Princip přerušovaného půstu je jednoduchý: veškeré potraviny je při něm možné každý den konzumovat pouze v rámci časově omezeného okna. Nejmírnější formou je přerušovaný půst 12/12, tedy 12 hodin bez jídla, který představuje jen minimální omezení – znamená totiž, že když se navečeříme v 19 hodin, můžeme si další jídlo dát už v 7 ráno. Náročnější varianty pak mají podobu například 14/10, nebo dokonce 16/8.

Další možností je pak přerušovaný půst 5 : 2, při kterém se pět dní v týdnu stravujeme normálně a po dva dny výrazně omezíme energetický příjem (obvykle o čtvrtinu a více).

Cesta k úbytku břišního tuku

Oproti jiným dietním postupům přerušovaný půst velkou výhodu, že ho většina lidí mnohem lépe snáší. A kromě toho je často předčí i svou účinností. A platí to nejen pro snižování váhy, ale i pro vliv na zdraví.

Pozitivum přerušovaného půstu v oblasti hubnutí přitom spočívá nejen v celkovém úbytku hmotnosti, ale i v tom, že dokáže velice efektivně redukovat tzv. viscerální neboli břišní tuk. Právě tuk, který se nachází uvnitř břišní dutiny, představuje jeden z největších rizikových faktorů nemocí srdce a cév a dalších metabolických onemocnění.

Jedna ze studií na toto téma například srovnávala dvě skupiny obézních dobrovolníků. Zatímco ta první držela dietu spočívající v celkové kalorické restrikci a navýšení podílu bílkovin na úkor sacharidů, druhá dodržovala přerušovaný půst. Ačkoliv celkový kalorický příjem byl u obou skupin podobný, dobrovolníci držící přerušovaný půst byli v hubnutí mnohem úspěšnější. Dokázali přitom nejen více snížit svou celkovou hmotnost (v průměru o 9 %, zatímco druhá skupina pouze o 5 %), ale především zaznamenali výrazně vyšší úbytek viscerálního tuku (33 % vs 14 %).

A jaký typ přerušovaného půstu je pro hubnutí nejlepší? Na to odpověděla další studie, která zkoumala účinnost různých variant půstu. Jako nejefektivnější z hlediska úbytku hmotnosti se ukázala varianta, při níž dobrovolníci konzumovali jídlo v období od 10:00 do 17:30. Důležitý přitom není jen poměr doby jídla a půstu (v tomto případě 9,5 : 13,5 hod), ale i načasování jednotlivých oken tak, aby byla pokud možno co nejvíce v souladu s přirozenými cirkadiánními rytmy. Zmíněná varianta se nejspíš právě proto ukázala jako výrazně účinnější než ta, při které účastníci jedli v období od 14:20 do 21:30 hodin.

Kdo hladoví, tomu to pálí

Z celé řady výzkumů na zvířatech i lidských dobrovolnících vyplývá, že jestli našemu mozku něco nesvědčí, je to stálý a ničím neomezený přísun velkého množství potravy. Lépe myslet nám to naopak začne v okamžiku, kdy se v jídle nějak omezíme. V tomto směru přitom funguje jak tzv. celková kalorická restrikce, tedy omezení příjmu energie (ideálně o 30 % až 40 % oproti pocitu plného nasycení), tak přerušovaný půst.

Má to svou logiku: Když naši dávní předkové putovali hladoví dlouhé kilometry za potravou, nemohl jejich mozek jet na půl plynu, to by v lovu moc úspěšní nebyli. Přežili proto ti, jejichž těla zvládla mozek efektivně zásobit energií i v situaci, kdy byla kvůli hladu jejich hladina krevní glukózy nízká. To znamená, že byla schopna vytvářet glukózu ze zásobních látek těla – například z tuků.

Glukóza je totiž pro mozek klíčová: Zatímco jiné tkáně v těle dokáží získávat energii oxidací tuků, mozkové buňky to neumějí a jsou odkázány výhradě na energii z glukózy. Pokud tedy máme nedostatečný přísun sacharidů ze stravy, spouští se v těle proces jménem glukoneogeneze spočívající v tvorbě glukózy z jiných zdrojů. A vedlejším produktem těchto pochodů jsou tzv. ketony, které mají na mozek výrazný pozitivní vliv: Zvyšují celkovou aktivitu neuronové sítě, podporují tvorbu nových nervových buněk, a především zlepšují tzv. nervovou plasticitu neboli schopnost neuronů vytvářet nová nervová spojení, což je podstata procesu učení.

Proč půst mozku svědčí?

Hlavním důvodem prospěšnosti půstu pro mozek je fakt, že v něm právě ketony zvyšují produkci řady látek s pozitivním vlivem na nervovou soustavu (např. BDNF, IGF1, FGF2), a navíc v nervových buňkách podporují vznik nových mitochondrií, a tím i lepší produkci energie. Pozitivní vliv na mozek má i hormon ghrelin, kterému se někdy říká „hormon hladu“, protože mozku signalizuje, že je náš žaludek prázdný.

Podobný příznivý dopad na mozek má i pravidelná pohybová aktivita, přičemž platí, že právě kombinace fyzické zátěže a přerušovaného půstu působí v tomto směru obzvláště efektivně.

Přerušovaný půst a zdraví

Epilepsie

Ketony vznikající při přerušovaném půstu zmírňují nadměrnou aktivitu neuronů, což může být velice výhodné například při epilepsii. O využití přerušovaného půstu při léčbě této nemoci psal ostatně už před 2 400 lety Hippokrates a jeho poznatky potvrdily i moderní výzkumy. Přerušovaný půst může nejen zmírnit negativní vliv záchvatů na mozkové struktury, ale i snížit jejich četnost. Na rozdíl od ketogenní diety, která je často při epilepsii doporučována, je navíc v mírnějších formách vhodný i pro děti.

Poranění mozku a neurodegenerativní choroby

Studie na zvířatech ukázaly, že dlouhodobý přerušovaný půst může výrazně podpořit regeneraci po poranění mozku, ať už bylo způsobeno úrazem, nebo třeba mozkovou mrtvicí, stejně jako výrazně snížit riziko vzniku Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Deprese a úzkost

Přerušovaný půst, zvláště pak ve spojení s pravidelným pohybem, může také zmírnit příznaky poruch nálad, a to jak deprese, tak i úzkosti.

Autismus

Některé výzkumy totiž naznačují, že osoby s poruchami autistického spektra mohou mít problém s přepínáním zajištění energetického zásobení organismu ze stavu při příjmu potravy do stavu hladovění (z tohoto pohledu není náhoda, že podíl osob s nadváhou či obezitou je mezi lidmi s poruchou autistického spektra mnohem vyšší než v běžné populaci). Proto může být právě pro ně přerušovaný půst velmi výhodný.

Srdce a cévy

Prostřednictvím nervové soustavy může přerušovaný půst pozitivně ovlivňovat i činnost srdce. I tady je přitom velká podobnost s vlivem pohybu. Je například známo, že vytrvalci mají nižší klidovou tepovou frekvenci a vyšší variabilitu srdečního tepu než nesportující lidé, což je mj. dáno aktivací parasympatické větve jejich vegetativního nervového systému. A velmi podobné účinky zde má i přerušovaný půst.

Potvrzena byla i jeho schopnost snižovat krevní tlak – v tomto směru fungovaly pozitivně jak přerušované půsty omezující příjem potravy v rámci jednoho dne, tak i systém 5 : 2 (tj. výrazné snížení energetického příjmu dva dny v týdnu). Kromě toho ale přerušovaný půst vede i ke snížení hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi.

Diabetes

Některé výzkumy ukazují, že může být přerušovaný půst vhodný i pro diabetiky 2. typu. Nejen, že při nich v rámci výzkumů došlo k poklesu hladiny glukózy v krvi a úbytku hmotnosti, ale zároveň nedocházelo ke vzniku hypoglykémie. Při cukrovce je ale nezbytné záměr zařadit přerušovaný půst konzultovat s diabetologem. Obecně vhodnější jsou zde méně omezující půsty, například 12 : 12, pozitivní vliv má ale i systém 5 : 2.

Imunita a protizánětlivé působení

Když hladovíme, klesá v těle hladina protilátek i množství řady imunitních buněk. Jakmile ale poté energii doplníme, jejich tvorba výrazně stoupne. Díky tomu se roste schopnost imunitního systému reagovat na infekci. Přerušovaný půst navíc snižuje i celkovou míru zánětu v těle a má pozitivní vliv na střevní mikrobiom.

Některé studie navíc ukazují, že může být přínosný i při některých autoimunitních onemocněních, ať už je to revmatoidní artritida, lupus, lupenka nebo autoimunitní onemocnění štítné žlázy.

Sportovní výkonnost

Hladovění dokáže výrazně navýšit tvorbu růstového hormonu (GH). Právě tento hormon je přitom zásadní pro sportovní výkonnost, protože podporuje růst svalové hmoty a síly, stejně jako regeneraci svalů po náročné zátěži. GH je přitom důležitý i pro hubnutí, protože jeho nedostatek snižuje intenzitu metabolismu, ale i pro imunitu.

Polycystické vaječníky

Pro tzv. syndrom polycystických vaječníků (PCOS) je charakteristické, že vaječníky produkují velké množství testosteronu. Přerušovaný půst pak pomáhá toto množství snížit.

Doplňky stravy při přerušovaném půstu

V době, kdy během přerušovaného půstu nekonzumujeme potravu, je zároveň důležité vyvarovat se příjmu doplňků stravy, které jsou pro tělo zdrojem energie. Jsou to nejen ty s obsahem sacharidů (včetně maltodextrinu apod.), ale i ty s obsahem aminokyselin – zvláště problematické jsou BCCA, o něco méně pak arginin, tryptofan apod. Je vhodné se vyvarovat také doplňků stravy obsahujících tuk a živiny rozpustné v tucích, tedy například jsou omega-3, vitamin D3, astaxantin, koenzym Q10 a další. Nevhodné jsou i doplňky s obsahem pektinu a podobných látek. Bez omezení naopak můžeme konzumovat bylinné čaje a extrakty, omezeně pak i tinktury (alkohol má určitou kalorickou hodnotu).

V okně určeném pro konzumaci jídla je pak možné užívat cokoliv, na co jste zvyklí. Zvláště vhodné jsou přitom zejména doplňky stravy, které:

• podporují využívání tuku jako zdroje energie: EGCG, Coleus forskohlii, hydroxytyrosol, genistein a další,
• zlepšují funkci mitochondrií: kurkumin, resveratrol, quercetin, koenzym Q10 (pouze krátkodobé kúry), B-komplex, hydroxytyrosol, OPC, butyrát (pouze krátkodobě) atd.,
• podporují tvorbu leptinu, který v mozku vytváří pocit sytosti: OPC, omega-3, kurkumin, EGCG, resveratrol.

Pro koho není vhodný?

Jak už jsem zmínila, problematický může být přerušovaný půst pro diabetiky, a měli by ho proto podstupovat pouze pod dohledem lékaře. Zvláště to platí při užívaní léků z kategorie antidiabetik. Vhodný také není pro malé děti, těhotné a kojící ženy a osoby podstupující chemoterapii.

A na závěr ještě jedno varování: V poslední době jsou v zahraničí populární několikadenní půsty, při kterých se hojně pijí ovocné a zeleninové šťávy. Tyto džusové půsty trvají až 7 dní a měly by podle svých zastánců výrazně podpořit hubnutí a detoxikaci. Nedávný výzkum ovšem ukázal, že mají výrazný negativní vliv na střevní mikrobiom. Už po třech dnech u zkoumaných dobrovolníků došlo právě uvnitř střev k negativním změnám, kdy se zejména zvýšil celkový škodlivých bakterií, zvláště pak těch, které podporují zánětlivé procesy v těle.

Průjem, často dokonce s příměsí krve, zvracení, bolesti břicha, slabost, zvýšená teplota, únava, chudokrevnost, ale později i třeba postižení kloubů i očí. To jsou příznaky chronických zánětlivých střevních onemocnění s názvem Crohnova choroba a ulcerativní kolitida. Postihují určité, lokalizované části trávicího systému, nejčastěji v oblasti střev. Příznaky jsou přitom nespecifické, takže někdy trvá dlouhá léta, než se jejich příčina odhalí.

V Evropě postihuje ulcerativní kolitida asi 12 lidí ze 100 000, Crohnova choroba pak zhruba dvojnásobek, přičemž výskyt obou nemocí v posledních letech narůstá u dětí i dospělých. První výskyt bývá nejčastěji zaznamenám mezi 15. a 30. rokem, nemoci se však mohou projevit kdykoliv (momentálně bohužel stoupá jejich výskyt zejména u dětí). Zajímavé také je, že oproti Evropě a USA se tyto nemoci doposud jen zřídka vyskytovaly v Asii, v posledních letech ale jejich výskyt v této oblasti rovněž narůstá. Méně často je také postihována černošská populace.

Zaměřeno na DNA

Přesná příčina chronických střevních zánětlivých onemocnění zatím není známá. Určitou, všem nijak velkou roli tu hrají genetické dispozice – u ulcerativní kolitidy z 7,5 %, u Crohnovy choroby z 13,6 %. Naopak značný vliv tady má narušená imunitní odpověď na vlastní střevní mikroflóru. Ukazuje se ale, že poměrně značnou úlohu zde mají vlivy vnějšího prostředí, například strava, kouření, znečištění životního prostředí, užívání léků (včetně například hormonální antikoncepce) a drog, ale i třeba kojení.

Charakteristiké přitom je, že právě tyto okolnosti patří mezi výrazné epigenetické faktory, jež v těle vyvolávají chemické reakce působící na aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. V některých případech jsou tyto reakce schopné jednotlivé geny zcela vypnout (nebo naopak zapnout), takže výsledkem je situace podobná té, jako kdyby v naší DNA vůbec nebyly.

Jako nejvýznamnější se zde jeví reakce jménem metylace genů, při níž se metylová skupina CH3- připojuje na oblasti v tzv. promotorech genů. Promotor je část DNA, která nic nekóduje, ale spouští čtení genu, který za ní následuje. Je-li promotor metylován, příslušný gen je vypnut, tj. netvoří se podle něj bílkoviny.

Když buňka požírá sebe sama

Výzkumy přitom zjistily, že u pacientů s ulcerativní kolitidou je metylace v oblasti promotorů určitých genů v průměru 10x vyšší než u kontrolní skupiny (jde například o geny p16, CDH1, GDNF a MDR1). Míra jejich metylace navíc prokazatelně stoupá v době, kdy je nemoc v aktivní fázi (tzv. relaps), zatímco v době, kdy pacient netrpí žádnými příznaky (tj. v remisi), je snížena. Důležitá je přitom zejména zvýšená metylace promotoru genu CDH1, protože ta je spojena s výskytem dlouhodobého zánětlivého procesu.

Zvýšená metylace řady důležitých genů byla prokázána i u pacientů s Crohnovou chorobou (např. geny NOD2 a NLRP3) – i tady přitom byly potvrzeny i rozdíly v míře metylace u zdravých tkání a tkání postižených zánětem u téhož pacienta. Důležité přitom je, že se změny týkají zejména genů, které souvisejí s procesem jménem autofagie (ATG16L1, IRGM).

Autofagie je, zjednodušeně řečeno, děj, kdy buňka požírá sebe sama. Za normálních okolností je tato schopnost důležitá pro zdárné přežití – buňky tak například získávají výživu v době hladovění, pomocí autofagie se odstraňují i buňky poškozené, které by se mohly stát základem nádorového bujení, anebo patogeny, jimž se podařilo proniknout dovnitř buňky. Zhoršená schopnost autofagie je dokonce dávána do souvislosti se stárnutím – ve stárnoucích buňkách totiž přestává fungovat „buněčný úklid“, kdy se buňka zbavuje nefunkčních organel či metabolitů (což mladé buňky činí právě pomocí autofagie). Chyby v autofagii pak mohou být příčinou vzniku zejména Crohnovy nemoci, ale i řady dalších autoimunitních onemocnění. A v neposlední řadě je pro zánětlivá střevní onemocnění typická i zvýšená produkce tzv. interleukinů, což jsou látky zvyšující aktivitu genů účastnících se zánětlivé odpovědi. Jde o proces související s aktivací imunitních buněk jménem T-lymfocyty. Tady přitom hraje roli další epigenetický mechanismus, regulace pomocí microRNA (jde o krátké řetězce ribonukleových kyselin, které dokáží zablokovat tvorbu bílkovin podle určitých genů). Zvýšená je však produkce i dalších látek podílejících se na vzniku zánětu, například cytokinů, leukotrienů, nukleárního faktoru NF-kB a dalších.

Jak zmírnit potíže

Léčba zánětlivých střevních onemocnění je problematická. Většinou se při ní využívají imunosupresiva, kortikosteroidy, v posledních letech se stále více uplatňuje biologická terapie. Někdy je ovšem nutné přistoupit i k chirurgickému zákroku v podobě odstranění postižených úseků střeva.

Velkou naději zde ovšem přinášejí výzkumy v oblasti epigenetiky. Ty probíhají jak na poli farmacie, tedy v oblasti syntetických léků, které jsou schopny epigenetickou cestou regulovat aktivitu určitých genů, tak i na poli přírodních substancí, z nichž mnohé mají opravdu výrazné epigenetické účinky. Důležitým společným rysem epigenetických reakcí totiž je, že jsou vratné. Pomocí epigeneticky působících živin a bylin tak můžeme nejen efektivně tlumit zánětlivé procesy, ale i do značné míry zvrátit průběh těch dějů, které se přímo podílejí i na vzniku Crohnovy choroby a ulcerativní kolitidy. A které přírodní látky dokážou nemocným pomoci?

Boswelie

Rostlina s českým názvem kadidlovník pilovitý je známá především jako prostředek podporující léčbu artrózy a artritidy, její mimořádně silné protizánětlivé působení se však projevuje i při Crohnově chorobě a ulcerativní kolitidě. Především dokáže efektivně potlačovat tvorbu enzymu 5-LOX, který se účastní tvorby zánětlivých látek jménem leukotrieny. V rámci jedné z vědeckých studií například došlo při užívání boswelie k ústupu příznaků u 82 % pacientů, přičemž při podávání běžně užívaného léku sulfasalazin to bylo pouze 75 %.

Kurkumin

Barvivo obsažené v kořeni kurkumy patří mezi nejsilnější protizánětlivé substance. Zároveň velice pozitivně ovlivňuje jak míru metylace genů, tak i regulaci pomocí microRNA, a díky tomu může cílit přímo na epigenetické příčiny zánětlivé onemocnění. Příznivý vliv byl zaznamenám jak u Corohnovy choroby, tak u ulcerativní kolitidy.

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny

I tyto látky mají výrazné protizánětlivé působení i schopnost ovlivňovat míru metylace genů a pacienti se zánětlivými střevními onemocněními často vykazují jejich nedostatek. Sliznice trávicího traktu je navíc na omega-3 velice citlivá, tyto látky zde potlačují produkci zánětlivých cytokinů a nukleárního faktoru NF-kB, který rovněž významně zasahuje do vzniku zánětlivých reakcí. U dvou z těchto kyselin, ALA a DHA, byl navíc zaznamenán i vliv na snížení bolestí, které zánětlivá střevní onemocnění provázejí.

Rozmarýn

Také tato bylina v sobě kombinuje silné protizánětlivé a protibolestivé účinky a navíc působí hojivě na poškozenou střevní sliznici, kde dokáže zmírnit makroskopické i mikroskopické léze. Tyto pozitivní účinky byly prokázány jak u extraktu z listů rostliny, tak u esenciálního oleje. Důvodem je zde především obsah kyseliny rozmarýnové a kyseliny ursolové, což jsou látky se silným epigenetickým působením.

Vitamin D3

Tento vitamin s epigenetickým působením ovlivňuje řadu imunitních funkcí. Jeho přímý příznivý vliv na prevenci či léčbu zánětlivých střevních onemocnění sice nebyl spolehlivě potvrzen, nicméně jeho deficit byl prokázán u 82 % pacientů, kteří těmito nemocemi trpí (oproti 31 % v běžné populaci). Jeho doplňování prostřednictvím doplňků stravy je tedy určitě vhodné.

Minerály a stopové prvky

Řada z nich se vyznačuje epigenetickými účinky. Důležitou roli zde hraje například zinek (kontroluje proces aktivace T-lympocytů), selen (ovlivňuje produkci protilátek) a železo (jeho nedostatek ovlivňuje funkci T-lymfocytů a produkci zánětlivých cytokinů).

Vhodná je i celková úprava stravovacího režimu – složení jídelníčku ostatně patří mezi výrazné epigenetické faktory. U zánětlivých střevních onemocnění je například často doporučována dieta vytvořená již v roce 1951 Sidney Haasovou, která spočívá v omezení přísunu sacharidů ve stravě. Povoleny jsou zde monosacharidy (ovoce, med), ale zapovězeny disacharidy (sacharóza, tedy běžný cukr) a výrazně omezeny i polysacharidy (tj. škrob). Prokázán byl i pozitivní epigenetický efekt tzv. středomořské diety – výzkumy ukázaly, že vede zejména ke změnám v metylaci genů souvisejících se zánětlivými procesy. Pozitivně rovněž působí strava bohatá na probiotika a probiotika.