20–30 % – tak velká část naší populace trpí ztučněním jater, tedy chorobou, pro kterou je charakteristické ukládání tuků v jaterní tkáni a následné poškození jaterních buněk. Dříve se tato nemoc odborně nazývala nealkoholické ztučnění jater (NAFLD) – slovo „nealkoholické“ bylo v názvu proto, aby se přesně vymezila příčina. Velmi podobné jaterní poškození totiž způsobuje i nadměrné popíjení alkoholu. Dnes se ale stále častěji využívá název „metabolicky podmíněné ztučnění jater“ (MAFLD), protože to přesně vystihuje, co je její příčinou: tedy porucha metabolismu.

Tuk je zabiják jaterních buněk

Proč vlastně vadí, když máme v játrech tuk? Důvod je jednoduchý: kapénky tuku, které se zde ukládají, poškozují jaterní buňky. V důsledku toho v játrech nejprve vzniká steatóza, což je stav, kdy je více než 5 % jaterních buněk poškozeno kapénkami tuku. To ještě samo o sobě nemusí znamenat problém – činnost jater je sice už v takovém okamžiku zhoršena, ale člověk to většinou vůbec nezaznamená. Pokud se to ale nezačne řešit, problémy se zhoršují.

Nejprve vzniká tzv. fibróza jater, což je zmnožení vaziva v jaterní tkání. Ta už jejich funkci narušuje výrazněji, ale stále to nemusí být fatální. I když se totiž dlouho mělo za to, že se fibróza nedá vyléčit, ukazuje se, že ji lze zvrátit. Pokud se ale o to dotyčný nepokusí a rozhodne se nezměnit svůj životní styl, za nějakých 15–20 let se z jaterní fibrózy vyvine jaterní cirhóza. Ano, slyšíte správně – i lidé, kteří alkohol nepijí vůbec nebo jen omezeně, mohou onemocnět cirhózou.

Další komplikací, k níž může ztučnění jater časem vést, je vznik nádoru jater.

Rizikové faktory ztučnění jater

Na vzniku tohoto problému se podílejí především těchto pět faktorů:

1. Obezita

Ta je opravdu výrazným rizikovým faktorem je obezita. Jestliže jsme psali, že ztučnění jater postihuje 20–30 % populace, tak v případě osob s obezitou je to dokonce 75 %! Zvláště problematický je přitom hlavně tzv. viscerální neboli vnitřní tuk. Ztučnění jater se ale bohužel občas nevyhýbá ani lidem štíhlým.

2. Dědičnost

Některé případy ztučnění jater mohou být způsobeny geneticky. Existují totiž genetické varianty, které zvyšují riziko tohoto onemocnění. Problematický je zde především tzv. polymorfismu PNPLA GG, o němž se předpokládá, že svého nositele činí citlivějším vůči negativním faktorům životního stylu a prostředí.

3. Epigenetické vlivy (životní styl)

Právě životní styl a prostředí tu ovšem hrají stěžejní úlohu. Ukazuje se totiž, že největší podíl na vzniku ztučnění jater mají faktory epigenetické – tedy ty, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. A ty většinou souvisejí právě se životním stylem a životním prostředím. Mnohé z nich přitom vznikají již v dětství, nebo dokonce i v rámci nitroděložního vývoje. Velká role epigenetických změn je ale na druhou stranu dobrá zpráva, protože tyto změny jsou z velké části vratné.

Na epigenetických změnách souvisejících se ztučněním jater se podílí většina známých epigenetických reakcí: metylace genů, modifikace histonů (hlavně acetylace a metylace) i regulace pomocí microRNA. Zajímavé přitom je, že takto postiženy bývají zejména geny, které souvisejí s metabolismem, zánětem či diabetem druhého typu, a také geny ovlivňující funkce dvou buněčných organel: mitochondrií, v nichž dochází k přeměně živin na energii, a peroxizomů, které se zapojují do metabolických dějů a odbourávání toxinů (například peroxidu vodíku). Proto není náhoda, že ztučněním jater často trpí lidé, kteří jsou nejen obézní, ale také jsou postiženi inzulinovou rezistencí, diabetem 2. typu nebo kardiovaskulárními onemocněními.

4. Střevní mikrobiom

Velkou roli tu hraje i rovnováha střevního mikrobiomu. Její narušení totiž vede ke zvýšení propustnosti střevní stěny, což má za následek, že se do jater dostávají látky podporující zánět (například lipopolysacharidy) a také myeloidní buňky, které rovněž zvyšují riziko ztučnění jater. Některé produkty střevních bakterií naopak riziko tohoto onemocnění snižují – zejména jde o mastné kyseliny s krátkým řetězcem, tedy o butyrát, propionát a acetát. Narušený střevní mikrobiom také zhoršuje metabolismus žlučových kyselin, což rovněž přispívá ke vzniku a rozvoje ztučnění jater.

Stav střevního mikrobiomu rovněž úzce souvisí se vznikem obezity a inzulinové rezistence, což jsou důležité rizikové faktory ztučnění jater.

5. Zánět

Ukazuje se také, že v počátcích vzniku ztučnění jater bývá většinou přítomen zvýšený zánět, který následně vývoj onemocnění zhoršuje. Typická je také zvýšená produkce volných radikálů (nejen) v játrech. Některé výzkumy poukazují také důležitou roli některých imunitních buněk, zejména pak druhu T buněk označovaného jako CD8+. Ty jsou do jater přitahovány v souvislosti s pochody, které provázejí poškození jaterních buněk, a poté přispívají k jejich dalšímu ničení.

Jak se léčí tučná játra?

Klasická medicína v současnosti nemá k dispozici žádnou účinnou léčbu nealkoholického ztučnění jater, a sází tak především na úpravu životního stylu. Některé studie ukázaly možnou účinnost léků, které se používají při diabetu (např. liraglutid, remogliflozin nebo elafibronol). Velkým příslibem do budoucna jsou i léky, které fungují na principu epigenetiky – například miravirsen, který působí jako antagonista microRNA-122, či léky ovlivňující produkci enzymů histondeacetyláz.

My se ale podíváme na to, jak můžeme svým játrům od škodlivého tuku pomoci sami, pomocí změny životního stylu a epigeneticky působících živin a bylin.

6 zásad výživy při ztučnění jater

Změny v jídelníčku jsou pro ty, kdo se potýkají se ztučněním jater, naprostý základ. Zde jsou hlavní body, na které je třeba se zaměřit:

1. Omezte cukry a tuky

Právě kombinace vysokého příjmu sacharidů a tuků způsobuje výrazné negativní změny jak v metylaci genů, tak i v oblasti rovnováhy střevního mikrobiomu.

2. Vynechte fruktózu

Kromě sacharózy jde třeba dát velký pozor i na příjem fruktózy. Tento monosacharid bývá často doporučován diabetikům, protože se v těle metabolizuje jinou cestou než glukóza, jenže ve skutečnosti je (nejen pro ně) velice škodlivý. Způsobuje totiž změny v DNA mitochondrií, a tím výrazně zhoršuje funkci těchto organel. Kromě čisté fruktózy je vhodné omezit i konzumaci potravin a nápojů slazených glukózo-fruktózovým sirupem.

3. Vsaďte na středomořskou dietu

Jako prospěšná se naopak ukázala tzv. středomořská dieta, ideálně se sníženým podílem tuků. Pro středomořskou dietu je typický vysoký příjem ryb a mořských plodů, olivového oleje, luštěnin, ořechů, kvašených mléčných výrobků a bylin, a nízká konzumace jednoduchých cukrů a průmyslově zpracovaných potravin.

4. Více rostlinných potravin

Pozitivně působí i zvýšení podílu rostlinných složek ve stravě, zvláště pak její obohacení o zeleninu, luštěniny a celozrnné obiloviny, a snížení podílu potravin živočišných. Navýšení konzumace vlákniny, ke kterému díky tomu dojde, zároveň vede ke zlepšení rovnováhy střevního mikrobiomu.

5. Žádný alkohol

Samozřejmostí by mělo být výrazné omezení konzumace alkoholu. Při jeho odbourávání se totiž v játrech zvyšuje oxidativní stres, což přispívá ke zhoršování jejich stavu.

6. Více cholinu

Důležité je dbát také na to, aby naše strava obsahovala dostatek cholinu – nízkocholinové diety totiž vedou ke vzniku a zhoršování ztučnění jater. Nejvíce cholinu obsahují vaječné žloutky, vnitřnosti, luštěniny, obilné klíčky, kvasnice a listová zelenina.

Prospěšné by teoreticky mohlo být užívání probiotik, zatím však chybí studie na lidských dobrovolnících, které by to prokázaly. U zvířat ale bylo pozorováno zlepšení stavu ztučnění jater po užívání laktobacilů.

Výživa těhotných žen

Velkou pozornost výživě by pak měly věnovat těhotné ženy. Pokud se totiž budoucí maminka v těhotenství přejídá, konzumuje stravu s vysokým obsahem cukrů a tuků, a zvláště pokud přitom trpí inzulinovou rezistencí či jinými metabolickými problémy, výrazně tím u svého dítěte zvyšuje riziko vzniku ztučnění jater v dalším životě.

Velkou roli tady přitom hraje opět střevní mikrobiom, který dítě získává od své matky během porodu: Když například vědci v rámci jedné studie odebrali mikrobiom ze stolice miminek, které se narodily obézním matkám, a implantovali ho myším, vyvinul se u zvířat zánět jater a měly zvýšené riziko vzniku ztučnění jater. U dětí samotných pak může řadu epigenetických škod napravit kojení, které je nejpřirozenější cestou k obnově rovnováhy střevního mikrobiomu.

Další pozitivní změny životního stylu

Redukce hmotnosti

Protože obezita představuje při vzniku ztučnění jater zásadní rizikový faktor, je vhodné se vedle celkového ozdravění jídelníčku také zaměřit přímo i na úpravu hmotnosti. Nemusí jít přitom o žádné razantní zásahy, velký pozitivní efekt má i snížení váhy o jednotky kilogramů. U osob, které snížily svou hmotnost o pouhých 5 % (tedy například o 5 kg při váze 100 kg) byl například zaznamenáno 10% snížení ztučnění jater. Snížení váhy o 7–10 % pak vedlo i ke snížení zánětu a podílu poškozených jaterních buněk.

Více pohybu

Pravidelný pohyb je důležitý nejen v rámci redukce hmotnosti, ale pomáhá také snížit inzulinovou rezistenci, působí protizánětlivě a má i přímý pozitivní vliv na míru ztučnění jater. Vhodná je zejména kombinace aerobního pohybu, tj. zátěže na úrovni 55–70 % maximální tepové frekvence (např. chůze, plavání, kolo, u trénovaných osob i běh) s posilováním. Aerobnímu pohybu je důležité se věnovat alespoň 150 minut týdně, posilování pak 30–60 minut týdně, a to ideálně se submaximální zátěží (tj. s takovou, s níž dokážeme udělat 8-10 opakování daného cviku).

Pohyb ve spojení s dietními omezeními přitom může pomoci zvrátit i poměrně závažné poškození jater. Jedna ze studií například zkoumala skupinu dobrovolníků, u nichž biopsie prokázala více než 30% ztučnění jater. Poté, absolvovali 10týdenní aerobní program ve spojení s omezením kalorického příjmu, došlo k výraznému zlepšení stavu u více než 85 % z nich.

Užitečné doplňky stravy

Vitaminy a minerály

U osob trpících ztučněním jater byla v rámci výzkumů zjištěna zvýšená hladina homocysteinu, a proto je vhodné dbát na příjem látek, které právě hladinu homocysteinu pomáhají snížit – zejména kyseliny listové a vitaminu B12. Jedna studie dokonce přímo prokázala i souvislost hypometylace genů u obézních osob s inzulinovou rezistencí a rizikem ztučnění jater s nízkou hladinou kyseliny listové.

Doporučováno bývá i doplňování vitaminů C a E nebo selenu.

Ostropestřec mariánský

Nejznámější „jaterní“ bylina působí na játra hned několika cestami. Kromě toho, že pomáhá zmírnit ztučnění jater, podporuje i regeneraci tohoto orgánu, což platí i pro regeneraci jaterních buněk poškozených v důsledku ztučnění. Důležitý je i fakt, že ostropestřec pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci, která je významným rizikovým faktorem ztučnění jater. Kromě toho má i silný antioxidační efekt – nejen, že obsahuje látky s antioxidačním účinkem, ale navíc pomáhá v játrech udržovat vysokou hladinu silného antioxidantu glutathionu. Účinný je i při fibróze jater.

Resveratrol

Důležitou roli při vzniku ztučnění jater hrají enzymy jménem sirtuiny, zejména SIRT-1. S přibývajícím věkem a také při obezitě klesá v játrech hladina tohoto enzymu, což je činí náchylnější k negativním epigenetickým změnám souvisejících se ztučněním jater. Právě resveratrol patří mezi nejúčinnější přírodní aktivátory sirtuinů. Omezuje také apoptózu (buněčnou smrt) jaterních buněk, chrání játra před nekrózou, působí proti jejich ztučnění a také proti fibróze neboli zmnožení vaziva v játrech, které obvykle předchází vzniku cirhózy. Snižuje také riziko rakoviny tohoto orgánu.

Pro lepší biologickou využitelnost je vhodné resveratrol kombinovat například s kurkuminem nebo quercetinem.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy patří mezi přírodní látky s nejsilnějším epigenetickým působením, kdy efektivně ovlivňuje všechny základní epigenetické reakce. Má pozitivní vliv na játra, kdy pomáhá zmírnit nejen jejich ztučnění, ale prospěšný je i při fibróze či cirhóze tohoto orgánu. Navíc podporuje regeneraci jaterních buněk a pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci.

Rozmarýn

Také oblíbená středomořská bylinka se vyznačuje všestranným pozitivním vlivem na játra. Pozitivně ovlivňuje metabolismus tuků v játrech a pomáhá zmírnit jejich ztučnění, fibrózu, a dokonce i cirhózu. Má také výrazný ochranný vliv na jaterní buňky.

Artyčok

Tradiční středomořská zelenina se vyznačuje všestranně pozitivním vlivem na játra a týká se to i jejich ztučnění. V rámci jedné z klinických studií například vedlo dvouměsíční užívání extraktu z listů artyčoku u osob trpících ztučněním jater ke zlepšení řady parametrů jaterních testů i ultrazvukového vyšetření. Artyčok navíc zlepšuje v játrech produkci vnitřních antioxidačních enzymů, a tím je chrání proti volným radikálům.

Olivy

Olivy obsahují hned tři látky s pozitivním vlivem při ztučnění jater. Nejúčinnější z nich je hydroxytyrosol, což je silný antioxidant s protizánětlivými účinky. Snižuje míru zánětu jaterní tkáně, zlepšuje stav při nealkoholickém ztučnění jater, přičemž zároveň brání ukládání tuků do jaterní tkáně. Zlepšuje také funkci mitochondrií (nejen) v jaterní tkáni, zmírňuje inzulinovou rezistenci a zlepšuje integritu střevní bariéry.

Dalšími zajímavými látkami z oliv jsou kyseliny maslinová a oleanová, které rovněž zlepšují stav při nealkoholickém ztučnění jater. První jmenovaná navíc dokáže zmírňovat i akutní jaterní poškození.

Butyrát

Mastné kyseliny s krátkým řetězce, mezi něž butyrát patří, snižují riziko vzniku ztučnění jater. Klíčová je přitom jejich dostatečné produkce střevními bakteriemi, zvláště při narušeném střevním mikrobiomu ale může být výhodné i užívání butyrátu ve formě doplňků stravy.

Klinické studie na toto téma zatím chybí, výzkumy na myších ukázaly, že užívání butyrátu snižuje zánět jater a zpomaluje postup jejich ztučnění. Podávání v průběhu březosti pak v rámci studií snížilo riziko ztučnění jater u potomků těchto myší.

Červená rýže a extrakt z této potraviny patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro snížení hladiny cholesterolu v krvi. Kromě toho mají ale i řadu dalších pozitivních účinků.

Popis

Červená rýže je tradiční fermentovaná potravina, která je hojně konzumovaná v zemích východní Asie, zejména v Číně, Japonsku a Koreji. Vzniká fermentací pomocí houby (plísně) Monascus purpureus nebo jí příbuzných organismů. (1)

Historie

Konzumace červené rýže i její využití k léčení má velice dlouho tradici – první písemné zmínky o ní pocházejí ze 14. století. Podrobně je pak popsána ve spise Bencao Gangmu (Compendium of Materia Medica), což je vysoce ceněná encyklopedie tradičních a funkčních potravin, jež vznikla již v období dynastie Ming, konkrétně v roce 1596. Podle tohoto spisu se červená rýže využívala k podpoře krevního oběhu a zdraví krve, k aktivaci funkce slinivky a k léčbě průjmu, modřin a zranění. Spis Tiangong Kaiwu ze 17. století zase popisuje, že se její antibakteriální účinky využívaly ke konzervaci potravin – když se prý červená rýže rozmaže po povrchu rybího masa, tak se k němu „žádná moucha ani červ nepřiblíží ani o 10 dní později“, píše se zde. (2)

Od 50. let 20. století jsou červené pigmenty vznikající při fermentačním procesu zejména v Japonsku využívány i průmyslově, například k dochucování a barvení rybích past, masných výrobků, ale i chleba, cukrovinek a nápojů. Jejich obliba vzrostla zejména poté, co byla prokázána karcinogenita některých syntetických červených pigmentů. (2)

Účinné látky

Červená rýže obsahuje celou řadu zajímavých látek souhrnně nazývaných polyketidy, které vznikají právě působením plísní Monascus. Mají řadu pozitivních účinků na zdraví, včetně antimikrobiálního a protirakovinného působení. Vyskytuje se zde například 25 červených, oranžových a žlutých pigmentů, z nichž se pozitivním vlivem na tělo vyznačují zejména rubropunktamin, monaskorubramin, monaskorubin, rubropunktatin, ankaflavin a monascin. Dále jsou zde přítomny deriváty dekalinu a především tzv. monakoliny, kterých bylo zatím z červené rýže izolováno celkem 13. Nejznámějším z nich je monakolin K, který má stejnou strukturu jako lék lovastatin. Jde o lék ze skupiny statinů, které se využívají ke snížení hladiny cholesterolu v krvi. I proto patří extrakt z červené rýže s obsahem monakolinu K k celosvětově nejoblíbenějším doplňkům stravy na snížení hladiny cholesterolu v krvi. 

Léčivé účinky

Velmi dobře prozkoumány a jednoznačně potvrzeny jsou pozitivní účinky červené rýže na snížení hladiny cholesterolu a další kardiovaskulární problémy. Některé studie ale naznačují i řadu dalších pozitivních účinků.

Kardiovaskulární choroby

Jak už jsme uvedli, monakolin K patří mezi účinné přírodní prostředky na snížení hladiny cholesterolu v krvi. Působí mj. i na epigenetické bázi – je totiž schopen potlačit tvorbu enzymu HMGCR, který je nezbytný pro proces tvorby cholesterolu. Aktivuje také procesy, které vedou k vychytávání LDL cholesterolu z krevního oběhu a jeho následné degradaci. Snížení cholesterolu navíc podporují i některé z pigmentů obsažených v červené rýži, které v játrech potlačují syntézu cholesterolu a mastných kyselin a jejich užívání vede nejen ke snížení hladiny LDL cholesterolu, ale i triglyceridů v krvi. (1)

Když byly například skupině dobrovolníků podávány potraviny obsahující 100 nebo 200 mg červené rýže, došlo u nich po 2-8 týdnech k výraznému snížení hladin LDL cholesterolu. V další studii byly potraviny s červenou rýží (v dávce 1 g denně) podávány osobám, u kterých při předchozí měsíc trvající léčbě nedošlo k žádné reakci hladiny cholesterolu. Co ale nedokázaly léky, dokázala červená rýže – po její konzumaci u nich došlo ke snížení celkového i LDL cholesterolu v průměru o 10 %. Výzkumy na zvířatech rovněž ukazují, že červená rýže může pomoci i se snížením množství chylomikronů (velké lipidové částice obsahující cholesterol s velmi nízkou hustotou), což může hrát roli při snížení rizika vzniku aterosklerózy. Ke snížení hladiny cholesterolu však došlo i ve všech dalších provedených studiích. (1–4)

Červená rýže má i další pozitivní účinky na kardiovaskulární systém. Zvyšuje například tvorbu enzymu NO syntázy, který je nezbytný pro vznik oxidu dusnatého (látka způsobující roztažení cév, a tím i lepší prokrvení tkání). Příznivé účinky zde navíc nemá jen monakolin K, ale i další látky obsažené v červené rýži. Například kyselina gama-aminomáselná (GABA) pomáhá svým působením na nervový systém snížit krevní tlak. Pigmenty monascin a ankaflavin mají zase silné antioxidační působení, díky kterému brání oxidaci LDL cholesterolu. Právě oxidovaný LDL cholesterol je přitom z hlediska rizika vzniku aterosklerózy problematičtější než jeho neoxidovaná verze. (5-7)

Výhodou monakolinu K oproti léku lovastatinu (i jiným statinům) je navíc i fakt, že má mnohem lepší biologickou dostupnost, a proto k dosažení poklesu cholesterolu stačí užívání mnohem nižších dávek – dostačující jsou pouhé 3 mg monakolinu K denně, což výrazně snižuje riziko negativních vedlejších účinků. Důvodem je pravděpodobně fakt, že červená rýže obsahuje kromě něj i další látky, které s ním působí synergicky a zlepšují jeho biologickou využitelnost. (1)

Jedna z intervenčních studií ukázala i přímý vliv červené rýže na snížení krevního tlaku, další výzkumy pak i obecně nižší riziko kardiovaskulárních příhod a úmrtí na ně. (8, 12)

Diabetes

Některé studie ukazují, že červená rýže může pomoci snížit hladinu glukózy v krvi, oddálit vznik inzulinové rezistence zvýšením citlivosti tkání na inzulin a také podpořit produkci inzulinu pomocí zvýšené tvorby acetylcholinu. (15)

Hubnutí

Zaznamenány byly i některé pozitivní účinky při snižování hmotnosti. Červená rýže totiž mírně potlačuje chuť k jídlu, zmírňuje tendenci k přibývání na váze a zvyšuje lipolýzu (rozklad tuků). (16, 17)

Deprese

Pouze pokusy na zvířatech zatím ukázaly, že červená rýže může mít pozitivní vliv i při léčbě depresí. Důvodem je její schopnost potlačovat produkci enzymu monoamin oxidázy. (15)

Osteoporóza, růst kostí

Rovněž tento pozitivní efekt byl zatím prokázán jen ve studiích na zvířatech a buněčných kulturách. V nich se ukázalo, že červená rýže podporuje proliferaci (dělení) kostních buněk jménem osteoblasty a syntézu kolagenu. (15)

Nádorová onemocnění

Naopak protirakovinné účinky červené rýže byly potvrzeny i ve studiích na lidských dobrovolnících. Snižuje například riziko vzniku rakoviny střev a prostaty, kde potlačuje proliferaci (rychlé dělení) rakovinných buněk a působí cytotoxicky. Studie na myších pak prokázaly i schopnost potlačit růst, nebo dokonce zmenšit nádory plic a kůže. (15)

Antioxidační a protizánětlivé vlastnosti

Mnohé složky červené rýže, jako jsou pigmenty a kyselina dimerunová, mají rovněž výrazné antioxidační a protizánětlivé účinky. Buněčné studie dokonce naznačily, že by mohla chránit mozkové buňky před účinky beta-amyloidů, což by se mohlo uplatnit i v rámci léčby Alzheimerovy choroby. (15)

Játra

Některé výzkumy ukazují, že může být červená rýže užitečná při nealkoholickém ztučnění jater. Omezuje totiž ukládání tuků v játrech a zmírňuje zánětlivé procesy v tomto orgánu. Kromě toho zmírňuje i poškození jater vyvolané nadměrnou konzumací alkoholu. (18, 19)

Užívání a kontraindikace

Monakolin K se obvykle užívá v dávce 3-11 mg denně.

At už volíme přímou konzumaci červené rýže a potravin s jejím obsahem, nebo užívání doplňků obsahujících extrakt z ní, je potřeba volit ty, které byly vyrobeny správným způsobem – tedy fermentací v pevné fázi pomocí vybraných druhů hub Monascus. Nesprávná příprava totiž může vést ke kontaminací mykotoxinem citrininem, který způsobuje poškození ledvin. (1,2)

Při užívání extraktu z červené rýže byly v některých případech zaznamenány negativní účinky, které byly ovšem jen mírného charakteru. Šlo například o bolesti hlavy a břicha, plynatost, pálení žáhy a závratě. Jednotky procent uživatelů uvádělo v rámci studií i myalgie (bolest svalů bez známé příčiny.) V jednom případě bylo také popsáno i poškození jater po užívání extraktu z červené rýže, šlo ale o pacientku, která předtím užívala statiny a měla již předtím zhoršené jaterní testy. Přesto by ale lidé s narušenou funkcí jaterm měli být při užívání červené rýže opatrní. Celkově je ale výskyt vedlejších účinků i jejich závažnost výrazně nižší než v případě léků s kategorie statinů. (1, 9, 10)

Někdy se také uvádí, že červená rýže není vhodná pro osoby ve stádiu prediabetu, protože může zvýšit riziko rozvoje diabetu 2. typu, ve srovnání se statiny je však toto riziko zcela minimální. (13, 14)

Extrakt z červené rýže by se také neměl nikdy konzumovat spolu s alkoholem, protože při této kombinaci hrozí poškození jater. Riziko vedlejších účinků zvyšuje také konzumace spolu s grapefruitem nebo vyššími dávkami niacinu a nevhodná je také kombinace s třezalkou, která snižuje účinnost monakolinu K. (11)

Extrakt z červené rýže také může interagovat s některými léky. Neměl by se užívat například spolu se statiny (léky na snížení cholesterolu), cyklosporinem (imunosupresivum), gemfibrozilem, inhibitory cytochromu P450 3A4 (například erythromycin), imatinibem (protinádorový lék) a obecně s žádnými hepatotoxickými léky nebo bylinami.  (11)

Vhodné kombinace

Červená rýže se často využívá v různých kombinacích. Nejlépe vědecky ověřeny jsou ty určené ke snížení cholesterolu v krvi. Účinnost jednotlivých kombinací byla potvrzena více než padesátkou studií. Osvědčily se například ty následující: (1)

červená rýže + hydroxytyrosol,

červená rýže + hydroxytyrosol + kurkumin,

červená rýže + OPC,

červená rýže + omega-3,

červená rýže + artyčok,

červená rýže + Bifidobacterium longum + niacin,

červená rýže + Lactobacillus casei,

červená rýže + koenzym Q10

červená rýže + astaxantin + kyselina listová

červená rýže + berberin

Na hladinu glukózy v krvi pak měly příznivý účinek například tyto kombinace: (1, 12, 14)

červená rýže + resveratrol + chrom

červená rýže + berberin

červená rýže + berberin + moruše

červená rýže + hořká okurka (Momordica charantia) + chrom

Olivy obsahují nejen prospěšné esenciální mastné kyseliny, ale i trojici polyfenolů s výraznými pozitivními účinky na zdraví. Nejvýznamnější z nich je hydroxytyrosol – mimořádně silný antioxidant s výraznými protizánětlivými účinky a pozitivním vlivem na srdce a cévy, mozek, játra a řadu dalších orgánů a tkání. Zajímavé účinky ale mají i další látky z oliv, například kyselina maslinová a kyselina oleanová.

Popis

Olivy jsou plody stromu jménem olivovník evropský (Olea europaea), který se pěstuje zejména v oblasti Středomoří. Obsahují celou řadu látek s pozitivním účinkem na tělo. Nejhojněji jsou v nich obsaženy mastné kyseliny, především pak ty tzv. mononenasycené zastoupené hlavně kyselinou olejovou.

Právě mastné kyseliny byly dlouho pokládány za hlavní důvod prospěšného působení oliv a olivového oleje. Postupně se ale ukázalo, že pravděpodobně mnohem důležitější jsou z tohoto pohledu olivové polyfenoly. Ty jsou zde sice obsaženy v mnohonásobně nižších koncentracích než mastné kyseliny, jejich působení je však pravděpodobně významnější. (34)

Olivové polyfenoly byly popsány celkem tři: Nejhojněji se vyskytuje oleuropein, z něj pak přímo v olivách nebo později v lidském těle vznikají tyrosol a hydroxytyrosol. Prospěšné účinky na organismus mají všechny tyto tři polyfenoly, nejrozsáhlejším pozitivním působením na lidský organismus se ale vyznačuje hlavně hydroxytyrosol.

Obsah hydroxytyrosolu v olivách či produktech z nich závisí na oblasti pěstování a na způsobu zpracování. Například španělské zelené olivy ho obsahují 170-510 mg/kg, řecké černé olivy 100-340 mg/kg a řecké olivy Kalamata 250-760 mg/kg. Koncentrace hydroxytyrosolu v extra virgine olivovém oleji je v průměru 14,32 mg/kg, v rafinovaném panenském oleji ale jen 1,4 mg/kg. (5)

Pro účely výroby doplňků stravy se hydroxytyrosol obvykle získává z olivové šťávy, která jej obsahuje mnohonásobně více než olej. Olivová šťáva vzniká jako vedlejší produkt při lisování oliv během výroby oleje a v potravinářství jinak nemá žádné využití. V menším množství jsou pak hydroxytyrosol a jemu příbuzné látky obsaženy i v bílém víně. (34)

Výhodou hydroxytyrosolu je, že má unikátní ortodifenolovou strukturu, díky níž odolává působení žaludečních kyselin a poté se i velice snadno vstřebává – jeho biologická dostupnost je odhadována na 99 %, což je mezi polyfenoly unikátní číslo. Většina zkonzumované sloučeniny tedy přejde do krevní plazmy, a to i poměrně rychle – v průběhu 15-20 minut. Navíc velice snadno prochází buněčnými membránami, takže může působit přímo uvnitř buněk, a dokonce může fungovat jako transportér, kdy pomáhá v průchodu přes buněčnou membránu dalším látkám s pozitivním účinkem na organismus. Navíc je pravděpodobné, že trojice olivových polyfenolů působí synergicky, tj. že navzájem zvyšují svou vstřebatelnost a biologickou dostupnost. (5, 34)

Velkou výhodou hydroxytyrosolu je také schopnost pronikat přes tzv. hematoencefalickou bariéru, která chrání mozek před průnikem škodlivých látek z krevního oběhu, ale zároveň znemožňuje průnik i řady látek prospěšných. Tím, že ji hydroxytyrosol dokáže překonat, může efektivně působit přímo uvnitř mozku. (49)

Dalšími zajímavými sloučeninami obsaženými v olivách jsou organické kyseliny oleanová a maslinová, které z chemického hlediska patří mezi pentacyklické triterpenoidy. Jejich biologická dostupnost je výrazně nižší než v případě hydroxytyrosolu, i ony jsou ale schopny překonat hematoencefalickou bariéru. (48)

Historie

Olivy patří mezi nejstarší kulturní plodiny – obyvatelé starověké Kréty prokazatelně pěstovali olivovníky a vyráběli olivový olej už před více než 5 000 lety, využívání plodů divoce rostoucích předků dnešních olivovníku však začalo ještě minimálně o 2 000 let dříve. Za planého předka olivovníku byl dlouho pokládán keřovitý olivovník, který se dodnes vyskytuje ve Středomoří, dnes je ale známo, že skutečným předkem olivovníku evropského byl strom, který se původně vyskytoval v oblasti dnešní Sahary. (1, 2, 41)

Poměrně dlouho jsou známy i pozitivní účinky olivového oleje na zdraví – zmiňuje je například i nejstarší známý řecký básník Homér. Ten ho nazývá „tekutým zlatem“ a popisuje jeho využívání při péči o spálenou kůži, dermatitidu, potíže jater, žaludku a střev a k ochraně před sluncem. Vysoce si jej cenil i „otec západní medicíny“ Hippokrates. Také na prvních Olympijských hrách (776 př. n. l.) byli vítězové odměňováni olivovou ratolestí a amforou naplněnou nejkvalitnějším olivovým olejem. V 6. století př. n. l. byl dokonce vydán zákon, podle nějž se zničení olivovníku trestalo smrtí. (2)

Poměrně dlouho jsou také zkoumány i pozitivní účinky oliv na zdraví – například jejich schopnost ovlivňovat absorpci a ukládání cholesterolu, a tím i riziko aterosklerózy, byla potvrzena již v roce 1945. (1)

Léčivé účinky

Velká část pozitivních účinků olivových polyfenolů na organismus je dána kombinací jeho silného antioxidačního a protizánětlivého působení. Kromě toho jde ale i o látky se silným epigenetickým vlivem, tj. schopností ovlivňovat aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. Kromě toho má pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. Antioxidačním, protizánětlivým a epigenetickým působením se vyznačují i kyselina maslinová a oleanová. Hydroxytyrosol a kyselina oleanová mají také výrazný pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu.

Antioxidační a protizánětlivé působení

Schopnost hydroxytyrosolu působit jako silný antioxidant byla potvrzena mnoha studiemi. Nejde přitom jen o to, že je sám o sobě schopen velice efektivně eliminovat volné radikály. Na jeho silném antioxidačním působení se totiž velkou měrou podílí i jeho epigenetické schopnosti, díky nimž izároveň v těle podporuje produkci našich vlastních antioxidačních enzymů. Klíčová je zde především jeho schopnost ovlivnit produkci enzymu označovaného jako HO-1 (hem metabolizující hemoxygenáza-1): Vlivem hydroxytyrosolu vzrůstá jeho tvorba více než 15násobně, ale zlepšuje se i produkce dalších antioxidačních enzymů, například glutaredoxinu, thioredoxinreduktázy či glutathionperoxidázy 3. Díky tomu patří tato hydroxytyrosol mezi nejsilnější přírodní antioxidanty – ve schopnosti ničit volné radikály je například 2x účinnější než koenzym Q10. (1, 5)

Právě oxidativní poškození buněk je přitom považováno za jednu z příčin celé řady vážných onemocnění: jeho negativní vliv byl potvrzen u nemocí srdce a cév, nádorových onemocnění, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, diabetu, šedého zákalu, autoimunitních onemocnění a řady dalších. (3)

Enzym HO-1 má navíc silné protizánětlivé vlastnosti. Pokud je ho totiž v těle nedostatek, dochází ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinu, jako je IL-6, IL-1ß či TNF. (1) Celkově má pak hydroxytyrosol výrazné protizánětlivé účinky, kdy pomáhá snižovat nejen produkci zmíněných cytokinů, ale i enzymů COX-1 a COX-2, které se zapojují do vzniku zánětu. (5)

Výrazným antioxidačním a protizánětlivý působením se vyznačují také kyselina maslinová a kyselina oleanová. (48, 50)

Srdce a cévy

Konzumace většího množství olivového oleje je již dlouho spojována se sníženým výskytem srdečně cévních nemocí ve středomořské populaci. A za řadu pozitivních účinků na kardiovaskulární systém jsou přitom odpovědné obsažené polyfenoly, zejména hydroxytyrosol. (1-3)

Takzvaná středomořská dieta, tedy typická strava národů v okolí Středozemního moře, prokazatelně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 9 %. Velkou roli v tomto působení přitom hraje konzumace olivového oleje, v němž velice efektivně působí zejména obsažené polyfenoly, především pak hydroxytyrosol. Pokud například v rámci jedné studie osoby konzumovaly extra panenský olivový olej, došlo k významnému snížení tlaku u 48 % z nich, zatímco u srovnávací skupiny konzumující slunečnicový olej to byla pouze 4 %. Důvodem je fakt, že rafinované oleje, jako je právě ten slunečnicový, neobsahují žádné polyfenoly. (3)

Pozitivní účinky na srdce a cévy sice mají i nenasycené mastné kyseliny obsažené v olivovém oleji (například kyselina olejová), mnohem efektivnější je ale v tomto směru právě hydroxytyrosol a další obsažené polyfenoly. Prokázána byla například jejich schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, zvyšovat podíl HDL cholesterolu či snižovat míru oxidace LDL cholesterolu. Právě hladina LDL cholesterolu a míra jeho oxidativního poškození přitom úzce souvisí s rychlostí rozvoje aterosklerózy. (3, 6)

Olivové polyfenoly dále dokáží snižovat systolický i diastolický tlak (a to i u osob s vysokou hypertenzí), snižovat míru vzniku krevních sraženin (včetně osob s diabetem) či zlepšovat funkci endotelu a chránit ho před poškozením volnými radikály a zánětlivými procesy, které rovněž zvyšují riziko aterosklerózy. Endotel je vnitřní výstelka cév, která je zodpovědná například za produkci oxidu dusnatého (NO), který způsobuje roztažení cév, a tím přispívá k lepšímu prokrvení všech tkání a snížení krevního tlaku. Hydroxytyrosol navíc funguje inhibičně v rámci jednoho z prvních kroků, které vedou k rozvoji aterosklerózy: potlačuje tzv. adhezi monocytárních buněk k buňkám endotelu. Příznivě ale působí i v rámci potlačení kroků dalších. Navíc i přímo zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který roztahuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání napříč tělem. (3, 6)

Studie na zvířatech navíc ukázaly, že olivové polyfenoly dokáží i zmírnit poškození srdečního svalu vyvolané ischemií (tj. nedostatkem kyslíku) při infarktu myokardu. (6)

Výzkumy přitom potvrdily, že k dosažení pozitivního vlivu na srdce a cévy není nutná přímo konzumace olivového oleje, ale že výrazný pozitivní vliv mají i doplňky stravy obsahující olivové polyfenoly bez přítomnosti oleje. To je důležité zjištění, protože je tak možné výrazně navýšit jejich dávkování – vyšší množství olivového oleje by totiž mohlo způsobit trávicí problémy a vzhledem k jeho vysoké energetické hodnotě i přibývání na váze, zatímco v případě samotných polyfenolů tento problém odpadá. To je velice důležité, protože například v rámci efektivní ochrany LDL cholesterolu před oxidací je zapotřebí denního příjmu 5 mg olivových polyfenolů, zatímco běžná středomořská strava bohatá na olivový olej jich obsahuje pouze 2 mg. (4)

Doplňky stravy s olivovými polyfenoly doplňky stravy navíc působí nejen při dlouhodobém užívání, ale i bezprostředně – k významnému snížení hladiny oxidovaného LDL cholesterolu například v rámci výzkumů došlo už za hodinu po podání jediné dávky doplňku stravy. (4)

Pozitivní vliv na kardiovaskulární systém má i kyselina maslinová. Mimo jiné snižuje míru následků infarktu myokardu a působí proti nadměrné hypertrofii srdečního svalu, která způsobuje jeho poškození a může vést až k srdečnímu selhání. Hypertrofie přitom může být způsobena například neléčeným vysokým krevním tlakem. (48)

Kyseliny maslinová i oleanová jsou také schopny snižovat hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, kyselina oleanová má pak navíc i schopnost snižovat systolický i diastolický krevní tlak. (50)

Nádorová onemocnění

Hydroxytyrosol má rovněž i výrazné protinádorové účinky, přičemž zde působí hned několika cestami: Zaprvé indukuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) nádorových buněk. Z druhé se zde uplatňuje i jeho antioxidační a protizánětlivé působení – prozánětlivé cytokiny totiž vytvářejí mikroklima, které zejména v počátečních fázích výrazně podporuje růst nádoru. Za třetí potlačuje produkci enzymu STAT-3, který ve větším množství výrazně podporuje vznik a růst nádoru – potlačuje totiž již zmíněnou schopnost apoptózy, tedy schopnost buněk „spáchat sebevraždu“ v okamžiku, kdy je například poškozena její DNA, a naopak podporuje proliferaci, což je schopnost rychlého, nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. (1)

Hydroxytyrosol může být i vhodným doplňkem protinádorové léčby. Ovlivňuje totiž činnost tzv. efluxních pump, které způsobují rezistenci nádorových buněk vůči chemoterapii. (1)

Protinádorovým působením se vyznačuje i kyselina maslinová, která rovněž potlačuje nadměrnou proliferaci, podporuje apoptózu a navíc má také antiangiogenní efekt – potlačuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování rostoucího nádoru krví a živinami. (48)

Ochrana pokožky

V době, kdy nebyly k dispozici účinné opalovací krémy, bylo běžné, že si lidé ve Středomoří aplikovali při pobytu na slunci na pokožku olivový olej. Účinnost tohoto postupu potvrdily výzkumy již v 70. letech minulého století. Pozdější studie pak ukázaly, že za tento efekt je zodpovědný právě hydroxytyrosol, který vykazuje mírnou radioprotektivní aktivitu. Ta je mimo jiné dána i jeho silným antioxidačním působením – výše zmíněný enzym HO-1 totiž mj. pomáhá předcházet poškození DNA kožních buněk vlivem slunečního záření. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Hydroxytyrosol může být užitečný i při oslabené imunitě. Celkově zlepšuje imunitní odpověď organismu a zlepšuje tvorbu řady imunitních buněk, zejména lymfocytů, bazocytů, eozinofilů a bazofilů. Zároveň podporuje tvorbu protilátek. (45)

Kromě toho vyniká i přímým antimikrobiálním působením. Efektivní je zejména proti tzv. obaleným virům (virům, které na sobě nesou dvojvrstvu z lipidů, proteinů a glykoproteinů), kam patří například virus chřipky, HIV a koronaviry. Osvědčil se ale i při onemocnění COVID-19 a také při tzv. „long covidu“, což jsou nepříjemné příznaky přetrvávající po prodělání vlastního onemocnění. Long covid je přitom velmi častým problémem – dle jedné studie trpí až 30 % nemocných nějakými potížemi ještě 6 měsíců po koronavirové infekci. (5)

Působí také proti řadě bakterií, např. E. coli, Streptococus mutans, Clostridium perfringens, Salmonela enterica, proti kvasinkám (včetně Candida albicans) a některým parazitům. (43)

Stárnutí

Hydroxytyrosol zlepšuje produkci enzymů sirtuinů, zejména SIRT-1 a SIRT-6. Tyto enzymy jsou přitom známé svou schopností zpomalovat procesy buněčného stárnutí, podporovat tzv. autofagii, což je důležitý samoopravný buněčný mechanismus, a zmírňovat zánět. Zlepšuje také funkci mitochondrií – organel, které jsou zodpovědné za produkci buněční energie a jejich zhoršená funkce je pro procesy stárnutí typická. (34, 35, 38)

Bolesti kloubů

Hydroxytyrosol a jemu příbuzné polyfenoly mohou být užitečné i při bolestech kloubů, ať už jsou způsobeny artrózou (tj. degenerativním onemocněním, při kterém dochází k úbytku chrupavky) nebo revmatoidní artritidou. V obou případech působí silně protizánětlivě, snižuje bolestivost a otoky kloubů a omezuje poškození kolagenu II, který je hlavním stavebním kamenem chrupavky. Antioxidační působení hydroxytyrosolu zároveň chrání buňky chrupavky před poškozením volnými radikály a jeho epigenetické působení zase zlepšuje jejich schopnost produkovat kolagen a agrekan. Důležitá je zde i podpora produkce enzymů sirtuinů, které působí protizánětlivě a zpomalují stárnutí buněk chrupavky. (34, 35)

Játra

Rozsáhlý pozitivní vliv má hydroxytyrosol také na játra. Chrání jaterní buňky před oxidativním poškozením, škodlivým působením produktů metabolismu i vnějších toxinů. Dále snižuje míru zánětu jaterní tkáně, má antifibrotické účinky a pomáhá zlepšit stav při nealkoholickém ztučnění jater, přičemž zároveň brání ukládání tuků do jaterní tkáně. Pomáhá rovněž aktivovat mitochondrie v jaterní tkání a zlepšuje také integritu střevní bariéry, která s funkcí jater úzce souvisí. (36-38, 47)

Kyselina maslinová je zase vhodná k podpoře léčby akutního jaterního poškození, ať už je způsobeno viry, bakteriemi, alkoholem, toxiny nebo léky. Podobně jako hydroxytyrosol také zlepšuje stav při nealkoholickém ztučnění jater. (48)

Akumulaci tuků v játrech brání i kyselina oleanová. (50)

Oči

Silný antioxidační potenciál hydroxytyrosolu se uplatňuje i v oblasti očí. Účinně chrání zejména buňky sítnice a podporuje funkci jejich mitochondrií. Osvědčil například v rámci prevence a léčby makulární degenerace, což je vážné degenerativní onemocnění sítnice, a to jak u starších osob, tak u kuřáků. Účinný je také v případě šedého zákalu a diabetické retinopatie. (42, 45)

Zánětlivá střevní onemocnění

Nejčastější zánětlivá onemocnění střev – Crohnova choroba a ulcerózní kolitida – bývají úzce spojena s oxidativním poškozením střevní sliznice a následným zánětem. Z tohoto důvodu se zde efektivně uplatňuje antioxidační a protizánětlivé působení hydroxytyrosolu, především jeho schopnost regulovat produkci nukleárního faktoru NF-kB a enzymu COX-2. Svým epigenetickým působením navíc ovlivňuje aktivitu dvou důležitých genů, které řídí tzv. apoptózu (buněčnou smrt) buněk střevní sliznice – zvyšuje aktivitu antiapoptotického genu Bcl2, a naopak snižuje aktivitu apoptotického genu Bax. Navíc pozitivně ovlivňuje i imunitní mechanismy, které se zánětlivými střevními onemocněními souvisejí. (43)

Další problémy trávicího traktu

Pozitivní působení hydroxytyrosolu na trávicí trakt se ovšem neomezuje jen na střeva. Například při žaludečních vředech potlačuje množení jejich původce Heliobacter pylori, působí proti zánětům, které vředovou chorobu provázejí, a dokonce v rámci výzkumu dokázalo jeho užívání zmenšit již existující vředy. Dále zmírňuje například nepříjemné příznaky provázející tzv. gastroezofageální reflux, při kterém se vlivem špatně fungujícího jícnového svěrače vrací trávenina ze žaludku do jícnu, čímž dochází k jeho poškozování. Hydroxytyrosol dokonce působí i proti některým nádorům trávicího traktu, například proti kolorektálnímu karcinomu (rakovina střev a konečníku). (43)

Proti vředům trávicího traktu působí i kyselina maslinová. Kyselina oleanová se zase vyznačuje rozsáhlými pozitivním působením na střevní mikrobiom, který ovlivňuje zdraví nejen stav trávicí soustavy, ale i prakticky celého těla. (48, 50)

Diabetes a hubnutí

Hydroxytyrosol má rovněž poměrně výrazný antidiabetický potenciál a schopnost podporovat hubnutí. Zlepšuje například funkci mitochondrií ve svalové tkáni. Svaly jsou tak schopny lépe využívat sacharidy jako zdroj energie, což se projeví nižší inzulinovou rezistencí, a zároveň zvýšením energetického výdeje, což je v rámci redukce hmotnosti zásadní. (47)

Mitochondrie se po jeho užívání množí i v tukové tkáni, což opět usnadňuje hubnutí. Hydroxytyrosol rovněž potlačuje vznik nových tukových buněk a jejich diferenciaci a snižuje aktivitu enzymu lipázy, což vede ke snížení vstřebávání tuků z potravy (a tím i ke snížení energetického příjmu). Potlačuje také tvorbu mastných kyselin v játrech, čímž omezuje ukládání nadbytku přijaté energie do tukových zásoby, a naopak podporuje využívání tuků coby zdroje energie. (47)

Hydroxytyrosol má příznivý vliv i na slinivku, v jejíchž beta-buňkách dochází k produkci inzulinu. Brání tvorbě agregátů amyloidu, které poškozují mitochondrie ve slinivce a způsobují smrt beta-buněk. Celkově také snižuje riziko vzniku diabetu, a to jak z důvodů špatných stravovacích návyků, tak i vlivem genetického nastavení. (47)

Hydroxytyrosol také výrazně snižuje toxicitu tzv. konečných pokročilých produktů glykace, jejichž nadměrná tvorba je typická právě pro cukrovku. Tvorba pokročilých produktů glykace přitom výrazně zvyšuje riziko kardiovaskulárních potíží či poškození nervů, ledvin a očí. Hydroxytyrosol je tedy vhodnou prevencí vzniku diabetických komplikací, zejména pak diabetické nefropatie a nealkoholického ztučnění jater způsobeného diabetem. (44, 47)

Antidiabetickým působením se vyznačují i další látky obsažené v olivách. Například kyselina maslinová potlačuje vstřebávání glukózy z tenkého střeva i rozklad glykogenu, čímž rovněž pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi, dále zvyšuje citlivost tkání na inzulin a snižuje riziko diabetických komplikací, zejména ztučnění jater a nefropatie. (48)

Hubnutí zase podporuje i kyselina oleanová, která zároveň v rámci studií dokázala nejen významně zmírnit celkové množství tukové tkáně v těle, ale zvláště efektivní byla i při snižování množství škodlivého viscerálního (vnitřního) tuku. Velmi prospěšná je ale i při diabetu – když byla například v rámci jednoho z výzkumů podávána dobrovolníkům v prediabetickém stádiu (v dávce 1 mg na kilogram váhy), měli po jídle o 23 % nižší hladinu glukózy v krvi než kontrolní skupina. (50)

Mentální výkonnost

Hydroxytyrosol pozitivně ovlivňuje produkci sirtuinů a enzymu AMPK a jejich prostřednictvím zpomaluje stárnutí mozku. Kromě toho zlepšuje i prokrvení mozkové tkáně, stimuluje mozkové funkce, zmírňuje zánětlivé procesy v oblasti nervové soustavy i míru poškození neuronů a podporuje detoxikaci v oblasti mozku, což se může projevit zlepšením kognitivních funkcí a zpomalením jejich úbytku v souvislosti s věkem. Z výzkumů na zvířatech dokonce vyplývá, že by mohl stimulovat neurogenezi, tj. tvorbu nových mozkových buněk z buněk kmenových. Další výzkumy pak naznačují jeho schopnost zmírňovat poškození mozkové tkáně po prodělané mozkové mrtvici. (46)

Hydroxytyrosol působí i proti neurodegenerativním onemocněním, jako je například Alzheimerova choroba. Důležitou roli zde pravděpodobně hraje jeho schopnost snižovat toxicitu konečných produktů pokročilé glykace. Ty totiž poškozují bílkoviny nervových buněk, a dokonce jejich tvorba přímo souvisí s kumulací s tzv. agregací amyloidů a tvorbou beta-amyloidních plaků, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické. (44)

Zajímavé neuroprotektivní účinky má také kyselina maslinová. Podporuje tvorbu látky jménem BDNF, která má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutázy v mozkové kůře a hipokampu (centrum paměti), čímž pomáhá chránit jejich buňky před poškozením, a snižuje apoptózu (buněčnou smrt) nervových buněk. Reguluje také hladinu glutamátu v buňkách jménem astrocyty, které mají důležitou ochrannou a podpůrnou roli pro neurony i tzv. hematoencefalickou bariéru. Schopnost regulovat hladinu glutamátu spolu s antioxidačním působením kyseliny maslinové může rovněž pomoci zmírnit závažnost epilepsie. Zlepšuje také ochranu nervových buněk před důsledky nedostatku kyslíku, a díky tomu může například zmírnit následky mozkové mrtvice. (48)

Sportovní výkonnost

Hydroxytyrosol zvyšuje ve svalové tkáni aktivitu enzymu kreatinkinázy a expresi tzv. těžkých řetězců myozinu, což jsou indikátory zvýšené diferenciace svalových buněk. Lze proto předpokládat, že podporuje také růst svalové hmoty a svalovou sílu. Zlepšuje také tvorbu a funkci mitochondrií ve svalové tkáni a díky svému antioxidačnímu působení zmírňuje jejich poškození. Svaly jsou tak schopny přeměňovat více živin na energii, což se projeví růstem zejména vytrvalostní výkonnosti. (47)

Hydroxytyrosol také díky svému antioxidačnímu působení pozitivně ovlivňuje procesy regenerace. Při intenzivním zátěži totiž dochází k masivní produkci volných radikálů, které poškozují svalové buňky a snižují jejich schopnost efektivní kontrakce. (51)

Dýchací systém

Olivové polyfenoly, zvláště hydroxytyrosol, mají rozsáhlý pozitivní vliv i na dýchací systém. Zmírňují zánět dýchacího traktu a fibrózu plicní tkáně a zlepšují stav sliznice dýchacích cest. Prokázána byla také jejich schopnost snižovat produkci zánětlivých cytokinů a jimi způsobené poškození plic při onemocnění COVID-19. (52, 53)

Zajímavý je i vliv kyseliny maslinové, která pomáhá zmírnit následky poškození plicní tkáně, ať už vzniklo v důsledku působení volných radikálů, zánětlivými procesy nebo třeba zranění. (48)

Ledviny

Kyselina maslinová pozitivně působí i v oblasti ledvin, kde působí antioxidačně a protizánětlivě a pomáhá při akutním poranění ledvin a náhlé ztrátě jejich funkce. Účinná je rovněž při nádorech ledvin a diabetické nefropatii. (48)

Hydroxytyrosol zase účinně chrání buňky ledvin před oxidativním stresem. (54)

Užívání a kontraindikace

Hydroxytyrosol a obecně extrakty z oliv jsou obecně velmi dobře snášeny. Jen vzácně se vyskytují méně závažné nežádoucí vedlejší účinky, jako jsou bolesti hlavy, nevolnosti, průjem či křeče. Opatrnost je ale třeba v případě užívání některých léků. Zejména by neměl být užíván spolu s léky na ředění krve (např. Warfarin) z důvodu zvýšení rizika nadměrného krvácení. V případě užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání olivových extraktů s ošetřujícím lékařem. (55, 56)

Vhodné kombinace

Hydroxytyrosol je vhodné užívat s tzv. aktivátory sirtuinů. Jde o látky, které zvyšují produkci enzymů jménem sirtuiny. Ty mají v těle řadu pozitivních účinků (mj. zpomalují stárnutí a zlepšují funkci mitochondrií), ale zároveň zvyšují protizánětlivé působení hydroxytyrosolu. Mezi nejznámější aktivátory sirtuinů patří resveratrol, OPC a quercetin. Vhodné jsou ale i další kombinace.

Imunita a antibakteriální působení: hydroxytyrosol + arginin (5)

Antioxidační a protizánětlivé působení: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30), hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Rakovina: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30)

Fibróza a ztučnění jater: hydroxytyrosol + vitamin E (31)

Mentální výkonnost: hydroxytyrosol + resveratrol (32)

Artróza: Hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + glukosamin (34)

Játra: hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)