Dna je pravděpodobně nejznámějším kloubním onemocněním, popsal ho už Hippokrates z Kosu v 5. století před Kristem. Dlouho se jí říkalo „nemoc králů“, protože se hojně vyskytovala v královských rodinách – dnou například pravděpodobně trpělo 20 z 34 francouzských králů. I proto bylo dlouhá léta za její hlavní příčinu považován hédonický životní styl spojený se přejídáním se masem a obecně kaloricky bohatou stravou. Věc je ale mnohem složitější.

Ne, že by strava při vzniku onemocnění nehrála roli, ale rozhodně není aspektem jediným. Což je logické – zdaleka ne každý, kdo se přejídá, skutečně dnou onemocní. Do hry tu totiž vstupuje i celá řada dalších faktorů.

Hlavní problém: kyselina močová

Za hlavní příčinu dny je považována vysoká hladina kyseliny močové. Jde o látku, která je jen velmi omezeně rozpustná ve vodě. Její vylučování ledvinami je proto velmi komplikované, a proto může začít tvořit krystalky, které se ukládají například v kloubech, kde jsou příčinou zánětu, otoku a velmi silné bolesti. Většinou bývají jako první postiženy spíše malé klouby, typicky palce na nohách.

Nemoc se projevuje formou záchvatů, při nichž se objevuje bolest tak silná, že mnoho nemocných na sobě nesnese ani přikrývku. Jejich délka je individuální – někdy potíže odezní za pár hodin, jindy trvají týdny. Mezi záchvaty jsou pak dlouhá období, při nichž je nemocný zcela bez obtíží. Pokud je ale postižený člověk nedisciplinovaný a nedodržuje léčebný režim, může nemoc přejít do stádia chronické tofózní dny, kdy se krystalky v kloubech hromadí to tzv. tofů, které mohou poškozovat okolní kostní tkáň a přispívat ke vzniku závažných infekcí.

Mohou za to geny?

Přestože obecně je právě zvýšená tvorba kyseliny močové pokládána za hlavní příčinu dny, ve skutečnosti to tak jednoznačné není. Lidí se zvýšenou hladinou této látky je totiž v populaci poměrně hodně, ale pouze u malé části z nich (odhady se pohybují mezi 2 a 15 %) se skutečně dna rozvine. A naopak – u řady osob trpících dnou je v období mezi záchvaty hladina této látky zcela normální. Navíc se ukazuje, že kyselina močová není jednoznačným „padouchem“, ale může přinášet i některé benefity (například ochranu před volnými radikály, neurodegenerativními nebo infekčními onemocněními). Co je tedy skuečná příčina?

Dna je do určité míry podmíněna dědičně. Studie na jednovaječných dvojčatech ukázaly, že dědičnost zvýšené hladiny močové je kolem 50 %, přímo dna se ale dětí podstatně méně – do 30 %, některé odhady dokonce uvádějí, že jen 10 % případů je způsobeno geneticky. K dědičnosti ale mohou přispívat také některé polymorfismy související s aktivitou imunitních buněk.

V poslední době ovšem přibývá poznatků o tom, že se na vzniku dny velkou měrou podílejí i epigenetické mechanismy – tedy biochemické reakce schopné ovlivnit aktivitu některých genů v naší DNA. Studie, které srovnávaly genom osob s onemocněním a bez něj, odhalili několik charakteristických epigenetických změn – zejména šlo o změny v oblasti genů kódujících produkci enzymů dimetyltransferáz a nekódujících RNA, stejně jako v oblasti genů zapojených do metabolismu a vylučování kyseliny močové a vzniku zánětlivých procesů

Co na to klasická medicína?

Klasická medicína se bohužel kromě dietních doporučení, která je třeba dodržovat dlouhodobě, většinou zaměřuje spíše na krátkodobou léčbu záchvatů, přičemž řeší spíše symptomy než skutečné příčiny. K dispozici má několik léků, například kolchicin, blokátory cytokinu IL-1ß, nesteroidní antirevmatika nebo léky usnadňující vylučování kyseliny močové ledvinami. Většina z nich má přitom řadu vedlejších účinků. Účinnější a k organismu přívětivější léky jsou zatím stále pouze ve vývoji.

Pozitivní změny by tu ale mohly přinést právě poznatky z oboru epigenetiky – epigeneticky působící léky by v budoucnu mohly například přeprogramovat imunitní buňky typu monocytů a makrofágů, což by vedlo ke zmírnění zánětů provázejících záchvaty dny.

A jak si v případě dny můžeme pomoci přírodní cestou?

Začněte od jídelníčku

Kyselina močová vzniká z tzv. purinů, co jsou látky, které jsou například součástí molekuly DNA. Můžeme je přijímat stravou, ale zároveň jsou tvořeny i uvnitř našeho těla. Hromadění kyseliny močové tak může být výsledkem jak nadměrného příjmu purinů, tak i sníženého vylučování kyseliny močové.

Když tedy člověk s příznaky dny zajde k lékaři, většinou kromě léků dostane i seznam potravin, kterým je třeba se vyhýbat – tedy potravin, které jsou bohaté na puriny. Dodržování diety není radno podceňovat, vliv stravy je tu opravdu zásadní. Jenže kupodivu platí, že ne všechny potravinové zdroje purinů mohou dnu vyvolávat.

Ke zvýšené tvorbě kyseliny močové například jednoznačně přispívá červené maso, které jich obsahují poměrně hodně, zatímco rostlinné zdroje purinů, jako jsou fazole nebo čočka, záchvaty dny nevyvolávají (přesto jsou na většině dietních seznamů pro osoby s dnou uvedeny mezi nevhodnými potravinami). Riziko obecně nepředstavuje ani strava bohatá na bílkoviny – když například v rámci jedné studie dostávala skupina osob s vysokým krevním tlakem po 6 týdnů dietu bohatou na bílkoviny, hladina kyseliny močové se u nich nejen nezvýšila, ale dokonce naopak snížila.

Ještě k luštěninám: Jak je možné, že při dně neškodí, ačkoliv jsou na puriny bohaté? Důvodem může být fakt, že jsou zároveň významných zdrojem vlákniny, a ta při dně působí naopak pozitivně. Její hojná konzumace totiž zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu, což má za následek zvýšenou tvorbu mastných kyselin s krátkým řetězcem (acetát, propionát, butyrát), které jsou produkovány některými střevními bakteriemi. Tyto mastné kyseliny pak výrazně snižují intenzitu zánětlivých procesů v těle.

Pozitivně při dně také působí zvýšený příjem omega-3 nenasycených kyselin. Vhodnou alternativou je i středomořská strava – populace žijící v oblasti Středomoří ostatně dnou trpí výrazně méně než zbytek evropské populace.

Škodlivě naopak působí nadměrná konzumace nasycených tuků, omega-6 nasycených kyselin a také potravin nápojů slazených fruktózou nebo glukózo-fruktózovým sirupem. Probíhající metabolismus fruktózy v játrech totiž vede ke zvýšené produkci kyseliny močové. Zároveň je vhodné se vyhnout již zmíněnému červenému masu, ale i mořským plodům, a mléčným výrobkům.

Nevhodný je také alkohol – nejvíce to platí pro pivo, které je zdrojem purinů, ale alkohol obecně zhoršuje vylučování kyseliny močové ledvinami.

Velmi prospěšné naopak mohou být také specifické látky s epigenetickými účinky, ať už je konzumujeme jako součást jídla, nebo ve formě doplňků stravy. Vhodné jsou zejména rostlinné substance s vlivem na průběh jednotlivých epigenetických reakcí (metylace genů, modifikace histonů, produkce nekódujících RNA) a na vznik zánětlivých procesů (viz níže), typicky například rostlinné polyfenoly, ale i například enzymy z ananasu nebo sulforafan z brukvovité zeleniny.

Důležitý je i dostatečný příjem esenciálních vitaminů a minerálů. Zejména to platí pro vitamin D3, který je důležitým hráčem v regulaci zánětlivých procesů, vitamin C, vitaminy skupiny B (zvláště pak pro kyselinu listovou), zinek, selen a hořčík.

Pohyb pomáhá, obezita škodí

Stejně jako u drtivé většiny onemocnění s epigenetickým pozadím, i v případě dny platí, že riziko onemocnění výrazně zvyšuje obezita, která patří mezi nejvýraznější negativní epigenetické faktory (zejména v oblasti metylace genů). Zde se k tomu navíc přidává fakt, že obezita zhoršuje činnost ledvin, které pak nezvládají dostatečně odbourávat puriny z potravy. Rizikový je zde zejména tzv. viscerální neboli vnitřní tuk, který se ukládá uvnitř břišní dutiny. Odhaduje se, že za každých 5 bodů BMI navíc se riziko vzniku dny zvýší o 55 %! Naopak snížení hmotnosti obvykle vede ke snížení četnosti záchvatů i jejich intenzity.

Prospěšný je zde i pohyb. Sice není vhodný přímo v době záchvatu dny (v jejich průběhu je naopak vhodné se vyvarovat všeho, co zvyšuje zátěž na klouby), ale obecně platí, že pravidelná pohybová aktivita snižuje míru zánětů v těle, zmírňuje vnímání bolesti a pomáhá také snížit počet záchvatů a zlepšit kloubní pohyblivost. Vhodné jsou zejména aerobní pohybové aktivity nezatěžující klouby (například cyklistika nebo plavání), ale i jóga, tai-či a Pilates.

Riziko dny mohou zvýšit i některá onemocnění, například vysoký krevní tlak, diabetes a inzulinová rezistence.

Kouření riziko snižuje

Mohlo by se tedy zdát, že riziko dny i její závažnost obecně snižuje vše, co lze zahrnout pod pojem „zdravý životní styl“, je tu ale jedna výjimka: kouření totiž naopak působí pozitivně. Kuřáci mají zhruba o 27 % nižší šanci, že u nich tato nemoc propukne!

Kouření totiž výrazně mění metylační vzorce v naší DNA, což na naprostou většinu procesů v těle působí negativně. Kuřáci tak mají výrazně vyšší riziko rakoviny, srdečně cévních chorob a dalších potíží, a zároveň u nich rychleji probíhají procesy stárnutí. Přesto existují výjimky, kdy tyto změny v metylaci genů naopak mohou pozitivně, a dna je jedním z nich (další je například Parkinsonova choroba).

Nutno ovšem dodat, že jde pouze o statistické snížení rizika – neznamená to, že by kuřák nemohl dnou onemocnět, a už vůbec neexistuje žádný důkaz o tom, že by se z ní někdo vyléčil tím, že začne kouřit.

Užitečné doplňky stravy

Úlevu mohou obecně přinést všechny protizánětlivě působící přírodní látky, typicky například většina rostlinných polyfenolů, stejně jako řada bylin. Některé látky ovšem zasahují přímo do epigenetických procesů souvisejících se vznikem dny.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, a zároveň pomáhá snížit tvorbu kyseliny močové.

Bromelain – skupina enzymů získávaných z ananasu je známá svou schopností zmírňovat bolesti, otoky a záněty kloubů, kromě toho ale pozitivně ovlivňuje i přímo hladinu kyseliny močové. Prokázána je ale i prospěšnost pravidelné konzumace ananasu.

Sulforafany – látky, které se hojně nacházejí například v extraktu z brokolice, mají velice silný protizánětlivý účinek a pomáhají snižovat frekvenci záchvatů dny.

Quercetin – polyfenol obsažený v malých množstvích v řadě rostlinných potravin, má silné protizánětlivé a antioxidační účinky a prokázána byla i jeho schopnost snižovat hladinu kyseliny močové v krvi.

Resveratrol – také barvivo ze slupek červeného hroznového vína vyniká schopností tlumit zánět a snižovat hladinu kyseliny močové. Funguje nejen preventivně, ale i na zmírnění akutního záchvatu.

Artyčok – zelenina, která je populární zejména ve Středomoří, je k léčbě dny používána už od starověku, a její schopnost snižovat hladinu kyseliny močové potvrdily i moderní výzkumy. Vděčí za to především vysokému obsahu polyfenolů, například luteolinu.

Hydroxytyrosol – polyfenol získávaný z oliv má silné protizánětlivé a antioxidační účinky, a navíc potlačuje tvorbu enzymu xanthin oxidázy, který souvisí s rozvojem dny.

Butyrát – tato mastná kyselina s krátkým řetězcem je produkována některými střevními bakteriemi, zvláště v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu však může být přínosné i její užívání ve formě doplňků stravy. Pomáhá regulovat zánětlivé procesy i snižovat hladinu kyseliny močové.

EGCG – látka obsažená zejména v zeleném čaji je obecně silně protizánětlivá, zvláště efektivně pak zasahuje do mechanismu zánětu vyvolaného krystaly kyseliny močové. Úlevu přináší i v průběhu akutního záchvatu.

Genistein – také polyfenol získávaný ze sóji potlačuje tvorbu enzymu xanthin oxidázy a pomáhá snížit hladinu kyseliny močové.

Oblíbená středomořská zelenina nejen skvěle chutná, ale představuje i bohatý zdroj polyfenolů a dalších unikátních látek. Díky tomu patří mezi nejúčinnější přírodní substance ovlivňující funkci jater, žlučníku, srdečně cévního systému a dalších tkání v těle.

Popis

Artyčok zeleninový (Cynara scolymus) je rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Vyskytuje se především ve Středomoří, kde je běžnou součástí jídelníčku – největším producentem je Itálie. Roste i v teplejších oblastech ČR, vzhledem k tomu, že nesnáší mrazy pod -10 °C, je ale její pěstování u nás problematické. Vzhledem trochu připomíná bodlák. Má cca 1 metr vysokou lodyhu a peřenoklané listy. Na vrcholu lodyhy vyrůstá květní úbor, který se v nezralém stavu konzumuje jako zelenina. Květy jsou fialovomodré, plodem je nažka. (1, 2, 6)

Ve fytoterapii se obvykle užívá list, který se sbírá v době květu, tj. v červenci a srpnu, méně časté je užití kořene. Z listů se obvykle připravuje odvar, který ale vaří jen krátce – cca 2 minuty, možné je i užívání extraktu z listů. (6)

Historie

Artyčok byl prokazatelně konzumován už ve starověku – jeho vyobrazení byla nalezena na staroegyptských oltářích a tabulkách. První písemná zmínka o něm pochází ze 4. století před naším letopočtem, kdy jej ve svých textech zmiňuje starořecký filosof Theofrastos. Ve starém Římě se pak využíval nejen jako oblíbená zelenina, ale i pro své léčivé účinky – zejména na podporu trávení. Pak zprávy o jeho pěstování a konzumaci mizí a znovu se objevují až v 16. století. Tehdy se využíval k léčení jaterních chorob a dny, ale také jako pochoutka vyšších společenských vrstev. (2)

Účinné látky

Artyčok je zdrojem nenasycených mastných kyselin, jako je kyselina palmitová, stearová, olejová a linoleová. Z pohledu působení na zdraví je však rovněž důležitý i vysoký podíl polyfenolů, sterolů, organických kyselin či karotenoidů. Nejdeme zde například rutin, quercetin, apigenin, luteolin, cynarin, deriváty kyseliny kávové, kyselinu chlorogenovou a její deriváty, beta-sisterol, campesterol a řadu dalších zajímavých látek. Nechybí ani enzymy, stejně jako některé důležité vitaminy a minerály – například hořčík, draslík, mangan, měď či železo, stejně jako rozpustná vláknina inulin, která představuje velice účinné prebiotikum. Obsah účinných látek se liší podle částí rostliny –nejvyšší koncentraci prospěšných polyfenolů například najdeme v listech. (1, 2)

Léčivé účinky

Účinné látky obsažené v artyčoku patří mezi silné antioxidanty s protizánětlivými účinky – jejich protizánětlivý efekt je dokonce srovnatelný s léky obsahujícími indometacin. Řada z těchto substancí má rovněž epigenetické účinky, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Výrazné je i působení artyčoku na rovnováhu střevního mikrobiomu. (1, 2, 14, 25)

Žlučník, trávení

Artyčok patří mezi nejúčinnější bylinné látka na podporu funkce žlučníku. Velice efektivně ovlivňuje produkci žluči a tok žluči. V jedné studii, zkoumající účinky intraduodenálního podání jedné dávky artyčokového extraktu, došlo u dobrovolníků k bezprostřednímu navýšení produkce žluči – za 30 minut po podání o 127,3 %, za 60 minut o 151 %. (3)

Další studie pak potvrdily celkovou schopnost artyčoku zmírňovat trávicí potíže – po dvou měsících užívání extraktu z listů došlo u sledovaných osob s trávicími obtížemi (zejména s tzv. syndromem dráždivého tračníku) ke zmírnění symptomů v průměru o 26,4 % a ke zvýšení skóre kvality života o 20 %. (4)

Velmi efektivní se pak v oblasti podpory trávení ukázala kombinace artyčoku se zázvorem – u osob, které ji v rámci jednoho z výzkumů užívaly 1x denně, došlo již po 14 dnech k výraznému snížení výskytu nevolností, pocitu těžkosti, nadýmání a dalších trávicích potíží. (5)

Tradiční fytoterapie využívá artyčok i k podpoře funkce slinivky. (6)

Játra

Artyčok představuje rovněž tradiční bylinný prostředek pro podporu funkce jater, a i tuto jeho schopnost potvrdila moderní věda. Zvyšuje například v játrech produkci enzymů superoxid dismutázy a katalázy, které chrání jaterní tkáň před působením volných radikálů, a podporuje její odolnost vůči toxickým chemikáliím (například tetrachloridu). Studie na zvířatech ukázaly i účinnost proti viru hepatitidy (žloutenky) typu C, kdy aktivně brání jeho vstupu do jaterních buněk. (2, 8, 9)

Další studie pak potvrdily i účinnost artyčoku při tzv. nealkoholickém ztučnění jater, kdy došlo po 2 měsících užívání 600 mg extraktu k výraznému zlepšení parametrů ultrazvukového vyšetření i funkčních jaterních testů, a také při steatohepatitidě. (10, 12)

Srdce a cévy

Artyčok podporuje vylučování žlučových kyselin a jejich akumulaci ve střevech, což je pravděpodobně jeden z hlavních mechanismů, díky nimž pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Potlačuje také tvorbu enzymu HMG-Coa reduktázy, která je nezbytná pro syntézu cholesterolu. (1)

Schopnost snižovat cholesterol přitom byla potvrzena nejen studiemi na zvířatech, ale i na lidských dobrovolnících – například při užívání 450 mg extraktu 4x denně došlo u sledovaných osob ke snížení celkového cholesterolu o 18,6 % a LDL cholesterolu o 22,9 %. V další studii pak došlo např. k 10% snížení hladiny triglyceridů v krvi. Zároveň chrání LDL cholesterol před oxidací. (1, 7)

Dalším zajímavým účinkem artyčoku je podpora produkce enzymu iNOS (syntáza oxidu dusnatého). Ten je nezbytný právě pro tvorbu oxidu dusnatého, což je molekula způsobující vazodilataci neboli roztažení cév. To má za následek pokles krevního tlaku a lepší prokrvení tkání celého těla. Zjištěna byla také jeho schopnost potlačovat tvorbu enzymu způsobující konverzi angiotenzinu, což se rovněž může projevit snížením krevního tlaku, přínosný pak v tomto směru může být i vysoký obsah draslíku. Artyčok přitom dokáže účinně snižovat jak systolický, tak i diastolický krevní tlak. (1, 2, 13)

Dna

Dvě z látek, jež jsou v artyčoku poměrně hojně zastoupeny, luteolin a kyselina kávová, ovlivňují produkci enzymů souvisejících se vznikem dny a pomáhají snižovat hladinu kyseliny močové v krvi. (11)

Diabetes a hubnutí

Artyčok může být užitečný i pro diabetiky 2. typu. Pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci i hladinu glukózy v krvi (až 6 hodin po užití) a pozitivní vliv má také na hladinu glykovaného hemoglobinu. Pomáhá také snížit tzv. postprandiální glykémii, tj. rychlý nárůst hladiny glukózy po jídle. To je důležité nejen pro diabetiky, ale i pro osoby, které se snaží zhubnout. Rychlý nárůst glykemie totiž způsobí uvolnění velkého množství inzulinu. To má pak za následek rychlý pokles glykemie, po kterém následuje nástup hladu. (1, 2)

Jedna ze studií, v níž byl extrakt z artyčoku podáván dobrovolníkům s diabetem, u nich ostatně zaznamenala nejen lepší kontrolu hladiny glukózy v krvi, ale také snížení obvodu pasu, celkového tuku a viscerálního tuku, který je významným rizikovým faktorem většiny civilizačních onemocnění. Zároveň došlo i ke snížení hladiny cholesterolu. (16)

Antimikrobiální aktivita

Kromě výše zmíněného viru hepatitidy typu C dokáže artyčok ničit i některé bakterie – například E. coli, Clostridium, Campylobacter a dokonce i Stafylococcus aurelus. (2)

Nádorová onemocnění

Prokázány byly i protinádorové účinky artyčoku, a to například při rakovině prsu, vaječníků, střev či jater. Vhodné je také jeho užívání spolu s chemoterapeutickými léčivy, kdy pomáhá zmírnit některé jejich negativní účinky (například škodlivý vliv na játra a ledviny). (2)

Pokožka a vlasy

Na procesu stárnutí pleti se významnou měrou podílejí krevní a lymfatické cévy v pokožce, konkrétně narušená integrita jejich stěn. Vlivem něj dochází ke zhoršení zásobování buněk pokožky kyslíkem a živinami i zpomalení procesu odstraňování tekutin, odpadních látek a toxinů z mezibuněčného prostoru. Polyfenoly obsažené v artyčoku přitom nejenom pomáhají chránit pokožku před UV zářením a působením škodlivých volných radikálů, ale zároveň ovlivňují expresi genů souvisejících se stárnutí a také funkci cévního endotelu. Díky tomu artyčok podporuje tvorbu oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév, a navíc má i angiogenní efekt, tj. přispívá k tvorbě nových krevních vlásečnic zásobujících pokožku. Dochází tak ke zlepšení mikrocirkulace krve a lymfy, což má za následek zpomalení procesu stárnutí. Pozitivní efekt extraktu z artyčoku se zde navíc projevuje nejen při vnitřním užívání, ale i při vnější aplikaci, tj. jako přísada pleťových krémů. (17-19)

UV záření a s ním spojená zvýšená míra oxidativního poškození ovšem nepoškozuje pouze pokožku, ale má negativní vliv i na vlasové folikuly. V nich totiž oxidativní procesy poškozují melanin a proteiny, což se negativně projeví jak na struktuře vlasů, tak i na jejich barvě (tj. například i tendenci k šedivění.) Polyfenoly z artyčoku přitom mohou pomoci i zde, a to opět nejen při vnitřním užívání, ale i jako součást šamponů. (20, 21)

Sexualita

Z užívání extraktu z artyčoku mohou těžit i muži s poruchami erekce. Důvodem zde není jen podpora produkce oxidu dusnatého, která umožní lepší prokrvení penisu. Obsažený luteolin totiž působí jako tzv. inhibitor fosfodiesteráz. A právě potlačení produkce těchto enzymů vede k zvýšení účinku oxidu dusnatého v topořivých tělesech penisu, a tím i zlepšení erekce. Na stejném principu ostatně funguje i Viagra a podobné léky. (22, 23)

Sportovní výkonnost

Antioxidační účinky artyčoku mohou být přínosné i pro sportovce – v rámci výzkumů totiž artyčok u sportovců výrazně snížil oxidativní poškození svalové tkáně po intenzivní zátěži, což umožnilo zkrácení doby regenerace. (24)

Užívání a kontraindikace

Užívání artyčoku je obecně považováno za bezpečné, v rámci výzkumů se nevyskytly žádné závažnější vedlejší účinky – jen zřídka byly hlášeny přechodné trávicí obtíže, zejména nadýmání a plynatost. Doporučován není pouze těhotným a kojícím ženám, ale to spíše jen z důvodů nedostatečného počtu provedených studií, které by jeho bezpečnost v tomto období potvrdily. (2, 28)

Artyčok by ale neměl být užíván s antidiabetiky – vzhledem k tomu, že sám snižuje hladinu krevního cukru, by mohlo dojít k jejímu přílišnému poklesu. Nevhodné je také jeho užívání spolu s léky, které se štěpí v játrech, protože může ovlivňovat jejich efektivitu i vedlejší účinky. Zároveň interaguje s genem CYP450 a opatrnost je tedy na místě i v případě léků, které jsou metabolizovány se zapojením této skupiny genů. A v neposlední řadě by se ho měly vyvarovat osoby s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých. (29)

Co se týče dávkování, tak v klinických studiích byly obvykle užívány dávky od 600 mg do 2 700 mg (obvykle rozdělených na menší části užívané v průběhu dne). (2)

Vhodné kombinace

Játra: artyčok + ostropestřec (32), artyčok + čekanka (26)

Trávení: artyčok + zázvor (5)

Nádorová onemocnění: artyčok + kurkumin + rozmarýn + pampeliška (30), artyčok + omega-3 (27)

Antioxidační efekt: artyčok + kurkumin + rozmarýn + pampeliška (30)

Srdce a cévy: artyčok + kurkumin + opuncie + česnek (31), artyčok + omega-3 (1)

Diabetes: artyčok + bílé fazole (1)

Hubnutí: artyčok + bílé fazole (1)