Krásný, majestátní strom, jehož koruna stín v topickém horku, ale také poklad přírodní medicíny – to je neem. Jeho léčivé účinky ocení diabetici, lidé s kardiovaskulárními problémy, působí však i proti rakovině, zubnímu kazu, akné nebo žaludečním vředům.

Popis

Název „neem“ označuje strom s českým názvem zederah indický (latinsky Azadirachta indica, čeleď Meliaceae). Někdy se mu také říká „nimba“, což je název pocházející ze starověkého sanskrtu, který je zároveň synonymem pro stav dobrého zdraví. Jde o stálezelený strom běžně dorůstající výšky 10-20 m, občas až 30 m. Má širokou korunu, sudozpeřené listy a malé bílé květy s výraznou vůní. Je extrémně odolný, nevadí mu sucho, vysoké teploty ani chudá půda. Všechny části stromu se vyznačují výraznou hořkou chutí. (1, 8)

Neem se pěstuje především v jižních oblastech Asie a Afriky a prakticky všechny jeho části jsou už po staletí využívány v rámci tamních tradičních léčebných systémů, jako je například ájurvéda. V současnosti se k léčebným účelům se nejčastěji využívá extrakt z listů či kůry nebo olej ze semen. (1)

Historie

Neem patří mezi vůbec nejstarší používané léčivé rostliny – tedy alespoň mezi ty, o nichž z tohoto pohledu existují písemné záznamy. Pod názvem „Arista“ (= ten, který zahání nemoci) je zmiňován je už ve védských textech, které jsou více než 4 000 let staré. (2)

Systematické popisy využití neemu se hojně nacházejí v klíčových staroindických lékařských textech vzniklých mezi lety 1 500 a 500 př. n. l. (např. Charake Samhita, Sushruta Samhita nebo Ashtanga Hridaya). V té době byl využíván zejména v léčbě kožních onemocnění, infekcí, horečky a k čištění krve. Zmiňován je ovšem i v mnoha starověkých náboženských spisech, kde je mu připisován ochranný a rituální význam. (2)

Vědecké zkoumání neemu započalo ve 40. letech minulého století, kdy z něj byly izolovány účinné látky nimbin a nimbidin, v druhé polovině 20. století pak začaly přibývat studie potvrzující jeho léčivé účinky. (3)

Jakousi historickou perličkou je pak patentový spor probíhající na přelomu tisíciletí. V roce 1995 získaly dvě evropské společnosti patent na využití extraktu z neemu v rámci přípravku na hubení plísní. To se ovšem nelíbilo Indii coby státu i několik organizacím. Argumentovaly, že tyto účinky neemu jsou známy stovky až tisíce let, po celou tuto dobu se běžně využívají v indickém zemědělství, a proto přípravek rozhodně není možné označit za nový vynález, který by mohl spadat pod patentovou ochranu (v patentovém právu se tomu říká „prior art“). V roce 2000 byl proto patent zrušen, což byl důležitý krok v ochraně tradičních znalostí. (4)

Účinné látky

Neem obsahuje řadu unikátních sloučenin – vědecké výzkumy v něm potvrdily přítomnost více než tří stovek bioaktivních látek. Zajímavou látkou je zejména triterpen jménem nimbin, který má antipyretické (proti horečce), fungicidní, antialergické, antiseptické a protizánětlivé účinky. Kromě něj jsou tu hojně zastoupeny i další látky s protizánětlivým a antioxidačním působením, jako jsou flavonoidy, endoperoxidy, saponiny nebo enzymy proteinkinázy a fosfodiesterázy. Mezi další účinné složky obsažené v menších koncentracích patří katechiny, nimbiny, limonoidy, taniny, alkaloidy, terpenoidy či kyselina gallová. (1, 2, 5)

Listy neemu navíc obsahují glykoproteiny. Ty dokáží velice účinně modulovat imunitní systém, a díky tomu jsou například schopné regulovat růst nádorů. Nachází se v nich i aminokyselina prolin, která je nadějnou substancí pro léčbu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. (1, 6, 7)

Léčivé účinky

Ájurvéda a další tradiční systémy využívají různé části neemu k léčení řady nemocí a stavů, a to včetně těch nejzávažnějších, jako je rakovina, srdečně cévní choroby či cukrovka. Moderní vědecké výzkumy řadu z těchto vlivů na zdraví potvrdily a ukázaly, že neem na tělo působí prostřednictvím řady mechanismů: je to silný antioxidant s protizánětlivým a epigenetickým působením, podporuje detoxikaci a opravy DNA, ovlivňuje buněčný cyklus a signální dráhy, stejně jako programování buněčné smrti, autofagie či imunitní odpovědi. (1)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Řada sloučenin obsažených v neemu má sama o sobě výrazný antioxidační potenciál. Pro extrakt z listů byla ale navíc prokázána schopnost zvyšovat hladiny důležitého vnitřního antioxidantu glutathionu. (1)

Laboratorní studie navíc ukázaly, že antioxidační a protizánětlivé účinky neemu mohou drát roli i při zánětlivých střevních onemocnění, pro které je typický úbytek vnitřních antioxidačních enzymů. (1, 9)

Neem rovněž obsahuje dvě látky s výraznými protizánětlivými účinky: limonoid a epoxyazadiradion. První jmenovaný navíc dokáže efektivně zmírňovat bolest a otok. Protizánětlivými účinky se vyznačují všechny části rostliny, extrakty z kůry a listů navíc snižují i horečku. (1, 21)

Diabetes, srdce a cévy

Když vědci v rámci jedné z klinických studií podávali osobám trpícím metabolickým syndromem po 12 týdnů různě vysoké dávky extraktu z listů a větviček neemu (od 125 do 500 g 2x denně), došlo u nich k významnému zlepšení řady ukazatelů souvisejících s rizikem či projevy diabetu a nemocí srdce a cév: Snížila se hladina glukózy (nalačno i postprandiální), glykovaného hemoglobinu i inzulinová rezistence. Klesla také míra zánětu, oxidačního stresu, hladina cholesterolu, a zlepšil se i stav cévního endotelu.

Neem dokáže dle studií výrazně potlačit produkci enzymů α-amylázy a α-glukosidázy. Tyto enzymy jsou nezbytné pro využití sacharidů z potravy, a jejich snížená produkce tedy vede k omezení vstřebávání sacharidů z trávicího traktu. (10)

Nádorová onemocnění

Zatím pouze laboratorní studie ukázaly velký potenciál neemu v oblasti prevence a léčby nádorových onemocnění. Má chemoprotektivní i epigenetické účinky, ovlivňuje zejména buněčné dráhy i aktivitu genů souvisejících s proliferací (buněčným růstem) a apoptózou (buněčnou smrtí). Zvyšuje aktivitu tumorsupresorových genů a snižuje aktivitu onkogenů. Protirakovinné účinky má více sloučenin obsažených v neemu, velmi zajímavý je ale v tomto směru azadiramid A nacházející se v jeho listech, který zastavuje růst buněk a podporuje apoptózu u hormonálně podmíněných nádorů prsu (zde již úspěšně proběhly i studie na lidských dobrovolnících). Důležitá je také schopnost extraktu z neemu ovlivňovat protinádorovou imunitu. (1, 11, 12, 21)

Neem může rovněž zabránit tvorbě metastáz. Nedávno vyvinutý japonský preparát kombinující neem s medicinálními houbami a extraktem z rýže například blokuje tvorbu metastáz při rakovině tlustého střeva. (13)

Zuby a dásně

Neem je tradiční součástí přípravků ústní hygieny, zejména zubních past a ústních vod. V oblastech jeho přirozeného výskytu byly dokonce dříve používány k čištění zubů přímo větvičky neemu. Jedna ze studií přitom potvrdila, že ústní voda na bázi neemu účinně snižuje výskyt zubního plaku a zánětu dásní, a to podobně efektivně jako ústní vody s obsahem antibakteriální látky chlorhexidinu. (15, 22)

Dvě malé klinické studie také ukázaly, že zubní pasta nebo gel s obsahem extraktu z listů dokáže ničit bakterie Streptococcus mutans, která jsou původcem zubního kazu. Laboratorní studie pak ukázaly jeho schopnost potlačovat množení dalších patogenů, které se běžně vyskytují v ústní dutině, ať už jde o zlatého stafylokoka, bakterii Enterococcus faecalis nebo kvasinky Candida albicans. (22)

Antivirové, antibakteriální, protiplíšňové a antiparazitické účinky

Antimikrobiální účinky neemu se ovšem neomezují jen na ústní dutinu. Jeho schopnost ničit řadu virů, bakterií a plísní byla sice zatím prokázána převážně jen v rámci laboratorních a experimentálních studií, jejich výsledky jsou však velmi slibné. Neem totiž dokáže účinně narušovat buněčné membrány mikroorganismů, a tím způsobovat jejich smrt. (16)

Extrakt z neemu prokázal účinnost proti řadě bakterií (včetně zlatého stafylokoka). Je schopen ničit i například herpetické viry, virus HIV, COVID-19 nebo virus způsobující horečku dengue. Má rovněž výrazné fungicidní účinky, které je možno využít jak v zemědělství k ochraně rostlin, tak i například při boji s kvasinkou Candida albicans a plísněmi Aspergillus nebo Rhizopus. (22)

Neem může být nadějnou rostlinou i v boji proti malárii – řada laboratorních studií i jedna menší klinická ukázaly schopnost extraktů z různých částí rostliny ničit různé kmeny plazmodií, což jsou parazité, kteří malárii způsobují. Výzkumy naznačily i možnou účinnost proti dalším parazitům, například proti prvokovi způsobujícímu leishmaniózu nebo proti některým parazitickým červům. (22)

Antikoncepční účinky

Nejste zrovna fanoušci hormonální antikoncepce ani jiných medicínských metod? I v této oblasti vám může neem podat pomocnou ruku. Při snaze zabránit nechtěnému těhotenství ho totiž tradiční léčebné systémy využívají velmi často, a tyto jeho účinky potvrdily i laboratorní studie (klinické výzkumy na lidských dobrovolnících zatím chybí). Zvláště olej z neemu má totiž velmi silné spermicidní účinky – spermie se po kontaktu s ním stávají během několika desítek vteřin nepohyblivými. (1)

V rámci studií na zvířatech byl olej aplikován jak samcům, tak samicím. Když například vědci aplikovali potkaním samcům jedinou injekci oleje do chámovodů, došlo u nich k zablokování plodnosti po dobu 9 měsíců, aniž by to u nich narušilo produkci pohlavních hormonů nebo libido. U samic potkanů byl použit vaginální krém obsahující 10 % neemového oleje a 1 % extraktu z mýdlových ořechů. Jeho aplikace stačila k zabránění otěhotnění až na 3 měsíce – opět bez ovlivnění hormonálního cyklu. Podobných výsledků bylo dosaženo i v případě opic. (1)

Žaludeční vředy

Menší klinická studie potvrdila pozitivní vliv neemu na zdrví žaludku a jeho protivředové působení. Když byl dobrovolníkům podáván extrakt z kůry neemu (30 mg 2x denně po dobu 10 dnů), došlo u nich ke snížení produkce žaludeční kyseliny (o 77 %) i její enzymatické aktivity a také k  výraznému snížení závažnosti vředu v jícnu, žaludku i dvanáctníku. (17)

Studie na zvířatech rovněž ukázaly, že extrakt z listů může pomoci chránit žaludeční sliznici před negativním působením alkoholu. (21)

Mozek a nervová soustava

Podle experimentálních studií má neem ochranný efekt na nervové buňky a snižuje míru zánětu a oxidativního poškození v oblasti nervové soustavy. Díky tomu by mohl působit proti Alzheimerově i Parkinsonově chorobě, k potvrzení je ale zapotřebí dalších výzkumů. (18)

Ochrana jater

Studie na zvířatech ukázaly, že extrakt z listů neemu zlepšuje ochranu jater před působením některých toxických chemikálií (včetně alkoholu) a vedlejších účinků léků. (21)

Hojení ran, péče o pokožku

Extrakt z listů neemu urychluje hojení různých typů ran, ať už vnikly v důsledku poranění nebo chirurgického zákroku. (21)

Silné antibakteriální účinky neemu se využívají i v boji proti akné a kožním patogenům. Například v jedné studii, v niž osoby s akné používaly pleťovou vodu s obsahem neemu a kurkumy, došlo ke zlepšení stavu u 79 % dobrovolníků. (21, 31)

Neem je také často používanou složkou přírodních kosmetických prostředků, ať už jde o krémy, tělová mléka, šampóny nebo kondicionéry, spolehlivé důkazy o účinnosti zde ale chybí. To samé platí pro ekzémy – tradiční léčebné systémy neem využívají jako pro podporu regenerace ekzematické pokožky, tak pro zmírnění svědění, přesvědčivé vědecké důkazy o účinnosti ale zatím nejsou k dispozici.

Užívání a kontraindikace

Ačkoliv se doplňky z neemu u nás běžně prodávají, není schválen ani jako potravina, ani jako lék. EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) jej řadí mezi tzv. novel foods, zatím ale u této klíčové organizace neprošel bezpečnostním posouzením, a nejsou jasně stanoveny doporučené dávky ani omezení jeho užívání. Doplňky stravy s obsahem neemu je tak zapotřebí užívat opatrně, ideálně pod dohledem ošetřujícího lékaře. (19)

Nejčastěji se vnitřně užívá extrakt z listů, obvykle v maximální dávce 500 mg 2x denně (v klinických studiích se obvykle využívají dávky od 300 do 500 mg denně). Vedlejší účinky jsou zde málo časté a spíše mírné, obvykle ve formě gastrointestinálních potíží (nevolnost, průjem apod.) nebo kožních reakcí (vyrážka, svědění).

Naopak poměrně rizikové je vnitřní užívání oleje z neemu, který může zvláště ve vyšších dávkách působit toxicky a poškozovat vnitřní orgány, zvláště pak ledviny, játra a nervový systém. Zvláště citlivě na něj mohou reagovat děti. (20)

Velká opatrnost je namístě i v okamžiku, kdy užíváte jakékoliv léky. Například schopnost neemu snižovat hladinu glukózy v krvi může být problematická pro uživatele léků na diabetes, protože může dojít k hypoglykémii. Neem rovněž působí jako imunostimulant, což představuje problém při užívání imunosupresiv (například při autoimunitních chorobách). Může také zesilovat účinky léků předepisovaných při vysokém krevním tlaku. (21)

Naopak velmi vhodná může být kombinace neemu s některými antibiotiky, kterým pomáhá „otvírat dveře“. Narušuje totiž bakteriální biofilmy a zvyšuje propustnost buněčných membrán mikrobů, čímž umožní účinné látce antibiotika snáze vstoupit přímo do jejich buněk. Záleží ale na konkrétním léku – u některých antibiotik totiž může jejich účinnost naopak snižovat.

Vhodné kombinace

V rámci tradičních léčebných systémů se neem jen zřídka využívá samostatně, většinou je součástí bylinných a jiných směsí. I některé moderní studie potvrdily účinnost tohoto přístupu, protože neem má s řadou rostlinných složek synergické účinky, tj. navzájem zvyšují svou účinnost. Výzkumů na toto téma však zatím proběhlo jen málo. Zde jsou některé možné kombinace, jejichž účinnost byla potvrzena:

Protizánětlivé působení: neem + kurkumin (23)

Hojení ran: neem + kurkumin (23)

Dentální hygiena: neem + kurkumin (23)

Antimikrobiální působení: neem + čekanka + pískavice (27)

Malárie: neem + guava + citronová tráva (28)

Diabetes: neem + Gynura procumbens (29)

Ájurvéda ovšem běžně využívá ke kombinování s neemem i řadu dalších rostlin, jako je například amla (zde byl potvrzen synergický efekt), guduchi, triphala nebo ashwagandha. Samostatně jej tento léčebný systém nevyužívá prakticky nikdy, protože ho považuje za příliš „ochlazující“ a „vysušující“.

Účinnost neemu může pomoci zvýšit i použití některých nosičů, jako je například kokosový olej. (24)

Nevhodná je ale například kombinace s aloe vera, která může zhoršit vstřebávání některých živin z trávicího traktu. (25) Problematická může být i kombinace neemu s některými jinými silnými antioxidanty, jako je například EGCG ze zeleného čaje. Neplatí totiž, že čím více antioxidantů, tím lépe – vysoké dávky naopak mohou antioxidační ochranu zhoršovat. (26)

Co máme my lidé společného s morčaty a kaloni? Třeba to, že nedokážeme na rozdíl od ostatních savců nedokážeme vytvářet ve svých játrech vitamin C, a proto jsme odkázáni na jeho příjem potravou. A protože „céčko“ je esenciální živina, která je klíčová například pro imunitu, tvorbu kolagenu, zdraví srdce nebo krásnou pleť, měli bychom si pečlivě hlídat, abychom ho přijímali dostatek.

Popis

U většiny savců je vitamin C tvořen v játrech, primáti (včetně člověka), morčata a kaloni však v průběhu svého vývoje tuto schopnost ztratili kvůli mutaci genu kódujícího enzym l-gulunolaktonoxidázu, která je pro syntézu „céčka“ nezbytná. V těle se vyskytuje ve dvou formách: jako kyselina askorbová a kyselina deaskorbová. (1)

Vitamin C se vyskytuje ve všech buňkách, v nichž je až na výjimky jeho koncentrace vyšší než v krevní plazmě. Nejvíce ho obsahují buňky mozku a nadledvin, nejméně krevní buňky. Jeho koncentrace je pečlivě kontrolována a regulována prostřednictvím ovlivnění absorpce ve střevech i vylučováním ledvinami. (1, 6)

Vitamin C se vyskytuje prakticky ve všech druzích ovoce a zeleniny, z hlediska konzumovaného množství jsou jeho důležitým zdrojem i brambory. Obsahují ho i tkáně živočichů, tam je však z velké části zničen při tepelné úpravě. Jediným smysluplným živočišným zdrojem tak zůstává mateřské mléko. (24, 46)

Historie

Příznaky těžkého nedostatku vitaminu C znali již staří Egypťané. Jde o nemoc jménem kurděje, která se projevuje krvácením z dásní, pod kůži, do svalů, do nehtových lůžek, a dokonce i do vnitřních orgánů. Typická je pro ni i tvorba mokvajících boláků, poruchy krvetvorby a nízká odolnost vůči nemocem. V mnoha případech končí i smrtí.

První písemnou zmínku o kurdějích přináší Erbesův papyrus z roku 1550 př. n. l., který zároveň jako lék doporučuje konzumaci cibule. Podrobný popis příznaků, datovaný okolo roku 400 př. n. l., pak přinesl Hippokrates.

Snaha najít účinný lék na kurděje se zvýšila v 15. století v souvislosti s rozmachem dlouhých, často i několik měsíců trvajících námořních plaveb. Během nich byli námořníci většinou odkázáni na stravu složenou převážně ze sucharů a sušeného hovězího masa, a v důsledku toho u nich začala ve velkém propukat choroba. Počet obětí postupně narůstal, což začínalo být neúnosné, příčinu se ale dlouho najít nedařilo.

Teprve v roce 1767 publikoval britský námořní lékař David Mac Bride své pozorování o tom, že prevencí kurdějí je konzumace naklíčených obilovin a luštěnin. V roce 1772 pak byla publikována práce skotského lékaře Jamese Linda, podle níž byl vhodnou léčbou nápoj obsahující ocet, mořskou vodu, citrónovou a pomerančovou šťávu – i námořníci s těžkou formou kurdějí byli schopni návratu do služby už po šesti dnech jeho konzumace.

Informace o tom, co konkrétně bylo důvodem úspěšnosti zmíněných postupů, však zůstala utajena ještě čtvrt tisíciletí. Vitamin C byl totiž poprvé izolován až v roce 1928 izolován maďarským chemikem Albertem Szent-Györyiem, který i díky tomu získal v roce 1937 Nobelovu cenu. Tehdy ovšem tuto látku nazval „kyselina hexauronová“. V roce 1932 popsal britský chemik Walter Haworth molekulární strukturu této sloučeniny, dal jí nové jméno „kyselina askorbová“ a o rok později ji se svým týmem dokázal poprvé vyrobit synteticky. V průběhu dalších let 20. století se vitamin C stal nejužívanějším doplňkem stravy v historii. (2, 46, 47)

Význam vitaminu C pro zdraví

Kurděje se začnou rozvíjet v okamžiku, kdy je v lidské plazmě vitamin C v extrémně nízkých koncentracích (tj. pod 11 µmol/l). V dnešní době jsou velmi vzácné, vyskytují se prakticky jen ve velmi chudých zemích třetího světa. Naopak mírnější forma, hypovitaminóza (plazmatická koncentrace pod 23 µmol/l), je i ve vyspělém světě poměrně častá, například v USA jde o čtvrtou nejčastěji deficitní živinu. Nejvíce jsou nedostatkem vitaminu C ohroženi kuřáci (včetně těch pasivních), lidé žijící ve znečištěném prostředí, diabetici, osoby bojující s infekčním nebo zánětlivým onemocněním, diabetici a těhotné ženy (1, 3, 7)

Kyselina askorbová v těle funguje jako donor neboli dárce elektronů. Díky tomu je velice účinná při zmírňování oxidativního stresu. Naopak vysoké koncentrace vitaminu C v plazmě (v řádu milimolů) naopak působí prooxidačně, což se může uplatnit v léčbě nádorových onemocnění. (1, 4)

Kromě toho se kyselina askorbová zapojuje i do metabolismu železa a je nezbytná pro syntézu kolagenu. Poměrně nedávno pak byly potvrzeny i její epigenetické účinky – coby kofaktor je totiž součástí enzymů, které regulují průběh epigenetické reakce jménem metylace genů. (1, 4, 5)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Tzv. volné radikály (zejména reaktivní formy kyslíku) se vyznačují tím, že ve svých molekulách mají volné, nespárované elektrony, a kvůli tomu jsou velmi reaktivní. Snaží se totiž chybějící elektron do páru získat za každou cenu, a tím poškozují buňky a tkáně napříč tělem. A právě „céčko“ jim chybějící elektrony ochotně věnuje, čímž tělo chrání před oxidativním poškozením. (1)

Antioxidační působení vitaminu C je obzvláště důležité v oblasti mitochondrií. V těchto organelách totiž dochází k přeměně živin na energii prostřednictvím reakcí, při nichž vzniká řada volných radikálů. Ty pak mohou mitochondrie a jejich DNA poškozovat, čímž dochází ke zhoršení jejich funkce. Vitamin C se přitom podílí na jejich ochraně. (34)

Vitamin C ale působí i protizánětlivě, což je dáno jeho schopností regulovat funkci imunitních buněk a produkci cytokinů. Jeho nedostatek je ostatně pro chronické zánětlivé stavy typický. Studie například ukázaly, že 1 g céčka denně výrazně snižuje hladinu zánětlivého cytokinu IL-6 i hodnotu CRP. (15, 22)

Tvorba kolagenu

Vitamin C tvoří kofaktor trojice enzymů, které jsou nezbytné pro průběh hydroxylace aminokyselin prolinu a lysinu, což je jeden z kroků při tvorbě kolagenu. Jeho nedostatek vede nejen ke snížení tvorby kolagenu, ale i ke zhoršení stability jeho molekul – právě to je ostatně i podstatou kurdějí. Proto je vitamin C nezbytný například pro zdraví kloubů či stav pleti. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Vitamin C podporuje imunitu několika cestami, přičemž efektivní je zejména v prevenci a podpoře léčby virových onemocnění. Je nezbytný k tomu, aby si naše tělo vytvořilo adekvátní reakci na napadení patogeny a zabránilo vzniku nadměrného poškození. (7)

Zvyšuje například aktivitu tzv. „zabíječských“ imunitních buněk, tj. zejména T-buněk, a to včetně cytotoxických T-lymfocytů. Dále umožňuje produkci interferonů typu I, což jsou glykoproteiny, které brání množení virů a mají i protinádorové účinky. Tyto interferony jsou mj. ve velké míře přítomny v dýchacím systému, kde pomáhají zmírňovat příznaky infekce horních cest dýchacích, ale i akutních plicních infekcí, a to včetně zápalu plic u starších osob. „Céčko“ navíc pomáhá inaktivovat RNA i DNA viry, stimuluje migraci neutrofilů do místa infekce a aktivuje fagocytózu (pohlcování vetřelců prostřednictvím imunitních buněk jménem makrofágy), (1, 7)

Diabetes

Byla prokázána souvislost mezi hladinou vitaminu C v krevní plasmě a rizikem diabetu, hladinou glukózy nalačno, koncentrací hemoglobinu A1c (tzv. glykovaný hemoglobin) a oxidativním stresem. Některé studie také ukazují, že užívání vitaminu C zlepšuje u diabetiků kontrolu glykémie. (7-10)

Pokožka, krása a hojení ran

Vitamin C se v pokožce se akumuluje v poměrně vysokých koncentracích (především v její části jménem epidermis) a má tu řadu klíčových funkcí. Nezbytný je zejména pro tvorbu kolagenu, což je důležité v prevenci tvorby vrásek. Působí tu přitom i na epigenetickém principu, když v kožních buňkách jménem fibroblasty aktivuje geny pro tvorbu kolagenu. Navíc pomáhá stabilizovat tzv. terciální strukturu jeho molekul. (7)

Zároveň chrání buňky pokožky před působením oxidativního stresu, je nezbytný pro její bariérovou funkci a pozitivně ovlivňuje i imunitní funkce, které probíhají při hojení poranění. V rámci hojivých procesů navíc hraje roli i nezbytnost céčka pro tvorbu a stabilizaci kolagenu. Jeho potřeba tak vzrůstá po zraněních i chirurgických zákrocích, přičemž v rámci studií jeho podávání pomohlo u pacientů s poruchami hojení zkrátit dobu do uzavření rány. V jedné studii rovněž podpořilo hojení bércových vředů. (7, 11-13, 26)

Starší populace

Nedostatkem vitaminu C velice často trpí senioři, a to jak ti v domácím prostředí, tak ti v ústavní péči. Nízké plasmatické hladiny céčka (pod 17 µmol/l) přitom výrazně zvyšují úmrtnost bez ohledu na příčinu, stejně jako riziko vzniku rakoviny. Starší pacienti hospitalizovaní s respiračními onemocněními pak při užívání vitaminu C prosperují výrazně lépe než bez něj. (7)

Hubnutí

Vitamin C je součástí dvou enzymů z rodiny hydroxyláz, které jsou potřebné pro tvorbu karnozinu – látky, která je nezbytná pro transport mastných kyselin do mitochondrií, v nichž mohou být přeměněny na energii. Proto je vhodné jeho užívání i v případě, že potřebujeme zhubnout, a to ideálně v kombinaci s pohybovou aktivitou. Zejména při středně intenzivních aktivitách totiž podporuje využívání tuků jako zdroje energie. (7, 14, 37)

V rámci jedné studie například vedlo denní užívání 500 mg céčka po dobu 12 týdnů k mnohem výraznějšímu snížení BMI než u kontrolní skupiny s totožným dietním a pohybovým režimem, a také k výraznějšímu snížení krevního tlaku a hladiny cholesterolu. (37)

Srdce a cévy

V prevenci a podpoře léčby kardiovaskulárních onemocnění hraje důležitou roli antioxidační a protizánětlivé působení vitaminu C. Kromě toho zlepšuje i funkce cévního endotelu (vnitřní výstelka cév), jejíž narušení je rizikovým faktorem vzniku aterosklerózy, pomáhá regulovat tvorbu oxidu dusnatého a nezbytný je i pro angioneogenezi neboli tvorbu nových cév. (15)

V rámci kardiovaskulárního systému hraje důležitou roli i zapojení vitaminu C do tvorby a ochrany kolagenu. Rovnováha mezi jeho tvorbou a degradací je například klíčová pro fungování srdce, a pokud dojde k jejímu narušení, může to výrazně zhoršit biomechanické vlastnosti tohoto orgánu. Existují dokonce důkazy i pro prospěšnost podávání céčka po infarktu myokardu, kdy pomáhá zmírnit zánět a podpořit hojivé procesy. (15)

Nadledviny, stres

Nadledviny obsahují nejvyšší koncentraci vitaminu C ze všech tkání těla. Je v nich důležitý nejen pro antioxidační ochranu buněk nadledvin, ale je i součástí enzymů nezbytných pro produkci stresových hormonů. Proto také při stresu potřeba vitaminu C stoupá. Nedostatek céčka rovněž může zvýšit hladinu kortizolu a přispět k vyčerpání nadledvin. (23)

Mozek a mentální výkonnost

Mozek má ze všech tkání druhou nejvyšší hladinu céčka, a proto může nedostatek tohoto vitaminu způsobit zhoršení mentální výkonnosti. Existují také důkazy, že pokud trpí jeho deficitem novorozenec, vede to k snížení počtu neuronů v hipokampu, což se projeví deficitem paměti v dalším životě. U starších osob pak vyrovnávání hladin céčka může pomoci zmírnit příznaky Parkinsonovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění, snížit riziko mozkové mrtvice a v případě jejího prodělání zmírnit výskyt komplikací. (24, 25)

Vitamin C je také součástí enzymů, které jsou nezbytné pro tvorbu a metabolismus některých neurotransmiterů. I proto může jeho nízká hladina zvýšit riziko depresí a dalších psychiatrických onemocnění. (27, 28)

Zdraví ústní dutiny

Vitamin C pomáhá inhibovat bakterii Streptococcus mutans, která je původcem zubního kazu. Pro kondici zubů a dásní je důležitá i jeho role v syntéze kolagenu. Podporuje také ukládání vápníku do zubů. Nízká hladina céčka také zvyšuje riziko parodontidy – jeho užívání naopak při této chorobě pomáhá zmírnit otok, zarudnutí a krvácení dásní. Může také ovlivnit riziko rakoviny ústní dutiny – pacienti trpící touto chorobou mají ve většině případů nízkou koncentraci céčka ve slinách. (24)

Sportovní výkonnost

Přímý vliv užívání vitaminu na sportovní výkonnost sice prokázán nebyl, u sportovců pomáhá vitamin C po zátěži zmírnit míru zánětu a oxidativního poškození, zlepšit tvorbu kolagenu a zmírnit únavu a vyčerpání. Jeho nízká hladina pak zhoršuje využití tuků coby zdroje energie při dlouhotrvající vytrvalostní zátěži. (29-32)

Dlouhodobé užívání vysokých dávek ovšem není zvláště u vytrvalců vhodné, protože snižuje buněčnou adaptaci na tréninkovou zátěž (například ve smyslu tvorby nových mitochondrií). (33)

Nádorová onemocnění

Zajímavé využití má vitamin C při nádorových onemocnění. Při nich je zaprvé možné běžné podávání vitaminu C ve formě doplňků stravy – většina onkologických pacientů trpí jeho deficitem, což je způsobeno jak samotnou nemocí (například v důsledků zánětlivých procesů, které s ní souvisejí), tak i působením chemoterapie. V tomto případě se uplatňuje antioxidační působení vitaminu C. (35, 36)

Céčko má ale jednu velice zajímavou vlastnost: zatímco v přítomnosti zdravých buněk se chová jako antioxidant, v přítomnosti některých nádorových buněk se začne chovat jako prooxidant, tedy látka podporující oxidaci. V okolí těchto buněk se totiž vyskytuje vyšší koncentrace iontů mědi a železa a také zvýšená kyselost prostředí, což prooxidační chování vyvolává. Díky tomu pak céčko pomáhá nádorové buňky přímo ničit. (35, 36)

V tomto případě je ale nezbytné nitrožilní podávání, protože podávané dávky jsou opravdu velmi vysoké – i v řádu desítek gramů denně. Céčko tu přitom zaprvé zvyšuje šanci na přežití: dokonce i v případě pacientů s metastázemi prodlužuje délku života i jeho kvalitu. Zadruhé pak pomáhá zmírnit nepříjemné vedlejší účinky chemoterapie, jako jsou snížená chuť k jídlu, únava, poruchy spánku nebo deprese, a také pomáhá před jejím působením chránit zdravé tkáně. Tyto postupy jsou přitom známy už od 70. let minulého století, teprve v posledních letech ale byly objeveny mechanismy jejich působení. (35, 36)

Krvetvorba

Ve vyspělých zemích není příliš časté, aby člověk nepřijímal ve stravě dostatek železa. Pokud tedy trpí chudokrevností, nemusí být nezbytné příjem tohoto prvku navyšovat, spíš je třeba pátrat po tom, proč neumí přijaté železo dostatečně využít. Jednou z možností, jak jeho vstřebávání podpořit, je konzumace vitaminu C spolu s jídlem bohatým na železo, ať už v podobě doplňku stravy nebo ovoce a zeleniny. Velmi důležité je to hlavně pro vegany a vegetariány, protože tzv. nehemové železo obsažené v rostlinných potravinách se vstřebává výrazně hůře než například hemové železo z masa. (47)

Užívání a kontraindikace

Jako doporučovaná denní dávka vitaminu C bývá uváděno 75-90 mg denně, což je množství, které se dá snadno získat pravidelnou konzumací ovoce a zeleniny. V rámci prevence infekčních onemocnění jsou ovšem vhodnější dávky o něco vyšší, v rozmezí 100-200 mg/den, což stačí k optimalizaci buněčných a tkáňových hladin. I to je v zásadě možné získat prostřednictvím stravy. Pokud už ale nějaké infekční onemocnění probíhá, poptávka po „céčku“ výrazně stoupá, a proto je vhodné krátkodobě nasadit výrazně vyšší dávkování, a to až 1 g/den (za horní limit pro orální užití jsou považovány 2 g denně). V tomto případě se už bez doplňků stravy neobejdeme. Dávky vyšší než 500 mg jsou také vhodné po chirurgických zákrocích. (1, 7)

Dlouhodobé užívání velmi vysokých dávek vitaminu C však není vhodné. Platí sice, že jeho nadbytek se vyloučí močí, je tu ale jeden háček. V rámci svého antioxidačního působení se totiž kyselina askorbová přemění na kyselinu dehydroaskorbovou, která musí být znovu zredukována za pomoci glutathionu, thioredoxinu a NADH, čímž se mj. zajistí maximální využití dostupného céčka v buňkách (poruchy tohoto mechanismu mimochodem hrají důležitou roli v rozvoji kardiovaskulárních i jiných onemocněních). Pokud ale dlouhodobě přijímáme vysoké dávky vitaminu C, zmíněné mechanismy nezvládají zajistit, aby se všechna vznikající kyselina dehydroaskorbová přeměnila zpět na kyselinu askorbovou. Dochází proto k jejímu rozkladu na kyselinu šťavelovou a oxaláty, které pak přispívají ke vzniku ledvinových kamenů. (15)

Při užívání vysokých dávek se také mohou vyskytnout vedlejší účinky v podobě trávicích obtíží. (24)

Formy vitaminu C

Vitamin C je možné získávat z přírodních zdrojů, jako jsou citrusy, bobulové plody nebo acerola, vzhledem k finanční nákladnosti těchto postupů se však většina doplňků stravy vyrábí ze syntetické kyseliny askorbové. Mezi těmito formami sice mohou existovat rozdíly například ve vstřebatelnosti, dle většiny provedených studií jsou ale zcela zanedbatelné. (15, 16)

Smysl nedávají ani doplňky stravy s postupným uvolňováním. V rámci výzkumů nebyl totiž zjištěn mezi dobrovolníky užívajícími obyčejné céčko a vitamin C s postupným uvolňováním žádný rozdíl v jeho plasmatických koncentracích. Prodlouženého vstřebávání navíc můžeme snadno dosáhnout i sami, pokud céčko konzumujeme spolu s jídlem. (17)

Osobám s narušeným trávením bývá někdy doporučováno nahradit kyselinu askorbovou jejími solemi – nejčastěji askorbátem sodným, vápenatým, draselným nebo hořečnatým. Existuje ale jen velmi málo studií, které by potvrdily, že askorbáty méně dráždí trávicí trakt. (17)

Další možností užívání je kombinace vitaminu C s bioflavonoidy (druh polyfenolů), většinou ve formě extraktu z ovoce – například z citrusů nebo šípků. Jedna ze studií ukázala, že v takové kombinaci může biologická dostupnost céčka vzrůst o 35 %, další ale ukázaly jen méně výrazný přínos. Každopádně ale platí, že některé bioflavonoidy a další látky z ovoce mohou být nejen samy o sobě přínosné, ale rovněž mohou s vitaminem C působit synergicky. Stejně efektivně ale pochopitelně funguje, pokud obyčejné céčko jíme spolu s ovocem či jinými rostlinnými potravinami bohatými na bioflavonoidy. (17, 18)

V doplňcích stravy se někdy využívá i kombinace vitaminu C s látkou jménem askorbylpalmitát, ta ale dle výzkumů pravděpodobně smysl nedává. V laboratorních podmínkách sice zlepšila ochranu a stabilizaci buněčných membrán, pokud se ale askorbylpalmitát užívá ústně, většina z něj se v trávicím traktu rozloží a vstřebávání vitaminu C ve výsledku nijak neovlivní. (19, 20)

Další možností je vitamin C v tzv. lipozomální formě. Tato forma se sice prokazatelně vstřebává lépe, vstřebané množství však nedosahuje ani dvojnásobku oproti běžné kyselině askorbové – jedna ze studií například ukázala, že se celkové vstřebané množství zvýší 1,77krát. Vzhledem k výrazně vyšší finanční náročnosti proto lipozomální formy nedávají u běžné populace smysl, vhodné jsou spíše jen pro osoby s narušeným vstřebáváním živin či při výraznějším deficitu céčka. (17, 21)

Pokud se rozhodneme vitamin C získávat ze stravy, měli bychom mít na mysli, že k jeho degradaci dochází vlivem tepla, proto je vhodné do jídelníčku zařazovat syrové ovoce a zeleninu. Šetrná tepelná úprava ovšem zdaleka nezničí všechno céčko, a proto je například při vyšší konzumace tepelně upravené zeleniny (vč. např. brambor) možné získat jeho dostatečné množství. Protože jde ale o živinu rozpustnou ve vodě, k velkým ztrátám dochází i vyluhováním. Proto je vhodnější například vaření v páře.

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace vitaminu C s vitaminem E. Céčko totiž podporuje regeneraci oxidovaného vitaminu E, čímž pomáhá udržovat jeho antioxidační funkci v membránách buněk. (15)

Možné jsou ale i další kombinace.

Imunita: vitamin C + zinek + vitamin D3 (38), vitamin C + zinek + echinacea (39), vitamin C + echinacea + propolis (40), vitamin C + astaxantin (43)

Snížení rizika úmrtí ve vyšším věku: vitamin C + vitamin E + zinek + selen + ß-karoten (24)

Hubnutí: vitamin C + gurmar + pískavice + glukomannan (41)

Sportovní výkonnost: vitamin C + ostropestřec mariánský (42)

Antioxidační působení: vitamin C + vitamin E + koenzym Q10 (44)

Hojení ran: vitamin C + zinek + arginin (45)

Jihoamerické deštné lesy představují úžasný svět s neuvěřitelnou biodiverzitou. Skrývá se v nich řada rostlin s mimořádnými účinky na lidský organismus – některé doposud nebyly objeveny, jiné znají jen místní šamani, ale účinnost mnohých potvrdila i moderní věda. Mezi ně patří i pfafie latnatá neboli suma. Jde o účinný adaptogen s pozitivním působením na sexualitu, plodnost, hormonální rovnováhu a řadou dalších příznivých účinků.

Popis a výskyt

Suma je plazivá keřovitá liána s rozsáhlým kořenovým systémem a listy, které jsou 2–8 dm dlouhé a 1–4 cm široké. Patří do čeledi laskavcovitých. Přirozeně se vyskytuje v tropických oblastech povodí Amazonky, zejména v Brazílii, Panamě, Peru, Ekvádoru a Venezuele. K růstu vyžaduje tropické klima s vysokým výskytem srážek a půdu bohatou na minerály, zejména na železo. K léčebným účelům se využívá kořen, který se obvykle sklízí v zimním období, tedy od května do července. (1, 7)

Suma je důležitou součástí léčebných systémů domorodých obyvatel Amazonie. V jednom z místních jazyků je dokonce označována jako „Para toda“, což v překladu znamená „pro všechno“. V tradiční jihoamerické fytoterapii se skutečně používá na celou řadu potíží, ať už jde o nemoci trávicího traktu, artritidu, cukrovku astma či rakovinu, ceněny jsou zde ale i její adaptogenní vlastnosti, schopnost působit jako celkové tonikum a snižovat negativní vliv stresu (tj. adaptogenní působení, díky kterému bývá někdy přezdívána jako „brazilský žen-šen“). Jde také o velice oblíbený sexuální stimulant. (2, 3, 7)

Účinné látky

Suma obsahuje skupinu triterpenoidních saponinů (glukosidů) označovaných jako pfaffosidy (pfaffosid A, B, C, D, E a F). Dále se zde nachází spousta dalších unikátních látek, jako jsou stigmasterol, sitosterol, alantoin či kyselina pfaffová. (4, 8)

Zajímavou složkou je jsou tři druhy ekdysteronu (hlavně pak beta-ekdysteron), což jsou látky schopné vázat se na receptory určené pro testosteron. Díky tomu mají i účinky podobné tomuto hormonu, ať už jde o vliv na sexualitu a plodnost, nebo na sportovní výkonnost. (5)

Suma rovněž obsahuje i některé vitaminy, minerální látky a stopové prvky, včetně těch poměrně vzácných, jako je například germanium, které je přitom nezbytné pro fungování imunitního systému a procesy produkce energie. (4, 7)

Historie

Historii užívání sumy je velmi těžké zmapovat z důvodu nedostatku písemných pramenů o přírodním jihoamerickém léčitelství. První písemné zmínky o jejím využití pocházejí z doby před 300 lety. (1)

Zájem o sumu se výrazně zvýšil v roce 1976, kdy z ní sovětský vědec Syrov extrahoval ekdysteron a zjistil, že tato látka má výraznější anabolický efekt (vliv na růst svalové hmoty a svalovou sílu) než některé anabolické steroidy. To vedlo ke zkoumání možného využití u sovětských olympioniků. (6)

Suma je rovněž předmětem japonského patentu na získávání beta-ekdysteronu – ze 400 g kořene lze s jeho pomocí extrahovat 2,5 g této látky. (7)

Léčivé účinky

Suma patři mezi velmi málo prozkoumané rostliny. Prakticky zde chybí klinické studie – převažují studie na zvířatech či buněčných kulturách. Výzkumů na lidských dobrovolnících bylo provedeno jen málo a většinou byly jen malého rozsahu, popřípadě zkoumaly vliv látek izolovaných ze sumy, nikoliv rostliny samotné. Nicméně u některých z obsažených složek byly popsány i epigenetické účinky. Zajímavé také je, že výzkumy potvrzené účinky shodují z oblastmi tradičního léčebného využití sumy domorodými obyvateli. I proto by si tato rostlina zasloužila mnohem podrobnější zkoumání.

Sexualita, plodnost a hormonální rovnováha

Suma je původními obyvateli Brazílie často využívána i pro svou schopnost podporovat sexualitu a prokazují to i dosavadní provedené studie. A zajímavé je, že v tomto směru pravděpodobně pomáhá hlavně těm, kteří to opravdu potřebují. Když ji například vědci podávali potkaním samcům, tak u těch s normální sexuální aktivitou k žádným pozorovatelným změnám nedošlo. Zato u samců, kteří byli málo sexuálně aktivní, nebo se dokonce jevili jako impotentní, došlo k výraznému navýšení pohlavní aktivity. (8)

Prokázána byla i výrazná schopnost sumy zlepšovat produkci mužských i ženských pohlavních hormonů, konkrétně estradiolu-17ß, progesteronu a testosteronu. (9) Díky těmto skutečnostem lze předpokládat i pozitivní vliv na plodnost mužů i žen.

Menopauza

Suma dle dosavadních poznatků dokáže také účinně snižovat příznaky související s menopauzou. Jako velice efektivní se pak v tomto směru ukázala její kombinace s další jihoamerickou rostlinou jménem maca horská – v rámci jednoho z výzkumů vedlo její užívání ke snížení skóre symptomů menopauzu o polovinu. Snížila se přitom nejen četnost a závažnost návalů horka, ale i podrážděnost a další poruchy nálad. Důvodem je přitom jak schopnost sumy podporovat tvorbu pohlavních hormonů, tak i obsah látek, které jsou strukturou podobné ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. (10)

Zánětlivá střevní onemocnění

Ve studiích na zvířecím modelu byly potvrzeny silné protizánětlivé účinky sumy a její účinnost při zánětlivých střevních onemocnění. Její užívání zde vedlo ke snížení hodnoty CRP (hladiny C-reaktivního proteinu, který vypovídá o míře zánětu v těle) i makroskopického poškození střeva. (11)

Nádorová onemocnění

Extrakt z kořene sumy potlačuje nadměrnou proliferaci (rychlé, nekontrolované dělení buněk), a zároveň zvyšuje apoptózu čili programovanou buněčnou smrt poškozených buněk. Oba tyto procesy přitom typicky bývají při nádorových onemocněních narušeny. Zároveň vykazuje antiangiogenní efekt, tj. omezuje tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení rostoucího nádoru.

Účinnost byla prokázána například u nádorů jater, a to včetně té, které předcházela fibróza tohoto orgánu. Pokusy na myších potvrdily po konzumaci sumy také zvýšenou aktivitu imunitních buněk jménem makrofágy, což se u zvířat například projevilo zmenšením Ehrlichova tumoru. (12–14)

Pokožka a vzhled

Jedna malá studie ukázala, že podávání extraktu z kořene sumy může pomoci redukovat tmavé kruhy pod očima. Důvodem je pravděpodobně protizánětlivé působení, které zlepšuje průchodnost drobných cév v okolí očí. (17)

Obsažený ekdysteron podporuje hojení poranění pokožky a může rovněž pomoci redukovat viditelné příznaky lupenky. (18)

Ekdysteron v sumě rovněž pomáhá potlačit produkci kožního barviva melatoninu, což se může projevit např. snížením tvorby tmavých skvrn na pokožce. (19)

Sportovní výkonnost

Obsažený ekdysteron se váže na receptory pro testosteron, a díky tomu podporuje tvorbu svalových bílkovin, růst svalové hmoty, svalovou sílu i vytrvalost. Zároveň ale ovlivňuje i estrogenové receptory ve svalové tkání, a tím například pomáhá bránit ztrátám svalové hmoty u žen po menopauze. V současnosti je ovšem v monitorovacím programu Mezinárodní antidopingové agentury. (20, 21)

Diabetes

V tradiční jihoamerické medicíně je suma využívána i k regulaci hladiny glukózy v krvi. Tento efekt byl navíc potvrzen i v případě pfaffové kyseliny, která je v sumě obsažena. (7)

Trávicí potíže

Studie na potkanech ukázala, že suma má schopnost potlačovat tvorbu žaludeční kyseliny, a tím bránit rozvoji žaludečních vředů a pálení žáhy. (22)

Játra a ledviny

Obsažený ekdysteron pomohl v jedné studii zlepšit ledvinové funkce u potkanů s akutním poškozením ledvin. Pomáhá také chránit tkáň jater vůči oxidativnímu poškození.

Mentální výkonnost, stres

Suma působí jako adaptogen, tj. snižuje negativní působení stresu na organismus. Zároveň podporuje duševní výkonnost a paměť a také snižuje negativní působení alkoholu na mozkovou tkáň. (23)

Užívání a kontraindikace

Suma je obecně poměrně dobře snášena, vážnější negativní účinky nejsou hlášeny. Nedoporučuje se užívat spolu s látkami ovlivňujícím hormonální systém, zejména pak systém pohlavních hormonů (testosteron, hormonální antikoncepce, substituční hormonální terapie při menopauze). Zároveň je vhodné se jí vyhnout při léčbě či zvýšeném riziku hormonální podmíněných nádorů (například rakovina prsu, vaječníků či endometria). (1, 15, 16)

Vhodné kombinace

Suma se nejčastěji užívá samostatně, možné jsou ale i některé kombinace s jinými jihoamerickými rostlinami.

Sexualita: suma + damiána (Turnera diffusa) (9)

Menopauza: suma + maca horská (10)

Semínka jsou věc, která je při konzumaci hroznového vína spíše na obtíž. Mnoho lidí je proto vyplivuje nebo dává přednost odrůdám bez semen. Přitom právě v nich se nacházejí látky, které jsou pro naše tělo opravdový poklad.

Popis

Réva vinná je popínavá dřevnatá liána z čeledi révovitých. Původní areál jejího rozšíření zahrnuje Jižní Evropu, Přední a Střední Asii a podhůří Kavkazu, dnes je však její pěstování rozšířeno v subtropických a mírných oblastech celého světa. Plodem je kulovitá bobule, která může mít v době zralosti dle odrůdy barvu od zelené, přes žlutou, červenou, až po modrofialovou. Konzumuje se syrová, suší se (rozinky) a využívá se k výrobě vína a dalších alkoholických nápojů.

Z hlediska pozitivních účinků na lidské zdraví představují důležitou součást hroznů jejich jadérka. Vyrábí se z nich extrakt, který vyniká obsahem proantokyanidinů. Pro jejich komplex (a někdy i pro celý extrakt) se používá zkratka OPC.

Historie

Réva vinná patří mezi nejstarší kulturní plodiny, starověcí Egypťané prokazatelně pojídali její plody již před 6 000 lety. Dlouhou historii má i její využití v přírodní medicíně. Léčivé účinky vína v podobě nápoje chválí ve svých dílech několik antických filosofů, a hrozny jsou i tradiční součástí léčitelství i ve zbytku Evropy. K léčení se používaly nejčastěji zralé plody a z nich vyrobený nápoj (tedy víno), a to při celé řadě nemocí, od nevolností, přes kožní a oční infekce, onemocnění jater a ledvin až po rakovinu. Využívaly se však i plody nezralé (při bolení v krku), rozinky (při zácpě), vinné listy (zastavení krvácení, záněty, hemoroidy) či míza (kožní onemocnění). (40)

Účinné látky

Nejdůležitější složkou extraktu z hroznových jader je komplex tzv. oligomerních proantokyanidinů, což jsou látky ze skupiny polyfenolů. Používá se pro něj zkratka OPC (z anglického oligomers procyinidins complex). Nachází se ve slupkách jader, přičemž 100 g sušených semen je ho obsaženo asi 3 500 mg (46), v extraktu je obsah OPC i několikanásobně vyšší. Kromě něj se zde nacházejí i další formy proantokyanidinů (monomery, dimery, trimery a polymery), vysoký podíl vitaminu E a kyseliny linolenové. (45)

Léčivé účinky

Odborníci na výživu často hovoří o tzv. francouzském paradoxu, jež spočívá ve faktu, že obyvatelé Středomoří trpí ve srovnání s ostatními evropskými národy méně často onemocněním srdce a cév i dalšími civilizačními chorobami, ačkoliv konzumují vysoké množství živočišných tuků. Jako důvod bývá zmiňováno hojné pití červeného vína, které obsahuje dvě důležité substance: zaprvé resveratrol, barvivo obsažené ve slupkách červeného vína, a zadruhé právě komplex proantokyanidinů z hroznových jader (41).

Extrakt z hroznových jader je v první řadě velice silným antioxidantem, který je schopen ničit škodlivé volné radikály a chránit tak buňky a tkáně před oxidativním poškozením. Hlavním důvodem je přitom vysoký obsah komplexu proantokyanidinů (OPC). Podle vědeckých měření jde o 20x silnější antioxidant než vitamin E a 50x silnější než vitamin C (44).

To však není jediný důvod, proč je tak výjimečnou substancí. Neméně důležité je totiž jeho epigenetické působení čili schopnost ovlivňovat, zda budou některé geny „přečteny“ a nikoliv. Samotná přítomnost určitého genu v naší genetické informaci totiž znamená jen málo. Záleží totiž i na tom, jestli bude daný gen „přečten“, tedy jestli podle něj bude organismus vytvářet bílkoviny.

OPC přitom reguluje molekuly jménem microRNA (miRNA). Tyto velmi malé molekuly nic nekódují, nejsou tedy součástí genetické informace, ale zásadně ovlivňují právě expresi (přepis) genů. (2) Epigenetické působení extraktu z hroznových jader má ovšem zároveň příčinu i v jeho schopnosti regulovat další dva zásadní epigenetické mechanismy – metylaci genů a acatylaci histonů (4).

OPC rovněž podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy nezbytné pro vznik mitochondrií a podporu jejich funkce, a také NAD+, což je koenzym hrající klíčovou roli v energetickém metabolismu. (86)

Nemoci srdce a cév

Důležitou roli v prevenci srdečně cévních onemocnění hrají proantokyanidiny z hroznových jader, konkrétně pak jejich antioxidační vlastnosti, které brání peroxidaci lipidů a poškozování DNA buněk vlivem působení volných radikálů (14). Významnou úlohu tu však hrají i některé epigenetické mechanismy, například ovlivnění genů JNK-1 a c-JUN (15).

Polyfenolické látky obsažené v extraktu z hroznových jader dokáží poměrně efektivně snižovat krevní tlak, a to zejména prostřednictvím regulace enzymu endoteliární NO syntáza, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého (NO). Tato malá molekula totiž funguje jako vazodilatant – jejím působením dojde k rozšíření cév, které tak kladou toku krve menší odpor. (12, 13, 48). Platí přitom, že právě vysoký krevní tlak patří mezi hlavní rizikové faktory srdečně cévních onemocnění, jako je infarkt myokardu či mozková mrtvice. Efekt byl přitom zaznamenán i v případě zvýšeného krevního tlaku po menopauze. (91) Zlepšení elasticity krevních cév a zvýšení průtoku krve se kromě poklesu krevního tlaku zároveň projeví i lepším prokrvením a okysličením všech tkání v těle. K dosažení tohoto účinku je ale zapotřebí vyšších dávek – pozitivní změny zde byly zaznamenány při užívání 400 mg extraktu z hroznových jader po dobu 12 týdnů, účinnost poloviční dávky byla jen velmi nízká. Velmi vhodná je zde kombinace s aminokyselinou citrulinem. (97)

Výzkum na zvířatech prokázal i podstatnou úlohu v prevenci aterosklerózy, tedy tvorby usazenin v cévách – u králíků, kteří byli krmeni stravou s vysokým obsahem tuků a cholesterolu, došlo k výrazně nižšímu rozvoji aterosklerózy, pokud jim byl zároveň do stravy přidáván i extrakt z hroznových jader (17). Schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a míru jeho oxidace ovšem byla prokázána i v několika studiích na lidských dobrovolnících, a to dokonce i u kuřáků. V tomto směru se ukázala jako velice účinná kombinace OPC s chromem. (92, 100)

A v neposlední řadě výzkumy ukázaly i to, že OPC mohou být prospěšné i pro osoby, které již prodělaly infarkt či mrtvici – dokáží totiž zlepšit regeneraci tkání postižených ischemií (nedostatku kyslíku) a tím výrazně zmírnit jejich následky (16).

Nádorová onemocnění

Výzkumy posledních let jednoznačně ukazují, že epigenetické působení některých rostlinných složek hraje významnou roli v prevenci rakoviny, a extrakt z hroznových jader mezi takovéto substance nepochybně patří. Riziko vzniku nádorového bujení přitom dokáže ovlivnit hned několika způsoby.

Prokázán byl například ovlivnění zánětlivých procesů v tlustém střevě prostřednictvím regulace mikroRNA (1). miRNA se totiž zapojuje nejen v procesu normální diferenciace buněk, ale i karcinogenezi, tedy při vzniku nádorového bujení (3). Extrakt z hroznových jader zároveň potlačuje průběh zánětlivých signálních drah (především jde o potlačení NF-kB a COX2). Právě zánětlivé procesy ve střevech přitom patří mezi významné rizikové faktory rakoviny tohoto orgánu. Extrakt z hroznových jader rovněž ovlivňuje proliferaci (rychlé nekontrolované množení buněk) a apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt. (1) Právě procesy proliferace a apoptózy přitom bývají u nádorových buněk narušeny. A v neposlední řadě umí extrakt z hroznových jader omezovat tvorbu nových krevních cév, které rostoucí nádor potřebuje pro svou výživu, a tím jej v podstatě vyhladoví (10, 11)

Prokázán byl pozitivní vliv OPC v prevenci a léčbě řady typů nádorového bujení, například při rakovině tlustého střeva (5), kůže (4), plic (19), prostaty (20) či prsu. U rakoviny prsu přitom hraje důležitou roli jeho schopnost ovlivňovat produkci estrogenu prostřednictvím regulace enzymu aromatázy. Právě potlačení aktivity aromatázy přitom dokáže zpomalit růst až 70 % nádorů prsu (8, 9). Nedávná studie navíc prokázala, že extrakt z hroznových jader může být velmi prospěšný pro ženy s nádorem prsu, které prodělaly léčbu rakoviny prsu pomocí ozařování, protože dokáže zmírnit poškození zdravých tkání (18).

Prokázána je také účinnost OPC při myeloidní leukémii (37).

Ochrana pokožky

Jedním z faktorů, které zásadně ovlivňuje zdraví kůže, je UV záření, zejména pak jeho složka UVB, která má výrazné negativní epigenetické působení. Ovlivňuje totiž aktivitu enzymů DNA metyltransferázy a deacetylázy histonů, čímž ovlivňuje úroveň metylace genů a acetylace histonů, což jsou dva základní epigenetické mechanismy (6). To pak může hrát roli jak při vzniku kožních nádorů, tak i ve stárnutí pokožky. Extrakt z hroznových jader přitom patří mezi přírodní sloučeniny, které chrání buňky pokožky právě před negativním epigenetickým působením UV záření. (7)

Ochrana jater

Jaterní buňky jsou velice citlivé na oxidativní poškození, které vzniká v důsledku poškození volnými radikály. Studie z roku 2008 provedená na zvířatech přitom naznačila, že extrakt z hroznových jader může játra před oxidativním poškozením účinně chránit (21). Podobně efektivně se extrakt jeví i při ochraně jaterních buněk před působením radiace (22). A výzkum z roku 2011 zase prokázal jeho schopnost chránit játra před poškozením způsobeným nadměrnou konzumací alkoholu (23).

Výzkumy rovněž ukázaly, že konzumace proantokyanidinů vede v játrech ke zvýšení hladiny NAD+ (nikotinamiddinukleotid) a sirtuinu-1. To vede ke zvýšené tvorbě mitochondrií v tomto orgánu, zlepšení jeho funkce a ochraně před ztučněním jater. (86)

Hojení ran

OPC při lokální aplikaci urychluje hojení ran díky své schopnosti podporovat angiogenezi neboli tvorbu nových cév. Vděčí za to především tzv. endoteliárnímu růstovému faktoru (24). K podpoře hojení ran, včetně těch po chirurgických zákrocích (například i po císařském řezu), je dokonce vhodná i zevní aplikace (používá se například krém se 2% obsahem extraktu z hroznových jader). (49, 50)

Funkce mitochondrií

Velmi důležitou vlastností oligomerních proantokyanidinů je jejich schopnost zlepšovat funkci mitochondrií a chránit je před působením volných radikálů. Vděčí za to především své schopnosti zvyšovat produkci sirtuinů a NAD+. (62) Právě mitochondrie přitom hrají v organismu zcela zásadní roli, protože v nich probíhá přeměna živin na energii. Zhoršování jejich funkce je jedním z typických projevů stárnutí a negativně se projevuje především v tkáních, které jsou velmi náročné na přísun energie – tj. ve svalech, mozku, očích či srdci. Dysfunkce mitochondrií tak může být jednou z příčin řady nemocí a obtíží – například Alzheimerovy choroby, ADHD, kardiovaskulárních onemocnění, očních chorob či obezity. Více zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

Obezita a diabetes

Jak už jsme zmínili výše, OPC pomocí modulaci exprese genů na úrovni transkripce výrazně ovlivňuje v kosterních svalech aktivitu mitochondrií, což jsou energetická centra buňky. A větší produkce energie s sebou zákonitě nese i zvýšení energetického výdeje. Pro osoby trpící nadváhou a obezitou je přitom důležité, že se díky OPC snižuje dysfunkce mitochondrií v hnědé tukové tkáni, která obvykle vzniká v důsledku obezity a zásadním způsobem narušuje energetický metabolismus. (25, 26).

Oligomerní proantokyanidiny navíc pozitivně ovlivňují vylučování hormonů, které souvisejí se vznikem obezity a ochotou těla hubnout. Jde například o hormon leptin, jehož vylučování v mozku spouští signály nasycení, či adiponektin, který úzce ovlivňuje signální cesty inzulinu a jeho nedostatek mj. vede ke vzniku inzulinové rezistence. Ta pak následně přispívá jak k přibývání na váze, tak k rozvoji diabetu. V pokusech na zvířatech krmených stravou s vysokým podílem tuku přitom po podávání OPC došlo ke zvýšení produkce adiponektinu o neuvěřitelných 61 %! Zároveň došlo k pozitivnímu ovlivnění hladiny leptinu, ke snížení hladiny glukózy v krvi a inzulinové rezistence a také ke zlepšení funkce beta-buněk slinivky břišní, v nichž se tvoří inzulin. (63, 64) Silný antidiabetický efekt OPC se pak projevuje již po šesti týdnech užívání (35, 38). Pozitivně OPC působí i v případě chronické pankreatitidy neboli zánětu slinivky břišní (36).

Výzkumy navíc naznačují, že by užívání oligomerních proantokyanidinů mohlo být přínosné pro těhotné ženy, jejich potomci jsou ohroženi rezistencí na inzulin a adiponektin, a tudíž je u nich zvýšené riziko vzniku obezity v dalším životě. Tímto problémem jsou ohroženy zejména děti žen, které v těhotenství trpí obezitou a diabetem. (65)

OPC také ovlivňuje produkci žlučových kyselin, které se účastní trávení tuků, pomáhá snížit chuť k jídlu a ovlivňuje procesy vzniku a diferenciace tukových buněk. (63, 66)

Sportovní výkonnost

Dalším aspektem, který OPC může zlepšit díky svému vlivu na funkci mitochondrií, je sportovní výkonnost, a to zejména ve vytrvalostních disciplínách. V mitochondriích se díky němu zvyšuje spotřeba kyslíku, což svalovým buňkám umožňuje získávat oxidací cukrů a tuků více energie, kterou pak mohou přeměnit na svalovou práci. (25, 26)

K vyšší sportovní výkonnosti ovšem může přispět i schopnost OPC uvolňovat cévy a zlepšovat tak prokrvení. Díky ní se totiž k pracujícím svalům dostane více kyslíku a živin. (98)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba choroba

Zhoršení kognitivních funkcí, zejména paměti a intelektu, patří mezi nejzávažnější projevy Alzheimerovy choroby. Při tomto procesu hraje důležitou roli akumulace látek jménem rozpustné vysokomolekulární Abetovy oligomery. A právě jejich hromadění dokáže extrakt z hroznových semen účinně bránit, stejně jako tvorbě tzv. beta-amyloidních plaků, které jsou rovněž typickým projevem této nemoci. (27-29)

Proantokyanidiny navíc v rámci výzkumů dokázaly eliminovat anomálie ve funkci mitochondrií, což je velice důležité. Právě dysfunkce mitochondrií je totiž typická pro Alzeimerovu i Parkinsonovu chorobu. Navíc mají obecně ochranný efekt na nervové buňky, které dokonce dokáží chránit i proti působení některých toxinů (například kadmia). Zejména efektivně chrání neurony v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. V pokusech na myších navíc byla potvrzena i jejich schopnost zlepšovat některé kognitivní schopnosti narušené věkem, například schopnost prostorové orientace a rozpoznávání objektů. (51-54)

Artróza

Extrakt z hroznových jader má i prokazatelně příznivé účinky i při artróze, tj. kloubním onemocnění, při kterém dochází k úbytku chrupavky v kloubech a vzniku zánětlivých procesů. Účinně brání tzv. apoptóze (buněčné smrti) chondrocytů neboli buněk chrupavky, čímž omezuje jejich úbytek. Zároveň zmírňuje ztráty proteoglykanů, což jsou sloučeniny bílkovin a sacharidů, které tvoří mezibuněčnou hmotu chrupavky a mají pro funkci kloubů zásadní význam – zvyšují totiž pružnost chrupavky a její odolnost vůči tlaku a fungují jako kloubní lubrikant. (55,56)

OPC má také výrazné protizánětlivé účinky: potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, enzymu COX-2 a dalších látek podporujících vznik zánětu, který je nejen příčinou bolesti, ale přispívá i k dalšímu narušování chrupavky a ostatních kloubních struktur. Důležité v prevenci a léčbě artrózy jsou i antioxidační vlastnosti OPC. (56-58)

Revmatoidní artritida

Studie provedené na zvířatech rovněž naznačily, že extrakt z hroznových jader může být nadějnou substancí pro osoby trpící revmatoidní artritidou. Dokáže totiž regulovat patologické procesy při diferenciaci imunitních T-buněk, které jsou pro tuto autoimunitní chorobu typické. Důležité je zde i jeho výrazné protizánětlivé působení (43).

Osteoporóza

Osteoporóza je choroba způsobená nedostatečným usazováním vápníku v kostech, což vede ke snížení jejich hustoty a vyššímu riziku zlomenin. Pokud je extrakt z hroznových jader podáván spolu s vápníkem, zvyšuje pevnost, hustotu a mineralizaci kostí lépe než samotné užívání vápníku (30).

Další problémy pohybového aparátu

OPC z hroznových jader dokázalo rovněž v rámci výzkumů zmírnit otoky a bolesti kloubů při dně a také neuropatické bolesti. (87, 88)

Stárnutí

Extrakt z hroznových jader se rovněž vyznačuje schopností zpomalovat procesy stárnutí. Vděčí za to zejména své schopnosti podporovat produkci sirtuinů (zejména SIRT-1 a SIRT-3) a s ní souvisejícímu pozitivnímu vlivu na vznik nových mitochondrií a podporu funkce těch stávajících. Právě postupující dysfunkce mitochondrií je totiž považována za jednu z hlavních příčin stárnutí. (90)

Extrakt z hroznových jader, konkrétně v něm obsažená sloučenina procyanidin C1 (PCC1), se navíc vyznačuje schopnost ničit senescenční buňky (tj. buňky, které již ztratily schopnost dělení), jejichž hromadění v těle je rovněž typické pro proces stárnutí. Když vědci v rámci jedné studie podali PCC1 myším, kterým předtím pomocí záření výrazně urychlili buněčné stárnutí, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou nejen k úbytku senescenčních buněk, ale i ke zlepšení fyzické výkonnosti a zmírnění vizuálních projevů stárnutí. Doba jejich života se navíc oproti kontrolní skupině prodloužila o téměř 10 %, přičemž počítáno od doby ozáření se jejich přežití prodloužilo dokonce o 64,2 %. Z toho vyplývá, že by OPC mohlo významně prodloužit život i v případě, kdy je jeho užívání zahájeno až ve vyšším věku. (90)

Deprese

Protizánětlivé účinky OPC jsou pravděpodobně i důvodem, proč může být užitečné i při léčbě depresí. Důležitou roli při vzniku tohoto onemocnění totiž hrají právě zánětlivé procesy v oblasti mozku. (59)

Makulární degenerace

Makulární degenerace je vážné onemocnění očí, které postihuje buňky sítnice zejména v oblasti tzv. žluté skvrny (makuly), což je místo nejostřejšího vidění. Postižení proto nejprve přestávají rozpoznávat objekty v centru zorného pole, zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Ve vážných případech nemoc končí slepotou.

Extrakt z hroznových jader brání agregaci patologických proteinů, které podporují rozvoj makulární degenerace (32). Zároveň omezuje abnormální tvorbu nových cév, která je projevem tzv. mokré formy makulární degenerace (33).

Polyfenoly z hroznových jader mají ochranný efekt i při další nemoci postihující oční sítnici, tzv. diabetické retinopatii, při níž dochází k poranění drobných očních cév (34).

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z hroznových jader bohatý na OPC také pozitivně ovlivňuje některé procesy týkající se imunitních buněk (například podporují transformaci lymfocytů či fagocytární schopnost makrofágů). (60) Kromě toho také přímo působí proti některým typům bakterií, například obávaného zlatého stafylokoka, listerie, Esterichia coli či některým streptokokům. Vhodný je i při močových infekcích, včetně těch způsobených bakteriemi rezistentními vůči léčbě antibiotik. Prokázána byla i účinnost vůči kvasinkovým infekcím. (39, 61, 62, 89, 99)

Menopauza

Extrakt z hroznových jader pomáhá zmírnit nepříjemné symptomy menopauzy a snížit riziko kardiovaskulárních nemocí u žen středního věku. (47)

Funkce ledvin

Studie na zvířatech prokázaly, že oligomerní proantokyanidiny pomáhají redukovat poškození ledvin, zlepšují jejich funkci, chrání je proti působení volných radikálů a pomáhají zmírňovat zánětlivé procesy v tomto orgánu. (72-74)

Studií na lidských dobrovolnících proběhlo zatím jen málo, ale výsledky jsou velmi nadějné. Například u skupiny 23 osob, která užívala po šest měsíců denně 2 g extraktu z hroznových jader, došlo k poklesu koncentrace bílkovin v moči a schopnost ledvin zajišťovat filtraci vzrostla o 9 %. (75)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, pro které je charakteristický úbytek myelinových obalů nervových vláken, jež jsou nezbytné pro vedení nervového vzruchu. Studie provedená na myších přitom ukázala, že pokud je extrakt z hroznových jader podáván v časném stadiu onemocnění, dokáže procesu demyelinizace účinně bránit. (93)

Štítná žláza

Studie na myších ukázaly, že extrakt z hroznových jader může být velice efektivní i při poruchách štítné žlázy. Při jeho podávání došlo ke snížení zánětu a zlepšení funkce tohoto orgánu, ale z krevních testů bylo rovněž patrné, že se zmírnila chudokrevnost, která je velmi často způsobena právě hypofunkcí štítné žlázy. Zajímavé přitom je, že pozitivní působení OPC bylo zaznamenáno jak při hypofunkci, tak i při hyperfunkci (nadměrné činnosti) štítné žlázy. (94, 95)

Sexualita a plodnost

OPC zlepšuje prokrvení, a tudíž může mít u mužů pozitivní vliv na schopnost erekce. Jeho antioxidační potenciál navíc významně přispívá k ochraně spermií, což se může projevit zlepšením plodnosti. I zde je vhodná kombinace s citrulinem, popřípadě argininem. (96)

Užívání

Doporučená denní dávka extraktu z hroznových jader se pohybuje mezi 50 a 300 mg denně, v závislosti na tom, jestli jej užíváme preventivně nebo z léčebných důvodů. Jako bezpečné však bylo prokázáno i užívání vyšších dávek (až 800 mg). V rámci vědeckých studií však byly používány dávky až 2 g extraktu.

Nejdůležitější účinnou složku extraktu z hroznových jader představují proantokyanidiny, a proto je důležité dávat přednost doplňkům stravy se standardizovaným obsahem této skupiny látek (40-80 %).

Pokud užíváte nějaké léky, je třeba konzumaci extraktu z hroznových jader konzultovat s ošetřujícím lékařem. Extrakt totiž může ovlivňovat účinnost léků, které se rozkládají v játrech, a těch je poměrně velké množství. Vhodné není ani jeho užívání spolu s léky ovlivňujícími srážlivost krve (Aspirin, Walfarin) a také s lékem Phenacetin, kde může urychlit jeho vstřebávání. (40)

Extrakt z hroznových jader se rovněž nedoporučuje dětem a těhotným ženám (40), protože bezpečnosti jeho užívání zde zatím není dostatečně prokázána.

Vhodné kombinace

OPC se nejčastěji kombinuje s resveratrolem, což je logické – jde o dvě sloučeniny, které se hojně vyskytují v hroznovém víně. Ze stejného důvodu bývá také doporučována kombinace s kvercetinem, protože i tento polyfenol se v plodech révy vinné nachází. Nicméně účinnost této kombinace nebyla spolehlivě prokázána – například v rámci studie, která se zabývala vlivem na stav srdce a cév, ukázala, že kombinace OPC s kvercetinem má v podstatě stejné účinky jako OPC samotné. (76) Kombinace OPC + resveratrol + kvercetin však již velký smysl dává, protože kvercetin zlepšuje vstřebávání resveratrolu až o 310 %. (42, 77)

Vstřebávání OPC zlepšuje další skupina látek, která se v hroznech nachází, a to jsou katechiny. Jejich velmi bohatým zdrojem je zelený čaj, a proto i kombinace OPC + extrakt ze zeleného čaje (EGCG) může být velmi efektivní. (71)

OPC + omega 3 – oxidativní stres, protizánětlivé působení, metabolismus lipidů, ochrana jater, funkce mozku, Alzheimerova choroba diabetes, srdce a cévy (67, 70)

OPC + resveratrol – nádorová onemocnění, srdce a cévy, diabetes, Alzheimerova choroba, menopauza (68, 78, 79)

OPC + ostropestřec mariánský (silymarin) – zdraví jater, kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění (69)

OPC + EGCG – protibakteriální působení, mozek, nádorová onemocnění, vytrvalost (71)

OPC + granátové jablko – menopauza, osteoporóza, sportovní výkonnost, srdce a cévy (80, 81)

OPC + kurkumin – nádorová onemocnění, artróza, diabetes (82)

OPC + zázvor – zdraví jater (83)

OPC + ženšen pětilistý – diabetes, hubnutí (84)

OPC + ginkgo biloba – srdce a cévy, mozek

OPC + šišák bajkalský – srdce a cévy, protizánětlivé a antioxidační působení (85)

OPC + spirulina – štítná žláza (95)

OPC + L-citrulin – prokrvení, srdce a cévy, sportovní výkonnost (97)

OPC + chrom – cholesterol, srdce a cévy (100)

Jak dostat cukr pod kontrolu? Velmi efektivní možnost představuje gymnéma lesní, která je ale mnohem známější pod hindským názvem „gurmar“, což v překladu znamená „ničitel cukru“. Pomocnou ruku nám ale může podat i při hubnutí, zácpě a dalších trávicích potíží, srdečně cévních onemocněních a mnoha dalších problémech. (1)

Popis

Gymnéma je rod tropických popínavých dřevin z čeledi toješťovitých. Zahrnuje asi 25 druhů, které se vyskytují v tropických a subtropických oblastech Asie, v Oceánii a Jižní Africe. Medicínské využití má několik z nich, nejznámější je ale gymnéma lesní (Gymnema sylvestre), která je rovněž známá pod názvem gurmar. (2)

Gurmar se přirozeně vyskytuje ve střední a jižní Indii, na jihu Číny, v Malajsii, na Srí Lance a v tropických částech Afriky, pěstuje se ale na řadě dalších míst světa. Jde o pomalu rostoucí popínavou dřevinu (liánu) s eliptickými nebo vejčitými listy a žlutými až oranžovými květy zvonkovitého tvaru. (2)

Historie

Gymnéma lesní je jednou z klíčových rostlin ájurvédské medicíny. Používá se již více než 2000 let – hovoří o ní například starověký spis Sushruta Samhita sepsaný indickým lékařem Sushrutou (zemřel v roce 700 př. Kr). Tento spis je považován za základní dílo ájurvédy. V indické tradiční medicíně se gurmar používá k léčbě cukrovky, ale i mnoha dalších onemocnění včetně malárie, kašle, astmatu, ledvinových kamenů, kardiopatie, Parkinsonovy choroby či hadího uštknutí. Listy se v tomto systému tradičně užívají k léčbě cukrovky, zatímco kůra a květy k léčbě onemocnění souvisejících s hlenem. (2)

Účinné látky

Nejdůležitějšími látkami obsaženými v gymnémě lesní jsou glykosidy, mezi něž patří zejména kyselina gymnemová, gymnestrogenin a gymnemagenin. V listech se vyskytuje také peptid gurmarin, a triterpenové saponiny (konkrétně gymnemasaponiny a dammaranové saponiny), kyselina vinná, kyselina mravenčí, antrachinony a další látky. Neprozkoumanější složkou je přitom kyselina gymnemová, která vyniká zejména svými antidiabetickými účinky a schopností snižovat chuť k jídlu. Ve skutečnosti ale nejde o jedinou látku, ale o směs více podobných kyselin – zatím jich bylo izolováno dvanáct. Velice zajímavou sloučeninou je i peptid gurmarin. (2, 3)

Léčivé účinky

Nejznámější oblastí pozitivního působení gurmaru je podpora léčby diabetu, v níž hraje roli zejména přímé zapojení obsažených látek do procesu vstřebávání a metabolismu glukózy. Prokázáno ale bylo i jeho epigenetické působení, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu některých genů v DNA, což se pozitivně projevuje nejen při diabetu, ale i dalších potížích. Gurmar má i protizánětlivé, imunostimulační a antioxidační účinky. V rámci protinádorového působení pak hraje roli i ovlivnění tzv. autofagie, což je důležitý ozdravný mechanismus, při kterém buňka „požírá sebe sama“. (2-5)

Diabetes

V rámci prevence a léčby tohoto onemocnění hraje roli celá řada mechanismů, které mají pozitivní vliv nejen na rozšířenější diabetes 2. typu, ale i na diabetes 1. typu, který patří mezi autoimunitní onemocnění.

Gurmar ovlivňuje například tvorbu inkretinů, což jsou hormony produkované ve střevech řídící tvorbu inzulinu. Podporuje také regeneraci Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, v nichž je inzulin produkován. (2)

Velice zajímavé je působení kyseliny gymnemové. Ta například dokáže ovlivňovat vnímání sladké chuti a snižovat chuť na sladké. Má totiž podobnou strukturu jako cukr, takže dokáže v chuťových pohárcích jazyka obsadit receptory pro vnímání sladké chuti. Kromě toho se váže i na receptory ve střevní stěně, čímž omezuje vstřebávání cukru z trávicí soustavy a brání nadměrnému nárůstu hladiny krevní glukózy. (2, 6-9)

V rámci výzkumů na zvířatech například dokázala gymnemová kyselina IV snížit 6 hodin po podání hladinu glukózy v krvi o 14-60 %, což je mimochodem podobný výsledek jako v případě antidiabetického léku glibenklamidu. (10)

Rovněž ve studiích na lidských dobrovolnících (včetně řady studií kilinických) došlo po podání gurmaru ke snížení hladiny krevního cukru, glykovaného hemoglobinu i fruktosaminu a zvýšení hladiny inzulinu. U osob užívajících antidiabetické léky poté mohlo dojít ke snížení jejich dávkování. (25)

Výzkumy rovněž ukazují, že gurmar může být účinný i v rámci komplikací diabetu, jako je například diabetická neuropatie. (11)

Hubnutí

Velice zajímavé účinky může mít gurmar coby doplněk redukčních kúr. Pozitivní roli zde hraje výše zmíněné zmírnění chuti na sladké a omezení vstřebávání glukózy (a tedy i kalorií) z potravy, ale i další mechanismy.

Například výše zmíněná schopnost gymnemových kyselin vázat se na receptory pro vnímání chuti je zásadně důležitá pro regulaci kalorického příjmu. Když například pokusné osoby konzumovaly extrakt z gurmaru a poté jim bylo předloženo občerstvení s možností neomezené konzumace, snědly porce s mnohem nižší kalorickou hodnotou než kontrolní skupina. Platí zde ale, že účinné látky gurmaru musí přijít do kontaktu s povrchem jazyka. Pokud tedy člověk užívá extrakt v kapslích, je třeba obsah z kapsle vysypat buď přímo do ústní dutiny, nebo rozmíchat v trošce vody a chvíli podržet v ústech. Tento postup je možné aplikovat před hlavním jídlem (5-10 minut), ale i v okamžiku, kdy člověk během dne dostane chuť na sladké. (18)

Tím ale pozitivní vliv gurmaru na redukci hmotnosti zdaleka nekončí. Svým epigenetickým působením totiž zároveň potlačuje diferenciaci adipocytů (tukových buněk), podporuje funkci mitochondrií v tukové tkáni i vznik tzv. hnědých tukových buněk s vysokou metabolickou aktivitou. (12)

Když například vědci podávali skupině potkanů gurmar spolu se stravou s vysokým obsahem tuku, přibírala zvířata na váze výrazně méně než kontrolní skupina. A ve studii zaměřené na osoby se střední mírou obezity, které nebyly na redukční kúře, vedlo užívání gurmaru k redukci příjmu potravy a váhovému úbytku 5-6 %. (13, 14)

Bolesti kloubů

Extrakt z gurmaru dokáže díky svým protizánětlivým účinkům výrazně zmírňovat bolest a otok kloubů při artróze a artritidě. Některé výzkumy naznačují i jeho schopnost chránit chrupavku. (2)

Imunita a antimikrobiální působení

Gurmar patří mezi imunostimulanty, tedy látky povzbuzující imunitu. V rámci výzkumů byl zaznamenán zejména jeho pozoruhodný účinek na aktivitu imunitních buněk jménem neutrofily, což jsou nejpočetnější leukocyty kolující v naší krvi. (2, 15)

Extrakt z gurmaru navíc působí i antibioticky, kdy pomáhá ničit některé druhy bakterií – například Staphylococcus aurelius (zlatý stafylokok), Staphylococcus epidermis, Escherichia coli nebo Bacillus subtilis. V současnosti probíhají i studie zkoumající extrakt z gurmaru vylepšený přidáním nanovláken a nanočástic oxidu zinečnatého, které vypadají velice nadějně – tyto preparáty jsou totiž pravděpodobně schopny ničit i bakterie s vysokou mírou rezistence vůči antibiotikům. (16, 23)

Srdce a cévy

Jednou z příčin vzniku aterosklerózy je vysoká hladina LDL cholesterolu, a i tady může gymnéma výrazně pomoci. Když například vědci v rámci jednoho z výzkumů podávali pokusným potkanům stravu s vysokým obsahem cholesterolu, došlo u nich k výraznému zvýšení hladin LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a poklesu „hodného“ HDL cholesterolu. Když poté jedna skupina zvířat dostávala extrakt z gurmaru, došlo u ní k výraznému zlepšení všech těchto ukazatelů. (17)

A stejně to fungovalo i v rámci výzkumů na lidských dobrovolnících – v jednom z nich například dokázal extrakt z gymnémy u osob se střední mírou obezity snížit hladinu LDL cholesterolu o 19 %, triglyceridů o 22 %, a naopak zvýšit hladinu HDL cholesterolu o 22 %. (14)

Další výzkumy dokonce ukázaly, že gurmar je v oblasti snižování hladiny cholesterolu a triglyceridů podobně efektivní jako lék atorvastatin, který patří mezi statiny. (2)

Dýchací systém, alergie a COVID-19

Ájurvédská medicína využívá gurmar pro léčbu astmatu či kašle, poslední výzkumy ale ukazují, že díky svým protizánětlivým a antioxidačným účinkům na dýchací systém může být užitečný i při tzv. syndromu akutní dechové tísně (ARDS), který je nejčastější příčinou úmrtí osob s infekcí COVID-19. (19)

Některé z účinných látek gymnémy mají zároveň schopnost potlačovat alergické reakce. Působí totiž proti množení imunitních buněk jménem eozinofily, jejich nadměrná produkce je typická pro řadu alergických stavů – od kopřivky, přes alergickou rýmu až po astma. Pomáhá také stabizovat žírné buňky, jejichž aktivace vede k produkci histaminu a zánětlivým procesům. (24)

Protinádorové působení

Výzkumy ukazují, že by gurmar mohl být velmi prospěšný v rámci prevence rakoviny a podpory její léčby. V rámci výzkumů například vykázal cytotoxicitu proti buňkám glioblastomu, což je nejběžnější a zároveň nejzávažnější mozkový nádor. Tento nádor je navíc jen málo citlivý vůči konvenční léčbě medikamentózní léčbě. Podstatou působení gurmaru je zde pravděpodobně je podpora autofagie, která právě u glyoblastomu bývá narušena. Jeho účinné látky ale zároveň potlačují tzv. nadměrnou proliferaci neboli schopnost rychlého nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. Gurmar navíc podporuje imunitní mechanismy, které pomáhají ničit rakovinné buňky (např. fagocytózu). Pomoci tak může i při dalších typech nádorů, například při melanomu (nádor kůže), či rakovině prsu. (4, 5, 23)

Trávení a zdraví jater

Gurmar vykazuje i řadu pozitivních účinků na trávicí trakt. Má například vysokou protivředovou aktivitu – zvyšuje totiž produkci žaludečních šťáv a snižuje jejich kyselost. Usnadňuje vyprazdňování žaludku i střevní tranzit, což je důležité při zmírňování zácpy, a zmírňuje také poškození sliznice trávicího traktu. Působí také proti vředům trávicího traktu, které byly vyvolány nadměrným užíváním aspirinu. (23)

Gymnéma má navíc potenciál chránit jaterní buňky před poškození vlivem některých toxických chemikálií. (2)

Hojení ran

Výzkumy na zvířatech rovněž ukázaly, že podávání extraktu z gurmaru dokáže urychlit hojení ran. (2)

Péče o zuby

Účinné látky gurmaru působí efektivně i proti zubnímu kazu – omezuje totiž vznik zubního plaku a potlačuje množení bakterie Streptococcus mutans, která je za vznik zubního kazu zodpovědná. Zde se ale gurmar neužívá vnitřně, ale aplikuje se přímo na zuby, například jako složka zubní pasty nebo formou výplachu ústní dutiny. (2, 23)

Užívání a kontraindikace

Gurmar se obvykle užívá ve formě čaje, prášku ze sušených listů nebo extraktu, přidává se ale i do jídel nebo nápojů. Užívání je obecně považováno za bezpečné, a to i dlouhodobé – v rámci výzkumů se vážnější vedlejší účinky nevyskytly ani po 20 měsících. Pouze při nadměrném užívání se může vyskytnout pokles krevního tlaku, nevolnost či bolest hlavy. (1, 2, 20)

Gurmar se nedoporučuje užívat dětem, těhotným a kojícím ženám, a to především z důvodů nedostatečného množství provedených studií. Užívání spolu s inzulinem či perorálně užívanými antidiabetickými léčivy, je sice možné, ale zároveň i představovat problém, protože vlivem jejich interakce může dojít k nadměrnému poklesu hladiny glukózy v krvi neboli hypoglykémii. Užívání gurmaru v kombinaci s jakýmikoliv léky by proto mělo vždy probíhat  pod dohledem ošetřujícího lékaře. (21, 22)

Obvyklé dávkování je 2 g prášku denně (pokud se nevyskytnou vedlejší účinky, je možno postupně navýšit až na 4 g) nebo 100 mg i více extraktu 2-4x denně. Záleží ale vždy na obsahu účinných látek, zejména gymnemových kyselin. U extraktu standardizovaného na 24 % gymnemových kyselin se například doporučuje celková denní dávka 400-600 mg. Pokud chceme docílit efektu obsazení receptorů sladké chuti v chuťových pohárcích, je vhodné gurmar užívat 5-10 minut před jídlem. (22, 25)

Vhodné kombinace

Diabetes: gurmar + kurkumin (26), gurmar + chrom, gurmar + skořice (27), gurmar + fenugreek + skořice + EGCG (27), gurmar + mumio (28), gurmar + zázvor (29)

Hubnutí: gurmar + chrom (14), gurmar + pískavice + glukomannan + vitamin C (25), gurmar + mumio (28)

Zánět: gurmar + chebule srdčitá (30)

Velkou část metaloproteinů obsahujících zinek tvoří enzymy – látky, bez nichž by v těle neproběhla žádná biochemická reakce. A část z nich jsou dokonce enzymy, které jsou nezbytné pro průběh epigenetických reakcí – tedy těch, které regulují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. S nedostatkem zinku v těle proto může souviset vznik řady zdravotních potíží, včetně těch nejzávažnějších.  (2, 3)

Historie

Zinek ve své anorganické, kovové podobě, je znám již velmi dlouho. Mosaz, tedy slitina zinku s mědí, se prokazatelně používala již ve starověkém Egyptě okolo roku 1400 př. n. l., kde se získávala tavením mědi spolu se zinkovou rudou. Čistý zinek se ale povedlo izolovat až mnohem později – pravděpodobně ve 13. století v Indii. (5)

Obsah zinku v živé tkáni byl poprvé zjištěn v roce 1869 v rostlinách, v roce 1934 pak u zvířat. Jeho význam pro člověka byl poprvé objeven až v roce 1961 – tehdy byl v odborné literatuře popsán případ 21letého íránského farmáře, který se živil výhradně chlebovými plackami, bramborami a mlékem a trpěl malým tělesným vzrůstem, měl nedostatečně vyvinuté pohlavní orgány a byl anemický.  Krátce na to byl popsán případ Egyptských adolescentů, kteří se živili převážně chlebem a fazolemi a trpěli podobnými příznaky, a když jim byla podávána strava s dostatkem živočišných bílkovin a zinek, zlepšila se jak jejich chudokrevnost, tak vývoj pohlavních orgánů. (6)

Výskyt a vstřebávání zinku

Ve stravě se zinek vyskytuje mnohem hojněji v potravinách živočišného původu. Jeho vůbec nejbohatším zdrojem jsou ústřice, vysoké množství obsahují i další mořské plody, zejména krabi a humři. Hodně zinku obsahuje i maso -více hovězí a vepřové, o něco méně kuřecí. Vhodným zdrojem jsou i mléčné výrobky, naopak vejce a ryby obsahují zinku poměrně málo. Z rostlinných zdrojů je možno využít zejména ořechy a luštěniny, například fazole, cizrnu, dýňová semínka a kešu ořechy, výskyt zinku je zde však obecně nižší než v živočišných potravinách. (6, 14, 15)

Zinek ze stravy se v trávicí soustavě uvolňuje ve formě iontů, které jsou vstřebávány v tenkém střevě. Z běžné tuhé stravy se v průměru vstřebá do krve 33 % zkonzumovaného zinku, pokud je ale tento prvek dodáván v tekuté formě nalačno, zvýší jeho vstřebatelnost nad 60 %. Ze stravy s jeho vysokým podílem se přitom zinek vstřebává lépe. V těle se pak většina zinku (cca 70 %) koluje v krvi navázaná na bílkovinu albumin, z nějž se dle potřeby uvolňuje do jednotlivých tkání. (6)

Biologickou dostupnost zinku ovšem může výrazně zhoršit kyselina fytová, která se nachází například v řadě druhů semen, včetně obilovin a luštěnin. Ta se totiž v trávicím traktu na zinek váže a omezuje jeho vstřebávání. Obsah kyseliny fytové ve stravě lze ale snížit určitými typy úprav – nejvíce jej snižuje namáčení, klíčení a fermentace, protože při těchto postupech se v zrnech aktivují enzymy, které kyselinu fytovou rozkládají. Ke snížení obsahu této látky dochází i při mletí zrn, naopak při tepelné úpravě jsou její ztráty minimální. (7-9) Některé studie naznačují, že vstřebávání zinku může ovlivňovat i vysoký obsah vápníku ve stravě. Samotný vápník sice žádný vliv nemá, může ale zvyšovat negativní vliv kyseliny fytové. Některé z výzkumů však tuto skutečnost nepotvrdily. (6)

Doplňky stravy jsou obecně vstřebávány dobře, i zde ale panují velké rozdíly. Obecně u všech minerálů platí, že lépe vstřebatelné jsou ty organicky vázané, zatímco anorganicky vázané se vstřebávají hůře. V případě zinku pak byla vstřebatelnost a využitelnost zjištěna následovně (řazeno sestupně od nejlépe vstřebatelného): bisglycinát (tzv. chelátová forma) – pikolinát – oxid – glukonát. (10) Dalšími možnými formami jsou citrulinát a acetát.

Deficitem zinku ovšem může trpět i člověk, který ho ve stravě přijímá dostatek. Jeho vstřebávání totiž může být narušeno některými nemocemi a potížemi, typickým příkladem jsou zánětlivá onemocnění střev (například Crohnova choroba či ulcerózní kolitida) a malabsorpční syndromy. Problém může nastat i při jakékoliv probíhající infekci a také při akutním průjmu, protože se při něm zvyšují přirozené ztráty zinku stolicí. Deficitem zinku jsou ohroženi i diabetici, lidé s chronickými jaterními a ledvinovými chorobami, nadměrní konzumenti alkoholu (alkohol zvyšuje ztráty zinku močí), těhotné a kojící ženy a také vegetariáni a vegani. (6, 12-13)

Z těla je zinek vylučován převážně močí a stolicí.

Vliv na zdraví

Jak už jsme uvedli, zinek je v těle nezbytný zejména proto, že je součástí řady klíčových enzymů v těle. A patří mezi ně i ty, které ovlivňují průběh tzv. epigenetických reakcí.

To, že se nějaký gen nachází v DNA našich buněk, totiž v zásadě ještě nic neznamená. Aby byl funkční, tj. aby se podle něj mohly tvořit bílkoviny, musí být tzv. zapnutý. Některé geny v DNA jsou zapnuté či vypnuté trvale, jiné se zapínají a vypínají dle potřeby, a to pomocí několika biochemických reakcí. Mezi ně patří zejména metylace DNA, tzv. modifikace histonů ovlivňující bílkoviny vytvářející prostorovou strukturu DNA (zejména jde o acetylaci, metylaci a ubiquinaci histonů) a pochopitelně i reakce k nim opačné, tedy demetylace, deacetylace, deubiquinace…).

Zinek je přitom součástí většiny enzymů, které jsou pro průběh těchto reakcí nezbytné. Pokud je ho tedy v těle nedostatek, může to závažným způsobem narušit funkci řady důležitých genů v těle, což se může projevit zvýšeným rizikem řady nemocí a problémů. (4, 16)

Na následujících řádcích jsou uvedeny problémy, v nichž může hrát nedostatek zinku velmi výraznou roli, a je proto vhodné myslet na jeho dostatečné doplňování.

Imunita

Nedostatek zinku poměrně zásadně narušuje imunitní funkce, a platí to nejen pro vysoký deficit tohoto prvku – problémy s obranyschopností se totiž mohou vyskytnou již pře jeho mírný nedostatku. Zinek je totiž klíčový pro vznik a diferenciaci T-lymfocytů, jeho nedostatek ale dopadá i na další typy imunitních buněk, zejména na makrofágy, neutrofily a NK buňky. (18-20)

Nachlazení a respirační infekce

Výzkumy naznačují, že zinek dokáže přímo potlačovat vazbu virů ve sliznici i jejich schopnost množení, a proto je jeho užívání prospěšné při nachlazení a virových infekcích respiračního traktu. V rámci několika provedených studií sice po podávání zinku nedošlo ke zmírnění příznaků, jako je rýma, kašel či bolest svalů, pokud však bylo jeho užívání zahájeno do 24 hodin po objevení prvních příznaků, došlo k významnému zkrácení doby nemoci. (20-22)

Několik studií dokonce ukázalo, že užívání zinku může pomoci zmírnit průběh a příznaky nemoci COVID-19. (29)

Průjem u dětí

Jednou z cest, kterými zinek odchází z těla, je stolice. Když tedy člověk trpí průjmem, ztráty zinku se zvyšují. Velmi nebezpečné je to při infekčních průjmových onemocněních dětí, protože deficit zinku, ke kterému při nich dochází, zároveň zhoršuje schopnost těla se s průjmem vypořádat, takže vzniká začarovaný kruh. Několik klinických studií přitom prokázalo, že doplňky stravy s obsahem zinku zkracují dobu trvání průjmových onemocnění a snižují jejich závažnost. (6)

Makulární degenerace

Podle některých studií může hrát zinek roli při vzniku a rozvoji věkem podmíněné makulární degenerace – očního onemocnění, které postihuje sítnici a často končí úplnou slepotou. Nizozemská populační studie například dospěla k závěru, že vysoký příjem zinku, beta-karotenu a vitaminů C a E ve stravě vede ke snížení rizika vzniku této choroby. V dalších výzkumech pak při podávání zinku osobám, které makulární degenerací již trpí, došlo ke zpomalení průběhu choroby, a v jedné studii dokonce i ke zlepšení zrakové ostrosti. (20, 23, 24)

Hojení ran, bércové vředy

Zinek je nezbytný pro udržení integrity kůže a sliznic. Proto není překvapením, že osoby trpící bércovými vředy, mají velice často nízkou hladinu zinku nebo trpí abnormálním metabolismem tohoto prvku. U pacientů s deficitem zinku tak jeho podávání obvykle vede ke zlepšení stavu bércových vředů. (25-27)

Testosteron, sexualita

Zinek má přímý vliv na buňky varlat, v nichž vzniká mužský pohlavní hormon testosteron, a navíc blokuje enzymatické systémy, které zajišťují přeměnu testosteronu na estrogen. Jeho užívání tak může zvýšit hladinu testosteronu v těle, ovšem jen u mužů, kteří mají zinku nedostatek. (30, 31)

Díky tomu bývá užívání zinku velmi prospěšné pro muže s erektilní dysfunkcí, u kterých pomáhá zlepšit jak schopnost erekce, tak i chuť na sex. Užitečný ovšem může být i při předčasné ejakulaci. Pokud je deficit zinku přítomen u chlapců v dětství a dospívání, vede to k narušení vývoje pohlavních orgánů, tzv. hypogonadismu. (32- 34, 36)

Plodnost

Zcela klíčový vliv má zinek rovněž na mužskou plodnost, a to nejen díky svému vlivu na produkci testosteronu – zároveň totiž podporuje tvorbu semenné tekutiny, snižuje v ní hladinu reaktivních forem kyslíku a podporuje integritu epitelu pohlavích orgánů.  Koncentrace zinku v mužských pohlavních orgánech je přitom výrazně vyšší než v jiných tělesných tkáních a tento prvek je také nezbytný hned v několika fázích procesu tvorby a zrání spermii. Nedostatek zinku tedy způsobuje výrazné snížení celkové tvorby spermií a zvyšuje míru jejich poškození. Vysoká koncentrace zinku se také nachází v „ocáscích“ spermií, kde je tento prvek je důležitý i pro pohyblivost spermií. Velmi efektivní je užívání zinku u kuřáků se sníženou plodností. (36)

Zinek je ovšem významný i pro plodnost žen – je totiž nezbytný k tomu, aby oocyt, tj. zárodečná buňka ve vaječníku, vytvořil a uvolnil vajíčko schopné oplodnění. Nedostatek zinku může také vážně narušit dělení a diferenciaci embrya a způsobit vážná vývojové poruchy. (37)

Mentální výkonnost

Zinek je nezbytný pro přenos signálu uvnitř nervových buněk a také mezi jednotlivými nervovými buňkami navzájem. Nachází se ve vysoké koncentraci zejména v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť, ale i v mozkové kůře a dalších oblastech. (38)

Nedostatek zinku je velice závažný v těhotenství, kdy může zásadním způsobem narušit vývoj mozku a nervové soustavy dítěte. V ranných fázích těhotenství mívá za následek těžké defekty či zmenšení objemu mozečku, v poslední fázi (tj. mezi 24. a 40. týdnem) pak bývá důsledkem tohoto stavu spíše zhoršení funkce mozku – u dětí těchto žen obvykle bývá narušena zejména schopnost učení, některé aspekty paměti, ale i motorické schopnosti. V poslední třetině těhotenství totiž mozek dítěte prochází mimořádnými strukturními změnami a je na nedostatek zinku velice citlivý. (38)

Efektivní může být rovněž doplňování zinku u dětí trpících ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Zinek je nezbytnou součástí metabolismu melatoninu, což je hormon, který je (kromě regulace spánkového cyklu) nezbytný i pro tvorbu neurotransmiteru dopaminu, a právě ta je při ADHD obvykle narušena. Deficit zinku je navíc u dětí trpících ADHD běžný. (39)

Nedávná studie rovněž naznačila, že nedostatek zinku v raném dětství může vést k rozvoji autismu. (40)

Hubnutí, metabolický syndrom

Další skupinou osob, u kterých je deficit zinku mimořádně častý, jsou ty s nadváhou a obezitou. Jednou z příčin je pravděpodobně vztah mezi hladinou zinku a produkcí leptinu – hormonu vytvářeného tukovou tkání, který působí na neuropeptit Y (NPY), jenž následně v hypothalamu reguluje příjem potravy. Leptin se ovšem zároveň podílí i na buněčné imunitě, a jeho nedostatek proto zvyšuje i náchylnost i infekcím. (41)

Zinek je zároveň vhodnou prevencí tzv. metabolického syndromu, což je soubor faktorů a změn v těle, které výrazně zvyšují riziko nemocí srdce a cév a diabetu (a mezi něž patří i obezita). (45)

Štítná žláza

Zinek zároveň pomáhá zvýšit v těle hladinu hormonů štítné žlázy, což je důležité jak při hypofunkci tohoto orgánu, tak i při hubnutí, protože hormony štítné žlázy jsou důležitým regulátorem energetického metabolismu. (42, 43)

Deprese

Doplňování zinku prokazatelně pomáhá snížit míru příznaků deprese. (47)

Užívání a kontraindikace

Potřeba zinku se liší zejména v závislosti na věku (viz tabulka), může ale stoupat v případě některých zdravotních problémů, u alkoholiků, těhotných a kojících žen apod. (17)

Naopak užívání vyšších dávek není vhodné – jedním z důvodů je fakt, že vyšší množství zinku brzdí vstřebávání mědi, což je prvek nezbytný pro krvetvorbu (naopak vyšší příjem železa ve stravy brzdí vstřebávání zinku). Již užívání dávek nad 60 mg po dobu několika týdnů se projevilo snížením hladin enzymů obsahujících měď. Dlouhodobější užívání dávek nad 150 mg denně může kromě chudokrevnosti vést i ke zhoršení imunity a poklesu hladiny HDL cholesterolu. Jednorázové dávky na 570 mg pak dokonce způsobují těžké nevolnosti, průjem, zvracení a křeče v břiše. (20)

Při užívání zinku je rovněž třeba vzít v úvahu možné interakce s některými léky. Pokud jej například užíváme spolu s antibiotiky na bázi tetracyklinu či quinolonu, dochází k jejich vzájemné interakci, což v důsledku vede ke zhoršení vstřebávání jak zinku, tak i antibiotik. V tomto případě je důležité antibiotika neužívat 2 hodiny před a 4-6 hodin po podání zinku. Podobně zinek snižuje vstřebávání penicillaminu, který se používá k léčbě revmatoidní artritidy – tady je třeba zinek užít nejpozději dvě hodiny před podáním léku. (20)

Zvýšený příjem zinku je naopak potřeba, pokud člověk užívá thiazidová diuretika – ta totiž mohou zvýšit ztráty zinku močí až o 60 %. (28)

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace zinku s hořčíkem, jelikož tyto dva prvky vzájemně zvyšují svoji vstřebatelnost a využitelnost, velmi efektivní jsou však i další kombinace. (46)

Poruchy erekce, testosteron: zinek + vitamin D3 (35)

Předčasná ejakulace: zinek + rhodiola + biotin + kyselina listová (32)

Štítná žláza: zinek + jód + selen (43)

Imunita, nachlazení: zinek + vitamin C (44), zinek + vitamin D3, zinek + EGCG (49), zinek + selen (51), zinek + hořčík (53)

Metabolický syndrom a diabetes: zinek + zázvor (45), zinek + kurkumin (48), zinek + hořčík (52)

Deprese: zinek + vitamin D3

Hubnutí: zinek + kurkumin (48)

ADHD: zinek + omega-3 (50)