala i jako platidlo. Španělé také macou krmili hospodářská zvířata, aby zlepšili jejich plodnost narušenou životem ve vysokých nadmořských výškách. (1)

Divoce rostoucí maca (Lepidium meyenii Walp.) byla poprvé popsána německým botanikem Gerhardem Walpersem v roce 1843. Od roku 1990 se pak používá odlišný název pro domestikovanou macu Lepidium peruvianum Chacon, která se od té divoké mírně odlišuje (morfologicky, složením účinných látek a částečně i geneticky). Český botanický název je „řeřicha peruánská“, mnohem známější je zde ale rostlina pod domorodým názvem „maca“. (1)

Složení

Maca je velmi bohatá živiny – obsahuje cca 10 % bílkovin, 59 % sacharidů, 2 % tuků (z mastných kyselin je zastoupena zejména kyselina linolenová, palmitová a olejová) a 8,5 % vlákniny. Najdeme v ní také řadu vitaminů a minerálů, například vitamin C, E, některé vitaminy skupiny B, železo, vápník, měď, zinek a draslík. Tyto výživové parametry ale mají význam spíš pro obyvatele And, kteří macu konzumují jako běžnou součást jídelníčku. (1, 2)

Pokud macu užíváme spíše jako doplněk stravy, budou nás hlavně zajímat další obsažené látky, které jsou zodpovědné za její léčivé účinky. Mezi ty nejvýznamnější patří zejména polynenasycená mastná kyselina macaen a její amidy (macamidy), což jsou látky, které v jiných rostliných druzích nebyly popsány. Dále se zde nachází 9 druhů glukosinolátů, několik alkaloidů, fytoestrogeny, prostaglandiny či fytosteroly (například ß-sisterol, kampesterol, brasikasterol či stigmasterol), které pomáhají snižovat hladinu cholesterolu. Zajímavou složkou je také (1R,3S)-1 methyltetrahydro- -β-karbolin-3-karboxylová kyselina, která působí jako inhibitor monoaminooxidázy. Látky schopné potlačit produkci tohoto enzymu se přitom využívají například v léčbě depresí nebo Parkinsonovy choroby. (1, 2) 

Jednotlivé barevné odrůdy macy se přitom liší nejen obsahem barviv (zejména karotenoidů), ale i podílem dalších účinných látek. (1)

Léčivé účinky

Sexualita a plodnost

Maca je tradičně využívána k podpoře mužské plodnosti a také jako afrodiziakum pro obě pohlaví, což potvrdily i vědecké výzkumy. Právě tato oblast účinků macy ostatně byla zatím nejlépe prozkoumána v rámci klinických studií. (9)

Jedna z nich například ukázala, že denní dávka 1,5 nebo 3 g macy užívaná po dobu 12 týdnů vede u mužů k výraznému zvýšení sexuální touhy. Prospět také může mužům trpících mírnou erektilní dysfunkcí – u nich došlo v rámci jedné studie po 12 týdnech užívání 2,4 g macy jak ke zlepšení schopnosti erekce a celkové pohody při sexu, tak i ke zlepšení psychické a fyzické výkonnosti. (10, 11)

Zejména černá a žlutá maca dokáže výrazně podpořit tvorbu spermií, zvýšit celkový objem ejakulátu i pohyblivost spermií. Přesný mechanismus účinku ale zatím nebyl popsán – navzdory častému tvrzení totiž maca ve skutečnosti nezvyšuje produkci testosteronu ani jiných mužských pohlavních hormonů. Je ale možné, že zlepšuje biologickou dostupnost testosteronu nebo vazebnou kapacitu receptorů pro tento hormon. (1, 3-6)

Červená maca je zase efektivní při benigní hyperplasii (zbytnění) prostaty. (1, 7)

Schopnost macy zvyšovat sexuální touhu byla prokázána také u žen v menopauze a u žen užívajících antidepresiva (u mužů byly výsledky výzkumů zaměřených na libido smíšené) (12, 15)

Menopauza

Sexuální touha není jedinou oblastí, v níž může maca ženám v menopauze pomoci. Klinické studie potvrdily, že dokáže výrazně zmírnit prakticky všechny typické symptomy menopauzy, tedy i například návaly horka, noční pocení, změny nálad (ve smyslu depresí i úzkostí), pokles energie a vitality, poruchy paměti nebo problémy se spánkem, a také zlepšit celkové zdraví žen v tomto období života. (8, 9, 13, 14, 25)

Ovlivnění hormonální rovnováhy žen v menopauze ovšem prokázaly pouze některé z provedených studiích, zatímco v jiných zůstaly hladiny hormonů nezměněny. Některé z nich ovšem ukazují, že maca by mohla efektivně zvyšovat hladinu progesteronu, což je důležité jak přímo v menopauze, tak především v období premenopauzy a perimenopauzy, kdy se již objevují mnohé nepříjemné příznaky, ale stále ještě nedošlo k vymizení menstruačního krvácení. (9, 26)

Sportovní výkonnost

Dvě studie zaměřené na profesionální sportovce (mužského pohlaví) ukázaly také poměrně výraznou schopnost macy podporovat sportovní výkonnost. U sledovaných dobrovolníků došlo po užívání 1,5 g macy po dobu 60 dní ke zvýšení maximální rychlosti i VO2max, což je důležitý parametr vytrvalosti. Ve druhé studii pak vedlo užívání 2 g po dobu pouhých dvou týdnů u vytrvalců ke zkrácení doby potřebné na uběhnutí 40 km, přičemž bylo u nich zároveň zaznamenáno zvýšení sexuální touhy. (16, 17)

Studie na zvířatech pak ukázaly, že maca může pomoci zvýšit tvorbu ATP (látka, ze kterou buňky čerpají energii) a zásobního polysacharidu glykogenu, chránit svalové mitochondrie před volnými radikály, zmírňovat poškození svalových buněk vlivem intenzivní zátěže a také výrazně snižovat celkovou míru únavy, což se u pokusných myší projevilo například zlepšením výkonnosti ve testu plavání do vyčerpání. Zajímavé přitom bylo, že zvýšenou odolnost vůči únavě u zvířat provázely pozitivní změny ve střevním mikrobiomu, což ukazuje, že maca může fungovat i jako prebiotikum. Laboratorní studie pak prokázaly i anabolické účinky. (9, 22)

Mozek a nervová soustava

11 preklinických studií ukázalo na neuroprotektivní účinky macy, tj. na schopnost chránit nervové buňky před poškozením volnými radikály, vysokou hladinou kortikosteroidů, nezdravou stravou a dalšími vlivy. Za tento efekt vděčí rostlina především obsaženým macamidům, které blokují účinky některých enzymů a epigenetickou cestou potlačují produkci bílkovin podporujících apoptózu (buněčnou smrt) nervových buněk. (9, 19)

Některé studie ukázaly na potenciál macy podporovat vznik nových nervových buněk, zlepšovat kognitivní výkonnost a paměť a zmírňovat úzkostné příznaky. Dvě preklinické studie navíc naznačily, že po mozkové mrtvici pomůže maca zmenšit poškozenou oblast mozku a zmírnit otok mozkové tkáně. (9, 21, 23)

Srdce a cévy

Maca ovlivňuje tvorbu enzymů, které regulují krevní tlak – zejména reninu a angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE). V jedné ze studií vedlo užívání černé macy (3 g denně po 12 týdnů) ke snížení systolického krevního tlaku. Zlepšuje také funkci mitochondrií v srdeční tkáni a snižuje míru jejího poškození po prodělaném infarktu. Má také antitrombotický efekt a obsažené fytosteroly mohou pomoci snížit hladinu cholesterolu. (1, 9, 18)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Některé složky macy mají silné antioxidační působení. Preklinické studie rovněž ukázaly, že maca efektivně potlačuje produkci cytokinů a dalších látek zvyšujících intenzitu zánětu (např. TNF-α, IL-6 či IL-8), a naopak podporuje tvorbu protizánětlivého IL-1. Protizánětlivé působení se uplatnilo i na modelech zbytnění prostaty, plicní fibrózy a hepatitidy. (9)

Maca má zároveň i protibolestivé účinky. V rámci studií přitom pomohla potlačit nejen bolest spojenou se zánětem, při níž se maximální analgetické účinky se projevily 15 minut po požití, ale i bolest neuropatickou, tedy způsobenou poškozením nervových vláken (zde byl maximální účinek po 30 minutách). (9, 20)

Diabetes a hubnutí

Podle výsledků laboratorních studií dokáže maca zlepšit schopnost buněk vstřebávat glukózu, což je důležité pro diabetiky. Pokusy na zvířatech pak ukázaly její schopnost zmírňovat inzulinovou rezistenci a zvýšit hladinu leptinu (hormon zvyšující pocit sytosti), což se projevilo sníženou chutí k jídlu a omezením přibývání na váze. (9)

Trávení

Maca rovněž podporuje také trávení, zejména vyprazdňování žaludku, střevní peristaltiku a stravitelnost přijatých živin.

Ochrana před sluncem

Fakt, že maca prosperuje ve vysokohorských oblastech, kde je vysoká intenzita slunečního svitu, pravděpodobně souvisí i s její schopností chránit pokožku před sluncem. V rámci jedné studie poskytl krém s obsahem extraktu z macy podobnou ochranu před UVB zářením jako krém s faktorem SPF30. (24)

Osteoporóza

Maca může být také účinným prostředkem proti řídnutí kostí, ať už je způsobená hormonálními změnami v menopauze nebo jinými příčinami. Pozitivně ovlivňuje kostní buňky osteoblasty, které se podílejí na ukládání minerálů a tvorbě kostní hmoty, epigenetickou cestou aktivuje geny řídící výstavbu kostí i estrogenové receptory typu alfa i beta. (25)

Další účinky

Studie na zvířatech a buněčných kulturách ukázaly, že maca má imunostimulační a protinádorové působení. (9)

Užívání a kontraindikace

Doporučenou denní dávkou je 5–7 g prášku, který je možné užívat v kapslích nebo rozmíchaný ve vodě či jiném nápoji. V rámci provedených výzkumů ale byly účinné i dávky výrazně nižší, mezi 1 a 2 g denně. Využít je možné i různě typy extraktů. Pro dosažení maximálního účinku je vhodné macu užívat 3-4 měsíce. (1, 2, 5)

Užívání macy je považováno za bezpečné. V rámci proběhlých studií nebyly hlášeny žádné závažnější vedlejší účinky – u některých dobrovolníků se vyskytly jen mírné vedlejší účinky, jako je nevolnost, bolest hlavy či podráždění. V rámci studií na zvířatech nebyla zaznamenána toxicita pro játra či nervovou soustavu ani při užití velmi vysokých dávek (více než 1 g denně na kilogram tělesné hmotnosti), ve výzkumech na lidských dobrovolnících byla prokázána bezpečnost užívání 2-3 g prášku po dobu 12 týdnů, stejně jako denní konzumace 115 g čerstvé macy. Z důvodu malého množství provedených studií ale není doporučována těhotným a kojícím ženám a dětem. (1, 9)

Prakticky ale neexistují studie zkoumající možné interakce macy s léky. Hlášena byla pouze jedna nežádoucí interakce s antidepresivem mianserin. Předpokládá se také možné interakce s enzymem CYP3A4, který se účastní odbourávání některých léků. (9)

Vhodné kombinace

V nabídce doplňků stravy se maca velice často objevuje v kombinaci s adaptogeny či bylinami podporujícími sexuální zdraví a plodnost, jako je ashwagandha, pískavice, reishi, kotvičník, ženšen, suma a další. Prakticky ale neexistují žádné studie, které by účinnost a výhodnost těchto kombinací potvrzovaly. Jedinou výjimkou je malá studie zkoumající účinky kombinace macy a sumy u žen po menopauze. V rámci podpory sexuálního zdraví a plodnosti by mohla být vhodná také kombinace se zinkem nebo vitaminem D3. (27)

Potřebujete mít více energie a lepší fyzickou i mentální výkonnost, ale zároveň se zklidnit, lépe spát a efektivněji relaxovat? Mohlo by se zdát, že dva protichůdné požadavky nabuzení a zklidnění nemůže splnit žádná bylina, přesto ale jedna taková existuje: vitánie snodárná neboli ashwagandha. A umí toho ještě mnohem víc!

Popis

Vitánie je rod zahrnujících 19 druhů rostlin. Nejznámější z nich je vitánie snodárná. Jde o vytrvalý keř dorůstající výšky až 120 cm. Má šedavě zbarvené podlouhlé listy s chlupatým povrchem, žlutavě zelené květy a červené plody ve tvaru bobulí o průměru cca 6 mm. (1-4)

Své latinské rodové jméno Withania získaly vitánie na počest významného britského geologa a botanika 19. století Henryho Withama, druhové jméno „snodárná“ (lat. somnifera) odkazuje na schopnost rostliny podporovat spánek. Známější je ale tato rostlina pod původním názvem „ashwagandha“, které pochází ze sanskrtu a znamená „vůně koně“. Odkazuje tím na zvláštní zápach, který rostlina vydává. Pro své adaptogenní účinky bývá někdy též nazývána „indický ženšen. (1-4)

K léčení se obvykle využívá kořen, méně často listy, semena nebo květy. (4)

Historie

Ashwagandha je jednou z nejdůležitějších léčivých rostlin tradičního indického léčebného systému ájurvéda. Používá se již několik tisíc let, zmíněna je například i ve starobylém sanskrtském textu Atharvavéda, což je jedna ze čtyř základních sbírek véd pocházející z období 1500-1000 let př. n. l. (3)

V rámci tradiční ájurvédské medicíny je kořen ashwagandhy využíván jako afrodisiakum, tonikum (a to i pro děti), prostředek pro zpomalení úbytku kognitivních schopností s věkem a léčbu nespavosti, revmatismu, nervových potíží, zácpy a strumy nebo na odstranění parazitů trávicího systému. Pasta vzniklá smícháním prášku kořene s vodou se aplikuje i zevně, a to například na vředy nebo oteklé a bolestivé klouby. Listy jsou doporučovány například při horečce nebo otocích. Květy mají adstringentní (stahující) účinky, působí močopudně a afrodiziakálně.

Účinné látky

Ve vitánii snodárné bylo doposud popsáno na osmdesát účinných látek, z nichž některé jsou zcela unikátní. Jde zejména o alkaloidy, jako je isopelletierin, anaferin, anahygrin, withasomnin, cuscohygrin, ashwagandhin neboashwagandhinin nebo ashwagandhinin, dále steroidní laktony (withanolidy A-Y, withanosidy, withaferiny, withasomniferiny A–C a další), fytosteroly, flavonoidy, saponiny (sitoindosidy), oligosacharidy či tanniny. (2, 3)

Léčivé účinky

Vitánie má výrazné adaptogenní, posilující, imunomodulační a zároveň zklidňující účinky. Nejčastěji se využívá pro zmírnění stresu a úzkosti, ale i pro celkové posílení či zlepšení fyzické a mentální výkonnosti. Dokáže působit poměrně rychle (například díky schopnosti vázat se na GABA receptory), má ale i epigenetické účinky. Užitečná tak může být při celé řada potíží.

Mentální výkonnost

Aswagandha je velmi účinným prostředkem pro zvýšení mentální výkonnosti. Když byla například v rámci jedné ze studií podávána po 10 týdnů skupině 60 dospělých, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou k výraznějšímu zlepšení paměti, pozornosti a zvýšení rychlosti zpracování informací. Další výzkum pak prokázal její schopnost zlepšit mentální výkonnost, paměť pozornost a reakční dobu u osob s mírnou kognitivní dysfunkcí. (15, 16)

Spánek

Vitánie může být zároveň velice účinnou zbraní při problémech se spánkem. Zlepšuje jak schopnost usínání, tak i celkovou dobu spánku i jeho kvalitu. Když byla navíc podávána skupině starších osob (600 mg denně po dobu 12 týdnů) došlo u nich ve srovnání se skupinou užívající placebo nejen k výraznějšímu zlepšení kvality spánku, ale také se bezprostředně po probuzení cítili více odpočatí a lépe se soustředili. Zlepšení kvality spánku bylo zaznamenáno také v případě vysokoškolských studentů. (17, 18, 30)

Příčinou příznivého působení vitánie na spánek je jak její schopnost zmírňovat úzkost, tak i přímé působení na aktivitu některých genů řídících cirkadiální rytmy neboli vnitřní hodiny. Právě jejich narušení je totiž častou příčinou problémů se spánkem. (20)

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z kořene ashwagandhy působí proti celé řadě škodlivých mikroorganismů, ať už jde o bakterie, viry nebo plísně a kvasinky. Prokázána byla například schopnost potlačovat množení zlatého stafylokoka, salmonely, E. coli a dalších typům bakterií, stejně jako kvasinek včetně Candida albicans. Zároveň zvyšuje i efektivitu imunitního systému, a to jak prostřednictvím podpory tvorby protilátek, tak i díky přímému vlivu na řadu typů imunitních buněk. (1, 4)

Zánětlivá onemocnění

Řada látek obsažených ve vitánii má výrazné protizánětlivé účinky dané schopností potlačovat produkci některých zánětlivých cytokinů, jako je například TNF-α, IL-1ß nebo IL-6, stejně enzymu COX-2, který se účastní tvorby zánětlivých prostaglandinů. Některé z účinných substancí rovněž patří mezi velice silné antioxidanty. (1)

Zvláště efektivně působí při různých typech revmatických obtíží. Například jedna z účinných látek, withaferin A, byla v pokusech na zvířatech schopna zmírnit příznaky revmatické artritidy, jako je zánět, bolest a otok, stejně efektivně jako běžně užívané léky (např. hydrokortison sukcinát sodný nebo indometacin). Protizánětlivé účinky má přitom jak kořen, tak list vitánie. (1, 5)

Protinádorové působení

Ashwagandha má i silné protirakovinné účinky. Například withanolidy získané z této rostliny byly v rámci jedné studie schopny potlačit růst buněčných linií rakoviny střeva a prsu účinněji než známý protinádorový lék doxorubicin. Ashwagandha potlačuje nadměrnou proliferaci (tj. rychlé, nekontrolované dělení buněk), angiogenezi (tj. tvorbu nových cév nutných pro zásobení rostoucího nádoru) a roli zde hraje i její protizánětlivé a antioxidační působení. (1, 6)

Účinnost byliny ovšem byla potvrzena i při nádorech nervové soustavy, lymfomu, prostaty, plic a při leukemii. Protinádorovou aktivitu přitom v rámci výzkumů vykazoval jak extrakt z listů, tak i z kořene, v případě nádorů prostaty a plic se přitom ukázal jako efektivnější extrakt z listů. (7-9)

Neurodegenerativní onemocnění

Pokusy na zvířatech ukazují, že by ashwagandha mohla být účinná i v rámci prevence a léčby neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova choroba nebo Huntingtonova choroba. Její účinné látky totiž výrazně podporuji množení i ochranu nervových buněk, stejně jako regenerační procesy při jejich poškození nebo růst výběžků neuronů. Podobně efektivně fungovaly i v rámci zmírnění poklesu mentální výkonnosti vlivem posttraumatické stresové poruchy.  (10-12)

Stres

Ashwagandha patří také mezi velice silné adaptogeny, tedy prostředky schopné zmírňovat negativní účinky psychického i fyzického stresu. Zvyšuje také vitalitu a zmírňuje únavu.

U dobrovolníků, kteří v rámci výzkumů užívali 250 nebo 600 mg extraktu po dobu 8 týdnů došlo nejen ke zmírnění prožívání stresu, ale i k měřitelnému poklesu hladiny stresových hormonů kortizolu a kortikosteronu v krvi. Užívání vitánie pomáhá snížit hladiny stresových hormonů a normalizuje také hladinu glukózy a triglyceridů v krvi zvýšenou vlivem stresu. V pokusech na potkanech vystavených akutnímu fyzickému stresu navíc došlo po podávání extraktu z vitánie ke snížení krevní hladiny glukózy, triglyceridů, kyseliny mléčné a kyseliny močové a také zmírnění míry zánětu a hypertrofie nadledvin vzniklé v důsledku stresu. (1, 13, 14, 19, 20)

Psychické potíže

Ashwagandha je také velmi efektivní při zmírňování úzkostí a depresí. Ke zmírnění úzkosti došlo v rámci výzkumů při užívání 240 mg extraktu z kořene po dobu 60 dní (případně při podávání 12 g prášku z kořene), lepších výsledků však bylo dosaženo při užívání 600 mg extraktu denně. Důvodem příznivého působení vitánie je při úzkosti je pravděpodobně schopnost některých účinných látek vitánie vázat se v mozku na GABA receptory typu A, a tím snižovat nadměrnou excitaci nervových buněk. Ashwagandha ale rovněž snižuje i míru zánětu a oxidativního poškození v mozku. (20)

Antidepresivní efekt vitánie je pravděpodobně dán kombinací jejího antioxadativního a protizánětlivého účinku spolu se schopností ovlivňovat hladinu serotoninu. Studie totiž ukázaly, že se withanolid A váže na serotoninové receptory a serotoninové transportéry ochotněji než samotný serotonin nebo často užívané antidepresivum typu SSRI fluoxetin. Některé výzkumy dokonce naznačují i možnou účinnost vitánie při schizofrenii. (20, 21)

V jedné studii také zlepšila mentální výkonnost osobám s bipolární poruchou, pomoci může i při obsedantně kompulzívní poruše a vhodná je i ke zmírňování úzkosti při léčbě závislostí, ať už jde o odvykání kouření nebo protialkoholní léčbu . (1, 20, 21, 23, 30)

Sportovní výkonnost

Řada studií ukázala, že ashwagandha může efektivně ovlivňovat sportovní výkonnost. Pomáhá například zvýšit hladinu testosteronu, svalovou sílu, množství svalové hmoty nebo hodnotu VO2max (maximální spotřeba kyslíku), která je považována za jeden z hlavních ukazatelů vytrvalosti. Zlepšuje také rychlost regenerace po zátěži. (23, 30)

Mužská sexualita a plodnost

Aswagandha je v ájurvédské medicíně využívána jako afrodiziakum a prostředek na podporu plodnosti, a tyto účinky potvrdily i moderní výzkumy. Jedním z důvodů je její schopnost zvyšovat produkci hormonu DHEA-S (dihydroepiandosteronu), který vzniká převážně v nadledvinách. Má anabolické účinky, zlepšuje produkci energie v mitochondriích (proto je mj. považován i za prostředek zpomalující stárnutí), a hraje také důležitou roli v produkci mužských i ženských pohlavních hormonů. Ashwagandha přímo podporuje i zvýšení hladiny testosteronu. V jedné studii byla například podávána mužům ve věku 40-70 let, kteří trpěli nadváhou a mírnou únavou, a po 8 týdnech u nich došlo k navýšení hladiny DHEA-S (v průměru o 18 %) i testosteronu (o 14,7 %). (23-25)

Další výzkumy pak ukázaly schopnost ashwagandhy zvyšovat množství spermatu, obsah spermií v něm i jejich pohyblivost, takže může být vhodná i pro podporu mužské plodnosti. (23)

Ženské zdraví, sexualita, menopauza

Vitánie pozitivně ovlivňuje hormonální rovnováhu i u žen. Její konzumace má pozitivní vliv na ženskou sexualitu, kdy pomáhá jak zvýšit chuť na sex, tak i zlepšit zvlhčení pochvy nebo schopnost dosahovat orgasmu. Schopnost optimalizovat funkci vaječníků a regulovat hladiny pohlavních hormonů pak může vést i ke zvýšení ženské plodnosti nebo ke zlepšení regulace menstruačního cyklu. (29)

Dvojitě slepá klinická studie prokázala také pozitivní působení vitánie při menopauze. U žen, které ji užívaly (2x denně 300 mg po dobu 8 týdnů), došlo ke zmírnění intenzity a četnosti návalů horka i problémů s močovým a pohlavním systémem, a zároveň ke zvýšení hladiny estradiolu, FSH a luteinizačního hormonu a ke zlepšení celkového skóre kvality života. (28)

Diabetes

Vitánie je velice vhodná i pro diabetiky, protože podporuje schopnost buněk vychytávat a využívat glukózu z krve. Celkem 24 studií (z toho 5 klinických) ukázalo, že její užívání vede k poklesu hladiny glukózy, glykovaného hemoglobinu a triglyceridů v krvi a také ke zlepšení tvorby inzulinu. (26)

Srdce a cévy

Ashwaganha má kardioprotektivní efekt. Pokusy na zvířatech rovněž ukázaly, že může zmírňovat následky infakrtu myokardu a jiných příčin ischemie (tj. nedostatečného okysličení tkání). Jedna klinická studie pak potvrdila i schopnost snižovat hladinu cholesterolu a zlepšovat krvetvorbu po ročním užívání 3 g prášku z kořene. Kardioprotektivní účinek byl prokázán i u sportovců (1)

Artróza

Jedna z klinických studií prokázala i pozitivní působení při bolestech kloubů způsobených artrózou. U dobrovolníků trpících tímto degenerativním kloubním onemocněním došlo po užívání vitánie ke snížení bolestivosti a otoků, zvýšení pohyblivosti, a dokonce i ke zpomalení degradace kloubní chrupavky. (27)

Štítná žláza

Ashwagandha je účinná i při řešení mírnějších forem hypofunkce štítné žlázy, kdy pomáhá stabilizovat hladiny jejích hormonů a dalších ukazatelů. (30)

Antitoxické účinky

Jednou z tradičních oblastí využití vitánie je i pomoc při hadím uštknutí a tuto schopnost potvrdila i moderní věda. Glykoproteiny izolované z vitánie například prokázaly schopnost působit proti účinkům jedu kobry nebo zmije. Ashwagandha rovněž omezuje poškození jater vlivem některých toxických látek a volných radikálů. (4)

Vliv na rostliny

Ashwagandha prospívá nejen lidem, ale i rostlinám. Extrakty z kořenů a listů například působí jako insekticid, pesticid a herbicid. (4)

Užívání a kontraindikace

Obvyklé dávkování se v případě extraktu z vitánie pohybuje mezi 250 a 1250 mg/den, možné je užívání nalačno i s jídlem. Častěji se užívá ve večerních hodinách. Užívat je možné i prášek z kořene nebo jiných částí rostliny, který se může míchat s vodou, medem nebo mlékem. (1, 23, 36)

Vitánie je obecně dobře snášena. Ve větší části výzkumů hodnotící její bezpečnost nedošlo k žádným negativním vedlejším účinkům (např. při dávce 300 mg denně po dobu 8 týdnů), některé studie zaznamenaly občasný výskyt méně závažných vedlejších účinků, jako je například ospalost, závratě nebo nevolnost. Jako bezpečné bylo hodnoceno i užívání v případě dětí a těhotných žen, přesto je ale u obou těchto skupin na místě velká opatrnost – zvláště v ranných fázích těhotenství totiž může užívání vyšších dávek zvýšit riziko potratu. Ve studiích na zvířatech pak byly známky toxicity zaznamenány až při dávce 2 000 mg extraktu na kilogram hmotnosti. Obecně ale platí, že konzumace všech doplňků stravy, vitánii nevyjímaje, by měla být vždy konzultována s ošetřujícím lékařem. (20, 22, 30)

Za bezpečnou dobu užívání jsou považovány 3 měsíce, pro potvrzení bezpečnosti v případě dlouhodobého užívání zatím neexistuje dostatek studií. (23)

Opatrnost je navíc na místě při užívání jakýchkoliv léků. Některé účinné látky ashwagandy totiž mohou mírně ovlivnit jejich vstřebávání, a tím, jak změnit jejich účinnost, tak i zvýšit výskyt negativních vedlejších účinků řady léčiv. Zároveň je třeba se vyvarovat kombinování s léky, které působí pomocí podobných mechanismů, zejména s některými léky proti depresím a úzkosti (antidepresiva kategorii SSRI, imipramin, benzodiazepiny, barbituráty apod.), antidiabetiky a antikonvulzivy (léky proti epilepsii). Vhodná není ani pro osoby trpící hormonálně podmíněnými nádory prostaty, jaterními problémy (hlášeny byly jednotlivé případy jejich zhoršení při užívání vitánie), zvýšenou funkcí štítné žlázy a před plánovanými chirurgickými zákroky. Ačkoliv byly prokázány příznivé účinky při revmatoidní artritidě, není tato bylina kvůli svým imunostimulačním účinkům obvykle doporučována ani osobám trpícím autoimunitními onemocněními. (20, 23, 30)

Ashwagandha má pravděpodobně dobrou biologickou dostupnost. Výzkumy na lidských dobrovolnících jsou sice v tomto směru zatím nedostatečné, v pokusech na potkanech ovšem docházelo po konzumaci vitánie k dobré distribuci účinných látek jak do krevní plazmy, tak do většiny tkání napříč tělem (např. do plic, ledvin, jater či sleziny). Nalezeny byly i v mozku, ovšem ve výrazně nižších koncentracích než ve zbytku těla. (20)

Vhodné kombinace

Imunita: ashwagandha + zázvor + amla (31), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Mozek a nervy: ashwagandha + brahmi (Bacopa monnieri) + cholin (32), ashwagandha + Myristica fragrans (muškátovník vonný) (33), ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + rhodiola (43)

Úzkost: ashwagandha + L-theanin (34)

Deprese: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + tryptofan (42), ashwagandha + rhodiola (43)

Stres: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39), ashwagandha + rhodiola (43)

Hormonální rovnováha: ashwagandha + gotu kola (35)

Testosteron: ashwagandha + kotvičník (40)

Menopauza: ashwagandha + guduchi (Tinospora cordifolia) (37),

Rakovina: ashwagandha + guduchi (38)

Sportovní výkonnost: ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Spánek: ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + tryptofan (42)

Jihoamerické deštné lesy představují úžasný svět s neuvěřitelnou biodiverzitou. Skrývá se v nich řada rostlin s mimořádnými účinky na lidský organismus – některé doposud nebyly objeveny, jiné znají jen místní šamani, ale účinnost mnohých potvrdila i moderní věda. Mezi ně patří i pfafie latnatá neboli suma. Jde o účinný adaptogen s pozitivním působením na sexualitu, plodnost, hormonální rovnováhu a řadou dalších příznivých účinků.

Popis a výskyt

Suma je plazivá keřovitá liána s rozsáhlým kořenovým systémem a listy, které jsou 2–8 dm dlouhé a 1–4 cm široké. Patří do čeledi laskavcovitých. Přirozeně se vyskytuje v tropických oblastech povodí Amazonky, zejména v Brazílii, Panamě, Peru, Ekvádoru a Venezuele. K růstu vyžaduje tropické klima s vysokým výskytem srážek a půdu bohatou na minerály, zejména na železo. K léčebným účelům se využívá kořen, který se obvykle sklízí v zimním období, tedy od května do července. (1, 7)

Suma je důležitou součástí léčebných systémů domorodých obyvatel Amazonie. V jednom z místních jazyků je dokonce označována jako „Para toda“, což v překladu znamená „pro všechno“. V tradiční jihoamerické fytoterapii se skutečně používá na celou řadu potíží, ať už jde o nemoci trávicího traktu, artritidu, cukrovku astma či rakovinu, ceněny jsou zde ale i její adaptogenní vlastnosti, schopnost působit jako celkové tonikum a snižovat negativní vliv stresu (tj. adaptogenní působení, díky kterému bývá někdy přezdívána jako „brazilský žen-šen“). Jde také o velice oblíbený sexuální stimulant. (2, 3, 7)

Účinné látky

Suma obsahuje skupinu triterpenoidních saponinů (glukosidů) označovaných jako pfaffosidy (pfaffosid A, B, C, D, E a F). Dále se zde nachází spousta dalších unikátních látek, jako jsou stigmasterol, sitosterol, alantoin či kyselina pfaffová. (4, 8)

Zajímavou složkou je jsou tři druhy ekdysteronu (hlavně pak beta-ekdysteron), což jsou látky schopné vázat se na receptory určené pro testosteron. Díky tomu mají i účinky podobné tomuto hormonu, ať už jde o vliv na sexualitu a plodnost, nebo na sportovní výkonnost. (5)

Suma rovněž obsahuje i některé vitaminy, minerální látky a stopové prvky, včetně těch poměrně vzácných, jako je například germanium, které je přitom nezbytné pro fungování imunitního systému a procesy produkce energie. (4, 7)

Historie

Historii užívání sumy je velmi těžké zmapovat z důvodu nedostatku písemných pramenů o přírodním jihoamerickém léčitelství. První písemné zmínky o jejím využití pocházejí z doby před 300 lety. (1)

Zájem o sumu se výrazně zvýšil v roce 1976, kdy z ní sovětský vědec Syrov extrahoval ekdysteron a zjistil, že tato látka má výraznější anabolický efekt (vliv na růst svalové hmoty a svalovou sílu) než některé anabolické steroidy. To vedlo ke zkoumání možného využití u sovětských olympioniků. (6)

Suma je rovněž předmětem japonského patentu na získávání beta-ekdysteronu – ze 400 g kořene lze s jeho pomocí extrahovat 2,5 g této látky. (7)

Léčivé účinky

Suma patři mezi velmi málo prozkoumané rostliny. Prakticky zde chybí klinické studie – převažují studie na zvířatech či buněčných kulturách. Výzkumů na lidských dobrovolnících bylo provedeno jen málo a většinou byly jen malého rozsahu, popřípadě zkoumaly vliv látek izolovaných ze sumy, nikoliv rostliny samotné. Nicméně u některých z obsažených složek byly popsány i epigenetické účinky. Zajímavé také je, že výzkumy potvrzené účinky shodují z oblastmi tradičního léčebného využití sumy domorodými obyvateli. I proto by si tato rostlina zasloužila mnohem podrobnější zkoumání.

Sexualita, plodnost a hormonální rovnováha

Suma je původními obyvateli Brazílie často využívána i pro svou schopnost podporovat sexualitu a prokazují to i dosavadní provedené studie. A zajímavé je, že v tomto směru pravděpodobně pomáhá hlavně těm, kteří to opravdu potřebují. Když ji například vědci podávali potkaním samcům, tak u těch s normální sexuální aktivitou k žádným pozorovatelným změnám nedošlo. Zato u samců, kteří byli málo sexuálně aktivní, nebo se dokonce jevili jako impotentní, došlo k výraznému navýšení pohlavní aktivity. (8)

Prokázána byla i výrazná schopnost sumy zlepšovat produkci mužských i ženských pohlavních hormonů, konkrétně estradiolu-17ß, progesteronu a testosteronu. (9) Díky těmto skutečnostem lze předpokládat i pozitivní vliv na plodnost mužů i žen.

Menopauza

Suma dle dosavadních poznatků dokáže také účinně snižovat příznaky související s menopauzou. Jako velice efektivní se pak v tomto směru ukázala její kombinace s další jihoamerickou rostlinou jménem maca horská – v rámci jednoho z výzkumů vedlo její užívání ke snížení skóre symptomů menopauzu o polovinu. Snížila se přitom nejen četnost a závažnost návalů horka, ale i podrážděnost a další poruchy nálad. Důvodem je přitom jak schopnost sumy podporovat tvorbu pohlavních hormonů, tak i obsah látek, které jsou strukturou podobné ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. (10)

Zánětlivá střevní onemocnění

Ve studiích na zvířecím modelu byly potvrzeny silné protizánětlivé účinky sumy a její účinnost při zánětlivých střevních onemocnění. Její užívání zde vedlo ke snížení hodnoty CRP (hladiny C-reaktivního proteinu, který vypovídá o míře zánětu v těle) i makroskopického poškození střeva. (11)

Nádorová onemocnění

Extrakt z kořene sumy potlačuje nadměrnou proliferaci (rychlé, nekontrolované dělení buněk), a zároveň zvyšuje apoptózu čili programovanou buněčnou smrt poškozených buněk. Oba tyto procesy přitom typicky bývají při nádorových onemocněních narušeny. Zároveň vykazuje antiangiogenní efekt, tj. omezuje tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení rostoucího nádoru.

Účinnost byla prokázána například u nádorů jater, a to včetně té, které předcházela fibróza tohoto orgánu. Pokusy na myších potvrdily po konzumaci sumy také zvýšenou aktivitu imunitních buněk jménem makrofágy, což se u zvířat například projevilo zmenšením Ehrlichova tumoru. (12–14)

Pokožka a vzhled

Jedna malá studie ukázala, že podávání extraktu z kořene sumy může pomoci redukovat tmavé kruhy pod očima. Důvodem je pravděpodobně protizánětlivé působení, které zlepšuje průchodnost drobných cév v okolí očí. (17)

Obsažený ekdysteron podporuje hojení poranění pokožky a může rovněž pomoci redukovat viditelné příznaky lupenky. (18)

Ekdysteron v sumě rovněž pomáhá potlačit produkci kožního barviva melatoninu, což se může projevit např. snížením tvorby tmavých skvrn na pokožce. (19)

Sportovní výkonnost

Obsažený ekdysteron se váže na receptory pro testosteron, a díky tomu podporuje tvorbu svalových bílkovin, růst svalové hmoty, svalovou sílu i vytrvalost. Zároveň ale ovlivňuje i estrogenové receptory ve svalové tkání, a tím například pomáhá bránit ztrátám svalové hmoty u žen po menopauze. V současnosti je ovšem v monitorovacím programu Mezinárodní antidopingové agentury. (20, 21)

Diabetes

V tradiční jihoamerické medicíně je suma využívána i k regulaci hladiny glukózy v krvi. Tento efekt byl navíc potvrzen i v případě pfaffové kyseliny, která je v sumě obsažena. (7)

Trávicí potíže

Studie na potkanech ukázala, že suma má schopnost potlačovat tvorbu žaludeční kyseliny, a tím bránit rozvoji žaludečních vředů a pálení žáhy. (22)

Játra a ledviny

Obsažený ekdysteron pomohl v jedné studii zlepšit ledvinové funkce u potkanů s akutním poškozením ledvin. Pomáhá také chránit tkáň jater vůči oxidativnímu poškození.

Mentální výkonnost, stres

Suma působí jako adaptogen, tj. snižuje negativní působení stresu na organismus. Zároveň podporuje duševní výkonnost a paměť a také snižuje negativní působení alkoholu na mozkovou tkáň. (23)

Užívání a kontraindikace

Suma je obecně poměrně dobře snášena, vážnější negativní účinky nejsou hlášeny. Nedoporučuje se užívat spolu s látkami ovlivňujícím hormonální systém, zejména pak systém pohlavních hormonů (testosteron, hormonální antikoncepce, substituční hormonální terapie při menopauze). Zároveň je vhodné se jí vyhnout při léčbě či zvýšeném riziku hormonální podmíněných nádorů (například rakovina prsu, vaječníků či endometria). (1, 15, 16)

Vhodné kombinace

Suma se nejčastěji užívá samostatně, možné jsou ale i některé kombinace s jinými jihoamerickými rostlinami.

Sexualita: suma + damiána (Turnera diffusa) (9)

Menopauza: suma + maca horská (10)

Testosteron je sice primárně mužský pohlavní hormon, to však neznamená, že by ho ženy ve svém těle neměly. Tzv. androgeny, mezi něž patří, totiž nevznikají pouze ve varlatech, ale i nadledvinách, tukové tkáni, a dokonce i ve vaječnících. Testosteron se tedy vyskytuje i v ženském těle, kde plní řadu důležitých funkcí, jen je ho tu 7–10× méně než v těle mužském. Tedy za normálních okolností.

Někdy se ovšem stane, že ženské vaječníky začnou produkovat testosteronu a dalších androgenů nadbytek. Děje se tak při tzv. syndromu polycystických vaječníků (PCOS), který patří mezi velice častá gynekologická onemocnění – podle odhadů jím trpí cca 10 % žen v plodném věku.

Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou. Řada žen ale trpí příznaky PCOS, přestože ve vaječnících žádné cysty nemá, stejně jako existují ženy s cystami ve vaječnících, které netrpí žádnými projevy nemoci.

Nejčastější příznaky

Jak se pozná, že žena PCOS trpí? V první řadě tím, že se u ní vyskytuje zvýšená hladina androgenů, narušena ale bývá i produkce dalších hormonů, například luteinizačního hormonu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, které jsou mj. často způsobeny nepřítomností ovulace.

To však nejsou jediné obtíže, které PCOS přináší – ženy, které jím trpí, mívají například výrazně vyšší riziko vzniku diabetu, kardiovaskulárních onemocnění, ztučnění jater nebo rakoviny endometria, typická je také zvýšená míra zánětů v těle.

K potvrzení diagnózy se pak využívá ultrazvuk (sleduje se zejména velikost vaječníků, přítomnost cyst a tloušťka děložní sliznice) a krevní testy zjišťující hladinu androgenů.

Spousta genů ve hře

Přesné příčiny PCOS známé nejsou. Studie prokázaly vysoký podíl dědičnosti – dcery žen s PCOS mají ve srovnání s běžnou populací až 5× vyšší riziko, že tímto syndromem onemocní.

„Tvrdá dědičnost“ zde ale nehraje až takovou roli – odhadem jen 10 %. To, co se tady dědí především, totiž nejsou geny, ale epigenetické změny v oblasti DNA. K problémům dcer přispívají také androgeny, které kolují v krvi matky v průběhu těhotenství a také dysfukce její placenty – ta totiž za normálních okolností produkuje enzym aromatázu, která nadbytečný testosteron eliminuje, u matek s PCOS je ale tvorba tohoto enzymu narušena.

Tímto způsobem se navíc mohou na další generace přenášet i poruchy metabolismu, které s PCOS souvisejí – k jeho rozvoji totiž prokazatelně přispívá i obezita a inzulinová rezistence.

Nedá se přitom říci, že by za rozvoj PCOS mohl jeden jediný gen. Negativní epigenetické změny (zejména ve smyslu odlišné míry metylace DNA, ale i modifikace histonů a tvorby microRNA) zde totiž postihují velké množství genů – odhalena jich byla více než stovka. Mj. šlo i o geny, které souvisejí s rozvojem zánětu, nádorových onemocnění nebo s inzulinovou signalizací.

K rozvoji PCOS ale mohou přispívat i toxiny z životního prostředí – typicky ty, které patří mezi hormonální disruptory (například Bisfenol A), ale také třeba nikotin. Prokázána je i souvislost s rovnováhou střevního mikrobiomu.

Životní styl je základ

Klasická medicína léčí PCOS pomocí úpravy životosprávy, často je doporučována hormonální antikoncepce, dále antiandrogeny, které však mají řadu vedlejších účinků, v případě snahy o početí pak léky vyvolávající ovulaci. Někdy se využívají také antidiabetika. Co dalšího může žena trpící PCOS pro sebe dělat?

Vzhledem k tomu, že při vzniku a rozvoji PCOS hrají velkou roli epigenetické reakce, je velice důležité dbát při tomto onemocnění na zdravý životní styl – právě životní styl totiž naše epigenetické vzorce ovlivňuje opravdu výrazně.

Základ je pochopitelně zdravá výživa. Vzhledem k tomu, že se na vzniku a rozvoji PCOS podílí inzulinová rezistence, je důležité co nejvíce omezit konzumaci sacharidů s vysokým glykemickým indexem – tj. zejména vyřadit z jídelníčku sladkosti či výrobky z bílé mouky.

Příznaky PCOS pomáhá regulovat také protizánětlivá strava, tj. omezení sacharidů s vysokým glykemickým indexem, živočišných tuků, vysoce zpracovaných potravin a potravních aditiv, a naopak hojná konzumace zeleniny, celozrnných produktů, luštěnin a dalších zdrojů vlákniny, olivového oleje, ryb, bobulového ovoce atd.

Prokazatelné pozitivní účinky má také DASH dieta (s angl. Dietary Approaches to Stop Hypertension), která se využívá ke snížení rizika kardiovaskulárních chorob. Omezuje konzumaci živočišných tuků a červeného masa, a naopak doporučuje ryby, drůbež, zeleninu, ovoce a celozrnné obiloviny.

Zcela zásadní by měla být i snaha o udržení zdravé tělesné hmotnosti. Obezita totiž příznaky PCOS prokazatelně zhoršuje. Naopak k jejich výraznému zmírnění stačí, pokud svou tělesnou hmotnost snížíme o pouhých 5 %.

Vhodný je i pravidelný pohyb – nejen kvůli udržení hmotnosti, ale i vzhledem k jeho epigenetickému působení. Především díky tomu totiž pomůže zmírnit jak příznaky PCOS, tak i riziko diabetu a kardiovaskulárních onemocnění.

Pozitivní vliv mají i postupy snižující míru stresu (včetně například jógy a meditace), stejně jako kvalitní spánek.

Byliny a doplňky stravy

Přírodních látek a bylin, které mohou při PCOS pomoci se zmírněním příznaků, podporou otěhotnění či snížení rizika souvisejících civilizačních chorob, je k dispozici poměrně hodně. Zde je pár příkladů.

Coleus forskohlii – bylinka původem z Himaláje dokáže při PCOS velice efektivně regulovat hormonální i imunologickou rovnováhu, přičemž ji lze dobře kombinovat i s konvenčními léky. Zvyšuje také pravděpodobnost, že se ženě s PCOS podaří otěhotnět. Více o bylině zde »

Resveratrol (+ quercetin) – nejen pokusy na myších, ale i klinické studie ukázaly, že resveratrol pomáhá při PCOS snížit produkci testosteronu ve vaječnících i nadledvinách, ale normalizuje i vylučování luteinizačního hormonu. Zároveň má pozitivní vliv i na inzulinovou rezistenci. Velmi vhodná je zde kombinace resveratrolu s quercetinem, který nejen zlepšuje jeho využitelnost, ale přispívá k účinku i svými epigenetickými a protizánětlivými vlastnostmi. Více zde »

Šišák bajkalský – užívání extraktu z kořene této byliny prokazatelně zmírňuje příznaky PCOS, podporuje pokles volného i celkového testosteronu a reguluje hladiny dalších důležitých hormonů. Kromě toho pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci a zlepšuje reprodukční funkce. Více zde »

Kyselina listová – je důležitým zdrojem metylu, a tím podporuje optimální metylaci DNA.

Genistein – polyfenol získávaný ze sóji pomáhá regulovat vylučování pohlavních hormonů, zmírňuje příznaky PCOS i inzulinovou rezistenci. Více zde »

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými pozitivními účinky při depresích, pomoci však mohou i při PCOS. Pomáhají totiž regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat příznaky tohoto syndromu. Více zde »

Omega-3 – dostatečný příjem těchto nenasycených mastných kyselin je při PCOS zcela zásadní, ať už pro jejich protizánětlivé účinky nebo schopnost regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat inzulinovou rezistenci. Pokud jich strava neobsahuje dostatek, je vhodné je doplňovat formou doplňků stravy. Více zde »

Vitamin D3 – tento vitamin pomáhá regulovat zánětlivé procesy, zmírňuje inzulinovou rezistenci a snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Jeho podávání ženám s PCOS navíc v rámci studií vedlo ke zmírnění tvorby testosteronu, zlepšení pravidelnosti menstruačního cyklu i dozrávání vajíček ve folikulech. Více zde »

Zinek, hořčík – užívání zinku při PCOS pomáhá nejen regulovat hormonální rovnováhu, ale také zmírňovat zánět i řadu příznaků syndromu, jako je vypadávání vlasů či kožní problémy. Doplňování hořčíku zase v rámci výzkumů vedlo ke zmírnění produkce testosteronu a nadměrného ochlupení. Nízká hladina hořčíku je ostatně pro ženy s PCOS typická. Více zde »

Ostropestřec – oblíbená jaterní bylina může pomoci i při PCOS. Působí totiž protizánětlivě a pomáhá snížit hladinu testosteronu. Více zde » https://www.epivyziva.cz/ostropestrec-mariansky/

Gurmar – gymnéma lesní, známější pod jménem gurmar, patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro snížení hladiny cukru v krvi a inzulinové rezistence, a proto je velice vhodná i při PCOS. Navíc pomáhá snížit hladinu testosteronu v krvi. Více zde »

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejúčinnější přírodní protizánětlivé prostředky a pomáhá též snížit hladinu glukózy v krvi a inzulinovou rezistenci. Podporuje také správnou funkci vaječníků. Více zde »

Pomoci může také užívání probiotik.

Popis

Mateří kašička je gelovitá látka, kterou ve svých hltanových žlázách vytvářejí z pylu včely mladušky. První tři dny života jsou mateří kašičkou krmeny všechny larvy. Larvy dělnic jsou poté převedeny na stravu obsahující převážně med a pyl, zatímco larvy budoucích královen a poté i královny samotné dostávají mateří kašičku po celý další život: V každém okamžiku se okolo královny nachází několik včel, které mají za úkol ji nepřetržitě krmit. Díky tomu dochází k aktivaci inzulinové signalizační kaskády, změnám v produkci hormonů ovlivňujících vývoj mozku a široké plejádě epigenetických změn. To vše má za následek vývoj zcela odlišného jedince co do stavby těla, fyziologie i chování. (1)

Největším producentem mateří kašičky je Čína, odkud pochází 90 % světové produkce. Tamní vědci totiž vyšlechtili speciální druh včel, který produkuje mateří kašičku ve velkém množství, a navíc optimalizovali výrobní postupy. Díky tomu jsou z jedné včelí kolonie schopni získat až 10 x více mateří kašičky než od původních včelích druhů. (3,4)

Složení

Mateří kašička je pro své jedinečné složení považována za superpotravinu. Kromě vody (cca 60 %) obsahuje poměrně vysoké množství bílkovin (9-18 %), v nichž mj. najdeme všechny esenciální aminokyseliny (z aminokyselin je zvláště bohatá na valin, leucin, arginin a lysin). Z makroživin jsou tu obsaženy i cukry (7-18 %) a tuky – ty jsou zde převážně ve formě volných mastných kyselin, z nichž některé jsou zcela unikátní. Z mikroživin se v mateří kašičce vyskytuje celá řada esenciálních vitaminů a minerálů: B-komplex, vitaminy A, C, E, železo, sodík, draslík, vápník, hořčík, zinek, mangan a měď. Důležitý je i obsah enzymů, hormonů (nachází se zde např. testosteron, estradiol, progesteron a prolaktin), peptidů, polyfenolů a nukleotidů. (2)

Z hlediska epigenetického působení je klíčový obsah jedné z organických kyselin – kyseliny 10-hydroxy-2-decenové (10HDA), která působí jako inhibitor histondeacetyláz (tj. potlačuje produkci enzymů nutných pro průběh epigenetické reakce jménem deacetylace histonů, čímž se zvyšuje aktivita příslušných genů). Kromě toho nepřímo ovlivňuje i další klíčovou epigenetickou reakci jménem metylace genů. Právě obsah 10HDA je přitom považován za mezinárodní standard kvality. (1, 2)

Historie

Mateří kašičku znali již staří Egypťané. Využívali ji ke kosmetickým účelům, pravděpodobně však byla i konzumována vládnoucí vrstvou. Historici starověkého Řecka uvádějí, že v antických dobách lidé pojídali rozdrcené plástve s obsahem medu, propolisu, mateří kašičky i larev. Vliv mateří kašičky na vitalitu, dlouhověkost a plodnost včelích královen poprvé popsal Aristoteles. V Asii, konkrétně ve starověké Číně, byla mateří kašička využívána k léčení – spojována byla s dlouhověkostí a sexuální silou. V novověku popsal roli mateří kašičky ve výživě královen poprvé holandský přírodovědec Jan Swamerdamm (1637-1680). Její chemickou analýzu pak poprvé provedl v roce 1852 reverend Langstroth, který je pokládán za otce amerického včelařství. Coby doplněk stravy je mateří kašička zkoumána a využívána od 60. let 20. století. (38)

Léčivé účinky

Klíčovou příčinou působení mateří kašičky je její schopnost měnit průběh epigenetických reakcí, a tím i aktivitu jednotlivých genů v DNA. U včel jsou tyto změny tak intenzivní, že vedou k vývoji zcela odlišného jedince. Epigenetické působení mateří kašičky, byť ne tak výrazné jako u včel, však bylo prokázáno i u savců včetně člověka. Tyto účinky přitom nejsou způsobeny pouze obsahem 10HDA, která ovlivňuje především acetylaci histonů, ale i některými bílkovinami (ty mají vliv např. na metylaci genů), polyfenoly a dalšími složkami. (1)

Sexuální zdraví mužů i žen

Mateří kašička je zvláště vhodná pro ženy v menopauze. Obsahuje totiž nejen přímo ženské pohlavní hormony, ale i čtveřici účinných látek (včetně 10HDA), které ovlivňují aktivitu estrogenových receptorů alfa i beta. Díky tomu pomáhá efektivně zmírňovat nepříjemné projevy menopauzy, jako jsou návaly horka, bolesti spodní části zad, výskyt vaginálních infekcí, kognitivní deficit či úzkost a další negativní psychické stavy. K výraznému ústupu potíží došlo v rámci výzkumů po osmi týdnech užívání 1 g denně nebo po 12 týdnech užívání 800 mg denně. U žen po menopauze pomáhá snížit i riziko kardiovaskulárních potíží a Alzheimerovy choroby. Studie na potkanech s odstraněnými vaječníky rovněž naznačila schopnost mateří kašičky omezit úbytek kostní hmoty po menopauze. (2, 6, 7, 34)

Mnoho benefitů ovšem přináší i ženám v plodném věku. V rámci jednoho z výzkumů například vedlo její užívání ke zmírnění projevů premenstruačního syndromu (PMS) o 50 %. Tento výsledek byl dosažen po dvou měsících užívání 1 g denně. (8)

Výrazné jsou i pozitivní účinky na plodnost, a to u obou pohlaví. U mužů například podporuje tvorbu spermií i jejich životnost, chrání je před účinky toxických látek i tepelnému stresu a rovněž zvyšuje objem ejakulátu. Muži také mohou těžit ze schopnosti mateří kašičky zvyšovat hladinu testosteronu – pouhých 100 mg denně po dobu 3 měsíců v rámci jedné ze studií například zvýšilo hladinu o 20 %! Jedním z důvodů může být schopnost mateří kašičky podporovat produkci tzv. luteinizačního hormonu, který je nezbytný právě pro tvorbu testosteronu. Pozitivní vliv má i na libido. (2, 34).

Studie na zvířatech naznačují, že by mohla rovněž pozitivně ovlivnit také ranný vývoj plodu, k potvrzení tohoto efektu je však zapotřebí dalších výzkumů. (2)

Imunita, alergie a antimikrobiální působení

Mateří kašička má silné imunomodulační účinky. Zejména obsažené glykoproteiny a mastné kyseliny podporují tvorbu a zrání řady imunitních buněk a celkovou imunitní odpověď. Obsahuje ale také látky, které modulují imunitní odpověď na alergen, a proto může mít i antialergické účinky. (2)

Mnohé bílkoviny a peptidy mateří kašičky mají rovněž přímé antimikrobiální účinky. Dokáží efektivně ničit řadu grampozitivních i gramnegativních bakterií – například i zlatého stafylokoka, E. coli či B. subtilis. Působí i proti řadě virů, jako jsou například herpes viry (HSV-1 i HSV-2), chřipkové viry a některé rhabdoviry, a také proti plísním a kvasinkám (včetně Candida albicans). (2)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Mateří kašička působí proti škodlivým volným radikálům nejen prostřednictvím antioxidantů, které obsahuje (např. polyfenolů), ale dokáže i účinně podporovat produkci vnitřních antioxidačních enzymů, jako je superoxid dismutáza (SOD), glutathion peroxidáza, glutathion reduktáza či kataláza. (2, 9)

Výrazné je i její protizánětlivé působení. Potlačuje například produkci zánětlivých cytokinů, jako je IL-1, IL-6 nebo THF-α. Předpokládá se dokonce i její pozitivní efekt při autoimunitních onemocněních, jako je revmatoidní artritida. (2, 10)

Mozek a nervová soustava

Látky obsažené v mateří kašičce, jako je například 10HDA, podporují vznik nových neuronů z kmenových buněk a jejich diferenciaci. Proto má potenciál zlepšit kognitivní výkonnost, a to zejména u žen po menopauze a obecně u osob ve vyšším věku. Pomáhá také zlepšit funkci hematoencefalické bariéry oddělující krevní oběh od mozku, a tím i ochranu mozku vůči škodlivým látkám. Studie na zvířatech ukazují i schopnost snížit tvorbu amyloidu beta, což může být přínosné v prevenci i léčbě Alzheimerovy choroby. (5, 13-15)

Studie na zvířatech ukazují rovněž potenciál zmírňovat důsledky poranění mozku a nervové soustavy. (2)

Játra a ledviny

Výzkumy na lidských dobrovolnících sice zatím v této oblasti chybí, studie na zvířatech ale ukazují, že by mohla mateří kašička podporovat jak funkci jater, tak i ledvin, a zároveň je i pomoci chránit vůči působení volných radikálů a toxických chemikálií. (9, 11, 12)

Stárnutí

U včel způsobuje mateří kašička mnohonásobné prodloužení života – zatímco dělnice žijí jen několik týdnů, včelí královna se dožívá 3-5 let, výjimečně dokonce až sedmi let. Výrazný pozitivní vliv na prodloužení života byl ale prokázán i u jiných živočišných druhů, a předpokládá se tak i anti-age efekt u člověka. (2)

Kardiovaskulární zdraví

Mateří kašička má prokazatelných efekt na snížení cholesterolu. Efektivně působí zejména u žen po menopauze, pozitivní působení ale bylo zaznamenáno i u lidských dobrovolníků mužského pohlaví. Ke snížení hladiny celkového i LDL cholesterolu a zvýšení HDL cholesterolu přitom došlo i u osob s již rozvinutou aterosklerózou. (17-19)

Studie na zvířatech ukázaly i potenciál snižovat krevní tlak. (20, 21)

Diabetes

Velmi užitečným pomocníkem může být mateří kašička i pro diabetiky. Studie na lidských dobrovolnících prokázaly její výraznou schopnost snižovat v krvi hladinu glukózy i glykovaného hemoglobinu a zlepšovat produkci inzulinu. Výzkumy na zvířatech pak ukázaly i její potenciál snižovat výskyt komplikací diabetu, jako je například poškození ledvin. Diabetikům může také pomoci při snižování hmotnosti. (2, 22, 23)

Nádorová onemocnění

Některé studie potvrdily i protinádorové účinky mateří kašičky. Prokázána byla například schopnost potlačovat růst samotného nádoru i metastáz, stejně jako antiangiogenní efekt, tj. schopnost potlačovat tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení rostoucího nádoru. Významné je i pozitivní působení na imunitu – právě na kondici imunitního systému totiž závisí, zda budou imunitní buňky schopny rozpoznat a zlikvidovat potenciální nádorové buňky. Příznivé účinky mateří kašičky byly zaznamenány u nádorů prostaty, jater, prsu (zde pouze mírné) a neuroblastomu. (2)

Mateří kašička má navíc synergický efekt s některými chemoterapeutickými léčivy a také pomáhá zmírnit některé vedlejší účinky chemoterapie a radioterapie, takže může být i vhodným doplňkem konvenční léčby. (24, 25)

Pokožka a hojení ran

Mateří kašička má pozitivní vliv na pokožku, a to jak při vnitřním užívání, tak i při vnější aplikaci, například jako součást pleťových krémů. Kromě zpomalení procesů stárnutí zlepšuje například ochranu pokožky vůči UVB záření. Studie provedená na potkanech rovněž ukázala, že by mohla pomoci s udržením elasticity pleti ženám po menopauze. Když byla totiž orálně podávána potkaním samicím s odstraněnými vaječníky, došlo u nich ke zvýšení produkce kolagenu v pokožce. (2, 28)

Zlepšuje také hojen ran, a to nejen drobných poranění typu škrábnutí, ale i diabetických vředů a lézí atopického ekzému. Obsažené bílkoviny a další látky totiž například podporují tvorbu a migraci keratinocytů, migraci fibroblastů a zvyšují hladinu sfingolipidů, které se účastní hojivých procesů. Při zevní aplikaci na diabetické vředy také podporuje vazodilataci (rozšíření cév) v okolí rány a brání její infekci mikroorganismy. (2, 26)

Prostata

Jedna studie rovněž prokázala přínos při benigní hyperplasii (tj. zbytnění) prostaty. Když byla mateří kašička podávána skupině dobrovolníků s tímto problémem, došlo u nich k poklesu PSA (prostatický specifický antigen) i mezinárodního skóre IPSS, které odráží individuální vnímání symptomů. (27)

Suché oči

Jedna malá japonská studie na dobrovolnících ve věku 20-60 let (a předtím i jedna studie na potkanech) ukázala, že mateří kašička může podpořit produkci slz a pomoci při chronicky suchých očích. Po osmi týdnech užívání 2400 mg mateří kašičky u dobrovolníků došlo k výraznému zvýšení produkce slz i zlepšení jejich stability. (29)

Užívání a kontraindikace

Mateří kašička je obecně dobře snášena, mohou se pak po jejím užívání vyskytnout některé alergické reakce. Ty jsou většinou mírné (vyrážky, otoky, podráždění dýchacích cest, trávicí obtíže, ve vzácných případech ale může jít i o život ohrožující reakce. Obecně by se jí měli vyhnout lidé se zvýšenou citlivostí na včelí produkty i alergií na včelí bodnutí – alergické reakce totiž mohou být způsobeny i obsaženými bílkovinami, které se vyskytují jak v mateří kašičce, tak ve včelím jedu. Opatrní by měli být obecně všichni alergici a astmatici. Alergické reakce se mohou vyskytnout i při aplikaci ve formě krému. Velká ostražitost je na místě i v případě nádorů s hormonálním pozadím, jako je rakovina prsu či vaječníků. (2, 30-32)

Užívání mateří kašičky se obecně doporučuje spíše v rámci časově omezených kúr (4 týdny až 3 měsíce). Obvyklá dávka je 1 g denně, v rámci studií na lidských dobrovolnících se ale používaly dávky v poměrně širokém rozmezí: od 300 mg do 4 g, výjimečně až 6 g. Bezpečnost užívání však prokázána  u dávek 4,8 g denně po dobu 1 roku. Mateří kašička je bezpečná i pro děti od 6 let, zde by však měla být vzhledem k obsahu pohlavních hormonů užívána jen krátkodobě. Užívání v těhotenství a při kojení není doporučováno z důvodu nedostatku provedených studií. (31)

Mateří kašička by neměla být užívána spolu s léky snižujícími srážlivost krve (např. warfarin), velká opatrnost je třeba i v kombinaci s léky na snížení krevního tlaku. Nevhodná je také v kombinaci s hormonální léčbou ovlivňující produkci estrogenu a testosteronu, stejně jako s antidiabetickými léčivy (účinky se zde sčítají, mohlo by tedy dojít k hypoglykémii). Obecně platí, že užívání jakéhokoliv doplňku stravy by mělo být konzultováno s ošetřujícím lékařem. (31, 32)

Vhodné kombinace

Mateří kašička se většinou užívá samostatně, popřípadě se kombinuje s jinými včelími produkty – nejčastěji s propolisem, pylem (a)nebo medem – tyto kombinace mají například výrazné protizánětlivé, antioxidační účinky a pozitivní vliv na imunitu. Jedna studie potvrdila také pozitivní vliv na srdce a cévy v případě kombinace mateří kašička + propolis + včelí jed. Na podporu plodnosti byla s úspěchem použita i kombinace mateří kašičky s olejem z tresčích jater, možná je i kombinace mateří kašička + omega-3. (2, 35-37)

Do nedávna to byl asi nejméně známý vitamin. V poslední době se to naštěstí trochu mění, protože se vitamin K2 stává spolu s D3 častou součástí doplňků stravy obsahující vápník – právě pro využití tohoto prvku v organismu je totiž nezbytný. Jeho role v organismu je však mnohem širší.

Důležité je také vědět, proč K2. Vitaminu K totiž existují dva základní typy. Zatímco pro srážení krve je potřeba vitamin K1, ten jménem K2 je naopak naprosto nezbytný pro pevnost kostí a zdraví srdce a cév, jeho nedostatek však může vést k řadě dalších onemocnění, včetně například rakoviny, cukrovky, poruchy růstu zubů či nemocem ledvin. Jeho nedostatek je přitom v populaci velmi častý.

Popis

Vitamin K není pouze jednou látkou, ale hned celou skupinou látek rozpustných v tucích:

Vitamin K1 (fylochinon) – tvoří až 90 % celkového příjmu vitaminu K. Vyskytuje se v zelené listové zelenině (například v kapustě, hlávkovém salátu či špenátu), brokolici, petrželi, řeřiše, alfalfě, řasách či rostlinných olejích. Jeho hlavní funkcí v organismu je aktivace několika proteinů, které se podílejí na srážení krve. Nedostatek vitaminu K1 je poměrně vzácný, v tukových tkáních se ho obvykle nacházejí dostatečné zásoby. (7)

Vitamin K2 – i sám o sobě vyskytuje se ve více formách, které se liší počtem tzv. izoprenů v řetězci. Nejvíce prozkoumané jsou dvě z těchto forem, MK4 a MK-7. MK-4 neboli menatetrenon se vyskytuje především v potravinách živočišného původu, jako je maso, vaječný žloutek, máslo či některé druhy sýrů. MK-7 neboli menachinon je vytvářen bakteriemi v lidském těle a vyskytuje se také v některých druzích sýrů a fermentovaných potravin (např. sójovém pokrmu natto). Ve střevním mikrobiomu jsou kromě MK-7 vytvářeny také MK-6, MK-8, MK-10 a MK-11. (7, 31)

Donedávna se soudilo, že bakterie jsou schopny vyrobit až 50 % potřebného vitaminu K2, poslední výzkumy ale ukazují, že toto množství je pravděpodobně nižší. Navíc i biologická dostupnost takto vzniklého vitaminu je výrazně nižší než u vitaminu K2 pocházejícího ze stravy. Deficit vitaminu K2 mohou navíc zhoršovat některá onemocnění a zhoršená funkce některých orgánů – platí to například pro zánětlivá střevní onemocnění, chronická ledvinová onemocnění či zhoršenou funkci jater. Pokles jeho hladiny ale může způsobit i užívání antibiotik. (7, 31)

Velká část populace je tak ohrožena jeho nedostatkem, protože i když si organismus vytváří určité zásoby, může velice rychle dojít k jejich vyčerpání. (8) Dnešní strava navíc obsahuje vitaminu K2 méně než strava našich předků. Zvířata (například skot, prasata či drůbež) jej totiž ve svém těle syntetizují z přijatého vitaminu K1. Pokud ale nekonzumují trávu či jiné zelené rostliny, je jejich maso, mléko či vejce výrazně chudší nejen na vitamin K2, ale i na řadu dalších živin. (9) Proto je důležité dávat přednost živočišným produktům z volných chovů, popřípadě K2 doplňovat prostřednictvím doplňků stravy.

Vitaminy K3-7 – jde o syntetické formy vitaminu K. Nejznámější z nich je K3 (menadion), který má sice některé pozitivní účinky (například protirakovinné), zároveň však vykazuje značnou toxicitu, kvůli které je pro použití v lidské výživě zakázán.

Historie

Vitamin K byl objeven v roce 1936, kdy byl popsán jako klíčový faktor při srážení krve. Tehdy vědci zjistili, že kuřata krmená nízkotučnou stravou mají výrazně sníženou koagulační kapacitu, což vedlo k výskytu závažného krvácení. Při následné analýze tukové složky stravy pak byl objeven faktor zvyšující srážlivost krve. Své jméno dostal podle prvního písmene slova „koagulace“ neboli srážení. V následující dekádě pak badatelé postupně rozlišili vitamin K1 i jednotlivé formy vitaminu K2. (38, 47)

Za člověka, který poprvé popsal existenci vitaminu K2, je ovšem některými zdroji pokládán zubař Weston Price. Tento muž procestoval začátkem 20. století velkou část světa, a přitom zkoumal souvislost zdraví a stravy. Zjistil přitom, že populace konzumující průmyslově nezpracované potraviny mají nižší výskyt zubního kazu a některých chronických nemocí. Domníval se tedy, že musí existovat záhadná živina, která je před těmito problémy chrání, a nazval ji „aktivátor X“. Dnes se mnozí odborníci přiklánějí k názoru, že ji lze ztotožnit právě s vitaminem K2. (46)

Velký skok v chápání funkce vitaminu K2 přišel v 70. letech minulého století. Tehdy byla totiž objevena kyselina gama-karboxyglutamová, která je klíčem k poznání způsobu, jakým vitamin K v těle působí. Zjistilo se totiž, že právě jejím prostřednictvím „káčka“ aktivují řadu důležitých proteinů – v případě K1 je to protrombin, což umožňuje srážení krve, v případě K2 jde o celou skupinu bílkovin zajišťujících homeostázu v organismu – jde například o osteokalcin, který je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí a zubů, nebo protein MGP, který je důležitý pro zdraví cév. Mezi lety 1990 a 2010 pak proběhly velké epidemiologické studie, které přispěly k poznání, jak příjem vitaminu K2 souvisí se zdravotním stavem populace. (47)

Souvislost se střevním mikrobiomem

Jak už jsme uvedli, nemalá část potřebného vitaminu K2 je vytvářena za účasti některých bakterií střevního mikrobiomu.  Jde zejména o bakteriální kmeny Firmicutes, Proteobacteria a Bacteroides.  Jeho užívání je proto vhodné zejména v případech narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Bez zajímavosti není ani fakt, že jeho hladina v těle může souviset i s produkcí butyrátu. Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem produkovanou některými střevními bakteriemi, která má řadu pozitivního účinků na organismus, a kromě toho podporuje i vstřebávání vitaminu K2. (30)

Zároveň platí, že doplňování K2 pomáhá harmonizovat střevní mikrobiom a podporuje růst některých prospěšných bakterií. A dokonce podporuje i produkci butyrátu. Může tak snadno vzniknou začarovaný kruh, kdy narušený střevní mikrobiom nevytváří dostatek K2, a jeho nízká hladina následně vede k dalšímu zhoršení rovnováhy uvnitř střev. (31)

Účinky

Vitamin K2 je v těle důležitý zejména pro již zmíněnou schopnost aktivovat řadu důležitých bílkovin. To je nezbytné zejména v procesu růstu a udržování kostní hmoty, ale i pro ochranu srdečně cévního systému. Má rovněž silné antioxidační účinky, kdy působí zejména jako lapač volných radikálů v mimobuněčném prostoru. Dále má ochranný vliv na nervovou soustavu, a to jak na samotné neurony, tak i na podpůrné buňky jménem oligodendrocyty. Působí také protizánětlivě. (29)

Vitaminu K2 je zapotřebí výrazně méně než jiných vitaminů. To je dáno tím, že v těle prochází řadou transformačních procesů, které jsou známé jako „cyklus vitaminu K2“. V něm je jeho molekula prostřednictvím oxidačně redukčních reakcí neustále obnovována, takže může být využívána opakovaně – více než tisíckrát. Přesto je ale jeho deficit v populaci poměrně častý. (29)

Celá řada studií přitom prokázala, že dostatečný příjem vitaminu K2 je základem prevence a léčby řady nemocí a potíží.

Osteoporóza

Jako nejlepší prevence osteoporózy je obvykle doporučováno užívání vápníku v kombinaci s vitaminem D3. Problém je ovšem v tom, že tato kombinace sice zvyšuje hustotu kostí, zároveň však může vést ke zvýšenému ukládání vápníku do krevních cév, čímž se může zvýšit například riziko infarktu a dalších kardiovaskulárních chorob. Řešení tady představuje právě vitamin K2.

Vitamin K2 (tedy přesněji enzym, jehož je součástí) totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle (základem tohoto procesu je právě karboxylace kyseliny glutamové). Nejdůležitější z aktivovaných proteinů je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech. Zatímco kolagen vytváří jakousi kostru, do níž se může uložit vápník, role osteokalcinu je mnohem aktivnější – přivádí totiž vápník do kostí a zubů. Další bílkovinou, jež vitamin K2 aktivuje, je matrix gla protein (MGP) a ta má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání, tedy především z tepen a žil. K2 tak působí na dvou frontách: zvyšuje pevnost kostí a zároveň čistí cévy. (1, 29)

Řídnutí a vyšší lomivost kostí patří mezi nejdůležitější příznaky nedostatku vitaminu K2. V takovém případě vázne karboxylace osteokalcinu, snižuje se aktivita osteoblastů (buňky obnovující strukturu kosti) a vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství. (5, 6)

Zubní kaz

Dostatečná hladina vitaminu K2 je důležitá i pro zdraví zubů. To přitom zdaleka není dáno jen mírou konzumace cukru a čištěním zubů, byť obojí je důležité. I zde je důležitá míra ukládání vápníku, kromě toho je ale do regulace procesů v ústní dutině zapojena i část mozku jménem hypothalamus. Z ní totiž putují signály do příušních žláz, které mají na starosti produkci slin. Samotná nadměrná konzumace cukru pak působí nejen na samotné zuby, ale zvyšuje i oxidativní stres přímo v hypothalamu, čímž vytváří vyšší zranitelnost vůči bakteriím v ústní dutině. Ty produkují kyselé látky, jež způsobují erozi zubní skloviny, a poté dochází i k rozvoji zánětu. (28)

Vitamin K2 kromě podpory ukládání vápníku do zubní tkáně působí i jako antioxidant – a to jak lokálně, tedy v ústní dutině, tak systémově, tj. v mozku. Pomáhá také zlepšit pufrační kapacitu slin (tj. schopnost vyrovnávat pH). (28)

Srdečně cévní choroby

Za nejdůležitější rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění bývá většinou pokládána zvýšená hladina cholesterolu. Stále více výzkumů ovšem prokazuje, že opak je pravdou. Samotný cholesterol totiž zas tak důležitý není. Ostatně v průměru zhruba 50 % osob, které utrpěly infarkt myokardu, mělo hladinu cholesterolu zcela v normě. (10) Jako daleko důležitější faktor se naopak ukazuje míra zanesení cév vápenatými plaky, tj. ateroskleróza, a právě v této oblasti může nejlépe pomoci vitamin K2, konkrétně jeho schopnost aktivovat protein MGP, který čistí cévy od vápenatých usazenin. (1)

V rozsáhlé holandské studii zkoumající 4500 mužů nad 55 let například vědci zjistili, že ti, kteří měli v krvi dostatečně vysokou hladinu vitaminu K2, měli o 52 % nižší riziko vzniku vápenatých usazenin, o 41 % nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a o 51 % riziko úmrtí na ně. (11) V další studii provedené na zvířatech zase došlo již po šesti týdnech na dietě obohacené o K2 ke snížení obsahu vápníku v cévách o neuvěřitelných 37 %, tedy více než o třetinu. (3) Dobrá zpráva je přitom právě to, že příjem K2 působí nejen preventivně proti vzniku vápenatých usazenin v cévách, ale zároveň dokáže rozpouštět již vzniklé usazeniny a zlepšovat elasticitu cév. (12, 39)

Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba způsobuje v mozku vznik charakteristických tzv. amyloidních plaků, které představují abnormální nahromadění různých typů proteinů. Na jejich vzniku se mj. podílejí dva faktory, v nichž hraje významnou roli vitamin K:

Velký vliv na vznik mozkových lézí, které jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické, má poškození buněk prostřednictvím oxidativního stresu (tj. volných radikálů). Vitamin K2 sice není klasickým antioxidantem, který volné radikály neutralizuje reakcí s jejich nespárovaným elektronem, je však schopen předcházet akumulaci volných radikálů v mozkových tkáních, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. (14, 15)

Druhým faktorem je schopnost vitaminu K2 regulovat senzitivitu mozkových buněk na inzulin. Pro mozkové buňky je životně důležitý dostatek glukózy coby zdroje energie, a k tomu logicky potřebují i inzulin. Tento hormon je pro funkci mozku, proces učení a paměť poměrně zásadní – tak moc, že někteří odborníci začali Alzheimerovu chorobu nazývat diabetem III. typu. Výzkumy například ukázaly, že podávání inzulinu zlepšuje kognitivní schopnosti u pacientů s Alzheimerovou chorobou. (16) Vitamin K2 přitom zvyšuje citlivost mozkových tkání na inzulin.

Určitou roli může hrát i epigenetické působení vitaminu K. Poslední výzkumy totiž ukazují, že na vzniku Alzheimerovy choroby se může značnou měrou podílet poškozený gen ApoE4, jedna ze tří variant genu ApoE, která poškozuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší. (13)

Diabetes

V roce 2007 šokovala vědecký svět studie prokazující, že osteokalcin, tedy bílkovina, která je aktivována vitaminem K2, dokáže zvýšit produkci inzulinu a zvýšit citlivost tkání na tento hormon na buněčné úrovni. (2) Zároveň bylo jednoznačně prokázáno, že nedostatek vitaminu K snižuje schopnost slinivky břišní produkovat inzulin a zároveň má negativní dopad na glukózovou toleranci (tj. zpomaluje odpověď na inzulin). (20) K výraznému zlepšení produkce inzulinu přitom u pokusných osob došlo již týden po zahájení užívání tohoto vitaminu! (21) Příčinou pozitivního působení vitaminu K2 pří diabetu je fakt, že osteokalcin, který je jím aktivován, přímo podporuje proliferaci (množení) buněk slinivky i produkci inzulinu. (39)

Dlouhodobé doplňování vitaminu K2 zároveň u zdravé populace snížilo riziko vzniku diabetu, a to i ve velmi malých dávkách. Například studie sledující skupinu 38 000 žen ukázala, že doplňování pouhých 10 µg K2 denně snižuje riziko diabetu o 7 %. (40)

Prevence vzniku vrásek

Vědci si dlouho lámali hlavu nad faktem, že Japonky mají výrazně méně vrásek než stejně staré Američanky. Nakonec dospěli k názoru, že velkou roli v tomto ohledu hraje pravidelná konzumace pokrmu z fermentovaných sójových bobů jménem natto, který je jedním z nejbohatších přírodních zdrojů vitaminu K2 – testované Japonky totiž měly v krvi mnohem vyšší hladinu právě tohoto vitaminu. (17) Zajímavý je také fakt, že ženy s vysokým výskytem vrásek mají po menopauze mnohem vyšší riziko osteoporózy. (18) A jak už víme, o riziku osteoporózy rozhoduje právě vitamin K2.

Vědci se přitom domnívají, že vitamin K2 ovlivňuje stárnutí pleti stejným způsobem jako elasticitu cév. Vrásky totiž vznikají zejména poté, co jsou elastická vlákna v pleti postižena zvápenatěním a ztratí tak svou původní pružnost. Vitamin K2 přitom ovlivňuje aktivitu proteinu MGP, který odvádí vápník nejen z cév, ale i z pokožky. (19)

Žilní onemocnění

Křečové žíly představují nepříjemný, a navíc velmi nevzhledný problém. Příčinou jejich vzniku je ztráta pružnosti cévní stěny povrchových žil, na níž pak mohou vznikat vlivem gravitace různé výdutě. A proč ke ztrátě pružnosti dochází? Příčinou je opět ukládání vápníku, takže i tady je řešením aktivace MGP pomocí vitaminu K2.

Ještě nebezpečnější je ale špatný hlubokého žilního systému. Ten sice není vidět, pokud zde ale vzniknou zánětlivé procesy, dochází ke tvorbě sraženin, které se mohou uvolnit a způsobit tak život ohrožující plicní embolii. I tady pomůže K2, ideálně v kombinaci se zvýšením příjmu rostlinných flavonoidů, které se hojně vyskytují například v bobulovém ovoci. (1)

Revmatoidní artritida

I když mechanismus vzniku této autoimunitní choroby není zatím přesně znám, vypadá to, že i tady hraje negativní roli nedostatek vitaminu K2 – jeho deficit je ostatně i pro tuto chorobu typický. Destrukce kostí a kloubů je při revmatoidní artritidě způsobena aktivací kostních buněk jménem osteoklasty. Vědci přitom prokázali, že vitamin K2 podávaný s klasickými léky užívanými při této chorobě dokáže udržet aktivitu osteoklastů na uzdě a předejít poškození kloubů. Pacienti s revmatoidní artritidou, kteří užívali vitamin K2, navíc vykazovali nižší CRP (a tedy i zánětu) a další důležité hodnoty. (22, 32-34)

Artróza

Nedostatek K2 je typický i pro další kloubní onemocnění – artrózu. Při ní totiž mj. dochází ke kalcifikaci (tj. zvápenatění) kloubní chrupavky, což vede ke snížení její pevnosti a zvýšení tření při pohybu. Tento proces pak spolu se zánětlivými ději přispívá k degradaci chrupavky. Vitamin K2 coby důležitý aktivátor MPG proteinu a kyseliny gama-karboxyglutamové přitom pomáhá procesy kalcifikace chrupavky zvrátit.  

Nádorová onemocnění

První rozsáhlá studie dávající do souvislosti riziko vzniku rakoviny s nízkým příjmem vitaminu K2 byla publikována až v roce 2010. Vědci při ní zjistili, že dostatečný přísun tohoto vitaminu snižuje riziko vzniku choroby až o 30 % a zhruba o stejné procento sníží i riziko, že člověk na nádor zemře. (23)

Zajímavé přitom je, že z užívání vitaminu K2 v rámci prevence rakoviny těží více muži než ženy. Příčinou je pravděpodobně fakt, že tato látka efektivně působí zvláště proti dvěma typům nádorů, které vedou na žebříčku mužské úmrtnosti – rakovině prostaty a plic. Vědci zjistili, že je efektivní proti růstu všech typů nádorů plic, zatímco v případě prostaty sice nezabrání samotnému vzniku nádoru, dokáže však zmírnit pravděpodobnost, že přeroste do pokročilého stadia. Prokázána byla také účinnost vitaminu K2 proti nádorům jater, střeva, žaludku, prsu, mozku, hrdla a ústní dutiny, a to u obou pohlaví. (24-26)

Mechanismů, kterými vitamin K2 proti nádorovým onemocněním působí, je přitom celá řada. Potlačuje například aktivitu enzymů, které jsou do vzniku a růstu nádorů zapojeny, stejně jako nukleární faktoru NF-kB, který je spojen s buněčným růstem a karcinogenezí. Svým epigenetickým působením potlačuje aktivitu genů, které jsou spojeny s proliferací (tj. rychlým, nekontrolovaným dělením buněk), a naopak podporuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a autofagii. (29)

Zajímavé také je, že vitamin K2 působí synergicky s některými léčivy užívanými při chemoterapii. Zvyšuje tedy jejich účinnost a umožňuje použití nižších léčebných dávek. (29)

Leukemie

Již v roce 1990 bylo zjištěno, že vitamin K2 indukuje apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt všech testovaných typů leukemických buněk. (27)

Sexualita a plodnost

Příroda v lidském těle vytvořila zajímavé propojení mezi mužskými i ženskými pohlavními orgány a zdravím kostí. Pohlavní hormony estrogen a testosteron, které jsou v největším množství vylučovány v pubertě, totiž zvyšují zároveň pevnost kostry. Výrazný pokles produkce estrogenu při menopauze má naopak na pevnost kostí vliv negativní. A u mužů se objevuje ještě další zajímavá souvislost: Osteokalcin, který je produkován kostními buňkami osteoblasty, se totiž váže na Leydigovy buňky ve varlatech a ovlivňuje tak produkci testosteronu. A právě tento hormon je zásadní i pro tvorbu spermií. Když v rámci jednoho výzkumu navodili vědci u myší mužského pohlaví deficit osteokalcinu, zaznamenali u nich o 60-80 % nižší produkci testosteronu než u zdravých jedinců! Vitamin K2, který dokáže produkci osteokalcinu pozitivně ovlivnit, je tak velkým příslibem nejen pro podporu mužské sexuality, ale i pro léčbu neplodnosti. (1)

Zánětlivá střevní onemocnění

Deficit některých mikroživin (kromě vitaminu K2 také vitaminů D3, B1, B6, B19, železa, selenu, zinku a kyseliny listové) byly zaznamenány u více než poloviny pacientů se zánětlivými střevními onemocněními, tj. zejména Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Vitamin K2 zde přitom má jednak důležitou imunoregulační funkci a také působí protizánětlivě a pomáhá udržovat homeostázu uvnitř střev. V tomto směru navíc existuje určitý začarovaný kruh: Zánětlivá střevní onemocnění zhoršují vstřebávání K2 a jeho nedostatek následně zhoršuje průběh vlastního onemocnění. (31)

Pokud se naopak povede hladinu K2 zvýšit, obvykle se to projeví snížením intenzity zánětlivých procesů ve střevech. Tento vitamin totiž potlačuje produkci některých prozánětlivých substancí, zejména pak cytokinů a TNF-α. Příznivý vliv na stav onemocnění má i schopnost vitaminu K2 podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu. K2 navíc působí antioxidačně, což je při zánětlivých onemocněních rovněž důležité, a také podporuje tvorbu některých mastných kyselin s krátkým řetězcem, a to nejen výše zmíněného butyrátu, ale i acetátu, a naopak potlačuje produkci jiných – hlavně propionátu, izobutyrátu a izovalerátu. I tím pak přispívá ke zlepšení stavu zánětlivých střevních onemocnění – například butyrát totiž pomáhá obnovovat bariérovou funkci střeva, která je u těchto chorob narušena. (31)

Navíc platí, že pacienti s chronickými střevními onemocněními mnohem častěji trpí osteoporózou, což rovněž souvisí s hladinou K2. (31)

Játra

Vitamin K2 podporuje regeneraci jaterních buněk a také vznik nových jaterních buněk z kmenových buněk. Pozitivní efekt byl například prokázán u osob s cirhózou jater, u nichž K2 nejen podporuje regeneraci jaterní tkáně, ale i snižuje riziko vzniku rakoviny jater. (36, 39)

Antifibrotický efekt

Fibróza je nemoc spočívající v nadměrném ukládání kolagenních vláken do různých orgánů (nejčastěji do plic a jater), kde následně kalcifikují, a poté narušují funkci příslušných orgánů a mohou vést až k jejich selhání. Schopnost K2 modulovat aktivaci MGP proteinu přitom pomáhá zpomalit progresi fibrózy plic (37)

Ledviny

Probíhají rovněž studie ukazující pozitivní vliv užívání vitaminu K2 při chronických ledvinových potíží. Ukazuje se, že dokáže zlepšit například glomerulární filtraci, zlepšuje stav ledvinových tepen a celkově podporuje funkci ledvin. (39)

Roztroušená skleróza

K2 hraje roli v řadě onemocnění nervového systému a platí to i pro roztroušenou sklerózu. I pro ni je totiž typická nízká hladina tohoto vitaminu. (39)

Obezita

Vitamin K2 ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i tuků. Kromě toho snižuje aktivitu genu podporujícího adipogenezi, tj. tvorbu tukové tkáně a ovlivňuje produkci hormonu adiponektinu, který se podílí na regulaci metabolismu tuků a sacharidů. V různých výzkumech vedla suplementace vitaminem K2 u sledovaných osob ke snížení obvodu pasu, tělesné hmotnosti, zlepšení složení těla a úbytku viscerálního tuku. (39)

Užívání

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7). První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu se pohybuje okolo 100µg.

K2 je poměrně dobře tolerován, jen vzácně se po jeho užití objevují nevolnosti. Bezpečnost byla potvrzena i po dvou letech soustavného užívání. Neměl by být užíván spolu s léky na srážení krve (např. Warfarin). (45)

Vhodné kombinace

Vitamin K3 bývá nejčastěji kombinován s vitaminem D3, s nímž působí synergicky hlavně v rámci prevence osteoporózy. Třetím do party zde bývá vápník, nicméně například užívání K2 a D3 se u osteoporózy ukázalo jako účinnější než užívání samotného vápníku. (42) Další vhodnou kombinací je vzhledem k podpoře vstřebávání vitamin K2 s butyrátem. Existují však i další možnosti.

Osteoporóza: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + genistein (43)

Srdce a cévy: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + resveratrol (1), vitamin K2 + omega-3

Nádorová onemocnění: vitamin K2 + vitamin A (29), vitamin K2 + vitamin E (29)

Diabetes: vitamin K2 + vitamin D3 (44)

Stárnutí pleti: vitamin K2 + resveratrol (1)

Většinou se to stane kolem padesátky, u méně šťastných žen už krátce po čtyřicítce: vaječníky, které doposud uvolňovaly každý měsíc jedno zralé vajíčko a k tomu bez přestání chrlily do těla hormony, najednou začnou ukončovat činnost. Absence vajíček pochopitelně znamená neplodnost, ještě mnohem větší důsledky má ovšem fakt, že už vaječníky neprodukují ani pohlavní hormony. Doslova celému tělu totiž chybí zejména hormon estrogen.

Estrogen: elixír mládí a síly

Estrogen vlastně není jediný hormon. Tento název se používá pro skupinu steroidních hormonů produkovaných vaječníky, mezi nimiž převládá estradiol. A vlastně ani neplatí, že by byl vytvářen pouze ve vaječnících – produkují ho také nadledviny a tuková tkáň, a z tohoto důvodu se vyskytuje i u mužů, u nichž jsou nízké(!) hladiny tohoto hormonu potřebné například pro dozrávání spermií či erekci. Produkce vaječníky ale výrazně převládá.

Jak vlastně estrogen v těle funguje? Jako i ostatní hormony, i on má epigenetické účinky. Nejprve se naváže na specifické buněčné receptory a následně ovlivňuje transkripci čili přepis různých genů v naší DNA. Když tedy k navázání estrogenu na tyto receptory nedojde, některé geny v DNA zůstávají vypnuté.

Estrogen je v první řadě pohlavní hormon, a proto se receptory pro něj nacházejí především v pohlavních orgánech a dalších částí těla souvisejících s rozmnožováním (třeba v mléčných žlázách). Když ho tedy vaječníky přestanou produkovat, ovlivní to především reprodukční a sexuální funkce: žena se stává neplodnou, ustává menstruační cyklus.

Estrogenové receptory ovšem najdeme i v celé řadě dalších orgánů a tkáních: v kardiovaskulárním systému, mozku, tukové tkáni, kostech, játrech, střevech, imunitním systému… A v okamžiku, kdy činnost vaječníků ustává, je ovlivněna i funkce všech těchto orgánů. A bohužel vesměs k horšímu.

Pro menopauzu jsou proto typické nejen známé nepříjemné projevy, jako jsou třeba návaly horka, zároveň ale výrazně roste riziko vzniku řady nemocí a obtíží – například kardiovaskulárních chorob, osteoporózy či psychických onemocnění (zejména depresí a úzkosti). Mnoho žen začne přibývat na váze, ztrácí svalovou hmotu a sílu…

V tomto období se rovněž zvyšuje míra negativních epigenetických změn a tzv. senescence. V okamžiku nástupu menopauzy se proto výrazně urychluje stárnutí, a to v průměru o 6 %.

Hormonální léčba? Raději ne…

Na první zamyšlení se nabízí jednoduché řešení: když tělu chybí estrogen, tak mu ho dodáme zvenčí. Jenže tzv. hormonální substituční terapie se bohužel ukazuje jako nepříliš vhodné řešení – nepříjemné symptomy menopauzy sice sníží, ale zároveň zvýší riziko rakoviny prsu a endometria, ale i riziko trombózy a mozkové mrtvice. A to asi nikdo nechce.

Co tedy s tím? Klasická medicína už dnes nabízí řadu preparátů, které jsou schopny „nakrmit“ hladovějící estrogenové receptory s mnohem nižšími vedlejšími účinky, a intenzivně pracuje na vývoji dalších. My se ale podíváme na to, co nabízí příroda, konkrétně rostlinná říše. Řada rostlin a jejich plodů totiž nabízí látky označované jako fytoestrogeny. Jejich molekuly jsou podobné estrogenu, a jsou proto schopné se vázat na estrogenové receptory. A ty následně ovlivňují děje uvnitř buněk podobně, jako by na ně byl navázán skutečný estrogen.

Potíže související s menopauzou

Ještě než se pustíme do přehledu potíží souvisejících s menopauzou a jejich řešení, je třeba ještě říci, že neexistuje jen jediný estrogenový receptor, ale naopak je jich více typů. A nejdůležitější jsou ty označované jako ERα a ERß.

ERα a ERß se liší se jednak zastoupením aminokyselin ve svých bílkovinách, ale i svou prostorovou strukturou a také funkcí. A zatímco estrogen produkovaný vaječníky se ochotně váže na oba typy receptorů, u fytoestrogenů to neplatí. Většina z nich se mnohem snáze váže na ERß a ERα obsazují jen velmi neochotně, ale jsou i takové, které upřednostňují ERα.

Nervová soustava

Estrogen reguluje tvorbu serotoninu, a zároveň ovlivňuje funkci receptorů, na které se serotonin váže. Důsledkem je vyšší výskyt psychických potíží v menopauze, zejména depresí a úzkostí, ale kognitivních problémů a také zvýšené riziko Alzheimerovy choroby.

Platí přitom, že aktivace receptorů ERα má převážně neuroprotektivní účinek, tj. chrání nervové buňky, a to zejména proti hromadění beta-amyloidu, což je typický projev Alzheimerovy choroby. Naopak aktivace ERß způsobuje zlepšení paměti a schopnosti učení, a to jak u žen v menopauze, tak i u mužů. Ano, i muži totiž mají estrogenové receptory, a to jak v pohlavních orgánech, tak i ve zbytku těla včetně mozku.

Srdce a cévy

V kardiovaskulárním systému se estrogenové receptory vyskytují hojně, a proto jsou také ženy v plodném věku poměrně efektivně chráněny proti srdečně cévním onemocněním. V okamžiku nástupu menopauzy ale tato výhoda mizí a riziko těchto chorob výrazně roste.

V endotelu neboli vnitřní výstelce cév je hojnost zejména ERα, které podporují například opravy poškození endotelu nebo pružnost cév. ERß pak výrazně zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév a umožňuje tak lepší prokrvení všech tkání těla.

Osteoporóza

V menopauze začíná vlivem deficitu estrogenu převládat kostní resorpce nad výstavbou kostní hmoty, což má za následek zvýšené riziko osteoporózy. V kostech jsou přítomny oba typy receptorů, zdá se ale, že aktivace ERα jejich pevnost ovlivňují efektivněji.

Obezita, cukrovka, játra

Nedostatek estrogenu negativně ovlivňuje i řadu metabolických pochodů (estrogenové receptory se ostatně nacházejí i v tukové tkáni), a kvůli tomu zvyšuje riziko přibývání na váze, diabetu II. typu a zhoršené funkce jater. Ve všech těchto oblastech je přitom důležitější aktivace ERß.

Nádorová onemocnění

S estrogeny bývá nejčastěji dávána do souvislosti již zmiňovaná rakovina prsu a dělohy. Zde platí, že zatímco receptory ERα působí spíše pronádorově, tj. například podporují proliferaci (rychlé množení buněk), ERß naopak proliferaci potlačují.

Estrogenové receptory ovšem hrají roli i při vzniku dalších typů nádorů – u většiny fungují podobně jako u rakoviny prsu (tedy že ERß působí proti proliferaci), u některých je ale jejich role složitější.

Sportovní výkonnost

Estrogen patří mezi anabolické hormony – je sice mnohem méně účinný než mužský testosteron, přesto je jeho úbytek v menopauze provázen úbytkem svalové hmoty i svalové síly a také změnami ve složení svalů (zejména ve smyslu úbytku tzv. rychlých svalových vláken). Důležitější roli v boji s těmito projevy pravděpodobně hrají receptory ERß.

Urogenitální trakt

U žen v menopauze nejen ustávají rozmnožovací funkce, ale dějí se i další změny v oblasti pohlavního a vylučovacího systému. Celá oblast atrofuje, někdy se objevuje inkontinence, klesá zájem o sex, a dokonce i výrazně stoupá výskyt recidivujících močových infekcí. Zde hrají roli zejména receptory ERα.

Živiny a byliny vhodné v menopauze

Jak už jsme zmínili, nejdůležitějším pomocníkem při zvládání menopauzy jsou fytoestrogeny, které jsou schopny se vázat na „hladovějící“ estrogenové receptory. Sice ne tako ochotně, jako estrogen, ale přesto dostatečně na to, aby dokázaly snížit výskyt řady nepříjemných příznaků a zdravotních rizik.

Z názvu „fytoestrogeny“ je jasné, že se tyto látky vyskytují především v rostlinách. Ženy v menopauze by proto měly do jídelníčku zařazovat co nejpestřejší spektrum rostlinných potravin. Bohatým zdrojem fytoestrogenů jsou například ořechy a semena (zvláště lněné a slunečnicové semínko nebo mandle), řada druhů ovoce (granátové jablko, hroznové víno, jablka, jahody…), luštěniny, mladé výhonky a klíčky, olivový olej, káva či pivo.

Obecně platí, že fytoestrogeny v rostlinách ovlivňují přednostně ERß, ale některé z nich působí i na ERα.

Zde je přehled nejúčinnějších možností z oblasti bylina živin.

Genistein

Jde o látku ze skupiny izoflavonů, která je hojně zastoupena zejména v sójových bobech (v nich se vyskytuje spolu s dalších fytoestrogenem daidzeinem). Genistein patří mezi velice silné fytoestrogeny, přičemž se přednostně váže na receptory ERß (k nim má afinitu 36 %). Vůči ERα je jeho afinita 5 %.

Genistein má výrazný neuroprotektivní efekt, zlepšuje paměť i schopnost učení, omezuje ukládání beta-amyloidních plaků (a tím i riziko Alzheimerovy choroby). Výzkumy na zvířatech dokonce ukázaly, že v případě podání krátce po mozkové mrtvici výrazně snižuje míru poškození nervových buněk v důsledku nedostatku kyslíku.

Dále má protinádorový účinek, je velice efektivní v prevenci a léčbě diabetu II. typu, podporuje hubnutí, omezuje výskyt návalů horka i vypadávání vlasů. Sportovkyně potěší, že v kombinaci s intenzivní fyzickou zátěží brání nejen úbytku svalové hmoty a síly, ale má vliv i na strukturu svalové hmoty ve smyslu vyššího podílu „rychlých“ svalových vláken a urychluje opravy mikroskopických svalových poškození, která vznikají po každé vysoké zátěži.

Více o genisteinu čtěte zde »

Chmel

Chmel obsahuje řadu unikátních polyfenolů a některé z nich patří mezi fytoestrogeny. Jeden z nich, 8-prenylnaringenin (8-PN), je dokonce považován za dosud nejsilnější známý fytoestrogen.

Chmel je navíc zajímavý tím, že v něm obsažené látky mají velmi vysokou afinitu vůči receptorům ERα, a díky tomu je velice účinný pro osteoporóze. Kromě toho jeho užívání po menopauze snižuje výskyt nemocí srdce a cév, diabetu, návalů horka i úzkosti.

Více o chmelu čtěte zde »

Resveratrol

Barvivo obsažené například v červeném víně má sice afinitu vůči estrogenovým receptorům 7 000x nižší než estradiol, zato se ale vyrovnanou měrou váže na ERα i ERß receptory.

Je proto účinný vůči širokému spektru potíží a nemocí souvisejících s menopauzou: Zpomaluje procesy stárnutí, má silné protizánětlivé účinky, je účinný v prevenci i léčbě osteoporózy, kardiovaskulárních chorob či rakoviny. Resveratrol rovněž (nejen) u žen po menopauze zvyšuje průtok krve mozkem a významně zlepšuje mozkové funkce – zejména paměť, schopnost učení i řešení kognitivních úkolů. Dále působí i proti osteoporóze, má pozitivní vliv na funkci mitochondrií a pomáhá k udržení sportovní výkonnosti u veteránských sportovců (nejen u žen, ale i u mužů).

Více o resveratrolu čtěte zde »

Ostropestřec mariánský

Tato bylina je populární zejména pro svůj pozitivní vliv na játra, ale velmi prospěšná je i pro ženy v menopauze. Obsahuje směs unikátních polyfenolů, které se někdy označují jako sylimarin.

Zejména jeden z nich, silibinin má nejen výrazné protizánětlivé, protinádorové a antioxidační účinky, ale rovněž se poměrně efektivně váže na ERß. Díky tomu působí protinádorově a je prospěšný i v prevenci a léčbě osteoporózy a Parkinsonovy choroby.

Více o ostropestřci čtěte zde »

Mučenka pletní

Mučenka vyniká především svou účinností při úzkosti a nespavosti, i ona je ale velmi vhodná pro ženy v menopauze. Obsahuje polyfenol jménem chrysin, který se váže na receptory ERß, a efektivně tak tlumí řadu symptomů menopauzy: kromě úzkosti a nespavosti i návaly horka, podrážděnost, bolesti hlavy a zad a sníženou chuť na sex.

Více o mučence čtěte zde »

Lékořice

V tradiční čínské medicíně je hojně využívána ke zmírnění návalů horka a dalších symptomů menopauzy, prokázán je ale i její protinádorový efekt. Jedním z důvodů je přítomnost fytoestrogenu liquiritigeninu, který selektivně moduluje receptory ERß.

Coumestrol 47

Jde o poměrně málo prozkoumanou látku, která se vyskytuje například ve výhoncích vojtěšky (alfalfa) nebo fazolích. Je unikátní tím, že má vysokou afinitu jak k ERß, tak i k ERα. Prokázán byl její neuroprotektivní efekt, pomáhá i redukovat návaly.

Název „maralí kořen“ se používá pro rostlinu jménem parcha saflorová. Vznikl podle sibiřských jelenů maralů, kteří se s oblibou živí její natí a zejména v době říje i kořeny. Právě kořeny byliny přitom vynikají svou schopností podporovat růst svalové hmoty a síly, a proto jsou populární zejména u kulturistů a vyznavačů dalších rychlostních a silových disciplín. Pozitivní účinky parchy jsou však mnohem rozsáhlejší.

Popis

Parcha saflorová je až 0,5–1,8 m vysoká vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých vyskytující se převážně v oblasti Jižní Sibiře (pohoří Altaj a Sajany), Mongolska a Kazachstánu. Může se ale pěstovat i u nás, zdejší podnebí snáší dobře. Svými fialovými květy (přesněji řečeno květenstvím tvořeným úborem s drobnými trubkovitými kvítky) a hluboce zpeřeným tvarem listů připomíná bodlák, ale je bez ostnů. Plodem je asi 7 mm dlouhá nažka. Kvete obvykle v červenci a srpnu. K léčení se ale obvykle využívá odenek a kořen, které se sbírají na podzim, někdy se ale využívá i nať, obvykle sbíraná v květnu až červnu. (1–3)

Účinné látky

Asi nejzajímavější složkou maralího kořene představuje ekdysteron. Jde o skupinu látek produkovanou některými rostlinami pro ochranu před hmyzem. V současnosti je popsáno více než 200 ekdysteroidních sloučenin, přičemž v parše saflorové se nachází 50 z nich. Nejhojněji je 20-hydroxyekdysteron, který se nachází především v kořenech rostliny, méně pak v listech a semenech. Pro člověka je zajímavá především tím, že je svou strukturou podobná androgenním hormonům. Díky tomu se váže na stejné receptory jako testosteron, a má tedy i v mnohém podobné účinky – například té anabolické, tedy podporu tvorby svalové hmoty. Ty jsou dokonce tak výrazné, že je tato látka od roku 2020 zařazena do monitorovacího programu Světové antidopingové agentury (WADA). Na rozdíl od většiny anabolických substanci (včetně samotného ekdysteronu) však v případě parchy nejsou známé žádné negativní účinky na zdraví. (5–10)

Ekdysteron má ovšem zároveň i účinky neuroprotektivní (tj. chrání před poškozením nervové buňky), pomáhá snižovat hladinu cukru a cholesterolu v krvi, reguluje metabolismu, a dokonce působí protinádorově (např. proti rakovině prsu). Díky své schopnosti potlačovat produkci látky NF-kB má také protizánetlivé účinky. (8, 10)

Maralí kořen ovšem obsahuje i celou řadu dalších látek s pozitivním účinkem na lidský organismu, například polyfenoly s antioxidačním, hypolipidemickým a epigenetickým účinkem, či silic a esenciálních olejů s antioxidačním, protizánětlivým a antimikrobiálním působením. Konkrétně zde najdeme například monoterpeny a seskviterpeny, quercetin, kyselinu chlorogenovou, kyselinu ellagovou, kaempferol a řadu dalších zajímavých sloučenin. (8, 10)

Historie

Parcha saflová je důležitou součástí tradičních léčebných systému v oblasti Ruska, Mongolska a Číny, kde byla využívána zejména jako posilující prostředek a pro léčení nemocí dýchacího, srdečně cévního a vylučovacího systému. V roce 1969 byla klasifikována coby adaptogen a v 70. letech začala být využívána jako podpůrný prostředek v rámci sportovní přípravy. Oblíbená byla zejména u sportovců bývalého Sovětského svazu, kteří ji využívali nejen ke zvýšení výkonnosti, ale i regenerační kapacity a psychické odolnosti. (1, 4, 14)

Účinky

Obsažený ekdysteron má výrazné epigenetické účinky, kdy ovlivňuje nejen tvorbu svalových bílkovin (u myší bylo například identifikováno 16 genů zodpovědných za tvorbu svalové hmoty, které dokáže obsažený ekdysteron ovlivnit), ale i například aktivitu genů souvisejících s ochranou neuronů. Potvrzené epigenetické účinky mají i další látky obsažené v parše saflorové, například quercetin Více zde » nebo kyselina ellagová Více zde » . K tomu se přidávají účinky antioxidační, protizánětlivé, protinádorové antimikrobiální a další. (5, 8, 10)

Sportovní výkonnost

Jde o nejznámější oblast pozitivního působení parchy saflorové, která se ostatně hojně využívá hlavně v kulturistice a dalších silových a rychlostních sportovních odvětvích. Jde zejména o podporu růstu svalové hmoty prostřednictvím zvýšení syntézy svalových bílkovin a zvýšení síly, za což jsou zodpovědné zejména obsažené ekdysterony. Ve studiích na buněčných kulturách bylo v například po jejich aplikaci dosaženo 20% nárůstu tvorby svalových proteinů. (11)

Výzkumů působení ekdysteronů na lidských dobrovolnících zatím nebyl proveden dostatek, studie na potkanech ovšem přinesly velmi dobré výsledky. Ukazuje se ale, že hodně závisí na životním období, kdy je podáván – nejlepších výsledků bylo dosaženo u jedinců v pubertálním věku (o 51,9 % větší nárůst svalové hmoty než u kontrolní skupiny). Ekdysteron ovšem dobře zafungoval třeba i u myší s odstraněnými vaječníky, které se používají pro simulaci účinků na ženy v menopauze. Pro toto období je totiž typický úbytek svalové hmoty, ovšem u zkoumaných myší ovšem naopak došlo k jejím nárůstu. (12, 13)

Ekdysterony zároveň pomáhají zvýšit nejen svalovou sílu, ale celkovou kapacitu fyzického výkonu a také vytrvalostní výkonnost. (10, 13, 14)

Zajímavé také je, že pozitivní vliv maralího kořene na tvorbu svalové hmoty a růst síly byl mnohem větší, pokud byl užíván spolu s rhodiolou. Ta samotná přitom tvorbu svalové hmoty nepodporuje, takže zde zjevně působí její synergický efekt. Rhodiola zde navíc přispívá i svou schopností oddálit fyzickou únavu a zlepšit adaptaci na stresovou zátěž. Efektivně zde přitom byliny zafungovaly jak v poměru 1 : 1, tak i v poměru 7 : 3 ve prospěch maralího kořene. (20)

Sexualita a plodnost

Podobnost ekdysteronu s pohlavními hormony se může uplatnit i v případě sexuality a podpory plodnosti, což potvrdily výzkumy na zvířatech i lidských dobrovolnících. Například u skupiny mužů s diagnózou neplodnosti vedlo jeho užívání ke zlepšení schopnost absolvovat sexuální akt i ke zlepšení kvality spermatu. V případě vlastního maralího kořene se spíše než samotná bylina ukázala efektivní její kombinace s kotvičníkem a Tongat Ali (Eurycoma longifolia), i samotný maral má ovšem pozitivní vliv na schopnost erekce a libido, a to dokonce i u mužů po infarktu myokardu. (10, 15, 19)

Imunita a protizánětlivé působení

Parcha saflorová potlačuje vylučování zánětlivých cytokinů, včetně TNF-αa IL-6. Kromě toho má pozitivní vliv na fungování imunity, kdy podporuje tvorbu i aktivitu řady imunitních buněk – například lymfocytů, makrofágů či neutrofilů. (10, 19)

Parcha má navíc schopnost ničit řadu bakterií (zejména těch gramm-pozitivních) a také plísní. Prokázán byl i antiparazitický efekt. Janča a Zentrich ji také doporučují pro doléčování těžších infekcí, jako je EB viróza, mononukleóza či borelióza. (1, 19)

Stres

Maralí kořen je řazen mezi adaptogeny, tj. látky zlepšující adaptaci organismu na stres. Když byl například podáván potkanům na vysokotuké stravě, u nichž v důsledku toho došlo ke zvýšení hladin kortikosteroidů, došlo u nich po osmi týdnech užívání ve srovnání s kontrolní skupinou k 27% poklesu hladin těchto stresových hormonů. Při stresu rovněž dochází snadno k vyčerpání nadledvin, v nichž stresové hormony vznikají, což se naopak může projevit nedostatečnou tvorbou kortikosteroidů. Maral zde ale pomohl zvýšit hladinu kortizolu v nadledvinách o 25 %. (18)

K ochraně vůči stresu přispívá i antioxidační potenciál parchy saflorové. (23)

Nádorová onemocnění

Maralí kořen může být efektivní i v rámci prevence a léčby nádorových onemocnění. Potlačuje totiž proliferaci (rychlé, nekontrolované množení) nádorových buněk, podporuje jejich buněčnou smrt, zhoršuje jejich energetický metabolismus, a navíc zvyšuje citlivost rakovinných buněk vůči některým lékům (například doxorubicinu). Účinnost byla potvrzena například při rakovině prsu a vaječníků. (7, 21)

Může také pomoci zmírnit únavu a poruchy nálad v průběhu chemoterapie. (10)

Hubnutí

Když byl maralí kořen podáván skupině myší krmených stravou s vysokým obsahem tuku, zjistili u nich vědci po 13 týdnech o 18 % nižší přírůstek hmotnosti než u kontrolní skupiny, přičemž přírůstek vlastní tukové tkáně byl dokonce o 41 % nižší! U sledovaných myší zároveň došlo k mnohem nižší míře ztučnění jater, což je častý důsledek tohoto typu stravy. (10)

Příznivé výsledky byly dosaženy i při podávání extraktu krysám s odstraněnými vaječníky, jež se používají jako model pro zkoumání menopauzy. Právě v menopauze totiž běžně dochází k výraznému přibývání na váze. Zkoumaná zvířata po podávání maralího kořene přitom nejen méně přibývaly na váze, ale také u nich docházelo k menším ztrátám svalové hmoty, což je rovněž v menopauze obvyklé. (18)

Parcha saflorová má navíc pozitivní vliv na vylučování hormonů souvisejících s regulací hmotnosti – zvyšuje například koncentraci leptinu, který navozuje pocit sytosti, a adiponektinu, který podporuje odbourávání tuků. (10)

Z tohoto důvodu je parcha saflorová slibnou bylinou pro kontrolu hmotnosti, výzkumy na lidských dobrovolnících však zatím nebyly provedeny v dostatečné míře.

Diabetes

Parcha saflorová může být užitečná i pro diabetiky. Zmírňuje například tzv. metabolický syndrom, což je soubor metabolických změn, které výrazně zvyšují riziko vzniku diabetu i srdečně cévních chorob. Pomáhá také zvýšit sekreci inzulinu ve slinivce břišní, snížit hladinu glukózy v krvi, zvýšit citlivost tkání na inzulin a v rámci experimentů rovněž maralí kořen zvýšil redukovanou hladinu jaterního glykogenu. (10, 18, 19)

Kardiovaskulární systém

Maralí kořen pomáhá snížit krevní tlak, zlepšuje viskozitu krve, snižuje agregaci krevních destiček a koncentraci fibrinogenu, čímž omezuje tvorbu krevních sraženin. Má pozitivní vliv i na hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi. Pokusy na myších naznačili i účinnost jeho podávání po infarktu myokardu a vhodný je i při arytmiích. (19)

Parcha může být užitečná i při chudokrevnosti, protože pomáhá zvýšit koncentraci červených krvinek a hemoglobinu v krvi. (19)

Mentální výkonnost

Parcha saflorová zlepšuje paměť a schopnost učení – ideální doba pro její užití je v tomto případě 60 min před zahájením učení. Pokusy na zvířatech rovněž prokázaly zlepšení lokomotorických schopností, zvýšení vzrušivosti nervového systému i bdělosti a zkrácení přirozené doby spánku. (19)

Parcha rovněž pomáhá chránit nervové buňky před poškozením, a některé studie na zvířatech rovněž ukazují její schopnost snižovat poškození nervových buněk následkem ischemie (nedostatek kyslíku), například při mozkové mrtvici – když bylo pokusným potkanům podáváno po 5 dní po uměle navozené mrtvici 150 mg extraktu, došlo u nich k výrazně nižším destruktivním změnám a bylo dosaženo i výrazně menšího snížení hustoty synapsí (nervových spojení) v mozkové kůře. Jedním z důvodů může být skutečnost, že ekdysteron zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutáza, a tím zmírňuje oxidativní poškození mozkové tkáně po ischemii. (19, 23)

Maralí kořen rovněž snižuje úzkost a působí také preventivně proti vzniku demence, kdy brání vzniku bílkoviny beta-amyloid, jejíž hromadění je typické například pro Alzheimerovu chorobu. (19, 23)

I v rámci podpory mentální výkonnosti je vhodná kombinace maralího kořene s rhodiolou, která například zvyšuje schopnost učení. (20)

Menopauza

Účinné látky parchy fungují jako tzv. selektivní modulátory estrogenových receptorů typu beta (ERß), tj. je schopen se na tyto receptory vázat a do jisté míry tak nahrazovat účinky přirozeného estrogenu, jehož produkce je v době menopauzy ukončena. Díky tomu může účinně potlačovat například tzv. kožní vazomotorickou odpověď lidově zvanou „návaly horka“. (22) Navíc, jak už bylo zmíněno, pomáhá snížit přibývání na váze a úbytek svalové hmoty, což je rovněž pro období menopauzy typické.

Vředy trávicího traktu

Parcha je účinná i při vředové chorobě žaludku a dvanáctníků, i v tom jí přitom pomáhá její adaptotgenní působení. (23)

Zajímavá je také schopnost rostliny zmírňovat bolesti trávicího traktu vzniklé z psychosomatických příčin. (19)

Užívání a kontraindikace

V případě parchy saflorové nebyly při užívání zaznamenány žádné závažné vedlejší účinky, kvůli nedostatku provedených studií se ale nedoporučuje její užívání těhotným a kojícím ženám. Maralí kořen může rovněž zpomalovat srážení krve, proto se nedoporučuje lidem s poruchami srážlivosti a rovněž je jeho užívání vhodné vysadit nejpozději 2 týdny před plánovaným chirurgickým zákrokem. Ze stejného důvodu není vhodná jeho kombinace s léky snižujícími srážlivost, jako je například Aspirin či Warfarin. (10, 17)

Parcha saflorová rovněž může u citlivých osob vyvolat alergickou reakci. Velmi opatrní by proto při jejím užívání měli být lidé alergičtí na některou rostlinu z čeledi hvězdnicovitých, kam patří například ambrózie, sedmikráska nebo měsíček. (17)

Parcha by se neměla užívat večer, protože může narušit usínání. Vhodné je její užití ráno či dopoledne, v případě podpory sportovní výkonnosti buď před tréninkem, nebo bezprostředně po něm.

Vhodné kombinace

Adaptogenní působení a psychická odolnost: maral + eleuterokok ostnitý + Ašvaganga (vitánie) (5), maral + rhodiola (20)

Sportovní výkonnost: maral + rhodiola (14, 16),

Sexualita: maral + kotvičník + Tongat Ali (Eurycoma longifolia) (10)

Mentální výkonnost: maral + rhodiola (20). maral + vitamin E (23)

Nádorová onemocnění: maral + rhodiola + eleuterokok + schizandra (19)

Velkou část metaloproteinů obsahujících zinek tvoří enzymy – látky, bez nichž by v těle neproběhla žádná biochemická reakce. A část z nich jsou dokonce enzymy, které jsou nezbytné pro průběh epigenetických reakcí – tedy těch, které regulují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. S nedostatkem zinku v těle proto může souviset vznik řady zdravotních potíží, včetně těch nejzávažnějších.  (2, 3)

Historie

Zinek ve své anorganické, kovové podobě, je znám již velmi dlouho. Mosaz, tedy slitina zinku s mědí, se prokazatelně používala již ve starověkém Egyptě okolo roku 1400 př. n. l., kde se získávala tavením mědi spolu se zinkovou rudou. Čistý zinek se ale povedlo izolovat až mnohem později – pravděpodobně ve 13. století v Indii. (5)

Obsah zinku v živé tkáni byl poprvé zjištěn v roce 1869 v rostlinách, v roce 1934 pak u zvířat. Jeho význam pro člověka byl poprvé objeven až v roce 1961 – tehdy byl v odborné literatuře popsán případ 21letého íránského farmáře, který se živil výhradně chlebovými plackami, bramborami a mlékem a trpěl malým tělesným vzrůstem, měl nedostatečně vyvinuté pohlavní orgány a byl anemický.  Krátce na to byl popsán případ Egyptských adolescentů, kteří se živili převážně chlebem a fazolemi a trpěli podobnými příznaky, a když jim byla podávána strava s dostatkem živočišných bílkovin a zinek, zlepšila se jak jejich chudokrevnost, tak vývoj pohlavních orgánů. (6)

Výskyt a vstřebávání zinku

Ve stravě se zinek vyskytuje mnohem hojněji v potravinách živočišného původu. Jeho vůbec nejbohatším zdrojem jsou ústřice, vysoké množství obsahují i další mořské plody, zejména krabi a humři. Hodně zinku obsahuje i maso -více hovězí a vepřové, o něco méně kuřecí. Vhodným zdrojem jsou i mléčné výrobky, naopak vejce a ryby obsahují zinku poměrně málo. Z rostlinných zdrojů je možno využít zejména ořechy a luštěniny, například fazole, cizrnu, dýňová semínka a kešu ořechy, výskyt zinku je zde však obecně nižší než v živočišných potravinách. (6, 14, 15)

Zinek ze stravy se v trávicí soustavě uvolňuje ve formě iontů, které jsou vstřebávány v tenkém střevě. Z běžné tuhé stravy se v průměru vstřebá do krve 33 % zkonzumovaného zinku, pokud je ale tento prvek dodáván v tekuté formě nalačno, zvýší jeho vstřebatelnost nad 60 %. Ze stravy s jeho vysokým podílem se přitom zinek vstřebává lépe. V těle se pak většina zinku (cca 70 %) koluje v krvi navázaná na bílkovinu albumin, z nějž se dle potřeby uvolňuje do jednotlivých tkání. (6)

Biologickou dostupnost zinku ovšem může výrazně zhoršit kyselina fytová, která se nachází například v řadě druhů semen, včetně obilovin a luštěnin. Ta se totiž v trávicím traktu na zinek váže a omezuje jeho vstřebávání. Obsah kyseliny fytové ve stravě lze ale snížit určitými typy úprav – nejvíce jej snižuje namáčení, klíčení a fermentace, protože při těchto postupech se v zrnech aktivují enzymy, které kyselinu fytovou rozkládají. Ke snížení obsahu této látky dochází i při mletí zrn, naopak při tepelné úpravě jsou její ztráty minimální. (7-9) Některé studie naznačují, že vstřebávání zinku může ovlivňovat i vysoký obsah vápníku ve stravě. Samotný vápník sice žádný vliv nemá, může ale zvyšovat negativní vliv kyseliny fytové. Některé z výzkumů však tuto skutečnost nepotvrdily. (6)

Doplňky stravy jsou obecně vstřebávány dobře, i zde ale panují velké rozdíly. Obecně u všech minerálů platí, že lépe vstřebatelné jsou ty organicky vázané, zatímco anorganicky vázané se vstřebávají hůře. V případě zinku pak byla vstřebatelnost a využitelnost zjištěna následovně (řazeno sestupně od nejlépe vstřebatelného): bisglycinát (tzv. chelátová forma) – pikolinát – oxid – glukonát. (10) Dalšími možnými formami jsou citrulinát a acetát.

Deficitem zinku ovšem může trpět i člověk, který ho ve stravě přijímá dostatek. Jeho vstřebávání totiž může být narušeno některými nemocemi a potížemi, typickým příkladem jsou zánětlivá onemocnění střev (například Crohnova choroba či ulcerózní kolitida) a malabsorpční syndromy. Problém může nastat i při jakékoliv probíhající infekci a také při akutním průjmu, protože se při něm zvyšují přirozené ztráty zinku stolicí. Deficitem zinku jsou ohroženi i diabetici, lidé s chronickými jaterními a ledvinovými chorobami, nadměrní konzumenti alkoholu (alkohol zvyšuje ztráty zinku močí), těhotné a kojící ženy a také vegetariáni a vegani. (6, 12-13)

Z těla je zinek vylučován převážně močí a stolicí.

Vliv na zdraví

Jak už jsme uvedli, zinek je v těle nezbytný zejména proto, že je součástí řady klíčových enzymů v těle. A patří mezi ně i ty, které ovlivňují průběh tzv. epigenetických reakcí.

To, že se nějaký gen nachází v DNA našich buněk, totiž v zásadě ještě nic neznamená. Aby byl funkční, tj. aby se podle něj mohly tvořit bílkoviny, musí být tzv. zapnutý. Některé geny v DNA jsou zapnuté či vypnuté trvale, jiné se zapínají a vypínají dle potřeby, a to pomocí několika biochemických reakcí. Mezi ně patří zejména metylace DNA, tzv. modifikace histonů ovlivňující bílkoviny vytvářející prostorovou strukturu DNA (zejména jde o acetylaci, metylaci a ubiquinaci histonů) a pochopitelně i reakce k nim opačné, tedy demetylace, deacetylace, deubiquinace…).

Zinek je přitom součástí většiny enzymů, které jsou pro průběh těchto reakcí nezbytné. Pokud je ho tedy v těle nedostatek, může to závažným způsobem narušit funkci řady důležitých genů v těle, což se může projevit zvýšeným rizikem řady nemocí a problémů. (4, 16)

Na následujících řádcích jsou uvedeny problémy, v nichž může hrát nedostatek zinku velmi výraznou roli, a je proto vhodné myslet na jeho dostatečné doplňování.

Imunita

Nedostatek zinku poměrně zásadně narušuje imunitní funkce, a platí to nejen pro vysoký deficit tohoto prvku – problémy s obranyschopností se totiž mohou vyskytnou již pře jeho mírný nedostatku. Zinek je totiž klíčový pro vznik a diferenciaci T-lymfocytů, jeho nedostatek ale dopadá i na další typy imunitních buněk, zejména na makrofágy, neutrofily a NK buňky. (18-20)

Nachlazení a respirační infekce

Výzkumy naznačují, že zinek dokáže přímo potlačovat vazbu virů ve sliznici i jejich schopnost množení, a proto je jeho užívání prospěšné při nachlazení a virových infekcích respiračního traktu. V rámci několika provedených studií sice po podávání zinku nedošlo ke zmírnění příznaků, jako je rýma, kašel či bolest svalů, pokud však bylo jeho užívání zahájeno do 24 hodin po objevení prvních příznaků, došlo k významnému zkrácení doby nemoci. (20-22)

Několik studií dokonce ukázalo, že užívání zinku může pomoci zmírnit průběh a příznaky nemoci COVID-19. (29)

Průjem u dětí

Jednou z cest, kterými zinek odchází z těla, je stolice. Když tedy člověk trpí průjmem, ztráty zinku se zvyšují. Velmi nebezpečné je to při infekčních průjmových onemocněních dětí, protože deficit zinku, ke kterému při nich dochází, zároveň zhoršuje schopnost těla se s průjmem vypořádat, takže vzniká začarovaný kruh. Několik klinických studií přitom prokázalo, že doplňky stravy s obsahem zinku zkracují dobu trvání průjmových onemocnění a snižují jejich závažnost. (6)

Makulární degenerace

Podle některých studií může hrát zinek roli při vzniku a rozvoji věkem podmíněné makulární degenerace – očního onemocnění, které postihuje sítnici a často končí úplnou slepotou. Nizozemská populační studie například dospěla k závěru, že vysoký příjem zinku, beta-karotenu a vitaminů C a E ve stravě vede ke snížení rizika vzniku této choroby. V dalších výzkumech pak při podávání zinku osobám, které makulární degenerací již trpí, došlo ke zpomalení průběhu choroby, a v jedné studii dokonce i ke zlepšení zrakové ostrosti. (20, 23, 24)

Hojení ran, bércové vředy

Zinek je nezbytný pro udržení integrity kůže a sliznic. Proto není překvapením, že osoby trpící bércovými vředy, mají velice často nízkou hladinu zinku nebo trpí abnormálním metabolismem tohoto prvku. U pacientů s deficitem zinku tak jeho podávání obvykle vede ke zlepšení stavu bércových vředů. (25-27)

Testosteron, sexualita

Zinek má přímý vliv na buňky varlat, v nichž vzniká mužský pohlavní hormon testosteron, a navíc blokuje enzymatické systémy, které zajišťují přeměnu testosteronu na estrogen. Jeho užívání tak může zvýšit hladinu testosteronu v těle, ovšem jen u mužů, kteří mají zinku nedostatek. (30, 31)

Díky tomu bývá užívání zinku velmi prospěšné pro muže s erektilní dysfunkcí, u kterých pomáhá zlepšit jak schopnost erekce, tak i chuť na sex. Užitečný ovšem může být i při předčasné ejakulaci. Pokud je deficit zinku přítomen u chlapců v dětství a dospívání, vede to k narušení vývoje pohlavních orgánů, tzv. hypogonadismu. (32- 34, 36)

Plodnost

Zcela klíčový vliv má zinek rovněž na mužskou plodnost, a to nejen díky svému vlivu na produkci testosteronu – zároveň totiž podporuje tvorbu semenné tekutiny, snižuje v ní hladinu reaktivních forem kyslíku a podporuje integritu epitelu pohlavích orgánů.  Koncentrace zinku v mužských pohlavních orgánech je přitom výrazně vyšší než v jiných tělesných tkáních a tento prvek je také nezbytný hned v několika fázích procesu tvorby a zrání spermii. Nedostatek zinku tedy způsobuje výrazné snížení celkové tvorby spermií a zvyšuje míru jejich poškození. Vysoká koncentrace zinku se také nachází v „ocáscích“ spermií, kde je tento prvek je důležitý i pro pohyblivost spermií. Velmi efektivní je užívání zinku u kuřáků se sníženou plodností. (36)

Zinek je ovšem významný i pro plodnost žen – je totiž nezbytný k tomu, aby oocyt, tj. zárodečná buňka ve vaječníku, vytvořil a uvolnil vajíčko schopné oplodnění. Nedostatek zinku může také vážně narušit dělení a diferenciaci embrya a způsobit vážná vývojové poruchy. (37)

Mentální výkonnost

Zinek je nezbytný pro přenos signálu uvnitř nervových buněk a také mezi jednotlivými nervovými buňkami navzájem. Nachází se ve vysoké koncentraci zejména v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť, ale i v mozkové kůře a dalších oblastech. (38)

Nedostatek zinku je velice závažný v těhotenství, kdy může zásadním způsobem narušit vývoj mozku a nervové soustavy dítěte. V ranných fázích těhotenství mívá za následek těžké defekty či zmenšení objemu mozečku, v poslední fázi (tj. mezi 24. a 40. týdnem) pak bývá důsledkem tohoto stavu spíše zhoršení funkce mozku – u dětí těchto žen obvykle bývá narušena zejména schopnost učení, některé aspekty paměti, ale i motorické schopnosti. V poslední třetině těhotenství totiž mozek dítěte prochází mimořádnými strukturními změnami a je na nedostatek zinku velice citlivý. (38)

Efektivní může být rovněž doplňování zinku u dětí trpících ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Zinek je nezbytnou součástí metabolismu melatoninu, což je hormon, který je (kromě regulace spánkového cyklu) nezbytný i pro tvorbu neurotransmiteru dopaminu, a právě ta je při ADHD obvykle narušena. Deficit zinku je navíc u dětí trpících ADHD běžný. (39)

Nedávná studie rovněž naznačila, že nedostatek zinku v raném dětství může vést k rozvoji autismu. (40)

Hubnutí, metabolický syndrom

Další skupinou osob, u kterých je deficit zinku mimořádně častý, jsou ty s nadváhou a obezitou. Jednou z příčin je pravděpodobně vztah mezi hladinou zinku a produkcí leptinu – hormonu vytvářeného tukovou tkání, který působí na neuropeptit Y (NPY), jenž následně v hypothalamu reguluje příjem potravy. Leptin se ovšem zároveň podílí i na buněčné imunitě, a jeho nedostatek proto zvyšuje i náchylnost i infekcím. (41)

Zinek je zároveň vhodnou prevencí tzv. metabolického syndromu, což je soubor faktorů a změn v těle, které výrazně zvyšují riziko nemocí srdce a cév a diabetu (a mezi něž patří i obezita). (45)

Štítná žláza

Zinek zároveň pomáhá zvýšit v těle hladinu hormonů štítné žlázy, což je důležité jak při hypofunkci tohoto orgánu, tak i při hubnutí, protože hormony štítné žlázy jsou důležitým regulátorem energetického metabolismu. (42, 43)

Deprese

Doplňování zinku prokazatelně pomáhá snížit míru příznaků deprese. (47)

Užívání a kontraindikace

Potřeba zinku se liší zejména v závislosti na věku (viz tabulka), může ale stoupat v případě některých zdravotních problémů, u alkoholiků, těhotných a kojících žen apod. (17)

Naopak užívání vyšších dávek není vhodné – jedním z důvodů je fakt, že vyšší množství zinku brzdí vstřebávání mědi, což je prvek nezbytný pro krvetvorbu (naopak vyšší příjem železa ve stravy brzdí vstřebávání zinku). Již užívání dávek nad 60 mg po dobu několika týdnů se projevilo snížením hladin enzymů obsahujících měď. Dlouhodobější užívání dávek nad 150 mg denně může kromě chudokrevnosti vést i ke zhoršení imunity a poklesu hladiny HDL cholesterolu. Jednorázové dávky na 570 mg pak dokonce způsobují těžké nevolnosti, průjem, zvracení a křeče v břiše. (20)

Při užívání zinku je rovněž třeba vzít v úvahu možné interakce s některými léky. Pokud jej například užíváme spolu s antibiotiky na bázi tetracyklinu či quinolonu, dochází k jejich vzájemné interakci, což v důsledku vede ke zhoršení vstřebávání jak zinku, tak i antibiotik. V tomto případě je důležité antibiotika neužívat 2 hodiny před a 4-6 hodin po podání zinku. Podobně zinek snižuje vstřebávání penicillaminu, který se používá k léčbě revmatoidní artritidy – tady je třeba zinek užít nejpozději dvě hodiny před podáním léku. (20)

Zvýšený příjem zinku je naopak potřeba, pokud člověk užívá thiazidová diuretika – ta totiž mohou zvýšit ztráty zinku močí až o 60 %. (28)

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace zinku s hořčíkem, jelikož tyto dva prvky vzájemně zvyšují svoji vstřebatelnost a využitelnost, velmi efektivní jsou však i další kombinace. (46)

Poruchy erekce, testosteron: zinek + vitamin D3 (35)

Předčasná ejakulace: zinek + rhodiola + biotin + kyselina listová (32)

Štítná žláza: zinek + jód + selen (43)

Imunita, nachlazení: zinek + vitamin C (44), zinek + vitamin D3, zinek + EGCG (49), zinek + selen (51), zinek + hořčík (53)

Metabolický syndrom a diabetes: zinek + zázvor (45), zinek + kurkumin (48), zinek + hořčík (52)

Deprese: zinek + vitamin D3

Hubnutí: zinek + kurkumin (48)

ADHD: zinek + omega-3 (50)

Historie

Selen objevil Jöns Jacob Berzelius v roce 1817 ve Stockholmu, když zkoumal sedimenty vznikající při výrobě kyseliny sírové. (31)

Zdroje selenu

Selen se vyskytuje v řadě druhů potravin, zejména pak v obilovinách, mase, rybách, mléčných výrobcích a vejcích. Velmi bohatým zdrojem jsou paraořechy a vnitřnosti. Jeho koncentrace však hodně závisí na tom, odkud příslušná potravina pochází. Například v obilovinách a chlebu může obsah selenu kolísat mezi 0,01 a 30 mg na kilogram v závislosti na tom, kolik tohoto prvku obsahuje půda, kde bylo obilí pěstováno. Evropské půdy přitom patří spíše mezi ty chudší – půdy nejbohatší na selen se nacházejí v některých oblastech USA, Kanady, Jižní Ameriky, Ruska a Číny. Například ve Finsku byla v poslední čtvrtině minulého století zavedena v zemědělství povinnost používat hnojiva obsahující selen, a následně došlo ke zvýšení jeho obsahu v potravinách 10-100x. (4, 5)

Selen a zdraví

Selen je v organismu většinou vázán na bílkoviny – jde o tzv. selenoproteiny. Velká část z nich jsou enzymy, které jsou pro správné fungování organismu zcela zásadní. Další selenoproteiny jsou nezbytné pro transport selenu uvnitř těla nebo pro syntézu jiných enzymů. (2)

Řada výzkumů také ukazuje na přímý vliv selenu na většinu epigenetických reakcí – tedy těch, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v DNA. Nedostatek selenu například negativně ovlivní úroveň metylace genů v játrech, tlustém střevě a některých imunitních buňkách, a dokonce i metylační vzorce, které souvisejí s rozvojem některých typu nádorových onemocnění. (4, 6, 7)

Příjem selenu ovlivňuje i další epigenetickou reakci – acetylaci histonů. Tím se vysvětluje například protizánětlivé působení selenu při autoimunitních chorobách střev a dalších chronických zánětlivých onemocněních. (8)

Příjem selenu podle několika studií rovněž souvisí s hladinou homocysteinu – metabolického produktu, který je dáván do souvislosti například s kardiovaskulárními chorobami či neurodegenerativními onemocněními. (4, 9, 10)

Extrémní nedostatek selenu je v západních zemích poměrně vzácný. Jeden z jeho projevů, Keshanova choroba byl například pozorován v některých oblastech Číny, kde byl u obyvatel denní příjem selenu nižší než 15 µg. Naopak mírný deficit tohoto prvku se vyskytuje poměrně často, protože evropské půdy jsou na něj obecně chudé.  (2, 3, 4)

Antioxidační ochrana

Selen je součástí hned několika skupin enzymů se silnými antioxidačními účinky. Nejznámější z nich je. glutathionperoxidáza (GPx), která chrání před poškozením volnými radikály buněčné membrány a organely obsahující tuky. Spolu s vitaminem E navíc udržuje integritu těchto membrán. Nedostatek GPx může například významně zvyšovat riziko srdečně cévních onemocnění, některých typů rakoviny a pravděpodobně i diabetu. Další typ enzymů obsahujících selen, thiredoxinreduktázy (TXNRD) se zase kromě ochrany před volnými radikály podílejí i na kontrole dělení buněk a jejich programované smrti a také na potlačování zánětlivých procesů. Nedostatek selenu rovněž zvyšuje toxicitu vedlejších produktů oxidačně-redukčních reakcí. (2, 4, 27)

Štítná žláza

Pro správné fungování štítné žlázy je dostatečný příjem selenu zcela zásadní – ostatně právě v tomto orgánu je koncentrace selenu nejvyšší z celého těla. Důvody jsou přitom dva: Enzymy obsahující selen jsou nezbytné přímo pro vlastní tvorbu hormonů štítné žlázy a také pro přeměnu méně aktivního hormonu tyroxinu (T4) na aktivnější trijódthyronin (T3). K tvorbě těchto hormonů je navíc nezbytný i peroxid vodíku, což s sebou nese zvýšenou produkci volných peroxidových radikálů, které by mohly poškozovat buňky štítné žlázy, a proto je zapotřebí jejich důsledná antioxidační ochrana – a právě tu mají na starosti další typy enzymů obsahující selen. Ochranný účinek selenu byl dokonce zaznamenán i při autoimunitních onemocněních štítné žlázy. (4, 13-15)

Dostatečná hladina selenu ve štítné žláze je přitom pro organismus prioritou – pokud je příjem tohoto prvku nedostatečný, dochází k jeho masivnímu přesunu z tkání celého těla právě do štítné žlázy. Tím se jeho nedostatek v těle prohlubuje, což mj. zhoršuje antioxidační ochranu jiných orgánů a tkání a zvyšuje riziko jiných problémů způsobených nedostatkem selenu. Například u potkanů s extrémním deficitem selenu došlo v rámci jedné studie k poklesu aktivity antioxidačních selenových enzymů GPx v játrech a srdci prakticky na nulu, zatímco jejich aktivita ve štítné žláze se snížila jen na 50 %. (12)

Imunita

Mechanismy, kterými selen ovlivňuje imunitní systém, zatím nebyly zcela prozkoumány, je ale jisté, že při nízké hladině selenu v krvi mohou doplňky stravy s tímto prvkem výrazně zlepšit imunitní odpověď (16)

Z doposud provedených studií například vyplývá, že nedostatek selenu negativně ovlivňuje tvorbu a aktivitu některých imunitních buněk (hlavně lymfocytů a NK buněk) a hladinu protilátek IgA, IgM i IgG a také celkovou schopnost organismu optimálně reagovat na virovou infekci. Týká se to například virů chřipkového typu, podle některých výzkumů ovšem hladina selenu souvisí i se závažností onemocnění HIV/AIDS – udržování optimální hladiny selenu je dle současných poznatků jedním z důležitých preventivních kroků, které mohou zabránit progresi HIV do AIDS, a snižuje také množství hospitalizací lidí trpících touto chorobou. Obecně také platí, že nízká hladina tohoto prvku může přispět k tomu, že se neškodné viry změní ve virulentní patogeny. Selen rovněž ovlivňuje aktivitu a tvorbu makrofágů a leukotrienů, což je jednou z příčin jeho protizánětlivého působení. (4, 16-18, 27) 

Nemoci srdce a cév

Poněkud nejasná je zatím i souvislost mezi selenem a srdečně cévními chorobami. Například v jedné rozsáhlé studii, v níž byly zdravým mužům po dobu 48 týdnů podávány doplňky stravy se selenem, se stav jejich cév nijak významně nezměnil, nicméně v dalších výzkumech souvisela nízká hladina selenu s vyšším rizikem úmrtí na kardiovaskulární choroby. Výrazný deficit selenu byl zjištěn také u pacientů nad 55 let krátce po cévní mozkové příhodě. (11, 19, 20)

Výrazný nedostatek selenu pak může vést k rozvoji tzv. Keshanovy choroby, která se mj. projevuje právě potížemi postihujícími srdce – zejména kardiomyopatií ve spojení se srdečním selháním. (27)

Testosteron, plodnost, těhotenství

Další tkání, která obsahuje poměrně vysoké množství selenu, je tkáň varlat. Selen má totiž u mužů prokazatelný vliv na produkci testosteronu, a tím i na sexuální funkce a plodnost. Zároveň je potřebný pro tvorbu a vývoj spermií. U žen zatím vliv na plodnost spolehlivě prokázán nebyl, jeho užívání je ale přínosné při těhotenských a poporodních depresí. (22, 27)

Mozkové funkce, deprese

Jak už jsme uvedli, pokud je příjem selenu nedostatečný, snaží se tělo udržet jeho vysokou hladinu především ve štítné žláze. Dalším orgánem, kde jeho množství klesá méně než jinde, je ovšem i mozek, protože i v jeho tkáni je selen velmi důležitý. Jeho důsledné doplňování je v tomto směru velmi přínosné především u starších osob, kde může pomoci oddálit nástup kognitivních potíží. Některé studie dokonce ukazují, že selen může mít vliv i na riziko Alzheimerovy choroby – lidé s touto nemocí mají v mozku o cca 40 % nižší koncentraci tohoto prvku než jejich zdraví vrstevníci. (23, 27)

Nedostatek selenu způsobuje i zvýšení rizika depresí a může se také projevovat vyšší tendencí k nepřátelskému chování. Jedním z důvodů může být fakt, že ovlivňuje produkci neurotransmiterů – tj. látek zajišťujících přenos nervových vzruchů. Výskyt poruch nálady v souvislosti s deficitem selenu byl prokázán i u seniorů. (23, 27)

Stárnutí

Selen díky svému antioxidačnímu a epigenetickému působení dokáže zpomalit stárnutí buněk. V tomto směru působí synergicky s vitaminem E. (27)

Revmatoidní artitida

Projevy tohoto zánětlivého onemocnění kloubů mohou často ukazovat na nedostatek selenu, zvláště pokud se vyskytují u dětí to 13 let. (27)

Nádorová onemocnění

Dostatečný příjem selenu snižuje riziko vzniku některých typů nádorových onemocnění (2, 4)

Užívání

Selen patří mezi prvky, jejichž deficit sice může způsobit vážné zdravotní potíže, ale u nichž zároveň hrozí riziko předávkování. Většina zdravotnických organizací doporučuje denní příjem selenu v rozmezí 50-75 µg, někdy je však možné narazit i na doporučení denního příjmu 105-124 µg – tyto dávky by měly zaručit snížení rizika úmrtí a rozvoje několika druhů rakoviny. Vyšší dávky se nedoporučují, mohou například zvýšit riziko vzniku diabetu 2. typu. Dávky nad 900 µg pak působí vyloženě toxicky. Mezi typické příznaky předávkování patří kovová pachuť v ústech, ztráta vlasů, potíže s dýcháním, kožní vyrážky, nevolnost, průjem či podráždění. (2, 4, 28)

Pokud jde o vstřebatelnost a využitelnost, tak ta je velmi vysoká u všech potravin obsahujících selen. Pokud volíme doplňky stravy, je vhodné dávat přednost těm, které obsahují selen vázaný v organických sloučeninách. Anorganické formy selenu se sice také vstřebávají poměrně dobře, ale jsou také z organismu velmi snadno vylučovány. Z doplňků stravy jsou velmi dobře využitelné například ty, v nichž je selen vázán na sušené pivovarské kvasnice. (29, 30)

Vhodné kombinace

Selen je často užíván společně s vitaminem E, s nímž při některých procesech působí synergicky. Vhodné jsou ale i kombinace s některými dalšími doplňky stravy.

Štítná žláza: selen + zinek + jód

Nádorová onemocnění: selen + česnek (21), selen + EGCG (24), selen + vitamin E (27)

Alzheimerova choroba: selen + EGCG + vitamin E (25), selen + resveratrol (26)

Anti-aging: selen + resveratrol (26), selen + vitamin E (27)

Antioxidační působení: selen + vitamin E (27)

Popis

Rozchodnice růžová je vytrvalá trsnatá rostlina s drobnými žlutými květy. Patří do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) a své jméno získala díky silnému oddenku, který výrazně voní po růžích. Přirozeně se vyskytuje zejména v arktických a subarktických oblastech severní polokoule, v Asii je však možné ji nalézt například v Japonsku, Koreji, Rusku, Číně a Mongolsku, ovšem jen ve vyšších nadmořských výškách. Vzácně se vyskytuje i u nás, například v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kvůli hojnému sběru však byla v ČR téměř vyhubena. (1, 2)

Historie

Rhodiola je tradiční léčivou rostlinou zejména v Asii a na Sibiři, kde byly jejímu kořeni po staletí připisovány mimořádné léčivé a magické účinky – i proto zde byla známá pod názvem „zlatý kořen“. Používala se například k léčbě nachlazení a chřipky i celkovému posílení v průběhu tuhé zimy, a dokonce i k léčbě rakoviny či tuberkulózy. V Evropě byla v minulosti velmi populární zejména ve Skandinávii. Vikingové ji používali ke zvýšení fyzické síly a vytrvalosti, znal ji i zakladatel moderní botaniky Carl Linné a v roce 1755 byla zahrnuta do prvního švédského lékopisu. Zlom v jejím zkoumání ale nastal až v roce 1961, kdy ji v pohoří Altaj identifikoval ruský botanik G. V. Krylov. Ten zjistil, že výtažky z kořene obsahují silné adaptogeny. Následné vědecké výzkumy potvrdily rozsáhlé léčivé účinky rostliny, zejména v oblasti fyzické a duševní výkonnosti, ale nadějné jsou i výzkumy mapující užití v oblasti léčby rakoviny, nemoci z ozáření a dalších potíží. V roce 1969 je Rhodiola (konkrétně její tekutý extrakt) zařazena do oficiální sovětské medicíny – doporučována byla jako stimulant při stavech únavy, ke zvýšení pozornosti a produktivity práce a také u psychiatrických a neurologických problémech. (1)

Léčivé účinky

Rhodiola rosea obsahuje celou řadu účinných látek, z nichž mnohé jsou v přírodě zcela unikátní a nevyskytují se ani v ostatních zástupcích rodu rhodiola. Jde například o fenylpropanoidy rosavin, rosin a rosarin, flavonoidy rodiolin, rodionin, rodiosin, monoterpeny rosiridol a rosaridin, salidrosid, fenolové kyseliny a další látky. Mnohé z nich fungují jako účinné adaptogeny a některé mají i epigenetické účinky. (1, 35)

Odolnost vůči stresu

Rhodiola patří mezi nejznámější adaptogeny. Tento termín se používá od 60. let minulého století a označuje látky, které nemají negativní účinky, a přitom zvyšují odolnost vůči fyzikálně, chemicky, biologicky a psychologicky škodlivým faktorům, tzv. stresorům. Rozsáhlé výzkumy na toto téma probíhaly od 60. do 80. let minulého století hlavně v tehdejším Sovětském svazu, kde se vědci hojně zaměřovali na zkoumání přírodních látek, které pomáhají lidem přežít období dlouhodobého vysokého stresu, a přitom si zachovat mentální i fyzickou výkonnost. (3, 4)

Rhodiola obsahuje fenolické sloučeniny, což jsou látky podobné tzv. katecholaminům, které se podílejí na aktivaci nervového systému v rané fázi reakce organismu na stres. (5)

Mechanismů, kterými se na ochraně proti stresu podílí, je ovšem celá řada: Má například výrazný ochranný efekt na nervové buňky, které chrání proti působení toxinů i volných radikálů, a přitom stimuluje funkci nervové soustavy. Jde také o významný aktivátor enzymu AMPK (aktivovaná protein kináza), který stimuluje vstřebávání glukózy z krve do svalů. Působením stresových hormonů totiž mj. dochází ke zvyšování hladiny glukózy v krvi, což má za následek mnoho negativních účinků na zdraví. Rhodiola navíc obsahuje tyrosin, který zmírňuje vyčerpání mozkových katecholaminů kvůli stresu, snižuje únavu a zároveň u osob vystavených stresu zvyšuje mentální výkonnost – tato látka byla ostatně s pozitivním efektem vyzkoušena i v armádě při vojenských při operacích vyžadující náročný výkon v situacích s extrémní mírou stresu, únavy a nedostatku spánku. (5-10)

Mentální výkonnost a funkce mozku

Adaptogeny včetně rhodioly se vyznačují výrazným stimulačním a tonizujícím efektem, čímž podporují mentální výkonnost. Tyto jejich účinky se nejsilněji projevují právě v okamžiku, kdy je člověk vystaven únavě a stresu. Na rozdíl od některých často užívaných stimulantů (například Efedrinu) přitom nemají negativní vedlejší účinky a nevytvářejí závislost. (5, 11)

Prokázán byl přitom pozitivní vliv rhodioly prakticky na všechny kognitivní procesy, ať už jde o paměť, soustředění, učení, početní operace, analýzu, hodnocení, plánování a další. (35) Když například byla rhodiola podávána skupině 27 studentů, lékařů a vědců v období před očekávanou intenzivní intelektuální činností (například zkoušky), došlo u nich ke zlepšení množství i kvality vykonané práce, zlepšení intelektuální kapacity a omezení ztráty pracovní kapacity v důsledku únavy. Efekt zde byl zaznamenán při užívání 100-150 mg extraktu 2x denně po dobu 2-3 týdnů. (38)

Rhodiola navíc vykazuje ochranný efekt na nervové buňky a podporuje tvorbu a diferenciaci nových neuronů v mozku, a to včetně hippokampu, což je oblast zodpovědná za paměť. (35, 37) Mozkové buňky přitom chrání nejen například proti volným radikálům, ale i proti stresu, který má prokazatelně negativní účinky na mozkovou výkonnost (1)

Fyzická a mentální únava

Hned několik studií prokázalo účinnost rhodioly jak při fyzické, tak i mentální únavě, na druhou stranu některé z těchto výzkumů prokazovaly formální nedostatky. (29, 30) Velmi efektivní se rozchodnice ukázala při souboru příznaků, pro které se dříve hojně užíval termín „neurastenie“, který zahrnuje například únavu a slabost (a to i po malé fyzické či duševní námaze), snížení pracovní výkonnosti, potíže se spánkem, ale i podrážděnost, roztržitost a bolesti hlavy či snížení schopnosti regeneraci po zátěži. (1)

Pokusy na zvířatech také ukázaly zajímavou skutečnost: pokud jim byla rhodiola podávána v nižším až středním dávkování, působila jako silný stimulant zlepšující mozkovou aktivitu. Zvyšovala například tvorbu některých neurotransmiterů (látky nutné pro přenos nervových vzruchů), zejména serotoninu, dopaminu a norepinefrinu, a navíc zlepšovala propustnost tzv. hematoencefalické bariéry pro látky, z nichž tyto neurotransmitery vznikají – v mozkové kůře došlo například ke zvýšení hladiny 5-hydroxy tyrosinu, což je látka, v níž v mozku vzniká serotonin. Naopak ve vyšších dávkách ale rozchodnice působila sedativně. (35)

Sportovní výkonnost

Výzkumy jednoznačně prokázaly, že rhodiola může pozitivně ovlivnit sportovní výkonnost. Příznivý vliv má zejména na vytrvalost, což se projevilo například ve studiích na potkanech v testu plavání do vyčerpání. Velmi výrazný účinek má přitom zejména na tvorbu ATP (adenosin trifosfátu) ve svalových buňkách. Jde o energeticky bohatou sloučeninu, z níž svaly přímo čerpají energii pro svou práci. Rhodiola v těchto výzkumech navíc dokázala zlepšit procesy regenerace po intenzivní zátěži. (31, 32)

Fungování rozchodnice při sportovním tréninku však bylo potvrzeno i ve výzkumech na lidských dobrovolnících. Při zátěžovém testu na bicyklovém ergometru bylo zjištěno u sportovců užívajících rhodiolu zvýšení pracovní kapacity o 9 %, zkrátila se doba zotavení po intenzivní zátěži (po 10 minutách po jejím skončení měli sportovci nižší pulz ve srovnání s kontrolní skupinou v průměru o 2,5 tepů/min) a 3 dny po zátěži si méně stěžovali na nespavost a podrážděnost. (1)

Zajímavé výsledky přinesl rovněž výzkum, který se zaměřil na skupinu elitních biatlonistů. U nich rhodiola podpořila nejen zvýšení vytrvalosti i síly, ale pomohla jim rovněž zlepšit koordinaci, zmírnit svalový třes a zlepšit přesnost střelby. (39)

Rhodiola má přitom jednu velkou výhodu: Zatímco obvykle užívané stimulanty vyčerpávají mozkové katecholaminy, takže při intenzivním svalové práci dochází po počátečním zvýšení pracovní kapacity k jejímu výraznému snížení (silně pod obvyklý průměr), u rhodioly tento problém nenastává. Při jejím užívání sice také po počátečním zvýšení pracovní kapacity dochází k jejímu snížení, ale jen mírnému, takže její úroveň stále zůstává nadprůměrná. (40)

Rozchodnice navíc podporuje výkonnost nejen u trénovaných sportovců, ale prospěšná může být i těm, kdo s pohybem začínají, a to i ve vyšším věku. V sérii ruských a švédských výzkumů, v nichž byli muži sedavého životního stylu podrobení po sedm dnů fyzické zátěži, a zároveň užívali rhodiolu v dávkování od 450 do 600 mg extraktu za den. Přitom se zlepšila jejich fyzická pracovní kapacita (o 28 %), variabilita srdeční frekvence i síla kontrakce srdečního svalu, takže byli schopni vykonávat zátěž vyšší intenzity než kontrolní skupina. Rhodiola přitom ovlivnila obě větve tzv. vegetativního nervového systému, tj. sympatikus i parasympatikus, což organismu umožňuje vydávat více energie během stresu, a přitom si udržovat vyšší energetické zásoby. (43)

U mužů byl navíc zaznamenán anabolický efekt rozchodnice. (1)

Alzheimerova choroba

Rhodiola obsahuje látku jménem rosiridin, která může být velmi užitečná pro osoby ohrožené Alzheimerovou chorobou či jinými typy demence. Potlačuje totiž produkci látek jménem monoaminooxidáza A a B. (33) Stejný mechanismus účinku se uplatňuje i při depresi.

Dlouhověkost

Tyrosin obsažený v rhodiole stimuluje tvorbu enzymů sirtuinů, zejména pak toho s označením SIRT-1, který je spojován s dlouhověkostí. (34) V pokusech na zvířatech pak byl prokázán vliv rhodioly na snížení úmrtnosti a prodloužení doby dožití. Při aplikaci na populaci háďátek došlo například k prodloužení jejich života o 10-20 %, u octomilek dokonce o 24 %, tedy téměř o čtvrtinu! (35, 36)

V dalších pokusech na octomilkách pak bylo zjištěno, že rhodiola pomohla výrazně snížit koncentraci superoxidů (látky způsobující vznik volných radikálů) v jejich mitochondriích. (65) To je poměrně unikátní účinek – oxidativní poškození mitochondrií je totiž považováno za jednu z příčin stárnutí, přičemž většina antioxidantů nedokáže dovnitř mitochondrií proniknout.

Hubnutí

Velmi efektivní je rhodiola při zmírňování záchvatovitého přejídání způsobeného stresem. V tomto případě má efekt i jednorázové užití – zvýšená chuť k jídlu se v tomto případě zmírní asi hodinu po konzumaci rozchodnice. (35) Kromě toho také brání ukládání tukových zásob tím, že omezuje diferenciaci adipocytů (tukových buněk). (58)

Hormonální systém

Rhodiola má prokazatelné pozitivní účinky hned na několik žláz s vnitřní sekrecí. Podobně jako i další adaptogeny vedla ke zlepšení funkce štítné žlázy, aniž by způsobila hyperthyreózu. Podpořila funkci brzlíku a chránila ho před involucí, k níž dochází vlivem stárnutí. Také nadledvinky, klíčový orgán při adaptaci na stres, fungovaly díky rozchodnici lépe a s větší rezervou. (1, 41) Ženám v menopauze zase pomůže ochránit kostní hmotu. (35)

Sexualita a plodnost

Rhodiola má pozitivní vliv zejména na plodnost žen, u nichž při jejím užívání dochází ke zvýšení počtu rostoucích folikulů, zvýšení objemu zralých vajíček či lepší přípravě děložní sliznice na otěhotnění. Zajímavá studie pak proběhla na skupině žen trpících amenorrheou (nepřítomností menstruace). Dobrovolnice při ní dostávaly buď 100 mg extraktu rhodioly 2x denně po dobu 2 týdnů, nebo 10 injekcí rhodosinu (jedna z účinných látek rhodioly), u některých žen byla kúra opakována. Ze 40 zúčastněných žen došlo u 25 k obnovení menstruačního cyklu a 11 z nich poté úspěšně otěhotnělo. (1, 42)

Pozitivní vliv byl zaznamenán i na mužskou sexualitu – zajímavé přitom je, že v rámci výzkumů pomohla jak jedincům trpícím poruchami erekce, tak i těm s předčasnou ejakulací. (1)

Srdce a cévy

Působení na kardiovaskulární systém je další oblastí, v níž má rhodiola potvrzené příznivé účinky. Pomáhá chránit srdce před negativními účinky stresu, volných radikálů a také ischemie (nedostatku kyslíku). Pomáhá snížit krevní tlak, a v pokusech na zvířatech dokonce pomohla zabránit vzniku arytmií. (44-49)

Výzkumy také naznačují potenciál při léčbě plicní hypertenze. (50)

Chudokrevnost

Salidrosid, jedna z látek obsažených v rhodiole, může pozitivním způsobem ovlivnit také krvetvorbu. Má totiž příznivý vliv na tzv. hematopoetické kmenové buňky, u nichž vyvolává zvýšení syntézy DNA, chrání červené krvinky před oxidativním poškozením a zvyšuje účinnost erythropoetinu (EPO), což je hormon regulující krvetvorbu. (51-53)

Diabetes

Rhodiola pomáhá dostat pod kontrolu diabetes, a to jak 1., tak i 2. typu. Jednak totiž podporuje funkci beta-buněk slinivky, v nich vzniká inzulin, a příznivě ovlivňuje i tvorbu enzymu AMPK, který zlepšuje transport glukózy z krve do svalů. (54, 55)

Deprese a úzkost

Výše zmíněný pozitivní vliv rhodioly na tvorbu neurotransmiterů se projevuje nejen zvýšením mentální výkonnosti, ale i zmírněním deprese. Například v rámci výzkumu, při němž 89 osob s mírnou či střední depresí užívalo denně 340 nebo 680 mg extraktu, došlo nejen ke zmírnění depresivních příznaků (na 60-75 %), ale i ke zlepšení spánku a emocionální stability, a to u obou dávkování. (56)

Zlepšení příznaků bylo ve výzkumech zaznamenáno i u osob trpících úzkostí, a to při užívání 340 mg rhodiolového extraktu po dobu 10 týdnů. (57)

Nádorová onemocnění

Rhodiola má nejen přímé protinádorové účinky, ale navíc zvyšuje účinnost protinádorových léčiv a snižuje míru jejich vedlejších účinků. V jedné studii například došlo ke zvýšení účinku léku cyklofosfamidu o 36 %! (1)

Odvykání kouření

Výzkumy v této oblasti proběhly zatím pouze na myších a potkanech, jsou však velice nadějné. Když byla pokusným zvířatům pomocí injekcí vytvořena závislost na nikotinu a poté byla jeho aplikace ukončena, měly ty, kterým byla podávána rhodiola, o 50 % nižší symptomy úzkosti a zmírnil se u nich i výskyt somatických příznaků. (59, 62)

Játra

Obsažený salidrosid podporuje vznik nových jaterních buněk (zejména proces jejich diferenciace), a tím i proces regenerace jater, a chrání jaterní buňky před působením volných radikálů i některých toxických chemikálií. (66)

Užívání a kontraindikace

Podle studií je užívání rhodioly po dobu 6-12 týdnů bezpečné, pro potvrzení bezpečnosti dlouhodobého užívání zatím není k dispozici dostatek výzkumů. Vzácně se mohou vyskytnout některé vedlejší účinky, například zmatenost, sucho v ústech, či naopak nadměrná produkce slin. Užívání rhodioly se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám – žádné negativní účinky na dítě zde sice nejsou známy, nebyla ale dostatečně potvrzena ani její bezpečnost. Kvůli stimulačním účinkům na imunitu je třeba užívání rhodioly velmi zvážit i u osob trpících autoimunitními chorobami. (60)

Nežádoucí interakce s léky či jinými doplňky stravy nejsou známy, přesto je třeba při současném užívání léků třeba zachovávat opatrnost. Je také vhodné užívání rhodioly konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Vhodné kombinace

Sportovní výkonnost: rhodiola + ginkgo biloba (61)

Stres: Rhodiola + schizandra čínská + eleuterokok ostnitý (5), rhodiola + EGCG + hořčík + vitaminy sk.  B (64)

Přejídání ze stresu: rhodiola + třezalka (35)

Hubnutí a diabetes: rhodiola + skořice (66)

Deprese: rhodiola + šafrán (63)

Funkce mozku, nervová soustava: rhodiola + schizandra + eleuterokok (66)

Dlouhověkost: rhodiola + eleuterokok (66) Nádorová onemocnění: rhodiola + Weikang Keli (směs bylin čínské medicíny)