Dna je pravděpodobně nejznámějším kloubním onemocněním, popsal ho už Hippokrates z Kosu v 5. století před Kristem. Dlouho se jí říkalo „nemoc králů“, protože se hojně vyskytovala v královských rodinách – dnou například pravděpodobně trpělo 20 z 34 francouzských králů. I proto bylo dlouhá léta za její hlavní příčinu považován hédonický životní styl spojený se přejídáním se masem a obecně kaloricky bohatou stravou. Věc je ale mnohem složitější.

Ne, že by strava při vzniku onemocnění nehrála roli, ale rozhodně není aspektem jediným. Což je logické – zdaleka ne každý, kdo se přejídá, skutečně dnou onemocní. Do hry tu totiž vstupuje i celá řada dalších faktorů.

Hlavní problém: kyselina močová

Za hlavní příčinu dny je považována vysoká hladina kyseliny močové. Jde o látku, která je jen velmi omezeně rozpustná ve vodě. Její vylučování ledvinami je proto velmi komplikované, a proto může začít tvořit krystalky, které se ukládají například v kloubech, kde jsou příčinou zánětu, otoku a velmi silné bolesti. Většinou bývají jako první postiženy spíše malé klouby, typicky palce na nohách.

Nemoc se projevuje formou záchvatů, při nichž se objevuje bolest tak silná, že mnoho nemocných na sobě nesnese ani přikrývku. Jejich délka je individuální – někdy potíže odezní za pár hodin, jindy trvají týdny. Mezi záchvaty jsou pak dlouhá období, při nichž je nemocný zcela bez obtíží. Pokud je ale postižený člověk nedisciplinovaný a nedodržuje léčebný režim, může nemoc přejít do stádia chronické tofózní dny, kdy se krystalky v kloubech hromadí to tzv. tofů, které mohou poškozovat okolní kostní tkáň a přispívat ke vzniku závažných infekcí.

Mohou za to geny?

Přestože obecně je právě zvýšená tvorba kyseliny močové pokládána za hlavní příčinu dny, ve skutečnosti to tak jednoznačné není. Lidí se zvýšenou hladinou této látky je totiž v populaci poměrně hodně, ale pouze u malé části z nich (odhady se pohybují mezi 2 a 15 %) se skutečně dna rozvine. A naopak – u řady osob trpících dnou je v období mezi záchvaty hladina této látky zcela normální. Navíc se ukazuje, že kyselina močová není jednoznačným „padouchem“, ale může přinášet i některé benefity (například ochranu před volnými radikály, neurodegenerativními nebo infekčními onemocněními). Co je tedy skuečná příčina?

Dna je do určité míry podmíněna dědičně. Studie na jednovaječných dvojčatech ukázaly, že dědičnost zvýšené hladiny močové je kolem 50 %, přímo dna se ale dětí podstatně méně – do 30 %, některé odhady dokonce uvádějí, že jen 10 % případů je způsobeno geneticky. K dědičnosti ale mohou přispívat také některé polymorfismy související s aktivitou imunitních buněk.

V poslední době ovšem přibývá poznatků o tom, že se na vzniku dny velkou měrou podílejí i epigenetické mechanismy – tedy biochemické reakce schopné ovlivnit aktivitu některých genů v naší DNA. Studie, které srovnávaly genom osob s onemocněním a bez něj, odhalili několik charakteristických epigenetických změn – zejména šlo o změny v oblasti genů kódujících produkci enzymů dimetyltransferáz a nekódujících RNA, stejně jako v oblasti genů zapojených do metabolismu a vylučování kyseliny močové a vzniku zánětlivých procesů

Co na to klasická medicína?

Klasická medicína se bohužel kromě dietních doporučení, která je třeba dodržovat dlouhodobě, většinou zaměřuje spíše na krátkodobou léčbu záchvatů, přičemž řeší spíše symptomy než skutečné příčiny. K dispozici má několik léků, například kolchicin, blokátory cytokinu IL-1ß, nesteroidní antirevmatika nebo léky usnadňující vylučování kyseliny močové ledvinami. Většina z nich má přitom řadu vedlejších účinků. Účinnější a k organismu přívětivější léky jsou zatím stále pouze ve vývoji.

Pozitivní změny by tu ale mohly přinést právě poznatky z oboru epigenetiky – epigeneticky působící léky by v budoucnu mohly například přeprogramovat imunitní buňky typu monocytů a makrofágů, což by vedlo ke zmírnění zánětů provázejících záchvaty dny.

A jak si v případě dny můžeme pomoci přírodní cestou?

Začněte od jídelníčku

Kyselina močová vzniká z tzv. purinů, co jsou látky, které jsou například součástí molekuly DNA. Můžeme je přijímat stravou, ale zároveň jsou tvořeny i uvnitř našeho těla. Hromadění kyseliny močové tak může být výsledkem jak nadměrného příjmu purinů, tak i sníženého vylučování kyseliny močové.

Když tedy člověk s příznaky dny zajde k lékaři, většinou kromě léků dostane i seznam potravin, kterým je třeba se vyhýbat – tedy potravin, které jsou bohaté na puriny. Dodržování diety není radno podceňovat, vliv stravy je tu opravdu zásadní. Jenže kupodivu platí, že ne všechny potravinové zdroje purinů mohou dnu vyvolávat.

Ke zvýšené tvorbě kyseliny močové například jednoznačně přispívá červené maso, které jich obsahují poměrně hodně, zatímco rostlinné zdroje purinů, jako jsou fazole nebo čočka, záchvaty dny nevyvolávají (přesto jsou na většině dietních seznamů pro osoby s dnou uvedeny mezi nevhodnými potravinami). Riziko obecně nepředstavuje ani strava bohatá na bílkoviny – když například v rámci jedné studie dostávala skupina osob s vysokým krevním tlakem po 6 týdnů dietu bohatou na bílkoviny, hladina kyseliny močové se u nich nejen nezvýšila, ale dokonce naopak snížila.

Ještě k luštěninám: Jak je možné, že při dně neškodí, ačkoliv jsou na puriny bohaté? Důvodem může být fakt, že jsou zároveň významných zdrojem vlákniny, a ta při dně působí naopak pozitivně. Její hojná konzumace totiž zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu, což má za následek zvýšenou tvorbu mastných kyselin s krátkým řetězcem (acetát, propionát, butyrát), které jsou produkovány některými střevními bakteriemi. Tyto mastné kyseliny pak výrazně snižují intenzitu zánětlivých procesů v těle.

Pozitivně při dně také působí zvýšený příjem omega-3 nenasycených kyselin. Vhodnou alternativou je i středomořská strava – populace žijící v oblasti Středomoří ostatně dnou trpí výrazně méně než zbytek evropské populace.

Škodlivě naopak působí nadměrná konzumace nasycených tuků, omega-6 nasycených kyselin a také potravin nápojů slazených fruktózou nebo glukózo-fruktózovým sirupem. Probíhající metabolismus fruktózy v játrech totiž vede ke zvýšené produkci kyseliny močové. Zároveň je vhodné se vyhnout již zmíněnému červenému masu, ale i mořským plodům, a mléčným výrobkům.

Nevhodný je také alkohol – nejvíce to platí pro pivo, které je zdrojem purinů, ale alkohol obecně zhoršuje vylučování kyseliny močové ledvinami.

Velmi prospěšné naopak mohou být také specifické látky s epigenetickými účinky, ať už je konzumujeme jako součást jídla, nebo ve formě doplňků stravy. Vhodné jsou zejména rostlinné substance s vlivem na průběh jednotlivých epigenetických reakcí (metylace genů, modifikace histonů, produkce nekódujících RNA) a na vznik zánětlivých procesů (viz níže), typicky například rostlinné polyfenoly, ale i například enzymy z ananasu nebo sulforafan z brukvovité zeleniny.

Důležitý je i dostatečný příjem esenciálních vitaminů a minerálů. Zejména to platí pro vitamin D3, který je důležitým hráčem v regulaci zánětlivých procesů, vitamin C, vitaminy skupiny B (zvláště pak pro kyselinu listovou), zinek, selen a hořčík.

Pohyb pomáhá, obezita škodí

Stejně jako u drtivé většiny onemocnění s epigenetickým pozadím, i v případě dny platí, že riziko onemocnění výrazně zvyšuje obezita, která patří mezi nejvýraznější negativní epigenetické faktory (zejména v oblasti metylace genů). Zde se k tomu navíc přidává fakt, že obezita zhoršuje činnost ledvin, které pak nezvládají dostatečně odbourávat puriny z potravy. Rizikový je zde zejména tzv. viscerální neboli vnitřní tuk, který se ukládá uvnitř břišní dutiny. Odhaduje se, že za každých 5 bodů BMI navíc se riziko vzniku dny zvýší o 55 %! Naopak snížení hmotnosti obvykle vede ke snížení četnosti záchvatů i jejich intenzity.

Prospěšný je zde i pohyb. Sice není vhodný přímo v době záchvatu dny (v jejich průběhu je naopak vhodné se vyvarovat všeho, co zvyšuje zátěž na klouby), ale obecně platí, že pravidelná pohybová aktivita snižuje míru zánětů v těle, zmírňuje vnímání bolesti a pomáhá také snížit počet záchvatů a zlepšit kloubní pohyblivost. Vhodné jsou zejména aerobní pohybové aktivity nezatěžující klouby (například cyklistika nebo plavání), ale i jóga, tai-či a Pilates.

Riziko dny mohou zvýšit i některá onemocnění, například vysoký krevní tlak, diabetes a inzulinová rezistence.

Kouření riziko snižuje

Mohlo by se tedy zdát, že riziko dny i její závažnost obecně snižuje vše, co lze zahrnout pod pojem „zdravý životní styl“, je tu ale jedna výjimka: kouření totiž naopak působí pozitivně. Kuřáci mají zhruba o 27 % nižší šanci, že u nich tato nemoc propukne!

Kouření totiž výrazně mění metylační vzorce v naší DNA, což na naprostou většinu procesů v těle působí negativně. Kuřáci tak mají výrazně vyšší riziko rakoviny, srdečně cévních chorob a dalších potíží, a zároveň u nich rychleji probíhají procesy stárnutí. Přesto existují výjimky, kdy tyto změny v metylaci genů naopak mohou pozitivně, a dna je jedním z nich (další je například Parkinsonova choroba).

Nutno ovšem dodat, že jde pouze o statistické snížení rizika – neznamená to, že by kuřák nemohl dnou onemocnět, a už vůbec neexistuje žádný důkaz o tom, že by se z ní někdo vyléčil tím, že začne kouřit.

Užitečné doplňky stravy

Úlevu mohou obecně přinést všechny protizánětlivě působící přírodní látky, typicky například většina rostlinných polyfenolů, stejně jako řada bylin. Některé látky ovšem zasahují přímo do epigenetických procesů souvisejících se vznikem dny.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, a zároveň pomáhá snížit tvorbu kyseliny močové.

Bromelain – skupina enzymů získávaných z ananasu je známá svou schopností zmírňovat bolesti, otoky a záněty kloubů, kromě toho ale pozitivně ovlivňuje i přímo hladinu kyseliny močové. Prokázána je ale i prospěšnost pravidelné konzumace ananasu.

Sulforafany – látky, které se hojně nacházejí například v extraktu z brokolice, mají velice silný protizánětlivý účinek a pomáhají snižovat frekvenci záchvatů dny.

Quercetin – polyfenol obsažený v malých množstvích v řadě rostlinných potravin, má silné protizánětlivé a antioxidační účinky a prokázána byla i jeho schopnost snižovat hladinu kyseliny močové v krvi.

Resveratrol – také barvivo ze slupek červeného hroznového vína vyniká schopností tlumit zánět a snižovat hladinu kyseliny močové. Funguje nejen preventivně, ale i na zmírnění akutního záchvatu.

Artyčok – zelenina, která je populární zejména ve Středomoří, je k léčbě dny používána už od starověku, a její schopnost snižovat hladinu kyseliny močové potvrdily i moderní výzkumy. Vděčí za to především vysokému obsahu polyfenolů, například luteolinu.

Hydroxytyrosol – polyfenol získávaný z oliv má silné protizánětlivé a antioxidační účinky, a navíc potlačuje tvorbu enzymu xanthin oxidázy, který souvisí s rozvojem dny.

Butyrát – tato mastná kyselina s krátkým řetězcem je produkována některými střevními bakteriemi, zvláště v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu však může být přínosné i její užívání ve formě doplňků stravy. Pomáhá regulovat zánětlivé procesy i snižovat hladinu kyseliny močové.

EGCG – látka obsažená zejména v zeleném čaji je obecně silně protizánětlivá, zvláště efektivně pak zasahuje do mechanismu zánětu vyvolaného krystaly kyseliny močové. Úlevu přináší i v průběhu akutního záchvatu.

Genistein – také polyfenol získávaný ze sóji potlačuje tvorbu enzymu xanthin oxidázy a pomáhá snížit hladinu kyseliny močové.

Výskyt

I3C vzniká z glukobrassicinu – látky ze skupiny glukosinolátů, která je hojně obsažena zejména v zelenině z čeledi brukvovitých. Do této čeledi patří například brokolice, květák, kapusta, růžičková kapusta, zelí, kedlubna a další druhy. Právě výskyt glukobrassicinu je pravděpodobně důvodem, proč konzumace brukvovité zeleniny snižuje riziko rakoviny. (1)

Nejbohatším zdrojem glukobrassicinu (a tecdy i I3C) je růžičková kapusta, možná ještě lepším zdrojem je ale brokolice. Ne kvůli samotnému obsahu glukobrassicinu, ale kvůli tomu, že kromě něj obsahuje i glukorafanin, z nějž v těle vzniká sulforafan. To je nejen velice silný antioxidant, který v těle zůstává aktivní až po 72 hodin, ale především spolu s I3C působí synergicky, tj. navzájem zvyšují svoji účinnost. (2,3)

Metabolismus

Abychom maximálně využili potenciál I3C, je důležité vědět, jak tato látka vzniká a jakým dalším reakcím v těle podléhá.

Jak už jsme zmínili, I3C vzniká z glukobrassicinu. Aby ale tato reakce proběhla, je zapotřebí enzym myrosinása. Ta se vyskytuje jednak přímo v rostlinných buňkách, ale vytvářejí ji i některé střevní bakterie. I3C tedy může vzniknout jak uvnitř našich střev, tak i přímo v samotné zelenině ještě před její konzumací. (2–4)

Problém je ovšem v tom, že v rostlinných buňkách se myrosináza vyskytuje odděleně od glukobrassicinu. Aby došlo k jejich vzájemnému kontaktu, musí být tyto buňky narušeny, což se děje například při žvýkání. Nesmí ovšem jít o zeleninu tepelně upravenou, protože teplo myrosinázu deaktivuje. Pokud tedy chceme naplno využít příznivých účinků brukvovité zeleniny, kterou hodláme vařit, dusit apod. měli bychom ji vždy napřed pokrájet a nechat alespoň pár minut stát, aby přeměna glukobrassicinu na I3C proběhla. Další možností je pak vsadit na doplňky stravy obsahující přímo I3C. (2–4)

A proč nestačí spolehnout se na tvorbu I3C pomocí střevních bakterií? Částečně proto, že tento proces má omezenou kapacitu. Ještě důležitější je ale fakt, že I3C může v našem těle projít další zajímavou proměnou. Pokud je totiž I3C v kontaktu s žaludeční kyselinou, vzniká z něj látka jménem diindol metan (DIM), která některými svými účinky I3C předčí, a navíc je oproti němu i stálejší. Navíc nelze vyloučit, že pozitivní účinky na zdraví mají i další produkty rozkladu I3C v kyselém prostředí, jejich účinky však zatím nebyly zkoumány. Jednoznačně se ale ukázalo, že pokud glukobrassicin tento proces obejde a přemění se na I3C až ve střevech, je jeho farmakologická účinnost výrazně nižší. (2-5)

Léčivé účinky

Jak I3C, tak i jeho produkt DIM ovlivňují zdraví našeho organismu řadou mechanismů. Působí například epigenetickou cestou, kdy například ovlivňují aktivitu genů pro tvorbu některých enzymů, dále podporují detoxikaci, ovlivňují řadu procesů vzniku a rozvoje nádorových onemocnění a důležitá je také jejich antiestrogenová aktivita. A při kterých konkrétních potížích a stavech nám mohou pomoci?

Nádorová onemocnění

Nejprozkoumanější oblastí působení I3C a DIM je prevence a léčba nádorových onemocnění, kde obě látky fungují prostřednictvím mnoha mechanismů.

Jedním z nich je antiestrogenová aktivita, která se uplatňuje v prevenci a léčbě hormonálně podmíněných rakovin, zejména pak u rakoviny prsu, kde ovlivňuje aktivitu genu podílejícího se na rozkladu ženského pohlavního hormonu estrogenu. Právě estrogen se totiž může v těle přeměňovat na dvě podobné sloučeniny: „hodný“ 2-hydroxy-E2 a „zlý“ 16α/2-hydroxy-E2, který zvyšuje riziko vzniku nádorů prsu. Zejména DIM přitom dokáže poměr těchto dvou reakcí příznivě ovlivňovat a zároveň snižovat aktivitu genů reagujících na estrogen. Výzkumy ukázaly, že I3C a DIM v tomto směru působí nejen preventivně, ale dokáží i výrazně zpomalit progresi onemocnění u žen s již vzniklými nádory. (2, 4-8)

DIM je ovšem zároveň antagonistou androgenu (mužského pohlavního hormonu), což z něj dělá i účinnou látku v prevenci a léčbě rakoviny prostaty. (5)

I3C a DIM navíc ovlivňují i celou řadu dalších epigenetických procesů, které hrají při vzniku nádorového bujení důležitou roli. Pomáhají například snížit nadměrnou metylaci tzv. tumor supresorových genů, tedy genů, které řídí obranu těla proti nádorovému bujení. Zároveň ovlivňují i produkci tzv. mikroRNA, což jsou nekódující ribonukleové kyseliny, které dokáží zcela zablokovat čtení některých genů. Některé microRNA přitom fungují jako nádorové supresory, jiné naopak nádorové bujení podporují. (2, 9)

Tyto reakce pak na buněčné úrovni ovlivňují řadu procesů související se vznikem a růstem zhoubných nádorů. Jde například o proliferaci (rychlé, nekontrolované dělení buněk), apoptózu (programovaná buněčná smrt v případě poškozených buněk), odolnost vůči oxidativnímu stresu či působení ionizujícího záření, míra zánětlivých procesů, angiogeneze (tvorba nových cév umožňujících krevní zásobení rostoucího nádoru) či děje související se vznikem metastáz (migrace, adheze, invaze). (2, 4, 10, 11)

Účinnost I3C a DIM byla prokázána nejen u výše zmíněných hormonálně podmíněných nádorů (kromě rakoviny prsu, sem patří i nádory vaječníků či prostaty), ale i u dalších typů nádorových onemocnění – například u nádorů tlustého střeva, plic, jater či zhoubných i nezhoubných nádorů souvisejících s virovou nákazou, například papilomaviry (nádory děložního čípku, papilomatóza dýchacího traktu apod.) Rovněž bylo zjištěno, že pokud matka v těhotenství konzumuje potraviny s vysokým obsahem glukobrassicinu, chrání to jejího potomka v dalším životě před karcinogenním vlivem některých chemikálií. (2, 13, 14)

Detoxikace a funkce jater

Aby mohly všechny procesy v těle řádně fungovat, je nutné, aby byly průběžně odstraňovány látky, které jsou pro tělo potenciálně toxické či jinak škodlivé – to platí například pro různé toxické chemikálie, karcinogenní sloučeniny, ale i třeba léky nebo přebytečný hormon estrogen. Tyto procesy mají na starosti dvě skupiny enzymů označované jako enzymy fáze I a enzymy fáze II. A právě produkci těchto látek pozitivně ovlivňuje jak I3C, tak i DIM. (3, 4)

I3C i DIM ovšem mají i příznivý vliv na fungování jater jako celku. Pomáhají například zmírňovat chronická poškození tohoto orgánu, ať už jde o následky virových infekcí či nadměrnou konzumaci alkoholu, a pomáhají i při fibróze a cirhóze jater. Navíc potlačují produkci zánětlivých cytokinů, čímž pomáhají zmírnit zánětlivé procesy v oblasti jater. (17)

Endometrióza

Endometrióza je pravděpodobně nejčastější gynekologické onemocnění, které postihuje 5-10 % žen v plodném věku. Dochází při něm k ukládání děložní sliznice mimo dělohu, na různých místech břišní dutiny, kde dále roste, způsobuje záněty a další potíže. Projevuje se extrémně silnými menstruačními bolestmi, poruchami menstruačního cyklu a může být i příčinou neplodnosti. Více zde »

Endometrióza patří mezi onemocnění závislá ne estrogenu, postižené ženy obvykle mívají vysokou hladinu tohoto hormonu. Estrogen totiž podporuje proliferaci (buněčné dělení), a přispívá tak k dalšímu růstu ložisek sliznice. Proto se zde uplatní antiestrogenové působení I3C a DIM. Význam má ale i jejich epigenetické působení, díky němuž například omezuje proliferaci (množení) buněk sliznice či angiogenezi neboli tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení vznikajících lézí sliznice. Protizánětlivé působení I3C a DIM pak pomáhá zmírnit bolestivost. (12,16)

Lupus

Lupus je autoimunitní onemocnění charakterizované chronickými zánětlivými procesy, které mohou poškozovat řadu orgánů a tkání v těle – například klouby, kůži, ledviny, srdce, cévy, plíce či mozek.

Při vzniku a vývoji tohoto onemocnění hraje důležitou roli ženský pohlavní hormon estrogen. Kvůli tomu se také lupus vyskytuje výrazně častěji u žen než u mužů a obvykle u nich propuká v plodném věku, kdy je hladina estrogenu nejvyšší. Právě schopnost I3C a DIM měnit poměr metabolitů estrogenu proto může být efektivní také zde – jejich účinnost byla již prokázána na zvířecím modelu, zatím však chybějí studie potvrzující jejich efekt i u lidí. (4, 15)

Fibromyalgie

Fibromyalgie je syndrom projevující se bolestmi různých částí těla (hlavy, kloubů, zad, ale i třeba čelistí), obvyklá je také přítomnost nespavosti, depresí, úzkosti, kognitivních potíží, trávicích problémů (např. syndromu dráždivého tračníku) či brnění končetin. Postihuje až 2 % dospělé populace, častěji se vyskytuje u žen a její výskyt stoupá s věkem. (18)

Jedna ze studií zaznamenala ústup potíží po užívání 400 mg brokolicového prášku s vysokým obsahem I3C v kombinaci se 100 mg ascorbigenu (látka, která rovněž vzniká z glukobrassicinu). U sledovaných žen došlo po dobu užívání ke snížení citlivosti vůči bolesti a zvýšení kvality života. (19)

Testosteron

V této oblasti je užitečný zejména DIM, který v mužském těle pomáhá zlepšit rovnováhu mezi estrogenem a testosteronem. (3)

Užívání a kontraindikace

I3C je považován za bezpečný. Obvykle se užívá v denní dávce 200–800 mg, v rámci výzkumů se přitom ukázalo jako bezpečné užívání více než 400 mg denně po dobu až 76 měsíců. Jen vzácně se vyskytují méně závažné vedlejší účinky v podobě vyrážky nebo průjmu. I3C ovšem může snižovat krevní srážlivost, a proto se nedoporučuje osobám s krvácivými onemocněními a také 2 týdny před chirurgickými zákroky. Užívání I3C, stejně jako konzumace většího množství zeleniny s obsahem glukobrassicinu se zároveň nedoporučuje lidem trpícím genetickým onemocněním jménem trimetylaminurie. (2, 4)

V těhotenství a při kojení se užívání I2C nedoporučuje, protože zatím nebyl proveden dostatek studií potvrzujících jeho bezpečnost v tomto období. Užívání v dětství naopak možné je, a to již od 1 roku v dávce 6–17 mg na kilogram tělesné hmotnosti.

Vzhledem ke své schopnost ovlivňovat produkci detoxikačních enzymů může I3C měnit mechanismus účinku některých léků, protože tyto enzymy se podílejí i na metabolizaci léčebných přípravků. Jde zejména o tyto látky (a léky, které je obsahují. clozapine (Clozaril), cyclobenzaprine (Flexeril), fluvoxamine (Luvox), haloperidol (Haldol), imipramine (Tofranil), mexiletine (Mexitil), olanzapine (Zyprexa), pentazocine (Talwin), propranolol (Inderal), tacrine (Cognex), theophylline, zileuton (Zyflo), zolmitriptan (Zomig). Pokud ale užíváte jakékoliv léky, je vhodné konzultovat užívání doplňků stravy s I3C se svým ošetřujícím lékařem. (2)

Vhodné kombinace

Jak už jsme uvedli výše, účinnost I3C stoupá, pokud je konzumován spolu se sulforafanem. Z toho důvodu se ostatně k výrobě doplňků stravy s I3C často využívá brokolice či některé její části (výhonky, semena). Velmi užitečné ale mohou být i další kombinace:

Nádorová onemocnění: indol-3-karbinol + genistein (22), indol-3-karbinol + ostropestřec mariánský (23), indol-3-karbinol + resveratrol (24), indol-3-karbinol + luteolin (25), indol-3-karbinol + kurkumin (26)

Játra: indol-3-karbinol + ostropestřec mariánský, indol-3-karbinol + resveratrol

Endometrióza: indol-3-karbinol + resveratrol, indol-3-karbinol + genistein

Fibromyalgie: indol-3-karbinol + resveratrol