Popis

Termín „kril“ se používá pro hejna drobných mořských korýšů, kteří se živí mořskými řasami bohatými na omega-3 nenasycené mastné kyseliny a poté sami slouží jako potrava pro větší mořské živočichy (někdy se využívá i anglická varianta názvu „krill“). Nejčastěji se pro výrobu doplňků stravy využívá tzv. antarktický kril pocházející z moře obklopující Antarktidu. Tito korýši jsou sice malí, přesto ale dohromady pravděpodobně tvoří největší biomasu ze všech mnohobuněčných organismů na zemi. (1, 2)

Přestože je kril mimořádně bohatý na bílkoviny, pro lidskou výživu se nevyužívá, protože získávání proteinů z tohoto zdroje je velice obtížné. Na vhodných technologiích se ovšem pracuje, protože využití tak obrovské zásobárny kvalitních bílkovin by mohlo být jednou z cest, jak nasytit rostoucí lidskou populaci. V posledních letech ale výrazně roste obliba doplňků stravy obsahující olej extrahovaný z krilu. (2)

Účinné látky

Olej z krilu je v první řadě zdrojem omega-3 nenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem, a to jak EPA, tak DHA. Dle analýz obsahuje 13,8-20,3 % EPA a 5,6-17,4 % DHA. (1)

Oproti omega-3 ve formě rybího tuku má ovšem tři zásadní výhody:

1. Je považován za méně znečištěný zdroj. U oleje z ryb je například vyšší riziko kontaminace rtutí a dalšími toxickými látkami. (3)
2. Má lepší biologickou využitelnost. Zatímco v rybím tuku jsou omega-3 vázány na triglyceridy nebo etylestery, v oleji z krilu se váží na fosfolipidy. Díky tomu mají vynikající absorpci ve střevech a lépe zvyšují hladinu omega-3 v krevní plazmě i v buňkách. (4, 5)
3. Jeho využívání je udržitelnější. Zatímco ryb v oceánech ubývá, množství krilu zatím výrazněji neklesá. I když samozřejmě platí, že pokud si doplňky stravy z něj získají větší oblibu, bude nutné jeho využívání regulovat. (2)

Kromě omega-3 se v krilu vyskytují i další mastné kyseliny, zejména kyselina linolová, palmitová, palmitoolejová a myristová.

Další zajímavou složkou oleje z krilu je astaxantin. Ten má zaprvé výrazné pozitivní účinky na zdraví a zadruhé svým antioxidačním potenciálem přirozeně chrání olej proti oxidaci a prodlužuje jeho trvanlivost. (2)

Zdraví prospěšnou součástí oleje z krilu jsou i samotné fosfolipidy, které jsou v lidském těle základní složkou buněčných membrán. Z chemického hlediska jde o sloučeniny tuků (tj. glycerolu a masných kyselin), fosfátové skupiny a tzv. polární hlavičky (ty jsou různé dle typu fosfolipidu). Důležité přitom je, že molekuly fosfolipidů mají dvě části: nepolární (tj. rozpustnou v tucích) a polární (rozpustnou ve vodě). Díky tomu se samy uspořádávají do dvojvrstev, které tvoří základ buněčných membrán.

Hlavním fosfolipidem krilového oleje je fosfatidylcholin, kterého je ve v něm obsaženo cca 34 %. Jeho polární hlavička je totiž tvořena cholinem, který je pro člověka důležitou esenciální živinou. (6)

Kromě toho obsahuje krilový olej i steroly, malé množství cholesterolu a vitaminů rozpustných v tucích.

Vliv krilu na zdraví

Účinky omega-3 nenasycených mastných kyselin

Tyto látky patří mezi klíčové esenciální živiny, jejichž deficit se může negativně projevit například na funkci mozku a nervové soustavy, kardiovaskulárního systému nebo zvýšením úrovně zánětu v těle. Navíc mají výrazný vliv na epigenetické reakce v těle, zejména na metylaci genů. Velká část naší populace přitom trpí jejich nedostatkem – průměrný omega-3 index (obsah v membránách červených krvinek) české populace je 3,56 %, zatímco optimální hodnota je 8 % a více. (7)

Roli omega-3 v organismu a přínosy jejich užívání jsem podrobně rozebrala v článku zde », proto jen stručně:

• Jsou nezbytné pro správný vývoj plodu v těhotenství, zejména pro vývoj mozku.
• V dětství nedostatek omega-3 (zejména DHA) zhoršuje kognitivní funkce, stejně jako emoční a sociální chování. V dospělosti jejich konzumace zpomaluje úbytek kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko Alzheimerovy choroby.
• Zmírňují míru zánětu v těle.
• Snižují riziko kardiovaskulárních onemocnění.
• Podporují prevenci a léčbu autoimunitních onemocnění.
• Snižují riziko vzniku depresí.
• Zmírňují negativní následky kouření na zdraví.
• Usnadňují redukci hmotnosti.
• Podporují funkci štítné žlázy.
• Jsou nezbytné pro fungování imunity.
• Jejich užívání je vhodné při poruchách spánku.
• Jsou důležité pro funkci očí.
• Podporují sportovní výkonnost.

Účinky astaxantinu

Velké množství pozitivních účinků má také obsažený astaxantin, což je barvivo z rodiny karotenoidů, které se v přírodě nevyskytuje příliš často. Jedním z jeho nejlepších zdrojů jsou přitom právě mořští korýši.

I astaxantin má epigenetické účinky a k tomu i celou řadu příznivých dopadů na zdraví:

• Jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými účinky.
• Podporuje prevenci a léčbu nádorových onemocnění a nemocí srdce a cév.
• Coby účinný imunostimulant zlepšuje množení imunitních buněk i tvorbu protilátek.
• Je vhodný při diabetu a podpoře hubnutí.
• Chrání nervové buňky, podporuje paměť a kognitivní výkonnost a snižuje riziko Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby.
• Zvyšuje tvorbu pohlavních hormonů i plodnost obou pohlaví.
• Zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu, má pozitivní vliv na mitochondrie.
• Podporuje ochranu pokožky před UV zářením a zpomaluje stárnutí.
• Zlepšuje funkci a ochranu očí.

Více informací s odkazy na zdroje opět najdete v samostatném článku zde »

Účinky cholinu (fosfatidylcholinu)

Cholin je esenciální živina, tj. naše tělo ji neumí vytvořit, a proto jsme odkázáni na jeho příjem v rámci stravy. Ve formě fosfatidylcholinu je součástí buněčných membrán a má i celou řadu důležitých funkcí v organismu, včetně epigenetických účinků. Jeho doplňování tak může mít vliv například na následující oblasti: (8)

Těhotenství a dětství: je nezbytný pro správný vývoj plodu a pro vývoj mozku a kognitivních schopností v období nitroděložního vývoje i v raném dětství. Doplňování cholinu v těhotenství se může projevit lepší kognitivní výkonností dětí v dalším životě. Jeho nedostatek pak vede nejen ke zhoršené funkci mozku, ale i jater.

Játra: cholin je důležitý pro funkci jater i jejich ochranu před oxidativním stresem a zánětem. Jeho nedostatek podporuje vznik zánětu a ztučnění jater, které může vyústit v jejich cirhózu nebo nádorové onemocnění.

Srdce a cévy: pomáhá snížit krevní tlak, zmírňuje srdeční fibrózu a hypertrofii, má ochranné účinky při arytmiích. Konzumace cholinu také zmírňuje riziko úmrtí ze všech příčin.

Mozek: cholin je nejen důležitou strukturní součástí nervových buněk, ale zároveň podporuje i jejich ochranu a je nezbytný pro tvorbu neurotransmiteru acetylcholinu. Jeho doplňování zpomaluje zhoršování kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko Alzheimerovy choroby.

Prokázané účinky oleje z krilu

Kromě studií mapujících pozitivní účinky jednotlivých složek krilu existuje řada těch, které se zaměřily přímo na užívání krilového oleje. Podle nich může být přínosný zejména v těchto oblastech:

Srdce a cévy

Užívání oleje z krilu vede podle studií ke zvýšení hladiny HDL cholesterolu a ke snížení hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů. Někdy se uvádí i pozitivní vliv na snížení krevního tlaku, ten však zatím nebyl spolehlivě prokázán. (9)

Protizánětlivé působení

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny mají velice silné protizánětlivé působení (zvláště to platí pro EPA), a to samé platí o astaxantinu, který je rovněž v krilu obsažen. Ukazuje se přitom, že olej z krilu pomáhá zmírňovat zánět efektivněji než omega-3 z rybího tuku: V rámci jedné ze studií například 1 000 mg krilového oleje denně dokázalo snížit zánětlivé markery účinněji než 2 000 mg omega-3 z ryb. (10)

V dalším výzkumu se zase ukázalo, že konzumace oleje z krilu má za následek efektivnější snížení poměru omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin než užívání rybího tuku. To je velice důležité, protože právě vysoký poměr omega-6 a omega-3 vede ke zvýšení míry zánětu v těle. (11)

Diabetes

Kril může být užitečný i při diabetu. U pacientů s cukrovkou 2. typu například došlo po 17týdenním užívání oleje z krilu nejen ke zmírnění inzulinové rezistence, ale také ke snížení rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. (12)

Bolesti kloubů

Výrazný protizánětlivý účinek je pravděpodobně důvodem, proč olej z krilu dokáže účinně zmírňovat bolest kloubů, a to jak u osob trpících artrózou, tak u pacientů s revmatoidní artritidou. Pouhých 300 mg denně po dobu 1 týdne stačilo například v rámci jednoho z výzkumů k tomu, aby se míra vnímané bolesti u dobrovolníků zmírnila v průměru o 19,3 % a hodnota CRP (ukazatel míry zánětu) klesla téměř o 30 %. U kontrolní skupiny užívající placebo se přitom v průběhu studie zhoršila jak bolest, tak CRP. (13)

PMS a bolestivá menstruace

Olej z krilu může být vhodnou volbou i pro ženy trpící premenstruačním syndromem a dysmenorrheou (tj. menstruačními bolestmi). Jeho užívání zmírnilo nepříjemné fyzické i psychické příznaky podobně efektivně jako konzumace rybího oleje, u uživatelek krilu ovšem došlo k výraznějšímu snížení spotřeby léků. (14)

Deprese

Řada studií ukázala, že omega-3 mohou pomoci zmírnit příznaky deprese, a to jak samotné, tak v kombinaci s antidepresivy – například při jejich užívání spolu s léky obsahujícími setralin došlo nejen ke zvýšení účinnosti léčby, ale také ke zmírnění jejich negativních vedlejších účinků. (15, 16)

Přepokládá se přitom, že by olej z krilu mohl být při depresích účinnější než omega-3 z ryb. Důvodem je nejen jeho vyšší vstřebatelnost, ale i fakt, že je v něm vazba omega-3 na fosfolipidy prakticky totožná se způsobem, jakým se tyto mastné kyseliny vážnou na fosfolipidy v buněčných membránách. Proto by mohl na mozkové buňky působit efektivněji. Zatím sice neproběhl dostatek klinických studií, které by to přesvědčivě prokázaly, výzkumy na zvířatech ovšem ukazují, že DHA, která je klíčovou součástí buněčných membrán, by se při užívání krilového oleje mohla do membrán mozkových buněk zabudovávat o něco efektivněji. (15, 16)

Olej z krilu je zároveň ve srovnání o rybím tukem efektivnější při snižování kardiovaskulárních rizik u depresivních pacientů. Ti jsou přitom nemocemi srdce a cév ohroženi výrazně více než průměrná populace. (16)

Mozek

V rámci preklinických studií snížil olej z krilu u pokusných zvířat zánět i oxidativní stres v oblasti mozku, stejně jako výkonnost v kognitivních testech. Dostatečné výzkumy na lidských dobrovolnících zatím chybí. (17)

Sportovní výkonnost

Pokud se olej z krilu užívá ve spojení se silovým tréninkem, zlepšuje funkci svalů i růst svalové hmoty. Pro samotné omega-3 pak byl prokázán i vliv na urychlení regenerace po zátěži a ve spojení s vytrvalostním tréninkem schopnost zlepšovat funkci plic a VO2max. (19-22)

Užívání a kontraindikace

Pro dávkování oleje z krilu zatím neexistují žádná oficiální doporučení. Je možné vycházet z údajů pro příjem omega-3, kterých se doporučuje denně doplňovat 250-500 mg, někdy i 1 g. Většina výrobců doplňků stravy radí denně užívat 250-500 mg oleje z krilu, v rámci vědeckých studií byly nejčastěji využívány dávky od 300 mg do 1 g.

Jak pro omega-3, tak pro kril ovšem platí, že mohou snižovat srážení krve. Vyšším dávkám by se proto měli vyhnout lidé s poruchami srážlivosti a ti, co užívají Warfarin nebo jiné léky na ředění krve. I v případě ostatních osob platí, že by se do užívání vysokých dávek (od 2 g omega-3 a 1 g oleje z krilu neměli pouštět bez dohledu lékaře či jiného odborníka). Kril také není vhodný pro osoby s alergií na ryby nebo mořské plody. (18)

Při nákupu doplňků stravy je třeba dbát na jejich kvalitu a spolehlivý zdroj. Byly totiž zaznamenány případy, kdy někteří výrobci falšovali své produkty, do nichž přidávali sójové fosfolipidy, sójový olej nebo arašídový olej. (1)

Vhodné kombinace

Zatím bylo provedeno jen velice málo studií, které by zkoumaly účinky oleje z krilu v kombinaci s jinými doplňky stravy. V zásadě by ale mělo být možné jej kombinovat s většinou bylina a živin, které se využívají v kombinaci s omega-3 nebo astaxantinem – tedy například s vitaminem D3, kurkuminem nebo rozmarýnem.

Vlastnosti a schopnosti našeho budoucího miminka nejsou ovlivněny jen tím, jaké geny mu předáme v naší DNA. Neméně důležité je, které z těchto genů jsou v určitých okamžicích života zapnuté, a mohou se tedy podle nich tvořit bílkoviny, anebo vypnuté a tedy nefunkční. Zapínání a vypínání genů se přitom děje pomocí tzv. epigenetických reakcí, jejichž průběh velkou měrou ovlivňujeme svým životním stylem.

To platí po celý náš život, v rámci nitroděložního vývoje, při kterém probíhají bouřlivé procesy růstu a vývoje, to však platí několikanásobně více. Je prokázáno, že v průběhu těhotenství je dítě mnohem náchylnější na faktory působící ze životního prostředí, které mění aktivitu jeho genů, než poté po zbytek života. Životní styl matky v těhotenství tak výrazně ovlivňuje nejen zdraví, ale i například inteligenci, a dokonce i psychiku dítěte (například ve smyslu náchylnosti k úzkostem a depresím).

Na co bychom tedy v průběhu těhotenství měli dbát, abychom našemu dítěti připravili co nejlepší vstup do života?

Výživa pro růst, imunitu i inteligenci

Výživa je v těhotenství zásadně důležitá. Poskytuje totiž dítěti nejen stavební kameny pro jeho růst a vývoj, ale zároveň pro něj představuje i důležitou informaci o podmínkách panujících ve vnějším světě. V jeho těle na základě těchto informací probíhají epigenetické reakce, které mají za úkol dítě co nejlépe připravit pro život v tomto světě.

Naprostým základem by proto v těhotenství měla být zdravá, vyvážená strava s dostatkem, ale nikoliv nadbytkem všech důležitých živin. Z epigenetického pohledu byl prokázán například pozitivní vliv tzv. středomořské stravy, která je bohatá na olivový olej, ryby a mořské plody, ovoce, zeleninu, luštěniny a červeného vína. Většina z těchto potravin má totiž pozitivní epigenetické účinky, tj. pozitivně ovlivňují aktivitu důležitých genů, a proto jsou (pochopitelně až na to víno) vhodné i jako základ těhotenské stravy. Podle výzkumů tento jídelníček chrání nenarozené dítě před tzv. metabolickým syndromem, což je skupina poruch metabolismu, které zvyšují riziko kardiovaskulárních nemocí a diabetu 2. typu. V západním světě přitom trpí metabolickým syndromem cca třetina populace.

Makroživiny

Obecně škodlivá je naopak strava obsahující nadbytek sacharidů a tuků – přemíra obojího škodí zdraví obecně, pokud však nadbytek obou živin konzumuje těhotná matka, vede to u dítěte k nadměrné metylaci genu pro tvorbu růstového faktoru IGF2. Důsledkem může být například vznik ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Strava s vysokým obsahem tuků také snižuje míru epigenetické reakce jménem acetylace histonů. Kvůli tomu se snižuje aktivita genu pro tvorbu bílkoviny jménem adiponektin, která se podílí na regulaci krevní glukózy a oxidaci mastných kyselin. To může u dítěte vést k vyššímu riziku obezity a diabetu 2. typu.

Velice důležitý je naopak dostatečný příjem kvalitních bílkovin. Pokud jich nastávající matka konzumuje nedostatek, její potomci mají nejen nižší celkovou porodní hmotnost, ale také poměrově nižší hmotnost řady důležitých orgánů – mozku, srdce, jater a ledvin. Jsou rovněž negativně ovlivněny některé procesy tvorby energie v játrech, produkce stresových hormonů a tyto děti jsou i v dospělosti celkově nižšího vzrůstu.

Mikroživiny

Kyselina listová, vitaminy B12, B6, B2, cholin a betain – tyto živiny zmiňujeme najednou, protože všechny dohromady jsou důležité pro správný průběh další stěžejní epigenetické reakce – metylace genů (většinou fungují jako tzv. donory metylu). Dobře známá je zejména nezbytnost kyseliny listové, jejíž nedostatek zejména v raných fázích těhotenství vede k těžkému poškození mozku a nervové soustavy. Při jejím metabolismu totiž vzniká metylová skupina, která se procesu metylace účastní. Nezbytný je ale i dostatečný příjem ostatních uvedených živin, které tohoto procesu zasahují jako tzv. kofaktory (součásti enzymů). Nedostatek vitaminu B2 ve stravě matky bývá dáván do souvislosti s metylačními změnami, které mohou způsobit poruchy růstu a rozvoj diabetu, u nás však bývá jeho deficit spíše výjimečný.

Vitamin D3 – tento vitamin s výraznými epigenetickými účinky má v těhotenství velice důležitou roli. Ovlivňuje totiž aktivitu genů, které řídí transport důležitých živin přes placentu. Tato funkce je nezbytná pro zajištění dostatku živin nutných pro správný růst a vývoj plodu, bez vitaminu D3 by vyvíjející dítě trpělo vážnou podvýživou. Jeho deficit se tak projevuje potlačením růstu plodu, špatným vývojem kostí (zhoršení jejich hustoty i obsahu minerálů), a po narození pak vyšším rizikem vzniku obezity.

Omega-3 – tyto nenasycené mastné kyseliny mají nejen výrazné epigenetické účinky (zejména v oblasti metylace genů), ale i důležitou strukturní funkci. Zvláště jedna z nich, DHA, je totiž součástí buněčných membrán a v oblasti mozku je považována za nejdůležitější látku tukové povahy. Mírou konzumace omega-3 v těhotenství (a poté i při kojení) proto můžeme přímo ovlivnit vývoj mozku a nervové soustavy dítěte, a dokonce i jeho inteligenci, paměť a schopnost koncentrace. Když navíc byly v rámci výzkumu krmeny pokusné myši krmeny stravou s nízkým obsahem omega-3, rodili se jim potomci s výrazně menším mozkem, a navíc s vysokou mírou úzkostných projevů. Omega-3 jsou v těhotenství rovněž nezbytné i pro správný vývoj imunitního systému dítěte i prevenci alergií – u dětí alergických matek, které je v těhotenství doplňovaly, byl zaznamenán nižší výskyt atopických ekzémů i respiračních potíží.

A co doplňky stravy?

Obecně platí, že v těhotenství bychom měli s doplňky stravy zacházet velice opatrně a základem by měla být pestrá strava. Většina epigeneticky působících doplňků stravy s v těhotenství nedoporučuje, je tu ale několik výjimek.

Tou nejznámější je kyselina listová. U nás ji ženy dostanou automaticky předepsánu, jakmile v těhotenství poprvé navštíví gynekologa, protože je ale důležitá především v prvních týdnech po početí, je vhodné dbát na její dostatečný příjem už v době, kdy začínáme miminko plánovat.

Velice vhodné je užívání omega-3 nenasycených mastných kyselin – kanadská studie totiž prokázala, že pouze čtvrtina těhotných žen konzumuje omega-3 dostatek! Je to důležité jak pro vývoj dítěte (viz výše), ale těhotným ženám to pomáhá zmírnit příznaky těhotenské cukrovky, a omega-3 rovněž výrazně snižují riziko poporodních depresí!

Zvláště na podzim a v zimě je vhodné zvážit i doplňování vitaminu D3, jehož nedostatek je rovněž v našich zeměpisných šířkách velice častý.

Negativní emoce a stres ohrožují nejen imunitu

To, že silné negativní emoce v průběhu těhotenství mají devastující vliv i na psychiku nenarozeného dítěte, je známo již řadu let. V poslední době se ale objevují výzkumy, podle nichž je i toto zapříčiněno epigenetickým mechanismy.

Zajímavý výzkum na toto téma proběhl v kanadském Quebecku. Zaměřil se na děti žen, které byly těhotné v zimě 1998. Tehdy zde totiž zuřila velká sněhová bouře, která ponechala v hlubokém mrazu tři miliony obyvatel po 45 dní bez elektrického proudu, což pochopitelně znamenalo velký stres pro všechny obyvatele, a pro těhotné ženy dvojnásob. Když vědci třináct let poté zkoumali DNA jejich dětí, zjistili u nich zvýšenou metylaci u téměř tisícovky genů, které ovlivňují imunitní systém, zvláště pak funkci T-buněk. Úroveň metylace přitom souvisela s objektivní velikostí stresu, kterému byla matka vystavena (např. s mírou poškození jejího domova). Jinými slovy čím větší stres matky, tím horší imunita dítěte.

Prokázán byl i vliv emocí matky na psychickou pohodu dítěte v průběhu dalšího života. Když například vědci zkoumali DNA dětí žen, které byly v těhotenství sexuálně zneužity, zjistili u nich zvýšenou metylaci genu ovlivňujícího receptory pro glukokortikoidy. Glukokortikoidy jsou hormony, které zajišťují optimální odezvu na stres, a pokud je jejich působení omezeno (třeba právě nefunkčními receptory), vede to například ke zvýšené míře úzkosti.

Nebezpečná cukrovka i obezita

Velkou měrou může epigenom dítěte ovlivnit především těhotenská cukrovka, pokud není kompenzována. Škodlivě zde totiž působí především vysoká hladina glukózy v krvi, která při dlouhodobém působení dokáže výrazně měnit především úroveň metylace genů. Dítě má pak v pozdějším věku výrazně vyšší riziko cukrovky i obezity.

Dalším problémem může být obezita matky, která rovněž výrazně ovlivňuje metylaci genů dítěte. To má pak vyšší sklony k obezitě, cukrovce a nemocem srdce a cév. Škodlivě ovšem působí i podváha matky.

Kouření škodí mozku i plicím dítěte

Kouření zásadně mění epigenetické vzorce samotného kuřáka, pokud ale tomuto zlozvyku holduje těhotná žena, má to výrazně negativní vliv i na její nenarozené dítě. To sice nedýchá škodlivý dým, řada problematických látek ale přechází do krve a odtud přes placentu a v důsledku ovlivňuje genetickou informaci plodu podobným způsobem jako DNA samotného kuřáka. Nedávný výzkum zveřejněný v časopise American Journal of Human Genetics prokázal, že kouření v těhotenství zasahuje především proces jménem metylace genů (metylace způsobuje, že je gen „vypnutý“). Jeho autoři zjistili, že děti kuřaček mají ve srovnání s potomky nekuřaček odlišné metylační vzorce u více než 6 000 genů! Zejména přitom šlo o ty geny, které ovlivňují vývoj nervové soustavy a plic.

V samotném těhotenství kouření negativně ovlivňuje růst plodu – děti kuřaček se rodí s nižší porodní hmotností – a zvyšuje riziko potratu. Epigenetické změny jsou také pravděpodobně důvodem, proč se kuřačkám rodí větší procento dětí s rozštěpem. V průběhu života pak mají tyto děti vyšší výskyt potíží dýchacího systému, poruch imunity, bývají častěji obézní a jsou také více ohroženy rakovinou a cukrovkou II. typu.

Alkohol ničí intelekt

Pokud nastávající matka pije alkohol, negativně tím ovlivňuje všechny základní epigenetické mechanismy (tj. metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA). To se negativně projeví především na vývoji nervové soustavy dítěte – hrozí mu zejména snížená inteligence, poruchy učení a paměti, zhoršení pozornosti, ale také vyšší riziko úzkosti a poruch chování.

Pozor na toxiny z životního prostředí

Poměrně zásadně mohou epigenetické vzorce vyvíjejícího se dítěte měnit toxické látky z prostředí. Ovlivňují totiž tzv. kofaktory, což jsou nebílkovinné části enzymů, a to zejména těch enzymů, které se účastní epigenetických procesů. Některé z těchto kofaktorů se spotřebovávají při procesech detoxikace, další jsou poškozeny volnými radikály, jejichž produkci přítomnost toxinů v organismu ovlivňuje. Některé škodliviny také zasahují do buněčného metabolismu nebo ovlivňují funkci mitochondrií.

Většina z toxických látek pochopitelně škodí člověku v jakémkoliv věku, vyvíjející plod je však na ně mnohonásobně citlivější než dospělý organismus, což ostatně platí i pro děti v době krátce po narození. Změny, které v důsledku jejich působení v epigenetické informaci probíhají, jsou prakticky vždy negativní – jejich důsledkem mohou být v horším případě vývojové vady, v tom lepším pak menší změny, které v dalším životě dítěte výrazně zvyšují riziko vzniku řady onemocnění (tyto epigenetické změny jsou ale naštěstí v mnoha případech vratné). Míra poškození plodu přitom závisí nejen na množství působící látky, ale na tom, v které fázi těhotenství se to přihodí. Nejhorší dopady má působení toxinů v prvním trimestru.

Riziko přitom představují nejen látky, které obecně vnímáme jako „jedy“, tedy například těžké kovy (značná část jejich toxického působení má epigenetické pozadí), ale třeba i exhalace z průmyslu a dopravy, pesticidy a další látky využívané při pěstování zemědělských plodin, a dokonce třeba i polycyklické aromatické uhlovodíky, které vznikají třeba i při grilování či hoření svíček. Toxiny z životního prostředí působící v době těhotenství mohou například negativně ovlivňovat růst plodu, vývoj kognitivních schopností, po narození pak zvyšují výskyt poruch imunity, astmatu a alergií či poruch chování.